Legionář Stojánek Otto.

Narodil se dne 10. 2. 1883 se v Chotýšanech (Chotyšanech, Chotičanech), domovská obec Chotýšany, politický okres Vlašim. Později jeho rodiče (otec Jan Stojánek a Anna Stojánková) zakoupili dne 13. 6. 1903 od Jana a Marie Fraňkových v obci Ouročnice usedlost č. p. 22 (nyní Úročnice č. p. 22), tak se obec Ouročnice stala jejich domovskou obcí, politický okres Benešov. V usedlosti rodiče zřídili pohostinství s pekárnou a Otto se stal hostinským. Náboženství byl římsko - katolického, obec příslušela k farnosti ve Václavicích (kostel sv. Václava). Základní vzdělání získal v obecné škole ve Václavicích (1. až 5. ročník). Následně absolvoval průmyslovou pokračovací školu. Byl svobodný.

V roce 1903 byl uznán u domobranecké přehlídky v Benešově za schopna služby. Ve válce nastoupil nejprve službu v roce 1914 v Benešově. V rakousko – uherské armádě sloužil u 28. domobraneckého pěšího pluku v Písku a měl hodnost četaře. Dne 8. 9. 1914 byl u Opole v Polsku (Haliči) na ruské frontě zajat a odsunut na Sibiř.

Dne 11. 6. 1918 v Irkutsku vstoupil do ruských legií, bylo mu přiděleno osobní číslo 54.920. Dne 28. 6. 1918 byl zapsán na základě rozkazu č. 97 §6 do 1. kulometné roty 2. záložního praporu 2. čs. střeleckého záložního pluku jako střelec. Velitelem pluku byl Mikulinskij a později A. Baďura. Pluk vznikl v Žitomíru dne 22. 10. 1917 a byl součástí Čs. záložní brigády. Po jejím zrušení pluk patřil pod 2. střeleckou divizi, během svého vystoupení byl rozdělen až do září 1918 na Vladivostockou a Nižněudinskou skupinu. Pluk bojoval na Povolžské frontě u Simbirska a Bugulmy. Dne 29. 6. 1918 až 2. 7. 1918 se zúčastnil bojů a obsazení Vladivostoku.

Po odchodu z fronty dne 12. 7. 1918 byl 2. čs. střelecký záložní pluk přejmenován na 10. čs. střelecký pluk Karla Havlíčka Borovského, zde sloužil u 1. kulometné roty v hodnosti vojína. Bylo to rozkazy pluku Východ č. 108 a 125 československého oddělení č. 46 a 65. Rozkazem československého armádního sboru ze dne 22. 12. 1918 č. 134 bylo přiznáno 10. pluku od 17. 12. 1918 jméno „10. střelecký pluk Jana Sladkého - Koziny“. Rozkaz pluku 3 §2 ze dne 3. 1. 1919. Dne 1. 2. 1919 byl rozkazem č. 35 §5 povýšen na spr. svobodníka.  Dnem 1. 2. 1919 se stal součástí 3. střelecké divize. Pluk měl na starosti ochranu magistrály na úseku Ačinsk – Krasnojarsk – Kansk a ochranu ruského zlatého pokladu v Irkutsku. Velitelem byl A. Baďura a později A. M. Číla.

Ve dnech 15. 5. 1919 až 21. 6. 1919 se zúčastnil tažení za řeku Manu.

Dne 6. 7. 1919 v Krasnojarsku praporní lékař vyplnil lékařské vysvědčení číslo 129 (120) pro svobodníka 10. střeleckému pluku Jana Sladkého Koziny, I. kulometné roty svobodníka Otto Stojánka. Diagnosa: Rheumatismus articul chron., bolestivost v kloubech, palpitatuonas. Rozšířená caries zubů, ztráta v horní čelisti 6, v dolní 9 zubů. Průběh nemoci chronický. Je-li naděje na vyléčení a v jaké době – jest. Návrh lékaře – na dočasnou dovolenou a k evakuaci 26. A. Udání, je-li v občanském životě práce schopný: jest.

Dne 8. 7. 1919 byl prohlídnut lékařskou vojenskou komisí při nemocnici č. 3, 3. střelecké divizi „Krasnoj“ s nálezem, strádá „Rheumat art. Chr. Palpitationes cordis“. Zpráva č. 827/8368. III. vojenská lékařská komise v Krasnojarsku nálezem č. 827 ze dne 8. 7. 1919 konstatovala diagnosu „Rheumat. Articulov. Palpitatones cordis. Defectus dent.“. Příznaky subjektivní: bolesti v kloubech, nechutenství, zácpy. Příznaky objektivní: v horní čelisti 6, v dolní čelisti 9 zubů schází, činnost srdeční urychlena. Seznam nemocí, punkt – A 26 IV. Schopen služby řadové dočasně osvobozen od vojenské služby, rozkaz 156 §15 z 10. 6. 1919. Zda má být evakuován do vlasti – ano. Předseda komise: major Dr. Šrámek. Členové komise: Dr. Mach, pr. Z. s. Smrček, Dr. Richter, des. Bilder. Přípisem č. 3352/6795 byl dne 12. 7. 1919 evakuačním vlakem 3. divize do Vladivostoku.

Dočasným velitelem 10. střeleckého pluku Jana sladkého Koziny byl dne 5. 9. 1919 v Krasnojarsku podplukovník Černý a jeho pobočník poručík Duffek. Ze dne 3. 10. 1919 je záznam ve služebním listu „odpraven lodí „Karači – Maru“ do vlasti, a vyřazen z Československého vojska na Rusi.“ Jeho služební spis byl uzavřen v Irkutsku dne 9. 1. 1920, uzavřel náčelník Etapového oddělení Vojenské Správy M V. kapitán – podpis nečitelný (razítko Vojenského referátu Vojenské správy na Sibiři).

Dne 10. 7. 1919 byl lékařskou komisí rozkazem č. 156 §15 dočasně osvobozen od vojenské služby a bylo rozhodnuto o jeho evakuaci do vlasti. Evakuován byl lodí „Karači – Maru“ dne 3. 10. 1919.

Vlastní pluk se na jaře 1920 přesunul do Vladivostoku a v červenci 1920 odjel do Československa.

V legiích skončil, resp. byl demobilizován dne 12. 3. 1920 u 10. střeleckého pluku v hodnosti svobodníka. Potvrzení o činnosti v legiích mu bylo vystaveno dne 4. 5. 1922, byla mu uznána služba v legiích po dobu 4 roky a 9 měsíců. Dne 31. 7. 1928 mu byla ověřena přihláška na med. vit.

Dne 5. 3. 1920 byl v Praze sepsán demobilizační záznam. Sepsal jej velitel roty. Schválil jej velitel transitního praporu čs. legií demobilizačního a superarbitrážního  oddělení. Na dokladu je razítko velitelství doplňovacího praporu čs. pěšího pluku čís. 9. Doklad byl poslán domobraneckému okresnímu velitelství v Benešově. Civilní zaměstnání je uvedeno – hospodář. Vstup do legií je však oproti jiným záznamům uveden dne 21. 5. 1918. Demobilizován byl u demobilizačního okresu v Písku dne 12. 3. 1920. Oznámení o demobilizaci legionáře svobodníka Ruské legie Stojánka Otty zpracovalo Čs. domobranecké okresní velitelství v Písku (čís. 6050 od/590 – datum propuštění dne 12. 3. 1920.  V oznámení bylo uvedeno: Navržen k sup. Superarbitrace bude provedena dne 1. 4. 1920 u čs. doplňkového okresního velitelství v Benešově.

Ve vojenském historickém archivu jsou uloženy tyto dokumenty:

(ls: ano, k: ano, o: ne)

-       Evidenční lístek.

-       Demobilizační záznam.

-    Přihlašovací lístek.

-       Nález lékařské vojenské komise.

-       Lékařské vysvědčení.

-       Oznámení o demobilizaci.

-       Kartička.

-    Služební výkaz.

-    Poslužnoj spisok.

Fotokopie dokladů jsou uvedeny v části „Fotografie/slavní rodáci/Otto Stojánek – legionář“.

Převzato Vojenský ústřední archiv "  Databáze VHA - Databáze legionářů".