Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ouročenská rychta - Buková Lhota

16. 2. 2011

Ouročenská rychta

 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 16 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

F.      B U K O V Á      L H O T A

 

Pozn.:

Severozápadně od Benešova vznikla, kolonizací dlouho chráněných panovnických lovišť, značně semknutá skupina Lhot (Buková Lhota, Vidlákova Lhota, Úročná Lhota = Úročnice, Zbožná Lhota = Zbožnice).

V roce 1279 patřila Buková Lhota, pod obec Václavice, která se v tomto roce nazývala Vladislavicemi. Pod ní patřila i ves Krusvičany (Krusičany), Lačnice (dnes Chlístov), Žabovřesky, Úročnice (tedy Lhota Úroční) a Zbožná Lhota (dnes Zbožnice).“

Roku 1336 zastavil celý vladislavický újezd král Jan Lucemburský Oldřichovi z Kostelce, který už před tím získal v zástavu nedaleký královský hrad Kostelec (založený asi na počátku 14. století). Do újezdu tehdy patřily vsi Krusvičany (nově Krusičany), Lačnice (nově Chlístov), Žabovřesky a tři Lhoty: Zbožná (nově Zbožnice), Bukovská (nově Buková Lhota) a Úroční (nově Úročnice). Dřívějším držitelům, pražským křížovníkům, byly při novém zastavení zaručeny pouze desátky z kostela. Oldřich se však zmocnil také kostela a uvaloval na obyvatele újezdu nebývalá břemena.

V roce 1342 se Buková Lhota uvádí jako Bukowska Lohota.

 

            Vesnice Lhota Buková jest starého původu, před rokem 1450 patřila ku hradu Kostelci nad Sázavou, po jehož dobytí připojena byla ku panství konopišťskému, od které doby až do zrušení poddanství při panství konopišťském zůstala.

 

Pozn.:

V listopadu 1479 Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi (včetně Bukové Lhoty) drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím. Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím. Rozsah i obsah tehdejšího šternberského majetku kolem Konopiště známe z detailního výčtu obou majetkových dílů z roku 1495, jak jsou zachyceny v úředních zápisech v dvorských deskách. Je to nejstarší seznam obyvatel. Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval mimo jiné části i část vesnice Bukovská Lhota – Beneš, Dušek, Jaroš. Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval mimo jiné části i část vesnice Bukovská Lhota – Holina, Klenovec, Martin, Václav.

Adam ze Šternberka, nejvyšší komorník království Českého, držel v roce 1542 kromě Konopiště ještě Bechyni a Zelenou Horu. Tehdejší rozsah konopišťského panství známe ze stručného výčtu nemovité věnné zástavy, kterou učinil v roce 1542 pro svou snachu Annu z Pernštejna, manželku syna Viléma. Kromě zámku s poplužním dvorem a městem Benešovem šlo o 18 celých vsí (mimo jiné Lhota Bukovská).

 

            Když v roce 1560 pan Vilém ze Šternberka panství konopišťské ujímal, uvádějí se v Bukové Lhotě 6 usedlostí, patrně byly to tytéž usedlosti, které v knize pozemkové z roku 1755 uvedeny jsou, totiž:

            grunt Markovský neb Prokšíkovský čp. 3,

            grunt Šachovský čp. 5,

            grunt Hůrkovský čp. 2,

            grunt Řepáskovský čp. 8,

            chalupa Tomášovská čp. 1.

            Jiných as stavení v roce 1560 v Bukové Lhotě před 350 lety nestávalo.

 

Pozn.:

 

V tomto roce 1560 se uvádí ve Vla­dislavicích celkem 16 osedlých hospodářů, v Krusičanech 15, v Chlis­tově a v Úročnici po 7, v Bukové Lhotě 6 (peněžní renta 1 kopa 25 grošů).

Významným pramenem, pro poznání stavu konopišťského panství v 60. letech 16. století byla také registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569 a chovaná později v černínském archivu v Jindřichově Hrad­ci. Dnes jsou nezvěstná, a tak máme k dispozici jenom neúplný opis, příp. výtah_ který si v r. 1883 pořídil František A. Slavík. Rukopis urbáře, formátu velkého folia, obsahoval mnohem více, nežli známe z použité dílčí, cedule z roku 1560. Týkal se totiž" všech a všelija­kých stálých i běžných ročních důchodův a platův a jiných lidských povinností se všemi a všelijakými příslušnostmi a spanilostmi“ panství konopišťského jakožto "zpupného dědictví", jak čteme v dlou­hém nadpisu. Zachytil tedy nejen teritoriální rozsah dominia výč­tem lokalit, ale i jména poddaných, výměru i poddanské půdy a znovu podrobně poddanské povinno. Srovnejme, co tedy tento ztracený pramen přináší. K hradu Konopišti přináležela mimo jiné i Lhota Bukovská 6 osedlých, 1 poustka, 177 strychů polí.

V roce 1600 dopustili se pan­ští úředníci z Konopiště v okolí hradu několika násilností. Kromě ubití mladistvého oráče vnikli do příbytku jednoho z okolních sedláků, Václava Krejčího v Bukové Lhotě a zabavili mu nějaké zbraně.

            V začátcích 17. století pokra­čovalo soudní jednání o svobody vladislavického újezdu. V září 1601 vydal Rudolf II. příkaz, aby královský prokurátor za­hájil s Arklebem z Kunovic při o výplatu. Ani poté však nepokračovalo jednání před soudem rychle. Arkleb je protahoval, žá­daje často pod různými záminkami o odklad. Vyslancům podda­ných, prodlévajícím z toho důvodu v Praze, tím působil nadbytečné výdaje. Koncem září 1601 se dokonce pokusil zastrašit poddané no­vým násilným činem. V nočním čase včele většího ozbrojeného zá­stupu svých poddaných z Benešova i z některých vsí přitáhl do Bu­kové Lhoty, tam zjímal několik obyvatel a odvedl je s sebou na zá­mek, kde je nutil k poddanství, vyhrožuje těžkými tresty, nebudou-li ho chtít uznat za pána. Mezi zatčenými byl i jeden z mluvčích sed­láků, Václav Krejčí ze Lhot Bukovské. Ostatní předáci uprchli před výpravou do lesů a obávajíce se podobného osudu, vydali se opět do Prahy se stížností ke královskému prokurátorovi. Císař Rudolf II. hned také v osobním listě Arklebovi z Kunovic vyslovil svou nelibost nad tímto incidentem, ke kterému došlo ještě před ukončením pře. Obě strany byly znovu na­pomenuty ke klidu.

         V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská, je udán jeho rozsah jenom zhruba výčtem dominikálních objektů i poddanských míst s některým jejich pří­slušenstvím. Srovnáním se stavem, v roce 1569 včetně změn v roce 1571 můžeme konstatovat pouze dílčí rozdíly. Při výčtu míst je pro poznání jejich rozsahu významné rozlišení, zda k panství patřila celá nebo jenom dílem; uveden byl i počet pustých usedlostí a některé příslušenství. Vzhledem k diferencím od stavu v roce 1569 je nutno přehled uvést. K panství patřila i Lhota Buková (celá, poustka).

        Při jednání o Vladislavice v roce 1612 byli vyslýcháni pamět­níci o vztahu vladislavického újezdu jak ke Konopišti (majitelka Dorota Hodějovská z Hodějova), tak i ke kapitule. Některé zajímavé výpovědi: Václav Klínovec ze Lhoty Bukovský sdělil "ná­leželi jsme pánům prelátům na Hrad pražský k kostelu Všem svatým a platy všelijaké [jim] odvozovali …, král Jiří z Kunštátu býval často na Konopišti u pana Zdeňka, nejvyššího purkrabího pražského, od ně­ho sobě Vaclavice vyžádal s vesnicemi dotčenými, aby krále mohl po­ctivěji traktýrovati …, páni preláti nás jako svých poddaných se ují­mali a proti panu Arklebovi z Kunovic …, hájili …, vím také, že pan Arkleb - před tím uvozováním (v poddanost a poslušenství) daroval panu Menšíkovi čtyry koně bílý, fůru ovsa a jiného obilí nemálo …".

        V roce 1625 o obyvatelích obce Buková Lhota je veden nejstarší zápis v matrice narozených fary v Benešově.

V roce 1654 se Buková Lhota uvádí jako Lhota Bukowa.

V době zpracování berní ruly patřila ves Buková Lhota do kraje Vltavského, panství Tejneckého a Benického, jež vlastnil p. p. Václav hrabě z Vacínova. Datum visitace tohoto panství dne 7. měsíce listopadu léta Páně 1654 (provedli Matouš Ferdinand z Bilenbergu, opat sv. Mikuláše – Ferdinand Arnošt Hysrle z Chodu – Albrecht Krystyán Přichovský z Přichovic – Pavel Václav Nygrin z Liboslavě).

Ves Lhota Buková:

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Jan Šach 26 strychů

Jan Hůrka 30 strychů

Václav Řehořka 30 strychů

rolník v nově osedlý

Václav Matějíčků 30 strychů (vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1667)

rolník na živnosti skažený

Jan Tomášků 28 strychů

rolnický grunt pustý

Markovský 20 strychů dokonce pustý, role ladem leží.

 

            V roce 1700 shledáváme již v Bukové Lhotě 7 usedlostí a sice přibyla v té době usedlost čp. 7, kdy povstala obecní pastouška.

 

Pozn.:

 V roce 1715 došlo oproti roku 1623 ke změně k farní příslušnosti u okolních obcí Buková Lhota a Vidlákova Lhota k faře v Poříčí nad Sázavou, ostatní obce zůstávají příslušné k faře Benešov.

V roce 1715 patřila ke Konopišťskému panství i vesnice Buková Lhota (6 sedláků, 1 chalupník).

 

            Čp. 6 v zápisech soudních poznamenána není.

            Kolem roku 1800 vystavěna byla stavení čp. 9, 10, 11, 12, 13.

            O kovárně čp. 14 není zvláštních udání.

Po roce 1840 – 1865 vystavěna stavení čp. 15, 16, 17, 18.

 

Pozn.:

Dne 16. července 1895 byl na zasedání obecního výboru v Bukovanech založen Hasičský sbor Bukovany. Na tomto výboru byl ustanoven přípravný výbor ve složení: mimo jiné i pan Josef Dráb z Bukové Lhoty. Členové řídícího výboru přijímali v průběhu druhé poloviny července přihlášky ke sboru a dne 4. srpna 1985 bylo přijato 20 členů, z toho 16 členů z Bukovan, 3 členové z Úročnice a 1 člen z Bukové Lhoty.

 

            Stavení čp. 20 vystavěno po roce 1900.

            Vlastníci poddaných usedlostí odváděli dohromady vrchnosti, panství konopišťskému, 18 zlatých 01 krejcarů rýnských (as 216 kop) ročně ouroků, 12 ½ strychu dřevěného popele, 1 libru konopného přediva a konali panství na panských pozemcích každoročně: 624 dny roboty párem potahů a dobrým nářadím a 585 dní pěší roboty, mimo to platili daně, odváděli faráři desátek a konali vojenské přípřeže.

            Mezi obyvately do roku 1800 v Bukové Lhotě vyclivšími uvádějí se na statcích rodiny Hubertova, Zoulova, Hůrkova, Drábova, Prokšíkova, Repáskova, Klenovcova, Havelkova, Vašákova, Luxemburkova, Bernardova.

            Buková Lhota patřila k rychtě Ouročenské.

 

Pozn.:

V roce 1907 byl patronem fary Václavické Jeho císařská Výsost František Ferdinand d‘Este, arcikníže rakouský. K faře byly přifařeny: Václavice 425 katolíků (k.), 6 židů (ž.), škola čtyřtřídní; Brejlovka 13 k.; Hamry (Hrusice) 41 k.; Chrášťany 242 k.; Kozlé 9 k.; Přibyšice 236 k.; Úročnice 307 k.; Vatěkov 129 k.; Zbožnice 83 k. K faře v Poříčí nad Sázavou byla přifařena tato místa: Poříčí 724 k., 20 ak., 14 ž., škola 6 tříd; Čerčany 326 k., 41 ak.; čtyřkoly 163 k., 2 ak., 6 ž.; Dubsko 43 k.; Javorník 123 k.; Hvozdec 52 k., Lhota Buková 154 katolíků.

 

 

Usedlost čp. 1

zvaná chalupa Tomášovská.

 

            Za dřívějších dob patrně na ní hospodařili

Tomášovi.

            Před rokem 1750 byl vlastníkem jejím

Jiří Huberta.

            On hospodařil do roku 1757, načež jí dle zápisu ze dne 1. prosince 1757 prodal

Vavřinci Zoulovi

za 45 kop míšenských. Týž hospodařil na ní 5 roků a od něho koupil jí dle zápisu ze dne 30. ledna 1762

Tomáš Kohout

za 42 kop míšenských.

            Tomáš Kohout držel tu usedlost 45 roků, měl děti Annu, Václava, Pavla, Jakuba a Dorotu. Dceru Annu provdal za Havelku. Když stářím sešel, postoupil tu chalupu, k níž patřilo:

            18 jiter  87600 polí a

                       148800 luk a zahrad

dle zápisu ze dne 29. května 1807 své dceři

Anně provdané Havelkové

za cenu 181 zlatých 28 krejcarů, z níž dostalo se ostatním dětem podílů.

            Vlastníci této chalupy byli povinni panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu jménem úroků odváděti obnos 1 zlatý 28 ¼ krejcaru, do panské konopišťské flussárny odváděti 2 strychy dřevěného popele a konati panství robotu: každý týden po celý rok 2 dny (tedy ročně 104 dny) pěší dostatečnou osobou.

            Anna Havelková měla děti: Jana, Barboru a Ludmilu, ona hospodařila 25 roků. Dle smlouvy ze dne 20. srpna 1832 postoupila usedlost tu synu

Janu Havelkovi

v ceně 408 zlatých 32 ½ krejcaru stříbrného a ostatním dětem vykázala podíly po 80 zlatých stříbrných.

            Jan Havelka hospodařil 40 roků, jemu při tom pomáhali děti: Josef, František, Jan, Václav, Marie a Anna, když syn Josef se oženil, odevzdal hospodářství to dle smlouvy ze dne 22. května 1872 jemu a jeho manželce

Josefu a Anně Havelkovým

v ceně 2242 zlatých; ostatní děti dostaly podíly po 220 zlatých. Tito manželé hospodařili 22 roků, na čež dle smlouvy ze dne 8. října 1894 odevzdal usedlost tu synu a jeho manželce

Josefu a Anežce Havelkovým.

            Když Anežka Havelková zemřela, byla patřící jí polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 21. listopadu 1908 pozůstalému manželi

Josefu Havelkovi

do vlastnictví odevzdána. On se na to v roce 1909 znovu oženil, pojav za manželku Marii rozenou Hlaváčkovou z Hůrky a přijal jí dle smlouvy ze dne 21. května 1909 za spoluvlastnici.

Josef a Marie Havelkovi.

 

 

Usedlost čp. 2

zvaná Hůrkovský grunt.

 

            Před rokem 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Matěj Hůrka,

on prodal jí dle zápisu ze dne 27. listopadu 1701

Václavu Drábovi

za 82 kop míšenských.

            Po Václavu Drábovi ujal tu usedlost jeho syn

Martin Dráb

a po něm jeho syn

Tomáš Dráb,

žádný z posléz jmenovaných však zápis on neměl. Teprvé dle zápisu ze dne 28. května 1802 dokázal syn tohoto

Jiří Dráb,

že mu vlastnické nároky na tu usedlost přísluší a dal si jí knihovně připsati.

            Té doby patřilo k té usedlosti:

            34 jiter 60700 polí a

              2 jitra   3500 luk a zahrad.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni vrchnosti, panství konopišťskému, každoročně: do panského důchodu jménem úroků odváděti 3 zlaté 40 ½ krejcaru rýnského a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne (dohromady 78 dní) párem potahů a dobrým nářadím a každý týden 2 dny pěší roboty a mimo to v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

            Usedlost ta odhadnuta byla v ceně 352 zlatých 6 krejcarů.

            Jiří Dráb měl syna Václava a dceru Marii, kterou provdal za Dvořáka, on hospodařil 32 roků; dne 24. března 1834 zemřel. Pozůstalost jeho byla dle přivlastňující listiny ze dne 10. listopadu 1837 pojednána a usedlost ta synu

Václavu Drábovi

odevzdána s tím, aby sestře Marii vyplatil podílu 92 zlatých stříbrných.

            Václav Dráb měl syna Václava a dcery Kateřinu a Marianu, on hospodařil 10 roků, načež dle smlouvy ze dne 30. září 1847 usedlost tu synu

Václavu Drábovi

do vlastnictví postoupil v ceně 1204 zlatých 3 krejcary a ustanovil, aby dcerám jeho po 400 zlatých podílu zaplatil.

            Václav Dráb hospodařil na té usedlosti 34 roků, a když syn jeho Jan Dráb Marii rozenou Vašákovou za manželku pojal, tedy těmto manželům

Janu a Marii Drábovým

dle spisu notářského ze dne 15. srpna 1881 do vlastnictví odevzdal.

 

 

Usedlost čp. 3

zvaná Markovský neb Prokšíkovský grunt.

 

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Pavel Prokšík,

on hospodařil do svého úmrtí, když zemřel, byla usedlost ta dle zápisu ze dne 26. listopadu 1757 odevzdána jeho synu

Matěji Prokšíkovi

v ceně 84 kop míšenských.

            Po jeho úmrtí ujal tento statek dle zápisu ze dne 4. července 1780 syn jeho

Václav Prokšík

v ceně 223 zlatých 21 grošů 3 denáry rýnské.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému jako robotu konati: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a každý týden 2 dny pěší.

            Ve stavení nalézaly se: jedna světnice, maštal a dva chlévy, kteréž bylo vše staré a sešlé (odhadnuto na 20 kop), zvlášť stály dvě komory a chlívy (odhadnuty na 12 kop míšenských), pak stodola (7 kop míšenských) a zřízena byla nová studně (10 kop míšenských).

            K usedlosti té patřilo:

      25 strychů polí,

      1 ½ strychu zahrady a

      louka po 1 vůz sena.

            Václav Prokšík měl děti: Václava, Jakuba, Jana, Tomáše, Kateřinu, Annu, Barboru, a když v roce 1805 zemřel, nebylo ještě poslední jeho děcko, jež se po jeho smrti narodilo, na světě.

            On hospodařil 25 roků, po něm dle zápisu ze dne 9. května 1805 připadlo toto hospodářství synu

Václavu Prokšíkovi

v ceně 1839 zlatých 11 krejcarů a ostatním dětem vyměřeny podíly po 165 zlatých 12 krejcarech.

            Dle pozemkového měření patřilo k té usedlosti:

            36 jiter 1398 polí a

             1 jitro 1284 luk, zahrad a pastvin.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni každoročně panství konopišťskému: jménem úroků do důchodu zaplatiti obnos 3 zlaté 40 ½ krejcaru a odevzdati do panské konopišťské flusárny 3 strychy popele v ceně po 8 krejcarech a konati výše jmenovanou robotu.

            Václav Prokšík hospodařil 39 roků, on měl u sebe schovance

Richarda Svobodu

syna po Janu Svobodovi, bývalém fabrikantu z Týnice, a když věkem sešel, tedy mu usedlost tu dle zápisu ze dne 3. února 1844 do vlastnictví postoupil.

            On pojal za manželku Rosalii rozenou Breburdovou, dceru po zemřelém Františku Breburdovi bývalém sedláku čp. 4 v Nové Vsi a přijal dle smlouvy ze dne 14. února 1848 za spoluvlastnici.

Richard a Rosalie Svobodovi.

            Později však se rozhodl tak, že jí

Rosalii Svobodové

dle smlouvy ze dne 11. října 1851 i druhou jemu patřící polovici té usedlosti do vlastnictví odevzdal.

            Manželé tito měli dceru Annu, která provdala se za Josefa Kohouta; Rosalie Svobodová, aby jim vlastní hospodaření umožnila, postoupila dle smlouvy ze dne 20. února 1868 usedlost tu těmto manželům

Josefu a Anně Kohoutovým

v ceně 4000 zlatých.

            když Anna Kohoutová zemřela, sdědil pozůstalou polovici té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 7. března 1900 její syn Josef Kohout (mladší),

Josef a Josef Kohoutovi

a když on se oženil, odevzdal jeho otec Josef Kohout patřící mu polovici této usedlosti dle smlouvy ze dne 28. prosince 1901 této jeho manželce Barboře Kohoutové do vlastnictví.

Josef a Barbora Kohoutovi.

 

 

Usedlost čp. 4

zvaná grunt Tomášovský

 

            Usedlost ta patřila patrně dříve rodině

Tomášových.

            Kolem roku 1700 držel tu usedlost

Jakub Řepásek.

            Za jeho hospodaření stavení toto z božího dopuštění (totiž následkem blesku) celé až do gruntu vyhořelo, on ale je více nevystavěl a jako spáleniště je po něm dle zápisu ze dne 12. května 1738 ujal

Václav Dráb

v ceně 87 kop míšenských. On stavení toto úplně nově vystavěl.

            Václav Dráb hospodařil na té usedlosti 28 roků, dle smlouvy ze dne 1. února 1766 odevzdal usedlost tu synu

Václavu Drábovi

za cenu 98 zlatých 30 grošů rýnských.

            On měl syny Petra a Martina, a poněvadž oba na hospodářství usaditi chtěl, opatřil od své vrchnosti povolení a mezi ně usedlost tu rozdělil, a sice poněvadž k ní původně patřilo

            39 jiter 103700 polí a

              2 jitra 114000 luk a zahrad

odevzdal

Petru Drábovi

stavení čp. 4 a urče v něm, světnici, síň, komoru, maštal, chlívek, pak dále dvě komory a sklípek a pozemků:

            19 jiter 131800 polí a

              1 jitro  57000 luk a zahrad

v ceně 500 zlatých a ostatní obdržel Martin Dráb; studna byla oběma hospodářům společná.

            Petru Drábovi bylo uloženo, aby vrchnosti každoročně konal robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne (dobu 78 dní) párem potahů a od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 6 ½ dne pěší, on byl dále povinnen každoročně do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 2 zlaté 12 krejcarů a odvést do panské konopišťské flusárny 1 ½ strychu dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských.

            Martin Dráb vystavěl si při odevzdaných mu pozemcích stavení nové, u téhož poznačeno jest číslem popisným 12.

            Petr dráb měl za manželku Marianu, z manželství toho narodily se děti: Jakub, Anna, Marie, Barbora, Dorota, Alžběta a Kateřina.

            Oni provdali: Annu za Vnoučka do Mrače, Marii za Piláta do Žíňan, Barboru za Zemana do Bukové Lhoty, Dorotu za Juliana do Chrástu, Alžbětu za Bernarda v Bukové Lhotě a Kateřinu za Zoulu v Pyšelích; hospodařili do roku 1849, načež jí dle smlouvy ze dne 28. února 1849 odevzdali synu

Jakubu Drábovi

v ceně 1130 zlatých stříbrných, vyměřivše dcerám podíly po 120 zlatých.

            Té doby byl Petr Dráb také vlastníkem usedlosti čp. 12, koupiv jí v roce 1842 od bratra Martina Drába za 220 zlatých stříbrných.

            Jakub Dráb, obě tyto usedlosti, obdržev je od otce, hospodařil na těch usedlostech 24 roků, i když syn jeho Josef se oženil, odevzdal obě ta hospodářství dle spisu notářského ze dne 15. července 1873 jemu a jeho manželce

Josefu a Anně Drábovým.

            Manželé  tito hospodařili na těch usedlostech 36 roků, a když syn Norbert v roce 1909 Františku Dobiášovou, dceru po rolníku v Třemošnici za manželku pojal, odevzdali je dle spisu notářského ze dne 3. června 1909 těmto manželům

Norbertu a Františce Drábovým.

 

 

Usedlost čp. 5

zvaná grunt Šachovský.

 

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Matěj Klenovec.

            Po jeho úmrtí ujal tu ji dle zápisu ze dne 26. listopadu 1754

Jan Klenovec

v ceně 84 kop míšenských.

            Dle zápisu ze dne 22. prosince 1791 hospodařil na té usedlosti

Jan Havelka,

poněvadž ale špatně hospodařil, staré dluhy neplatil a nové dluhy přidělával, odebrala mu vrchnost to hospodářství a usedlost tu v dražbě prodala, dle zápisu ze dne 22. prosince 1791 koupil ji

Jakub Vašák

za 340 zlatých.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťského každoročně: do důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 3 zlaté 56 ¼ krejcaru rýnského, do panského kvelbu odevzdati jednu libru konopného přediva a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava každý týden 1 den pěší.

            Jakub Vašák hospodařil na té usedlosti 7 roků, na to jej dle zápisu ze dne 13. května 1798 odevzdal synu

Matěji Vašákovi

v ceně 438 zlatých 52 ½ krejcaru a jemu bylo uloženo, aby mimo výše uvedené povinnosti k panství konopišťskému dále odváděl každoročně do panské konopišťské flusárny 2 strychy popele po 8 krejcarech rýnských.

            Té doby patřilo k té usedlosti:

     36 jiter   31100 polí,

       1 jitro 125500 luk,

                    25600 pastvin.

            Ve stavení nalézaly se: jedna světnice, síň, maštal, jeden chlív a nad ním dvě komory, dále pak jedna komora, jedna kolna a stodola.

            Matěj Vašák měl děti: Jana, Matěje, Jakuba a Majdalenu a Kateřinu; dceru Majdalenu provdal za Drába.

            On hospodařil 23 roků, když dne 28. února 1821 zemřel, byla usedlost ta dle přivlastňující listiny ze dne 29. ledna 1827 odevzdána synu

Janu Vašákovi

v ceně 552 zlatých stříbrných, on hospodařil na ní 22 roků a vychoval v ní syna Václava a dceru Marii.

            Dle zápisu ze dne 17. listopadu 1849 odevzdal jí do vlastnictví synu

Václavu Vašákovi

v ceně 1434 zlatých 14 krejcarů stříbrných a ustanovil, aby z ní dceři Marii vyplatil podílu 1200 zlatých.

            Václav Vašák hospodařil 11 roků a na to jí dle smlouvy ze dne 29. října 1858 odevzdal manželce

Marii Vašákové rozené Haškové.

            Ona držela jí 32 roků, a když syn její Josef s Annou rozenou Chlístovskou v manželství vešel, odevzdala usedlost tu dle smlouvy ze dne 15. června 1890 těmto manželům

Josefu a Anně Vašákovým.

 

 

Dům čp. 6.

 

            Jest obecní pastouška, připsána obci v jejím majetku a zvláštních zápisů o ní není.

 

 

Usedlost čp. 7.

 

            Před rokem 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Václav Luxemburg.

            On hospodařil do roku 1710 a na to jí dle zápisu ze dne 1. ledna 1710 prodal

Pavlu Drábovi

za 86 kop míšenských.

            Na to hospodařila rodina Drábova do roku 1802 bez zápisu, a poněvadž povinnosti své panství náležitě plnila, nebyly zápisy jejich dožadovány.

            Dle zápisu ze dne 26. července 1802 odevzdána byla usedlost ta již zemřelému

Vítu Drábovi

synu pro jmenovaného, poněvadž on ale již dne 4. dubna 1772 zemřel, sdědil jí nejmladší syn

Matěj Dráb

v ceně 322 zlatých 13 ½ krejcaru.

            K usedlosti té patřilo:

     33 jiter 66200 polí a

       1 jitro 64500 luk, zahrad a pastvin.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 3 zlaté 401/2 krejcaru, odváděti do panské konopišťské flusárny 3 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a ročně 39 dní pěší. Matěj Dráb měl děti: Václava, Jakuba, Martina, Kateřinu a Matěje; on hospodařil 46 roků, když stářím sešel, odevzdal usedlost tu dle zápisu ze dne 30. června 1818 synu

Václavu Drábovi

v ceně 644 zlatých vídeňského čísla.

            Václav Dráb pojal za manželku Annu rozenou Nádvorníkovou z Mrače a přijal jí dle smlouvy ze dne 14. prosince 1843 za spoluvlastnici.

Václav a Anna Drábovi.

            Manželé tito hospodařili na té usedlosti ještě 25 roků, a na to jí dle smlouvy ze dne 10. listopadu1868 prodali

Františku Baťhovi

za 5470 zlatých 80 krejcarů stříbrných. Týž ale v roce na to, dle smlouvy ze dne 18. června 1869 odevzdal jí synu

Josefu Baťhovi

v ceně 3727 zlatých 53 krejcarů, kterýž brzo na to se oženiv, přijal dle smlouvy ze dne 11. listopadu 1869 manželku Annu rozenou Svobodovou za spoluvlastnici.

Josef a Anna Baťhovi.

 

 

Usedlost čp. 8

zvaná grunt Řepáskův.

 

            Kolem roku 1750 patřil ten grunt

Václavu Zoulovi.

            Po jeho smrti držela jej jeho dcera

Judyta Zoulová,

která se dvakrát provdala, nejprve za Vojtěcha Havlíčka a po jeho úmrtí za Pavla Koutského, kteří s ní na tomto statku hospodařili, protože ale vůbec špatně hospodařili, daně neplatili a hospodářství hynulo, odebrala jim vrchnost hospodaření a usedlost tu odevzdala

Tomáši Havelkovi,

který měl dceru Václava Zouly, Annu Zoulovou za manželku, protože ale té doby byl Tomáš Havelka již věkem sešlý stařec, odevzdala jí vrchnost jeho dceři

Anně Havelkové a jejímu manželi Jakubu Bernardovi

v ceně 474 zlatých 9 grošů a 1 ¼ denárů rýnských, to stalo se dle zápisu ze dne 14. března 1781.

            Jakub Bernard pak polovici té usedlosti odevzdal svému bratru Pavlu Bernardovi, kterýž při ní nové stavení vystavěl, čímž povstala usedlost čp. 13.

            Bylo proto dle zápisu ze dne 3. července 1801 připsáno

Jakubu Bernardovi

stavení čp. 8 a pozemků:

      18 jiter   69700 polí a

                  159400 zahrad a luk,

její oceněno bylo na 106 zlatých.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému: každý rok: jménem úroků do panského důchodu odváděti obnos 2 zlaté 12 krejcarů, do panské konopišťské flusárny 1 ½ strychu dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských, a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne (= 78 dnů) párem potahů a od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

            Jakub Bernard měl děti: Jana, Václava, Barboru a Kateřinu, když zemřel, byla usedlost ta dle přivlastňující listiny ze dne 30. července 1819 odevzdána synu

Janu Bernardovi

v ceně 682 zlatých 24 ¼ krejcarů rýnských, úrok do panského důchodu snížen na ročních 1 zlatý 50 krejcarů, potažitá robota změněna na týdenní ¾ dne a pěší robota na 31 ½ dne.

            Jan Bernard měl děti: Matěje, Jana a Marii, tuto dceru provdal za Vašáka, on hospodařil do svého úmrtí, skoro 50 let; na to byla usedlost ta z jeho pozůstalosti dle odevzdací listiny ze dne 24. ledna 1856 odevzdána synu jeho

Matěji Bernardovi.

            On držel tu usedlost 15 roků jako samostatný hospodář a když v roce 1871 jeho syn Jan s Barborou rozenou Matouškovou, dcerou Václava Matouška v manželství vešel, odebral se na výminěk a usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 9. září 1871 těmto manželům

Janu a Barboře Bernardovým

do vlastnictví postoupil v ceně 2200 zlatých.

            Manželé tito hospodařili 21 roků, a když v roce 1892 František Houdek dceru jejich Marii za manželku pojal, odevzdal usedlost tu dle smlouvy ze dne 6. října 1892 těmto manželům,

Františku a Marii Houdkovým.

 

 

Domek čp. 9.

 

            Domek tento obdržel bez zápisu

Matěj Štěpán

od

Jana Drába,

 on držel jej do roku 1819, načež jej dle smlouvy ze dne 6. prosince 1819 postoupil synu

Martinu Štěpánovi

v ceně 500 zlatých vídeňského čísla.

            Vlastníci toho domu byli povinni každý rok obci jménem činže zaplatiti obnos 2 zlaté 15 krejcarů (poněvač byl patrně na obecním pozemku vystavěn), do panské konopišťské flusárny odváděti 1 strych dřevěného popele v ceně 8 krejcarů rýnských a konati v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší roboty.

            Martin Štěpán měl děti: Jana, Pavla, Martina a Marii, on hospodařil 23 roků, načež postoupil domek ten dle smlouvy ze dne 29. ledna 1842 synu

Janu Štěpánovi

v ceně 202 zlatých stříbrných, Týž ale následujícího roku, dle smlouvy ze dne 1. února 1843 prodal jej

Václavu Dřízhalovi.

            Václav Dřízhal držel jej do svého úmrtí, tedy 13 roků, když dne 20. března 1856 zemřel, sdědila jej z jeho pozůstalosti dle odevzdací listiny ze dne 28. května 1856

Marie Dřízhalová

v ceně 318 zlatých 10 krejcarů stříbrných, ona po 10 letém hospodaření odevzdala jej dle smlouvy ze dne 9. ledna 1868 synu a jeho manželce

Václavu a Marii Dřízhalovým

v ceně 286 zlatých, vyhradivši si výminěk.

            Když Marie Dřízhalovi zemřela, byla polovice toho domku jí patřící dle odevzdací listiny ze dne 11. září 1877 pozůstalému manželi

Václavu Dřízhalovi

do vlastnictví odevzdána.

            On hospodařil pak s druhou manželkou svojí Františkou do roku 1907, a když syn Václav za manželku pojal Marii Vrzalovou, rolnickou dceru v Městečku, postoupil dle smlouvy svatební ze dne 7. října 1907 domek ten těmto manželům

Václavu a Marii Dřízhalovým.

 

 

Usedlost čp. 10.

 

            Toto stavení bylo kolem roku 1800 na obecním pozemku vystavěno a platilo se z něho každoročně do obecní pokladny činže 2 zlaté a konala se z něho panství v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 - ti denní pěší robota.

 

 

Usedlost čp. 11.

 

            Stavení toto vystaveno bylo kol roku 1803 a sice

Václav Brejla

koupil dle smlouvy ze dne 22. října 1803 od panství dominikální pole k Vidlákové Lhotě patřící a vystavěl si tu toto stavení.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu platiti jménem úroků obnos 1 zlatý 28 krejcarů a konati každý týden po celý rok 2 dny pěší roboty.

            Václav Brejla držel tu usedlost do roku 1825, tedy skoro 22 roků; dle zápisu ze dne 7. září 1825 postoupil ji synu

Matěji Brejlovi

v ceně 758 zlatých 43 krejcarů. Tento hospodařil 36 roků, načež, když syn jeho Jan se oženil, postoupil jej dle smlouvy ze dne 12. října 1861 jemu a jeho manželce

Janu a Marii Brejlovým.

            Manželé tito drželi ten dům 29 roků, a když v roce 1890 dcera jejich Marie provdala se za Františka Papeže, odevzdali jej dle smlouvy ze dne 4. února 1890 těmto manželům

Františku a Marii Papežovým.

Jim však valně se nevedlo, oni zapadli do dluhů a byla proto usedlost ta dne 5. září 1892 v dražbě prodána a vydražili ji manželé

Antonín a Kateřina Šebkovi.

 

 

Usedlost čp. 12.

 

            Usedlost tato povstala v roce 1802. V tomto roce rozdělil Václav Dráb, toho času majitel Tomášovského gruntu čp. 4, tuto usedlost mezi své syny Petra a Martina.

Martin Dráb

obdržel místo ku vystavění si nového stavení – (čp. 12) pak pozemků:

     19 jiter 131800 polí a

       1 jitro  57000 luk a zahrad

a společnou s usedlostí čp. 4 studnu, on byl povinnen panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu jménem úroků odváděti obnos 2 zlaté 12 krejcarů, do konopišťské flusárny odváděti 1 ½ strychu dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

            Martin Dráb prodal tu usedlost v roce 1842 bratru

Petru Drábovi,

vlastníku usedlosti čp. 4 za cenu 280 zlatých stříbrných, avšak zápis o tom upsán nebyl, teprvé, když dne 23. června 1845 zemřel, byla usedlost ta Petru Drábovi dle zápisu ze dne 10. dubna 1846 do vlastnictví odevzdána a s usedlostí čp. 4 spojena a od té doby nese osudy společné s usedlostí čp. 4.

 

 

Usedlost čp. 13.

 

            Usedlost tato povstala v roce 1801. Když ohledně Řepáskového gruntu čp. 8 po úmrtí jeho vlastníka, Václava Zouly, dědičný pořádek učiněn byl a usedlost ta Jakubu Bernardovi, kterýž  měl Annu dceru Václava Zouly za manželku, do vlastnictví odevzdána byla, podělil se Jakub Bernard v roce 1801 o usedlost tu s bratrem Pavlem Bernardem a odevzdal mu do vlastnictví polovici toho původního Řepáskového gruntu totiž:

     18 jiter   69700 polí a

                 195400 zahrad a luk a

Pavel Bernard

 si při pozemcích těch toto stavení vystavěl.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému: každoročně: do panského důchodu jménem úroků platiti obnos 2 zlaté 12 krejcarů rýnských, odváděti do panské konopišťské flusárny 1 ½ strychu dřevěného popele v ceně po 8 krejcarů a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a dobrým nářadím a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

            Pavel Bernard hospodařil na té usedlosti 8 roků, na to jí dle zápisu ze dne 30. listopadu 1809 prodal

Janu Chrpovi

z Dlouhých Polí za 1200 zlatých rýnských, on hospodařil na ní 10 roků a dle zápisu ze dne 30. dubna 1819 odevzdal ji synu

Václavu Chrpovi

v ceně 1000 zlatých.

            Václav Chrpa byl dlužen svému bratrovi Janu Chrpovi 40 zlatých, poněvadž ale po dobrém neplatil, jal se proti němu Jan Chrpa pohledávání to vymáhati: poněvadž ale byl Václav Chrpa i v placení daní nepořádný, ustanovila vrchnost, že se má usedlost ta v dražbě prodati. Aby se ale Václav Chrpa dražbě uhnul, postoupil tu usedlost dle smlouvy ze dne 2. dubna 1828 bratru

Jiřímu Chrpovi

v ceně 1301 zlatých 38 ½ krejcarů vídeňského čísla (= 520 zlatých 40 krejcarů stříbrných). Týž ale hospodařil na ní toliko jeden rok a dle zápisu ze dne 12. listopadu 1829 prodal jí

Josefu Mikolášovi

za 600 zlatých.

            Josef Mikolášek v roce následujícím se oženil, pojav za manželku Kateřinu rozenou Kamzíkovou, dceru Václava Kamzíka z Dnespek a přijal jí dle smlouvy ze dne 9. ledna 1830 za spoluvlastnici.

Josef a Kateřina Mikoláškovi.

            Manželé tito hospodařili na té usedlosti však toliko dva roky, dle smlouvy ze dne 11. října 1832 vyměnili ji manželům

Václavu a Kateřině Škvorovým

za usedlost čp. 3 ve Velkých Žíňanech. Manželé tito hospodařili na té usedlosti 31 roků, a když syn jejich Josef se oženil a po samostatném hospodářství zatoužil, odevzdali usedlost tu dle smlouvy ze dne 28. dubna 1863 jemu a jeho manželce

Josefu a Marii Škvorovým.

            Oni drželi jí 8 roků, na to jí dle smlouvy ze dne 26. prosince 1871 postoupili manželům

Františku a Majdaleně Škvorovým

ceně 2000 zlatých.

            Tito manželé hospodařili na té usedlosti 10 roků a dle smlouvy ze dne 11. září 1881 odevzdali ji synu

Janu Škvorovi

v ceně 4700 zlatých.

 

 

Kovárna čp. 14.

 

            Jest majetkem obecním a není o ní žádných zvláštních zápisů.

 

 

Usedlost čp. 15.

 

            Stavení povstalo kol roku 1841, dle zápisu ze dne 18. února 1841 prodal Matěj Bernard od své usedlosti čp. 8

Václavu Bernardovi

část pozemku, a on si na něm toto stavení vystavěl.

            Po jeho úmrtí byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 10. října 1852 odevzdána jeho synu

Jakubu Bernardovi,

jenž na ní hospodařil 32 roků, když pak syn jeho Josef se oženil, odevzdal hospodářství to dle smlouvy ze dne 17. srpna 1884 jemu a jeho manželce:

Josefu a Marii Bernardovým.

 

 

Domek čp. 16.

 

            Prvním vlastníkem tohoto domku byl

Martin Dráb;

jemu byl připsán dle smlouvy ze dne 6. března 1844, povstal proto domek ten v této době.

            Po jeho úmrtí sdědila jej dle odevzdací listiny ze dne 27. ledna 1865

Anna Křížová,

a když ona zemřela, byl dům ten dle odevzdací listiny ze dne 17. listopadu 1892 odevzdán jejímu synu

Janu Křížovi.

 

 

Domek čp. 17.

 

            Domek tento vystavěn byl kolem roku 1864 od

Jana Bernarda,

jenž k jeho vystavění od obce dle smlouvy ze dne 7. ledna 1864 část pozemku koupil. On držel jej téměř 28 roků, a když dceru jeho za manželku František Heřman pojal, odevzdal jej dle smlouvy ze dne 24. ledna 1892 těmto manželům

Františku a Marii Heřmanovým

do vlastnictví.

 

 

Domek čp. 18.

 

            Domek tento byl bez čísla vystavěn při usedlosti čp. 13, dle spisu notářského ze dne 28. května 1875 postoupili manželé

Josef a Marie Kratochvílovi

pozemky ve výměře 1 jitro a 50 od své usedlosti čp. 13 synu a jeho nevěstě:

Františku Kratochvílovi a Marii Škvorové

i s domkem čp. 18 v ceně 650 zlatých, vyhradivši si užívání části pozemku a byt, oni hospodařili na tom domku 28 roků, a když syn jejich Karel vlastní domácnost si zařídil, odevzdali jej dle smlouvy ze dne 17. července 1903 jemu a jeho manželce

Karlu a Boženě Kratochvílovým.

 

 

Domek čp. 19.

 

            V knize pozemkové nepřichází.

 

 

Domek čp. 20.

 

            Vystavěn byl kol roku 1902, dle smlouvy ze dne 13. září 1902 koupili manželé

Václav a Marie Novákovi

od Františka Havelky část pozemku a domek tento vystavěli.

 

 

 

 

 

 

           

 

 

 

           

 

 

 

 

 

           

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář