Rok 1310 - 1346

 Za vlády krále Jana Lucemburského (vládl 1310 - 1346) příslušela vesnice Úročnice k městu (oppidum) Vladislavice společně s dalšími vesnicemi jako Krusičany, Bukovany, Lačnice (starší resp. zaniklý název pro Chlístov), Žabovřesky a Zbožnice. Město i vesnice měly svého sudího (rychtáře, judex), přísežné a nacházely se v kvetoucím stavu. Všechny společně odváděly do komory královské od starodávna při svatém Jiří 44 kop grošů pravých a při svatém Havlu 49 kop grošů pravých ročního platu, požívajíce starobylých práv a zásad.

Kunhutino darování kostela s podacím křížovníkům bylo znovu potvrzeno v roce 1336 králem Janem. Avšak po penězích vždy lačný král Jan Lucemburský zapsal téhož roku  město Vladislavice s příslušnými šesti vesnicemi (včetně Úročnice) v 600 kopách grošů pravých panu Oldřichovi z Kostelce (nyní Zbořený Kostelec nad Sázavou, hrad založen na počátku 14. století). Oldřich však zakrátko nedodržel dohody a zmocnil se poplatků z křížovnického kostela a vypisoval nové dávky poddaným. Velmistr křížovníků proti Oldřichovu nehoráznému počínání protestoval a dosáhl již v roce 1341 toho, že Oldřich z Kostelce (a jeho dědici) se opět uvolil vyplácet křížovníkům desátek 7 kop 14 grejcarů (denárů)  pražských s uznáním křížovnického podací práva ke kostelu.

Jiné údaje uvádí: Roku 1336 zastavil celý újezd král Jan Oldřichovi z Kostelce. Který už před tím získal v zástavu nedaleký královský hrad Kostelec (založený asi na počátku 14. století). Do újezdu tehdy patřily vsi Krusvičany (nově Krusičany), Lačnice (nově Chlístov), Žabovřesky a tři Lhoty : Zbožná (nově Zbožnice), Bukovská (nově Buková Lhota) a Úroční (nově Úročnice). Dřívějším držitelům, pražským křížovníkům, byly při novém zastavení zaručeny pouze desátky z kostela. Oldřich se však zmocnil také kostela a uvaloval na obyvatele újezdu nebývalá břemena.

Dohoda mezi václavickými vrchnostmi přirozeně neuspokojila podané z městečka Václavic a okolních šesti vesnic včetně Úročnice, kteří, aby se zbavili na ně uvalovaných tíživých robot, si vyžádali od kralevice Karla možnost výkupu ze zástavy Oldřicha z Kostelce. Jeho přivolením - Karla, markrabí Moravského, spoluvládce otce Jana, vykoupili se Vladislavští roku 1342 šesti sty kop grošů pravých ze zástavy této, dosáhše majestátem potvrzení svých předešlých práv.

 Památný majestát Karla (Karel IV., *14.5.1316, vládl 1346 – 1378, korunovace 2.9.1347, †29.11.1378, otec Jan Lucemburský, matka Eliška Přemyslovna)   zní dle původní latinské listiny na český jazyk převeden takto: „My Karel, pana krále Českého prvorozenec, markrabě Moravský, oznamujeme tímto listem všem vůbec, jakož chtíce my všeliké dobro věrných našich sudího, přísežných a měšťanův města na­šeho Vladislavic a obyvatelův vesnic Krusvičan, Úročnice, Bukovan, Lažnice nebo Lačnice (Chlistov), Žabovřesk, Zbožnice, k řečenému městu příslušných, opatřiti, by poroby, kterouž od cizího područí stíženi jsou, prázdni byli; prosbám jejich tudíž nakloněni jsouce milostivou jim v tom vůli svou dáváme, aby se vy­koupiti a vysvoboditi mohli od otcova i našeho věrného Oldřicha z Kostelce s šesti sty kop grošů pravých, v kterýchž je pán a otec náš nejmilejší zapsal; a jakož se svými vlastními penězi. vybavili, žádajíce při tom zůstavenu býti pod naší ochranou i správou: připomínáme věrně, že často zmínění občané a jich budoucí na věčné časy z nahoře položených dědin svých, kteréž drží, ničeho více než roční plat, totiž 44 kop při svátku s. Jiří a 49 kop při svátku s. Havla, kterýž se od starodávna platíval, nám a našim nástupcům platiti povinni budou, a činíce je prosty všech robot a slu­žebností, berní, pomocí neb jiných břemen a pomocných daní a dávek, kteréž by se na ně znova vymysliti mohly. . . A jestliže bychom je někomu do područí neb v závazek, majíce toho potřebu, pustili aneb je zastavili, ten aby je nesměl v ničem jiném, než vybíráním obyčejného platu stě­žovati, aniž dopustíme, aby je jakkoli obtěžoval. Chceme také, aby se oni právem většího města Pražského spravo­vali, aniž by byli vázáni dáti se od koho jiného souditi a odpovídati, leč před námi a komorníkem království našeho a před sudím jejich. Mimo to ze zvláštní naší milosti svrchu řečenému městu a vsím čtyři lány na obecní pastviny na místě Višňové řečeném, dáváme, propůjčujeme a darujem. Připovídáme ještě, že často řečeným občanům k větší jistotě a bezpečnosti o těch všech svrchuřečených milostech, vý­sadách a svobodách, námi jim propůjčených, vzmůžeme listinu schvalovací a potvrzovací pána a otce našeho, jak­mile se do země české vrátí. Tomu na svědomí rozkázali jsme list tento vyhotoviti a k němu pečeť naši přivěsiti.
Dán v Praze léta Páně 1342 V den sv. Kateřiny panny a slavné mučennice (dne 25. listopadu 1342).“

Tj. Vladislavice a okolní vsi včetně Úročnice se řídili se právem Starého Města Pražského, soudem podléhali pouze králi a místnímu rychtáři.

Karel (později císař Karel IV.), kterýž byl téhož roku 1342 dosavadní kapli královskou Všech Svatých na hradě Pražském na kollegiální kostel povýšil, pustil a odevzdal této kapitole zboží Vladislavické i s po­dacím kostelním k držení a užívání.

 V roce 1336 se Václavice uvádí jako de oppido Wadislawicz a v roce 1341 jako de oppido Wladislawicz a v roce 1342 jako oppidi Wladislawicz.

 V roce 1341 se Krusičany uvádí jako villa Cruspiszana Zbořený Kostelec jako de Kostelecz, v roce 1342 se Buková Lhota uvádí jako Bukowska Lohota, Úročnice (Úroční Lhota) jako Wrocznialohota, Žabovřesky jako Sabowresk a Chlístov (Lačnice) uvádí jako villa Lacznicze.

Převzato :
Zdeněk Boháč, Dějiny osídlení středního Povltaví podle písemných pramenů, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 10, 1969
Počátky Benešova, PhDr. Jiří Tywoniak