31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division

31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division – 31. dobrovolnická granátnická divize SS vznikla v říjnu 1944. Jejími příslušníky byli zejména odvedenci Volksdeutsche z Maďarska, kteří se připojili k německému kádru rozpuštěné 23. Waffen SS Division „Kama“. V neoficiálním názvu této 31. divize se sice někdy objevoval přívlastek „Böhmen-Mähren“, ale toto bylo velmi zavádějící. Je možné, že v ní působili i Němci z Protektorátu, ovšem neexistují o tom žádné ověřitelné podklady.

Věk a zkušenosti důstojníků a vojáků byly velmi odlišné. Byli zde 19-letí mladíci a naproti tomu zkušení veteráni maďarské armády. Divize byla sestavena pod tlakem, s velkými nedostatky v oblasti stejnokrojů a výzbroje. Pouze část mužstva mluvila německy. Vzhledem k těmto skutečnostem a pod tlakem postupující Rudé armády byla morálka velmi nízké úrovně. Počty příslušníků nedosahovaly odpovídajícímu početnímu stavu divize. Některé části divize byly nasazeny jako doprovod při evakuaci civilních Volksdeutsche přes Dunaj. Z asi 2 600 příslušníků divize byla vytvořena bojová skupina „Kampfgruppe „Syr““ (později jako 79. pluk), která byla připojena k elitní armádní divizi „Brandenburg“ v rámci pokusu o zadržení Rudé armády u Titelu. Téměř polovina z asi 14 000 příslušníků divize však doposud nedostala zbraně. Na koci října 1944 byla zpola vytvořená divize odeslána na Dunaj, kde měla držet jeden z obranných úseků o délce až 60 km. Po ofenzívě RA se pod velkým tlakem divize rozpadla koncem listopadu na malé bojové skupiny.

V polovině prosince byl učiněn pokus o opětovné postavení této jednotky. To však komplikovaly těžkosti týkající se dostat asi 8 000 mužů do místa budování v Dolním Štýrsku. Po určitém období protipartyzánské služby byly zbytky divize v březnu 1945 připojeny k bojové skupině „Trabant“, která byla vzápětí posílena o další bojové jednotky. Od této doby divize nevystupovala jako jednotný celek. V průběhu dubnového postupu RA do Rakouska se zbytky mužů divize rozptýlily. Část se na počátku května 1945 vzdala u Hradce Králové, jiní padli do rukou českých partyzánů, když postupovali na západ do zajetí spojenců.

Zvláštní insignie:

Nejsou známy zvláštní insignie.

32. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „30. Januar“

32. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division „30. Januar“ – 32. dobrovolnická granátnická divize SS „30. Januar“ - divize byla zformována k 30. lednu 1945 v Kurmarku z různých jednotek včetně Kampfgruppe „Schill“. Protože Rudá armáda pronikala na východní frontě, byla tato jednotka po částech posílána do boje. Jednou jednotkou byla i Kampfgruppe „Kurmark“, později přejmenována na 32. SS-Regiment a ještě později na 87. SS-Freiwilligen Grenadier Regiment.

Do února 1945 měla divize zhruba 12.000 mužů. Od února vedla obranné boje jako Kampfgruppe východně od Berlína na předmostí Frankfurt am Oder, v prostoru mezi Fürstenbergem a severně od Wiesenau. Podnikla protiútok severovýchodně od Rießenu a bránila se u Frenkelu. Poté vedla ústupové boje podél kanálu Odra-Spréva až k Beeskow am Spree a dále přes Biegen-Gräbendorf-Selchower See k Riegelu, severně od Halbe. V rámci těžkých bojů utrpěla těžké ztráty. Část divize byla zničena v kapse Halbe, části se podařilo probojovat z obklíčení a po ústupu na západ přes Baruth-Kummersdorf-Sperenberg-Beelitz-Ziesar až k Labi se v prostoru jižně od Tangermünde zbytek divize (asi 150 mužů) vzdal Američanům.

Zvláštní insignie:

Nejsou známy zvláštní insignie.

33. Waffen-Kavallerie-Division der SS (ungarische Nr.3)

33. Waffen-Kavallerie-Division der SS (ungarische Nr. 3) – 33. jezdecká divize SS (maďarská č. 3) - tato divize složená z maďarských dobrovolníků byla zničena brzy po svém zformování v roce 1945 a její číslo "33" bylo dáno jiné divizi. Ze všech divizí Waffen-SS tato jediná nikdy opravdu prakticky  neexistovala. Maďarští odvedenci byli organizováni k protipartyzánské službě a základem jednotky byl maďarský Heimatschütz. Vznikl z Deutsches Mannschaft, ochranné vojenské organizace maďarských Volksdeutsche proti srbským partyzánům v pohraničí. V létě 1944 byli příslušníci Deutsches Mannschaft soustředěni v několika táborech a přejmenováni na Heimatschütz. To se stalo na základě rozkazu Otto Winkelmanna, vyššího velitele SS a policie v Maďarsku. Organizace byla řízena SS-Gruppenführer Wernerem Lorenzem a ten měl ideu zformovat typ divize odpovídající roku 1944 - Infanterie Division z Heimatschützu.

Winkelmann chtěl tyto muže použít jako obdobu Volkssturmu, ale tato divize nebyla nikdy zorganizována. Příslušníci Heimatschützu byli v té době používáni spolu s jednotkami „Šípových křížů“ pro zabezpečení objektů. Další byli včleněni do 31. SS Freiwilligen Grenadier Division. Stavba této divize a 22. SS-Freiwilligen Kavallerie Division měla přednost před vznikající 33. SS-Freiwilligen Grenadier Division a proto neobdržela žádné zbraně ani vybavení. Její muži často neobdrželi ani uniformu a bojovali v civilních oděvech. Zbývající příslušníci Heimatschützu byli evakuováni do Rakouska na počátku roku 1945 a byli připojeni k rakouskému Volkssturmu. Dá se tedy konstatovat, že 33. Freiwilligen Grenadier Division der SS tím pádem vlastně nikdy nevznikla. Proto číslo 33 bylo použito pro označení jiné divize SS.

33. Waffen-Grenadier-Division der SS „Charlemagne“
(französische Nr.1)

Po německém útoku na Sovětský svaz začaly pravicové frakce v okupované Francii volat po vytvoření legie francouzských dobrovolníků, která by šla bojovat na východní frontu. K 6.7. 1941 byla zformována LVF (Legion des Voluntaires Francais). Tato legie odjela v září do výcvikového prostoru Pustków v Polsku a zde zůstala do října 1941, kdy byla poslána na východní frontu a přidělena k 7. Infanterie-Division.. LVF byla tedy připojena jako Verstärktes Infanterie Regiment 638 (638. posílený pěší pluk) k Wehrmachtu. V listopadu se zúčastnila bojů na moskevské frontě. Během sovětské zimní ofenzívy utrpěla těžké ztráty a 2. Battalion byl téměř zničen. Z nových dobrovolníků (včetně 200 tzv. „barevných“, zejména alžírských Arabů) byl zformován 3. Battalion. Výcvik vojáků probíhal v Sennheimu, výcvik poddůstojníků v Posen-Treskau, důstojníků v Bad Tölz. Do konce roku 1942 a poté i v roce 1943 operovaly prapory jako samostatné jednotky proti partyzánům.

V roce 1943 pokračovala v boji proti partyzánům, ale tentokrát (asi do června) opět zase jako celistvá jednotka přidělená k 286. Sicherungs Division (286. strážní divize). Během této doby prošlo 638. Infanterie Regimentem přes 5.000 dobrovolníků. Velícími důstojníky byl plukovník Labonne, poté plukovník Ducrot a do začlenění do Waffen-SS plukovník Puaud. V březnu 1943 rozhodl SS-FHA dát Francouze na listinu dobrovolníků jednotek Waffen-SS a tak byli zformováni do příslušné jednotky. V říjnu 1943 to byla Französische SS-Freiwilligen Grenadier Regiment, který se v listopadu změnil na Französische SS-Freiwilligen Regiment 57. Podle některých údajů byla tato jednotka již v lednu a únoru 1944 nasazena do akce proti sovětským partyzánům. V červnu se jednotka zapojila do obranných bojů proti ofenzívě Rudé armády. V červenci 1944 byl pluk přejmenován na Französisches SS-Freiwilligen Sturmbrigade a jednotka byla stažena do Čech k odpočinku a doplnění. Výcvik pokračoval na území vojenského výcvikového prostoru zbraní SS na Benešovsku, například v obci Neweklau (Neveklov). V té době vznikla jednotka Waffen Grenadier Brigade der SS „Charlemagne“ (französische Nr.1), která byla vlastně zformována z Französisch SS Freiwilligen Sturmbrigade a Verstärktes Grenadier Infanterie Regiment 638 (LVF).

V srpnu 1944 byla jednotka poslána do boje po boku 18. SS Division „Horst Wessel“, ale utrpěla těžké ztráty v haličských Karpatech. Po opětovném postavení ve Wildflecken obdržela brigáda další posily z několika zdrojů, a to včetně příslušníků francouzské milice (Milice Francaise) a dalších kolaborantů, kteří museli během podzimu 1944 z Francie uprchnout před postupujícími Spojenci. V únoru 1945 (dle některých informací to bylo 2. února) byla tato jednotka přeorganizována do 33. Waffen Grenadier Division der SS „Charlemagne“ (französische Nr.1). 

V polovině února 1945 byla divize odeslána do Pomořanska, kde se stala cílem rozsáhlého sovětského útoku a téměř okamžitě se rozpadla na 3 hlavní části. Jedna část si probojovala cestu až k pobřeží Baltského moře a se štěstím byla přepravena po moři do Dánska, odkud se opět přeplavila do Neustrelitz v Meklenbursku. V průběhu března byly ostatní jednotky divize vytlačeny postupně ze svých pozic a patrně se dostaly rovněž k Neustrelitz. V dubnu 1945 zprostil divizní velitel Francouze přísahy. V důsledku toho se asi 800 mužů dostalo ke stavebním jednotkám. Zbývající vojáci byli odvedeni do Berlína, kde se po připojení k 11. SS divizi „Nortland“ stali jako bojová skupina „Charlemagne“ součástí obrany. Podle dochovaných údajů byly identifikovány jednotky Kampfbataillon 58 a SS-Bataillon „Fenet“. Ze zbývajících vojáků se část dostala do Britského zajetí a asi 30 dalších přeživších se vzdalo blízko postupimské železniční stanice.

 Manžetová páska:

Firma BeVo vyráběla manžetovou pásku s nápisem „Charlemagne“. Podle některých informací je však směli nosit pouze ti příslušníci divize, o kterých velitel divize rozhodl, že si jí zasloužili v boji.

34. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division
“Landstorm Nederland“

Původní jednotka SS-Grenadier Regiment 1 „Landwacht Niederlanda“  byla zformována v březnu 1943 ze sil holandské místní domobrany „Landwachte Niederlande“ za doplnění kádrem německých důstojníků. V říjnu 1943 byla převedena pod kontrolu SS, kde se jí dostalo jednak nového názvu SS-Grenadier Regiment 1 „Landstorm Nederland“, ale zejména posily z holandského ekvivalentu k Allgemeine-SS. Na počátku roku 1944 podstoupila jednotka výcvik jako přípravu na spojeneckou invazi. Údajně byla v té době nasazována do bojů proti místnímu hnutí odporu. V září 1944 byly některé části nasazeny v rámci bojové skupiny v Arnhemu a Nijmegenu a bojovala v Oosterbeeku při velké spojenecké paravýsadkové operaci „Market Garden“ proti britské 1. vzdušné výsadkové divizi. Britové kapitulovali koncem září 1944.

Přestože se jednotka neustále potýkala s častou dezercí jejích příslušníků, byl regiment v listopadu 1944 přijat jako brigáda do bojové sestavy Waffen SS (SS-Freiwilligen Grenadier Brigade „Landstorm Nederland“. Do brigády bylo pro zvýšení síly začleněno i několik jednotek z pluků  „Nordland“ a „Westland“. V únoru 1945 získala brigáda alespoň „na papíře“  (jednotka nikdy nedosáhla síly divize) status divize a tím vznikla 33. SS-Freiwilligen Grenadier Division „Landstorm Nederland“. Koncem února byli přesunuti do Gelderlandu a poté do Rhein-Waal k bojům se Spojenci, ale divize se nikdy nezúčastnila nějakých vážnějších bojů. Příslušníci divize se vzdali v květnu 1945 kanadským vojákům u Veenendaalu. 

Manžetová páska:

Je ověřeno, že příslušníci brigády a posléze divize nosili manžetovou pásku tkanou firmou BeVo. Na pásce byl nápis „Landstorm Nederland“.

35. SS-Polizei-Grenadier-Division

35. SS-Polizei-Grenadier-Division – 35. granátnická divize SS a policie – sestavení divize bylo nařízeno v únoru 1945, kdy její jádro vytvořili příslušníci personálu Polizei Schule v Drážďanech s rotou z důstojnické školy v Braunschweigu a střelecké (Fusilier), protitankové-stihačů tanků (Panzerjäger), ženijní (Pionier), dělostřelecké (Artillerie), a spojařské (Nachrichten) jednotky z Polizei Waffenschule v Hellerau. V březnu se k těmto jednotkám připojily SS Polizei Regiment 29 a 30. Tyto jednotky byly částí Ordnungspolizei (pojmenovány jako SS Polizei Regiment v roce 1943), sloužící v Polizei Brigade „Wirth“. Původní SS Polizei Regiment 14 byl zařazen s těmito dvěma pluky do této nové divize. 29. Regiment byl přejmenován na 89. SS Polizei Grenadier Regiment (89. SS- a policejní granátnický pluk), 30. na 90. SS Polizei Grenadier Regiment a 14. na 91. SS Polizei Grenadier Regiment.

Během dubna 1945 zaujala divize – ale jako bojová skupina „Thurm“ - pozice u řeky Nisy nedaleko Gubenu, jihovýchodně od Berlína. Sovětská ofenzíva na Berlín začala 16. dubna 1945. 20. dubna byly části divize zatlačeny sovětským průlomem podél řeky Sprévy zpět. Hlavní část divize byla 26. dubna stažena ze svých pozic podél Nisy k zformování protiútoku 9. Armee proti Rudé armádě u Halbe. 9. Armee byla okamžitě obklíčena a situace v týlu byla chaotická. 27. dubna byl štáb 35. SS Polizei Grenadier Division u Halbe obsazen sovětskými vojáky a velitel divize Pipkorn byl zabit. Různé německé jednotky obklíčené u Halbe byly spojeny do Kampfgruppe. Jednalo se o jednotky z 35. SS Division, 23. SS Panzergrenadier Division „Nederland“, 32. SS Grenadier Division „30. Januar“, 36. Waffen Grenadier Division der SS „Dirlewanger“, schwere SS-Panzer Abteilung 502 (502. těžký obrněný oddíl SS) a jednotek Heer (vojska).

 9. Armee se 28. dubna sice probila z obklíčení, ale ráno 29. dubna byla obklíčena opět. Nyní se přesouvala na západ jako "kapsa Swandering", k řece Labe vzdálené asi 60 km. Většina těchto jednotek zůstala v sovětském obklíčení a nedosáhla Labe. Pouze malé části 35. SS Polizei Grenadier Division dosáhly 1. až 3. května 1945 amerického zajetí, ale většina mužů padla u Halbe dne 7. května 1945 do sovětského zajetí.

Zvláštní insignie:

Nejsou známy zvláštní insignie této jednotky.

 
36. Waffen-Grenadier-Division der SS

Tato divize byla zformována 20. února 1945 na frontě na Odře z SS-Sturmbrigade „Dirlewanger“ a z Heer jednotek. Byla to divize jen dle jména a byla již dlouhou známá jako nejhorší jednotka Waffen-SS pro svůj brutální a surový způsob boje, většina vojáků jednotky byli bývalý vězni koncentračních táborů.

Původ této jednotky je spoután se svým zakladatelem dr. Oskarem Dirlewangerem. Byl velmi inteligentní, extrémně statečný, ale nebyl schopen žít v normální společnosti. Dirlewangerův začátek kariéry byl slibný, sloužil jako důstojník německé armády v 1. světové válce. Po válce sloužil v různých Freikorpsech. Po příchodu míru do Evropy ukončil Dirlewanger své univerzitní vzdělání a stal se PhDr. v politologii. Vstoupil do NSDAP v roce 1923, ale byl vyloučen. Po opětovném vstupu obdržel číslo NSDAP 1.098.716 a číslo SS 357.267. Dirlewangerovy osobní problémy přišly v roce 1934, kdy byl uvězněn za obtěžování žen. Ztratil svoji pozici učitele a již se k učení nikdy nevrátil. Dirlewanger byl za své sexuální delikty vůči nezletilým dva roky ve vězení a po návratu byl brzy znovu odsouzen a umístěn do koncentračního tábora.

Po návratu z koncentračního tábora kontaktoval svého starého přítele z Freikorpsu Gottloba Bergera, který nyní pracoval pod Heinrichem Himmlerem v SS. Berger se rozhodl udělat pro Dirlewangera co nejvíce, navzdory dvěma rozsudkům a špatné pověsti alkoholika. Berger zajistil Dirlewangerovi místo u Legie „Condor“ ve Španělsku. Byl zde třikrát zraněn a vrátil se do Německa v roce 1939. Berger poté zařídil pro Dirlewangera důstojnické zplnomocnění u Allgemeine-SS. Berger zjistil, že jedině vojenská služba může udržet Dirlewangera v klidu. Němečtí vůdci hledali možnost, jak rehabilitovat vojenskou službou odsouzené osoby, zejména pytláky. Berger cítil, že může tyto lidi přeměnit na dobré vojáky, protože to byli zkušení střelci a znalci lesa. Vzhledem ke svým polním dovednostem měli být cvičeni jako „lovci partyzánů“.

Pozdější „Dirlewanger“ Division byla založena 15. června 1940 jako Wilddiebkommando „Oranienburg“ – známá jako „Oranienburské pytlácké komando“. Po vyčlenění méně kvalifikovaných jedinců měla jednotka 1. července 1940 sílu 84 mužů a měla název SS-Sonderkommando „Dirlewanger“. Brzy začali do jednotky dobrovolně vstupovat vězni, aby unikli koncentračnímu táboru a 1. září 1940 měla jednotka sílu asi 300 mužů. Současně jednotka obdržela vybavení do SS-Totenkopfverbände a nyní byla známá jako SS-Sonder Bataillon „Dirlewanger“ (prapor zvláštního určení). Bataillon byl přidělen k protipartyzánské službě v Generálním gouvernmentu (v Polsku). Bataillon nějaký čas spadal pod Vyššího velitele SS a policie Friedrich-Wilhelma Krügera, ale Dirlewanger a Krüger se neshodli v otázkách autority a v otázkách brutálního chování příslušníků jednotky, proto zde Bataillon nebyl dále vítán. V lednu 1942 byl přesunut do Běloruska.

Od 29. ledna 1942 směl Bataillon pro své posílení verbovat cizí dobrovolníky. 20. srpna 1942 potvrdil Hitler rozšíření jednotky na dva prapory. K posílení původních pytláků byli verbováni Rusové, Ukrajinci a vojenští delikventi. Tito poslední až od 15. října 1942. Termín "vojenští delikventi" zahrnoval muže ze všech zbraní Wehrmachtu včetně Waffen-SS, kteří byli odsouzeni za těžké zločiny ve službě. Tito muži byli odlišní od "SB-soldaten", kteří sloužili v SS-Fallschirmjäger Abteilung 500 (a později Abteilung 600). "SB-soldaten" byli odsouzeni za nesplněné povinnosti, což byl spánek ve službě, nesplnění rozkazů apod., tzn. relativně lehčích prohřešků. "Vojenští delikventi" byli souzeni za těžké činy kriminální i v běžném civilním životě. Pro obě tyto třídy byla služba v těchto jednotkách možností k rehabilitaci a návratu do původní služby.

V lednu 1943 bylo jednotce povoleno nosit límcové výložky se znakem zkřížených pušek nad ručním granátem. To byl první krok, aby se jednotka stala součástí Waffen-SS. V jednotce stále vzrůstal počet dobrovolníků, kteří nebyli pytláky. Byla přijímána veškerá lůza všeho druhu. V březnu byla služba v jednotce dokonce nabídnuta téměř všem usvědčeným těžkým zločincům jako určitý způsob „vykoupení“. Protože jednotka v protipartyzánských bojích utrpěla velké ztráty, byla doplněna a byl vytvořen třetí prapor. Jednotka nesla od května 1943 název SS-Sonder Regiment „Dirlewanger“. Jednotka absolvovala řadu bojů s partyzány a Dirlewanger byl několikrát zraněn.. Dirlewanger často vedl své muže osobně do boje a plánování operací ponechal svému Ia (zástupci), SS-Obersturmbannführer Kurtovi Weissemu.

14. listopadu 1943 byl pluk přesunut na frontu k Armee Gruppe „Mitte“, kde bojoval krátkou dobu dokonce v přední linii. Při tom utrpěl extrémně těžké ztráty, takže k 30. prosinci 1943 měla jednotka sílu pouhých 259 mužů. Proto byly k dostavbě pluku odvedeny stovky vězňů z koncentračních táborů a vojenských vězňů, takže 19. února 1944 jeho síla dosáhla 1.200 mužů. V dubnu 1944 pak pluk dostal vlastní doplňovací rotu k doplňování vlastních ztrát. Protipartyzánské operace v Bělorusku v průběhu května a června opět zredukovaly sílu pluku na 971 mužů. V důsledku sovětské ofenzívy „Bagration“ začal německý ústup. Většina této skupiny armád (Armee Gruppe „Mitte“) byla zničena a zbytky se stahovaly Polskem. SS-Sonder Regiment „Dirlewanger“ podnikl několik ústupových akcí a prošel v Polsku relativně v pořádku. Následně byl regiment přidělen k jednotkám pod velením von dem Bach-Zelewského, který bojoval proti Varšavskému povstání. Příslušníci pluku prováděli obrovská zvěrstva a to nejen na povstalcích, ale i na obyčejných civilistech. Dirlewanger byl za svá zvěrstva dokonce vyznamenán Rytířským křížem. Po potlačení povstání byl odeslán proti sovětským jednotkám na Visle. V polovině října byl pluk přesunut na Slovensko, kde bojoval proti Slovenskému národnímu povstání.

Regiment byl rozšířen a přestavěn, řada vězňů byla přijata z jednotek vrácených ze západní fronty do Německa. Z nich byla zformována SS-Sonder Brigade „Dirlewanger“, která byla v prosinci 1944 přejmenována na 2. SS-Sturmbrigade „Dirlewanger“. Složení 4.000 mužů bylo následující: 200 pytláků (5%), 600 Waffen-SS/Polizei vězňů (15%), 2.000 Heer/Luftwaffe vězňů (50%), 1.200 dalších a politických vězňů (30%). Od této doby byla většinou doplňována komunistickými a socialistickými vězni koncentračních táborů. Většinou to byli dobrovolníci, kteří chtěli dezertovat k Sovětům.

K brigádě přišel na konci roku 1944 SS-Brigadeführer a držitel Německého kříže ve zlatě Fritz Schmedes, dříve velitel 4. SS Polizei Panzergrenadier Division. Schmedes byl původně policejní důstojník a Himmler ho odvolal z velení divize 12. prosince 1944, protože povolil ústup bez rozkazu. Himmler chtěl ukázat tento příklad jako exemplární pro ostatní velitele a tak byl Schmedes přidělen k „Dirlewanger“ Brigade. Stal se neoficiálním taktickým důstojníkem, podporoval Dirlewangera a Weisseho. Brigade byla organizována do dvou pluků, každý měl dva prapory podporované dvěma bateriemi dělostřelectva. Jednotka nyní byla administrativně podřízena Waffen-SS, i když nebyla její součástí. Měla podobný status jako baltské Waffen-SS, ačkoliv nedosáhla renomé lotyšských a estonských jednotek. Dva pluky brigády „Dirlewanger“ byly pojmenovány Waffen Grenadier Regiment 72 (velitelen byl SS-Obersturmbannführer Erich Buchmann) a Waffen Grenadier Regiment 73 (velitelem byl SS-Sturmbannführer Ewald Ehlers).

Mezi 14. a 29. prosincem 1944 bojovala brigáda na frontě v Maďarsku. Dva prapory složené z bývalých důstojníků Heer byly podřízeny Hauptmanu Otto Hafnerovi, ale z dalšího, složeného z komunistů, většina mužů dezertovala. Všechny části utrpěly těžké ztráty. Brigáda byla později stažena na Slovensko k reorganizaci. Rozdílná kvalita jednotlivých částí brigády bránila k jejím lepším bojovým výkonům. Když byla jednotka mimo bojovou zónu, stěžovali si civilisté na drancování a znásilňování. Někteří dobrovolníci museli být zamykáni pro svoji nespolehlivost. Na začátku února 1945 se brigáda vrátila na frontu na Odře. Jednotka měla být rozšířena na divizi, ale předtím byla zapojena do bojů u Gubenu. Rozkaz na rozšíření na 36. Waffen Grenadier Division der SS Dirlewanger byl vydán dne 14. února 1945. Další den byl Oskar Dirlewanger po 12. zraněn, když vedl osobně protiútok. Nikdy se již k divizi nevrátil. Schmedes převzal velení do konce války. Aby byla jednotka rozšířena do síly divize, bylo jí přiděleno několik Heer jednotek - 1244. Grenadier Regiment, 681. Panzerjäger Abteilung, 1. Panzer Abteilung „Stahnsdorf a 687. Pionier Brigade. K divizi byli též přiděleni junkeři z SS Junkerschule Braunschweig. Pro službu v divizi byli připraveni dobrovolníci z koncentračních táborů, včetně mužů z evakuované Osvětimi. Někteří z nich byli do divize začleněni a někteří pro chaos na konci války ne. Jednotka zůstala na frontě ve Slezsku do března 1945.

Sovětská ofenzíva k ukončení války začala 16. dubna 1945 a „Dirlewanger“ Division začala ustupovat k severozápadu. Jak se blížil konec, přibývalo dezercí. Schmedes a jeho štáb se pokusili reorganizovat jednotku, ale ta již byla kompletně dezintegrována. Buchmann byl jediným mužem ze 72. Regiment. Ze 73. Regiment zbylo jen 36 mužů. Ehlers kdysi velel koncentračnímu táboru Dachau a zřejmě proto ho jeho muži lynčovali. Štáb divize uspořádal poslední shromáždění 29. dubna a pak Schmedes vedl část divize k řece Labi. Někteří muži spolu s dalšími vojenskými a civilními částmi divize byli zajati Sověty a téměř okamžitě popraveni. Schmedes a jeho štáb byl zajat Američany 3. května 1945. Schmedes a Buchmann nebyli nikdy obviněni z válečných zločinů. Weisse padl do britského zajetí pod jiným jménem. Opustil zajatecký tábor 5. března 1946 a nikdo již o něm neslyšel. Oskar Dirlewanger byl léčen do konce války v Althausenu v Bavorsku. Podle jedné z verzí dne 1. června 1945 pověřily francouzské okupační jednotky Poláky ve svých službách, aby ho uvěznili. Dirlewanger byl polskými vojáky zajat a po odhalení jeho identity byl ubit k smrti.

Zvláštní insignie:

Příslušníci jednotky používali pravou límcovou výložku s emblémem zkřížených pušek nad útočným granátem.

37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division „Lützow“

37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division „Lützow“ – 37. dobrovolnická jízdní divize SS „Lützow“ byla zformována v okolí Bratislavy během února a března 1945 z přeživších příslušníků z 8. SS Kavallerie Division „Florian Geyer“ a z 22. SS Kavallerie Division „Maria Theresia“, které byly téměř kompletně zničeny během bojů o Budapešť. Jednotka byla dále doplněna o malý počet Maďarů z divizí Honvédů, rozptýlených německých vojáků a mladistvých odvedenců z řad maďarských Volksdeutsche.

 Dle některých údajů divize nikdy nepřesáhla sílu pluku, byla nedostatečně vycvičena a velmi slabě vyzbrojena a vybavena. Na konci března byla bojová skupina o síle asi 2 000 mužů vyslána do bojů u Wiener-Neustadt a jako součást 6. tankové armády se zapojila do těžkých bojů v okolí Puchberga. Na počátku května 1945 se formace pod neustálým tlakem Rudé armády rozpadla. Zbytky divize se pak vzdaly Američanům v Rakousku. 

Zvláštní insignie:

Zvláštní insignie této jednotky nejsou známy.

38. SS-Grenadier-Division „Nibelungen“

38. SS-Grenadier Division „Nibelungen“ – 38. granátnická divize SS „Nibelungen“ byla zformována v březnu 1945 z personálu důstojnické školy SS-Junkerschule Bad Tölz v Bavorsku, kde byl Himmlerův osobní strážní prapor. Skládal se ze 17-tiletých mladíků a zbytků z 30. SS Waffen Grenadier Division. V nové divizi byli i někteří vojáci z 6. SS divize „Nord“ a z 12. SS divize „Hitlerjugend“. Tato formace byla předurčena k boji na Západě pod názvem "Junkerschule", ale to se již nepodařilo plně realizovat. Uskupení divize (podle některých údajů její síla v tuto dobu byla asi 2.700 mužů rozdělených v sedmi praporech) bojovalo v polovině dubna v Horním Bavorsku proti americkým vojákům. Po tvrdých bojích u Pastettenu a Oberwössenu se přeživší vojáci dne 8. května 1945 vzdali Američanům.

Zvláštní insignie:

Zvláštní insignie této jednotky nejsou známy.

Ostatní divize Waffen-SS

Následující jednotky/divize Waffen-SS byly zformovány většinou pouze formálně „na papíře“ a nebo v posledních dnech války. O těchto divizích je velmi málo informací, ale jejich názvy se přesto v některých dokumentech objevují. Proto se o nich v tomto článku z důvodu komplexnosti zmiňuji i já.

26. SS Panzer Division

Existovala jen jako brigáda, která byla vytvořená v srpnu až září 1944 ke zmatení Spojenců.

27. SS Panzer Division

Existovala jen jako brigáda, která byla vytvořená v srpnu až září 1944 ke zmatení Spojenců.

39. Gebirgs Division der SS „Andreas Höfer“

Neexistuje žádný důkaz, že by tato 39. SS Division vůbec někdy existovala. 

40. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Feldherrnhalle“

„Feldherrnhalle“ byl čestným titulem, používaným několika formacemi, včetně jednotky SA: Luftwaffe SA Standarte „Feldherrnhalle“ (1937-39) a Heer Grenadier Regiment 271 (titul předán v roce 1942, jednotka se stala Panzergrenadier-Division „Feldherrnhalle“ v 6/1943, rozpuštěna v 7/1944, zbytky zřejmě v Budapešti v 1/1945). Díky vzájemné nenávisti mezi SA a SS by bylo neobvyklé (ačkoliv ne nemožné), aby jednotka SS nesla čestný titul spojovaný s SA. Neexistuje žádný důkaz, že by 40. SS-Freiwilligen Panzergrenadier-Division existovala, ale existují důkazy, že její existence může být záměnou identity. Historik Perry Pierik ve své knize „Hungary 1944-45: The Forgotten Tragedy“, cituje knihu historika R.L. Brahama „The Politics of Genocide. The Holocaust in Hungary I, II“ (New York, 1981). Podle Pierika, Braham referuje o snaze švédského diplomata Raoula Wallenberga přesvědčit "SS-General Schmidthubera" z "SS-Division Feldherrnhalle", aby neničil budapešťské židovské ghetto, když Rudá armáda obklíčila město. Generalmajor Gerhard Schmidthuber však nebyl příslušníkem Waffen-SS a nevelel divizi Waffen-SS, ale byl velitelem 13. Panzer Division. Ale ve městě byla umístěna Heer Panzergrenadier Division „Feldherrnhalle“, které velel Oberstleutnant Wolff.

41. Waffen Grenadier Division der SS „Kalevala“ (finnisches Nr. 1)

Ve Waffen-SS sloužilo v letech 1941-1943 asi 1.000 Finů ve „Finnisches Freiwilligen-Batallion der Waffen-SS“. Ten byl však rozpuštěn, když Finové chtěli tyto vojáky zpět kvůli obraně své vlasti před ruským vpádem. SS-FHA měl pravděpodobně zájem na zformování finské divize SS, ale Finové o to neměli žádný zájem. Neexistuje žádný důkaz, že 41. Waffen-Grenadier-Division der SS existovala.

42. Waffen-SS Division „Niederschsen“

Neexistují žádné údaje o této jednotce.

43. Waffen-SS Division „Reichsmarschall“

Jediným mužem s hodností Reichsmarshall byl v Německu Hermann Göring, který byl Himmlerovým rivalem a není pravděpodobné, že by jednotka SS nesla tento název.

44. Waffen-SS Panzergrenadier Division „Wallenstein“

Tato "divize" měla pravděpodobně 4 části - Kampfgruppe Klein, Jöchel, Reimann a Milowicz a byla dočasně sestavena pouze za účelem zásahu proti Pražskému povstání. Výše uvedené části/jednotky se zúčastnily zásahu proti povstání v Praze v květnu 1945 a rovněž pomáhaly při evakuaci německého obyvatelstva z města, spolu s částmi 2. SS Division „Das Reich“. Existují důkazy, že jednotka mohla existovat, ačkoliv ne v síle divize, ale jako bojové uskupení. SS-Standartenführer Jöchel velel SS-Junkerschule Prag v březnu 1945. SS-Reit und Fahrschule existovala v Milovicích v březnu 1945. Noviny US 5th Infantry Division z 10.5. 1945 zmiňují SS-Kampfgruppe Klein (ta vznikla z jednotek ženijní školy v Hradištku) a SS-Kampfgruppe Jöchel. Wallenstein tak byla ad-hoc ustanovená formace (bojová skupina) z jednotek SS operujících v okolí Prahy v posledním týdnu války.

45. SS Division „Waräger“

Není žádný důkaz, že by 45. SS Division někdy existovala.  

4. Ostatní jednotky a jejich označování

Vedle zahraničních legií, které se změnily v číslované SS divize, spadala pod kontrolu Waffen-SS řada dalších zahraničních jednotek. Některé byly příliš malé a byly využity spíše vzhledem k propagandě, jiné byly jednotkami Waffen-SS pouze nominálně, převedenými pod kontrolu SS v pozdějších letech války. Například jednou z takovýchto jednotek byla:

Osttürkischer Waffen-Verband der SS

Toto uskupení, zformované v listopadu 1943 jako Ostmuselmanische SS-Division, bylo rozděleno na menší části známé jako Waffen-Gruppen. Ve formaci byly zastoupeny 4 odlišné oblasti: Turkestán, Azerbajdžán, Krym a Idel-Ural (povolžští Tataři). Jednotky se skládaly především z muslimských dobrovolníků, zejména pak Turkmenů. Toto uskupení nevzbuzovalo příliš velký dojem a mělo velké problémy s disciplínou a malou morálkou. Jednotlivé jednotky byly používány především ke strážní službě podél komunikačních tras.

Zvláštní insignie:

Manžetová páska byla vyráběna firmou BeVo jako strojově tkaná s nápisem „Osttürkischer Waffen-Verband der SS“ provedeným šedými písmeny na podkladě v tradiční muslimské zelené barvě. Nejsou však žádné důkazy o jejím nošení.

Další jednotkou byla například

„Legion Freies Indien/Indisches Freiwilligen Legion“

Na počátku roku 1941 indický nacionalistický politik Bhose při návštěvě Berlína nabídl sestavení legie z indických vojáků, kteří byli zajati v severní Africe. Tato nabídka byla přijata. Nakonec se přihlásilo zhruba 3 000 dobrovolníků a legie byla oficiálně zformována v prosinci 1942 jako 950. (indický) pěší pluk s 3 frontovými a jedním záložním praporem. Jednotka byla používána pouze pro posádkovou službu v okupované Francii a to až do srpna 1944, kdy došlo k jejímu stažení do Německa a převedení pod Waffen-SS. Od listopadu 1944 do března 1945 byla jednotka umístěna v Německu. Jak se blížil konec války, Legie se pokusila přemístit do Švýcarska, byla však zajata Svobodnými Francouzi a Američany. Jednotka byla následně předána Britům a byla převezena lodí zpět do Indie. Zde byli příslušníci Legie uvězněni, ale bylo s nimi zacházeno díky politické situaci týkající se vyjednávání o indické nezávislosti mírně.

Zvláštní insignie:

Mezi zvláštní insignie patřil rukávový štítek nošený na pravém rukávu. Na štítku byl vyobrazen skákající tygr v přírodních barvách na podkladě tvořeném třemi vodorovnými pruhy v barvách šafránové žluté, bílé a zelené. To vše bylo pod bílou páskou s černým nápisem „FREIES INDIEN“.

Mezi jednotky bojující na straně německých vojsk byli

Kozáci

Už v srpnu 1941 přešel první kompletní kozácký pluk Rudé armády na stranu wehrmachtu a brzy následovaly další. Němci šikovně využívali nenávisti, které vůči moskevskému režimu chovala velká řada historicky nezávislých kozáckých komunit. Jednotky kozáků byly účelově připojovány k německým jednotkám, jejichž úkolem byl buď boj proti partyzánům a nebo ostraha komunikačních tras. Na jaře 1943 se Němcům podařilo shromáždit celou kozáckou divizi, která se svou základnou nacházela v polské Mlawě. Po přesunu v září 1943 do Jugoslávie byla rozdělena na divize dvě, které společně tvořily 14. kozácký sbor. Kozáci nosili směsici tradičního oblečení a německých stejnokrojů. Na počátku 1945 byli sice všichni kozáci převedeni do rámce Waffen-SS jako 25. kozácký jízdní sbor, ale jednalo se však pouze o změnu administrativní. Vojáci nosili i nadále staré uniformy i označení.

Jednou z důležitých částí Waffen-SS byly jednotky

SS-Feldgendarmerie

Kořeny vojenských policistů v německých ozbrojených sil lze dohledat zpět až k "Proffoss" ze 16. století, a vytvoření "Feldjagerkorps zu Pferd“ (brzy změnil na „Reitendes Feldjagerkorps“) Friedricha II v roce 1740. Primární povinností pro „Reitendes Feldjagerkorps“  byly kontroly provozu, transport důležitých zpráv a ochrana členů královské rodiny. Obdobou této jednotky byl Feldjagerkorps ze Švédska (1741), které sloužily jak v napoleonských válkách a tak i ve prusko-francouzské válce.

Na začátku první světové války měla německá armáda 33 jednotek Feldgendarmerie, která se každá skládala z asi 60 mužů a důstojníků. Ke konci války bylo těchto jednotek již 115, ale po válce  byly všechny vojenské policejní jednotky rozpuštěny. Pouze posádky byly hlídány pomocí pravidelných vojáků, kteří prováděli obvykle funkce vojenské policie.

Na počátku druhé světové války vznikla potřeba četných policejních útvarů. Civilní policejní jednotky tvořily základ „Fallschirmtruppen“ jako řada Waffen-SS divizí. V německé armádě vznikla "Feldgendarmerie" (pejorativně také jako „Kettenhunde“ nebo "chained dogs" – "Psí řetěz" či „cinták“ pocházejícího od známého okruží) jako vojenská organizace, která obdržela plný pěchotní výcvik a ještě měla rozsáhlé pravomoci policie. Tyto jednotky vojenské policie byly přiděleny k divizím  či  vyšším formacím. Jednotky "Feldgendarmerie" úzce spolupracovali s tajnou polní policií ("Geheime Feldpolizei"), s okresními veliteli a starosty měst.

Vzhledem k tomu, že se příslušníci "Feldgendarmerie" v nemalé míře podíleli i na životě obyvatel v prostoru vojenského cvičiště Waffen-SS na Benešovsku (a to včetně obce Úročnice), věnoval autor tohoto článku těmto jednotkám a jejich poslání významnější pozornost.

Německé „Feldgendarmerie“ sloužily už od vypuknutí války. Po okupaci Československa a Polska byly zřízeny výcvikové školy v Praze a Litzmannstadt-Görnau obdobně, jako existovala Technická policejní škola v Berlíně. Jednotky sloužily na všech válečných frontách a na konci války byly často používány na přední linii jako pravidelné vojsko, kde byly zapojeny do mnoha zoufalých protiútoků a obranných bojů. Během posledních dnů války všichni příslušníci „Feldgendarmerie“ zajatí Sověty (kteří měli nabídku získání odměny za jejich odchyt) mohli očekávat, že budou zastřeleni přímo na místě. Proto mnozí policajti použili jinou vojenskou knížku včetně odpovídající „psí“ identifikační známky, aby získali status jako normální voják. Za tím účelem byly i falšovány úřední evidenční knihy a záznamy o příslušnících policie.

Příslušníci „Feldgendarmerie“ měli speciální signifikantní roli k blížícímu se konci 2. světové války, kdy měli odpovědnost za osud desítek tisíc  dezertérů (známých též jako „Fahnenflüchtiger“ - "zběhové vlajky"). V souladu s Hitlerovou myšlenkou že "voják může umřít, dezertér musí umřít" bylo prováděno mnoho poprav. S blížícím se koncem války narůstala jejich nepopulární úloha známá jako „Heldenklau“ (nebo "hero-snatchers" – „hrdinové-únosci“), protože byli určeni k pátrání po vojenských zbězích a zabezpečení jejich urychleného návratu na frontu.

Některé jednotky, které byly určeny k policejní službě na okupovaných územích, byly řízeny Wehrmachtem. Jejich služba byly zaměřena od řízení dopravy přes vykonávání policejní činnosti vůči civilním osobám až po nátlakové a likvidační akce vůči partyzánům a jiným „pobudům“. Když bojové jednotky postoupily dále, kontrola území byla přenesena na SS a policejní vůdce – okupační správce pod řízením Nacistické strany a Heinricha Himmlera a role „Feldgendarmerie“ byla formálně ukončena. Tito policejní a SS vůdci jsou známi velkým počtem válečných zločinů zahrnující zavírání a deportaci nepohodlných osob do koncentračních táborů, provedení velkého množství masových vražd obyvatel celých vesnic, zvláště Židů a dalších nedůvěryhodných obyvatel. Přestože účast příslušníků „Feldgendarmerie“ na těchto akcích nebyla dobře zadokumentovaná, lze z různých dochovaných dokladů jejich spoluúčast oprávněně doložit.

Rozsah a úloha orgánů „Feldgendarme“ byla následující:

• Řízení dopravy.
• Udržování pořádku a kázně.
• Odzbrojování, vyhledávání, sběr a doprovod zajatců a pobudů.
• Dohled nad civilním obyvatelstvem na okupovaných územích.
• Kontrola dokladů u vojáků, kteří byli na dovolené a či při přepravě.
• Zatýkání dezertérů.
• Zajišťování a prevence proti šíření nepřátelské propagandy pomocí letáků.
• Provádění pouličních hlídek na okupovaných územích.
• Kontrola evakuantů a uprchlíků během ústupu.
• Hraniční kontrola.

Na okupovaných územích plnili příslušníci "Feldgendarmerie" zejména následující funkce:

• Řízení a kontrola dopravy.
• Kontrolní činnost v přístavech a na letištích.
• Administrativní kontrola cizinců a nemocí skotu.
• Policejní úkoly vůči lovu, rybolovu, obchodu, zemědělskému a lesnímu hospodářství.
• Policejní hlídkové úkoly.
• Vyhledávání zbraní u civilních osob a prohlídky osob.
• Jednání s dočasně ustanovenými starosty měst a obcí a vojenskými představiteli měst.
• Provádění zátahů na pobudy a partyzány.  

V domácí oblasti - v Německé říši byla odpovědná za:

• Disciplínu mezi vojáky.
• Zátahy na dezertéry.
• Řízení vojenského provozu.
• Zpětné zařazování uprchlíků a evakuantů.
• Evakuace vězňů .

Manžetové pásky:

Na manžetové pásce nošené všemi hodnostmi na levém rukávu byl nápis "Feldgendarmerie" (někdy i s písmeny SS). Páska se vyskytovala v různém provedení. Jedna z prvotních verzí byly páska 30mm široká s hnědým manžetovým titulem se šedým bavlněným zakončením a se slovem "FELDGENDARMERIE" strojově tkaným stříbrně-šedým gotickým písmem. Pro důstojníky existovala také ručně vyšívaná verze stříbrnou hliníkovou nití na čokoládově hnědé látce. Jinou verzí pak byla černá páska s nápisem strojově tkaným stříbrným drátkem a rovněž tak i lemováním.

Dalšími SS jednotkami byly například

SS-Kriegsberichter

SS-Kriegsberichter-Kompanie (rota)
SS-Kriegsberichter-Abteilung (prapor)
SS-Standarte „Kurt Eggers“ (pluk)

SS-Standarte „Kurt Eggers“ byl pluk válečných korespondentů. Tato jednotka vznikla rozšířením z původní roty přes prapor až na úroveň pluku. Jeho rozptýlené roty sloužily na úrovni sboru a čety sloužily s jednotlivými divizemi.   Jejich cílem bylo podávat informace z bojových akcí všech formací Waffen-SS, které se uskutečnily na celém válečném teritoriu (kromě severní Afriky).

SS-Kriegsberichter-Kompanie byla vytvořena v lednu 1940 a tvořily ji 4 čety válečných korespondentů a podpůrný personál. Každá četa byla připravena pracovat nezávisle pro kohokoli, jejich vybavením byly fotoaparáty a filmové kamery, které sloužily k vizuálnímu zachycení akcí mužů a jednotek Waffen-SS. Jednotka byla vytvořena pod velením ex-Allgemeine SS Standartenführer Günter d'Alquen. Při jeho zařazení do Waffen-SS mu byla udělena hodnost Waffen-SS Hauptsturmführer der Reserve. d'Alquen velel jednotce po celou dobu její existence. Na koci války měl hodnost Waffen-SS Standartenführer der Reserve.

Brzy po zformování byla vždy jedna četa přiřazena až ke 4 Waffen-SS bojovým formacím. Tyto čety byly připojeny k jednotkám během jejich kampaně ve Francii a dalších zemích, odkud hlásily o bojových úspěších jednotek SS. Další akcí, kde se tyto korespondenti vyskytovali, byla Balkánská kampaň.

Od srpna 1941 začalo navyšování jednotek Waffen-SS, proto docházelo i k navyšování počtů válečných korespondentů tak, až došlo k vytvoření praporu - SS-Kreigsberichter-Abteilung. Tím došlo k významnému posílení týmů korespondentů tak, aby mohli sledovat bojové akce jednotek SS na všech válečných polích. Jak dále docházelo k nárůstu jednotek SS, počet korespondentů přestával stačit. Proto v prosinci 1943 byla jednotka rozšířena až na velikost pluku pod velením SS-Standarte Kurta Eggerse. Jeho čestný titul byl „SS válečný korespondent“  a současně byl editorem SS Magazine „Das Schwarze Korps“. Byl však zabit během reportáže o divizi „Wiking“ při bojích nedaleko Charkova.

Zvláštní insignie:

Jejich příslušníci nosili lemovky spojařských jednotek v citrónově žluté Waffenfarbe. Manžetové pásky se vyskytovaly v různých typech a s různými nápisy. Jsou známy manžetové pásky s nápisy „SS-Kriegsberichter Kp.“, „SS-KB-Abtl.“, „SS-Kriegsberichter“ konečně také s nápisem „Kurt Eggers“, která byla zavedena po udělení čestného názvu, který připomínal dřívějšího editora časopisu SS „Das Schwarze Korps“ a jeho smrt v boji. Jednotce velel další z editorů SS-Standartenführer Günter d'Alquen.

Sanitäts-Abteilung XXXXIII

Jednou z jednotek, která měla také svůj rukávový pásek, je i jednotka z Allgemeine-SS. Tento pásek existoval s nápisem “San.-Abt. XXXXIII” (Sanitäts-Abteilung -Medical Detachment /Battalion 43 – Sanitní oddíl-Lékařské oddělení/43. prapor).

 
Jednalo se o manžetu  s velkým množstvím výšivek na ní. Tento typ byl vyčleněn pro lékařské SS jednotky  připojené do SS-Abschnitt (sector). Zadní strana měla ochrannou látku z černého umělého hedvábí určenou k ochraně výšivky. Páska měla dva připojené papírové RZM přívěsky, po jednom na každém konci, s přívěskem „F“ pocházející z výšivky firmy.

Některými dílčími významnými jednotkami byly např.

SS-Totenkopf-Standarte 3 „Thüringen“

SS-Totenkopfverbände měly svůj původ ve strážních jednotkách koncentračních táborů. Jako takové nebyly vystaveny limitovaným odvodům jako ozbrojené SS (později Verfügungstruppe) nebo Wehrmacht. Nebyly částí ozbrojených SS a jejich služba nenahrazovala povinnou vojenskou službu. To bylo sice později změněno, ale pro větší část jejich existence to platilo i nadále.

Divize „Totenkopf“ měla svůj původ v Hitlerově rozhodnutí po dobytí Polska expandovat Waffen-SS z jejich předválečné koncepce elitní militarizované gardové síly oddané jen jemu do vojenské síly a nositelky idejí národního socialismu. Autorizoval jejich rozšíření z Leibstandarte Regiment a Verfügungstruppen na 4 divize. Jediné zdroje, které měl pro to Himmler k dispozici, byly Totenkopfverbände a Ordnungspolizei, které kontroloval jako velitel německé policie. Tři starší SS-Totenkopfstandarte poskytly jádro nové SS-Totenkopf Division ve Waffen-SS, kdežto policejní záložníci byli použiti ke zformování Polizei-Division. Tato jednotka nebyla několik dalších let formální částí Waffen-SS. Nejlepší muži z těchto jednotek byli začleněni do nové divize a zbytek byl použit k zformování nových SS-Totenkopfstandarte. Kupodivu, nové SS-Totenkopf-Infanterie Regimenty nebyly přímými následníky Totenkopfstandarte. Vůdcovo rozhodnutí ze 17.8. 1938 ustavilo Totenkopfstandarte jako motorizované jednotky se 3 Sturmbanne, každý se 3 střeleckými rotami a kulometnou rotou.

SS-Totenkopfstandarte 3 „Thüringen“ byla zformována na podzim 1937 ve Weimar-Buchenwald z různých strážních jednotek koncentračních táborů (TK-Wachtruppen), hlavně Wachtruppe „Elbe“ a „Sachsen“. Do konce roku měla 7 Sturmbanne, později byly redukovány na 4. V říjnu 1938 poskytla 2 Sturmbanne pro okupaci Sudet. 12. 9. 1939 byla poslána do Polska za účelem vykonávání policejní služby v týlu 8. Armee během října. Poskytla muže Totenkopf Division a zbytek byl zformován do 10. SS-Standarte v 1939.

Manžetová páska:

Příslušníci této jednotky nosili manžetovou pásku v níže uvedeném provedení. Podrobnější údaje se autorovi nepodařilo zjistit.

Germaansche SS „Vlaanderen“

Tato organizace byla vytvořena v září 1940 pod jménem „Algemeene SS-Vlaanderen“  a byla napojena i na SD (Sicherheitsdienst). První úlohou  SS-Vlaanderen bylo zabezpečení odvodů rekrutů pro  Waffen-SS a organizování akcí proti židovské komunitě v Antverpách. Ve volném čase byli muži SS-Vlaanderen vojensky cvičeni a ideologicky zpracováváni. Toto probíhalo například v  SS-Ausbildungslager „Sennheim“ (výcvikový tábor) a později v SS-Schule „Schoten“. V roce 1941 bylo toto ideologické vzdělávání publikováno v časopise ‘SS-Scholingsbrief’.  „SS-Vlaanderen“ měly také vlastní noviny ‘De SS-Man’; první noviny vyšly v prosinci 1940.

V roce 1942 byly počty Vlaanderen-Korps/Flandern-Korps navýšeny a byly zamýšleny jako samostatné jednotky uvnitř „Germaansche SS“. Větší část mužů (FK-menů) byla z Germaansche SS později vyjmuta a sloužili přímo vedle SS-manů.

Tak jako na Germánském uzemí „Germaansche SS“ ustanovily BL (Beschermde Leden), tak bylo Vlámskou verzí (Flemish) zase  FM (Fördernde Mitglieder).

BL byli podporující členové Germaansche SS, mnoho mužských a ženských členů DeVlag  (Deutsch-Vlaemische arbeitsgemeinschaft/Vlaamsch-Duitsche arbeidsgemeenschap) pocházelo právě z podporujících BL. V září 1942 bylo kolem 4 200 podpůrců BL. DeVlag byla organizace, která vznikla v letech 1935/36 a jejímž cílem byly kulturní aktivity. Jednalo se např. o spolupráci a výměnu Vlámských a Německých studentů a profesorů mezi dvěma univerzitami. DeVlag zrušil své aktivity v roce 1939, když se zvýšila hrozba vzniku války, ale činnost německé části pokračovala. Po okupaci Belgie němečtí členové rychle obnovili kulturní aktivity DeVlagu,  neboť mnoho z nich obdrželo funkce v okupačních vojenských správních orgánech. V květnu 1941 šéf kulturní propagandy Belgie kontaktoval SS v Berlíně a vrátil se zpět s finanční podporou pro DeVlag. V následujících měsících byl DeVlag pod vedením SS-Obergruppenführera Gottloba Bergera jako Presidenta organizace DeVlag reorganizován dle národně socialistického modelu. DeVlag šířil ideologii SS a chtěl, aby byly do budoucna Flandry připojeny do Velkoněmecké říše. Představitelé prohlašovali, že nejlepší pro Flandry do budoucna bude, když se stanou nezávislým státem ve sjednoceném Německu (v německé unii).

Přibližně v září 1942 byly SS-Vlaanderen dány do rukou SS-Untersturmführera Jef Françoise, který se právě vrátil z východní fronty, kde sloužil u Freiwilligen-Legion Flandern. SS-Brigadeführer Jungclaus objednal Françoise, který byl bývalý vůdce DMO (Dinaso Militanten Orde), aby reorgaizoval Germaansche SS tak, aby měli stejnou disciplínu jako DMO.

Na konci roku 1942 během malého zájmu ve Vlámsku (Vlaanderen) o službu v Germaansche SS, SS-Obergruppenführer Berger pochopil, že tato organizace nemůže dělat velké rozdíly mezi nimi a Flandry (Flanders), takže zaměřil spoji pozornost přímo na DeVlag. Dr. Jef van de Wiele, zemský vůdce DeVlag, prohlásil, že Germaansche SS a DeVlag bojují stejný boj a sdílejí i stejnou ideologii. Po absolvování SS-Schule Schoten byl dokonce povýšen na SS-Untersturmführera. Dne 20. dubna 1944 byl povýšen na SS-Sturmbannführera a tím se stal nejvyšším Vlámským SS úředníkem (Flemish SS-official).

V prosinci 1943 Dr. Jef van de Wiele vyzval všechny vedoucí členy DeVlag ke sloučení s Germaansche SS. Při konzultacích s posledním velitelem standardy (Standaardleider), SS-Untersturmführer Antoon van Dijck, vyjádřil jistotu, že všichni členové „Germaansche SS“ se stanou i členy DeVlag, takže obě organizace se stanou do konce války jedinou společnou organizací.

Jako výsledek vzájemného vztahu s DeVlag bylo, že status „Germaansche SS“ se změnil z  politického na více vojenský. Tento vojenský statut byl ještě více zdůrazněný, když v létě 1943 vedení „Germaansche SS“ přešlo do rukou mladých důstojníků Waffen-SS, kteří právě dokončili SS-Junkerschule Tölz. Dne 9. listopadu 1944 22-letý SS-Untersturmführer Antoon van Dijck, který právě přišel SS-Junkerschule Tölz, byl ustaven rozkazem za velitele Germaansche SS ve Vlámsku.

Dne 4. prosince 1942 SS-Untersturmführer August Schollen, vůdce Stormban III/1, byl krátce v Bruselu, když jeho přítel SS-Obersturmführer Verbelen, vůdce Stormban IV/1 se stal cílem pomsty. To byl začátek krvavé války mezi „Germaansche SS“  a tzv. teroristy. Verbelen organizoval skupiny SS-menů a následně spáchal sérii teroristických akcí proti členům odboje a slavným lidem ve společnosti.

 Jako vůdce DeVlagu Verbelen vytvořil v létě 1944 na základě dohody z mužů z DeVlag dohromady s muži z „Germaansche SS“ jednotku DeVlag-Veiligheidskorps/DeVlag-Sicherheitskorps Jednotka byla vytvořena s cílem ochrany jejich podporovatelů proti spojenecké invazi. Ale Verbelen měl další plán a to, že viděl tuto jednotku jako jednotku určenou a vhodnou pro zničení domácího vojenského odporu. DeVlag-Veiligheidskorps pracoval uzavřeně se SiPo/SD (Sicherheitspolizei/Sicherheitsdienst) a bylo vždy prezentováno, že jejich akce byly zaměřeny pouze proti tzv. teroristům.

Během postupující spojenecké invaze mnoho členů „Germaansche SS“ prchlo do Německa, kde nakonec vstoupili přímo do jednotek Waffen-SS. Zde mnoho z nich sloužilo například v  SS-Jagdverband ‘Nordwest’.

Manžetová páska:

Příslušníci této jednotky nosili manžetovou pásku v níže uvedeném provedení. Podrobnější údaje se autorovi nepodařilo zjistit.

Schalburg Korps (dánské SS)

Schalburg-Korps byl zformován 2.2. 1943 jako Germansk Korps, ale do července 1943 nebyl zorganizován. Jednalo se o dánskou jednotku zbraní SS. Na počest Christiana Frederick von Schalburg (původního velitele Freikorps Danmark) byl brzy po zformování přejmenován na Schalburg-Korps. Schalburg-Korps byl formálně rozpuštěn v únoru 1945.