Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parašutisté za 2 . světové války – vznik jednotky „SS-Fallshirmjäger-Bataillon 500“ (2.část)

5. 5. 2016

5. Výsadkové akce Spojenců

Masakr nad Sicílií

Spojenci poprvé použili své výsadkové jednotky ve větším měřítku při invazi na Sicílii v noci z 9. na 10. srpna 1943. Američané vysadili 3405 parašutistů z 227 letounů typu C-53, Britů bylo 1600 a byli dopravováni v 8 letadlech typu Horse a 120 amerických kluzácích typu CG-4A. Tyto kluzáky vleklo 109 Dakot a 21 Halifaxů. Sicilská akce byla považována za zkoušku na invazi do severní Francie, dopadla však katastrofálně. Jen 12 kluzáků přistálo na místě určení, 47 jich zmizelo v moři a ostatní se vrátily! Rozptyl parašutistů byl až 80 kilometrů. V noci na 12. srpna letělo z Tuniska 144 letounů typu C-47 a typu C-53 s posilami - americké protiletadlové dělostřelectvo z nich sestřelilo omylem 23 letounů a zbytek zahnalo zpět. O dvě noci později bylo ze 105 britských Dakot a 30 Halifaxů omylem sestřeleno 20 letadel. Jen pětina vojáků se dostala na místo určení.

Po neúspěchu nad Sicílií byla pověst spojeneckých výsadkových vojsk poněkud napravena až po útoku Australanů a amerických výsadkářů na Nové Guineji v září 1943 a také díky výsadkům britských vojsk v Barmě.

Operace „Overlord“

Po půlnoci 6. června 1944 se spojenečtí výsadkáři snesli do týlu německých obránců mezi řekou Dives a Caenským průplavem, na druhé straně mezi St. Marie du Mont a La Fierre na poloostrově Contentin. Spojenci vysadili 17 272 vojáků, Američané nasadili 1662 motorových dopravních letadel a 512 kluzáků, Britové 733 letadel a 355 kluzáků. Na úsvitu už bylo jasno, že letecké výsadky splnily za necelých pět hodin očekávání: zmátly nepřítele, rozrušily jeho komunikace a držíce obě křídla normandského invazního prostoru, do značné míry zablokovaly možnosti přísunu nepřátelských posil.

Za první den invaze byla kluzáky dopravena pětina veškerého spojeneckého válečného materiálu nacházejícího se na plážích Normandie. Letouny dopravily za prvních 50 hodin bojů do Francie 60 tisíc výsadkářů. I když nedopadlo všechno tak přesně, jak bylo plánováno, operace se zdařila a ztráty byly přijatelné. Celkem bylo použito 2591 kluzáků, jak britských tak amerických.

Operace „Market-Garden“

Roku 1944, tj. po čtyřech letech, když anglické armády postupovaly do Holandska pronásledujíce ustupující německou armádu, měly výsadkové jednotky velmi důležitou úlohu na týchž bojištích, ale tentokrát to bylo na straně Spojenců.

Rychlý postup Angličanů podél pobřeží kanálu La Manche na Belgii a Holandsko po vítězství v Normandii byl stejně jako manévr německých armád v prvním tažení na západě (1940) částí dobře promyšleného a logického strategického plánu. Byl to tentýž terén, kde německé armády napadly v letech 1914 a 1940 Francii a pokusily se zničit francouzské armády obchvatem jejich levého křídla. Tyto armády měly totiž v invazním prostoru, který tvoří belgická rovina, možnost rozvinout se na západ mnohem rychleji než v průsmycích Schwarzwaldu, v údolí Mosely nebo v úzkém údolí řeky Rýn.

Rychlý postup generála Montgomeryho do Belgie se zakládal na velmi jednoduché strategické myšlence: obnovit dvě předešlá výše uvedená německá tažení v témže terénu, ale v opačném směru. Konečným cílem tohoto manévru bylo překročit řeku Rýn, což by umožnilo obejít pravé křídlo celé nepřátelské obranné sestavy, která byla rozložena podél německých hranic a Rýna (obr.2).


Obr. 2 Plán operace „Market-Garden“ (1944)

Odvážný pokus o tento manévr byl proveden leteckými výsadkovými jednotkami. I když tento pokus nedosáhl žádaného strategického úspěchu, byla to až dosud největší operace leteckých výsadkových jednotek v historii. Množství zasazených prostředků bylo výsledkem soustředěného úsilí 4 válečných let. Nešlo tu již o seskok malého počtu parašutistů, nýbrž o vysazení celé armády, složené ze 3 leteckých výsadkových divizí: 1. anglické divize, 82. a 101. americké divize.

Celý plán Spojenců se zakládal na bleskovém přechodu řeky Meuse a vedlejších ramen Rýna Waal a Leek, z nichž první bylo samo o sobě velkou překážkou. Jedno nedělní odpoledne, 17. září 1944 za jasného dne, přistály anglická a americké výsadkové divize podél silnice Eindhoven-Nijmegen. Měly za úkol dobýt přechody přes uvedené vodní toky tak, aby 2. anglická armáda, která již překročila belgické hranice a blížila se k Eindhovenu, mohla rychle dosáhnout severního břehu Rýna a překročit tak poslední překážku, která chránila srdce německé říše (obr.3).


Obr. 3 Plány nasazení výsadkářů v operaci „Market-Garden“ dne 17. září 1944

V čele operace byla 1. anglická letecká výsadková divize, která byla vysazena u Arnhemu na pravém břehu toku Leek a měla tam zřídit silné předmostí. Měla se tam držet, zatímco ostatní spojenecké jednotky, rozvinuté podél silnice Eindhoven-Nijmegen-Arnhem, měly vyčistit města a vesnice podél této osy od veškerého nepřátelského odporu. Tak měl být vytvořen široký průchod, kterým by obrněné divize generála Montgomeryho vrhly přes jmenované vodní toky do veliké a ploché nížiny severoněmecké.

Nepřítel však měl po porážce v Normandii a těžkém ústupu Francií dostatečný čas potřebný k seskupení svých jednotek a k vytvoření poslední překážky v Holandsku. Jeho jednotky překazily Montgomeryho plán. Místo širokého a bezpečného průchodu, zřízeného za Rýnem od Eindhovenu po Arnhem, byla vytvořena jen úzká a nejistá ulička od Eindhovenu po Nijmegen, která posléze také úplně zanikla. Tím byla letecká výsadková divize bojující kolem Arnhemu zcela odříznuta od pozemní armády.

Kluzáky 101. divize přistály prvního dne, tj. 17. září, mezi Zon a Saint-Oedenrode. Toto vysazení narazilo jen na velmi malý odpor. Německá protiletecká palba byla dosti silná, ale jakmile se jednotky dostaly na zem, bylo vše snadné. Byly tam sice nějaké kulometné přestřelky, ale žádná palba z děl, žádné nástrahy min nebo trhavin, žádná minová pole s kůly k zabránění přistání kluzáků. Němci zřejmě v tomto prostoru útok leteckých výsadkových jednotek vůbec neočekávali.

Poslední třetina tohoto leteckého výsadkového sboru, tj. americká 82. divize, se v téže době zachytila na jižním rameni Rýna, které Holanďané nazývají Waal. Most, postavený v tomto prostoru o délce 580 m, byl jedním z nejdelších mostů v Evropě. Pro spojence bylo životně důležité zabránit, aby nepřítel tento most zničil. Obsazení Nijmegen trvalo vysazeným jednotkám skoro celý den, most však stále ještě nebyl v jejich moci. Němci měli již dávno připravené nálože k jeho vyhození a chtěli je vznítit v okamžiku, kdy spojenecké tanky skutečně most napadnou. Spojenecké tanky tedy ostenativně prováděly na jižním břehu řeky klamné přibližování, aby tím odvrátily pozornost nepřítele, který je pozoroval s druhého břehu. Přitom jeden výsadkový oddíl překročil řeku o něco dále, dobyl severní břeh útokem a napadl z týlu německé jednotky bránící most.

Divize u Arnhemu zatím byla v těžkých nesnázích. Doufala, že bude brzy vystřídána anglickými pozemními jednotkami, ale toto očekávání bylo marné. Jednotky, které se zmocnily přechodu přes rameno Leek, je jistou dobu udržely. Když byly nuceny od něho ustoupit, celá jedna jednotka Spojenců zůstala na severním břehu řeky. Posily, munice, proviant, vše to posílané vzdušnou cestou, nic nepomohlo této jednotce odsouzené k záhubě. Němci soustředili na Arnhem hlavní nápor a dobyli most zpět.

Když si jednotky ze severního břehu musely probíjet cestu zpět na druhý břeh, byla jejich situace tak zoufalá, že mohly odsunout jen zdravé mužstvo. Raněné mužstvo muselo zůstat na bojišti a zatímco malý zadní voj kryl bojem jejich ústup, byly k němu poslány přes řeku posily zdravotnického personálu.

Toto je stručná historie významnějších operací leteckých výsadkových jednotek na západní frontě až do konce roku 1944. Na definitivní násilný přechod řeky Rýn bylo nutno čekat až do jara 1945, kdy i při této operaci musely být také zasazeny četné letecké výsadkové jednotky.

-------------------------------------------Konec 2. části -----------------------------------------

 

 

 

 

 

                                                                                     Autor: Velč