Jezdecká švadrona 157. průzkumného odddílu  během odpočinku při postupu.

V Kapušanech na východním Slovensku, 1939

 

Německé ozbrojené síly si vždy vysoce cenily jezdectva, především za doby trvání Německého císařství.. Nelze se tedy divit, že i při rozšiřování Himlerovy soukromé armády – jednotek SS byly vytvořeny také jezdecké jednotky. Původ první jezdecké divize SS (později známé jako 8. jezdecká divize „Florian Geyer“) sahá až k původním jezdeckým jednotkám SS - SS-Totenkopf-Standarten, čili SS-pluků,. V té době byl jmenován hlavním velitelem kavaleire Allgemaine-SS (Všeobecné SS)  Herman Fegelein. Ten shromáždil všechny členy Allgemaine-SS, kteří byli vyškoleni pro jízdu na koních a nebo měli zkušenosti z jezdeckého sportu. Jeho cílem bylo vybudovat po vzoru armády (Heerres) systém jezdeckého vzdělávání pro tři pěší divize útvarů SS-VT. Protože však tyto divize byly vytvořeny jako motorizované, staly se jízdní a cyklistické švadrony, nejprve zahrnuté do SS-Totenkopf Reiterstandarte, nadbytečné. Nemohly být začleněny do hlavních motorizovaných složek.

 

Ke zformování prvního jízdního pluku divize SS-Totenkopf pod názven „SS-Totenkopf Reiterstandarte 1“, došlo v březnu 1939. Tento pluk se skládal ze štábu a 4 jízdních švadron (Reiterschwadron). Pluk byl krátce po napadení Polska a po zastavení vlastních bojů odeslán do Polska, aby zde vykonával tzv. „bezpečnostní službu“.

Jezdecká švadrona 157. průzkumného oddílu: odpočinek při pochodu.

Pořízeno v roce 1939 někde na severu Polska.

 

V krátké době následovalo v rámci zvyšování stavu německé armády k vytvoření dalších 4 švadron a v květnu 1940 už bylo součástí tohoto pluku celkem 14 švadron včetně speciálních podpůrných částí a baterie jízdního dělostřelectva. V květnu 1940 existovaly tedy v posádkách ve Varšavě a Lublinu již dvě SS Totenköpf Reiterstandarten, které byly použity jako vojenské posádky. Obě jednotky byly 25. února 1941 přejmenovány na SS-Kavallerie Regiment 1 a 2. Každý Regiment měl sílu sedmi švadron, k tomu byla připojena jízdní baterie. Z toho byly tři švadrony klasické jízdy a pět švadron podpůrných a servisních v celkovém stavu okolo 3 500 tisíce mužů. Se změnou názvu na Totenköpf byly na límci nahrazeny tzv. „zrcadla“ za runy SS.

 

V rozpětí let 1940 – 1941 byly postupně zkoušeny různé způsoby organizace jezdectva včetně rozdělení pluku na dvě části, jejich spojení a nakonec opětovného rozdělení.

 

V létě 1941 byly jednotky jezdectva Totenkopf opět sloučeny v jezdecký pluk SS pod křídly Kommandostab-Reichsführer SS (Kommandostab RFSS). Takto sloučené jezdectvo bylo v srpnu 1941 (některé zdroje uvádějí že k 9. říjnu 1941) zformováno do nové oficiální jednotky známé buď jako „SS-Kavallerie Brigade“ (jezdecká brigáda SS) či „SS-Reiter Brigade“. Jejím velitelem se stal Hermann Fegelein. Někdy byla proto tato jednotka také nazývána jako „brigáda Fegelein“ či „bojová skupina Fegelein“. Brigáda byla posílena dalšími podpůrnými jednotkami, jako například spojaři, průzkumníky, protivzdušnou obranou a zásobovacími jednotkami.

 

Na rozdíl od nově vznikajících jednotek armády (Heers), byla tato jednotka tvořena mnohdy nezkušenými muži, kteří s výjimkou pušek a kulometů ve velkém rozsahu používali i soukromé pistole. Celkově lze konstatovat, že vznik této jednotky provázela jedna velká improvizace. Nicméně, toto uskupení se dostalo do silného postavení u samotného říšského vůdce SS, takže následně byla brigáda vybavována výzbrojí a výstrojí ve významně větším rozsahu, než tomu bylo u většiny armádních jednotek.

 

SS jízdní brigáda byla krátce po začátku ruské kampaně dána k užívání, kde pod názvem "SS jízdní brigáda Fegelein" se prokazatelně zapojila v zimě 1941-1942 v bitvě o Ržev. O působení brigády mluvil velmi pochvalně sám velitel 9.Armee, pozdější polní maršál Mödel.

 

Tato jezdecká brigáda SS bojovala většinou na středním a jižním úseku východní fronty, přestože její povinnosti zahrnovaly i úkoly spojené s bezpečnostním hlídkováním na obsazeném území. Jednalo se  například o stíhání rozptýlených vojáků Rudé armády a trestné akce proti partyzánům a civilnímu obyvatelstvu podezřelému z pomoci výše uvedeným.

 

V průběhu bojové činnosti v lednu 1942 utrpěla brigáda velké ztráty, takže do konce března 1942 byla zredukována na sílu bojové skupiny o počtu asi 700 mužů. Její zbytky byly staženy do Polska k odpočinku a k doplnění stavu. Zde došlo k připojení třetího jízdního pluku a v červnu 1942 nastoupilo také kolem 9 000 maďarských dobrovolníků z řada Volksdeutsche (jednalo se o Němce žíjící mimo území vlastního Německa). Současně byla tato jednotka povýšena na jízdní divizi a byla poslána zpět na frontu.  

 

Role jízdy byla na rozlehlých pláních Ruska spatřována jako velice efektivní, neboť se cenila zejména její vysoká pohyblivost v měnícím se terénu, která ji předurčovala k činnosti na křídlech větších bojových uskupení. Jako jezdecká jednotka byla divize velice efektivní i v boji proti partyzánům, k čemuž byla zejména využívána. Měla výhodu, že byla schopná se pohybovat rychle i v takovém terénu, který byl pro klasická vozidla neprostupný.

Dne 23. října 1943 bylo jednotce propůjčeno divizní číslo 8 a byla přejmenována na 8. jezdeckou divizi SS. Dne 12.  března 1944  divize obdržela čestné označení „Florian Geyer“, čímž se z ní stala 8. SS-Kavallerie-Division „Florian Geyer“. Podrobnější informace týkající se nejen této divize, ale i dalších jezdeckých divizí SS jsou uvedeny dále v textu.

V průběhu 2. světové války byly u Waffen SS vytvořeny celkem 4 jezdecké divize. Jednalo se o následující:

 

Mnoho divizí přijalo znak, který naznačoval jejich původ. Divize Florian Geyer používala symbol koňské hlavy, aby zdůraznila své jezdecké dějiny.

 

Základní složení SS-Totenkopf-Reiter-Standarte 1 k 5. květnu 1940 bylo následující:

Štáb......................Warschau, Aleja Ujazdowska 3......SS-Standartenführer Fegelein
Nachrichtenzug.(zpravodajská četa).....Lubmin (Gut Rhury) ...........Untersturmführer Wirsch
1. Schwadron.............Warschau Rennbahn................Hauptsturmführer Fegelein
2. Schwadron...............Garwolin Kaserne....................Sturmbannführer Ruge
3. Schwadron...............Seroczyn............................Obersturmführer Lombard
4. Schwadron................Zamosc..............................Sturmbannführer Fritz
5. Schwadron.................Chelm...............................Obersturmführer Reichenwallner
6. Schwadron................Tarnow, ehem. Landwehrkaserne...Obersturmführer von Zastrow
7. Schwadron..................Krakau................................Hauptsturmführer Schönfeldt
8. Schwadron.................Kielce................................Obersturmführer Dunsch
9. Schwadron (E)............Lucmierz .............................Hauptsturmführer Becher
9. Schwadron (E)............Lodsch, Zeromskloge 88..................Hauptsturmführer Becher
9. Schwadron.............München 63, SS-Hauptreitschule................Obersturmführer Fritsche
10. Schwadron (schwere)....Kamenia....................Obersturmführer Rinner
11. Schwadron (techn.).......Lublin Gut Rhury...........Sturmbannführer Magill
12. Schwadron (reitende Batterie)..Krakau...............Obersturmführer Paul
13. Schwadron ...........Hauptsturmführer Fassbender
14. Schwadron ...........Hauptsturmführer Meisterknecht

 

Tato jednotka působila především ve Varšavě a v Lublinu. V Polsku se jednotka zúčastňovala i pronásledování civilistů a kromě jiných zvěrstev prováděla popravy židovských civilistů. Kromě toho se příslušníci jednotky vehementně účastnili i řady rabování, takže Fegeleina začalo vyšetřovat i samotné Gestapo. Protože ale byl Fegelein velkým oblíbencem Reichsführera Himmlera, vše vyznělo naprázdno.

Do března roku 1941 měl každý z pluků, které v té době byly přejmenovány na SS-Kavallerie Regiment 1 a 2, celkem 3 švadrony klasické jízdy a 5 podpůrných a pomocných švadron. Celkový stav byl přibližně 3 500 mužů.

 

Složení jednotlivých  SS-Kavallerie-Regiment k 30. červenci 1941 bylo následující:

SS-Kavallerie-Regiment 1

Štáb (Stab):
Velitel (Kommandeur):...Fegelein, Hermann, SS-Staf.
Pobočník (Adjutant):.......Reinhardt, Christian, SS-Hstuf.
Ordonanční důstojník (Ord.Offz.):......Mäker, Rudolf, SS-Ostuf.
Stravovací důstojník (Verpfl.Offz.):....Konrad, Franz, SS-Ostuf.
Plukovní lékař (Regts.-Arzt):....Baader, Fritz, SS-Hstuf.
Lékař 1. pomoci (Hilfsarzt):........Urbainski, Helmuth, SS-Ustuf.
Plukovní veterinář (Regts.Vet.):.....Held, Gerhart, SS-Hstuf.
Veterinární důstojník (Vet.Offz.):.......Hubacek, Otto, SS-Ustuf.
Náčelník správy (administrace) (Verw.Führer):....Schottes, Michael, SS-Hstuf.
Zbrojař (Waffenmeist.):...Hilgardt, Karl, SS-Hasch.
TFK 1 (?):...........Harder, Hans, SS-Hstuf.
TFK 2 (?):...........Grothe, Alexander, SS-Oscha.
Zásobovací oddíl (Gef.-Troß):.......Richter, Karl, SS-Ostuf.
Zpravodajská četa (Nachr.Zug):......Wiersch, Wilhelm, SS-Ostuf.
Záložní motocyklová četa (Krad.E.-Zug):....Reinhardt, Wolfgang, SS-Oscha.
Vojenská hudba (Musik-Zug):.......Hellmann, Albert, SS-Ustuf.
Plukovní zubař (Rgt.Zahnarzt):....Bock, Siegfried, SS-Ostuf.
WE-Führer (?):......Arnhardt, Moritz, SS-Ostuf.

Jízdní oddíl/Štáb (Reitende Abteilung/ Stab):
Velitel (Kommandeur):....Lombard, Gustav, SS-Stubaf.
Pobočník (Adjutant):........Rehbein, Franz, SS-Ostuf.
Ordonanční důstojník (Ord.Offz.):........Ahlborn, Hermann, SS-Ustuf.
Stravovací důstojník (Verpfl.Offz.):.....Mevis, Wilhelm, SS-Ustuf.
Lékař oddílu (Abt.Arzt):.........Nieswandt, Willi, SS-Ostuf.
Lékař 1. pomoci (Hilfsarzt):.........Spitzy, Sepp, SS-Ustuf.
Oddílový zubař (Abt.Zahnarzt):....Götz, Arthur, SS-Ostuf.
Oddílový veterinář (Abt.Vet.):.........Schiefer, Hans, SS-Ustuf.
Veterinář 1. pomoci (Hilfs.-Vet.):........Franz, August, SS-Ustuf.
Náčelník správy (administrace) (Verw.Führer):......Krieger, Albert, SS-Ostuf.

1. Schwadron (1. Švadrona)
Velitel (Führer):.......Fegelein, Waldemar, SS-Hstuf.
Průzkumná hlídka (Spähtrupp):..Bingel, Wilhelm, SS-Staju.
1. četa (1.Zug):.......Brutkuhl, Willi, SS-Ustuf.
2. četa (2.Zug):........Bug, Anton, SS-Ostuf.
3. četa (3.Zug):........Becher, Kurt, SS-Ustuf.

2.Schwadron
Führer:......Görtz, Ulrich, SS-Hstuf.
Spähtrupp:..Heyd, Wilhelm, SS-Oscha.
1.Zug:.......Krell, Erich, SS-Ostuf.
2.Zug:.......Vieth, Georg, SS-Ustuf.
3.Zug:.......Held, Otto, SS-Ustuf.

3.Schwadron
Führer:.....Schmid, Johann, SS-Hstuf.
Spähtrupp: Charpentier, Hans, SS-Ustuf.
1.Zug:......Diekmann, Heinrich, SS-Ostuf.
2.Zug:......Göhler, Johann, SS-Ustuf.
3.Zug:......Schmidt., W.Hubert., SS-Ostuf.

4.Schwadron
Führer:....Gadischke, Hermann, SS-Ostuf.
1.Zug:.....Broockmann, Erich, SS-Ostuf.
2.Zug:.....Geier, Willi, SS-Ustuf.
3.Zug:.....Nakat, Richard, SS-Oscha.

5.Schwadron
Führer:..Kotthaus, Siegfried, SS-Ostuf.
1.Zug:..Höhenberger, Fritz, SS-Ustuf.
2.Zug:..Schneider, Hermann, SS-Ustuf.
3.Zug:..Van Dieken, Anton, SS-Oscha.

6.Schwadron
Velitel (Führer):........Fassbender, Albert, SS-Stubaf.
Stihači tanků (Panz.Jäger):..Seelig, Werner, SS-Ustuf.
Ženijní četa (Pi-Zug):........Fritsche, Karl, SS-Ostuf.

7.Schwadron
Velitel (Führer):.......Plänk, Willi, SS-Ostuf.
Ordonanční důstojník (Ord.Offz.):...Hermann, Karl, SS-Ustuf.
Průzkumná hlídka (Spähtrupp):..Schädler, Walter, SS-Ustuf.
Zdravotní důstojník (San.Offz.):...Reichert, Hermann, SS-Ustuf.
1. četa (1.Zug):.......Christoph, Hans, SS-Ustuf.
2. četa (2.Zug):.......Streubel, Erich, SS-Ustuf.
3. četa (3.Zug):.......Weeke, Karl, SS-Ustuf.
Stihači tanků (Panz.Jäger):..Schweinberger, Rudi, SS-Ustuf.

Jízdní baterie (Reitende Batterie):
Velitel (Führer):.......Paul, Arno, SS-Hstuf.
Důstojník baterie (Batt.Offz.):...Spichern, Franz, SS-Ustuf.
Gesch.Staf.:.Berndt, Walter, SS-Ostuf.
Mun.Staf.:...Henning, Karl, SS-Oscha.

Lehká jezdecká kolona (Leichte Kavallerie-Kolonne):
Velitel (Führer):.....Rinner, Franz, SS-Hstuf.
Muniční četa (Mun.-Zug):.Ameiser, Toni, SS-Ustuf.
Četa (?) (Haf.Zug):....Tonak, Albert, SS-Oscha.


SS-Kavallerie-Regiment 2

Stab
Kommandeur:.....Hierthes, Heimo, SS-Staf.
Adjutant:.........Bornscheuer, Walter, SS-Odtuf.
Ord.Offz.:........Peters, Kurt, SS-Ustuf.
Verpfl.Offz.:......Lindemann, Hermann, SS-Hstuf.
Zahlmeist.:.......Meyer-Schmidt, Fritz, SS-Ostuf.
Gefechtstr.:.......Hoffmeister, Hermann, SS-Ustuf.
Waffenmeist.:.................................................
Reg.Arzt:..........Romani, Dominik, SS-Ostuf.
Hilfsarzt:...........Hadlich, Rudolf, SS-Ostuf.
Regts.Vet.:........Schmidt, Sepp, SS-Ustuf.
Vet.Offz............Kramar, Johann, SS-Hstuf.
WE-Führer:........Hößrich, Rudolf, SS-Oscha.(FA)
TFK 1:..............Zimmermann, Kurt, SS-Ustuf.
Rgts.Zahn.:........Schreiner, Richard, SS-Ustuf.
Hilfszahn.:..........Greif, Georg, SS-Ustuf.

Abteilungs-Stab
Kommandeur:.....Magill, Franz, SS-Stubaf.
Adjutant:..............................................
Verpflegsofz:......Truchsess, Veith, SS-Ostuf.
Zahlmeist..........Siemann, Werner, SS-Ustuf.
Abt.Arzt:...........Richter, Kurt, SS-Ustuf.
Hilfsarzt:............Fischer, Franz, SS-Ustuf.
Abt.Vet.:...........Butt, Erich, SS-Ustuf.
Hilfs-Vet.:..........Leitner, Georg, SS-Ustuf.
Waffenmeist.:........................................

Stabsschwadron
Schwadronsführer ist der Regimentsadjutant (velitel švadrony byl současně pobočníkem velitele pluku).
Nachr.Zug (Zpravodajská četa):...Stahl, Johann, SS-Ustuf.
Kradzug (Motocyklová četa):......Kleinlogel, Hans, SS-Ustuf.

1.Schwadron
Führer:..........Charwat, Stefan, SS-Hstuf.
Spähtr.Offz.:...Hamman, Willi (FA), SS-Oscha.
1.Zug:...........Findeisen, Richard, SS-Ostuf.
2.Zug:...........Wappler, Rudolf, SS-Ustuf.
3.Zug:...........Weißpflock, Hein (FA), SS-Oscha.

2.Schwadron
Führer:.........Dunsch, Walter, SS-Hstuf.
Spähtr.:........Zech-Nentwig, Hans (FA), SS-Oscha.
1.Zug:..........Butz, Fritz, SS-Ostuf.
2.Zug:..........Guggolz, Helmuth, SS-Ostuf.
3.Zug:..........Jahn, Felix, SS-Ustuf.

3.Schwadron
Führer:.......V.Zastrow, Viktor, SS-Hstuf.
Spähtrupp:...Saffert, Karl (FA), SS-Oscha.
1.Zug:........Lange, Horst, SS-Ostuf.
2.Zug:........Wowerat. Heinz, SS-Ustuf.
3.Zug:........Schulz, Ulrich, SS-Ustuf.

4.Schwadron
Führer:........Wegener, Kurt, SS-Ostuf.
1.Zug:........Essl, Hans, SS-Ustuf.
2.Zug:.........Lehnert, Ernst, SS-Ustuf.
3.Zug:.........Schmidt, Wilhelm (FA), SS-Oscha.

5.Schwadron
Führer:......Schönfeldt, Herbert, SS-Hstuf.
1.Zug:.......Kurz, Heinrich, SS-Ostuf.
2.Zug:.......Radmann, Bodo, SS-Ustuf.
3.Zug:........Schönberg, Ulrich (FA), SS-Oscha.

6.Schwadron
Führer:........................................
Pi.-Zug:......Maletta, Friedrich, SS-Ustuf.
Pakzug:.......Kessler, Arthur, SS-Ustuf.

7.Schwadron
Führer:..........Koppenwallner, Anton, SS-Ostuf.
Ord.Offz.:......Braun, Wilhelm, SS-Ustuf.
Spähtrupp:..........................................
1.Zug:..........Scholz v., Walter, SS-Ustuf.
2.Zug:..........Geissler, Werner, SS-Ustuf.
3.Zug:..........Loy, Hans, SS-Ustuf.
Schwd.Arzt:....Ramsauer, Siegbert, SS-Ustuf.

Reitende Batterie
Führer:...........Meyer, Friedrich, SS-Hstuf.
Důstojník-pozorovatel (Beob.Offz):.......Etzler, Gustav, SS-Ustuf.
Batt.Offz.:..........................................
Mun.Offz.:........Billerbeck, Johann, SS-Ustuf.

Leichte Kavallerie-Kolonne
Führer:...........Hoppe, Paul, SS-Ostuf.
Mun.Zug:........Van Vessem, Pieter, SS-Ostuf.
Haf.Zug:.........Häusler, Julius, SS-Ustuf.

 

Tak jak postupně narůstaly početní stavy jednotky, docházelo i ke změně jejího označení. Toto označení bylo postupně následující:

 

- k 1. září 1941            jako „SS-Kavallerie Brigade“ (dle rozkazu SS-FHA)

- červen 1942              jako „SS-Kavallerie Division“ v prostoru SS-Truppenübungsplatz „Debica“ v Generalgouvernementu (v Polsku)

- říjen 1943                 název změněn na „8. SS-Kavallerie Division“

- březen 1944              přidáno čestné jméno – „8. SS-Kavallerie Division „Florian Geyer““

 

Složení SS-Kavallerie-Brigade na podzim 1941 bylo následující:

Velitel (Kommandeur):
01.09. 1941 - 00.03. 1942 SS-Staf. Hermann Fegelein
00.03. 1942 - 00.04. 1942 SS-Stubaf. Gustav Lombard
00.04. 1942 - 00.05. 1942 SS-Staf. Hermann Fegelein

Náčelník štábu:
05.08. 1941 - 00.00.00(?) SS-Stubaf. Albert Fassbender

Ia:
05.08. 1941 - 01.09. 1941 SS-Hstuf. Christian Reinhardt
01.09. 1941 - 20.04. 1942 SS Stubaf. Karl Gesele

O1:
05.08. 1941 - 20.12. 1941 SS-Ustuf. Kurt Becher
10.03. 1942 - 20.04. 1942 SS- Ostuf. Toni Ameiser

Ib:
01.09. 1941 - 03.01. 1942 SS-Ostuf. Rudolph Macker
03.01. 1942 - 20.04. 1942 SS-Ostuf. Erich Streubel

O2:
01.09. 1941 - 03.01. 1942 SS-Ostuf. Erich Streubel
00.01. 1942 - 20.04. 1942- SS-Hstuf. Karl Richter

Ic:
01.09. 1941 - 20.12. 1941 SS-Ostuf. Franz Rehbein
10.03. 1942 - 20.04. 1942 SS-Ostuf. Kurt Becher

O3:
01.09. 1941 - 00.00.00(?) SS-Ustuf. Hermann Ahlborn

IN Nafü:
01.07. 1941 - 00.00. 1941 SS-Ustuf. Hans Pichler
01.09. 1941 - 17.10. 1941 SS-Ostif. Wilhelm Wiersch

IIa/b:
05.08. 1941 - 20.12. 1941 SS-Ostuf. Karl Richter
10.03. 1942 - 20.04. 1942 SS-Ostuf. Franz Rehbein

Kdt.St.Qu.:
01.09. 1941 - 00.00.00(?) SS-Hstuf. Franz Rinner
20.04. 1942 - 00.00. 1942(?) SS-Hstuf. Wilhelm Reichenwallner

III:
15.01. 1942 - 00.00.00(?) SS-Stubaf. Richard Ende

IVa Brg.Int.:
05.08. 1941 - 10.08. 1941 SS-Hstuf. Michael Schottes
27.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Ostuf. Wilhelm Joppe

Náčelník správy(administrace) (Leiter der Verwaltung):
25.01. 1942 - 00.00. 1942 SS-Ostuf. Alfred Glatz

IVb:
01.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Stubaf. Fritz Baader

Lékař (Artz):
01.11. 1941 - 20.04. 1942 SS-Ustuf. Hans-Georg Budde

Pobočník brigádního lékaře/lékař 1. pomoci (Adj.Brg.Arzt/Hilfsarzt):
01.09. 1941 - 00.00.00(?) SS-Ostuf. Helmut Urbanski

IVb Zubní lékař (Zahnarzt):
24.10. 1941 - 20.04. 1942 SS-Hstuf. Albert Kurth

IVb Brigádní jednotka zubolékařské kontroly (Zahnärztliche Überwachung der Brg.-Einheiten).
16.08. 1941 - 00.00.00(?) SS-Hstuf. Karl-Heinz Weiprecht

IVc:
12.08. 1941 - 09.10. 1941 SS-Ostuf. Dr. Fritz Eichin
09.10. 1941 - 00.00.00(?) Hptm. Martinus van Aken
17.10. 1941 - 20.04. 1942 SS-Hstuf. Gerhard Held

Pobočník (Adjudant) IVc:
27.09. 1941 - 23.04. 1942 SS-Ustuf. Johann Kramar (nebo spíše Dr.Fritz Kramar??)

IV Inženýr/technik brigády (Brg.Ing.):
01.09. 1941 - 10.03. 1942 SS-Stubaf. Hans Feierlein
00.03. 1942 - 20.04. 1942 SS-Hstuf. Hans Harder

Velitel dílenské čety (Führer Werkstatt-Zug):
00.00.00- 00.00.00(?) SS-Ustuf. Albert Tonak

V:
01.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Hstuf. Hans Harder
t.F.K:
15.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Stubaf. Hans Feierlein

W.u.G.:
01.09. 1941 - 20.04.42 SS-Ustuf. Karl Hilgardt

Stravovací důstojník (Verpfl.Offz.):
01.09. 1941 - 10.03. 1943 SS-Ostuf. Franz Konrad

Oddíl polního četnictva (Feldgend.Trupp):
17.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Hstuf. Franz Rinner

Vojenská hudba/trubači (Tromp.Korps):
01.09. 1941 - 20.04. 1942 SS-Ustuf. Albert Hollmann

Pobočka polní pošty (Feld-Zweig-Post):
27.09. 1941 - 00.00.00(?) SS-Ostuf. Gerhard Hille

1. SS-jízdní pluk (SS-Kavallerie-Regiment 1):
01.09. 1941 - 00.09. 1942 SS-Stubaf. Gustav Lombard

2. SS-jízdní pluk (SS-Kavallerie-Regiment 2):
00.00.00 (?) - 05.08. 1941 SS-Staf. Heimo Hierthes
05.08. 1941- 00.00.00() SS-Stubaf. Hermann Schleifenbaum

 

Ø      Brigadeführer Gustav Lombard                       březen 1942 – duben 1942

Ø      Gruppenführer  Hermann Fegelein                duben 1942 – srpen 1942

Ø      Obergruppenführer Willi Bittrich                      srpen 1942 – únor 1943

Ø      Brigadeführer Fritz Freitag                                únor 1943 – duben 1943

Ø      Brigadeführer Gustav Lombard                       duben 1943 – květen 1943

Ø      Gruppenführer Herman Fegelein                    květen 1943 – září 1943

Ø      Gruppenführer Bruno Streckenbach               září 1943 – říjen 1943

Ø      Gruppenführer Hermann Fegelein                  říjen 1943 – leden 1944

Ø      Gruppenführer Bruno Streckenbach               leden 1944 – květen 1944

Ø      Brigadeführer Joachim Rumohr                      červenec 1944 – únor 1945

 

Po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 se nyní už brigáda zapojovala do různých tzv. „čistících“ akcí za postupující německou armádní skupinou „Střed“. V rámci těchto akcí se jednalo především o stíhání rozptýlených zbytků příslušníků Rudé armády, kteří zůstali za rychle vpřed postupující frontou, ale součastně brigáda podnikala trestné výpravy proti partýzánům a proti civilnímu obyvatelstvu, které bylo podezřelé z podpory partyzánského hnutí. Při těchto výpravách byli likvidováni nejen nepřátelští vojáci, ale při jedné akci podle dochovaných informací například současně zlikvidovali i více než 6 500 civilistů. V záznamech o jedné operaci uskutečněné na počátku srpna 1941 se objevilo, že sice zlikvidovali 1 000 partyzánů a 700 zbloudilých vojáků Rudé armády, ale vedle toho i více než 14 000 civilistů, především židovského původu.

 

V lednu 1942 utrpěla brigáda během rozsáhlých protiútoků Rudé armády obrovské ztráty, takže ke konci března měla stav odpovídající pouze bojové skupině o síle asi 700 mužů. Proto byla poslána zpět do Polska, aby si zde jednak odpočinula a jednak aby byla doplněna opět až na stav divize. Zde došlo k připojení třetího jezdeckého pluku a současně byla v červnu 1942 doplněna asi o 9 000 rumunských Volksdeutsche. V průběhu srpna 1942 se divize vrátila zpět na frontu, kde byla používána k plnění běžných bojových povinností.

               Haupsturmführer Karl Heinz Sobotta (od 24.11.1942)

Nachrichten Abteilung (Zpravodajský oddíl) - Hauptsturmführer Eugen Schlotter

Flak Abteilung (Protiletadlový oddíl) - Hauptsturmführer Ewald Keyk

 

V březnu 1943 byla Kavallerie Division opět stažena k odpočinku, aby byla následně nasazena do dalších protipartyzánských operací. V dubnu 1943 byl vyčleněn jeden z jízdních pluků, který se posléze stal jádrem pro nově se tvořící 22. jízdní divizi SS. Vzhledem k tomuto oslabení bylo v srpnu 1943 nařízeno doplnění jejího stavu pomocí odvodů místních obyvatel z řad Volksdeutsche tak, aby divize dosáhla stavu kolem 15 000 mužů. V průběhu  srpna 1943 se divize zapojila do těžkých obranných bojů během ústupu německé armády směrem k řece Dněpr. V říjnu 1943 divize održela označení s číslem 8 a z toho důvodu došlo i k přečíslování jednotlivých pluků. V březnu 1944 divize obdržela čestný název „Florian Geyer“, připomínající franského rytíře (1490 – 1525), který se proslavil na začátku 16. století během selské války a který byl považován za stoupence Martina Luthera.

 

V prosinci 1943 byla divize přesunuta do Chorvatska, kde až do března 1944 bojovala proti  partyzánům. Pro rok 1944 jsou záznamy týkající se pohybu jednotlivých částí divize a jejich činnosti ne zcela jasné. Lze však doložit, že minimálně její část se během roku 1944  zúčastnila například těžkých obranných bojů vyplývajících z velké letní ofenzívy Rudé armády a z následného kolapsu armádní skupiny „Střed“.. Na konci roku 1944 byla divize v rámci 9. sboru SS nasazena v Maďarsku jako součást budapešťské posádky, po boku nově zformované 22. dobrovolnické jízdní divize SS „Maria Theresia“. Na počátku listopadu 1944 se obě divize zúčastnily poměrně úspěšného protiútoku proti Rudé armádě postupující směrem na Budapešť, a znovu obsadily části Vescés a Ullo, aby se následně na přelomu roku 1944/1945 stáhly do obranných pozic na západním břehu Dunaje. V té době měla budapešťská posádka asi 50 000 mužů a byla obklíčena jednotkami Rudé armády minimálně o síle 250 000 mužů.

 

Po úplném obklíčení Budapešti v noci z 11. na 12. února 1945 se zbytky posádky pokusily o zoufalý pokus o průnik z obklíčení. Toto se jim však nepodařilo a jednotky byly Rudou armádou prakticky komplexně zničeny. Přežilo  celkem jen asi 800 vojáků včetně pouze 170 příslušníků zbývajících z obou jezdeckých divizí SS, kterým se podařilo vrátit zpět do  německých pozic. Těchto zbylých 170 vojáků bylo následně začleněno do nově vzniklé 37. jízdní divize SS „Lützow“. Poslední velitel divize, SS-Brigadeführer Joachim Rumohr, který byl při pokusu probít se z obklíčení raněn, raději spáchal sebevraždu, než by padl do zajetí.

 

Přestože se divize zúčastnila během své existence řady klasických bojových operací proti jednotkám Rudé armády, většinu své činnosti však strávila v bojích proti  partyzánům. Jak bylo uvedeno již výše, jsou příslušníci divize zodpovědni za smrt několika tisíců civilistů, především židovské národnosti.

 

Jedním z nejznámějších velitelů této jednotky byl Hermann Fegelein, který byl velitelem této jezdecké jednotky střídavě v různých časových obdobích. Podrobnější popis osoby Hermanna Fegeleina je uveden dále v textu tohoto článku.

 

Základní vojenské části jednotky v jednotlivých časových období byly postupně následující:

 

SS-Kavallerie-Regiment 1 (posléze jako SS-Kavallerie-Regiment 15 - 15. jízdní pluk)
SS-Kavallerei-Regiment 2 (posléze jako SS-Kavallerie-Regiment 16 -16. jízdní pluk)
SS-Kavallerie-Regiment 3 (posléze jako SS-Kavallerie-Regiment 17 - 17. jízdní pluk - do dubna 1943, kdy se stal jádrem nově budované 22. jízdní divize SS)

SS-Kavallerie-Regiment 18 (od podzimu 1943)

SS-Radfahr-Aufklärungs-Abteilung (Cyklistický průzkumný oddíl SS)
SS-Panzerjäger-Abteilung 8 (8. prapor stihačů tanků SS)
SS-Sturmgeschütz-Batterie 8 (8. baterie samohybných děl SS)
SS-Artillerie-Regiment (mot.) 8 (8. dělostřelecký pluk SS (mot.))
SS-Flak-Abteilung 8 (8. protiletadlový oddíl)
SS-Pionier-Bataillon 8 (8. ženijní prapor SS)
SS-Nachrichten-Abteilung 8 (8. prapor (tankového) průzkumu)
SS-Feldersatz-Bataillon (Zdravotnický prapor)

 

Průzkumnou jednotku jezdecké divize  tvořil původně cyklistický prapor. Na začátku roku 1944 však byl tento prapor přeměněn na jednotku obrněných vozidel s 18 lehce pancéřovanými vozy typu SdKfz 222 (8. obrněný průzkumný prapor). Vozidlo typu SdKfz 222 mělo ve výzbroji 20 mm dělo KwK 30 L/55 a spřažený kulomet ráže 7,92 mm.Ve vybavení tohoto praporu byly i vozidla typu SdKfz 223. Toto lehké kolové vozidlo vybavené pouze kulometem bylo vyráběno do roku 1944 a mělo za úkol zajišťovat komunikační schopnosti průzkumných jednotek. Součástí vozidla byla radiostanice typu FuG10 (resp. FuG7 nebo FuG12), která měla dosah 40 km. Při telefonickém přenosu hlasu se dosah snížil na pouhých 10 km.

 

Jak bylo již uvedeno výše, při svém vzniku byla jezdecká brigáda SS známá jako SS-Totenkopf-Reiterstandarde. Měla 12 švadron ve čtyřech praporech, k nimž byly připojeny jezdecké dělostřelecké baterie. Protitanková četa 4. praporu byla vybavena protitankovými kanóny ráže 3,7 cm typu Pak 36. Jednalo se o dělo, které používalo protipancéřovou munici a mělo dostřel 600 m.

 

Divize „Florian Geyer“ měla ve své výzbroji těžká děla již od vzniku jezdecké brigády SS v roce 1941. Součástí 8. praporu protiletadlových děl SS byla i těžká baterie, která měla ve výzbroji 4 tažená děla typu Flak 18, které šlo použít i jako protitankové zbraně.

 

2. baterie 8. praporu protiletadlových děl byla vybavena děly typu Flak 36/37. Flak 36/37 ráže 3,7 cm byl mnohem účinnější a s větším dostřelem než protiletadlová děla ráže 2 cm, se kterými většina německých jednotek začala válku. Toto dělo mělo účinný vertikální dostřel 4 800 m a většinou se používalo proti nízko letícím cílům. Bylo také účinné proti slabě pancéřovým vozidlům a lehkým tankům. Navíc se osvědčilo i při zásazích proti jakýmkoli partyzánským opevněním. Původně bylo toto dělo tažené vozidlem typu Kfz 69 Krupp Protze, později se místo lehkých nákladních vozidel využívaly těžké osobní vozy.

 

V létě 1942 měl protiletadlový prapor jezdecké divize SS dvě samohybné baterie s děly ráže 2 cm a 3,7 cm (vozidlo Mittlere Zugkraftwagen 8 t 3,7 cm Flak 36 Sf  (SdKfz 7/2)). Toto samohybné polopásové vozidlo obsahovalo 37 mm dvojkanón Flak 36/37/43 L/89.

 

Těžké švadrony každého ze 4 jezdeckých pluků SS měly protitankovou četu se třemi taženými děly typu Pak 40. Ráže tohoto děla byla 7,5 cm. Munice se používala protipancéřová (účinný dostřel byl asi 2 km) nebo tříštivotrhavá (dostřel byl kolem 7,5 km).

 

V boji na východní frontě měl 8. prapor stihačů tanků SS (PzJäg) jezdecké divize protitankovou rotu vybavenou samohybnými děly typu Marder. Tyto stroje byly při přechodu do bojů s partyzány nahrazeny taženými děly. Pásové vozidlo typu Marder (Marder III) obsluhovala 4 členná osádka a ve výzbroji mělo 75 mm protitankové dělo Pak 40/3 L/46 a kulomet ráže 7,92 cm.

 

V říjnu 1943 (?) dostala divize jeden prapor samohybných děl (Sturmgeschütz), kde 1. rota byla vybavena samohybným dělem typu Sturmgeschütz 7,5cm Sturmkanone 40 Ausf F8 (označení SdKfz 142/1). Jednalo se o pásové vozidlo s osádkou 4 mužů, dojezdem asi 155 km a s dělem ráže 75 mm.

 

V březnu 1944 byl divizní cyklistický prapor plně motorizován a přeměněn na 8. obrněný průzkumný prapor SS s 5 rotami. Četa obrněných vozidel se zvětšila na velikost roty. Ve výzbroji měla kolové vozidlo typu Schwere Panzerspähwagen 8-Rad (SdKfz 231/1). Toto vozidlo vybavené benzínovým osmiválcem obsluhovala 4 členná osádka a vozidlo mělo dojezd asi 300 km. Výzbrojí vozidla bylo 20 mm dělo.

 

1. prapor  8. dělostřeleckého pluku SS jízdní divize „Florian Geyer“ měl ve výzbroji 3 baterie houfnic ráže 105 mm. Jednalo se o 10,5 cm leichte Feldhaubitze (leFH18) s dostřelem 12 325 m, která používala munici protipancéřovou, tříštivotrhavou a nebo dýmovou. Od léta 1944 však neměla tato divize již žádné těžké dělostřelectvo.

 

Po většinu války používala 8. jízdní divize SS „Florian Geyer“ k transportu a převozu materiálu koně. V roce 1944 však divize měla 3 zásobovací jednotky s přepravní kapacitou 120 tun materiálu a každá z nich měla 40 středních nákladních vozidel typu Mittlere Lkw Opel Blitz 3,6-3600S. Toto vozidlo dosahovalo rychlosti asi 80 km/hod a mělo dojezd zhruba 410 km. Osádku tvořil pouze řidič. Štáb divize naproti tomu používal lehké standardní automobily typu Leichte Personenkraftwagen VW Kübel (označení Kfz 1). Tyto vozidla dostaly v průběhu války přezdívku „Kübelwagen“ neboli „kbelíková vozidla“. Tato přezdívka nesouvisela s jeho zakulaceným vzhledem, ale s tím, že vozidlo mělo 3 nebo 4 sedadla ve tvaru nálevky (kýblu).