Legionář Novák Václav.

Narodil se dne 12. 12. 1884 (v různých dokladech se uvádí různé datum narození – někdy 2. 2. 1982, jindy rok 1882 či 1883 a 1885) se v Ouročnici (dnes Úročnice č. p. 11), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice, některé vojenské doklady z legií uvádí obec Oušovice), okres Benešov. Otec František Novák. Zaměstnáním byl rolník na hospodářství svého otce. Obecnou školu vychodil ve Václavicích. V době odchodu na vojnu byl ženatý (demobilizační záznam uvádí, že byl svobodný).

Do armády byl odveden v roce 1906. V rakousko – uherské armádě sloužil od roku 1914 u 102. pěšího pluku v Benešově a měl hodnost vojína. Dne 1. 8. 1916 (některé doklady uvádí den 11. 8.) byl u Podhájce jako vojín 102. pěšího pluku zajat a odsunut na Sibiř do obce Tvor. Dne 28. 6. 1918 vstoupil v Čeljabinsku do ruských legií (demobilizační záznam uvádí vstup do legií den 5. 5. 1918, lékařská zpráva uvádí den 25. 5. 1918) a sloužil jako střelec/sanitář u 4. zdravotního vlaku (nemocničního vlaku č. 4) v hodnosti sanitáře. Bylo mu přiděleno osobní číslo 59692.

Jeden záznam uvádí - Byl asi 8 dní u 3. pluku a odtud byl převeden do 1. Československé nemocnice v Čeljabinsku. Dne 23. 8. 1918 přibyl od 3. Čsl. pluku a zapsán v seznam mužstva Čsl. Nemocnice v Čeljabinsku.

Dne 19. 1. 1919 bylo v Čeljabinsku poručíkem MUDr. Magistralem z Komandy sanitární I. československé nemocnice vydáno lékařské osvědčení č. 781, které uvádí: diagnosa – Rheumatism muscul. Chron. Sclerotis cordis; průběh nemoci – chronický; je-li naděje na vyléčení a v jaké době – ano, v delší době.

Dne 2. 3. 1919 byl poslán v pravomoc děžurného generála a vypsán ze seznamu mužstva Čsl. nemocnice v Čeljabinsku. Dne 3. 3. 1919 byl převelen na službu do nemocničního vlaku č. 4 (rozkaz č. 88).

Dne 10. 7. 1919 byl lékařskou komisí dočasně osvobozen vojenské služby a evakuován do vlasti. Dne 14. 7. 1919 v Irkutsku náčelník nemocničního vlaku Dr. Štěpán Karas podepsal lékařské vysvědčení č. 9 pro střelce Václava Nováka. Uvádí se zde, diagnosa – Arteriosclerosis s obzvláštní lokalizací v srdci; rigidit hmatných tepen, lehké zvětšení srdce, temné ozvy, zrychlení pulsu; průběh nemoci – chronický; v nemocnici nebyl, jen ambulantně ošetřen; byl lékařskou vojenskou komisí v Čeljabinsku dne 21. 1. 1919 uznán schopným k neřadové službě; je naděje na vyléčení – po delší době; návrh lékaře – na osvobození od vojenské služby vůbec; udání, je-li v občanském životě práce schopný – jest; poznámka – představení děje se na vlastní žádost.

Dne 15. 7. 1919 vojenská lékařská komise č. 1605/7517 konaná při 1. divizi v Irkutsku nalezla – strádá: Arteriosklerotis laevis gradus. Na základě tohoto nálezu byl vydán rozkaz osobních změn č. 40/1 ze dne 7. 8. 1919 s nálezem – určen schopným neřadové služby v týlu.

Dne 8. 9. 1919 byl velitelem vojenského nemocničního vlaku č. 4 povýšen na svobodníka (rozkaz č. 278 §3). Záznam ze dne 2. 10. 1919 - Jménem služby mu byl dne 25. 9. 1919 zdravotním náčelníkem čsl. vojska na Rusi č. 6483 projeven dík (rozkaz č. 302 §2). Jednalo se o summární pochvalu personálu vojenského nemocničního vlaku č. 4.

Nález vojenské lékařské komise divise č. 3411 konané dne 2. 3. 1920 při vojenském nemocničním vlaku č 4 ve Vladivostoku uvádí: svobodník z. s. Novák Václav; diagnosa – Emphysema pulmonum; příznaky subjektivní – kašel, záducha; příznaky objektivní – rozšíření plicních hranic, škatulkový poklep nad basálními laloky, rachoty a pískoty. Komise rozhodla, že na základě „Seznamu nemocí“ punkt 60 – IV je neschopen služby vojenské dočasně, zda má býti evakuován do vlasti – ano. Členové komise – Holinka K., MUDr. Xxx, MUDr. Mazáč. Schválil – předseda komise Dr. Karas kapitán z. s. Razítko – Nemocniční vlak č. 4.

Dne 3. 3. 1920 byl vojenskou lékařskou komisí určenou zdravotním náčelníkem D. V. uznán k evakuaci do vlasti a vypsán ze seznamu komandy vojenského nemocničního vlaku č. 4 (rozkaz č. 63 §2). Zapsal správce kanceláře spr. šikovatel (podpis nečitelný) a schválil velitel vlaku kap. z. s. Dr. Kraus. (Razítko – zdravotní vlak). Za Československou nemocnici č. 1 podepsali Dr. Richter a Bartůšek.

Dne 12. 4. 1920 byl na základě nálezu vojenské lékařské komise IV. – 60, Sanitní vlak č. 4, čís. 3411 evakuován do vlasti 20 transportem lodi „Mounth Vernon“. Podepsal náčelník kanceláře Evakuačního úřadu major Obrobec. Razítko – Evakuační úřad, československá republika, Československá vojska v Rusku.

Loď Mount Vernon vyplula z Vladivostoku dne 13. 4. 1920, velitel major Čejka. Na lodi byly převáženy II. prapor 3. Pluku, III. prapor 3. Pluku, 3 kulometné roty 3. pluku, štábní, technické a pomocné oddíly 3. pluku, sborná rota 3. pluku, 4. baterie 1. pluku lehkého dělostřelectva, 1. technická rota 3. čs. nemocnice a 5 sborných rot, celkem 3452 osob + 699 německých, maďarských a rakouských zajatců s americkou strážní rotou. Loď měla skončit v Evropě v přístavu Hamburk, kam jela přes Panamský průplav. Pro poruchu po průjezdu přes průplav dne 6. 8. 1920 skončila v americkém přístavu Norfolk ve Virgínii. Po šestitýdenním pobytu na americkém území se legionáři přeplavili lodí „Amerika“ do Evropy.

Demobilizační záznam byl sepsán v Praze dne 15. 11. 1920, demobilizační záznam byl zaslán doplňovacímu okresnímu velitelství v Benešově a presidiu ministerstva Národní obrany Praha – Hrad k provedení demobilizace a propuštění podle ustanovení výnosu MNO, oddělení III, doplňkové č. j. 10.000 ex 1919. Podepsal jej velitel roty Transitního praporu čs. legií demobilizačního a superarbitračního oddělení. Na demobilizačním záznamu je ručně psaná poznámka „Amerika II“.

V legiích skončil, resp. byl demobilizován dne 12. 5. 1921 Doplňkovým okresním velitelstvím v Benešově u 4. zdravotního vlaku v hodnosti sanitáře. Dne 13. 5. 1921 velitel na odvodech u Čs. Okresní doplňkového velitelství v Benešově pod č. j. 15898 vydal oznámení o demobilizaci legionáře ve smyslu výnosu M. N. O. č. j. 187700 z roku 1926. Zde bylo uvedeno – I. sborná rota Čs. pěší pluk č. 11.

Ve vojenském historickém archivu jsou uloženy tyto dokumenty:

(ls: ano, k: ano, o: ne)

-       Evidenční lístek.

-    Nález vojenské lékařské komise.

-       Přihlašovací lístek.

 -       Demobilizační záznam.

-       Nález lékařské vojenské komise.

-       Lékařské vysvědčení.

-       Oznámení o demobilizaci.

-       Kartička.

-    Služební výkaz.

Fotokopie dokladů jsou uvedeny v části „Fotografie/slavní rodáci/Václav Novák – legionář“.

Historie transportu lodí Mount Vernon:

Loď vyplula z Vladivostoku dne 13. dubna 1920 v 6 hodin večer do Japonského moře. Kotvy byly vytaženy, siréna otřásla vzduchem a Mount Vernon se vzdalovala od nejvýchodnějšího břehu ruského. Mount Vernon byla velká rychloloď, délky 235 m, šířky 24 m, s ponorem 14 m. Dne 19. 4. Přistála v Muroranu v Japonsku. Zakotvila před přístavem, kde nabírala 3 dny uhlí (japonští dělníci přenášeli uhlí v pytlích z mola po můstku na loď). Dne 19. 4. vyplula z Muroranu směrem severovýchod do Tichého oceánu. Za 14 dnů plavby do San Francisca legionáři neuviděli ani kousíček pevniny, jen vodu a vodu. Tichý oceán byl skutečně tichým až do San Francisca. Dne 2. 5. se loď blížila k San Franciscu. Ve 12 hodin loď přistála. Po sanitární prohlídce navštívil loď zástupce velitele přístavu, který sdělil legionářům, že se jim nedovoluje vycházku na břeh. Řekl, že prý naše vláda si to nepřeje. Na palubu lodi vystoupilo několik krajanů, zástupců zdejšího spolku. Velitel transportu poslal telegram do Washingtonu plukovníkovi Hurbanovi, československému vojenskému atašé, aby byla dovolena prohlídka města. Žádost podporoval velitel přístavu plukovník Hilson a všichni krajané ze San Francisca. K druhé hodině navštívil loď zástupce starosty města, sestry amerického Červeného kříže, zástupci Sokola v sokolských národních krojích s plnými náručemi červených a bílých karafiátů a mnoho jiných krajanů. Dovolení jít na pevninu legionáři nedostali, jeden se vymlouval na druhého a pravdu jim neřekl nikdo. V celém transportě byla velká nespokojenost i krajané se velmi horšili, že legionáře nemohli vzít s sebou do města. Nakonec se to svedlo na nedorozumění mezi jednotlivými úřady. Dne 14. 5. v 11 hodin dopoledne byly vytaženy kotvy a Mount Vernon plul opět v Tichém oceánu směrem jižním. Dne 17. 5. loď přeplula Obratník.  Dne 24. 5. časně ráno se loď blížila k Panamě, v 5 hodin ráno přistála v přístavu v Balbou. Příští den v 11 hodin dopoledne vjela do Panamského kanálu. Na druhém břehu v 10 hodin večer veplula do Atlantického oceánu a zakotvila v přístavu města Christobal. Druhý den, 26. 5. v 1 hodinu odpoledne, odjeli legionáři vlakem do skladu č. 6, poněvadž pro silné vedro nebylo možno zůstat na lodi. Ohromná betonová budova pojmula 320 postelí a nebyla do poloviny naplněna. Přes celou délku budovy na břehu postaveny sprchy, legionáři se mohli úplně volně pohybovat po městě Christobalu a okolí.

Dne 5. 6. v půl desáté večer loď odplula z Christobalu. Bylo to 6. 7. v 5 hodin odpoledne, když byli legionáři vyrušeni prudkým otřesem a měli pocit, jako by se loď dřela po nějaké skále. Ze strojírny se vyvalily spousty páry, asi za půl hodiny nosili lodníci pod dozorem lodní stráže na nosítkách zakryté muže. Nosili je z horní paluby a odnášeli je na nejnižší místo v lodi. Byli spoutáni v železech a legionáři je nespatřili dříve než v Norfolku, když je odnášeli již ne tak přikryté, do trestaneckého vozu. Byli to zločinci, kteří chtěli způsobit katastrofu. Některé prameny uvádí zlomený lodní šroub.

Loď pak neplula do Hamburku, ale do největšího amerického přístavu „Newport News“ v Norfolku, Mount Vernon musel do suchého doku a asi rok měla trvat jeho oprava.

Dne 9. 6. večer loď potkala eskadru amerického válečného loďstva. Dne 12. 6.  ve 2 hodiny odpoledne už byla v Newport  News, což byl veliký přístav pro válečné lodě, kterých tam bylo velmi mnoho a různých typů.

V pobřežním městě Norfolku byli legionáři ubytováni ve vojenském prázdném táboře, který byl obehnán vysokým železným plotem. V malých jednopatrových dřevěných domcích bydlelo v každém asi 30 mužů. Měli to tu velmi pohodlné, travnatá místa kolem domků, hojnost sprch jen několik kroků vzdálených, společné klubovny a různé zábavy, které jsou zařízeny pro americké vojsko měly zpříjemňovat pobyt legionářů na americké půdě. YMCA a „strýček“ se starali o jejich další blahobyt. Hudba, gramofony, kino v přírodě, různá představení a dámy se zmrzlinou, to vše bylo hezké, ale legionáři přece mysleli jen na domov. Po zažitých událostech na lodi žili v jakési nejistotě a netrpělivě čekali jinou loď; nervozita denně rostla.

Dne 4. 7. je navštívil pan Jan Masaryk, syn pana prezidenta a plukovník Hurban a ujišťovali je, že loď jistě bude brzy zde. Při této příležitosti byla uspořádána ukázka sokolských cvičení s koncertem. Starosta města se vyslovil o Čechoslovácích velmi pochvalně. Konečně přišla i toužebně očekávaná zpráva, že loď je tady a za šest neděl zase stojí legionáři u lodě k nalodění. „Amerika“ se jmenovala nová loď, bylo to ohromné těleso, největší loď, která projela Panamským a Suezským kanálem a největší loď v každém přístavu, ve kterém se zastavila po svém výjezdu z New Yorku.

Dne 23. 7. 1920 vyplula loď na moře, ne však do Hamburku, nýbrž do Terstu, kam doplula dne 19. 8. 1920.

Převzato Vojenský ústřední archiv "  Databáze VHA - Databáze legionářů".