Ouročenská rychta

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 16 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

B.    C H L Í S T O V

Pozn.:

V roce 1341 se Chlístov (Lačnice) uvádí jako villa Lacznicze a roce 1394 jako in Chystow.

V roce 1450 daroval tehdy panovník (Ladislav Pohrobek, interregnum 1440-1453) z vladislavského újezdu Janu Zajíci z  Kunštátu některé poddané, např. „v Chlistově čtyři člověky“.

V roce 1550 se v Chlístově uvádí v Berní rule dvůr svobodníka Vondřeje z Hojšína. V roce 1551 se uvádí svobodník Václav z Chlístova. V dalších berních rejstřících se již neuvádí.

V roce 1560 se uvádí v Chlis­tově (Chlistowě) 7 osedlých hospodářů, kteří konopišťskému panství odváděli 4 kopy a 25 grošů peněžní renty ročně.

O vesnici Chlístovu děje se zmínka v zápisu z roku 1560, kdy pan Vilém ze Šternberka po otci svém panství konopišťské ujímal.

            Toho času nalézalo se ve Chlístově 7 usedlých. Poněvadž ale v roce 1700 nalézáme ve Chlístově jen dva velké statky: č. p. 2 a 3 a dvě chalupy: č. p. 1 a 4 a poněvadž ku statku druhému patřilo as 99 jiter pozemků, patrně do statku toho některé dřívější statky zabrány aneb část jich k panské půdě připojena byla.

Registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569, uvádí: Rychta Ouročnická - Ouročnice 8 osedlých, 3 poustky, 226 strychů polí., Zbožnice 2 poustky, Žabovřesky 3 osedlý, 3 poustky, 113 strychů polí., Chlistov 1 osedlý, 1 poustka, Lhota Bukovská 6 osedlých, 1 poustka, 177 strychů polí.

V roce 1602 se Chlístov uvádí jako Lacžniczy nonie rzeczenau Chlistow.

V roce 1627 je o obyvatelích obce Chlístov veden nejstarší zápis v matrice narozených fary v Benešově.  

V době zpracování berní ruly patřila ves Chlístov do kraje Vltavského, panství Tejneckého a Benického, jež vlastnil p. p. Václav hrabě z Vacínova. Datum visitace tohoto panství dne 7. měsíce listopadu léta Páně 1654 (provedli Matouš Ferdinand z Bilenbergu, opat sv. Mikuláše – Ferdinand Arnošt Hysrle z Chodu – Albrecht Krystyán Přichovský z Přichovic – Pavel Václav Nygrin z Liboslavě).

Ves Chlístov:

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Václav Chlístovský 60 strychů.

Chalupník, jenž 4 za osedlého jest

Jiřík Dráb 14 strychů.

V létě 1690 vypuklo na týnecko – benickém panství pozdvižení nevolníků, které bylo v prvé řadě namířeno proti obávanému panskému úředníkovi – hejtmanovi Jiřímu Grynovi (psáno též Grün nebo Gruber), který vynucoval respekt nevolníků šikanováním, bitím, trýzněním i svévolným vězněním.  Bezprostřední příčinou byl incident, který se stal koncem srpna 1690 v Chlístově. Dva tamní sedláci, bratři Jakub a Martin Chlístovský zameškali o žních jeden den roboty. Hejtman, když patrně jiný způsob nestačil, poslal pro ně 4 mušketýry. Oba robotníci před nimi uprchli. Zatím se mušketýři začali v jejich domě zařizovat po svém, poroučeli si jídlo, chtěli jim vypustit rybníček a tupili manželky obou bratrů „nectnými“ slovy. Mezitím svolali oba Chlistovští proti mušketýrům pomoc. V sousední Ouročnici byli v hospodě shromážděni poddaní z celé rychty. Na zprávu, co se děje v Chlistově, ochotně vytáhli na pomoc. Bylo jich asi 20, dva mušketýři se zachránili útěkem, zbylí dva však byli davem zmláceni a vyhnáni z vesnice. Skupina se však poté nerozešla, ale poslové oběhli ostatní vsi a vyzývali k vzbouření. Tak se za noc skupina rozrostla na větší skupinu. Ještě ráno se pokračovalo, přidali se i další robotníci pracující na polích. Nejdříve se dav potuloval po okolních obcích, jak se formoval sbíráním posil. K večeru však již stál před konopišťským zámkem. „jedni s ručnicemi a jedni se sekyrami, vidlicemi a kejmi“. Tak je tam po delším hledání po panství konečně našel krajský hejtman Petr z Říčan, který se hned po prvních zprávách vydal z Leštna za vzbouřenci, aby je uklidnil. Dlouho trvalo, než výtkami a napomínáním odvrátil vzbouřence od úmyslů, kterých se bylo možno nadít, zvláště od přepadení zámku. Přemluvil je, aby své stížnosti proti Grynovi podali písemně a zatím doma při řádném výkonu obvyklých povinností čekali na vyšetření. Zástup se nakonec podřídil a rozešel se. Na druhý den už zase robotovali. Mezi vzbouřenci byli i zámožnější sedláci. Od vzbouření se však distancovali někteří rychtáři a konšelé.  Např. když o půlnoci přišli vzbouřenci z ouročenské rychty pro svého rychtáře Šacha, jeho manželka ho zapřela. Také václavický rychtář Martin Hubínek se vymluvil, krusičanský Martin Havlíček „se jim pryč ustranil“. Pouze krusičanský konšel Václav Stibůrek musel jít se vzbouřenci. Vedení tedy bylo v rukou sedláků, kteří nebyli vázáni rychtářskými závazky k vrchnosti. Krajský úřad se domníval, že po zákroku před Konopištěm, vše skončilo. Místodržící však vyzvali krajské hejtmany, aby v zájmu veřejného klidu dostatečně vypátrali tak „příčinu takového daleko směřujícího předsevzetí“, tak i původce nebezpečného povstání. První vyšetřování se konalo komisionelně na Konopišti dne 5. září 1690 za účasti obou krajských hejtmanů i konopišťského hejtmana J. Klaného a poddaných z okolních rycht. Záležitost bylo doporučeno krajskými úředníky uzavřít a s „dokonalým narovnáním a skutečným, ku příkladu jiným trestáním“ chtěli počkat na příjezd mladého majitele panství Filipa Sinzendorfu se svým poručníkem. Místodržící však nařídili další vyšetřování 15. září 1690. Po složitém vyšetřování poddaní slíbili „že poníženě odprosili u vědomí svého provinění“ a slíbili poslušnost i hejtmanovi. Hejtman Gruber se musel zavázat, že se už „žádného nejmenšího vejstupku v trestání nedopustí“. Ani s tím však nebyli v Praze spokojeni a další vyšetřování proběhlo v krajské expedici na Leštně. Přes důkladné vyptávání na prvního, kdo dal signál k tažení, nezjistilo se více, nežli že to byla rychta ouročenská, jež mušketýry „vytloukla“. Krajští hejtmani nedoporučili trestání a také upozornili na závažný důvod, který varoval před přísným zákrokem: na současný nedostatek vojska a že sedláci se nemají co obávat vojenské síly, neboť „ najisto sedlák proti sedláku bojovat nebude“. Ale i po tom trvali místodržící, že povstání nelze prominout. Poslední příkaz vypátrat a zatknout původce je z 27. října 1690. Další archivní doklady se nedochovaly. Z poznámky, že hledanými původci mohli býti oba Chlistovští, kteří pobídli ostatní k povstání, lze soudit, nebyl-li označen nikdo jiný, že byli v závěru celého případu nakonec oni sami příkladně potrestáni pro výstrahu jiným. Určitých zpráv však není. Rovněž se neví, zda a do jaké míry se zlepšil poměr hejtmana Grün k týneckým poddaným.

Na Konopišťsku došlo v roce 1775 (v úterý 18. 7. 1775) k velkému nevolnickému protifeudálnímu povstání (tzv. letní fáze povstání). Srocení sedláci z panství konopišťského, pyšelského a ze statku Bedrč (patřil Benešovu) v počtu 300 až 800 táhli ke Konopišti. K nim se přidaly i další houfy a jeden táhl i přes Chlistov.

            Kolem roku 1700 největší usedlostí v Chlístově byla usedlost č. p. 2; k ní patřilo 50 jiter 512⁰⁰; po ní byla usedlost č. p. 3, které patřilo 48 jiter 104⁰⁰; obě ty usedlosti patřily před rokem 1700 rodině Chlístovských a snad dle nich osada ta jméno své vzala.

            Dále byly chalupy:

    č. p. 1 s pozemky 15 jiter 851⁰⁰,

    č. p. 4 s pozemky 15 jiter 781⁰⁰.

Pozn.:

V roce 1789 byl proveden soupis svobodníků a ve Chlístově se uvádí - Balík, Čeněk, Kříž; 2 živnosti, 1 chalupa.

            Usedlost č. p. 5 povstala v roce 1803; k ní připojeno bylo část pozemků od usedlosti č. p. 2 a část od usedlosti č. p. 3.

Pozn.:

Ve václavicích byla roku 1810 vystavěná škola, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. Škola jest jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo to z Chlistova, Zabo­vřesk a Tisemu.

Do roku 1876 byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

Na rozcestí u Chlístova byl v roce 1885 postaven litinový tzv. „Benešův“ kříž“ osazený do kamenného soklu.

U č. p. 2 byla na Chlístově v roce 1889 postavena kamenná sloupová zvonička s litinovým zvonem.

            Domek č. p. 7 povstal v roce 1873,

            domek č. p. 8 v roce 1890,

            domek č. p. 9 v roce 1899.

            Kdy povstala obecní pastouška č. p. 6, poznamenáno není.

            Vlastníci těchto 2 usedlostí a 2 chalup v Chlístově byli povinni panství konopišťskému: každý rok: jménem úroků odvést: 10 zlatých 36 krejcarů rýnských (as 126 korun), do panské konopišťské flusárny 11 strychů dřevěného popele, a konati na panských pozemcích robotu dohromady 312 dní párem potahů a 234 pěší.

            Před více než 100 roky bydleli v Chlístově rodiny: Chlístovských, Kohoutů, Hruškova, Havelkova, Pilátova.

Pozn.:

Z župy Benešovské byl přenesen v roce 1902 na župu Neveklovskou název „Ostromeč“, takže nově se župa jmenovala Župní hasičská jednota „Ostromeč“ č. 69 a Benešovská župa Župní hasičská jednota Benešovská č. 41. K župě přistoupil (v tomto roce založený) hasičský sbor Konopiště - Chlistov. 

Pod děkanství Benešov patřila v roce 1907 mimo jiná přifařená místa i obec Chlistov a jejích 79 katolíků a obcná škola se 2 třídami.

            Hasičský sbor Konopiště se uvádí v roce 1908 jako hasičský sbor Konopiště – Chlístov.

Usedlost č. p. 1

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem této kontribučenské chalupy, kterou si zakoupil

Vít Kohout,

on hospodařil na ní do roku 1789, dle zápisu ze dne 10. ledna 1789 prodal jí i s polmi, lukami a zahradami

Václavu Hruškovi,

jenž se o ruku jeho dcery Anny ucházel za 200 zlatých s tím, aby druhé dceři jeho Marianě vyplatil podílu 200 zlatých.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 1 zlatý 28 ¼ krejcaru rýnského a konati každý týden po celý rok dva dny pěší roboty.

            Václav Hruška hospodařil na té chalupě 37 roků; z manželství jeho s Annou rozenou Kohoutovou narodili se mu synové Václav a Jiří. Když věkem sešel, odevzdal dle zápisu ze dne 31. prosince 1826 chalupu tu synu

Václavu Hruškovi

v ceně 200 zlatých stříbrných a Jiřímu ustanovil podíl. Dle Josefínského měření patřilo k té chalupě:

            14 jiter 1136⁰⁰ polí,

                        1355⁰⁰ luk a zahrad.

            Václav Hruška hospodařil na té chalupě 29 roků; když syn jeho František se oženil, odevzdal dle smlouvy ze dne 3. června 1855 chalupu tu jemu a jeho manželce

Františku a Kateřině Hruškovým

v ceně 800 zlatých stříbrných a odebral se na výminěk. Brzo na to, dle smlouvy ze dne 5. listopadu 1861 odevzdala Kateřina Hrušková patřící jí polovici té chalupy svému manželi

Františku Hruškovi

do vlastnictví; on držel ji dále ještě 23 roků, a když věkem sešel, postoupil jí dle smlouvy ze dne 27. dubna 1884 synu

Janu Hruškovi.

            Týž hospodařil na ní 8 roků, na to ji dle smlouvy ze dne 13. července 1892 prodal

Janu Parisovi.

            Jan Paris držel ji 4 roky, na čež jí dle smlouvy ze dne 18. června 1896 koupil

Václav Zoula.

Usedlost č. p. 2

Dříve patrně jmenovala se „hořejší grunt Chlístovský“.

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Martin Chlístovský.

            Po něm ujal jí v roce 1732 syn

Jan Chlístovský

v ceně 140 kop míšenských. On hospodařil as 28 roků; na to ujal ji po něm v roce 1760 jeho syn

Jakub Chlístovský,

ale nedal jí knihovně připsati; on hospodařil skoro 30 roků, když kol roku 1790 zemřel, ujala to hospodářství od roku 1790 pozůstalá vdova

Dorota Chlístovský,

kteraž později provdala se za Pavla Kůrku a hospodařila s tímto manželem do roku 1803.

            V tomto roce však hlásili se dědicové po Jakubu Chlístovském o dědictví otcovské a žádali, aby jim Dorota Kůrková usedlost vydala, aby se sporům předešlo, odevzdala vrchnost tu usedlost všem dědicům po Jakubu Chlístovském, na čež oni se dle zápisu ze dne 4. března 1803 dohodli, že usedlost tu obdržeti má syn Jakubův

Václav Chlístovský

v ceně 1953 zlatých 31 ½ krejcaru.

            K usedlosti té patřilo:

    44 jiter 1385⁰⁰ polí,

      5 jiter 1727⁰⁰ luk, zahrad a pastvin.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ krejcaru, odváděti do panské konopišťské flusárny 3 strychy popele v ceně po 8 krejcarech a konati robotu každý týden po celý rok 3 dny (tedy ročně 156 dní) párem potahů a dobrým hospodářským nářadím a v době od s. Jana křtitele do s. Václava 13 dní pěší.

            Václav Chlístovský dobrovolně dle zápisu ze dne 6. března 1803 postoupil třetinu své usedlosti, totiž

      15 jiter 435⁰⁰ polí,

        2 jitra 40500 luk, zahrad a pastvin

Františku Žížalovi, kterýž připojiv k nim pozemky od usedlosti č. p. 3 postoupené, vystavěl si při nich hospodářské stavení č. p. 5.

            Václavu Chlístovském zůstalo u té usedlosti

      29 jiter 950⁰⁰ polí,

        3 jitra 322⁰⁰ luk, zahrad a pastvin.

            Z této dvoutřetinové usedlosti zbyla mu povinnost panství konopišťskému: platiti ročně 2 zlaté 56 ¼ krejcaru, odváděti do konopišťské flusárny 2 strychy popele a konati robotu: každý týden po celý rok 2 dny párem potahů a v době od sv. Jana do sv. Václava 8 ½ dne pěší.

            Václav Chlístovský hospodařil na té usedlosti 40 roků; on měl děti: Václava, Marii, Kateřinu, Barboru a Dorotu. On provdal: Marii za Škubala, Kateřinu za Hádka, Barboru za Hádka, dle smlouvy ze dne 18. ledna 1843 postoupil usedlost tu synu

Václavu Chlístovskému

a ostatním dětem vyměřil podíly.

            Václav Chlístovský měl syny Františka a Václava a dceru Marii.

            Když syn jeho František pojal za manželku Marii rozenou Škvorovou, postoupil usedlost tu, hospodařiv na ní 21 roků, těmto manželům

Františku a Marii Chlístovským

v ceně 3533 zlatých 48 krejcarů, ustanoviv, aby ostatním jeho dětem dostalo se podílů po 1600 zlatých.

            Marie Chlístovská zemřela kol roku 1878, z manželství jejího zůstaly tu děti: Marie, Františka, Anna a Josef.

            Při projednání její pozůstalosti byla zůstalá po ní polovice této usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 31. prosince 1878 pozůstalému manželi

Františku Chlístovskému

odevzdána s tím, aby ostatním dětem vyplatil podíly po 800 zlatých.

            On v roce na to opět se oženil a pojal za manželku Marii rozenou Brejškovou a dal pro ni dle smlouvy ze dne 13. února 1879 na té usedlosti pojistiti věno 1200 zlatých a roční tele v ceně 100 zlatých.

            František Chlístovský hospodařil na té usedlosti celkem 33 roků, na to jí dle smlouvy ze dne 24. srpna 1897 prodal

Františku Drábovi.

            Týž se týž rok oženil a přijal manželku Marii rozenou Říhovou, dle smlouvy svatební ze dne 2. listopadu 1897 za spoluvlastnici.

Františka a Marie Drábovi.

Usedlost č. p. 3

zvaná Chlístovský neb Svatošovský grunt.

            Před rokem 1751 hospodařil na tom gruntě

Pavel Kohout

on odevzdal jej dle zápisu ze dne 22. října 1751 svému nevlastnímu synu

Janu Havelkovi,

jehož matku měl za manželku, v ceně 175 kop míšenských.

            Po jeho úmrtí nastoupil do hospodářství jeho syn

František Havelka

a hospodařil na něm 20 roků. Nemaje zápisu, po jeho úmrtí byla usedlost ta odevzdána jeho schovance

Veronice Maršálkové,

a poněvadž ona té doby nebyla schopna hospodaření to sama vésti, hospodařil k její ruce její pěstoun František Žížala.

            Té doby patřilo k té usedlosti

            43 jiter 1466⁰⁰ polí,

              4 jitra   238⁰⁰ zahrad, luk a pastvin.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni vrchnosti, panství konopišťskému, každý rok do panského důchodu jménem úroků odváděti obnos 4 zlaté 24 1/1 krejcaru, odváděti do panské konopišťské flusárny 3 strychy popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a dobrým nářadím a od s. Jana do sv. Václava 13 dní pěší.

            Dle zápisu ze dne 6. března 1803 bylo od této usedlosti odebráno

            14 jiter   515⁰⁰ polí,

                        1517⁰⁰ luk, zahrad a pastvin

a byly odevzdány Františku Žížalovi, který je s pozemky od usedlosti č. p. 2 obdrženými spojil a při nich usedlost č. p. 5 vystavil.

            při usedlosti této zůstalo:

            29 jiter 951⁰⁰ polí a

              3 jitra 521⁰⁰ luk, zahrad pastvin.

            Tato zbylá usedlost byla odevzdána

Pavlu Chlístovskému

v ceně 569 zlatých 44 ¾ krejcarů a bylo mu uloženo, aby z ní platil panství činže 2 zlaté 56 ½ krejcaru, aby do konopišťské flusárny odváděl 2 strychy dřevěného popele a aby konal robotu: každý týden po celý rok 2 dny potažitou a v době od sv. Jana do sv. Václava 8  ½ pěší.

            Pavel Chlístovský hospodařil na té usedlosti 41 roků, když syn jeho Václav za manželku pojal Barboru ovdovělou Švestkovou, dceru Matěje Laudy z Rudoltic, odešel na odpočinek a usedlost tu dle smlouvy ze dne 8. února 1844 těmto manželům

Václavu a Barboře Chlístovským

odevzdal v ceně 800 zlatých 24 ¾ krejcaru vídeňského čísla.

            Manželé tito hospodařili na ní 39 roků, na to ji dle smlouvy ze dne 29. března 1883 odevzdali synu a jeho manželce

Václavu a Boženě Chlístovským.

po úmrtí Václava Chlístovského byla patřící mu polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 14. prosince 1908 synu

Václavu Chlístovskýmu

odevzdána.

Usedlost č. p. 4

zvaná Pilátovská chalupa.

            kolem roku 1750 byl vlastníkem této chalupy

Ondřej Pilát.

            Po něm ujal ji jeho syn

Jakub Pilát

v ceně 46 kop míšenských.

            Dle zápisu ze dne 3. ledna 1773 zůstala po úmrtí Jakuba Piláta jediná dcera Dorota,

která však než usedlost tu ujmout mohla, zemřela, hospodařila proto na té usedlosti pozůstalá vdova

Veronika Pilátová,

ona později provdala se za Jakuba Prokšíka, a poněvadž po Jakubu Pilátovi jiných dědiců, než ona, nezůstalo, byla usedlost ta v jejím srozumění odevzdána jejímu manželi

Jakubu Prokšíkovi,

z manželství tohoto narodili se: Jakub a Anna Prokšíkovi.

            Když Jakub Prokšík dne 31. ledna 1815 zemřel, provdala se vdova Veronika za Kamzíka, a z manželství toho narodila se dcera Mariana.

            Když Veronika Prokšíková – Kamzíková dne 21. května 1825 zemřela, nemohli se dědicové dohodnouti, kdo z nich by usedlost tu ujmout měl, a proto byla dle zápisu ze dne 10. dubna 1835 všem

Jakubu Prokšíkovi, Anně Prokšíkové a Marianě Kamzíkové

v ceně 237 zlatých 16 3/5 krejcarů stříbrných odevzdána.

            K usedlosti té patřilo:

       14 jiter 1199⁰⁰ polí a

                   1182⁰⁰ luk a zahrad.       

            Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému, pakvyto své vrchnosti: každý rok: do panského důchodku jménem činže platiti obnos 58 ¾ krejcarů rýnských, odváděti do panské konopišťské flusárny 2 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech a konati robotu pěší každý týden po celý rok 2 dny.

            Jakub Prokšík však později od sourozenců patřící jim díly převzal a hospodařil na té usedlosti do svého úmrtí.

Jakub Prokšík

            Když dne 5. srpna 1854 zemřel, byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 17. června 1856 odevzdána

Anně Prokšíkové.

            Ona držela jí 7 roků a na to ji dle smlouvy ze dne 29. září 1863 postoupila

Matěji Barkovi.

            Tento držel jí 22 roků; po té ji dle smlouvy ze dne 25. února 1885 prodal manželům

Janu a Františce Škvorovým.

            když pak v roce as 1899 Františka Škvorová zemřela, zdědil pozůstalou po ní polovici té chalupy dle odevzdací listiny ze dne 29. prosince 1899

Jan Škvor.

Usedlost č. p. 5.

            Zakladatelem tohoto hospodářství a budovatelem tohoto stavení jest

František Žížala.

            On koupil dle zápisu ze dne 6. března 1803 od Václava Chlístovského třetinu usedlosti č. p. 2 ve výměře

            15 jiter 435⁰⁰ polí,

              2 jitra 405⁰⁰ luk a zahrad

za 523 zlatých 50 ½ krejcaru a ujal po Františku Havelkovi dle smlouvy ze dne 6. března 1803 od usedlosti č. p. 3

            14 jiter   515⁰⁰ polí a

                        1517⁰⁰ luk, zahrad a pastvin,

pozemky ty spojil v jediné hospodářství a stavení č. p. 5 při nich vystavil.

            Vlastníci této nové usedlosti byli povinni vrchnosti, panství konopišťskému, každoročně jménem úroků do panského důchodu odváděti 2 zlaté 56 krejcarů rýnských, do panské konopišťské flusárny odváděti 2 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a konati robotu: každý týden po celý rok 2 dny párem potahů a každý rok 9 dní pěší.

            František Žížala měl děti: Jana, Barboru, Marii a Annu, on hospodařil 30 roků; když syn Jan s Barborou dcerou Pavla Pohůnka, rolníka č. p. 6 z Myslíči v manželství vešel, odešel na výminěk a usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 28. prosince 1833 těmto manželům

Janu a Barboře Žížalovým

do vlastnictví odevzdal.

            Manželům těmto narodily se děti: František, Václav, Josef, Jan, Matěj, Marie a Barbora.

            Oni hospodařili 21 roků, a když v roce 1854 syn František Barboru rozenou Moudrou za manželku pojal, odevzdali toto hospodářství dle smlouvy ze dne 16. září 1854 těmto manželům

Františku a Barboře Žížalovým.

            Dle smlouvy ze dne 22. února 1863 odevzdal František Žížala patřící mu polovici té usedlosti své manželce

Barboře Žížalové.

            Dcera její Anna provdala se za Josefa Strnada, a když Barbora Žížalová zemřela, byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 10. listopadu 1894 odevzdána těmto manželům

Josefu a Anně Strnadovým.

Domek č. p. 6.

Jest obecní pastouška, a není o ní zvláštních zápisů.

Usedlost č. p. 7.

            Pozemky k té usedlosti nabyli snoubenci

Josef Chlístovský a Anna rozená Hrušková

tím způsobem, že jim dle notářského spisu ze dne 15. října 1873 postoupil Václav Chlístovský od své usedlosti č. p. 3 pozemky ve výměře 3 jitra a oni pak při nich toto stavení vystavěli.

            Když Josef Chlístovský zemřel, zdědila dle odevzdací listiny ze dne 27. října 1882 polovici té usedlosti jemu patřící pozůstalá vdova

Anna Chlístovská,

ona držela pak ještě usedlost tu 8 roků, a když dcera její Marie provdala se za Václava Havelku, odevzdala usedlost tu dle zápisu notářského ze dne 17. listopadu 1890 těmto manželům

Václavu a Marii Havelkovým.

Domek č. p. 8.

            Domek ten vystavěn byl po roce 1886, a sice manželé

František a Kateřina Drábovi

koupili dle smlouvy ze dne 24. ledna 1886 od Františka Chlístovského č. p. 2 pozemky ve výměře 1 jitro 340⁰⁰ za 500 zlatých a domek ten při nich vystavěli.

Škola č. p. 9

byla vystavěna v roce 1900.

            Dle smlouvy ze dne 4. května 1899 koupila

místní školní obec konopišťská

od manželů Františka a Marie Drábových pozemek za 400 zlatých a školu tuto vystavěla.

Dům č. p. 10

vystavěn byl v roce 1906, pozemek k vystavění jeho a zřízení při něm zahrádky koupili dle smlouvy trhové ze dne 7. října 1906 manželé

Vincenc a Marie Kudrnovi

(učitel v Chlístově) od Václava Zouly č. p. 1 za 666 K a domek tu vystavěli.

Dům č. p. 11.

            Domek tento vystavěn byl v roce 1907, vystavěli ho manželé

Josef a Anna Pálovi

koupivše potřebný k tomu pozemek dle smlouvy ze dne 9. května 1907 od Václava Zouly č. p. 1 za 483 K.

Dům č. p. 12

vystavěli v roce 1907 manželé

Antonín a Antonie Víškovi

koupivše k vystavění jeho potřebný pozemek dle smlouvy ze dne 7. dubna 1907 od Václava Zouly č. p. 1 za 505 Korun.