Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ouročenská rychta - Vidlákova lhota

16. 2. 2011

Ouročenská rychta

 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 16 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

E.     V I D L Á K O V Á        L H O T A

 

Pozn.:

            Severozápadně od Benešova vznikla v roce 1279, kolonizací dlouho chráněných panovnických lovišť, značně semknutá skupina Lhot (Buková Lhota, Vidlákova Lhota, Úročná Lhota = Úročnice, Zbožná Lhota = Zbožnice).

V roce 1409 se poprvé písemně připomíná Vidlákova Lhota a uvádí se jako in villa Lhota Wydlakonis.

 

Vidlákova Lhota připomíná se již v XV. století; v roce 1411 byl vlastníkem jejím Mikuláš z Egenberka.

 

Pozn.:

 Roku 1624 celou ves zvanou Vidlákova Lhota získala Pražská kapitula.

V roce 1628 o obyvatelích obce Vidlákova Lhota je veden nejstarší zápis v matrice narozených fary v Benešově.

V roce 1654 se Vidlákova Lhota jako Wydlakowa Lhota (též v roce 1788).

V roce 1715 došlo oproti roku 1623 ke změně k farní příslušnosti u obce Vidlákova Lhota k faře v Poříčí nad Sázavou.

V roce 1718 koupil Vidlákovu Lhotu Ferdinand Schönpflug z Gamsenberku a postavil zámek, který je prosté barokní sídlo s mansardovou střechou a šestibokou věžičkou.

U statku Mrač, byly v roce 1720 i „deskové statky“: Červený Dvůr, Dlouhé Pole, Vidlákova Lhota a Vysoká Lhota. Sídlem statku ve Vidlákově Lhotě byl „panský dvůr“ a ve Vysoké Lhotě zámek.

Po smrti Jana Josefa hraběte z Vrtby získal jeho majetek – panství konopišťské František Václav hrabě z Vrtby, který byl jeho synovcem. I on rozšířil panství Konopiště o další statky (Dlouhé Pole v roce 1740, Vysoká Lhota v roce 1743 a Vidlákova Lhota v roce 1744). 

 

            V roce 1744 připojena byla ku panství konopišťskému  tím, že ji František Václav hrabě z Vrtby od rytíře Schönplfluga z Gamsenberku koupil.

            Vidlákova Lhota připojena byla k rychtě Ouročnické.

 

            V roce 1720 odvádělo se daní z Vidlákovy Lhoty tolik mnoho-li na 2 ¼ usedlosti připadalo.

            Na daně přispívala:

    vrchnost ze dvora Vidláko Lhoteckého za 1  ½ usedlosti,

    Martin Kolman                                       za  1/8  usedlosti,

    Jakub Dřízhal                                          za  1/8 usedlosti,

    Tomáš Řepásek                                       za  1/8 usedlosti,

    Jan Řepásek                                            za 1/8 usedlosti,

    Adam Němec                                          za 1/8 usedlosti,

    Martin Zvelebil                                       za 1/8 usedlosti.

            Vlastník usedlosti čp. 2 Tomáš Spala, byl povinen odváděti čtvrtý díl takové osminy a obnos ten měl se upotřebiti na pomoc krajských poslů.

 

            V roce 1720 mělo se faráři Poříčskému jako desátek odvést:

    2 strychy 2 věrtele 2 achtly žita,

    2 strychy 2 věrtele 2 achtly ovsa.

 

Pozn.: Český korec (strych) = 1,522 rakouské měřice = 93,62 litru = 4 věrtele po 23,29 litru = 8 achtlů po 11,645 litru = 16 velkých mírek po 5,82 litru.

 

            Na tento desátek odváděli:

    vrchnost: 1 strych 3 věrtele žita, 1 strych 3 věrtele ovsa,

    Martin Kolman:    2 4/12 achtlu žita,   2 4/12 achtlu ovsa,

    Jakub Dřízhal, Tomáš Řepásek, Jan Řepásek, Adam Němec a Martin Zvelebil: po 2 4/12 achtlu žita a tolikéř ovsa.

    Tomáš Spala čp. 2 byl povinen odvést této uvedené dávky čtvrtinu a mělo se jí upotřebiti na lepší obce.

            Ouroků ročně odváděno bylo:

Kolman, Jakub Dřízhal, Tomáš Řepásek, Jan řepásek, Adam Němec, Velebil po 1 zlatém 30 krejcarech, Tomáš Spale ale po 22  groších 3 krejcarech rýnských.

            V roce 1720 bydleli ve Vidlákové Lhotě tito obyvatelé:       

 Na statcích:

   Tomáš Řepásek se ženou Ludmilou a dětmi Matějem, Pavlem, Marianou, Annou a Rosinou,

   Martin Kolman se ženou Ludmilou a dětmi Jakubem, Annou, Kateřinou a Bětou,

   Jakub Dřízhal se ženou Mandelýnou a dětmi Zuzanou, Ludmilou, Jiřím a Dorotou,

   Martin Velebil se ženou Annou a dětmi Jakubem, Annou a Jankem,

   Jan Řepásek se ženou Mandelýnou a dcerou Ludmilou.

            Na chalupách byli:

   Jan Němec se ženou Marianou a dětmi Verunou a Martinem,

   Jakub Spale s dětmi Janem, Ludmilou, Dorotou a Matějem,

   Martin Dřízhal se ženou Ludmilou a synem Jakubem,

   Václav Němeček se ženou Mandelínou a synem Vojtěchem.

            Sirotci:

   po zemřelém Martinu Dřízhalovi:

      vdova Markéta a děti: Zuzana, Mariana, Pavel a Jakub,

  po zemřelém Jakubu Dřízhalovi

      vdova Kateřina a dětmi: Kateřina, Vojtěch a Juliána,

  po zemřelém Jiřím Havlovi

      syn Matouš,

  po zemřelém Pavlu Kadlci

     děti: Jan, Kateřina a Vojtěch,

  po zemřelém Matěji Pepáskovi

     děti: Dorota, Judita, Jiří a Kateřina.

            Ze statku Vidláko Lhotském propuštěni byli:

     Matěj Zvelebil se ženou Kateřinou a dcerou Annou.

            Bylo proto v roce 1720 ve Vidlákové Lhotě 62 obyvatel.

 

            Dle zápisu ze dne 5. listopadu 1720 postoupili vrchnosti Vidláko Lhotské své statky:

čp. 1 Martin Kolman za cenu 130 kop míšenských,

čp. 2 Jakub Dřízhal za 143 kop = 166 zlatých 50 krejcarů rýnských,

čp. 3 Tomáš Řepásek za 150 kop,

čp. 4 Jan Řepásek za 150 kop = 175 zlatých rýnských,

čp. 5 Adam Němec za (neuvedeno),

čp. 6 Martin Zvelebil (neuvedeno),

čp. 7 Tomáš Špale za 35 kop.

Zápisy pozdější v knize z roku 1753 nebylo možno nahlédnouti, protože po ruce nejsou, jsouce vloženy v zemském archivu.

 

Pozn.:

Podle josefínského katastru v roce 1789 patřilo ke konopišťskému dominiu 18 obcí s 56 osadami; poplužních dvorů bylo 10 (Konopiště, Pomněnce, Benice, Vidlákova Lhota, Požáry, Týnec, Ledce, Vysoká Lhota, Radíkovice, Dlouhé Pole).

 

 

Dům čp. 1.

 

            jest obydlené stavení poplužního dvoru; jest to bývalé a staré sídlo zemanské. V roce 1744 koupil je hrabě z Vrtby, po něm patřilo s panstvím konopišťským knížatům z Lobkovic, od nich koupil je jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

 

 

Usedlost čp. 2.

 

            V roce 1720 byl vlastníkem jejím

Tomáš Špale

k chalupě té patřilo

            2 strychy 4 ¾ věrtele polí a

            3 strychy luk.

            Vlastníci její byli povinni odváděti vrchnosti každoročně jménem úroků obnos 22 grošů 3 denáry a faráři odváděti desátek 4 žejdlíky žita a tolikéř ovsa.

 

Pozn.: Sud piva = 4 vědra = 226,4 litru, sud vína = 10 věder = 566 litrů, vědro = 40 mázů = 56,605 litru, máz = 2 pinty = 1,415 litru, pinta = 2 žejdlíky = 0,707 litru, žejdlík = 0,353 litru.

            Tomáš Špale hospodařil na té usedlosti do roku 1757, dle zápisu ze dne 6. února 1757 ujal jí po něm syn

Jakub Špale

proti tomu, aby sourozencům svým: Anně Vondrákové v Praze, Lédvidové v Kácově Lhotě (Kateřině), Alžbětě Joklové v Poříčí a synu Vítu na vojně, vyplatil podíly po 3 kopách a čtvrt. Jakub Špale měl syna Petra a dceru Evu; on hospodařil do smrti; zemřel as v roce 1789. Pozůstalost jeho byla pojednána dle protokolu ze dne 3. dubna 1819 a při té byla chalupa tato odevzdána synu

Petru Spálovi

s tím, aby vyplatil sestře Evě podíl.

            Toho času patřilo k té chalupě:

            4 jitra 29300 polí a

                      34500 zahrad a

                      49100 luk.

            Petr Spála hospodařil na té usedlosti 35 roků, dle smlouvy ze dne 23. února 1854 odevzdal jí synu

Josefu Špálovi,

kterýž na ní hospodařil 31 roků; když syn jeho František se oženil, odevzdal chalupu tu dle smlouvy ze dne 12. listopadu 1855 jemu a jeho manželce

Františku a Marii Spalovým.

 

 

Usedlost čp. 3.

 

            Byla do roku 1852 panská;

panská (kníže Jan z Lobkovic)

dle smlouvy ze dne 15. března 1852 prodal jí kníže Jan z Lobkoviců, majitel panství konopišťského,

nezletilému Hynku Procházkovi

zároveň

            2 jitry 1071 pozemků

za cenu 62 zlatých 31 krejcarů stříbrných.

            On postoupil jí dle smlouvy svatební ze dne 19. dubna 1864 manželce

Marii Procházkové rozené Mášové

a tato držela jí 26 roků, když syn její Josef se oženil, postoupila ona dle smlouvy ze dne 4. ledna 1900 usedlost tu jemu a jeho manželce

Josefu a Františce Procházkovým

do vlastnictví.

 

 

 

 

Domek čp. 4.

 

            Tato podružská chalupa vystavěna byla na panském pozemku, kolem roku 1770 byl vlastníkem jejím

Jan Gaulík

po jeho úmrtí držela jí pozůstalá vdova

Ludmila Gaulíková

do roku 1796, dle zápisu ze dne 5. listopadu 1796 odevzdala jí své dceři

Ludmile Gaulíkové a témuž manželi Janu Kolyšovi

v ceně 90 zlatých; a poněvadž měla mimo ní děti Petra, Matěje, Tomáše a Jakuba, vykázala jim podíly po 15 zlatých.

            Vlastníci této chalupy byli povinni každý rok do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 5 zlatých a konati pěší robotu 13 dní.

            Jan Koliš zemřel bez kšaftu dne 11. února 1807; poněvadž ale tato jeho chalupa byla chatrná, a nebylo naděje, že by jí děti ujmout mohli,

děti Jana Koliše

tak aby škodu neutrpěli, uznala vrchnost, že jest výhodnější pro ně, když se tato chalupa prodá; k tomu účelu stal se její odhad a odhadnuta byla na 222 zlatých 15 krejcarů, při dražbě její vydražil jí

Jakub Dřízhal

a jemu byla dle zápisu ze dne 11. května 1810 do vlastnictví připsána.

            On držel jí však jen 4 roky, dle zápisu ze dne 25. července 1814 prodal jí

Františku Kohoutovi

za 420 zlatých vídeňského čísla. Ten měl jí jen 3 roky a dle smlouvy ze dne 30. prosince 1871 prodal jí

Josefu Velebilovi

za 800 zlatých vídeňského čísla. V roce následujícím, dle smlouvy ze dne 15. června 1818 koupil jí od Josefa Velebila

Jan Hlaváček

z Velkého Chvojna za 780 zlatých vídeňského čísla a dětem Josefa Velebila: Václavu a Anně dostalo se podílů.

            Jan Hlaváček držel jí 8 roků, dle smlouvy ze dne 20. července 1826 prodal jí

Václavu Jirákovi

z Václavic za 202 zlatých stříbrných.

            Když Václav Jirák dne 29. července 1831 zemřel, byl domek ten dle odevzdací listiny ze dne 31. prosince 1832 odevzdán jeho synu

Václavu Jirákovi

v ceně 108 zlatých stříbrných a setře jeho Marianě vykázán podíl 40 zlatých 40 krejcarů.

            Václav Jirák však zemřel dne 25. dubna 1841 ve věku nedospělém a tu dle odevzdací listiny ze dne 30. července 1841 byl domek ten odevzdán jeho matce

Anně opět provdané Stibůrkové

v ceně 120 zlatých, ona držela jej 6 roků, na to jej dle smlouvy ze dne 26. října 1847 prodala

Václavu Žabovi

z Ouročnice za 440 zlatých stříbrných.

            Týž držel jej 20 roků, od něho koupila jej dle smlouvy ze dne 1. února 1867

Marie Pokorná,

kteráž držela jej 20 roků a na to jej dle smlouvy ze dne 12. června 1887 postoupila manželům

Josefu a Anně Vorlovým.

 

 

Dům čp. 5.

 

            V knihách pozemkových zapsán není.

 

 

Dům čp. 6.

 

            Jest panská hájovna, o níž v knize pozemkové zvláštních zápisů není.

 

 

Dům čp. 7.

 

            Nyní již v knize pozemkové zapsán není, bývala to panská kovárna, která patřila k hospodě čp. 8, později ale byla zrušena.

 

 

Hospoda čp. 8.

 

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem té hospody

Bartoloměj Skrčený,

po jeho úmrtí prodali pozůstalí po něm sirotci

děti Bartoloměje Skrčeného

tu hospodu dle zápisu ze dne 1. září 1776

Martinu Chrpovi

za 100 zlatých 13 krejcarů.

            Vlastníci hospody byli povinni všechno pivo z konopišťského pivovaru a odnikud jinde odebírati, a je ihned, vyjímaje ono, jež bylo v šenku, platiti, je ve džbánkách umontovaných, v důchodu panském odebírati, nefalšované šenkovati, mrzutostem a vadám zabraňovati a sami je nevyvolávati, oni mohli na každý sud vyšenkovaného piva z panské vinopalny odebírati v čase od svatého Jiří do svatého Havla 6 žejdlíků páleného po 6 krejcarech rýnských, dále byli povinni sůl z panského kvelbu odebírati a jí na žejdlíky prodávati; jménem úroků platili každý rok do panského důchodu 15 zlatých, odváděti do panské konopišťské flusárny 2 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a ve žně posílati na panskou práci po 4 dny způsobilého žence.

            Martin Chrpa ustanovil ve své závěti ze dne 18. června 1803, aby po jeho úmrtí ujala tu hospodu i s kovárnou čp. 7 k ní patřící jeho schovanka

Mariana Drábová.

            V tom čase podali ale na něho Františka, Matěj a Václav Skrčený žalobu, že jim hospoda náleží, že mají na ní po dědu Bartoloměji Skrčeným nároky, o žalobě této jednáno bylo na hospodářské kanceláři konopišťské dne 22. února 1805, ukončen byl narovnáním, dle něhož Martin Chrpa hospodu tu podržel a žalobcům odstoupení 40 zlatých vyplatil.

            Když pak schovanka jeho, Marie Drábová, provdala se za Jakuba Nováka, odevzdal Martin Chrpa hospodu i s kovárnou čp. 7 dle zápisu ze dne 8. dubna 1807 manželům

Jakubu a Marii Novákovým

v ceně 450 zlatých.

            Manželé tito drželi jí 13 roků, dle smlouvy ze dne 21. července 1820 postoupili jí manželům

Matěji a Dorotě Vnoučkovým

za 2000 zlatých.

            Manželé tito dluhovali sládku Antonínu Vorlíčkovi za odebrané pivo 317 zlatých 55 krejcarů vídeňského čísla, marně je o zaplacení upomínal; byla proto pohledávka ta proti nim vymáhána a usedlost tatáž – hospoda s kovárnou v dražbě prodána, dle zápisu ze dne 26. července 1826 vydražil jí

Jan Hlaváček

za 1300 zlatých vídeňského čísla.

            On zemřel dne 10. června 1830, nezanechav tělesných potomků; po té z jeho pozůstalosti byla hospoda ta dle zápisu ze dne 22. listopadu 1844 odevzdána jeho sestře

Kateřině Hlaváčkové

v ceně 436 zlatých 51 krejcar. Ona týž rok provdala se za

Václava Hrušku

z Chlístova a přijala jej dle smlouvy ze dne 23. listopadu 1844 za spoluvlastníka.

Kateřina a Václav Hruškovi

            Na to shledáváme, že dle smlouvy ze dne 20. května 1855 koupila tu hospodu od panství konopišťského

Kateřina Salátková

za 760 zlatých stříbrných.

            Ona provozovala tu hostinství po 28 roků, na čež postoupila jí dle smlouvy ze dne 27. března 1883 manželům

Josefu a Kateřině Pášovým této rozené Salátkové.

            Když Kateřina Pášová zemřela, byla patřící jí polovice dle odevzdací listiny ze dne 15. října 1891 odevzdána pozůstalému manželi

Josefu Pášovi,

on se na to v roce 1898 opětně oženil a přijal manželku svoji Františku Pášovou dle smlouvy ze dne 1. dubna 1898 za spoluvlastnici.

Josef a Františka Pášovi.

 

 

Usedlost čp. 9.

 

            Před rokem 1790 patřila chalupa tato

Ondřeji Mickovi,

on prodal jí dle zápisu ze dne 9. listopadu 1790 i s právem jemu od vrchnosti povoleným, míti v ní kovárnu

Václavu Hanušovi

za 230 zlatých, té doby patřilo k té chalupě

            3 jitra 32100 pozemků.

            Po úmrtí Václava Hanuše sdědila jí pozůstalá po něm manželka

Kateřina Hanusová,

ona prodala jí dle zápisu ze dne 1. listopadu 1811 manželům

Václavu a Kateřině Pášovým

za 230 zlatých i s patřící k ní

            3 jitra 131100 polí.

            Vlastníci té chalupy byli povinni panství každoročně odváděti 9 zlatých rýnských činže.

            Po úmrtí Václava Páši držela chalupu nějaký čas pozůstalá vdova

Kateřina Pášová,

            když zemřela, sdědil jí dle protokolu ze dne 14. srpna 1848 pozůstalý syn

Josef Páša

s tím, že mu uloženo, aby sestře, Marii provdané Bernardové, vyplatil podíl 100 zlatých.

Josef Páša

držel tu chalupu do svého úmrtí, když dne 14. dubna 1855 zemřel a pozůstalost jeho pojednána byla, byla ta chalupa dle odevzdací listiny ze dne 3. května 1856 odevzdána jeho synu

Josefu Pášovi

v ceně 898 zlatých 47 ¾ krejcaru.

            On pojal v roce 1877 Kateřinu Salátkovou za manželku a učinil jí dle notářského spisu ze dne 2. února 1877 spoluvlastnicí. Manželé tito drželi tu chalupu ještě 6 roků, na to jí dle smlouvy ze dne 27. března 1883 prodali manželům

Václavu a Marii Tožičkovým

a po nich dle odevzdací listiny ze dne 25. října 1884 ujala jí

Anna Tožičková.

            Po jejím úmrtí sdědil jí dle odevzdací listiny ze dne 15. července 1893

František Kratochvíl.

 

 

Domek čp. 10.

 

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem toho domku

Pavel Taraba.

            Domek ten byl bez polí; on prodal jej dle zápisu ze dne 16. listopadu 1785

Matouši Parisovi

za 24 zlatých rýnských.

            Vlastníci toho domu byli povinni panství konopišťskému každý rok v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava konati 13 dní pěší roboty.

            Matouš Paris (Parísek) měl dcery Kateřinu a Marianu; Kateřinu provdal za Drába a Marianu za Matěje Procházku.

            Když zemřel, hospodařila tu nějaký čas pozůstalá po něm vdova Dorota Pařízková. Při pojednání jeho pozůstalosti ujala domek ten dle zápisu ze dne 25. listopadu 1816 dcera

Kateřina se svým manželem Václavem Drábem

v ceně 170 zlatých vídeňského čísla s tím, že byla povinna sestře Marianě vyplatiti podílu 70 zlatých.

            Když Václav Dráb zemřel, držela domek tento vdova

Kateřina Drábová;

 dcera její Kateřina provdala se za Josefa Škvora a tu dle smlouvy svatební ze dne 1. července 1831 postoupila domek ten manželům

Josefu a Kateřině Škvorovým.

Oni hospodařili na něm 18 roků, na to jej dle smlouvy ze dne 22. září 1869 prodali

Janu Hlaváčkovi

za 500 zlatých, on ale týž rok, dle smlouvy ze dne 27. srpna 1869 prodal jej

Janu Procházkovi

za 475 zlatých.

            Jan procházka držel jej 39 roků, a když syn jeho Josef Annu rozenou Potůčkovou, dceru Františka Potůčka, domkáře z Poříčí za manželku pojal, postoupil jej dle smlouvy svatební ze dne 20. listopadu 1908 těmto manželům

Josefu a Anně Procházkovým.

 

 

Mlýn čp. 11

zvaný Podelhotský mlýn.

 

            Před rokem 1792 byl vlastníkem jeho

Václav Bareš.

            On prodal jej dle smlouvy ze dne 22. září 1792

Františku Horáčkovi

za 1190 zlatých 69 krejcarů.

            Mlýn tento byl o dvou složeních.

            Vlastníci jeho byli povinni panství konopišťskému každoročně: jménem úroků do panského důchodu odváděti obnos 25 zlatých rýnských, do panské konopišťské flusárny 2 strychy dřevěného popele po 8 krejcarech rýnských, a pakli měli popele více, nesměli jej nikomu jinému prodati než konopišťskému flusaři v ceně, s ním odhadnuté, dále byli povinni panství konopišťskému konati ve žně 6 dní pěší roboty.

            František Horáček postoupil jej dle zápisu ze dne 24. listopadu 1793 synu

Františku Horáčkovi

v ceně 800 zlatých.

            On ale mlynařil tu toliko 3 roky, načež jej dle zápisu ze dne 1. února 1796 vyměnil s

Václavem Měchurou

za Tvolenovský mlýn, při čemž byl tento Podelhotský mlýn účtován v ceně 2400 zlatých. Brzo na to však byla smlouva tato odvolána a František Horáček mlýn tento opět podržel.

            On prodal jej dle smlouvy ze dne 27. září 1802 Benešovskému sousedu

Josefu Brabci

za 5700 zlatých. Týž podržel jej 6 roků a na to jej dle smlouvy ze dne 9. dubna 1808 postoupil svému synu

Janu Brabci

v ceně 4000 zlatých.

            Po něm držel jej

Jan Marek,

on postoupil jej dle smlouvy ze dne 28. dubna 1871

Jakubu Hruškovi

v ceně 2100 zlatých. Týž se v roce 1877 oženil, pojav za manželku Františku rozenou Volfovou a přijal jí dle smlouvy ze dne 6. února 1877 za spoluvlastnici.

Jakub a Františka Hruškovi

            Dle smlouvy ze dne 2. listopadu 1881 postoupil Jakub Hruška manželce své

Františce Hruškové

i druhou svoji polovici toho mlýna do vlastnictví.

            Ona držela jej na to ještě 3 roky a dle smlouvy ze dne 23. června 1884 prodala jej manželům

Janu a Kateřině Parisovým.

            Kateřina Parisová však brzo na to, dle smlouvy ze dne 3. února 1885 postoupila svoji jeho polovici manželi

Janu Parisovi.

            Když Kateřina Parisová zemřela, pojal Jan Paris Antonii rozenou Šmejkalovou za manželku a přijal jí dle smlouvy ze dne 16. srpna 1886 za spoluvlastnici.

Jan a Antonie Parisovi

            V roce 1902 byl mlýn ten proti těmto manželům v dražbě prodán a vydražil jej Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand Rakouský z Este.

            On mlýn ten zrušil, nyní stojí polo v sutinách, opřen podpěrami, aby se nerozpadl, a místo, kudy k němu voda přiváděna byla, značeno jest vyschlým, zarostlým spustlým mlýnským potokem.

 

 

Domek čp. 12.

 

            V starších zápisech jeví se zápis ze dne 13. května 1833, dle něhož

Marie ovdovělá Stibůrkové rozená Hlaváčková

prodala

Josefu Havelkovi

z Bukové Lhoty uprostřed vesnice stojící barák čp. 12 s kouskem zahrady aneb dvoreček na 20 zlatých 5 krejcarů stříbrných oceněné za 40 zlatých stříbrných a byl mu dle rozsudku ze dne 16. října 1852 připsán. Domek ten ale více v pozemkové knize nepřichází.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář