Ouročenská rychta

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 16 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

C.         Ž A B O V Ř E S K Y

Pozn.:

V roce 1279 patřila vesnice Žabovřesky pod obec Václavice, která se v tomto roce nazývala Vladislavicemi. Pod ní patřila i ves Krusvičany (Krusičany), Lačnice (dnes Chlístov), Zbožná Lhota (dnes Zbožnice), Buková Lhota a Úročnice, tedy Lhota Úroční.“

Za vlády krále Jana Lucemburského (vládl 1310 - 1346) příslušela vesnice Žabovřesky k městu (oppidum) Vladislavice společně s dalšími vesnicemi jako Krusičany, Bukovany, Lačnice (starší resp. zaniklý název pro Chlístov), Úročnice a Zbožnice. Město i vesnice měly svého sudího (rychtáře, judex), přísežné a nacházely se v kvetoucím stavu.  Všechny společně odváděly do komory královské od starodávna při svatém Jiří 44 kop grošů pravých a při svatém Havlu 49 kop grošů pravých ročního platu, požívajíce starobylých práv a zásad.

Roku 1336 zastavil celý újezd král Jan Lucemburský rytíři Oldřichovi z Kostelce. Který už před tím získal v zástavu nedaleký královský hrad Kostelec (založený asi na počátku 14. století). Do újezdu tehdy patřily vsi Žabovřesky, Krusvičany (nově Krusičany), Lačnice (nově Chlístov) a tři Lhoty: Zbožná (nově Zbožnice), Bukovská (nově Buková Lhota) a Úroční (nově Úročnice). Dřívějším držitelům, pražským křížovníkům, byly při novém zastavení zaručeny pouze desátky z kostela. Oldřich se však zmocnil také kostela a uvaloval na obyvatele újezdu nebývalá břemena.

Památný majestát Karla (Karel IV., *14. 5. 1316, vládl 1346 – 1378, korunovace 2.9.1347, †29.11.1378, otec Jan Lucemburský, matka Eliška Přemyslovna)   zní dle původní latinské listiny 4)  na český jazyk převeden takto: „My Karel, pana krále Českého prvorozenec, markrabě Moravský, oznamujeme tímto listem všem vůbec, jakož chtíce my všeliké dobro věrných našich sudího, přísežných a měšťanův města na­šeho Vladislavic a obyvatelův vesnic Krusvičan, Úročnice, Bukovan, Lažnice nebo Lačnice (Chlistov), Žabovřesk, Zbožnice, k řečenému městu příslušných, opatřiti, by poroby, kterouž od cizího područí stíženi jsou, prázdni byli; prosbám jejich tudíž nakloněni jsouce milostivou jim v tom vůli svou dáváme, aby se vy­koupiti a vysvoboditi mohli od otcova i našeho věrného Oldřicha z Kostelce s šesti sty kop grošů pravých, v kterýchž je pán a otec náš nejmilejší zapsal; a jakož se svými vlastními penězi vybavili, žádajíc při tom zůstavenu býti pod naší ochranou i správou: připomínáme věrně, že často zmínění občané a jich budoucí na věčné časy z nahoře položených dědin svých, kteréž drží, ničeho více než roční plat, totiž 44 kop při svátku s. Jiří a 49 kop při svátku s. Havla, kterýž se od starodávna platíval, nám a našim nástupcům platiti povinni budou, a činíce je prosty všech robot a slu­žebností, berní, pomocí neb jiných břemen a pomocných daní a dávek, kteréž by se na ně znova vymysliti mohly. A jestliže bychom je někomu do područí neb v závazek, majíce toho potřebu, pustili, aneb je zastavili, ten aby je nesměl v ničem jiném, než vybíráním obyčejného platu stě­žovati, aniž dopustíme, aby je jakkoli obtěžoval. Chceme také, aby se oni právem většího města Pražského spravo­vali, aniž by byli vázáni dáti se od koho jiného souditi a odpovídati, leč před námi a komorníkem království našeho a před sudím jejich. Mimo to ze zvláštní naší milosti svrchu řečenému městu a vsím čtyři lány na obecní pastviny na místě Višňovém řečeném, dáváme, propůjčujeme a darujem. Připovídáme ještě, že často řečeným občanům k větší jistotě a bezpečnosti o těch všech svrchuřečených milostech, vý­sadách a svobodách, námi jim propůjčených, vzmůžeme listinu schvalovací a potvrzovací pána a otce našeho, jak­mile se do země české vrátí. Tomu na svědomí rozkázali jsme list tento vyhotoviti a k němu pečeť naši přivěsiti.

Dán v Praze léta Páně 1342 v den sv. Kateřiny panny a slavné mučennice (dne 25. listopadu 1342).“

V roce 1342 se uvádí Žabovřesky jako Sabowresk a v roce 1437 jako de Zabobresk.

            Vesnice Žabovřesky jest starého původu, původně patřila ku tehdejšímu městu Vladislavice (nyní vesnice Václavice) a s ním komoře královské; připomíná se již před XIV. stoletím.

            Karel IV. odevzdal ji Kapitole při všech svatých na hradě Pražském a když tatáž ve válkách husitských zanikla, připadla ku hradu Kostelci nad Sázavou.

            Když v roce 1450 Jiří z Poděbrad hrad Kostelec nad Sázavou dobyl, připadla vesnice Žabovřesky ku panství konopišťskému a při něm zůstala až do doby zrušení poddanství. 

Pozn.:

V listopadu 1479 zámek Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi (včetně Žabovřesk) drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím. Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím. Rozsah i obsah tehdejšího šternberského majetku kolem Konopiště známe z detailního výčtu obou majetkových dílů z roku 1495, jak jsou zachyceny v úředních zápisech v dvorských deskách. Je to nejstarší seznam obyvatel.

 Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval i kromě části Benešova i v 36 místech, tj. v 35 vesnicích a jednom městečku dvory kmetcí (poddanské) vypočtené jmény jejich držitelů (soudobých nebo i předchozích). Byla to tato místa: mimo jiné i Žabovřesky – Martin, Mathuš s dvého, týž z Duchcovského, Toman.

Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval kromě druhé části Benešova i v 41 vsích kmetcí dvory (s uvedením jmen držitelů): mimo jiné i Žabovřesky – Řasa, Pavel.

V roce 1497 se Žabovřesky jako Ziabowrzesky.

Adam ze Šternberka, nejvyšší komorník království Českého, držel kromě Konopiště ještě Bechyni a Zelenou Horu. Tehdejší rozsah konopišťského panství známe ze stručného výčtu nemovité věnné zástavy, kterou učinil v roce 1542 pro svou snachu Annu z Pernštejna, manželku syna Viléma. Kromě zámku s poplužním dvorem a městem Benešovem šlo o 18 celých vsí (mimo jiné i Žabovřesky).

            V roce 1560, když Vilém ze Šternberka panství konopišťské ujímal, uvádějí se v Žabovřeskách 3 poddané usedlosti (platily peněžní rentu 7 kop a 6 grošů). Dle zápisů, které máme z rychty ouročnické po ruce, soudíme, že to byly usedlosti č. p. 1, 3 a 4.

Pozn.:

Registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569 uvádí u vesnice Žabovřesky 3 osedlé, 3 poustky a 113 strychů polí.

Dne  18. října 1603 soudně koupila (pro dluhy Arkleba z Kunovic) Konopiště Dorota Hodějovská, rozená z Harasova (uváděno i rozená Hrzánová) za 110 tisíc kop grošů míšenských. 

            Nová majitelka, manželka zámožného rytíře Přecha Hodějovského z Hodějova (jeho otec Bernard držel sousední statky Tloskov, Net­vořice, Ostromeč a Maršovice), si už předtím začala cílevědomě budovat nemovitý majetek ve zdejším kraji: roku 1596 koupila statek Nedvězí (s tvrzí, poplužním dvorem, pivovarem³³⁾), roku 1597 Benice (s tvrzí, poplužním dvorem³⁴⁾).

     V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská, je udán jeho rozsah jenom zhruba výčtem dominikálních objektů i poddanských míst s některým jejich pří­slušenstvím. Při výčtu míst je pro poznání jejich rozsahu významné rozlišení, zda k panství patřila celá nebo jenom dílem; uveden byl i počet pustých usedlostí a některé příslušenství. Vzhledem k diferencím od stavu v roce 1569 je nutno přehled uvést (zkratky: c = celá ves, d = díl, dv = jen jeden kmetcí dvůr, p = poustka, pk = podací kostelní): mimo jiné Žabovřesky (c, 3 p).

V roce 1623 o obyvatelích obce Žabovřesky je veden nejstarší zápis v matrice narozených fary v Benešově.

V 60. letech 17. století byla zpracována berní rula jako popis Čech roku 1654 (drobné úpravy i v dalších letech). Popis Čech může být nazvána i přesto, že neuvádí zámky ani chatrče. Je to vlastně soupis a popis všech vesnic, městeček, měst poddanských, ochranných, královských, horních, věnných, samot, mlýnů, hamrů, hutí, svobodných dvorů dědičných, hamfeštních dvorů, královských svobodníků, manů rytířských i robotných, rytířských vsí lenních, svobodných dvorů pod ochrannou, svobodných rychtářů, far, ovčáků a Židů k berním účelům pro právní příslušnost. Jméno rolníka v rule se stává (v době bez popisných čísel) označením statku na 100 let. Soupis uvádí i pusté vesnice a stavení, čteme tak následky války v porovnání s rokem 1615. Hospodářská stavení jsou lišena na selská (sedláci ve městech nazýváni sousedé), chalupnická a zahradnická.  Dobře stojící si hospodář je uváděn jako „celý osedlý“, horší jsou dva až tři na osedlého. Chalupníci 4 se rovnají osedlému, mají každý 7 až 12 korců, zahradníci jsou do 6 korců, jednoho osedlého vydá teprve 8 až 16 zahradníků. Sedláci jsou od 15 do 100 korců.

V ní se uvádí:

Ves Žabovřesky

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Václav Vaňků 36 strychů

Jan Žoula 45 strychů

rolník na stavení skažený

Mikuláš Bubáček 30 strychů.

Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí, že k panství patřilo mimo jiné i 26 míst venkovských a v nich i Žabovřesky se 3 selskými dvory.

Žabovřesky patřily ku rychtě Ouročnické. Do roku 1750 nalézáme v té vesnici 5 usedlostí, totiž č. p. 1, 2, 3, 4 a 5, usedlost č. p. 2 byla nezakoupená, tedy panská.

            V roce 1750 povstala usedlost č. p. 7.

            Po roce pak povstaly domy č. p. 8, 9 a 10.

            Před 150 roky byli na statcích v Žabovřeskách rodiny: Markova, Hubáčkova, Zoulova – později Patasova – pak Novotných. Vlastníci usedlostí platili peněžní daně, desátek faráři, konali vojenské přípřeže, odváděli celkem panství konopišťskému každoročně jménem úroků obnos 18 zlatých 26 ½ grošů (as 200 kop), pak do konopišťské flusárny 11 strychů dřevěného popele a do kvelbu panského 1 libru konopného přediva a konali robotu: 624 dní párem potahů a dobrým nářadím a 156 dnů pěší dostatečnou robotu.

            V roce 1750 uvádějí se v Žabovřeskách usedlosti:

     Vaňkovská (č. p. 1)

     Hubáčkovská (č. p. 3)

     Novotnovská (č. p. 7)

     pak chalupa Zoulovská (č. p. 5)

     a patrně stávala i usedlost č. p. 2, která byla panská.

Pozn.:

Na přelomu 18. a 19. století byla na rozcestí Žabovřesky – Zbožnice postavena zděná výklenková kaplička sv. Panny Marie.

Do roku 1810 byla škola ve Václavicích umístěna v domku č. p. 2 a měla dvě třídy. Chodily do ní děti z Václavic, Přibyšic, Tismě, Vatěkova, Zbožnice, Žabovřesk, Úročnice, Hrusic a Chrášťan.

Na přelomu 19. a 20. století v obci Žabovřesky v tomto období arcivévoda František Ferdinand d‘Este vykoupil všechny nemovitosti a vesnici dal upravit na „tyrolský“ způsob“ (dnes dochována jen malá část).

Pod děkanství Benešov patřila v roce 1907 mimo jiná přifařená místa i obec Žabovřesky se 77 katolíky.

            V Žabovřeskách byla v roce 1908 dokončena radikální přestavba usedlostí dle pokynů Františka Ferdinanda d´Este, který domy (usedlosti) v této osadě vykoupil. Přestavbou byly dotčeny všechny statky a byla vybudována nová studna a kaple.

Usedlost č. p. 1

zvaná grunt Vańkovský.

            Před rokem 1750 byl vlastníkem této, dříve patrně

Vaňkovi

patřivší usedlosti

Václav Marek,

když on zemřel, připadla usedlost tato jeho synu

Janu Markovi,

protože týž byl nezletilý a ku vedení hospodářství neschopný, hospodařil na ní do jeho zrůstu Jan Zoula,

on odevzdal

Janu Markovi

hospodaření dle zápisu ze dne 14. února 1752, přičemž byla usedlost oceněna na 100 kop míšenských.

            Jan Marek hospodařil na té usedlosti 39 roků; on měl syny Františka, Jana, Václava Josefa a dcery Marianu, Annu, Kateřinu, Ludmilu a Barboru.

            Ve stavení jeho nalézaly se: jedna světnice, maštal, chlév, kolna a nad ní tři komory (vše odhadnuto na 120 zlatých rýnských), pět sešlých chlívků pod jednou střechou (odhadnuto na 22 zlatých), klenutý kamenem sklep (cena 8 zlatých) a stodola (50 zlatých).

            Jan Marek odevzdal to hospodářství dle zápisu ze dne 9. března 1791 synu

Františku Markovi

v ceně 833 zlatých 45 krejcarů a ustanovil, aby z ní ostatním dětem vyplatil podíly po 71 zlatém 34 ¼ krejcaru rýnského.

            František Marek hospodařil na té usedlosti 30 roků; jemu pomáhali synové: František a Václav a dcery Anna a Kateřina. Dle zápisu ze dne 30. srpna 1821 odevzdal usedlost tu synu

Františku Markovi

v ceně 600 zlatých 36 krejcarů, vykázav ostatním dětem podíly po 200 zlatých a 12 krejcarech a vyhradiv si výminěk. Porovnávaje tuto cenu se souhrnem podílů, shledáváme, že žádných dluhů neměl.

            Dle změření pozemků (Josefa Jinského) patřilo k té usedlosti:

            37 jiter 1032⁰⁰ polí,

              0 jiter   885⁰⁰ luk, zahrad a pastvin

a shledáváme z toho zápisu, že vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému: každoročně jménem úroků zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ krejcaru, pak odváděli do panské konopišťské flusárny každý rok 3 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a konati na panském robotu každý týden po celý rok 3 dny – (tedy ročně dohromady 156 dnů) – párem potahů a v době od s. Jana Křtitele do sv. Václava 13 dní pěší.

            František Marek měl děti: Matěje, Václava, Jana, Josefa, Františka, Vincence a Vojtěcha, on hospodařil skoro 33 roků.

Po jeho úmrtí byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 18. října 1854 odevzdána synu

Matěji Markovi

v ceně 5423 zlatých  30 4/5 krejcaru a ostatním dětem vyměřeny podíly po 400 zlatých.

            Matěj Marek hospodařil na té usedlosti 38 roků, když v roce 1892 syn jeho Antonín za manželku pojal Annu Provazníkovou, odešel na výminěk a usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 20. září 1892 manželům

Antonínu a Anně Markovým

do vlastnictví odevzdal.

            Manželé tito dle smlouvy směnné ze dne 28. listopadu 1894 vyměnili za statek v Poříčí Jeho císařské výsosti nejjasnějšímu panu arcivévodovi

Františku Ferdinandu rakouskému z Este.

Usedlost č. p. 2

            nebyla do zrušení poddanství zakoupena, byla tudíž panská a panství nástupce dosazovalo.

            teprve po zrušení roboty prohlásil kníže Jan z Lobkovic, majitel panství konopišťského prohlášením ze dne 3. srpna 1848, že usedlost tu k cíli snaživšího vykoupení se z roboty tehdejšímu držiteli jejímu

Františku Zoulovi,

daruje, a byla mu knihovně připsána. Dřívějšími držiteli té usedlosti byli jeho rodiče

Vojtěch a Anna Zoulovi,

kteří s tím souhlasili.

            Zároveň bylo ustanoveno, že jest vlastník té usedlosti povinnen každoročně do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 38 ¾ krejcaru a že jest povinnen z roboty: každý týden po celý rok konati 1 ½  dne pěší roboty, se vykoupiti.

            K usedlosti té patřilo:

     12 jiter 426⁰⁰ polí,

       1 jitro 329⁰⁰ luk a zahrad.

            František Zoula hospodařil na té usedlosti do roku 1885, když týž rok syn jeho František oženil se s Kateřinou Vašákovou, postoupil dle smlouvy svatební ze dne 27. září 1885 usedlost tu těmto manželům

Františku a Kateřině Zoulovým.

            od nich koupil jí dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

Usedlost č. p. 3

zvaná grunt Hubáčkovský.

            Kol roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Václav Hubáček jinak zvaný Vlček.

            Po jeho smrti připadla usedlost tato jeho synu

Václavu Hubáčkovi,

poněvač ale v době úmrtí otce byl on nezletilý a nebyl schopen hospodářství to ujmout, hospodařil na té usedlosti do jeho zrostu

Martin Arnošt,

který matku jeho, vdovu po Václavu Hubáčkovi,  pojal za manželku.

Václavu Hubáčkovi

byla usedlost ta dle zápisu ze dne 14. února 1752 do vlastnictví přisána v ceně 100 kop míšenských.

            On hospodařil na té usedlosti 39 roků.

            Té doby bylo stavení velmi sešlé a v chatrném stavu; v něm nalézaly se: jedna světnice, chlív, chlívec, maštal a nad ní dvě komory, špýchárek a komůrka a velmi sešlá stodola.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: jménem úroků do panského důchodu platiti obnos 4 zlaté 24 krejcarů rýnských, odváděti do panského kvelbu každoročně 1 libru konopného přediva konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem koní a od sv. Jana do sv. Václava 13 dní pěší.

            Václav Hubáček byl ženat a měl syny Jana a Josefa a dcery Kateřinu a Annu, on provdal dceru Kateřinu za Drába.

            Hospodařil do svého úmrtí. Když dne 15. února 1812 zemřel, hospodařili dědicové jeho 5 roků bez zápisu,

Jan, Josef, Kateřina a Anna Hubáčkovi

pojednání jeho pozůstalosti bylo dle odevzdací listiny ze dne 30. září 1817 skončeno a usedlost ta odevzdána synu

Janu Hubáčkovi

v ceně 700 zlatých, ostatním dětem vyměřeny podíly po 142 zlatých 51 krejcarech.

            Jan Hubáček hospodařil na té usedlosti 34 roků, na čež ji dle smlouvy ze dne 23. května 1851 odevzdal synu

Janu Hubáčkovi

v ceně 1400 zlatých stříbrných. Tentýž se v roce 1852 oženil, pojav za manželku

Annu rozenou Starostovou

a přijal jí dle smlouvy svatební ze dne 16. ledna 1852 za spoluvlastnici.

Jan a Anna Hubáčkovi

            Manželé tito však v pokročilém svém věku zapadli do dluhů, z nichž vybočiti nemohli. Dne 12. prosince 1895 byla usedlost ta proti nim v dražbě prodána a vydražil ji

Richard Poppl.

            On prodal ji dle smlouvy ze dne 9. dubna 1897

Abrahamu Weinbergerovi,

jenž ji týž rok, dle smlouvy ze dne 19. dubna 1897 postoupil manželům

Josefu a Marii Zadrobílkovým.

            Oni vyměnili ji dle smlouvy ze dne 12. srpna 1901 za usedlost č. p. 4 v Mezihoří s jeho císařskou Výsostí nejjasnějším panem arcivévodou

Františkem Ferdinandem Rakouským z Este.

Usedlost č. p. 4

zvaná grunt Zoulovský.

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Jakub Zoula.

            On hospodařil na ní do svého úmrtí, po té byla usedlost tato dle zápisu ze dne 1. prosince 1754 odevzdána jeho synu

Vítu Zoulovi

v ceně 94 ½ kop míšenských.

            K usedlosti té patřilo

  35 strychů polí,

   luk na dva vozy sena a

  1 ½ strychu sadu.

            Vít Zoula ale mnoho o hospodaření se nestaral, proto také stavení sešlo a hospodářství spustlo, protože ale také mnoho dluhů nadělal, rozhodla vrchnost po jeho úmrtí, že nebylo by výhodné, aby dětem jeho odevzdán byl, a ustanovila, aby se ve veřejné dražbě prodal.

            Dražba byla vykonána, a při ní vydražil tu usedlost

Václav Zoula

za 232 zlatých.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni vrchnosti konopišťské každý rok do panského důchodu jménem úroků platiti 4 zlaté 24 ½ krejcaru a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od sv. Jana Křtitele do sv. Václava 13 dní pěší.

            Václav Zoula měl syny: Matěje a Václava a dcery: Dorotu, Kateřinu, Barboru a Annu; dceru Dorotu provdal za Fulína do Radíkovice; on hospodařil 12 roků, načež dle zápisu ze dne 15. dubna 1807 odevzdal tu usedlost synu

Matěji Zoulovi

a vyhradil ostatním dětem podíly po 150 zlatých.

            Té doby patřilo k usedlosti té:

    37 jiter 1138⁰⁰ polí a

      3 jitra 1535⁰⁰ luk, zahrad a pastvin. 

            Mimo ostatní poddanské povinnosti uloženo vlastníkům této usedlosti, aby každoročně do panské konopišťské flusárny odváděli 3 strychy dřevěného popele po 8 krejcarech.

            Matěj Zoula hospodařil svoboden do svého úmrtí dne 19. října 1834, tedy 25 roků; když pozůstalost po něm pojednávána byla, dohodli se dle dědičného narovnání ze dne 30. září 1837 dědicové tak, že usedlost tu ujal jeho strýc

Pavel Fulín

v ceně 727 zlatých 45 krejcarů. On pojal po té

Annu rozenou Doleželovou

dceru Václava z Myslíče č. p. 3 za manželku a přijal jí dle smlouvy svatební ze dne 10. října 1837 za spoluvlastnici.

Pavel a Anna Fulínovi

            Dle odevzdací listiny ze dne 5. března 1862 ujali ji manželé

František a Barbora Žížalovi

v ceně 8899 zlatých 48 krejcarů a Anně Fulínové (sestře to Barbory Žížalové) dostalo se podílu 1600 zlatých).

            Manželé tito prodali usedlost tu Jeho císařské Výsosti nejjasnějšímu panu arcivévodovi

Františku Ferdinandu rakouskému z Este.

Usedlost č. p. 5

zvaná chalupa Zoulovská.

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem jejím

Martin Zoula,

on hospodařil na ní do roku 1769, načež jí dle zápisu ze dne 7. února 1769 odevzdal svému švagru

Václavu Vnoučkovi.

            Té doby bylo stavení velmi sešlé a spustlé a nalézaly se ve stavení: světnice, síň, komora, stodola a chlív. K chalupě té patřilo:

      15 strychů 1 ½ věrtele polí a

      louka po ½ vozu sena.

            Václav Vnouček hospodařil na té usedlosti 20 roků, na čež jí dle zápisu ze dne 6. listopadu 1789 prodal

Josefu Paláskovi

za 400 zlatých; vlastníci této chalupy byli povinni panství konopišťskému každoročně: jménem úroků zaplatiti do panského důchodu obnos 1 zlatý 28 ¼ krejcaru rýnského, pak do panské konopišťské flusárny odváděti 2 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech a konati každý týden po celý rok 2 dny pěší roboty.

            Josef Palásek držel tu usedlost 13 roků, dle zápisu ze dne 26. června 1802 postoupil ji svému zeti

Josefu Markovi

v ceně 600 zlatých, té doby patřilo k ní:

     16 jiter 1565⁰⁰ polí,

                  1362⁰⁰ luk a zahrad.

            Josef Marek hospodařil na ní do svého úmrtí, tedy 25 roků, když dne 2. dubna 1827 zemřel, ujal jí dle odevzdací listiny ze dne 1. září 1827 syn

František Marek

v ceně 429 zlatých 24 krejcarů stříbrných.

            František Marek měl syna Františka a dcery: Annu, Barboru, Kateřinu a Alžbětu. On hospodařil 31 roků, když v roce 1858 syn František za manželku pojal Kateřinu rozenou Berkovou, odevzdal to hospodářství dle smlouvy svatební ze dne 11. září 1858 těmto novomanželům

Františku a Kateřině Markovým

v ceně 1795 zlatých 15 krejcarů stříbrných do vlastnictví a ustanovil, aby z ní ostatním dětem vyplatili podíly po 200 zlatých stříbrných.

            Manželé tito drželi tu usedlost 12 roků, dle smlouvy ze dne 21. dubna 1870 prodali ji manželům

Josefu a Barboře Šimáčkovým

za cenu 4000 zlatých, oni hospodařili na ní 6 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 28. října 1876 prodali manželům

Josefu a Barboře Sládkovým.

Titíž hospodařili na ní 18 roků, na to dle smlouvy ze dne 4. června 1894 prodali jí

 Václavu Pivoňkovi.

            Od něho, po dvouletém jeho hospodaření koupili jí dle smlouvy ze dne 8. července 1896 manželé

Vincenc a Barbora Boučkovi

a tito, drževše jí 3 roky postoupili jí dle smlouvy ze dne 15. března 1899 manželům

Františku a Františce Píštělovým.

            Od manželů těchto koupil jí dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařská výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

Domek č. p. 6.

Patřil

osadě Žabovřeské

a nebylo o něm zvláštních zápisů, od osady této ujal jej dle prohlášení ze dne 28. července 1907 Jeho císařská výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

Usedlost č. p. 7.

            Zakladatelem této usedlosti byl

Tomáš Zoula

as kolem roku 1750 stavení č. p. 7 vystavěl a pozemky k němu přikoupil.

            ve stavení nalézaly se: světnice, dva chlévy a komora.

            K usedlosti té patřilo:

   37 strychů polí.

            On hospodařil na té usedlosti do roku 1764, načež jí dle zápisu ze dne 24. listopadu 1764 odevzdal synu

Janu Zoulovi

v ceně 123 kop 30 grošů míšenských.

            Po něm ujal tu usedlost

Jan Novotný

(možno, že Zoula jmenoval se Novotný).

            Jan Novotný měl syna Martina a dcery: Kateřinu, Annu, Dorotu, Ludmilu a Barboru, hospodařil do roku 1796, dle zápisu ze dne 26. března 1746 postoupil tu usedlost dceři

Kateřině Novotné

v ceně 344 zlatých 36 krejcarů a ostatním dětem dostalo se podílů po 9 zlatých 5 grošů 3 denárů rýnských.     

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do důchodu zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ krejcaru jménem úroků, odváděti do panské konopišťské flusárny 3 strychy dřevěného popele po 8 krejcarech rýnských a konati robotu : každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od sv. Jana Křtitele do sv. Václava 13 dní pěší, dále odváděti každoročně do panského kvelbu jednu libru konopného přediva.

            Kateřina Novotná provdala se později za Václava Drába.

Kateřina a Václav Drábovi

            Manželé tito hospodařili na té usedlosti do roku 1830, na čež jí dle smlouvy ze dne 25. prosince 1830 postoupili synu a jeho manželce

Matěji a Anně Drábovým

za cenu 340 zlatých stříbrných.

            z manželství jejich narodili se: Jan, Kateřina, Anna, Mariana a Barbora; Anna Drábová po 13 letém manželství, dne 28. srpna 1843, zemřela a tu z její pozůstalosti ujal polovici té usedlosti po ní zůstalou dle odevzdací listiny ze dne 1. května 1843 pozůstalý manžel

Matěj Dráb

s tím, že se zavázal jejich dětem vyplatiti podíly po 248 zlatých 40 2/5 krejcaru.

            Dcery své provdal: Annu za Havlíčka, Kateřinu za Berku, Barboru za Drába a Marii za Kopeckého.

            po úmrtí Matěje Drába byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 30. ledna 1864 odevzdána synu

Janu Drábovi.

On hospodařil na ní 4 roky, načež jí dle smlouvy ze dne 15. července 1868 odevzdal

Marii Drábové

v ceně 6000 zlatých.

            Marie Drábová držela ji jen 4 roky; dle smlouvy ze dne 17. listopadu 1872 prodala ji manželům

Martinu a Marii Bártlovým.

            Když v několika rocích na to Marie Bartlová zemřela, byla patřící jí polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 25. listopadu 1887 odevzdána pozůstalému manželi

Martinu Bártlovi.

            on hospodařil na ní po té ještě 5 roků a dle smlouvy ze dne 5. května 1892 odevzdal jí (prodejem)

Františku Žížalovi.

            V roce 1895 oženil se tohoto syn František, pojav za manželku Antonii rozenou Vašákovou, tu otec manželův, aby jim domácnost zařídil, postoupil dle smlouvy svatební ze dne 19. května 1895 těmto manželům

Františku a Antonii Žížalovým

usedlost tu do vlastnictví.

            Oni prodali ji dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařské Výsosti nejjasnějšímu panu arcivévodovi

Františku Ferdinandu Rakouskému z Este.

Domek č. p. 8.

            Domek tento po roce 1860 vystavěl

Vojtěch Vácha

koupiv k vystavění toho domku dle smlouvy ze dne 26. března 1860 od obce Žabovřeské pozemek.

            On držel jej do roku 1878, když syn jeho Václav s Annou rozenou Pohůnkovou v manželství vešel, odevzdal dle smlouvy ze dne 11. srpna 1878 domek ten těmto manželům

Václavu a Anně Váchovým

v ceně 300 zlatých a vyhradil si doživotní výminěk.

            Manželé tito drželi domek ten 8 roků, na to jej dle smlouvy ze dne 24. ledna 1886 prodali manželům

Janu a Marii Svobodovým;

od těchto koupil jej dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

Usedlost č. p. 9.

usedlost tato povstala v roce 1872, dle smlouvy trhové ze dne 17. listopadu 1872 koupila

Marie Drábová

od usedlosti č. p. 7 více pozemků, pak pravou stranu stavení č. p. 7, maštal a polovici stodoly a zřídila tu stavení č. p. 9.

            Ona provdala se později za Chlístovskýho a dle smlouvy ze dne 28. února 1879 prodala usedlost tu manželům

Janu a Anně Sládkovým

z Kochanova za 5050 zlatých.

            manželé tito hospodařili na ní 23 roků, na čež jí dle smlouvy ze dne 5. listopadu 1902 postoupili manželům

Josefu a Marii Matouškovým.

            od těchto koupil jí dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

Kovárna bez čísla

patřila dle smlouvy ze dne 17. listopadu 1872 a odevzdací listiny ze dne 25. listopadu 1887

Martinu Bartlovi

k č. p. 7.

            On prodal jí dle smlouvy ze dne 5. května 1892

Františku Žížalovi.

            Týž postoupil jí smlouvou ze dne 19. května 1895 manželům

Františku a Antonii Žížalovým

této rozené Vašákové.

            Od nich koupil jí dle smlouvy ze dne 27. května 1905 Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.