Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 4 (6. doplněk) - rok 1400 až 1450

17. 12. 2012

Konec 14. a začátek 15. století

 

            Ze 14. století je ostrovská dlažba svatého Filipa a Jakuba na Chvojně.

Držitelé tvrze v Mrači byli potomci rodu Benešovského (zchudlá větev) a psali se do vymření Mračtí z Dubé.

Připomíná se mlýn v Podpomněnicích (dnes na tomto místě stojí Plíhalův mlýn). Byl postaven v nejstarší městské části Na Karlově minoritský klášterní komplex s monumentálním chrámem.

Od této doby působil v Benešově městský soud nadaný hrdelní pravomocí, předsedal mu rychtář a mohl používat právo útrpné.

            Držitelem dobře chráněného hradu Kožlí při Janovickém potoce se stal Beneš, který jej zdědil po svém otci Benešovi z Dubé. 135)

Z konce 14. století je patrová tvrz v  Podmračí (Mrač nad Sázavou). Postavena je z lomového kamene - (křemenný diorit, tzv. mračská žula), který se v této oblasti hojně těžil a jehož bylo využíváno pro vodní stavby a obkládání budov. Bylo to v době, kdy už přešla Mrač do majetku jedné větve Benešoviců, tato tvrz se dodnes dochovala. Prvním majitelem byl Beneš z Lopřetic seděním na Mrači. Je to velký patrový objekt obdélného půdorysu s valbovou střechou, na níž navazuje čtverhranné nádvoří, na východní straně uzavřené kamennou hradbou, ve zdi zazděná vstupní brána. 229)

Na přelomu 14. a 15. století podél zemské cesty působil jako lapka Mikuláš Zúl z Ostředka a jeho syn Jan, kteří operovali z Čejchanova (Komorního) Hrádku. Do družiny patřili i Vaněk z Dubé, Ctibor řečený Tista ze Stajic (majitel hradu Stajice u Maršovic), majitel hradu Kožlí i s posádkou, Kuneš ze Skalice a další.

Ve vesnických obydlích se ze zahloubených místností stal sklep a nad ním se budoval špýchar, střechy byly doškové, zatížené kameny nebo drny.

 

 

15. století

 

            Začátkem 15. století se Čechy dělily na 12 krajů – Benešovsko patřilo v té době částečně ke kraji Kouřimskému a částečně ke kraji Bechyňskému. Názvy krajů se odvozovaly od názvů berních územních jednotek.

            V Kouřimském kraji byla tři královská města – Kolín, Český Brod a Kouřim.        Pro okolí obce Ouročnice byla nejbližší královská města: Nové Město Pražské a Beroun, řídily se pražským právem, a Kouřim, řídilo se vlastními právními zvyklostmi.

            V církevním ohledu se Čechy dělily v desatero archidiakonátů, 1. Archidiakonát pražský se dělil na děkanáty – Praha, Benešov, Říčany, Ořechov, Podbrdy, Rakovník, Slané, Říp, Chlumín a Brandejs nad Labem.

Z iniciativy státu byly zahájeny pokusy o rozšíření berně (pozemková a spotřební daň). Předpokladem bylo i jednotné vypracování katastru, což se stalo však až v 17. století berní rulou.

Po Linecké silnici se přes Benešov do Prahy dovážela zejména sůl, benátské zboží a železo ze Štýrska.

Více se začaly budovat „panské pivovary“ a „městské pivovary“ a také vinopalny (líh se vyráběl z vína, později ze sladu a ještě později z brambor, názvy „pálené víno“, „pálené pivo“, „pálené“, „pálenka“ a „kořalka“). 220)

Týnecký hrad byl chráněn hradbou tvaru nepravidelného pětiúhelníku, v jeho severozápadním rohu, před věží, byla vstupní brána. Na jižní a západní straně byla hradba zesílena parkánovou zdí s polygonální baštou.

Od tohoto století měli benešovští občané právo várečné a šenku vína.

Z tohoto období pochází dva fragmenty hrnce a nádobkový kachel nalezené ve druhém suterénu sklepa při č. p. 100 na Velkém (Masarykově) náměstí v Benešově.           

Počátkem století patřil statek v Koutech ke Kostelci (Zbořený Kostelec) a statek v Poříčí k Ledcům.

V tomto století byl Benešov sídlem královského popravce (justiciarii), který nad veřejnou bezpečností bděl, „berni královskou sbíral“ a rozsudky soudců ve skutek uváděl.

Poddaní platili příslušnému faráři farářský desátek (každý desátý díl z pokoseného a vymláceného obilí) a tzv. desátek papežský. Ke každému kostelnímu záduší náležely pole, louky a lesy, které farář pronajímal. Někteří sedláci chovali pro příslušná záduší tzv. „železné krávy“, tedy měli povinnost vychovat z telete dospělé dobytče a odevzdat je faráři nebo si ji pak za roční plat pronajmout.

Do 15. století patří nálezy 17 kusů keramiky z areálu hradu Týnec nad Sázavou (nalezeno v letech 1967 až 1970), hroty šípů z hradu Zbořený Kostelec a kovové předměty z období dobývání tohoto hradu a také kovové fragmenty – šipky s tulejí, hřeby s podkovami, podkova, hřeby.

Kostel svatého Mikuláše v Benešově Na Karlově byl poprvé přestavován a upravován.

 

1400

 

            Filip Land (Louta) z Dědic, nejvyšší lovčí královský a milec u krále Václava IV, žádal, aby mohl od kněze Ješka koupit hrad Kostelec (Zbořený Kostelec). Dne 7. 5. král tuto prosbu povolil, vymínil si však, aby mohl hrad zpětně koupit za 580 ss. (kop) grošů českých. Kostelec se tedy opět stal manstvím ušlechtilým. Nebylo však zrušeno věno Eulalie vdovy po Chvalovi ze Rzavého.

            V domácí válce končilo dnem 6. 1. domácí příměří (trvalo od 15. 6. 1399).

 

1401

 

            Zdeňkovi ze Šternberka vložil jeho synovec Albert všechno své zboží do desek zemských, po jeho smrti spadla na Zdeňka polovina hradu Český Šternberk.

            Zemřel Vilém, majitel statku na Chvojínku, po něm jej drželi jeho sirotci.

 

1402 – 1405

 

        V roce 1402 vyměnil plebán václavického kostela Adam (farář v letech 1399 -1402) své místo s Janem Budišem (Rudišem?), dosud plebánem v Kostelci u Křížků (až do roku 1418).

            Dne 18. 2. byl do Prahy rozepsán zemský sněm, mezi přední sněmovníky patřil i Zdeslav ze Šternberka a Albrecht ze Šternberka a na Konopišti.

Po Vojslavovi byl v roce 1402 farářem v kostele svatého Václava na Chvojínku Oldřich, prve farář v Libří. 150)

V roce 1403 vyhořel Ostrovský klášter.

Teprve v roce 1404 bylo nadání z roku 1386, po urovnaném majetkovém sporu, do konsistorních knih opsáno, tj. kupní a darovací listina, datovaná dnem svatého Jiljí roku 1386, jejíž znění v důležitých místech je toto: „My, Děpolt, Jan a Břeněk, rodní bratři z Hodkova, řečení z Chvojna a Petr z Pohnání….prodali/darovali jsme louku….pod dvorcem vatěkovským…panu Ondřeji, rektoru kostela svatého Jana Křtitele ve Vadislavicích (Vladislavicích, Václavicích) a jeho budoucím nástupcům a Vojtěchu z Tvoršovic pro kostel tamtéž ve Vadislavicích (Vladislavicích) k dědičnému majetnictví, držení a užívání….)“. V tomto zápise se tedy dochovalo jméno druhého václavického kostela, dnes již neexistujícího. Vojtěch z Tvoršovic byl bezpochyby Ondřejův nájemce václavické fary, jak tenkrát bylo zvykem. Při podobných smlouvách byli nájemci far často jmenováni. 109)

          V roce 1404 se Kožlí uvádí jako Kozly. V té době je majitelem Petr Pětichvost jako „dominus castri Kozle“ a úřaduje tu i zvláštní purkrabí. Petr byl za bojů Panské jednoty s králem Václavem IV., zachoval mu věrnost a byl opěrným bodem rytířů škodících nepříteli. Petr zemřel téhož roku, zůstaviv manželku Anežku. Ta s Kožlím zdědila i při (spor) o louku mezi pány z Kožlí a farářem z Vadslavic (Václavic). Tu přišel v září Protiva farář bystřický na Kožlí s návrhem, že louka zůstane faráři, ten za to bude každý rok po svatém Vácslavu sloužit tři mše za duši Petrovu a Anežčinu.

            V roce 1404 se na tvrzi v Tvoršovicích připomíná vladyka Ješek z Tvoršovic.

V roce 1405 Beneš z Lopřetic seděním na Mrači daroval Petrovi faráři Neveklovskému jednu louku u Žlebkové Lhoty. Bylo to proto, aby mše zádušní za spásu duše Zdeny, matky jeho a Johanky, manželky jeho, sloužil. Zapsáno v knize kostela Pražského.

Jihlavské popravčí zápisy z let 1405 až 1419 uvádí, že mnozí popravení lapkové pocházeli i z okolí Benešova a že svoji kořist mimo jiné ukrývali v Benešově, Konopišti a Mlýnech.

  

1406 – 1414

 

V roce 1406 Eulalie vdova po Chvalovi ze Rzavého, která měla věno na Kostelci (Zbořený Kostelec), nesouhlasila, aby Filip Land (Louta) z Dědic mohl od kněze Ješka koupit hrad Kostelec. Dne 7. 3 zemský soud nalezl a dal za právo králi Václavovi IV. a Filipovi, avšak bez porušení věna. Filip byl jmenován kollátorem církve Kostelecké.

V roce 1407 Zdeněk řečený Medek z Týnce odkázal kostelu Týneckému čtyři kopy grošů úroku, pojistiv je na vsi Chlistově (u Teletína? nebo Benešova), také kostelu Týnskému v Praze daroval osm kop grošů úroku, „vykázav“ je na svém statku Týneckém k vyplacení. V roce 1408 koupil od Bohuslava Žáčka z Nechvalic dům v Praze u svaté Anny.

Václav z Poříčí, syn Příznaka z Ledců, podával roku 1408 faráře do Ledců do kostela sv. Bartoloměje.

 V roce 1409 se poprvé připomíná Vidlákova Lhota (pochází od slova vidlák – jelen s typickým parožím) a uvádí se jako in villa Lhota Wydlakonis.

V roce 1409 připomíná se Kunrát z Chvojna (v erbu polotrojúčaří nahradila osmicípá šternberská hvězda).

V roce 1409 vykonával duchovní správu ve farním  kostele v Kostelci nad Sázavou (dnes Zbořený Kostelec, stával pod hradem, přesné místo neznámé) farář Vavřinec, kaplanem byl Mořic. Dále pak Václav prve farář v Loděnicích (až do roku 1416). 150),

           V roce 1410 připomíná se Oldřich z Mrače, jenž prodal nějaké své vsi klášteru Karlovskému v Praze.

            Staré desky dvorské co do zřízení věcí lenních čili statků manských v království českém podávají mimo jiné: 4. Bechyňský a chejnovský kraj (provincia), provoláno ve (Mladé) Vožici neb v Benešově. Naproti tomu v popisu krajů také souvěkém a ouředním, kde spolu o „kmetech krajských“ řeč jest, čteme takto: „Krajuov jest dvanácte: 1. Nejprve Kúřimsko: kmet purkrabie pražský, nebo jeden z Dubé, nebo Šternberk.“

Dne 21. 2. 1410 vydal Vilém Kostka z Postupic, panoš kostela Pražského, opatu kláštera benešovského listinu (potvrzenou od představených kláštera, Mikuláše Kvadriána, Jana lektora, Hynka, vikáře a jiných podepsanou), kterou se tito přiznali, že obdrželi od něho úrok 10 kop grošů anebo, kdyby úrok nedal, dá sukno na hábity řeholníků. Za to se opat kláštera zavázal sloužit 4 aniversarie za otce Vilémova, Zdenka, za matku, paní Zdenčinu a za předky, dále se zavázal, že když Kostka do Benešova přijede, dostane v klášteře stravu, pokoj a koni obrok.

V této době byl Benešov sídlem královského popravce (justiciarii), tento bděl nad veřejnou bezpečností, berni královskou „sbíral a rozsudky soudců v skutek uváděl“.

V roce 1410 se připomíná Oldřich z Mrače, který prodal jisté zboží klášteru svatého Karla v Praze.

V roce 1410 se na tvrzi v Benicích připomíná Přiba z Benic, později panoš Jan z Benic.

V roce 1411 se významným držitelem, koupí od Filipa Landa (Louty) z Dědic (koupě potvrzena králem dne 27. 4. 1413), hradu Kostelec nad Sázavou stává Jan Sádlo ze Smilkova, rádce a oblíbenec krále Václava IV. Jan byl královským komořím, později purkrabím na Bezděze (1417), Karlštejně (1419) a členem královské rady. Hrad koupil se vsí pod hradem, tato ves byla s podacím právem ke kostelu v Kostelci a Olešce.

         Od roku 1411 byl purkrabím na Kostelci Chval z Chotče (purkrabí ještě v roce 1432).

         V roce 1411 se připomíná vladyka Jan z Tvořešovic (Tvoršovic).

         Roku 1411 Mikuláš z Prahy a Egenberka a z Vožice, nejvyšší písař desek zemských, dal oltáři svaté Kateřiny v kostele Pražském plat (14 kop a 20 grošů českých) ze Lhoty Vidlákovy, kde měl zapsány kmetcí dvory s dědinami, lukami, lesy i vším příslušenstvím.

         Petr ze Šternberka pravnuk Zdeslava ze Šternberka spojil po roce 1412 do jednoho majetku konopišťské a šternberské panství.

         V roce 1412 se připomíná vladyka Kuneš z Tvořešovic (Tvoršovic).

         V roce 1412 majitel Týnce Zdeněk Medek z Valdeka učinil s farářem Vladislavským (Václavickým) porovnání o desátky.

         V roce 1412 zemřel Myslibor z Chvojence (některé prameny uvádějí „se připomíná“), majitel tvrze a jednoho ze dvou statků na Chvojínku (Chvojenci).

         Brodce se uvádí v roce 1412 jako    Brodczie a Chrášťany jako Chrassczan.

         Ve starých knihách města Bělá se připomíná Kuneš z Rackovic seděním na Tvořešovicích (Tvoršovicích).

         Purkrabím na Konopišti byl Ješek z Rachovic a Tvořešovic (Tvoršovic, majitel tvrze v Tvoršovicích byl do roku 1413.)

         Albert ze Šternberka daroval v roce 1413 oltářníku v Benešově poplužní dvůr pro jeho obživu a nadání lánem orných polí rozšířil.

         Zemřel majitel Konopiště Albert ze Šternberka (syn Peška, jeho manželka Anežka zemřela roku 1418). „An synů neměl“, dostalo se Konopiště jeho strýci Petrovi (syn Zdeňka ze Šternberka). Ten spojil ve svém majetku panství Konopiště a Český Šternberk, též je znám jako rozhodný nepřítel husitského revolučního hnutí. Zúčastnil se kostnického koncilu jako člen družiny litomyšlského biskupa Jana Železného, hlavního Husova žalobce.

         V roce 1413 se Pecerady uvádí jako Pecsyrady.

         Roku 1413 rozmnožil příjem kaplanství při farním kostele v Benešově Albert za Šternberka o lán orných polí.

       Král Václav IV. potvrdil Filipovi Loutovi z Dědic koupi hradu Kostelec, ale současně zrušil listinu, jíž se stal Kostelec dědičným zbožím (včetně vesnic Pecerady, Bukovany, Brodce, Voděrady a Jesenice, která později zanikla) a učinil z něj opět manství.

         Dne 27. 4. 1413 byl králem Václavem IV. potvrzen prodej hradu Kostelec (Zbořený Kostelec) od Filipa Louty vladykovi Janu řečeném Sádlovi ze Smilkova (mírný kališník, manželka Marta z Březí, dvořan královský). Jan sloužil Václavovi IV. nejdříve jako komorník a v době koupě byl jeho rádcem a vrchním nad vydáváním peněz, držel v ruce královu pokladnu. Potomci Mikuláše z Mrvic od Vrcholových Janovic držitele Netvořic mu také prodali svoje podíly v Netvořicích. 218)

         Jan řečený Sádlo ze Smilkova poručil roku 1414 všechny děti své a zboží Martě, manželce své, Šibíkovi z Chotýšan, Janovi Střížkovi ze Střížkova a Vojtěchovi z Bořenic.

V letech 1413 a 1415 byla zdejší krajina zasažena morem.

            V roce 1414 připadl koupí statek a hrad Kožlí Beneši Libunovi z  Dubé, který byl tehdy patronem (do roku 1418) kostela v blízkém Chvojínku (Chvojenci). 113) Beneš k výchově svých dětí přivolal na hrad učitele Pecha (Pešíka), který se ve volných chvílích věnoval psaní rukopisů z Kožlí.

         Do roku 1414 byl farářem kostela na Chvojně Tomáš a po něm Jan prve farář v Lukavci (do roku 1418). V neznámé době fara zanikla.

         V Bedrči, v sídle vladyků z Bedrče, žil panoš Jaroš z Bedrče, tohoto roku 1 kopu úroku minoritskému klášteru v Benešově prodal.

         Do roku 1414 vedl duchovní správu v Benešově Hašek (Hassco). Dále pak Mikuláš řečený Kakabus, prve farář ve Skramníku.          

         Ještě v roce 1414 stával v Kostelci nad Sázavou (Zbořený Kostelec) pod hradem stejného jména (roku 1414 se nazýval „Kostelecz sub castro Kostelecz) farní kostel, po němž není nyní ani stopy. 150)

 

1415 – 1419

 

            Jan Sádlo ze Smilkova jako „osoba v tehdejších dobách vynikající“ a milec/oblíbenec krále obdržel roku 1415 od něho výjimečné privilegium (mu bylo potvrzeno „seděním na Kostelci, našemu komorníkovi“ udělena zvláštní milost, kterou byl (i jeho rodina a potomci) vyňat z pravomoci zemského i dvorského soudu, cud a jiných práv a zaručil mu, že může být viněn a souzen pouze hofmistrem či maršálkem krále (na pečetích se uváděl jako „Jan z Miličína neboli z Kostelce“). Purkrabím na Kostelci a později v Netvořicích byl Chval z Chotče. 218)

Do roku 1415 podával Zdeněk Medek z Valdeka faráře v Týnci a v tomto roce podepsal i známý stížní list ze dne 2. 9. ke sněmu Kostnickému. List podepsalo 452 českých a moravských šlechticů, list byl přijat na sněmu v Praze. Ten podepsali i Jan a Přech z Žíňan a Jan Sádlo ze Smilkova a Kostelce. Farářem byl od roku 1415 Mořic (Mauritius) z Týnce. Brzo po nástupu se funkce vzdal a po něm nastoupil farář Oldřich z Keblova.

Na cestě Jana Husa do Konstancie měl na příkaz krále Václava i Sigmunda doprovázet i pan Václav z Dubé a na leštně, synovec někdy nejvyššího sudího, pana Ondřeje z Dubé. Mezi Husovy nepřátele, kteří jeli do Konstancie svědčit proti němu, byl i Petr Konopišťský ze Šternberka.

V roce 1415 si vzal Petr ze Šternberka za manželku Perchtu rozenou z Kravař a dne 30. 9. „učinil“ jí věnný list na 750 hřiven.

K tomuto období se uvádí: „Ves Václavice v benešovském okrese je rozdělena Janovickým potokem na Velkou a Malou stranu. Václavice (původně Vladislavice a Vadislavice) byly do husitských dob městečkem. Na hřbitově na Malé Straně, z něhož máme nálezy šperků z prvokřesťanské doby v Čechách, stojí farní kostel svatého Václava s původně gotickou architekturou. Historické skutečnosti nasvědčují tomu, že i Velká Strana měla do husitských dob svůj farní kostel svatého Jana Křtitele, a že tím byly obě části Václavic dvěma samostatnými celky. Závažným důvodem pro tuto domněnku je okolnost, že k Václavicům bylo současně dvojí kostelní podací právo, tj. že dva různí patroni kostelů navrhovali současně do Václavic plebány (duchovní správce). 109)

Jan z rodu z Ledců, čtvrtý syn staršího Přísnaka z Poříčí a z Ledců byl od roku 1416 pánem na Pyšelích.

V roce 1416 vykonával duchovní správu ve farním  kostele v Kostelci nad Sázavou (Zbořený Kostelec, stával pod hradem, viz výše) farář Václav, prve farář v Loděnicích (od roku 1409). Dále pak od tohoto roku Mořic (Mauritius), dotud kaplan v Kostelci.  Od roku 1418 byl oltářníkem při oltáři Panny Marie v Benešovském farním kostele Přibík, prve farář v Bělici. 150)

Farář Václav z Poříčí syn staršího Přísnaka z Poříčí a Ledců zapisoval roku 1417 dluh na tvrzi Ledcích Petrovi ze Svojšína.

V roce 1417 seděl na tvrzi v Poměnicích Jan.

Dne 14. dubna 1418 po smrti plebána Jana (farář v letech 1402 - 1418) ku podání kapituly Všech svatých a spolu k podání Jana, velmistra křížovnického řádu, patrona kostela, jmenovala konsistoř plebánem ve Václavicích Pavla z Nevelislavě. Jménem mistrů kapituly prohlásil zástupce děkana Antonín z Loun, že nepřipustili vpředu jmenovaného mistra z žádného jiného důvodu, než pro šířící se tehdy hrůzu. Tato poznámka při nejasném jinak zápise dosvědčuje, že společné podací právo kapituly a křižovníků nebylo normální. Je to v počátcích husitské revoluce. Kapitula byla osazena tou dobou již husitství nakloněnými mistry a snad strhla na sebe i patronát nad křížovnickým václavickým kostelem. Křížovnický pražský špitál vzala do své správy pražská obec, jež se také zmocnila většiny křížovnických statků.

            Poslední zmínka o kapitule Všech svatých ve vztahu k Václavicům je ku konci roku 1418, totiž 18. listopadu ve shromáždění kapitoly drženém v koleji Všech Svatých postoupili údové kapitoly právem zákupným rychtu v městečku svém Vladislavicích (Václavicích) Jakubovi, synu Martina Rokyty z Vladislavic.109)

            „Brzy na to vypukly bouře zemské, a kapitola Všech Svatých rozprchla se na všechny strany, jak se zdá hned z počátku, aniž o tom určitá jaká zpráva se zachovala. Statkové její od císaře Zigmunda (Zikmund Lucemburský vládl 1419 a 1436 – 1437) rozzastaveni, aniž co toho později se vrátilo.“ 7) Vladislavice se šesti nahoře jmenovanými vesnicemi (včetně Úročnice) do­staly se toho času (při sekularizaci církevních statků za husitských válek) v držení ke hradu Kostelci nad Sázavou.

            V husitském období se razily měděné mince kalíšky, flútky a tzv. horské peníze (podle Kutné Hory).

            Za válek husitských se připomíná jako majitel Mrače vladyka Beneš z Dubé a z Mrače.

            Proti husitům vystoupil Petr ze Šternberka aktivně už dne 4. 11. 1419, když v čele panské jízdy (1 300 osob branného lidu jízdného, dílem žoldnéři z Hor Kuten, dílem pak čeleď pánů Petra konopišťského ze Šternberka, Jana Ptáčka z Pirkštejna a na Ratajích, Jana z Chotěnic na Vlašimi, Albrechta z Koldic, Václava z Donína i Jana z Michalovic) přepadl nedaleko Vltavy (mezi Radičem a Jablonnou, hodinu cesty od Živohoště, někde u Úští) u Nahorub houfy poutníků ze Sezimova Ústí a z Ústí nad Lužnicí (300 osob) k valné hromadě do Prahy (cca 100 bylo zabito, 100 se zachránilo a 96 Ústeckých Petr zajal a z rozkazu jeho byli v Kutné Hoře do šachet vmetáni). Petr Konopišťský ze Šternberka vlastnil v té době i Benešov. K tomu je uváděno „událi se roku 1419 první krvaví počátkové války husitské“.

V roce 1419 majetkově „odděloval“ majitel statku a tvrze v Netvořicích Mikuláš z Mrvice své starší syny Prokopa a Zbyňka od Jana mladšího syna a ostatních dítek. Ti však ihned prodali díly své Janovi ze Smilkova a z Kostelce (Zbořený Kostelec).

Ke straně katolické se přikláněli v této době ti, kteří „nikdy byli k husitství se neznali, aneb jeho se již zase odřekli“, mimo jiné Václav z Dubé a na Leštně (někdy Husův přítel ze sboru konstantského známý, nyní královský podkomoří) a Petr ze Šternberka a na Konopišti.

 

1420 - 1422

 

Dne 25. 3. 1420 bojoval Petr Konopišťský ze Šternberka společně s Mikešem Divůčkem z Jemniště a Jindřichem z Hradce rytířským vojskem dobře vyzbrojeným (strakoničtí křížovníci a královské vojsko; těžká jízda „železní páni“) proti husitským oddílům vedeným Břeňkem ze Švihova a Janem Žižkou z Trocnova (další použití vozové hradby, první v listopadu 1419 v bitvě u Nekměře u Plzně) u Sudoměře u Písku, předtím dobyli Písek. Poraženi však byli „na hlavu“.

Dne 19. 5. 1420 se pokusil Petr Konopišťský ze Šternberka, Václav z Dubé a Leštna a jiní, se 400 jezdci pod správou Hanuše z Polenska, za podpory pěšího vojska zaútočit na táborské houfy táhnoucí na pomoc Praze (z obsazeného ohrazeného kláštera) a zabránit obsazení Benešova. Husité „s 9 000 lidu vojenského“ však vstoupili do Benešova obchvatem a Žižka dal zapálit město, kostel a faru. Téměř celé město vyhořelo a požárem utrpěl také minoritský klášter, do nějž se ukryly konopišťské oddíly. Dobýt se ho však husitům nepodařilo. 143) Klášter pak nebyl již obnoven (dochovalo se jen torzo presbytáře se dvěma hrotitými okny se zbytky kružeb a opěrnými pilíři). Také u tohoto kostela stojí zvonice (tzv. Dolní zvonice) s malými zazděnými fragmenty architektonických článků kláštera. Řeholníci (se mniši vypuzení z Benešova) utekli do Prahy, do kláštera svatého Jakuba (bývalo pak zvykem, až do konce 18. století, že se jeden bratr z tohoto minoritského kláštera nazýval „kvardiánem Benešovským). Petr ze Šternberka zahynul 1. 11. 1420 v bitvě pod Vyšehradem   

V roce 1420 se Petr Konopišťský (a ze Šternberka) zúčastnil i známé bitvy dne 19. 5. u Poříčí nad Sázavou, kde s vojsky (10 000 jezdců) stojícími na straně císaře Zikmunda napadl Žižkovo vojsko spěchající na pomoc obležené Praze (19. 5. 1420). Dne 19. 5. Žižka po odchodu z vypáleného Benešova překročil v Poříčí řeku Sázavu a na břehu chtěl přenocovat, tři zástupy jezdců jej v noci začalo obkličovat. V noci z 19. 5. na 20. 5. 1420 však Žižka zvítězil, neboť nečekal na obklíčení a sám zaútočil. Bitvy se na straně císaře zúčastnil i Václav z Dubé na Líšně (majitel hradu Líšno, jeden ze tří členů prozatímní vlády v Čechách, ve funkci podkomoří, ustanoven v prosinci 1419 císařem Zikmundem poté co on převzal od královny Žofie vládní moc).  Dne 3. 9. 1420 jmenoval císař Zikmund Václava z Dubé na Líšně společně s Oldřichem z Rožmberka a Petrem za Šternberka hejtmanem Bechyňského a Prácheňského kraje. 215)

Spolu s dalšími českými šlechtici zahynuli Petr a Jaroslav ze Šternberka téhož roku na den Všech svatých (1. 11.) v bitvě pod Vyšehradem, kde bojoval ve vojsku krále Zikmunda (Vyšehradu velel moravský pán Jan Šembera z Boskovic, královské vojsko se skládalo z Uhrů a Moravanů). Čeští a moravští páni stáli na příkaz krále na nejhorším místě bitvy, proto také mnozí z nich padli. Vdova po Petru ze Šternberka Perchta, rozená z Kravaře, přidala se potom v roce 1421 ke straně Pražanů (přijala 4 články pražské/artikuly) a přistoupila i se svými poddanými ke známým pražským artikulím. Vychovávala pak sirotky Petra a Elišku na Konopišti, které za Petra spravovala jako poručnice společně s Alešem ze Šternberka, odjinud z Holic. V té době byl purkrabím na Konopišti Mikuláš.

V roce 1421 majitel Týnce Zdeněk Medek z Valdeka podepsal na sněmu v Čáslavi stížnost stavů proti císaři Zikmundovi (Sigmundovi).

Na sněmu v Čáslavi se vladyka Jan Sádlo ze Smilkova Kostelce stal členem dvacetičlenné prozatímní vlády v Čechách. Dostal se však do sporu se stranou Jana Želivského, byl obviněn ze zrady, a ačkoliv se přijel do Prahy očistit a byl pod ochranným glejtem, byl ihned po příchodu na Staroměstskou radnici zatčen a ještě téže noci sťat.

Po smrti Jana Sádla z Kostelce (nebo „na Kostelci“, 21. 10. byl sťat na pokyn hejtmana obou pražských obcí Starého i Nového Města Jana Hvězdy z Vícemilic resp. Jana Želivského „velkého revolučního tribuna lidu“ nebo také „lačného zuřivce a zlopověstného vyniklece“) se majitelem hradu Kostelec nad Sázavou stává jeho syn Jan Sádlo ze Smilkova. 218) Držel i část Netvořic s některými přilehlými vesnicemi. Hrad spravoval pro něj kostelecký purkrabí Chval z Chotče.

 

1423 - 1430

 

V době husitských válek vlál na týneckém hradě černý prapor s rudým kalichem, neboť tehdejší jeho majitel Zdeněk Medek z Valdeka byl ctitelem Husova učení. Týnecká šlechta stála za Husem a za husitským králem. Proto se hradu vyhnuly husitské války i boje sváděné v jeho okolí. Zdeněk byl dne 1. 11. přítomen valnému sněmu v Praze. Oženil se s Ofkou z Malovic.

            Známé učené hádání kněží a mistrů obou husitských stran, Pražanů (mírní) a Táborů (radikální), o různých sporných liturgických otázkách (zejména zda jsou během bohoslužby potřebné ornáty), se konalo na Konopišti v roce 1423 (24. 6., na den svatého Jana Křtitele). Hádali se zejména M. Příbram a Mikuláš Biskupec.

            V roce 1423 byl farářem v kostele na Chvojínku Jan (†1423) a poté Ondřej. 150)

            V roce 1423 byli patronové kostela na Chvojínku Bartoš ze Soběšína a Jan z Řečice, každý držel jeden statek na Chvojínku.

V roce 1424 podala se Perchta seděním na Konopišti pod ochranu Alše ze Šternberka, který přislíbil sirotky vyvaditi ze všech dluhů.

Vdova po Petru ze Šternberka Perchta Šternberská rozená z Kravař, aby ochránila své poddané, přistoupila ke čtyřem pražským artikulům, ke straně husitské a uzavřela, spolu s městem Benešov, hrady Konopištěm a Šternberkem a  dalšími městy, tvrzemi a vesnicemi, spojenectví s umírněným křídlem Pražanů. Ti se zavázali, že „budou neškoditi, anobrž ochranou svou pomoci býti“. Od té doby panovalo v Benešově po dvě století náboženství pod obojí, kališnické.

V roce 1425 byl purkrabím na hradu Kostelec  (Zbořený Kostelec) vladyka Chval z Chotče.

Dne 18. 11. 1425 se narodila Smilovi Holickému ze Šternberka, bratru Aleše ze Šternberka, odjinud z Holic, na Konopišti dcera Kunhuta, potomní první manželka Jiřího z Poděbrad.

V jihlavských popravčích zápisech z let 1426 až 1457 se uvádí, že se lapkové skrývali v Benešově, Poříčí nad Sázavou a v Nespekách.

V roce 1426 pravděpodobně zdědil Beneš z Dubé a Kožlí, syn Beneše z Dubé zvaného Libun, hrad Líšno, bylo to po smrti Václava z Dubé na Líšně (na Lesstnye). 215)

            V roce 1428 koupila Perchta seděním na Konopišti hrad Dubá.

            Z roku 1430 je třetí zvon ze zvonice u kostela sv. Mikuláše a má nápis „Anno Doni Millesimo CCCCXXX slit tento zvon we gmeno Božie i matky Božie“.

 

1432 – 1440

 

Ještě v roce 1432 se připomíná Zdeněk Medek z Valdeka jako majitel Týnce.

V roce 1432 byl purkrabím na hradě v Kostelci nad Sázavou Chval z Chotče, majitel Netvořic, zdejší kostel patřil k děkanátu Benešovskému.

V roce 1433 se připomíná Bohuněk ze Soběšovic.

Roku 1434 byl purkrabí hradu Konopiště Jakoubek z Božejovic (z Božejova) poslán Perchtou seděním na Konopišti s vojskem proti radikálním husitům na straně pražanů do bitvy u Lipan a příštího roku proti táborské posádce, držící pevný hrad Ostromeč nad Vltavou. Dobývání tohoto hradu se v roce 1435 zúčastnil i Jan Sádlo ze Smilkova (někdy psán i jako Jan Sádlo z Leštna) majitel hradu Kostelec nad Sázavou a hradu Líšno, syn Jana ze Smilkova popraveného za bouřlivých událostí v roce 1421. Ostroměřské panství potom dlouho náleželo konopišťským Šternberkům (do roku 1571). Později vojsko Perchty bojovalo i u Lipan.

V roce 1434 majitel Kožlí Beneš Libun (Libún) z Dubé (jinak se uvádí i jako Beneš z Dubé na Kozlém) bojoval v řadách panských dne 30. 5. v bitvě u Lipan a pak pomáhal dobývat v roce 1435 hrad Ostromeč. V této bitvě na straně panské/šlechtické bojoval proti straně městské (Táboři a Sirotci) také za majitelku Konopiště Perchtu ze Šternberka její purkrabí Jakoubek z Božejova. V této době proti sobě stály de facto dvě husitská vojska, strana městská měla asi 18 000 bojovníků a šest řad vozů a strana šlechtická asi 25 000 bojovníků a 11 řad bojových vozů.

V roce 1434 zemřel Zdeněk Medek z Valdeka a z Týnce, po něm zůstala vdova Ofka (Eufemie) rozená z Malovic a dva synové Oldřich a Hynek. Ofka zdědila „všechny dvory kmetcí s poplužím, dědinami, robotami, rybníkem ve vsi a druhým pode vsí, potoky s lukami, lesy, pastvinami a dalším příslušenstvím“. Ofka z Malovic se vdala podruhé za pana Petra Mrackého z Dubé seděním na Mrači. Starší syn Oldřich Medek z Týnce zdědil po otci Týnec, vzal si za ženu Annu ze Břev, s níž obdržel statek Břve (u Tachlovic). V roce 1436 dostal od císaře Zikmunda ves Mokropsy, která náležela klášteru jeptišek u svatého Jiří v Praze, do zástavy.

Dne 17. 3. 1435 obklíčili na příkaz zemského správce Aleše Vřešťovského pánové Hynce Ptáček z Pikrštejna, Beneš z Dubé seděním na hradu Kožlí, Jan mladší Sádlo z Kostelce (Zbořený Kostelec), Jakub z Božejova, na pokyn paní Perchty z Kravař i purkrabí Konopišťský a mnoho dalších šlechticů nedobytný hrad Ostromeč obsazený v roce 1424 majitelem Filipem z Padařova a husity (Tábority). Teprve po posílení o další vojska hrad dne 22. 5. dobyli a Tábority do Tábora propustili a hrad rozbořili. Hrad zůstal ve zříceninách a zboží jeho připadlo panu Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka.

            V roce 1437 se Žabovřesky uvádí jako de Zabobresk a v Nespekách držel vladycký statek Vaněk Žebrovec z Nespek.

            Z roku 1437 je zvon z Horní zvonice Na Karlově u kostela svatého Mikuláše, zvon nese název matky Boží (farní kronika uvádí jako zvon František), má výšku 58 cm a průměr 70 cm.

V roce 1437 (11. 11. na svátek svatého Martina) se Benešově zastavil již velmi nemocný císař a král český Zikmund Lucemburský se svojí manželkou a početnou družinou na cestě z Prahy do Uher (nocoval ve Vlašimi).

V roce 1438 byl držitelem mračské tvrze Petr syn Beneše z Dubé a z Mrače. Ten již za života otce vložil odpor proti prodání „jistých dědin“ ve Hvozdci, potom se oženil s Ofkou z Malovic, vdovou po Zdeňkovi Medkovi z Valdeka.

            Dne 6. 8. 1438 se hlavní stan vojska knížete Albrechta rakouského krále Českého, který táhl proti polským vojskům krále Vladislava a českým vojskům vedeným Hyncem Ptačkem z Pirkštejna sídlícím u Tábora, v síle 1 800 bojových vozů, 8 000 jízdných a 12 000 pěších (udávalo se i 30 000 branných vůbec) nacházel u Poříčí nad Sázavou, dne 7. 8. u Konopiště a dne 8. 8. u Leštna (Líšna). Ve vojsku byli čeští páni a zemané stranící Albrechtovi, uherští pánové se svým vojskem, vojsko markraběte míšenského, rakouská a míšenská vojska, vojska knížete bavorského a markraběte braniborského.

V roce 1440 prodala Perchta seděním na Konopišti hrad Dubá.

V roce 1440 zemřel Petr ze Šternberka a na Konopišti, syn Perchty z Kravař seděním na Konopišti a v deskách zemských zápisem zajistil před svou smrtí, že jeho strýc Aleš Holický dostal Český Šternberk a strýc Zdeněk (syn Jaroslava Veselského) Konopiště (Zdeněk Konopišťský ze Šternberka). Zdeněk ze Šternberka byl sestřencem Oldřicha z Rosenberka, neboť jeho matka paní Perchta z Kravař  páně Oldřichova matka Eliška (†1444) byly sestry, dcery někdy pana Petra z Kravař a z Plumlova (†1411)  sestry pana Jindřicha padlého v bitvě u Vyšehradu (1420). Jinde se uvádí, že Konopiště odkázal bratru Zdeňkovi (Zdeněk byl jeho nevlastní bratr, pocházel z prvního manželství otcova s Markétou, vévodkyní z Korutan). Na Konopišti dost často pobýval král Jiří z Poděbrad (*6. 4. 1420, korunovace 7. 5. 1458, vládl 1458 – 1471, †22. 3. 1471, otec Viktorin Boček z Poděbrad, matka Anna z Vartenberka), k jehož předním stoupencům Zdeněk patřil. První Jiříkovou manželkou byla Kunhuta, dcera Smila Holického ze Šternberka (narozená roku 1425 na Konopišti).

Od  svatého  Víta  (24. 6.) se  v  Čechách  začal  šířit  velký  mor  a  trval až do

svatého Ondřeje, v té době zemřelo přes 51 tisíc lidí.

V roce 1440 seděli na tvrzi v Poměnicích Vácslav a Jan.

Majitel Kožlí Beneš Libun z Dubé seděním na Kožlí v roce 1440 prodal dědiny své, dvůr Sedlecko a dva rybníky v Mysliči. Také byl na sněmu v Praze k volbě krále ustanoven.

V březnu 1440 (17.) na sjezdu spojených krajů Kouřimského (hejtman Hynce Ptaček z Pirkštejna), Čáslavského (hejtman Jan Hertvík z Rousinova), Chrudimského (hejtman Bohuš Kostka z Postupic) a Hradeckého (hejtman Jetřich z Miletínka) zvolili nejvyšším hejtmanem pana Ptačka. Hejtmanem Boleslavska se stal Jiří z Poděbrad spolu s Janem Sádlem ze Smilkova. Jiný zdroj uvádí, že Jan Sádlo ze Smilkova byl zvolen hejtmanem Kouřimska. 250)       

            V roce 1440 Jan z Mrače bratr Petra z Dubé a z Mrače se zúčastnil sjezdu stavovských čtyř spojených východních krajů v Čáslavi.

V letech 1440 (až 1443) byl purkrabím na Konopišti Jindřich Takonín z Neveklova, majitel tvrze tamtéž.

 

1441 - 1443

 

Na valném sněmu v Praze v lednu a únoru 1942 jednal i Aleš ze Šternberka a Zdeněk ze Šternberka a na Konopišti.

V lednu (25.) roku 1443 získal hrad Kostelec nad Sázavou (také uváděno statek kostelecký, včetně mlýna pod ním, dvora s dědinami, rybáka a podací právo kostelní a všechny vsi k panství náležející) koupí za 1 700 kop grošů od Jana Sádla ze Smilkova seděním na Leštně (také psaný Jan Sádlo z Kostelce „residents in Lesstno“) katolický pán Kuneš (Kunšt) z Dubé řečený Rozkoš (Bezkoč, mj. vnuk Jana Žižky z Trocnova?), který odtud loupil v okolí (podniká loupeživé výpady do širokého okolí při boji na straně katolických protivníků Jiřího z Poděbrad). Jan Sádlo koupil hrad Leštno (Líšno).

1444 - 1451

            V roce 1444 majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal Zdeněk Medek z Valdeka (syn Zdeňka z Valdeka) a od tohoto roku se z Týnce nazývá (do roku 1470).

            V roce 1445 Ofka z Malovic, vdova po Zdeňkovi Medkovi z Valdeka na Týnci nad Sázavou st., ves svou věnnou Chrášťany svému druhému manželovi Petrovi z Dubé (seděním na Mrači) zapsala. Petr z Dubé se začal psát Mrácký z Dubé a byl prvním rodu svého, znaku odřivous, kdo jméno přijal.

            V roce 1445 v únoru na sněmu v Praze byl Zdeněk ze Šternberka a na Konopišti ještě na straně Oldřicha z Rosenberka a Menharta z Hradce.

V roce 1445 se připomíná jako majitel tvrze v Bynicích (Benicích) Jetřich z Bynic, který prodal za 3 kopy grošů platu ve vsi Lhotě Dubové Janovi z Neveklova.

Jan Libun z Dubé, majitel hradu Kožlí, které zdědil po svém otci Benešovi Libunovi z Dubé (zemřel v roce 1445, jeho dcera Helena byla provdána za Aleše Holického ze Šternberka), se v roce 1448 zúčastnil obsazení Prahy vojsky Jiřího z Poděbrad. Jeho bratr Beneš Libun z Dubé a z Kožlí jej za neznámých okolností převedl do držby Zdeňka ze Šternberka.

Jan z Mrače bojoval ve vojsku krále Jiřího z Poděbrad a zúčastnil se dobytí měst Pražských.  Jeho syn Vilém z Dubé a z Mrače proti právu královu „táhl“ ke zboží v Chrášťanech.

Král Fridrich pozval na sněm do Vídně ke dni svatého Michala v roce 1447 i Kuneše Rozkoše z Dubé a na Kostelci.

Zdeněk ze Šternberka byl jeden ze tří šlechticů, kteří byli vysláni ke králi Fridrichovi do Vídně, kde s ním ve dnech 7. až 9. 10. jednali o novém českém králi.

Zdeněk ze Šternberka a na Konopišti byl v roce 1448 předním vůdcem ve vojsku Jiřího z Poděbrad (Jiří z Kunštátu a Poděbrad, *23. 4. 1420, †22. 3. 1471; manželka Kunhuta ze Šternberka, děti Boček, Viktorín, Barbora, Jindřich, Kateřina a Zdenka; druhá manželka Johana z Rožmitálu, děti Hynek, Bedřich, Anežka a Ludmila) táhnoucím na Prahu. Po dobytí Prahy se stal nejvyšším purkrabím a Jiřímu pomáhal v boji s jednotou Strakonickou.

Kačka (Kateřina) ze Soběšovic a její matka Zdeňka prodaly v roce 1448 kopu grošů platu v Soběšovicích Jindřichovi z Neveklova.

V roce 1448 se připomínají potomci rytířů z Ledců Martin a Litmír z Poříčí, připomínají se ve vojsku Jiřího z Poděbrad při dobytí Prahy.

            Zdeněk ze Šternberka, za pomoci Kostky z Postupic a Jana Parduse (Pardus Rychmburský) z Vratkova na jaře roku 1449 dobýval hrad Kostelec nad Sázavou, ale v tomto roce dobyt ještě nebyl, i když k hradu i Jiří z Poděbrad s jednotou svou k hradu přibyl. Výsledkem dobývání byl podpis smíru (přičiněním starého Trčky dne 10. 4. 1449) mezi oběma stranami, ale Kuneš dál rozdmýchával nepokoje. Zdeněk ze Šternberka pak Kostelec dobyl a pobořil, za pomoci zemského správce Jiřího z Poděbrad a jeho pražských oddílů (přitáhli dne 10. 4.) a Janka z Ručinova s lidem krajským, však až dne 23. 5. 1450 (hrad stále patřil Kuneši Rozkošovi z Dubé). O významu hradu a jeho dobytí svědčí i osobní účast Jiřího z Poděbrad a dřívějšího majitele Jana Sádla ze Smilkova, v té době psaného stále Jan Sádlo z Kostelce a na Líšně. Bylo to v době, když Zdeněk ze Šternberka pomáhal Poděbradské straně proti Strakonické jednotě, jejímž členem byl i Oldřich z Rožmberka přítel Kuneše. Hrad Kostelec pak drželi páni, kteří hrad dobyli (zajímavostí je, že Kuneš Rozkoš z Dubé dostal za hrad náhradu 1550 kop českých grošů, což bylo rozhodnuto na sněmu Pražském dne 6. 1. 1451).  Pravděpodobně s pobořením hradu byla zničena i ves Ledce. 150)

            Později Zdeněk Šternberka a na Konopišti hrad Kostelec částečně opravil a částečně přestavěl a rozšířil. Také byl v čele poselství do Paříže pro nevěstu královu. V roce 1450 také Zdeněk hrubě opravil zbořený hrad Ostromeč, lidmi osadil a z hradu okolí pustošil (bral, loupil, jímal, šacoval, dobytek zajímal, dříví ku Praze plavati nedal nebo clo po 2 bílých groších z voru vybíral.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář