10.   Gestapo v Československu

Gestapo v oblasti Sudet

Německo připravovalo dlouhodobě plán vojenského úderu proti Československu pod krycím názvem „Fall Grün“ (Případ zelená). První návrh plánu byl vytvořen v červnu 1937 generálem V. Blombergem a postupně byl přepracováván podle toho, jak se vyvíjela vojenská situace. 21. dubna 1938 pak Hitler a německé vojenské velení dále rozpracovali podrobnější zásady tohoto již dříve vytvořeného plánu na útok proti Československu. K jeho realizaci však nikdy nedošlo, neboť Německo dokázalo svých cílů dosáhnout již na politické úrovni na Mnichovské konferenci. Podepsáním Mnichovské dohody byla jeho snaha o okupaci Československa vlastně korunována úspěchem.

Adolf Hitler při podepisování Mnichovské dohody dne 29. září 1938.

Mnichovskou dohodou a následným postoupením československého pohraničí bylo od 1. října 1938 zahájeno postupné přičleňování odtržených území do Německé říše. Při obsazování tohoto pohraničí přijížděla s německým vojskem také tzv. Einsatzkommanda německé policie (pořádkové, ale především bezpečnostní, tedy Gestapa a kriminální policie).

Obsazení území bylo provedeno operačními oddíly bezpečnostní policie a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst, SD) spolu s jednotkami branné moci. Při přebírání správy nad pohraničními oblastmi docházelo současně ke zřizování nových úřadoven Gestapa. Řídící úřadovna Gestapa  v Liberci (Geheime Staatspolizeileitstelle) byla zřízena výnosem ze dne 16. října 1938, další 2 úřadovny pak vznikly v Karlových Varech a Opavě. Liberecká úřadovna sice dohlížela na činnost úřadoven v Karlových Varech a Opavě, avšak všechny tři úřadovny byly přímo podřízeny Úřadu tajné státní policie se sídlem v Berlíně. Hlavní rozhodovací pravomoc měl Hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt, RSHA), který řídil v té době Reinhard Heydrich. Vedoucí úřadoven Gestapa pak zřizovali síť podřízených služeben (Dienstellen), kterých vzniklo na odtrženém území celkem třináct. Od 20. října 1938 nesly označení „Grenzkommissariat“ (hraniční komisariáty). Hraničním komisariátům dále podléhaly pohraniční stanice. Nad správou těchto území dohlížel velitel (později inspektor) bezpečnostní policie při říšském komisaři pro sudetoněmecká území.

Vznik Protektorátu Čechy a Morava

Do operace nazvané „Unternehmen Südost“ (Okupace Československa) byly nasazeny rovněž Německá bezpečnostní policie a SD. V některé literatuře se někdy také objevuje označení této operace jako „Březnový vítr“ (Märzwirbel). Spolu s armádními sbory, operačními skupinami pořádkové policie a skupinou SS-Totenkopfverbände se podílela 15. března 1939 na okupaci českých zemí právě i Německá bezpečnostní policie a SD. Operační skupina I Drážďany (Einsatzgruppe Böhmen), resp. její štáb a jeden operační oddíl směřoval do Prahy, operační skupina II Vídeň (Einsatzgruppe Mähren) řídila činnost Sipo a SD na území Moravy. V té době vykonávala správní moc nad obsazeným územím armáda. Operační skupina I po svém příjezdu do Prahy zabrala jako své prvotní sídlo hotel „Palace“ v Panské ulici, avšak již v průběhu května přesídlila do Petschkova paláce v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů) a do budovy pražského policejního ředitelství.

 Menšími jednotkami byly operační oddíly (Einsatzkommando), jejichž domovskými stanicemi byly úřadovny gestapa v odtrženém pohraničí. Například Operační oddíl I Budějovice (Einsatzkommando I Budweis) směřoval z Lince do Českých Budějovic. Personálně byl oddíl naplněn ale pracovníky úřadovny Gestapa z Karlových Varů. Dne 16. března 1939 se přesunulo jedno komando pod vedením SS Sturmbannführera Otty z Prahy do Kolína, odkud byla vyslána Teilkommanda do Jičína, Mladé Boleslavi a Benešova u Prahy.

Gestapo začalo provádět zatýkání československých občanů podle dříve připravených seznamů. Vytvořilo si tzv. „černé seznamy“ (Fahndungsliste), které zahrnovaly především politické nepřátele. Abwehr (německá vojenská rozvědka a kontrarozvědka) vypracoval pro změnu zase tzv. „červené seznamy“, kde byly uvedeny zájmové osoby z hlediska kontrarozvědného. K doplnění těchto seznamů pomáhali aktivně místní příslušníci SdP (Sudetendeutsche Partei - Sudetoněmecká strana), z nichž někteří se také později stali příslušníky Gestapa.

K 15. dubnu 1939 vojenská správa v Protektorátu Čechy a Morava skončila a bylo zahájeno budování civilní správy. Aby  získal říšský vůdce SS a šéf německé policie H. Himmler v Protektorátu rozhodující vliv, jmenoval dne 28. března 1939 Karla Hermanna Franka vedoucím SS a policie v Protektorátu Čechy a Morava (Der Höhere- SS und Polizeiführer im Reichsprotektorat Böhmen und Mähren). Na změny ve správě Protektorátu rychle zareagoval i Reinhard Heydrich, který rozkazem z 5. května 1939 o organizaci Gestapa v Protektorátu jmenoval velitelem bezpečnostní policie a SD Otto Emila Rasche.

Na základě těchto rozhodnutí byly v Protektorátu zřízeny dvě vedoucí úřadovny Gestapa:

a) v Praze (Geheime Staatspolizeileitstelle Prag) s působností pro celé Čechy,

b) v Brně (Geheime Staatspolizeileitstelle Brünn) mající na starost území Moravy. Obě úřadovny přímo podléhaly centrále gestapa v Berlíně.

 Do čela pražské úřadovny se v červnu 1939 dostal vládní rada Hans Ulrich Geschke, který ihned zahájil budování sítě služeben Gestapa po celých Čechách.  V 11 českých městech, tam kde působily dosud jen operační oddíly Gestapa, byly zřizovány tzv. venkovní úřadovny Gestapa (Dienststellen, později Aussendienststellen). Jednalo se o následující města:

Ø  Benešov (ke změně v dislokaci služebny Gestapa došlo k 30. září 1939, kdy byla zrušena úřadovna v Benešově a byla přemístěna k 1. říjnu 1939 do Kladna),

Ø  České Budějovice,

Ø  Hradec Králové,

Ø  Jičín,

Ø  Klatovy,

Ø  Kolín,

Ø  Mladá Boleslav,

Ø  Německý (dnes Havlíčkův) Brod,

Ø  Pardubice,

Ø  Plzeň,

Ø  Tábor.

 Rovněž v některých moravských městech byly vybudovány úřadovny Gestapa. Jednalo se o:

Ø  Jihlava,

Ø  Kroměříž,

Ø  Olomouc,

Ø  Hranice,

Ø  Prostějov,

Ø  Zlín.

 Šéfem brněnské úřadovny byl vládní rada Günther Hermann, kterému podléhaly také hraniční komisariáty pohraniční policie v moravské Ostravě, Vsetíně, Uherském Hradišti a stanice v Hodoníně. Takto vytvořená síť úřadoven Gestapa v Protektorátu působila na území v té době (1939) nově vytvořených 12 českých a 7 moravskoslezských tzv. „oberlandrátů“ (oberlandrát tvořilo seskupení politických okresů). Toto správní členění se v letech 1942 – 1945 změnilo tak, že v Čechách byly pouze 4 (České Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Praha) a na Moravě pouze 3 (Brno, Jihlava, Moravská Ostrava) oberlandráty.

Mapa Protektorátu (stav z let 1942–1945)

 Prakticky během léta 1939 byla vytvořena v Protektorátu hlavní struktura bezpečnostního aparátu, která se v dalších letech okupace měnila pouze minimálně.

Pravomoci a kompetence německé tajné státní policie byly upraveny a vymezeny formálně vyhláškou o struktuře německé správy a o Německé bezpečnostní policii z 1. září 1939. Německá bezpečnostní policie v tzv. Protektorátu nebyla formálně závislá na ustanoveném protektorovi, ale byla řízena a podléhala pouze říšskému vůdci SS a policie, jímž byl od 28. dubna 1939 K. H. Frank, a vlastním nadřízeným orgánům v Říši. Tato vyhláška z 1. září 1939 kromě jiného stanovila následující:

§ 10. V Protektorátu Čechy a Morava budou Tajná státní policie a části kriminální policie, tyto, pokud se to stane nutným zavedením německého trestního práva, do přímé říšské správy převzaty.

§ 11. Orgány Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava mají úlohu, všechny státu i národu nepřátelské snahy v území Protektorátu Čechy a Morava vypátrati a potírati, výsledek šetření sbírati a využíti, říšského protektora jakož i jemu podřízené úřady zpravovati a o zjištěních pro ně důležitých v běžném stavu udržovati a je náměty opatřovati.

§ 12. Německá služební místa podřízená říšskému protektorovi a úřady Protektorátu Čechy a Morava mají vyhověti pokynům vedoucích míst státní policie, úřady Protektorátu také pokynům ostatních služebních míst Tajné státní policie v politicko – policejních záležitostech.

 V lednu 1940 byly zrušeny pohraniční komisariáty v Ostravě a Uherském Hradišti a jejich činnost převzal komisariát ve Zlíně. Během léta 1943 došlo k interní přestavbě úřadoven, což spočívalo v přesnějším přerozdělení dílčích referátů a tím i jejich kompetencí. Do struktury úřadoven Gestapa přibyl na podzim 1944 referát, který měl na starost zahraniční dělníky a válečné zajatce. Nejdůležitějšími referáty z pohledu potlačování vnitřního odboje byly referáty „protiparašutistický“ (SBF/Sabotage-Bahnen-Fallschirmagenten, později IV2b) a „zpravodajský“ (IV N). Nově vytvořenou funkcí „Kommandeur der Sipo“ v roce 1944 došlo de facto ke sloučení služeben Gestapa a Kriminální policie (Kripo). 

Ještě před zahájením okupace Československa shromažďovali příslušníci Gestapa informace evidované v podobě různých kartoték. Například již v létě 1938 vznikaly tzv. M-kartotéky (mobilizační kartotéky) a místní kartotéky vedené speciálně pro každý okres, a to ve dvojím vyhotovení. Jedno provedení zůstalo na centrále SD v Berlíně, druhé provedení bylo určeno pro potřeby štábu příslušné operační skupiny. Velmi důležitý význam pro Němce měla kartotéka A, ve které byli evidováni všichni  „nepřátelé státu“. Koncem léta 1942 byla vytvořena i kartotéka B, v níž byli evidováni rodinní příslušníci  již popravených osob a nebo osob, které byly umístěny do věznic nebo koncentračních táborů. 

Jedna z nejdůležitějších kartoték Gestapa byla kartotéka obsahující záznamy o konfidentech Gestapa, jejichž počet během války narůstal. Po okupaci Československa  se staly místní kartotéky hlavní evidenční pomůckou pro každou služebnu Gestapa. Během války vznikaly i další kartotéky, které byly zaměřené například na evidenci závodních podniků, spolků, církví a Židů. Rovněž existovaly tisková kartotéka a kartotéka letáků včetně jejich překladu do němčiny. V souvislosti se zatýkáním po okupaci byla zřízena i kartotéka ochranné vazby, které vedly všechny úřadovny Gestapa. Evidenční karta v této kartotéce obsahovala základní informace o stíhané osobě s uvedením místa bydliště, data o předběžném zadržení a jeho stručného zdůvodnění.

Tím, jak nárůstaly počty vězňů a osob ve vyšetřovací vazbě, vznikla nutnost zavést také kartotéku vězňů. Obsahovala informace o zadrženém a jeho výkonu trestu.

11.   Gestapo a dobývání kostela s parašutisty

 Významný podíl Gestapa na činnost v Protektorátu se projevil také v době pátrání po atentátnících na říšského protektora Reinharda Heydricha. Hlavní aktéři atentátu - Gabčík a Kubiš - se spolu s dalšími 5 parašutisty ukryli v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici nedaleko Karlova náměstí v Praze. Zradou dalšího parašutisty - Karla Čurdy - byl však tento úkryt odhalen a v noci ze 17. na 18. června 1942 byl kostel obklíčen silami SS a pražského Gestapa. V nelítostném boji, který trval několik hodin, všichni obklíčení parašutisti zahynuli.

Velitelem zasahujících jednotek SS byl SS Brigadeführer Karl von Treuenfeld, který dne  23. června 1942 vypracoval pro nově zastupujícího říšského protektora SS Oberstgruppenführera Kurta Daluegeho hlášení o průběhu dobývání kostela. Von Treuenfeld v hlášení výrazně nadhodnotil zásluhy jednak své vlastní a jednak i příslušníků jednotek SS. Ve svém hlášení uvedl řadu nepřesných a zavádějích tvrzení a také kritizoval součinnost SS a pražského Gestapa. Toto hlášení vypracované von Treuenfeldem dostal k posouzení velitel pražského Gestapa dr. Hans Ulrich Geschke. Protože se mu von Treuenfeldovo hlášení nelíbilo, vypracoval pro vyššího velitele SS a policie v Protektorátu K.H. Franka vlastní stanovisko, v němž odmítal některá Treuenfeldova tvrzení. Mezi SS a Gestapem tak došlo ke „sporu o zásluhy v boji". Von Treuenfeld byl nakonec z Prahy odvolán a byl poslán na východní frontu.

Zpráva von Treuenfelda o činnosti jednotek SS při dobývání kostela:

Dne 23. června 1942

Věc: Nasazení zbraní SS v noci ze 17. na 18. 6. 1942
Na základě: Telefonický příkaz SS Oberstgruppenführera a generálplukovníka policie Daluega z 23. června 1942

Zastupujícímu říšskému protektoru
v Čechách a na Moravě
SS Oberstgruppenführerovi a generálporučíkovi policie Daluegovi
Praha IV

Podle rozkazu podávám tuto zprávu o nasazení zbraní SS v noci ze 17. na 18. 6. 1942:

Nasazeny byly: Z (E) SS "D" a z SS strážního praporu "Praha": 17 důstojníků, 740 poddůstojníků a příslušníků mužstva.

Ve 2.00 hod. byl velitel zbraní SS telefonicky vyzván, aby se dostavil k vyššímu vedoucímu SS a policie SS Gruppenführerovi Frankovi. Pro všechny případy nařídil velitel zbraní SS hned poplach a ve 2.07 hod. se hlásil u vyššího vedoucího SS a policie.

Vyšší vedoucí SS a policie dal tyto orientační informace: Několik zločinců - mezi nimi patrně i vrahové padlého SS Obergruppenführera - se zdržuje v domovním bloku, vyznačeném v připojeném náčrtu č. 1 písmenem A. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kostelu, ležícímu v jihozápadním cípu tohoto domovního bloku. Aby se umožnila bezpečnostní službě prohlídka, je zapotřebí dvou uzávěr: jedné vnitřní a jedné vnější.

Kromě toho byl velitel zbraní SS vyzván, aby k ochraně úředníků bezpečnostní služby odvelel k hlavní úřadovně gestapa v Praze 25 mužů. Po instruktáži vydal velitel zbraní SS ve 3.08 hod. z místnosti sousedící s kanceláří SS Gruppenführera Franka tento rozkaz velitelství SS "D": nastoupit ve 3.45 hod. v  Norimberské ulici, směr Staroměstské náměstí, konec útvaru u budovy velitele zbraní SS.

Velitelům oddílu (E) SS "D" a strážného praporu SS "Praha" byl dán ve 3.45 hod. ústní rozkaz podle přílohy. Podle tohoto rozkazu měla motorová vozidla z různých stran dorazit přepadově ve 4.10 hod. k uzávěrám. Ve 4.15 hod. mělo být obklíčení skončeno. Oddíl (E) SS "D" tvořil místní uzávěru, strážní prapor SS "Praha" vnější.

Bezprostředně po ukončení vnitřní uzávěry byli úředníci bezpečnostní služby, kteří vzali s sebou několik z přidělených 25  mužů SS, napadeni palbou z kostela. Rozpoutala se přestřelka se zločinci, při níž byly z německé strany vrhány i ruční granáty.

Současně stříleli příslušníci bezpečnostní služby samopaly z  protějších domů velkými okny do vnitřku kostela. Těmito opatřeními bylo však ohrožováno vlastní mužstvo v kostele. Poněvadž se ostatně ukázalo, že boj se zločinci je normální bojovou akcí úderného oddílu a protože bylo nebezpečí, že přestřelkou, která by nebyla řízena podle plánu, mohli být zasaženi i příslušníci SS, velitel zbraní SS zakročil a nařídil, aby

a) střelba z protějších domů do vnitřku kostela byla ihned zastavena;

b) bezpečnostní služba a jí přidělené mužstvo SS ze strážného praporu SS "Praha" prozatím ihned vyklidila vnitřek kostela;

c) boj se zločinci, kteří se úporně bránili, a jejich zajetí vedl úderný oddíl (E) SS "D" v čele se zkušeným frontovým velitelem úderného oddílu. Počet zločinců a přesné místo jejich úkrytu nebylo známo.

Opatření uvedené pod bodem b) bylo nezbytné, protože úředníci bezpečnostní služby byli v civilu a neměli žádný odznak, takže mohlo snadno dojít k záměně.

Úderný oddíl, uvedený pod bodem c), dostal rozkaz snažit se dopadnout zločince živé. Ztěžující okolností byla skutečnost, že z dolní chrámové lodi vedlo ke kůru pouze točité schodiště, které nahoře kryl palbou jeden ze zločinců. Velitel úderné skupiny obratně nasadil družstvo vyzbrojené ručními granáty a samopaly a pod jeho ochrannou palbou se dostal na kůr. Protože kůr má tvar kabiny, museli se muži SS probojovávat od místnosti k  místnosti. Asi po dvouhodinovém boji (k 7.00 hod.) byli tři zločinci, zdržující se v horní části kostela, zadrženi a zajati; jeden z nich byl mrtev, ostatní dva živi, ale těžce raněni.

V kostele nebyli jen tito tři zločinci; našly se tam i čtvrté šaty. Bylo tedy zřejmé, že je někde schován nejméně ještě čtvrtý zločinec. Jako místo úkrytu přicházel v úvahu sklep pod kostelem, o jehož velikosti a vzhledu nikdo nic nevěděl. Blízko západního vchodu do kostela byla nalezena kamenná deska, kterou bylo možno zvednout. Odtud vedl dřevěný žebřík do temného sklepení. Kromě toho byla poblíž oltáře deska, která byla před nepříliš dlouhou dobou zazděna. Velitel českých hasičů, kterého si bezpečnostní služba zavolala jako odborníka, prohlásil na dotaz, že by odstranění této zazděné desky trvalo nejméně 3-4 hodiny. Ze sklepa vedl světlík k vodorovně-pravoúhlému okénku.

Kněžourovi, který se po celých uplynulých 14 dnů staral o  ukrytí a rozmístění zločinců ve své svatyni, jsme nařídili, aby popsaným sklepním otvorem vyzval několikrát zločince, aby se vzdali. Ti na to odpověděli: "Nikdy!"

Nato byl sklepní otvor uzavřen a proti zločincům jsme postupovali se slzotvorným plynem a s vodou. Čeští hasiči, kteří se pokoušeli vsunout hadice do popsaného šachtového otvoru podél vnější kostelní zdi, byli zahnáni střelbou z pistolí a Molotovovými koktejly. Zločincům se též podařilo sklepním žebříkem, o němž byla dříve zmínka, vyrazit hadice z okénka ven. Mužstvo zbraní SS dostalo pak rozkaz házet světlíkem do sklepení bomby se slzotvornými plyny. Zločinci je však částečně házeli zpět. Hadice byly znovu vsunovány do světlíku; několika ručními granáty mělo být zločincům zabráněno znovu vyrazit hadice.

Po poměrně krátké době bylo zjištěno, že vodní hladina ve sklepě jen velmi, velmi pomalu stoupá; proto byly obavy, že voda někde odtéká a dále, že by zločinci mohli najít cestu k útěku nějakými odtokovými kanály nebo podzemními chodbami. Velitel zbraní SS proto rozkázal, aby zaplavování sklepení bylo zastaveno a aby bylo úderné mužstvo SS "D" vysláno zmíněným otvorem do sklepení.

Úderné mužstvo proniklo sklepním otvorem do podzemí, avšak přestože mělo s sebou svítilny, následkem vpuštěného slzotvorného plynu a hustého prachu tam jen pomalu tápalo kupředu. Z nejkratší vzdálenosti bylo úderné družstvo napadeno palbou; odpovědělo ihned ručními granáty a samopaly a zahnalo zločince zpět. Jeden SS Unterscharführer z (E) SS "D" byl zasažen do stehna, jeden SS Oberschütze strážného praporu SS "Praha" utrpěl zranění rohovky pravého oka.

Nyní byl dán rozkaz českým hasičům, aby

a)    napuštěnou vodu opět odčerpali,

b)    zavedením stlačeného vzduchu odstranili slzotvorný plyn, aby tak obstarali údernému mužstvu výhled a umožnili práci bez plynových masek.

Velitel úderného družstva oznámil, že katakomby jsou úplným labyrintem. Zřejmě vedly četné chodby nejrůznějšími směry, takže bylo nutné krýt se z mnoha stran. Aby se údernému mužstvu usnadnila práce, bylo českým hasičům nařízeno, bez ohledu na jejich informaci, o níž byla zmínka, aby rozbili zazděnou kamennou desku. To se stalo asi v 10 minutách! Ukázalo se nyní, že z oltářové strany kostela vedlo do sklepních katakomb široké kamenné schodiště.

Krátce před rozbitím kamenné desky nastala v podzemí urputná přestřelka, přičemž bylo použito i ručních granátů. Čtyři zločinci byli ve sklepě nalezeni mrtvi. Někteří z nich měli vedle těžkých poranění i střely v hlavě, takže se zdá, že se během rozbíjení sklepního otvoru sami zastřelili.

Katakomby vypadaly takto:

V podélném směru - kromě místa, kde je popsaný světlík - jsou po obou stranách výklenky pro rakve, vždy po třech nad sebou. V těchto výklencích pro rakve se zločinci zařídili jako doma: lůžka se žíněnkami, sklady potravin, zbraní atd. V kostele byla tajná vysílačka.

Mezi 7 dopadenými zločinci byli i oba pachatelé atentátu.

Souhrnem lze říci toto:

a) (E) SS "D" a strážní prapor "Praha" se pod velením svých důstojníků plně osvědčily ve vylíčené akci, která od nich vyžadovala rychlého rozhodování.

b) Boj uvnitř kostela postavil údernou skupinu před bojové úkoly, jejichž řešení nebylo snadné. Nasazení důstojníci, poddůstojníci i mužstvo se vyznamenali. Z příkazu velitele zbraní SS se akce úderného družstva proti zločincům v  katakombách měli zúčastnit pouze dobrovolníci. Nato se ihned přihlásili všichni, kteří byli tázáni, takže bylo možno vybrat z nich jen malý počet.

Za velitele jak úderné skupiny pro boj uvnitř kostela a proti kůru, tak i pro údernou skupinu v katakombách byl vždy vybrán zvlášť osvědčený poddůstojník. Kromě toho bylo úkolem velitele setniny SS Obersturmführera Sohma, který se zvlášť osvědčil v poli, dohlížet na opatření nařízená velitelem úderné skupiny podle daného úkolu jednotlivým mužům úderných skupin. Pouze těmto mužům vděčíme za to, že

a) zneškodnění zločinců, kteří se úporně bránili a bojovali z temnoty, bylo možné bez těžkých ztrát na straně zbraní SS; neboť  všechny nevýhody boje byly na straně úderných skupin SS, útočících do temna;

b) ztráty na straně útočníka jsou v poměru k obtížnosti boje mimořádně nepatrné. SS Oberschütze Michael Schinke (3. rota strážného praporu SS "Praha"), Němec z Polska (z varšavského kraje), poraněný na oku zraněním rohovky, se zúčastnil boje bez vědomí svých představených, jen aby mohl bojovat;

c) za celé akce se zvlášť vyznamenali:

1) při prvém vniknutí do kostela:

SS Unterscharführer Schauer ze strážného praporu SS "Praha", který se choval obezřetně a statečně,
SS Rottenführer Grahlert ze strážního praporu SS "Praha"; za nepřátelské palby pronikl po schodišti nahoru na kůr, až byl zásahem do ocelové přilby dočasně vyřazen,

2) z úderné skupiny (E) SS - "D" do kostela:

SS Unterscharführer Teix (E) SS - "D", jako velitel úderné skupiny prokázal zvlášf velkou obezřetnost a ochotu k boji.

Dále se zúčastnili této akce úderné skupiny:
SS Rottenführer Ahl (E) SS - "D"
SS Rottenführer Walter (E) SS - "D"
SS Rottenführer Marx (E) SS - "D"
SS Sturmmann Beck (E) SS - "D"
SS Sturmmann Wittig (E) SS - "D"
SS Schütze Koch (E) SS - "D"

3) Při proniknutí do katakomb:
aa) SS Oberscharführer Glöckler (E) SS - "D" velitel úderné skupiny v katakombách,
bb) SS Unterscharführer Osterneiner (E) SS - "D"
cc) SS Oberscharführer Schinke strážní prapor SS "Praha".
Pod bb) a cc) jmenovaní vedli boj společně s velitelem úderné skupiny. Oba byli v akci zraněni.

Kromě toho se zúčastnili těchto akcí úderných skupin:
SS Unterscharführer Mann (E) SS - "D"
SS Sturmmann Kulibert
SS Sturmmann Kall
SS Schütze Kummer
SS Oberschütze Jenath
SS Oberschütze Dering

4) Při vydávání rozkazu a při akci úderných skupin prokázali velitel (E) SS - "D" SS Sturmbannführer Koenig a velitel 4. roty (E) SS - "D" SS Obersturmführer Sohm zvlášť
velkou obezřetnost a energii.

d) Jsou držiteli:
pod č. 4) jmenovaný SS Sturmbannführer Koenig válečného záslužného kříže II. třídy s dubovými ratolestmi a meči;
pod č. 4) jmenovaný SS Obersturmführer Sohm válečného záslužného kříže II. třídy;
pod č. 3 aa) jmenovaný SS Obersharführer Glöckler válečného záslužného kříže II. třídy;
pod č. 2) jmenovaný SS Unterscharführer Teix válečného záslužného kříže I. třídy;
pod č. 1) jmenovaný SS Rottenführer Grahlert válečného záslužného kříže II. třídy.

Akce a boj proti politickým zločincům byl stejně tvrdý a úporný jako těžká akce úderného oddílu na frontě. Prosím, aby ti, kteří se zvlášť osvědčili, byli přiměřeně vyznamenáni.

                                                                                                Von Treuenfeld, v. r.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Zpráva dr. Geschkeho o činnosti Gestapa při dobývání kostela:

Tajná státní policie
Hlavní úřadovna státní policie Praha

Praha, 29. června 1942

Vyššímu veliteli SS a policie
SS gruppenführerovi státnímu tajemníku K. H. Frankovi
Praha
Černínský palác

Věc: Nasazení zbraní SS v noci ze 17. na 18. 6. 1942
Předchozí: Zpráva velitele zbraní SS z 23. 6. 1942

V příloze vracím zprávu velitele zbraní SS, k níž jsem měl zaujmout stanovisko.

Ke zprávě nutno říci toto:

Pokud hovoří velitel zbraní SS o „bezpečnostní službě a úřednících bezpečnostní služby", má to samozřejmě znamenat „úředníci Gestapa". Tato záměna je tím podivnější, že zásadní jednání o nasazení zbraní SS se konala v kanceláři velitele hlavní úřadovny státní policie, takže veliteli zbraní SS muselo být známo, že akci provádí Gestapo. Kromě toho SS Gruppenführer Frank výslovně přikázal, aby velitel zbraní SS dal veliteli hlavní úřadovny státní policie v Praze k dispozici pro tuto akci potřebné síly, jež mají být nasazeny podle jeho příkazů.

Obsah zprávy dále nutí k tomuto zásadnímu konstatování, které se s ohledem na zdar akce po dohodě s SS Gruppenführerem Frankem dosud neprojednávalo. Podle zcela jasného rozkazu měly oddíly zbraní SS začít s uzavřením ve 4.10 hod. a dokončiti je ve 4.15, aby tím podporovaly akce Gestapa, jež měla začít s překvapením přesně ve 4.15 hod.

Jelikož se při celém předběžném projednávání stále poukazovalo na to, že se musí počítat ještě s druhým východem z kostelních katakomb a že proniknutí do kostela může být úspěšné jen tehdy, bude-li uzávěrou příslušníků zbraní SS znemožněno uniknutí padákových agentů případným druhým východem, byl úspěch celé akce - v případě že existoval druhý východ - závislý na tom, aby uzávěra zbraní SS byla hotova ve 4.15 hod. současně s vniknutím mých úředníků do kostela.

Ve skutečnosti však začala akce zbraní SS až ve 4.25 hod., jak osobně zjistil na místě SS gruppenführer Frank. Kdyby byl existoval druhý východ, byli by měli vrahové SS Obergruppenführera Heydricha beze všeho možnost uniknout.

Pokud se jedná o detaily, je třeba konstatovat toto:

1. Bylo vyžádáno pouze 400 mužů zbraní SS.

2. 25 mužů zbraní SS nebylo vyžádáno k „ochraně" úředníků Gestapa, nýbrž proto, že úředníci Gestapa neměli k dispozici dostatek zbraní k boji zblízka, jako ruční granáty a samopaly.

3. Jak už bylo uvedeno, uzavírání prostoru příslušníky zbraní SS začalo až ve 4.25 hod. Komando úředníků Gestapa v kostele bylo hned po vniknutí napadeno střelbou, tedy dlouho předtím, než byla dokončena uzávěra zbraní SS. Z 25 mužů zbraní SS nebylo několik „vzato s sebou do kostela", ale tito muži zbraní SS byli již na předběžné poradě v mé kanceláři přiděleni komandu.

4. Je naprosto nesprávné, že moji úředníci prý stříleli z  protějších domů do oken kostela a tím ohrožovali vlastní lidi. Úředníci Gestapa v těchto domech vůbec nebyli. Zato však příslušníci zbraní SS vnikli do školy naproti a zahájili odtud palbu na kostel. Nikoli velitel zbraní SS, ale já jsem zakázal tuto nesmyslnou střelbu, protože tím byli ohroženi moji vlastní lidé.

5. Nikdy nebyl vydán rozkaz velitele zbraní SS, aby byl vyklizen vnitřek kostela; k tomu ani nebyl velitel zbraní SS oprávněn, protože dosud byl odpovědný jen za vnější uzávěru, kdežto celou akci jsem řídil já. Úředníci se stáhli z kostela až tehdy, když jim došly prostředky k boji zblízka, zejména ruční granáty, a když velitel zbraní SS odmítl dát k dispozici další ruční granáty. Protože bez ručních granátů byl boj mých úředníků beznadějný, požádal pak kriminální komisař Pannwitz velitele zbraní SS o vytvoření úderné skupiny zbraní SS jako jediného východiska. Tato úderná skupina dostala od Gestapa všechny informace, vysvětlivky náčrtů situace a také údaje o přesném místě úkrytu a počtu zločinců na kůru.

6. Tvrzení, že byli chyceni dva muži živí, by snad mohlo vésti k nedorozuměním, protože oba agenti už nenabyli vědomí.

7. Údaje o poloze sklepa a o úkrytu dalších zločinců ve sklepě jsou výsledkem pátrací práce Gestapa.

8. Hasiči nebyli přivoláni Gestapem jako „odborníci", nýbrž jako pomocníci. Velitel hasičů prohlásil, že by odstraněni zazděné desky trvalo tři až čtyři hodiny, kdyby neměla být zničena. Zničena by naproti tomu mohla být za 10 až 15 minut.

9. Farář dostal rozkaz, aby vyzval agenty ukryté ve sklepě, aby se vzdali, od Gestapa a nikoli od zbraní SS.

10. Podle informací hasičů mohl být sklep plně zatopen - kdyby se přivezly další pumpy - za půldruhé hodiny. Touto cestou by bylo Gestapo dosáhlo svého cíle bez dalších ztrát. Rozkaz velitele zbraní SS, aby bylo zastaveno vpouštění vody, byl zcela samovolný a byl vydán bez dohody se mnou, jakožto velitelem celé akce; vyvolal mezi hasiči značný zmatek o tom, jak to vypadá s naším velením. Hladina vody v katakombách také nestoupala „velmi pomalu", nýbrž v krátké době činnosti pump dosáhla již výše 90 cm.

11. O zděném schodišti pod kamennou deskou kostela vědělo Gestapo od samého začátku, neboť to přiznal ve své výpovědi farář.

12. Ohledáním čtyř mrtvol, vytažených ze sklepa, bylo prokázáno, že žádný z těchto mužů nebyl zraněn působením palby zbraní SS, nýbrž že se všichni zabili tím, že si sami vpálili ránu do hlavy; dva z agentů použili navíc ještě jedu.

13. Že by se v kostele našla nějaká tajná vysílačka, není Gestapu dodnes známo. Jestliže ovšem velitel zbraní SS má na mysli tlampačové zesilovací zařízení, pak to se v ničem nepodobá vysílačce.

Závěrem nutno poznamenat, že všechny akce dosud podniknuté za účasti zbraní SS proběhly bezvadně a bez jakýchkoli sporů a že jen akce v noci ze 17. na 18. 6. 1942 způsobila následkem častého osobního zasahování velitele zbraní SS potíže, které však nenarušily celkový výsledek.

Proto se také dosud upouštělo od referování o těchto zkušenostech. Avšak vzhledem k tomu, že velitel zbraní SS uvádí ve své zprávě z 23. 6. tvrzení, která může z velké části vyvrátit podle svého vlastního pozorování SS Gruppenführer Frank, který byl přítomen akci, bylo nutno zaujmout stanovisko k této zprávě.

Zkušenosti z této akce přinášejí poučení, že otázka velení musí být jasně vyřešena, jak to také v daném případě provedl SS gruppenführer Frank, a že proto v zájmu úspěchu celé akce nesmí docházet k zásahům vyšších hodnostářů.

                                                                                                                                    Dr. Geschke, v. r.

 ------------------------------------------------------------------

Na základě porovnání obou výše uvedených zápisů lze jednozančně dovodit, jaký byl vzájemný vztah mezi oběma vedoucími funkcionáři (SS a Gestapa) a jak oba různě posuzovali jednak svou úlohu a jednak úlohu svých podřízených při dobývání kostela s ukrytými parašutisty.

Autor: Velč

--------------------------------------Konec 3. dílu -------------------------------------------