Jdi na obsah Jdi na menu
 


Legionáři

24. 3. 2008

 

Legionáři z Úročnice.

 

Legionář Stojánek Otto.

Narodil se dne 10.2.1883 se v Chotýšanech, okres Benešov. Domovskou obcí však již byla Ouročnice (nyní Úročnice č.p. 22), okres Benešov.

V rakousko – uherské armádě sloužil u 28. domobraneckého pěšího pluku v Písku a měl hodnost četaře. Dne 8.9.1914 byl u Opole v Polsku (Haliči) na ruské frontě zajat a odsunut na Sibiř. Dne 11.6.1918 v Irkutsku vstoupil do ruských legií a sloužil u 10. střeleckého pluku v hodnosti vojína. V legiích skončil resp. byl demobilizován dne 12.3.1920 u 10. střeleckého pluku v hodnosti svobodníka. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Kříž Josef.

Narodil se dne 27.4.1889 se v Ouročnici (dnes Úročnice č.p. 1), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice), okres Benešov a později Milovice.

V rakousko – uherské armádě sloužil u 102. pěšího pluku a měl hodnost četaře. Zajat nebyl a teprve dne 26.10.1918 v Mimizam Bourg vstoupil do francouzských legií a sloužil u 23. pěšího pluku v hodnosti vojína. V legiích skončil resp. byl demobilizován dne 10.10.1919 u 24. pěšího pluku v hodnosti četaře, seržanta. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Žižka Vincenc.

Narodil se dne 1.11.1887 se v Ouročnici (dnes Úročnice), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice), okres Benešov a později Dortmund, Německo.

V rakousko – uherské armádě sloužil u 102. pěšího pluku a měl hodnost vojína. Dne 8.12.1914 byl v Srbsku zajat a dne 9.5.1918 ze zajetí propuštěn. Dne 2.6.1918 vstoupil do francouzských legií a sloužil u 21. střeleckého pluku v hodnosti vojína. V legiích skončil dne 31.12.1919 u 21. střeleckého pluku v hodnosti vojína. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Franěk Václav.

Narodil se dne 28.9.1897 se v Ouročnici (dnes Úročnice), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice), okres Benešov.

V rakousko – uherské armádě sloužil od roku 1915 u 102. pěšího pluku a měl hodnost vojína. Dne 14.9.1916 byl u Nové Vsi zajat a dne 9.5.1918 ze zajetí propuštěn. Dne 29.11.1918 vstoupil do italských legií a sloužil u 31. pěšího pluku v hodnosti vojína. Kdy v legiích skončil není známo. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Klenovec Václav.

Narodil se dne 29.8.1895 se v Ouročnici (dnes Úročnice č.p. 23), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice), okres Benešov.

V rakousko – uherské armádě sloužil od roku 1915 u 7. střeleckého pluku a měl hodnost svobodníka j. d. Dne 21.8.1917 byl u Deskly zajat a dne 9.5.1918 ze zajetí propuštěn. Dne 8.1.1918 vstoupil v Padule do italských legií a sloužil u depos. roty v hodnosti svobodníka. V legiích skončil dne 31.10.1919 u 32. pěšího pluku v hodnosti podporučíka. Vrátil se do vlasti resp. odešel na studijní dovolenou. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Novák Václav.

Narodil se dne 12.12 (2).1884 se v Ouročnici (dnes Úročnice č.p. 11), okres Benešov. Domovskou obcí též byla Ouročnice (nyní Úročnice), okres Benešov.

V rakousko – uherské armádě sloužil od roku 1915 u 102. pěšího pluku a měl hodnost vojína. Dne 1.8.1916 byl u Podhájce zajat a odsunut na Sibiř. Dne 28.6.1918 vstoupil v Čeljabinsku do ruských legií a sloužil u 4. zdravotního vlaku v hodnosti sanitáře. V legiích skončil resp. byl demobilizován dne 12.5.1921 u 4. zdravotního vlaku v hodnosti sanitáře. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Dráb Jan.

Narodil se dne 3.5.1885 se v Ouročnici (dnes Úročnice č.p. 43), okres Benešov. Domovskou obcí byl Ouročnice Benešov, okres Benešov.

V rakousko – uherské armádě sloužil od 27.7.1914 u 102. pěšího pluku a měl hodnost šikovatele. Dne 23.3.1915 byl v Karpatech zajat a odsunut na Sibiř. Dne 31.8.1918 vstoupil v Samaře do ruských legií a sloužil u strážní roty v hodnosti vojína. V legiích skončil resp. byl demobilizován dne 18.11.1920 u 9. střeleckého pluku v hodnosti vojína. (ls: ano, k: ano, o: ne)


Legionář Havelka Václav.

Narodil se dne 6.11.1878 se v Ouročnici (nyní Úročnici čp. 2), okres Benešov. Domovskou obcí byl Bráník, obec Praha, okres Praha.

V rakousko – uherské armádě sloužil u 8. domobraneckého pěšího pluku a měl hodnost vojína. Dne 30.8.1914 byl u Opole zajat a odsunut na Sibiř. Dne 1.8.1918 v Omsku vstoupil do ruských legií a sloužil u 1. dělostřelecké brigády v hodnosti vojína. V legiích skončil resp. byl demobilizován dne 1.4.1920 u 11. střeleckého pluku v hodnosti vojína. (ls: ano, k: ne, o: ne)

 

 

Pozn.: Data převzata z Vojenského historického archivu Praha, Databáze československých legionářů z 1. světové války.

 

 

RUSKO:

První ozbrojená jednotka Čechů a Slováků v Rusku – Česká družina – byla založena po předchozím projednání a schválení hlavních zásad její organizace ruským ministerstvem války a ministerskou radou dne 7. srpna 1914. Jako dobrovolnická jednotka byla postavena na roveň ruským domobraneckým oddílům, jejichž prapory se nazývaly „družiny“ – odtud také název „Česká družina“. Podle původního návrhu bylo určeno, že Česká družina (dále jen ČD) má být vysloveně jednotkou pěší (kulometné a telegrafní oddíly neměly být zatím zřizovány) a co do počtů a vnitřní organizace že pro ni budou platit stejné předpisy, jako pro podobné útvary ruské armády. Podle těchto předpisů musel být v ČD kádr ruských vojáků aktivní služby – především všichni velitelé a úředníci, asi třetina důstojníků a velících poddůstojníků, všichni „neřadoví“ vojáci, kteří byli přidělováni ze záložních praporů kyjevského vojenského okruhu a část lékařů (ruští důstojníci byli odveleni a nahrazeni čs. důstojníky až na jaře 1918). Zbytek důstojnických míst mohl být obsazen Čechoslováky; tito důstojníci byli přijímáni s právy důstojníků ruské domobrany. O jmenování důstojníků a velitelů ČD rozhodoval štáb kyjevského vojenského okruhu. Veškerá výzbroj a výstroj pro ČD byla dodána ruskou armádou. Služební řád, velící a správní řeč byla ruská, jen ve vnitřním styku byla používána čeština.

S výstavbou 1. roty ČD bylo započato 28. srpna 1914 a během září a října byla postavena ještě 2., 3. a 4. rota. Koncem roku 1915 měla ČD již 8 rot, učební a hudební oddíl, vozatajstvo i kulometnou četu a rozrostla se ve dva prapory. V lednu 1916 byla ČD přejmenována na střelecký pluk (přejmenování ČD na Česko-Slovácký střelecký pluk bylo provedeno rozkazem náčelníka štábu vrchního velitele ruské armády č. 524 ze dne 20. ledna 1916. Téhož dne také vyšel poslední rozkaz ČD.) a téměř současně bylo postaveno jeho plukovní velitelství. Organizace pluku byla dokončena v srpnu 1916. Pluk tvořily 3 prapory, „nestrojový“oddíl (užíváno též označení „neřadový“ oddíl) a oddíl jízdních „ordinárců“, tj. příkazníků. Záložní oddíl při štábu pluku byl časem přejmenován na strážní oddíl, ale ještě v říjnu 1916 se zrušil a převedl se na 1. oddíl pro sběr zbraní a 2. oddíl policejní. V dubnu 1916 vzniklo dalších 5 rot jako základ 2. střeleckého pluku. Pro jeho doplnění byla zřízena 2. záložní rota, která v říjnu 1916 vytvořila spolu s 1. záložní rotou záložní prapor. Další početní růst čs. vojska v Rusku byl zajištěn novým povolením ruské vlády umožňující nábor dobrovolníků z řad čs. zajatců. Nábor byl prováděn ve vojenském okruhu moskevském, oděském, kazaňském, v oblasti donského vojska a i v některých újezdech západní Sibiře. Rozhodnutím náčelníka štábu vrchního velitele ruské armády ze srpna 1916 hlavní péči o stavbu čs. vojska převzala Hlavní správa generálního štábu ruské armády se zvlášť k tomuto účelu utvořenou komisí. V dubnu 1917 nábor do čs. jednotek organizuje nově schválená Komise pro vytvoření čs. vojenských částí, kterou koncem září 1917 nahradila Správa čs. záložních vojsk.

Obrazek

Slavnostní přísaha čs. legionářů v Kyjevě - 11. 10. 1914

 

V létě 1917 byly postaveny již čtyři čs. pluky, v této době přijímají také čestné pojmenování: I. pěší pluk Jana Husi, II. pěší pluk Jiřího z Poděbrad, III. pěší pluk Jana Žižky a IV. pěší pluk Prokopa Velikého. Označování vojenských těles pěchoty nebylo jednotné. Jsou užívána římská a arabská pořadová čísla, střídavě se objevuje označení střelecký pluk, čs. střelecký pluk, ale i pěší pluk a to i tehdy, kdy k užívání jednotného pojmenování čs. jednotek byl vydán rozkaz správce voj. odboru OČSNR publikovaný rozkazem čs. armádního sboru č. 115 z 22. října 1918 a rozkaz čs. vojska na Rusi č. 10 z 1. února 1919. Celkem v období 1916 – 1918 vzniklo v Rusku 12 čs. střeleckých pluků.

Konečnou organizaci střeleckého pluku v roce 1919 tvořil:

  • štáb pluku,
  • 3 prapory o 4 střeleckých rotách a 1 kulometné rotě,
  • výzvědná rota,
  • plukovní dělostřelectvo,
  • plukovní vozatajstvo (zásobovací personál, dílny, automobilní oddíl, řemeslníci apod.),
  • strážní oddíl,
  • plukovní hudba,
  • plukovní ošetřovna a 3 praporní ošetřovny.
  • Celkem 109 důstojníků, 548 poddůstojníků a 2921 střelců.

Do koce roku 1918 byly u pluků ještě voleny samosprávné orgány, tzv. plukovní a rotní komitéty – zastupitelstva. Nařízením generála Štefánika č. 588 ze dne 16 ledna 1919 byla tato zastupitelstva zrušena.  

 

9. střelecký pluk Karla Havlíčka Borovského:

Byl postaven na podkladě nařízení správce vojenského odboru Odbočky ČSNR (OČSNR) v Rusku v srpnu 1918 z 1. záložního střeleckého pluku, 1. samostatného záložního půlpraporu a 1. kurganského pochodového praporu.

 

10. střelecký pluk Jana Sladkého Koziny:

Vznikl nařízením správce vojenského odboru OČSNR v Rusku z 9. srpna 1918. Pluk nesl původně název Karla Havlíčka Borovského, ale v lednu 1919 byl změněn na název Jana Sladkého Koziny.

 

Vojenský nemocniční vlak č. 4:

Původně ruský sanitární vlak 25 byl v srpnu 1918 převzat do pravomoci čs. armádního sboru a v prosinci 1918 přejmenován zprvu na zdravotní vlak č. 4 a v lednu 1919 na vojenský nemocniční vlak č. 4.

 

 Obrazek

Čs. improvizovaný obrněný vlak "Orlík"
 

FRANCIE:

Dekretem prezidenta Francouzské republiky z 16. 12. 1917 bylo povoleno vytvořit ve Francii samostatnou československou armádu. Na začátku února 1918 byla sjednána smlouva o vnitřní organizaci čs. vojska a v městečku Cognac v departmentu Charente se počala organizovat první pěší jednotka.

Obrazek

Byl to 21. československý střelecký pluk, který byl sestaven z dobrovolníků různého původu a z českých a slovenských zajatců rakousko-uherské armády. V květnu byl sestaven 22. střelecký pluk, v říjnu 23. a částečně 24. střelecký pluk. 21. a 22. pluk vytvořily v červnu 1918 1. samostatnou československou brigádu pod  velením francouzského generála Philippe a účastnily se ve svazku francouzské V. a později IV. armády úspěšných bojů na západní frontě. V lednu 1919 se všechny čtyři pluky vrátily do osvobozené ČSR a účastnily se bojů o Těšínsko a Slovensko. Tyto bojové střelecké pluky se k 31.12. 1919 změnily na mírové jednotky. 

 

 

 

ITÁLIE:

V únoru a březnu 1918 byla realizována úmluva mezi OČSNR v Římě a zajateckou komisí italského ministerstva války o vytvoření 7 pracovních praporů z čs. zajatců v Itálii. Všechna místa posádek jednotlivých pracovních praporů se nacházela v severní Itálii, dá se říci že v okolí Gardského jezera (Lago di Garda).

Obrazek

Gardské jezero (Lago di Garda)

V okolí Mantovy byl umístěn 1. pracovní prapor,

 

 

Obrazek

2. prapor byl v Soma Campagna,

Obrazek

3. prapor byl v Goito,

Obrazek

4. prapor se nacházel v Pastrengo,

Obrazek

5. prapor byl rozmístěn v Bardolino,

Obrazek

6. prapor ve Veleggio (takto je to dle záznamu archiváře, spíše má být asi Villaggio)

Obrazek

a 7. prapor byl v Badia Polesine.

Obrazek

Každý pracovní prapor měl 4 roty po 4 četách, velitelé praporu byli většinou Italové (praporu velel italský štábní důstojník, rotě italský subalterní důstojník a pouze četě velel český důstojník). Tyto pracovní prapory byly vzaty za základ čs. autonomního vojska v Itálii, které vzniklo na základě smlouvy z 21. dubna 1918. Pracovní prapory byly jádrem organizace pěších pluků a to tak, že 2. prapor postavil 1. čs. pluk (31.), 1. a 4. prapor vytvořily 2. pluk (32.), z 3. a poloviny 5. praporu vznikl 3. pluk (33.) a konečně z poloviny 5. a ze 6. praporu byl postaven 4. pluk (34.). Na základě celkové reorganizace čs. vojska v zahraničí byly pluky k 8.7. 1918 přečíslovány na 31. až 34. čs. pluk. Kromě toho bylo na italské frontě 9 výzvědných rot složených z čs. zajatců; roty vznikly před povolením samostatného čs. vojska v Itálii. V lednu 1918 povolila italská vláda sestavit z nich při velitelství VI. Italské armády zvláštní oddíl pro informační a propagační účely.

 

 

Se vznikem autonomního čs. vojska v Itálii se rozšířil počet výzvědných rot na 11 a dostaly název „Československý výzvědný oddíl“. Později byly z důvodu jednotné správy sloučeny ve 2. prapor 31. pluku. V samostatný 39. pluk pak byly přebudovány až po uzavření mírové smlouvy s ústředními mocnostmi. V září 1918 byl vytvořen 35. pluk. Každý pluk se skládal ze:

  • 3 praporů o 3 pěších rotách,
  • 1 kulometné čety,
  • 1 útočné čety,
  • štábní roty,
  • velitelství služeb,
  • plukovní hudby,
  • oddílu zákopníků atd.

Ve velitelství pluku byl velitel, I. a II. pobočník, plukovní lékař, proviantní důstojník, administrativní důstojník, přidělený důstojník atd. Po skončení první světové války vznikl ještě 7. pluk polních děl jako jediný samostatný dělostřelecký útvar.   

 

 Zdroj: Vojenský historický archiv Praha

  Autor: Velč

 


 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář