Rok 1850 až 1873

1850 - 1854

 Od tohoto data je uveden název obce Ouročnice, pravděpodobně až do roku 1910. ¹¹⁾   Ve slovníku je u názvu obce z roku 1850 uvedeno : Anſprung, m. 1) Anspringen. 2) auročky, auročnice, cruſta lactea. Ansprung, m. 1) s. Anspringen. 2) ouročky, ouročnice, crusta lactea.

 V Úročnici byly postaveny usedlosti čp. 10 a 20.

1860 - 1865 

 V Úročnicic byl postaven kolem roku 1865 dům čp. 22 a 23. V domě č.p. 22 byl hostinec Jana Stojánka se sálem a lokálem. Později byl sál přestavěn na pekárnu a z lokálu byl jen výčep.^{126), 74)}

 Přestože Josefinský katastr byl po smrti císaře Josefa nejdříve zrušen, pak opět obnoven v pozměněné formě, stal se základem zdanění v Čechách až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost tzv. stabilní katastr. Práce na novém katastru byly zahájeny počátkem 19. století a výsledkem těchto příprav byl císařský patent ze dne 25.12.1817, který stanovil souhrn pravidel pro založení stabilního katastru.

 V době zpracování stabilního katastru se obec Úročnice uvádí jako Aurocznitz a v obci bylo 18 usedlostí (čp. 1 až čp. 18).

 Veškeré pozemky měly být zaměřeny, popsány a zobrazeny v katastrálních mapách. Byly roztříděny podle druhu kultur, jakosti a užívání bez ohledu na jejich držitele. Pro každou katastrální obec byla zhotovena (vytištěna) katastrální mapa v měřítku 1:2880 (1 cm = 28,8 m), v níž byly znázorněny obecní hranic, hranice pozemků, vyznačeny objekty (domy, stodoly, kostel, dvory atp.) Pozemky byly označeny katastrálními čísly, které se lišily od předchozích čísel topografických, použitých v Josefínském katastru. Dále byly vytištěny tzv. indikační skizzy, určené ke zjišťování - indikování změn. Indikační skizzy jsou zakresleny na tvrdých čtvrtkách, které jsou vždy po několika listech navzájem spojeny. Jsou na nich zachyceny jednotlivé objekty ve vsi, názvy tratí, jména majitelů, parcelní čísla (rumělkou pozemkové parcely a tuší stavební) a popisná čísla domů. Jsou vybarveny následujícím způsobem: Modrá barva označovala toky, rybníky, jezera, hnědě byly zakresleny silnice, cesty a prostranství. Růžová označovala železniční pozemky. Domy a objekty byly rozlišeny podle toho, byly-li zhotoveny z kamene či cihel (červená), nebo z hořlavých materiálů (dřevo, sláma, hlína - žlutě).Zahrady při domech, sady (označeny navíc symbolem stromu) a kvalitní louky byly znázorněny sytě zelenou barvou, zatímco většina pastvin a lad (graficky znázorněny symbolem trávy) byla světle zelená. Lesy byly označeny šedou barvou a graficky symbolem jehličnatého stromu. Orná půda byla vybarvena žlutohnědou barvou. Měření a mapování bylo zahájeno v Čechách v roce 1826 a ukončeno roce 1843.

Pro daňové účely byl určen čistý výnos, představující výnos držitele pozemku při obvyklém hospodaření v roce průměrné úrody na základě cen roku 1824 po odečtení nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování a sklizeň. Daň pozemková pak činila 16% z čistého výnosu, k tomu byla od roku 1849 uložena přirážka ve výši 1/3 daně a pak přirážka válečná, neboli mimořádná, rovně ve výši 1/3 řádné daně. Celková daň z pozemku pak se všemi přirážkami činila 26 2/3 % čistého výnosu.⁷⁷⁾

1869

 Podle mapy katastrálních území měla obec Úročnice 600 ha, lidnatost je vykazována v hodnotě 70-100. V té době se rozlišuje lidnatost u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích : 31,8 – 50 (11 obcí); 50 – 70 (26 obcí); 70 – 100 (22 obcí); nad 100 (12 obcí).

 Obec se stala pod názvem Ouročnice osadou obce Bukovany (do roku 1890).

 Při sčítání lidu v tomto roce měla obec 238 obyvatel a 24 domů.

1873

Farní osada Vácslavická včetně vesnice Úročnice čítá 1431 katolíků, 38 židů, náležejí k ní místa:

1. Vácslavice, jindy město, nyní ves, 5/4 hodiny západně od Benešova, 3/4 hod. od Konopiště, v půvabném údolí mezi horami nad potokem Janovickým, zde Kozlovským zvaným. Jihozápadně vypíná se nad vsí lesnatý vrch Chlum; na, západ vystoupá nižší Hůra bohatá na houby; na jižním úbočí Hůry slove podnes jedno místo "na šibinkách," upomíná to, že město za starodávna vykonávalo hrdelní právo. Jihovýchodně zvedá se vrch na Vinici, někdy vinice, nyní v role pro­měněná. Pod tím vrchem jest známé ode dávna místo Višňové, které roku1342 Karel (potomní císař), Vladisla­vicům za občinu daroval. Na jihu zírá přívětivě do údolí táhlý vzdělaný vrch Chvojenský s úhledným koste­líkem. V západním konečně pozadí strmí nad krajinou král zdejších vrchů Neštědická hora (281.12°Δ), položená za Chlumem a Hůrou.

Ves čítá 43 čísel domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké a 12 menších chalupníků, 10 domkářů, kovárnu, faru a školu. s 433 kat., 25 židy a 85 žáky.

a) Farní chrám svatého Vácslava a povznáší se na návrší, obklopen hřbitovem, stavba prastará, slohu goti­ckého, však jednoduchá. Vnitřek jest přívětivý, pro­stora obmezena. Po straně epištolní přistaveny jsou zároveň s původním čtyrhranný presbyteriem zákristie a nad ní kamenná věž s novou jehlancovitou střechou. V té visí tři zvony s těmito nápisy: Na velkém: Markus - Matheus - Johannes ­ - Lukas. Na prostředním: J. W. K. (ühner) 1778. Na malém z r. 1434: Anno.Domini MCCCCXXXIIII lit tento zwon we gmeno božie i matky božie. 

b) Fara vedle kostela roku 1846 nově vystavená. Osada Vácslavická byla totiž, tak jako všecky okolní, až do roku 1623 faráři utrakvistickými spravována, po od­chodu, posledního z nich osiřela, i byla v následujícím čase až do roku 1842 duchovenstvu Benešovskému pod správu dána, které v kostele Vácslavickém šestkráte do roka služby boží konalo. Mezi tím stará fara spustla, pozemky a důchody farní vykázány dílem k záduší, dílem farářům Benešovským. Dne 17. května 1842 kníže Jan z Lobkovic duchovní správu ve Vácslavicích po asi 220 letech obnovil a duchovního přiměřeně nadal. Dne 27. dubna 1854 byla lokálka za faru vyvýšena. Prvým fará­řem byl Josef Tichý (1842-1850), známý český básník. Jeho nástupce, farář Josef Čermák, (1850-1866) da­roval českému Museu vzácnou starožitnost, byzantinský bron­zový křížek, nalezený na poli za farou. Křížek jest vnitř dutý k uschování svatých ostatků, výška I" 9"', šířka I" 1"', a pochází aspoň z 12. století. Na přední straně stojí Spasitel rukama roztaženýma a nohama vedle sebe na podstavku, maje okolo beder krátkou suknici. Nad hlavou ve zvláštním kříži monogram ICXC (Iησους Χριστός). Na zadní straně matka Boží v dlouhé říze, majíc ruce dlaněmi ku předu jako k žehnání pozdviženo, nad hlavou jednoduchý kříž. V obou ramenou kříže mo­nogram Marie: MP – ΘΥ (Μήτηρ Θεου). V seznamu musejním poznamenán jest číslem 125.

 Nynější farář od r. 1867 jest Vácslav Román Voříšek milovník vlasteneckých dějin a starožitností, jenž má přední zásluhu o zachování Rukopisu Zelenohorského, jakž obšírně dočísti se lze v životopise jeho v "Slov­níku naučném" X. dílu strana 1259. 

 c. Škola, roku 1810 vystavěná, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. Škola jest jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo  to z Chlistova, Zabo­vřesk a Tisemu.

Vácslavice jsou rodištěm proslulého kněze a paeda­goga, jakož i českého spisovatele Josefa Slavína Votýpky, narozeného 10. října 1802, jehož otec zde byl učitelem; skonal na faře své ve Hbitech u Příbrami jako vikář dne 14. září 1870. Životopis toho výtečného muže najdeš v "Naučném slovníku". Také Jan (Ivan) Šach, český spisovatel a básník, který nyní na dívčí škole v Záhřebě působí, narodil se zde 4. června 1825, jest syn představeného obce Josefa Šacha, nyní (roku 1873) 76letého starce.

2. Kozlé, samota nedaleko zřícenin hradu Kozlého, mlýn, 1 statek, 2 domy s 16 katolíky. 

3. Přibýšice, ves pod vrchem Chlumem, 3/4 hod., kdež bylo dříve 7 svobodníků, nyní 24 domů, 297 kat., 3 židé. Na Chlumě, 1332' vysokém, bývaly stříbrné hory, posud spatřuje se stará štola do vrchu vehnaná, se šachtou 14° zhloubí, nyní zasypanou. Lid jí říká vůbec kaverna. Nynější kníže pán František z Lobko­vic dal cestu ku kaverně opraviti a vchod dveřmi zavříti.

 4. Vatěkov, ves, 8 domů, 113 kat. 

 5. Úročnice, ves, 24 domů, 227 kat.

 6. Brejlovka, samota, 8 kat. 

 7. Zbožnice, ves, 8 domů, 76 kat. Při vsi stojí boží muka s obrazem sv. Floriana, ku kterým se každo­ročně v neděli po sv. Florianu průvod koná. Z okresu Neveklovského náležejí k faře dvě vsi Chrašťany s 242 kat., 7 židy, a Hrušice (Hamry) s 31 katolíky.