Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ouročenská rychta - Ouročnice - 1. část

27. 1. 2011

Ouročenská rychta

·        

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 16 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

A.         O U R O Č N I C E

 

            Vesnice Ouročnice (Úročnice) připomíná se jako vesnice příslušná ku tehdejšímu městu Vladislavice, nynější vesnice Václavice, již za Jana Lucemburského 1310 - 1346, jest proto původu starodávného.

 

Pozn.:

 Jan Lucemburský (*10. 8. 1296 – †26. 8. 1346), přezdívka Slepý (oslepl v roce 1339), český král (desátý v pořadí, vládl 1310-1346, korunován 7. 2. 1311), hrabě lucemburský, hrabě v Laroche, markrabě v Arlonu, titulární král polský. První manželka Eliška Přemyslovna (1. 9. 1310 - †1330), druhá manželka Beatrix Bourbonská (1334-46), otec Jindřich VII. Lucemburský, matka Markéta Brabantská. Děti: s první manželkou - Markéta Lucemburská (1313 - †1341), Jitka/Bona Lucemburská (1315 - 1349), Václav/Karel IV. (1316 - †1378), Přemysl Otakar (1318 - †1320), Jan Jindřich (1322 - †1375), Anna Lucemburská (1323 - †1338), Eliška Lucemburská (1323 - †před 1330), s druhou manželkou  - Václav Český (1337 - †1383);  nemanželské -  Mikuláš Lucemburský (1322 - †1358).

            Vladislavice (Václavice) – Předpokládá se, že o vesnici Vladislavice se hovoří již za panování českého knížete Vladislava I. (*neznámé, vládl poprvé 1109 až 1117 a podruhé 1120 až 1125), roku 1115 nadal kníže Vladislav I. klášter Kladrubský statky a důchody znamenitými, mimo jiné i Vladislavicemi. V roce 1279 patřila Úročnice (Lhota Úroční), Krusičany (Krusvičany), Žabovřesky, Lhota Bukovská (Buková Lhota) a Zbožnice (Zbožná Lhota) k městečku Vladislavice.

 

            Do roku 1342 patřila Ouročnice ku jmění koruny královské; v tomto roce odevzdával ji Karel IV kapitule Všech Svatých na hradě Pražském.

 

            V této době (polovina 14. století) se v Čechách ustálila hranice děkanátů; arcijáhenství Pražské se dělilo na 10 děkanátů a obec Ouročnice patřila do děkanátu Benešovského.

 

Pozn.:

            Roku 1342 pustil Karel, který spravoval České království místo nepřítomného otce, zboží Vladislavické (včetně vesnic Krusvičany, Úroční Lhota, Lažnice /Chlístov/, Žabovřesky, Zbožná Lhota, Bukovany) i s podacím právem kostelním(kostel sv. Václava) k držení a užívání kapitule Všech Svatých na hradě Pražském.

Karel IV. (*14. 5. 1316 - †29. 11. 1378) křtěný jako Václav, roku 1323 při biřmování přijal jméno Karel. Od roku 1333 spravoval České království za svého otce, římský král (1346 až 1355), jedenáctý český král (1346 až 1378), římský císař (1355 až 1378.  První manželka – Blanka z Valois (*1316 – *1348, svatba 1323), druhá manželka – Anna Falcká (*1329 – *1353, svatba 1349), třetí manželka – Anna Svídnická (*1353 – *1362, svatba 1353), čtvrtá manželka – Alžběta Pomořanská (*1363 – †1393, svatba 1363). Děti: s první manželkou – Markéta (*1335 – †1349), Kateřina (*1342 – †1379), s druhou manželkou – Václav (*1350 – 1351), se třetí manželkou – Eliška (*1358 – 1373), Václav IV (*1361 – †1419), se čtvrtou manželkou – Anna (*1366 – †1394), Zikmund (*1368 – †1437), Jan Zhořelecký (*1370 – †1396), Markéta (*1373 – †1410).

 

            Když ve válkách husitských kapitula tato se rozprchla, císař Zikmund její statky zastavil a Ouročnice připadla ku hradu Kostelci nad Sázavou.

 

Pozn.:

            Zikmund Lucemburský (*14. 2. 1368 - †9. 12. 1437), syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské, braniborský markrabě (od roku 1373), uherský král (od roku 1387), český král (korunován 28. 7. 1420, vládl 1436 – 1437), římský král (zvolen 1410 a znovu 21. 7. 1411, korunován 8. 11. 1414), římský císař (1433). První manželka Marie Uherská (*1371 - †17. 5.1395, svatba 1385), druhá manželka Barbora Cellská (*1390 – 1395, †11. 7. 1451, svatba 1408). Dítě – Alžběta Lucemburská (*28. 2. 1409 - †19. 12. 1442).

            Hrad Kostelec nad Sázavou při sekuralizaci církevních statků kapituly Všech svatých na Pražském hradě dostal od císaře Zikmunda Lucemburského i městečko Vladislavice (Vadslavice) a šest vesnic (Krusvičany, Úroční Lhota, Lažnice /Chlístov/, Žabovřesky, Zbožná Lhota, Bukovany). Hrad vlastnil v té době Jan Sádlo z Kostelce (na Kostelci).

 

            Pakli v dobách dřívějších zápisy o selských statcích se zachovaly, budou tytéž vedeny do roku 1342 při korunních statcích do roku 1450 při kapitole Všech Svatých v Praze a na hradě kosteleckém. Od roku 1450 při panství konopišťském.

 

            Když v roce 1450 dobyl Jiří z Poděbrad hrad Kostelec nad Sázavou proti odbojnému rytíři Kunešovi Rozkošovi z Dubé (rodinný statek pánů z Dubé byly hrady Dubá a Zlenice na Sázavě), připadla Ouročnice Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, tak že při panství konopišťském trvala od roku 1450.

 

Pozn.:

            Jiří z Poděbrad (*23. 4. 1420 - †22. 3. 1471), otec Viktorín z Poděbrad, matka neznámá, hejtman mladoboleslavského kraje, vůdčí osoba umírněného kališnického tábora, zemský správce i za vlády českého krále nezletilého Ladislava Pohrobka, „husitský král“, český král (1458 – 1471). První manželka – Kunhuta ze Šternberka (svatba 1441), druhá manželka – Johana z Rožmitálu (svatba 1450). Děti: s první manželkou -  Boček z Poděbrad (*1442 - †1496), Viktorín z Poděbrad (*1443 - †1492), Barbora (*1446 - †1469), Jindřich starší z Minsterberka (*1448 - †1498), Kateřina z Poděbrad (*1449 - †1464, uherská královna), Zdenka/Sidonie Česká (*1449 - †1510, saská vévodkyně), s druhou manželkou - Hynek z Poděbrad (*1452 - †1492), Bedřich (*1453 - †1458), Anežka, Ludmila.

            Hrad dobyl v roce 1450 majitel konopišťského panství Zdeněk ze Šternberka (†4. 12. 1476, též Zdeněk Konopišťský) za pomoci Kostky z Postupic, Jana Parduse z Vratkova, Jana Sádla ze Smilkova (dřívější majitel) a za osobní účasti zemského správce Jiřího z Poděbrad a jeho pražských oddílů. První pokus o dobytí byl už v roce 1449. Za dobytí dostal Zdeněk ze Šternberka hrad i s Vladislavickým újezdem (od husitských válek byl držen u hradu jako zástavní právo), a tedy i městečko Vladislavice a šest výše uvedených vesnic včetně Ouročnice.

 

           

Za vlády Jiřího z Poděbrad (od roku 1458) se oddělil od Bechyňského kraje kraj Vltavský, do kterého patřila i Ouročnice.

Ve 3. čtvrtině 15. století patřilo okolí obce Ouročnice do oblasti s kališnickou správou.

 

V roce 1495 se v Ouročnici připomínají v díle Zdeňka ze Šternberka mladšího tito držitelé dvorů kmetcích (poddanských) – Jan Vrbakuóv, Prokop, Žaba, Havlovské, Šíp a v díle Jiříka ze Šternberka Vrbák, Mathuš s Jitčina, Martin s Thomova, Mathuš s Šimonoveho.

 

Pozn.:

            Zdeněk ze Šternberka mladší, syn Jana ze Šternberka. V lednu 1495 byl definitivně rozdělen majetek mezi dědice Zdeňka mladšího a Jiřího ze Šternberka. Zdeněk obdržel Benešov, část Konopišťského panství, hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec nad Sázavou. Jiří zámek Konopiště, část konopišťského panství a tvrz Kožlí. Ve vsi Ouročnice pak každý výše uvedené poddané.

            V roce 1599 byl mlynářem v Ouročnici Brejla, kde stával mlýn není doloženo.

 

            Ve vesnici Ouročnici uvádí se v roce 1560, kdy Jan (Vilém) ze Šternberka panství ujímal, 7 osedlých a soudíme-li, že dle tehdejších pravidel selská hospodářství se nedrobila, že v celosti na uživatele selských statků přecházela, nalézaly se v Ouročnici v roce 1560 snad tyto statky:

            Č. p. 3, 4, 5, 8, 12, 14 a pak některá z chalup č. 2, 9 neb 11 – poněvadž statky tyto byly v celistvosti do roku 1700 největší.

 

Pozn.:

            V únoru 1560 zemřel držitel konopišťského panství Adam ze Šternberka a majitelem panství se stal Jan ze Šternberka. V dílčí ceduli z 8. 4. 1560 se v Ouročnici  uvádí 7 osedlých a peněžní renta 15 kop a 27 grošů.

V roce 1569 pod rychtu Ouročnickou patřily osady: Ouročnice 8 osedlých, 3 poustky, 226 strychů rolí, Zbožnice 2 poustky., Žabovřesky 3 osedlí., 3 poustky, 113 strychů rolí, Chlistov 1 osedlý, 1 poustka, Lhota Bukovská 6 osedlých, 1 poustka, 177 strychů rolí.

V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská je uvedena i Ouročnice jako celá ves a tři poustky.

V roce 1635 byl Český stát dělen na kraje, Ouročnice  připadla do kraje Vltavského.

V roce 1654, kdy byla zpracována berní rula, se v Ouročnici (kraj Vltavský) uvádí:

    Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

1. Havel Strejček 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2             

                koně, chová 2 koně, 2 voli, 4 krávy, 3 jalovice, 3 svině, porostlin má pod 12 strychů;

2. Matouš Marků 24 strychů rolí, 8 strychů polí na zimu seje, 7 na jaro seje, chovati může 2

     koně, chová 1 koně, 1 vola, 4 krávy, 4 jalovice, 8 ovcí, 2 svině, porostlin má pod 6 strychů;

3. Martin Žába 36 strychů rolí, 13 strychů polí na zimu seje, 9 na jaro seje, chovati může 4    

                   koně, chová 1 koně, 1 vola, 5 krav, 1 jalovici, 6 sviní, porostlin má pod 6 strychů;

4. Jiřík Pokšík 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 8 na jaro seje, chovati může 2

     koně, chová 2 koně, 1 vola, 2 krávy, 5 jalovic, 18 ovcí, 6 sviní, porostlin má pod 8 strychů;

5. Jan Havelka 36 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 9 na jaro seje, chovati může 4

       koně, chová 2 koně, 4 krávy, 3 jalovice, 3 svině, porostlin má pod 3 strychy,   

      defalcírovaný 1697;

6. Jiřík Vrbák 27 strychů rolí, 9 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2 koně,

                chová 1 koně, 1 vola, 3 krávy, 1 jalovici, 9 ovcí, 2 svině, porostlin má pod 5 strychů;

      Rolník v nově osedlý:

7. Jan Vránek 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2

               koně, chová 1 koně, 1 vola, 2 krávy, 2 jalovice, 2 svině, porostlin má pod 12 strychů;

      Zahradník, jenž 8 za osedlého, však pustý

8. Šimon Kučera 6 strychů rolí, dokonce pustý, role ladem leží.

        Summa rolníkův:

6 effective, 1 nově osedlý, 1 zahradník však pustý, celkem 213 strychů rolí, 70 strychů polí na zimu sejí, 51 na jaro sejí, chovati mohou 18 koně, chovají 11 koní, 8 volů, 24 krav, 19 jalovic, 35 ovcí, 24 sviní, porostlin mají pod 52 strychů; Obec je ohodnocena - Tito tak prostřední možnosti jsou, půda žitná.

 

            V roce 1690 stál v čele Ouročenské rychty rychtář Šach. V tomto roce proběhlo na konopišťském a týnecko – benickém panství pozdvižení nevolníků, do kterého se zapojili i obyvatelé Ouročenské rychty.

 

            Ve vesnici Ouročnici byla zřízena rychta, ku které patřily vesnice Ouročnice, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Buková a Vidlákova Lhota.

 

            Dle zápisů na panství konopišťském vedených nalézaly se v roce 1700 v Ouročnici statky:

Valchařovský – (č. p. 1),

Havelkovský– (č. p. 3),

Vrbákovský neb Mášovský – (č. p. 5),

Kmochovský – (č. p. 9),

Vaňkovský – (č. p. 13),

Vnoučkovský – (č. p. 2),

Prokšíkovský – (č. p. 4),

Žabovský – (č. p. 8),

Markovský – (č. p. 12),

Strejčkovský – (č. p. 14).

 

 

            V roce 1715 byl proveden odhad konopišťského panství a u vesnice Ouročnice se uvádí 10 selských gruntů (pravděpodobně č. p. 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 12, 13, 14). Vesnice patřila pod kraj Berounský.

 

            Ze zápisů v knize pozemkové z roku 1750 konali hospodáři Ouročničtí panství konopišťskému celkem ročně 936 dnů roboty potahem, 201 dnů pěší a odváděli do panské konopišťské flusárny 8 strychů dřevěného popele a do panského kvelbu 3½ libry konopného přediva; patrně před rokem 1750 kol Ouročnice mnoho dobrého lnu se pěstovalo.

Pozn.: Flusárna = „koželužna“. Kvelb – komora.

 

 

            V roce 1750 nalézáme již v Ouročnici:

Č. p.   5 o výměře 48 jiter     50oo pozemků.

Č. p. 12 o výměře 48 jiter 1234oo pozemků.

Č. p.   8 o výměře 46 jiter   436oo pozemků.

Č. p.   3 o výměře 45 jiter   731oo pozemků.

Č. p. 14 o výměře 44 jiter   637oo pozemků.

Č. p.   4 o výměře 42 jiter 1248oo pozemků.

Č. p.   2 o výměře 19 jiter 1112oo pozemků.

Č. p.   9 o výměře 17 jiter   509oo pozemků.

Č. p.   6 o výměře 12 strychů pozemků – což bylo skoro dvojnásobně v této době.

Č. p. 13 o výměře 12 strychů polí a louky pro ½ vozu sena.

Č. p.   1 o výměře   8 jiter  664oo pozemků.

Č. p. 11 o výměře   7 jiter 1506oo pozemků.

 

Pozn.:

            V roce 1750 byl dohotoven katastr panské (dominikální půdy, který se nazýval exequatorium dominicale, a proto se dochovaly i výše uvedené údaje.

Jitro = 2 korce = 1600 rakouských sáhů (na rozdíl od jitra = 3 měřice) = 57,55745 a. Korec (strych) = 800 čtverečných sáhů rakouských = ½ jitra = 1,5 míry = 28,7732 a jitra přepočteš na hektary, když počet jiter násobíš 4 a výsledek dělíš 7, nebo lépe když násobíš 19 a výsledek dělíš 33.

 

            V XVIII. století usazeny uvádí se rodiny:

Prokšíkova, Křížova, Štěpánova, Havelkova, Klenovcova dříve jmenovaná Hubínkova, Vnoučkova, Kadlcova později zvaná Mášova, Zboženských, Drábova, Markova, Šabatova později zvaná Vlčkova, Šindelářova, Křížova.

 

Usedlost č. p. 18 povstala od roku 1800.

Domy č. p. 10 a 20 vystavěny byly kolem roku 1850; dům č. p. 23 kolem roku 1860.

Od roku 1870 – 1900 vystavěny domy č. p. 21, 22, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 35, 36.

Po roce 1900 domy č. p. 37 až 40.

 

Pozn.: O domě č. p. 7 nebyly p. Antonínem Pinkasem nalezeny o době jeho vzniku záznamy.              

            Dům č. p. 17 byl vystavěn v roce 1809.

            Dům č. p. 16 byl vystavěn v roce 1816.

            Dům č. p. 15 byl vystavěn v roce 1849.

           Dům č. p. 19 byl vystavěn v roce 1881.(?)

           Dům č. p. 34 není ve sborníku uveden.

 

Od 1. 2. 1850 byly zrušeny vrchnostenské úřady (patrimoniální správa) a sídlem (okresním městem) nově vytvořených zbyrokratizovaných úřadů se stal pro toto území Benešov. Jednalo se o tyto úřady – okresní hejtmanství, okresní soud, berní úřad,… Městská správa se pro jejich umístění vzdala radnice. Nejnižší správní jednotkou se stala obec. V čele obce bylo městské zastupitelstvo, výkonným orgánem městská rada a purkmistr. Při tomto novém správním dělení Českých zemí, mimo jiné zanikl kraj Berounský a okolí obce včetně Ouročnice připadlo (od roku 1850) ke kraji Česko-Budějovickému. Sídlo krajské vlády bylo v Českých Budějovicích.

Od tohoto data (rok 1850) je uveden název obce Ouročnice, pravděpodobně až do roku 1910. 11) Ve slovníku je u názvu obce z roku 1850 uvedeno: Anſprung, m. 1) Anspringen. 2) auročky, auročnice, cruſta lactea. Ansprung, m. 1) s. Anspringen. 2) ouročky, ouročnice, crusta lactea. (Úročka, úročnica, Úročnice, úročník lékařský  - to jsou některé z mnohých názvů pro nepravý čínský čaj – úročník bolhoj.

 

 

 

 

 

 

Usedlost č. p. 1

Grunt Valchařovský

 

            Před rokem 1750 hospodařil na tomto gruntě

Prokšík,

 po jeho úmrtí držela a vedla toto hospodářství pozůstalá po něm

vdova (Prokšíková)

do roku 1764. Když dcera její Dorota provdala se za Václava Kříže, odevzdala to hospodářství dle zápisu ze dne 24. února 1764 těmto manželům

Václavu a Dorotě Křížovým;

Při odevzdání tom byl grunt tento odhadnut následovně:

     stavení celé sešlé a staré za 7 kop míšenských,

     2 strychy polí osetých za 4 kopy míšenské,

     4 strychy polí neosetých za 4 kopy míšenské.

 

Pozn.: Tolar = 1 zlatý (rýnský) 10 krejcarů = 70 krejcarů = 1 míšeňská kopa. 1 kopa grošů českých měla pak hodnotu 2 zlaté 20 krejcarů.

 

            Z manželství jejich narodili se: Tomáš, Matěj, Anna, Kateřina a Mariana. Oni dcery své provdali, a sice Annu za Matěje Salátka do Pecerad, Kateřinu za Vojtěcha Hanibala do Přibyšic a Marianu za Františka Řepáska do Ouročnice, tak že při hospodářství zůstali jim jen oba synové.

            Té doby nalézaly se ve stavení: světnice, síň, dvě komory a pak stodůlka. Ve světnici nalézaly se kamna, železný kamnovec, stůl, pět lavic a misník.

            Ve stáji stáli: jeden vůl a jedna bahnice a jako další příslušenství uvádí se: díž, škopek, vědro, věrtel a dva pytle.

            Vlastníci této chalupy byli povinni každoročně panství konopišťskému, jakožto své vrchnosti konati v době od Svatého Jana Křtitele do Svatého Václava každý týden 1 den pěší roboty a odváděti do panské konopišťské flusárny 1 strych dřevěného popele v ceně 8 krejcarů rýnských.

 

Pozn.: Od Jana Křtitele = 24. dubna do sv. Václava = 28. září“.

           Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935) by český kníže a světec, který je považován za hlavního patrona české země. Otec kníže Vratislav I. a matka Drahomíra ze Stodor.

           Stříbrná říšská mince, tzv. zlatý rýnský (Florenus) po 60 krejcarech (rýnských).

 

            Václav kříž hospodařil na té chalupě do svého úmrtí; po té ujal jej jeho syn

Tomáš Kříž s manželkou Marianou,

zápis o tom stal se dne 3. července 1798. K odevzdání tomu odhadovali chalupu tuto Matouš Hruška, rychtář Peceradský a Jan Páša, rychtář Bukovanský a odhadli:

      stavení za 6 zlatých 57 ½ zlatých rýnských

      8 jiter 34400 polí a

                                                      } za 7 zlatých rýnských

           32000 luk a pastvin,

      vola a bahnici za 19 zlatých rýnských;

      pluh, brány, sekeru, motyku, vidle, řezačku, dvě řešeta, dva srpy za 7 zlatých rýnských 10 krejcarů;

      jeden vozík s příslušenstvím za 6 zlatých rýnských;

      domácí nářadí za 11 zlatých 46 ½ krejcarů rýnských.

            Manželé Tomáš a Mariana Křížovi hospodařili do roku 1834; oni měli dva syny Františka a Jana; když syn

František Kříž

v samostatného hospodáře se vyvinul, odevzdali mu v tomto roce hospodářství v ceně 120 zlatých stříbrných a jako příslušenství odevzdali mu jednoho vola, jednoho běhouna, jednu krávu a jedno roční tele, ale uložili mu, aby bratru svému Janovi vyplatil podílu 20 zlatých stříbrných a aby mu vydal jednu krávu.

 

Pozn.: Měna stříbrná, tzv. konvenční, zlaté konvenční mince (psalo se 1 zl. cm).  Jednotkou mincovní byl stříbrný zlatý, který měl 60 krejcarů. 1 zl. cm. se dělil na 3 dvacetníky nebo 6 desetníků, nebo 12 pětníků nebo 20 grošíků. Měděné mince byly 30 krejcarů, 15 kr., 6 kr., 3 kr., 1 kr., ½ kr., ¼ kr. Zlaté cm. měly poloviční cenu tolaru. Razilo se totiž z 1 hřivny mincovního stříbra 10 tolarů nebo 20 zlatých cm.

 

            František Kříž pojal za manželku Dorotu, dceru Vitejčka z Václavic a učinil ji dle smlouvy ze dne 20. ledna 1858 spoluvlastnicí.

            Tito manželé

František a Dorota Křížovi

 hospodařili 30 roků, a když stářím sešli a syn jejich František se oženil, odevzdali dle smlouvy ze dne 29. června 1885 usedlost tu jemu a jeho manželce:

Františku a Kateřině Křížovým.

 

Usedlost č. p. 2

zvaná chalupa Vnoučkova.

 

            Na chalupě té hospodařil kolem roku 1750

Jakub Štěpán.

            Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému každoročně: v době od Svatého Jana křtitele do Svatého Václava konati každý týden dva dny pěší roboty a odváděti každý rok do panského kvelbu ½ libry konopného přediva.

            On hospodařil na té chalupě do roku 1778; dle zápisu ze dne 25. ledna 1778 prodal ji za 400 zlatých

Janu Havelkovi.

            Jan Havelka držel to hospodářství do roku 1807, při čemž pomáhali mu syn Václav a dcery Barbora a Mariana. Když v roce 1807 zemřel, ujali se hospodářství pozůstalí po něm, děti a hospodařili na té chalupě 10 roků, nedavě pořádek dědický zavésti; teprve dle zápisu ze dne 19. července 1817 byla pozůstalost jeho pojednána a z ní chalupu tu ujal syn

Václav Havelka;

té doby patřilo k té chalupě:

     18 jiter 104800 polí a

       1 jitro    6400 luk a zahrad

a celé hospodářství odhadnuto bylo na 1239 zlatých 25 krejcarů rýnských čili 610 zlatých 34 krejcarů víd. č.

 

Pozn.: Měna šajnová (z němec. Scheidemünze – Schein = stvrzenka). Označována byla jako 1 zl. šajnu nebo „vídeňského čísla“ (víd. č.). Byly to peníze papírové, rovněž malé hodnoty. Počítalo se 250 zl. šajnů za 10 zl. stříbra, čili 1 zl. cm. odpovídal 2,5 zl. víd. čísla.

 

 Václav Havelka se oženil a z manželství jeho narodili se: Jan, Marie, Kateřina, Anna, Josef, Františka; dceru Marii provdal za Fraňka.

            On hospodařil samostatně 32 roků. Dle smlouvy ze dne 26. prosince 1849 odevzdal chalupu tu synu

Janu Havelkovi

v ceně 800 zlatých stříbrných; do hospodářství odevzdal mu: pár volů, vůz s příslušenstvím, pluh a jedny brány a ustanovil, aby syn Josef na místo podílu převzal komoru a z ní vystavěl si byt.

            Jan Havelka se v roce 1852 oženil a přijal dle smlouvy ze dne 10. února 1852 manželku Ludmilu Havelkovou za spoluvlastnici.

            Manželé tito

Jan a Ludmila Havelkovi

 hospodařili po té 43 roků. Když syn jejich Jan s Marií rozenou Zoulovou v manželství vešel, odevzdali chalupu tu dle smlouvy ze dne 3. července 1895 těmto manželům

Janu a Marii Havelkovým.

            V roce 1904 byly převedeny:

    polovice Jana Havelky na Annu Pohůnkovou a polovice Marie Pohůnkové na Jana Havelku.

Anna Pohůnková a Jan Havelka

 

Usedlost č. p. 3

zvaná grunt Havelkovský.

 

            Patrně dle jména hospodařila na gruntě tom v dobách dřívějších

rodina Havelkova.

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem této usedlosti

Vít Klenovec

on hospodařil na něm do své smrti; po jeho úmrtí ujal jej dle zápisu ze dne 26. listopadu 1756 syn

Tomáš Klenovec

jinak Hubínek,

při tom odhadli jej rychtář a konšel Ouročenský takto:

     stavení za 15 zlatých rýnských,

     okovaný vůz 5 zlatých, pluh, brány, hrabici, kosa a loučná kosa 1 zlatý rýnský, pár potahů 15 zlatých,

     12 strychů polí osetých 24 zlatých rýnských,

     24 strychů neosetých 24 zlatých rýnských,

    louka po 2 vozy sena 2 zlaté rýnské,

    celkem za 87 zlatých rýnských.

 

Pozn.: Vůz sena = 1 míra = ⅔ korce = ⅓ jitra.

 

            Tomáš Klenovec měl za manželku Judytu, z manželství jejich narodili se: Tomáš, Martin, Anna, Matěj, Václav, Dorota, Kateřina a Běta; z dcer svých provdali: Annu za Žabu, Dorotu za Hubínka, Kateřinu za Šacha a Bětu za Drába.

            Když syn Tomáš ujal hospodářství, zavázal se ostatním dětem vyplatiti podíly po 7 zlatých 18 krejcarech.

            Tomáš Klenovec hospodařil do roku 1793, tedy 37 roků, on měl 3 syny a 2 dcery: Josefa, Václava, Alžbětu, Jana a Marianu, tato dcera provdala se za Kubáska; syn Jan byl odveden a sloužil na vojně.

            Dle zápisu ze dne 6. dubna 1793 postoupil hospodářství své synu

Josefu Klenovcovi,

té doby nalézaly se ve stavení: světnice, síň a dvě komory, odhadnuty na 30 zlatých rýnských, stodola (v ceně 40 zlatých), vedle stodoly zděná komora (20 zlatých), zvláštní komora a pod ní sklep 30 zlatých, maštal a při ní komůrka (20 zlatých), kravský chlév a při něm dva chlívky (20 zlatých), studna (5 zlatých), ve stáji stály dvě klisny (v ceně 40 zlatých) a jedna kráva (10 zlatých). K hospodářství tomu patřilo:

     12 strychů polí žitem osetých (24 zlatých),

dále převzal na sýpce:

     5 strychů žita v ceně 10 zlatých,

     2 strychy ječmena v ceně 3 zlaté,

     3 strychy ovsa v ceně 3 zlaté,

jeden vůz, dvoje brány, 2 pluhy, řezačku s kosou, dvě sekery, pilu a ostatní nářadí v ceně 28 zlatých.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému konati každý rok robotu: a sice každý týden po celý rok 3 dny (doba 156 dní) párem potahů a v době od Svatého Jana do Svatého Václava 13 dní pěší.

            Josef Klenovec hospodařil 45 roků, on měl tři syny: Františka, Václava a Jana a dceru Dorotu, kterou provdal za Žabu.

            Když stářím sešel, odešel na výminěk a dle smlouvy ze dne 30. června 1838 odevzdal hospodářství to synu

Františku Klenovcovi

jinak zvanému Havelkovi

v ceně 705 zlatých 39 krejcarů stříbrných; při tom odevzdal mu zároveň pár tažných koní; ostatním dětem vykázal podíly po 16 zlatých stříbrných a ustanovil, aby syn Václav zůstal u hospodáře až do své smrti.

            Té doby patřilo k usedlosti té:

     42 jiter 84800 polí a

     2 jitra 148300 luk, zahrad a pastvin.

            František Klenovec hospodařil do svého úmrtí, když zemřel, ujal usedlost tu z jeho pozůstalosti dle odevzdávací listiny ze dne 8. ledna 1877 syn

Václav Klenovec

v ceně 6443 zlatých 80 krejcarů a hospodařil na ní 22 roků; v roce 1899 oženil se s jeho svolením syn Josef, pojav za manželku Františku rozenou Žížalovou; i tu dle smlouvy ze dne 18. února 1899 odešel na výminěk a usedlost tu manželům

Josefu a Františce Klenovcovým

postoupil. Tito manželé hospodařili na ní 6 roků a pak ji dle smlouvy ze dne 16. června 1905 prodali manželům

Františku a Antonii Žížalovým.

 

 

Usedlost č. p. 4

zvaná Prokšíkovský statek.

 

            Před rokem 1750 patřil ten grunt

Jakubu Prokšíkovi,

on hospodařil tu do svého úmrtí; když zemřel, náleželo mu:

      Stavení (odhadnuto 20 zlatých rýnských),

      pár potahů (v ceně 18 zlatých), okovaný vůz (8 zlatých), kosa hrabiční a loučná (1 zlatý), pluh a brány (v ceně 1 zlatý),

      12 strychů polí osetých (24 zlatých),

      24 strychů polí neosetých (24 zlatých),

     louky po 2 vozy sena (v ceně 2 zlaté rýnské).

            On zanechal 4 syny a 3 dcery: Tomáše, Jiří, Víta a Matěje, Dorotu, Juditu a Bětu. Juditu provdal za Drába, Bětu za Havelku.

            Při dědičné pořadnosti ujal to hospodářství dle zápisu ze dne 5. prosince 1756 syn

Tomáš Prokšík

a ostatním dětem vyplatil podíly po 12 zlatých 15 krejcarech.

            Tomáš Prokšík pojal za manželku Judytu a splodil s ní syny Tomáše a Jana a dceru, která provdala se za Tomáše Kříže z Ouročnice.

            Syn Jan se za hospodaření otce oženil, avšak brzo zemřel, zanechav dceru Marianu.

            Když Tomáš Prokšík zemřel, vedla to hospodářství po nějaký čas bez zápisu pozůstalá vdova se synem Tomášem.

Judyta Prokšíková a Tomáš Prokšík

            Dědičný pořádek stal se teprve dle zápisu ze dne 16. května 1798; k projednání této pozůstalosti odhadli usedlost tu Jakub Zoubek, rychtář Poříčský a Tomáš Baroch, rychtář Lštěnský a urče:

ve stavení nalézající se: světnici, komoru, ovčínek, kravský chlév a maštal za 50 zlatých rýnských, malý špejchárek za 10 zlatých, stodolu za 20 zlatých, sklípek a studnu za 7 zlatých,

       39 jiter 110500 polí,

                                                 }za 70 zlatých,

       3 jitra 14300 luk a zahrad,

dále: pár tažných krásných klisen za 90 zlatých rýnských, pár tažných volů za 35 zlatých, 2 bahnice za 4 zlaté, vůz s příslušenstvím za 12 zlatých 30 grošů, dva pluhy a jedny brány za 4 zlaté 30 krejcarů.

Kamna, železný kamnovec, pět lavic, slévač, škopek, konev, díž, osm víček na chleba a osm pytlů za 2 zlaté 38 grošů, 6 mandel žitné slámy po 45 groších, jeden cent sena 1 zlatý.

Pozn.: Kopa = 60 kusů = 4 mandele po 15 kusech = 5 tuctů. Kamnovec – kotlík na ohřívání vody u kamen nebo krbu. Svatý Jan Křtitel – prorok z 1. století, otec Zachariáš, matka Alžběta, narození zvěstoval archanděl Gabriel, narození se slaví 24. června a stětí 29. srpna, o svátku se pálí Svatojánské ohně.

            Usedlost ta odevzdána byla synu

Tomáši Prokšíkova

a ostatní děti obdržely podíly po 27 zlatých 43 grošů 3 2/6 denárů rýnských.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny (dohromady ročně 156 dní) párem potahů a v době od Svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší a odváděti do panské konopišťské flusárny 3 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských.

            Tomáši Prokšíkova narodily se čtyry dcery: Kateřina, Barbora, Josefa a Anna. On hospodařil 52 roků; jsa stářím sešlý odešel na výminěk a usedlost tu postoupil dle smlouvy ze dne 1. března 1850 své dceři

Kateřině a jejímu manželi Janu Sochůrkovi

v ceně 2400 zlatých stříbrných; jako příslušenství odevzdav jim spolu: jednu březí klisnu, jednu krávu, devět ovcí a čtyry jehňata a uloživ jim, aby ostatním dětem vyplatili podíly po 350 zlatých stříbrných.

            Manželé tito hospodařili jen 6 roků; dle smlouvy ze dne 31. prosince 1856 odevzdali usedlost tuto

Josefu Janouškovi a

Kateřině Kadeřábkové

v ceně 3780 zlatých stříbrných. Jejich hospodaření však nebylo úspěšné, ani převzaté závazky splniti nemohli, a proto byla v roce 1870 usedlost ta v dražbě prodána a vydražil ji

Samuel Arnstein

v ceně 5000 zlatých, týž však již v roce 1873 prodal ji manželům

Josefu a Kateřině Vilímkovým

za 9500 zlatých; týž rok (1873) koupili ji od nich manželé

Josef a Marie Kopecký

za 11.600 zlatých smlouvou ze dne 8. listopadu 1873. Manželé tito, drževše ji 4 roky, prodali ji v roce 1887 manželům

Bedřichu a Antonii Buškovým

od kterých ji v roce 1888 koupil

Václav Kříž,

avšak on dluhy neplatil, tak že týž rok 1888 byla usedlost ta v dražbě prodána a vydražila ji

Vinohradská záložna,

od ní koupili ji v roce 1889 manželé

František a Ludmila Kuklovi,

oni prodali ji v roce 1893 manželům

Václavu a Anně Jiráskovým,

od nichž ji týž rok (1893) koupil

Vojtěch Šnobl.

Vojtěch Šnobl prodal ji v roce 1895 manželům

Václavu a Barboře Bulíčkovým,

proti nim však byla v roce 1896 opět dražba vykonána a vydražil jí

Václav Klacák,

on prodal ji v roce 1896

Karlu Turnovskýmu.

Týž držel ji 4 roků, načež ji v roce 1900 prodal manželům

Josefu a Marii Kolábovým.

Od nich koupili ji v roce 1902 manželé

Josef a Božena Žížalovi.

 

Usedlost č. p. 5

zvaná grunt Mášovský

neb Vrbákovský.

 

            V dřívějších letech na usedlosti té hospodařili (na té usedlosti) patrně

Vrbákové.

            Kolem roku 1700 patřila usedlost tato Vnoučkovi, okolo roku 1725 stavení toto shořelo a v roce 1725 ujal je jako spáleniště

Jakub Vnouček

a znovu je vystavěl, při tom, když mu usedlost ta odevzdána byla, byla následovně odhadnuta:

spáleniště stavení za 25 kop míšenských, stodola a kravín za 11 kop, 24 strychů polí osetých 48 kop a 16 strychů polí neosetých 16 kop míšenských, louky po 3 vozy sena 3 kopy, vůz 4 kopy, pluh a brány 1 kopa, celé hospodářství odhadnuto na 108 kop míšenských.

            Poněvadž ale Jakub Vnouček dobře nehospodařil, statek jeho pustnul a dluhů přibývalo, odejmula mu vrchnost hospodaření a odevzdala je

Václavu Kadlci,

který měl vlastní statek ve Velkém Chvojínku.

            On hospodařil do svého úmrtí. Když v roce 1773 zemřel, byla usedlost ta dle zápisu ze dne 1. března 1795 odevzdána jeho synu

Jakubu Kadlci,

ku kterému účelu byla odhadnuta Tomášem Baťochem, rychtářem Lštěnským a Jakubem Zoubkem, rychtářem Poříčským takto :

60 strychů polí, luk a zahrad za 70 zlatých rýnských,

stavení sešlé za 111 zlatých rýnských, hospodářské a domovní nářadí za 18 zlatých 42 krejcarů; dvě tuze sešlé klisny za 20 zlatých, tři krávy 36 zlatých a šest ovcí 12 zlatých.

            Zároveň bylo mu uloženo, aby sourozencům: Anně provdané Hlaváčkové vytažné, anto zemřela, dětem jejího zemřelého syna Martina, Matěji a Josefovi po 8 zlatých rýnských a Kateřině 20 zlatých, podílů vyplatil, a aby jako podíl synu Františkovi, na vojně, po předzemřelé dceři Dorotě, byvší provdané (Šečinové?) 24 zlatých odvedl.

            Ze zápisu tohoto shledáváme, že vlastníci této usedlosti byli povinni vrchnosti, panství konopišťskému, po celý rok každý týden 3 dny konati na panském robotu párem potahů a dostatečným nářadím a v době od Svatého Jana do Svatého Václava 13 dní pěší, dostatečnou osobou, při čemž robotník obdržel od vrchnosti na den ½ libry chleba; dále do panského kvelbu každoročně odváděti jednu libru konopného přediva.

Pozn.: Libra (Pfunt) = 32 lotů = 0,56 kg (560,0119 g).

 

            Jakub Kadlec hospodařil 6 roků, dle smlouvy ze dne 24. srpna 1801 odevzdal usedlost synu

Václavu Kadlci neb Mášovi,

který byl toho času vojínem u kyrysařského regimentu, chtěje tím jeho propuštění z vojny docíliti. (Dle Pinkase na konci XVIII. Století se Kadlcovi přejmenovali na Mášovi.)

            K odevzdání tomu odhadli usedlost tu František Marek, rychtář Ouročnický a Ouročnický soused Martin Kříž takto:

            k usedlosti té patří:

            44 jiter 126400 polí,

                                                      } za 500 (??)

              3 jitra 38600 zahrad a luk.

Ve stavení nalézající se: světnici, maštal, chlév, kolnu a špýchar za 60 zlatých, stodolu za 30 zlatých, přes dvůr ležící dva špýchary a chlívek za 30 zlatých 12 krejcarů;

2 tažné klisny za 47 zlatých 56 ¼ grošů, dva tažné voly za 20 zlatých, jednu krávu a čtyry ovce za 20 zlatých, vůz s příslušenstvím za 30 zlatých, dva pluhy a dvě brány za 5 zlatých, dvě sekery, pilu, dvoje vidle, kopáč, dva lítovníky, hrabiční kosu a jiné nářadí za 3 zlaté.

            Celkem odhadnuto to hospodářství s příslušenstvím za 746 zlatých 8 ¼ groše.

            Zároveň ustanovil, aby ostatním dětem: Jakubu, ženatému v Přibyšicích a dcerám Marianě a Kateřině vyplatil podíly po 100 zlatých, jemu zároveň bylo dále uloženo, aby každý rok do panské flusárny odvedl 3 strychy dřevěného popele po 8 krejcarech rýnských.

            Václav Máša hospodařil 15 roků; on měl tři syny a dvě dcery: Václava, Kateřinu, Marianu, Jana a Františka; dcery provdal: Kateřinu za Formana do Krusičan a Marianu za Tomáše Pášu v Hůrce.

            Poněvadž měl rozsáhlé hospodářství, ucházel se na hospodářské kanceláři konopišťské o to, aby směl na něm své dva syny Václava a Jakuba usaditi a mezi ně tuto usedlost rozděliti; povolení bylo mu uděleno a on dle zápisu ze dne 18. května 1816 hospodářství mezi ně rozdělil a sice obdrželi:

            každý z nich:

            22 jiter 60400 polí,

              1 jitro 99300 luk a zahrad,

syn

Václav Máša

obdržel stavení pop. 5, totiž domovní a hospodářské stavení, pak ve stodole plíveň a mlat; stodolu měl s Jakubem společně užívati;

Jakub Máša

obdržel místo k vystavění si nového stavení, které on postavil a poznačeno pod č. pop. 16.

            Mezi oba bratry pak rozděleny povinnosti, a sice vlastníci tohoto polostatku č. p. 5 byli povinni panství konati každý rok robotu a sice: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od Svatého Jana křtitele do Svatého Václav 6 ½ dne pěší, byl povinen každoročně do panské konopišťské flusárny odvést 1 ½ strychu dřevěného popele po 8 krejcarech rýnských.

            Václav Máša hospodařil 19 roků, když v roce 1835 pojal syn jeho Václav za manželku Marianu, dceru Matěje Páši, rolníka č. 1 v Hůrce, odešel na výminěk a usedlost tu dle smlouvy ze dne 15. října 1835 těmto novomanželům

Václavu a Mariáně Mášovým

odevzdal.

            Mariana Mášová však během dvou roků zemřela, a když pozůstalost její pojednána byla, převzal zůstalou po ní polovici té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 9. září 1837 pozůstalý manžel

Václav Máša.

            On hospodařil 37 roků, smlouvou ze dne 10. února 1872 odevzdal usedlost tu svému synu a jeho manželce:

Janu a Marii Mášovým

v ceně 2342 zlatých 50 krejcarů a odebral se na výminěk.

            Po smrti Jana Máši zdědila pozůstalou polovici té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 30. prosince 1893 pozůstalá manželka

Marie Mášová,

ona držela tu usedlost ještě tři roky, a když syn její František za manželku pojal Petronilu Štěpánkovou, vydala usedlost tu dle smlouvy ze dne 21. května 1896 těmto manželům

Františku a Petronile Mášovým.

            František Máša byl zvolen zemským poslancem a hájil zájmy rolnické.

 

Usedlost č. p. 6

(viz č. p. 11)

 

            Před rokem 1740 byl vlastníkem této chalupy

Tomáš Zboženský

on prodal ji za 8 kop míšenských

Jakubu Štěpánovi,

jenž na ní do roku 1754 hospodařil. V roce 1754 postoupil ji Jakub Štěpán synu

Vojtěchu Štěpánovi

za 38 zlatých rýnských.

            Po jeho smrti odhadli tu usedlost: Matěj Hubínek, rychtář Bukovanský a Václav Dráb z Ouročnice následovně:

     12 strychů polí a zahrad za 14 zlatých rýnských,

     12 mandelů dlouhé slaniny za 6 zlatých rýnských,

     6 centů sena za 3 zlaté rýnské.

V stavení nalézaly se: světnice, komora a stodola (odhadnuty za 37 zlatých 20 grošů). Dále komora a čtyry chlévce za 11 zlatých 90 grošů, pak komora a kolnička za 7 zlatých.

Dobytek: 2 voly (27 zlatých), dvě krávy (24 zlatých), tři jalovice (19 zlatých), dvě telata (10 zlatých), třináct ovcí (11 zlatých 30 krejcarů), tři prasata (6 zlatých), jeden vůz (7 zlatých), pluh a brány (2 zlaté 20 grošů), hrabice, trávnice, řezačka s kosou, dvě sekery, dvě motyky, vidle, kopáč a podávák (4 zlatý 40 krejcarů).

            Celé hospodářství celkem odhadnuto na 215 zlatých 37 grošů a 3 denáry.

            Dle zápisu ze dne 25. listopadu 1790 byla chalupa ta odevzdána

Františku Štěpánovi

a ostatním dětem: Matěji, Janu, Anně, Jakubu, Kateřině, Vojtěchu, Tomáši a Marii vykázány podíly po 17 zlatých 38 krejcarech.

            Vlastníci té chalupy byli povinni konati 1 ½ dne pěší roboty.

            František Štěpán hospodařil na té usedlosti 30 roků, jemu narodili se: Václav, Barbora, Kateřina, Dorota, Jan a Matěj. Když dne 7. února 1820 zemřel, hospodařila jeho rodina 9 roků bez zápisu, při pojednání jeho pozůstalosti ujal tu chalupu dle zápisu ze dne 24. října 1829 nejstarší syn

Václav Štěpán

proti tomu, že zavázal se ostatním dětem vyplatiti podíly po 5 zlatých 21 ½ krejcaru.

            Václav Štěpán hospodařil na to 7 roků jako samostatný hospodář, on měl dítky: Václava, Marii, Dorotu, Kateřinu, Barboru, Jana a Matěje, dceru Dorotu provdal za Kříže, Kateřinu za Kouckého a Barboru za Svobodu; on zemřel dne 7. října 1836, pozůstalost jeho však byla teprvé dle zápisu ze dne 20. února 1840 odevzdána synu

Václavu Štěpánovi

v ceně 307 zlatých 62 krejcary, on hospodařil 43 roků, když syn Jakub se oženil, odešel na výminěk a usedlost tu dle smlouvy ze dne 26. července 1883 manželům

Jakubu a Marii Štěpánovým

do vlastnictví postoupil.

 

Dům č. p. 7.

Patří osadě Ouročenské a není v knize pozemkové o jeho vzniku ničeho poznamenáno.

 

Usedlost č. p. 8

zvaná Žabovský grunt.

 

            Stavení toto i hospodářství bylo kolem roku 1750 nanejvýše spustlé, vlastníkem jeho byl

Matěj Žaba,

on hospodařil na něm do svého úmrtí, na to ujali je jeho syn a téhož manželka

Václav a Anna Žabovi

a hospodařili na něm do roku 1760; dle smlouvy ze dne 5. ledna 1760 prodali je

Martinu Chrpovi,

jenž měl dceru Matěje Žaby za manželku, v ceně 74 zlatých rýnských.

            Při odevzdávání tom byl statek tento shledán a odhadnut následovně:

Stavení za 16 zlatých rýnských, okovaný vůz za 6 zlatých rýnských, jeden pluh a jedny brány za 1 zlatý, kosa travní a hrabiční 1 zlatý.

  12 strychů polí osetých 24 zlatých,

  24 strychů polí neosetých 24 zlatých,

  louky po dva vozy sena 2 zlaté.

            Matěj Žaba měl děti ostatní: Jana, Kateřinu a Marianu a těm dostalo se podílů po 3 zlatých 4 groších 4 ¼ denáru.

            Václav Žaba měl děti: Dorotu provdanou za Kříže v Ouročnici, Judytu provdanou za Severína v Slouhově, Ludmilu provdanou za Štěpána na Hůrce, Annu provdanou za Krásu, Bětu provdanou za Vondráčka a Kateřinu, těm dostalo se podílu po 5 zlatých 48 groších 5 ¼ denáru.

            Když Martin Chrpa zemřel, patřilo k té usedlosti:

    43 jiter 75800 polí,

     2 jitra 127800 luk a zahrad.

            Pozůstalost jeho byla pojednávána dne 17. listopadu 1801, při ní ale nemohli se dědicové o tom dohodnouti, kdo z nich by usedlost tu ujmout (chtěl) měl. Dědicové Martina Chrpy žádali, aby jim byla usedlost ta odevzdána; ostatní dědicové však dovolávali se toho, že usedlost tu měl do roku 1750 připsanou Matěj Žaba, a že když v roce 1750 zemřel, zůstavil nezletilého syna Jana a dcery Kateřinu a Magdalenu, že ani tyto děti, ani pozůstalá vdova Anna nebyli způsobilí statek ten ujmout a tu že ujal se statku toho Martin Chrpa, který měl za manželku Kateřinu, dceru Matěje Žaby a že dali proto odevzdání toho statku sobě. Poněvadž dohodnutí dědicové mezi dědici docíliti se nemohli, rozhodla spor ten vrchnost, že statek ten odevzdává se

Janu Žabovi,

při tomto odevzdání byl statek ten popsán a odhadnut takto:

ve stavení nalézající se světnice, komora, maštal a chlív ze 49 zlatých, špejchar a při něm kolnička za 11 zlatých, ovčínek 8 zlatých, stodola 38 zlatých,

pár tažných klisen 100 zlatých, pár běhounů 28 zlatých, dojivá kráva 16 zlatých, dvě roční telata 6 zlatých, osm bahnic 16 zlatých, jedna prasnice 9 zlatých, čtyry prasata 4 zlatý, tři strychy pšenice 9 zlatých, šest a třicet strychů ječmena 32 zlatých, 22 ½ strychů ovsa 22 zlatých 30grošů, dvacet mandel žitné slámy 10 zlatých, tři a dvacet mandel ječné slámy 7 zlatých 40 grošů, deset centů sena a otavy 9 zlatých.

            Kamna ze železného kamnovce 3 zlaté, jeden stůl, čtyry lavice, jedna stolice 1 zlatý 25 krejcarů, škopek, konev, díž, špižírna, necky, plech na vdolky a vidlice 2 zlaté 49 krejcarů,

Dva sešlé vozy 19 zlatých, dva pluhy a dvoje brány 6 zlatých, dvě sekery, motyka, kopáč, tři podávky, dvoje hnojné vidle, rýč, pila, dláto dva nebozezy, vosnák, tři srpy, síto, tři řešeta vše dohromady 2 zlaté 18 krejcarů.

            Po něm ujal ten statek v roce 1797

Václav Žaba

v ceně 1944 zlatých 43 ½ krejcaru a zavázal se, že ostatním dětem: Anně provdané za Tomáše Prokšíka v Ouročnici, Vítu a Dorotě vyplatí podíly po 294 zlatých 2 ½ krejcaru.

            Václav Žaba usiloval o to, aby mohl statek tento mezi syny Václava a Víta rozděliti; žádal o to u své vrchnosti, a když mu to povoleno bylo, odevzdal dle zápisu ze dne 27. července 1849 každému z těchto synů polovici, a sice

Václav Žaba

obdržel stavení č. p. 8, ovčín, kolnu a špýchárek a s Vítem Žabou společnou stodolu. Vít Žaba místo k vystavění nového stavení, které on vystavěl, a poznačeno bylo, jest číslo popisné 15.

            Václavu Žabovi odevzdal otec: jednu klisnu, jednoho běhouna, 1 roční tele, 4 ovce a 2 prasata v ceně 924 zlatých 51 krejcarů pak

     21 jiter 117900 polí,

       1 jitro 63900 luk, zahrad a pastvin,

v ceně 707 zlatých 25 ½ krejcaru.

            Při tom oceněny byly: světnice, komora, maštal a chlév na 49 zlatých, špejchar a při něm komůrka za 18 zlatých, malý chlívek a půl stodoly za 15 zlatých, tažná klisna za 50 zlatých, kráva za 16 zlatých, běhoun za 14 zlatých, roční tele za 3 zlaté, čtyry ovce za 8 zlatých, prasnice za 4 zlaté, dvě prasata za 2 zlaté, kamna se železným kamnovcem za 3 zlaté, stůl, stolice a čtyry lavice za 1 zlatý 25 krejcarů.

            Zároveň uloženo mu bylo, aby sestrám: Anně, manželce Tomáše Prokšíka a Dorotě vyplatil podíly.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od Svatého Jana do Svatého Václava 6 ½ nepěší.

            Václav Žaba postoupil smlouvou ze dne 27. června 1849 usedlost tu synu

Janu Žabovi

v ceně 700 zlatých stříbrných a dětem ostatním: Josefu, po dříve zemřelém Václavu; Marii, Kateřině, Anně, Barboře, Ludmile, Alžbětě a Václavu ustanovil podíly po 32 zlatých.

            Jan Žaba hospodařil 40 roků, dle smlouvy ze dne 8. září 1889 prodal tu usedlost manželům

Františku a Barboře Kohoutovým.

            Ti hospodařili na ní 6 roků; na to ji dle smlouvy ze dne 26. srpna 1895 prodali manželům

Janu a Marii Rulfovým,

manželé tito nemohli však dostáti všem povinnostem, které k plnění převzali, a proto byla proti nim v roce 1895 usedlost ta v dražbě prodána a vydražil ji

Antonín Kolář,

on však následujícího roku (1896) prodal ji

Josefu Prokopšovi,

od něho ji v roce 1902 koupili

Jan Hlaváček a Marie Svobodová.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář