Usedlost č. p. 9

zvaná Kmochovská chalupa.

 

            Patrně ta chalupa patřila dříve Kmochovi. Kolem roku 1750 byl vlastníkem jejím

Tomáš Hubínek,

když týž zemřel, vedla to hospodářství pozůstalá po něm vdova Mariana se synem Vojtěchem.

Mariana a Vojtěch Hubínkovi

            Dle zápisu ze dne 29. února 1769 byla chalupa ta odevzdána synu

Vojtěchu Hubínkovi,

při čemž byla následovně odhadnuta:

    stavení za 13 zlatých,

    4 strychy polí osetých za 8 zlatých,

    8 strychů polí neosetých za 8 zlatých,

    louka na jeden vůz sena za 1 zlatý.

            Po Vojtěchu Hubínkovi pozůstala jediná dcera Dorota, provdaná za Jana Havelku. Z její žádosti byla usedlost ta dle zápisu ze dne 25. září 1791 odevzdána jejímu otčímu a matce manželům

Janu a Dorotě Škoulovým

této dřív ovdovělé Hubínkové,

proto že jí za ni 200 zlatých na zakoupení chalupy č. 2 v Ouročnici  hotově zaplatili a mimo to odevzdali jí: dva tažné voly, jednu jalovici, čtyry ovce, nový vůz, jeden pluh a jedny brány.

            Vlastníci této chalupy byli povinni vrchnosti, panství konopišťskému, konati robotu každý týden 2 dny pěší a odevzdati do panského kvelbu ½ libry konopného přediva.

            Oni drželi tu chalupu 6 roků, dle zápisu ze dne 8. července 1797 postoupili tu chalupu i s patřícími k ní:

            16 jiter 1127⁰⁰ polí,

                          359⁰⁰ zahrad,

                          623⁰⁰ luk,

svému nejstaršímu synu

Václavu Škoulovi

za 200 zlatých rýnských a ustanovil, aby ostatním jeho dětem Anně provdané za Matěje Fulína ve Václavicích, Kateřině, Marianě a Janovi vyplatil podíly.

            Václav Škoula měl dítky: Kateřinu, Václava, Marii, Matěje, Františka a Josefa; dcera Kateřina provdala se za Zoulu; on hospodařil do roku 1842, tedy 45 roků, dle smlouvy ze dne 17. ledna 1842 postoupil tu chalupu synu

Václavu Škoulovi

za cenu 381 zlatých 14 krejcarů stříbrných. Týž hospodařil do svého úmrtí, když pozůstalost jeho pojednána byla, ujal ji dědičně dle odevzdací listiny ze dne 8. srpna 1873 syn

Václav Škoula,

týž se v roce 1875 oženil, pojav za manželku

Annu rozenou Řehákovou

a přijal ji dle smlouvy ze dne 12. srpna 1875 za spoluvlastnici.

            Manželé tito hospodařili na té usedlosti 6 roků, načež ji dle smlouvy ze dne 5. dubna 1881 postoupili manželům

Karlu a Kateřině Roubíčkovým.

            Manželé tito ve dvou rocích na to, dle smlouvy ze dne 11. června 1883 prodali ji

Janu Koláři,

           od něho koupili ji v roce následujícím, dle smlouvy ze dne 17. července 1884 manželé

Jan a Marie Hubáčkovi,

           poněvadž oni ale všem závazkům dostáti nemohli, byla usedlost ta v roce 1893 v dražbě prodána a vydražil ji

František Žížala.

            On držel ji 7 roků, načež ji dle smlouvy ze dne 11. července 1900 prodal

Anastázii Kočí.

 

Dům č. p. 10

 

            Vystavěn byl kolem roku 1856, dle smlouvy ze dne 28. února 1856 koupili manželé

František a Marie Vnoučkovi

od obce Ouročnické část pozemku k vystavění toho domu a dům ten na něm vystavěli. Oni drželi jej do roku 1875, načež jej dle smlouvy ze dne 5. května 1875 postoupili manželům

Václavu a Anně Vnoučkovým

v ceně 700 zlatých.

 

Chalupa č. p. 11

 

            Kolem roku 1700 hospodařil na té chalupě

Tomáš Zboženský,

on hospodařil do roku 1740, načež ji v tomto roce odevzdal zeti

Tomáši Hubínkovi

v ceně 30 zlatých.

            K chalupě té patřilo:

   7 jiter 740⁰⁰ polí,

             766⁰⁰ zahrad a luk;

on prodal jí

Martinu Drábovi,

po něm hospodařil na ní syn jeho

Martin Dráb

do roku 1802, tu pak odevzdal ji dle zápisu ze dne 24. července 1802 synu

Josefu Drábovi,

při čemž byla chalupa ta následovně popsána:

ve stavení nalézaly se: světnice, síň, stodola, komora a při ní mlátek, dále komora a dva chlívky.

            Jemu bylo s chalupou tou odevzdáno: jedna kráva, dva tažné voly, čtyry ovce, vozík, pluh a brány.

            Martin Dráb měl mimo hospodáře, děti: Vojtěcha, Marianu, Dorotu, Annu, Kateřinu a Barboru; Dorotu provdal za Jumfálka do Poříčí.

            Vlastníci této chalupy byli povinni konati následující robotu: každý týden 1 den pěší a odváděti každý rok do panské konopišťské flusárny 1 strych dřevěného popele v ceně 8 krejcarů rýnských.

            Po té ujal tu chalupu

Martin Drábek

on hospodařil do roku 1812, načež dle smlouvy ze dne 1. května 1812 postoupil ji synu

Vojtěchu Drábkovi

a ní zároveň odevzdal mu jednoho tažného vola, domácí nářadí a nábytek, vůz, pluh, brány, dvě sekery, vidle, motyku a řezačku s kosou – vše v ceně 600 zlatých a ustanovil, aby ostatním jeho dětem: Marianě, Dorotě a Anně vyplatil podíly.

            Vojtěch Drábek hospodařil 21 roků, při tom pomáhaly mu dcery: Kateřina, Barbora a Ludmila.  Když v roce 1833 pojal jeho dceru Kateřinu Jan Pešan, syn Josefa Pešana z Krhanic za manželku, vyhradil si výminěk a usedlost tu dle smlouvy ze dne 10. května 1833 manželům

Janu a Kateřině Pešanovým

do vlastnictví odevzdal, vyhradiv pro ostatní dcery podíly po 20 zlatých.

            Manželé tito hospodařili 37 roků; na to dle smlouvy ze dne 17. července 1870 postoupili chalupu tu dceři

Kateřině Pešanové

v ceně 1550 zlatých.

            Dcera provdala se v roce 1885 za Míčku.

            V roce 1890 byla chalupa ta v dražbě prodána a vydražil jí

František Novák.

 

Usedlost č. p. 12

zvaná Markovský grunt.

 

            Kolem roku 1700 hospodařil na té chalupě

Jakub Marek

            když zemřel, byla usedlost ta dle zápisu ze dne 23. dubna 1731 odevzdána

Jakubu Šabatovi,

při té příležitosti byla usedlost ta odhadnuta:

               stavení za 33 zlatých rýnských,

               13 strychů polí osetých 26 zlatých,

               27 strychů polí neosetých 27 zlatých,

               2 strychy zahrad a pastvin 2 zlaté,

               louka po 2 vozy sena 2 zlaté,

               pár koní 16 zlatých, vůz, pluh a brány, 7 zlatých.

            Celá usedlost odhadnuta na 113 zlatých rýnských.

            Po Jakubu Šabatovi zůstal jediný syn Pavel, jenž ale nebyl schopen hospodářství to spravovati, poněvadž byl nedospělý; bylo proto ustanoveno, že bude hospodářství to do jeho zrostu k jeho ruce spravovati matka

Anna Šabatová (za nezletilého Pavla Šabatu).

            Mladá tato vdova provdala se později za Pavla Koutského, jenž ji ve správě toho hospodářství býti měl podporou.

            Avšak hospodaření jejich nebylo účinné a šťastné, jeden dluh přivolal druhý, hospodářství pustlo; vrchnost obávajíc se následků tohoto neblahého hospodaření, odejmula je manželům Pavlu a Anně Koutským a odevzdala je

Pavlu Šabatovi jinak Vlčkovi

v ceně 567 zlatých 35 ½ krejcarů rýnských uloživší mu zároveň, aby sestrám: Ludmile provdané Zoulové, Anně provdané Prokšíkové, Kateřině provdané Vaňkové, Bětě provdané Dvořákové, Marianě provdané Povolné a Judytě, vyplatil podíly.

            Vlastníci tohoto statku byli povinni panství konopišťskému konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a dobrým nářadím a v době od Svatého Jana Křtitele do Svatého Václava 13 dní pěší.

            Poněvadž Pavel Šabat jinak Vlček mnoho dluhů a závazků převzal a sám je zniknouti nemohl, prodal tu dle smlouvy ze dne 20. listopadu 1809 polovici té usedlosti Jakubu Mášovi, čímž rozdělil se ten statek na usedlosti č. p. 12 a 17.

            Pavel Šabat ponechal si stavení č. p. 12 a polovic pozemků. Tento svůj polostatek postoupil synu

Jakubu Šabatovi

v ceně 791 zlatých 24 krejcarů vyhradiv si pro sebe jednu světnici, komoru a polovic stodoly a maštale.

            Po vypořádání polovice té usedlosti Jakubu Mášovi zbylo při usedlosti č. p. 12:

            21 jiter 1117⁰⁰ polí,

            2 jitra 300⁰⁰ luk a zahrad.

            Jakub Šabat hospodařil na té polousedlosti 18 roků, na to ji dle smlouvy ze dne 30. listopadu 1827 prodal

Matěji Frankovi

za 388 zlatých 3 krejcarů stříbrných a s ní zároveň odevzdal mu jednu klisnu, půl vozu, pluh a brány.

            Matěj Franěk hospodařil na té usedlosti 43 roků, načež ji dle smlouvy trhové ze dne 9. července 1870 prodal

Františku Vilímkovi

z Habrů za 5425 zlatých. Týž držel ji 27 roků, a když dceru jeho Kateřinu za manželku pojal Antonín Parys, vyhradil si výminěk a usedlost tu dle smlouvy ze dne 23. září 1897 postoupil těmto manželům

Antonínu a Kateřině Parisovým.

            Manželé tito vyměnili usedlost tu dle smlouvy ze dne 3. září 1901 s manžely

Teodorem Vojtěchem a Marií Magdalenou Janouškovými

za mlýn „Valchu“ č. p. 14 v Borovce, při čemž účtována byla ta usedlost v ceně 6000 zlatých,

oni pak prodali ji dle smlouvy ze dne 11. září 1905 manželům

Františku a Kateřině Zoulovým

ze Žabovřesk za 16 910 K.

 

Usedlost č. p. 13

zvaná grunt Vaňkovský.

 

            Vlastníkem této usedlosti byl kol roku 1700 patrně

Vaněk.

            Kolem roku 1750 držel tu usedlost

František Kadlec,

on měl mnoho dluhů, a poněvadž je sám zaplatiti nemohl, postoupil ji dle zápisu ze dne 1. února 1765

Františku Kadlci,

při této příležitosti bylo hospodářství to takto odhadnuto:

stavení, - které on sám vystavěl – za 36 zlatých,

4 strychy polí osetých za 8 zlatých rýnských,

8 strychů polí neosetých za 8 zlatých rýnských,

louka po půl vozu sena za 30 grošů.

            Poněvadž ale nový hospodář byl té doby nezletilý, hospodařil do jeho zrůstu na té usedlosti jeho švagr

František Fulín,

on ale staré dluhy neplatil, nové přidělával a hospodářství zanedbával; následkem toho ovšem hospodářství pustlo. Na to stěžoval si vlastník František Kadlec u vrchnosti, protože sám pro nezletilost k vedení toho hospodářství je dosud sám ujmout nemohl a dluhů bylo nepoměrně, nařídila vrchnost, aby se usedlost v dražbě prodala. Ku dražbě té usedlosti odhadli ji Tomáš Baroch, rychtář ze Lštění a Jakub Zoubek, rychtář v Poříčí za 214 zlatých 51 krejcarů, dluhy ale obnášely 462 zlatých 39 grošů ½ denáru.

Při výkonu té dražby vydražil ji

Václav Šindelář,

on hospodařil na ní do roku 1792, načež ji dle zápisu ze dne 1. listopadu 1792 prodal

Vojtěchu Štěpánovi

za 600 zlatých rýnských.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni vrchnosti konati týdně 2 dny pěší roboty a odváděti každý rok do panského kvelbu ½ libry konopného přediva.

            Vojtěch Štěpán měl děti: Jakuba, Jana, Kateřinu a Annu, s pomocí jejich hospodařil do svého úmrtí. Když dne 9. května 1820 zemřel, drželi usedlost tu nějaký čas pozůstalé děti, pojednávání jeho pozůstalosti stalo se dle řízkující (?) listiny ze dne 31. prosince 1828, při němž byla usedlost odevzdána synu

Jakubu Štěpánovi

v ceně 1071 zlatých 56 krejcarů; ostatním dětem vyhrazeny podíly.

            Jakub Štěpán hospodařil pak 23 roků, on měl syna Františka a dcery Annu, Magdalenu, Annu a Barboru. Dcery tyto za svého hospodaření provdal a urče: Annu za Přeučila, Magdalenu za Škoulu, Annu za Dvořáka do Krhanic a Barboru za Kubáta do Krhanic.

            Když syn jeho František za manželku pojal Kateřinu rozenou Havelkovou, odevzdal dle smlouvy ze dne 25. prosince 1851 tímto manželům

Františku a Kateřině Štěpánovým

hospodářství a odešel na výminěk, cena byla ustanovena na 309 zlatých 28 krejcarů stříbrných.

            Manželé tito jednak převzali mnoho povinností. Jednak nové dluhy přidělali a poněvadž povinnostem za dost učiniti nemohli, byla usedlost ta v roce 1869 v dražbě prodána a vydražil ji

František Feyerstein

za 3365 zlatých. On měl toto hospodářství 4 roky, dle smlouvy ze dne 3. srpna 1873 prodal ji manželům

Josefu a Marii Svátkovým

za 5000 zlatých.

            Josef Svátek však nedlouhý čas na to zemřel a dle odevzdací listiny ze dne 23. května 1876 ujala zůstalou po něm polovinu té usedlosti pozůstalá vdova

Marie Svátková,

ona provdala se později za

Františka Příhodu

a přijala jej dle smlouvy ze dne 13. května 1908, poněvadž byla stále churava, mu usedlost tu do vlastnictví postoupila.

 

Usedlost č. p. 14

zvaná grunt Strejčkovský.

 

            Dle jména toho patřila patrně usedlost tato kol roku 1700

Strejčkovi.

            Kolem roku 1750 byl vlastníkem té usedlosti

Václav Kříž,

jenž ujal ten statek po svém otci

Vítu Křížovi.

            Václav Kříž patrně nebyl dobrým hospodářem, za něho hospodářství spustlo, a poněvadž náklad na opravu stavení nenesl, stavení valně sešlo.

            Když zemřel, ujala dle zápisu ze dne 12. března 1781 toto spustlé hospodářství se sešlým stavením pozůstalá po něm vdova

Anna Křížová

a shledáváme ze zápisu toho, že ve stavení nalézaly se: jedna světnice, síň, komora, maštal, chlív, nad těmi chlévy pět komůrek a že stavení to vzhledem k tomu, že bylo velmi sešlé, odhadnuto bylo na 8 zlatých rýnských; dále stodola odhadnuta na 11 zlatých rýnských.

K usedlosti té patřilo:

            14 strychů polí osetých v ceně 28 zlatých,

            25 ½ strychů polí neosetých v ceně 25 zlatých 30 grošů,

            1 strych zahrady 1 zlatý,

            louky po 3 vozy sena 3 zlaté.

K příslušenství náleželo: desetiletá kobyla v ceně 10 zlatých, sedmiletá kobyla březí v ceně 15 zlatých, čtyřletý vůl 5 zlatých, osmiletý vůl 10 zlatých, sedmnáctiletá kráva 5 zlatých, dvouletá jalovice 3 zlaté, jednoroční býček 1 zlatý 30 grošů, dvanáct březích bahnic 12 zlatých, tři kusy jalového 1 zlatý 30 grošů, jedna březí prasnice 1 zlatý, čtyry podsvinčata 1 zlatý, jedna stará koza, kohout a deset slepic 30 grošů;

vůz s příslušenstvím 7 zlatých, pár chomoutů s řemením 1 zlatý 30 grošů, dva pluhy, rádlo a dvoje brány 3 zlaté, sekera, pila, troje vidle, kopáč, podávák, rýč, motyka, dvě travní a hrabiční kosa, pět srpů, jedna řezačka s kosou, jedno táhlo, železný kamnovec a dva nebozezy 3 zlaté 30 grošů.

Červený stůl, laková lavice, misník 1 zlatý 30 grošů,

stará tmavá truhla na šaty, dva sudy, jedna spižírna, díž, deset ošatek, dvě konve, dva škopky a moučná truhla 2 zlaté.

12 strychů žita po  1 zlatém 30 groších = 18 zlatých 40 grošů,

15 strychů ječmena po 1 zlatém 15 groších = 19 zlatých 63 groše,

5 strychů hrachu po 2 zlatých = 10 zlatých,

13 strychů ovsa po 45 groších = 10 zlatých 8 grošů,

1 ½ strychu prosa po 1 zlatém 30 groších = 2 zlaté 38 ½ groše,

3 centy sena po 21 groších = 1 zlatý 3 groše,

10 centů dlouhé slaniny po 15 groších = 2 zlaté 30 grošů,

5 centů ječné slámy po 12 groších = 1 zlatý,

1 cent hrachoviny 10 grošů.

            Anna Křížová hospodařila na té usedlosti do roku 1795, když syn její

Martin Kříž

dorostl, odevzdala mu usedlost tu dle zápisu ze dne 1. dubna 1795 do vlastnictví.

            V zápisu tomto shledáváme, že vlastníci té usedlosti byli povinni vrchnosti své každoročně konati robotu:

každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a dobrým nářadím a v době od Svatého Jana křtitele do Svatého Václava 13 dnů pěší, a že byli povinni každý rok do panského kvelbu odevzdati 1 libru konopného přediva.

            Martin Kříž hospodařil 42 roků, když dceru svoji Alžbětu provdal za Martina, syna Pavla Škvora, sedláka č. p. 1 v Mysliči, odevzdal dle smlouvy ze dne 25. listopadu 1834 usedlost tu těmto manželům

Martinu a Alžbětě Škvorovým

do vlastnictví v ceně 800 zlatých.

            Dle Josefínského katastru patřilo k té usedlosti:

            41 jiter 291⁰⁰ polí,

            3 jitra 346⁰⁰ luk a zahrad.

            Manželé tito drželi tu usedlost 25 roků, načež ji dle smlouvy ze dne 5. července 1862 prodali manželům

Václavu a Marii Kočí

za 8490 zlatých. Proti nim však byla usedlost ta v roce 1897 v dražbě prodána a vydražila ji

Městská spořitelna v Benešově,

od této koupil ji dle smlouvy ze dne 14. října 1901

František Máša

a držel ji 6 roků, dle smlouvy ze dne 22. dubna 1897 prodal ji

Josefu Kaprálkovi,

jenž jí dle smlouvy ze dne 12. ledna 1898 postoupil manželům

Josefu a Marii Řehákovým.

 

Dům č. p. 15.

 

            Jak to při usedlosti č. p. 8 uvedeno, rozdělil Jan Žaba usedlost č. p. 8 mezi své dva syny: Víta a Václava (v roce 1849).

Vít Žaba

obdržel místo ku vystavění tohoto stavení pak:

            21 jiter 1179⁰⁰ polí,

            1 jitro 639⁰⁰ luk a zahrad,

on stavení toto vystavěl.

            Vlastníci této usedlosti byli povinni vrchnosti konopišťské každoročně: konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od Svatého Jana do Svatého Václava 6 ½ dne pěší., dále byli povinni do panské konopišťské flusárny každý rok odvést 1  ½ strychu dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech rýnských.

            Vít Žaba měl děti: Jana, Václava, Barboru, Marii a Kateřinu, on postoupil tu usedlost synu

Janu Žabovi

v ceně 473 zlatých 18 krejcarů stříbrných a jako příslušenství odevzdal mu: jednu kobylu, jednu krávu, dvě prasata, vůz, pluh, brány a rádlo.

            Jan Žaba hospodařil do roku 1880, týž rok dle smlouvy ze dne 29. srpna 1880 odkázal usedlost tuto synu a jeho manželce:

Janu a Kateřině Žabovým.

 

Usedlost č. p. 16.

 

Jest polovicí usedlosti č. p. 5. V roce 1816 rozdělil Jakub Máša, tehdy vlastník usedlosti č. p. 5, tuto usedlost č. p. 5 mezi syny Václava a Jakuba Mášovy Václav Máša obdržel č. p. 5 a

Jakub Máša

obdržel místo ku vystavení si nového obytného a hospodářského stavení, pak společné s Václavem Mášou  užívání stodoly a

            22 jiter 660⁰⁰ polí,

            1 jitro 993⁰⁰ luk a zahrad.

            Jakub Máša měl syny: Václava, Jakuba a Jana a dcery Marianu a Kateřinu. Syn Jan přiženil se na panství Tloskovském, dceru Marianu provdal za Matěje Salátka do Pecerad a Kateřinu za Tomáše Vlčka do Ouročnice.

            Jakub Máša převzal tu usedlost za cenu 356 zlatých vídeňského čísla.

            Tento nový hospodář Jakub Máša měl syny Jana a Václava a dceru Kateřinu, tuto dceru provdal za Žabu v Ouročnici, synové oba sloužili na vojně, on hospodařil 20 roků. Dle zápisu ze dne 28. února 1836 postoupil tu usedlost synu

Václavu Mášovi,

jenž toho času sloužil jako vojín u pluku hraběte Latour – za cenu 400 zlatých stříbrných, jako příslušenství odevzdal mu: jednu kobylu, jednoho běhouna, dvě ovce, prasnici, vůz, pluh a brány. Václav Máša měl za manželku Ludmilu.

 

Pozn.: Běhoun – sele po odstavu.

 

            On hospodařil do roku 1864, tedy 31 roků. Dle smlouvy ze dne 22. března 1864 postoupil tu usedlost manželům

Josefu a Marii Kaprálkovým

v ceně 2250 zlatých. Z příčin rodinných postoupila Marie Kaprálková patřící ji polovici té usedlosti dle smlouvy ze dne 7. ledna 1885 manželi

Josefu Kaprálkovi.

            On prodal jí dle smlouvy ze dne 22. února 1897 manželům

Jakubu a Anně Kohoutkovým.

 

Usedlost č. p. 17.

 

            Usedlost tato jest polovice usedlosti č. p. 12, jak při usedlosti č. p. 12 uvedeno, nemohl Pavel Šabat jinak Vlček dluhy, které po otci převzal, zaplatiti, a proto v roce 1809 polovici své usedlosti č. p. 12 a sice místo k vystavění stavení a

            21 jiter 1117⁰⁰ polí,

            2 jitra 1⁰⁰6 luk a zahrad,

prodal

Jakubu Mášovi.

            On patrně chtěl svého zetě

Tomáše Vlčka

na ní usaditi, a k tomu účelu usedlost tu koupil, neboť již ve 3 letech, dle smlouvy ze dne 7. března 1812 jemu jí postoupil v ceně 417 zlatých. Tomáš Vlček měl jeho dceru Kateřinu za manželku a splodil s ní dítky: Matěje, Václava, Jakuba a Marianu.

            Tomáš Vlček hospodařil na té usedlosti 33 roků, na to dle smlouvy ze dne 21. února 1845 postoupil tu usedlost synu

Matěji Vlčkovi

v ceně 245 zlatých 35 krejcarů stříbrných a jako příslušenství odevzdal mu: jednu klisnu, vůz, pluh a brány.

            Matěj Vlček měl syny Jana a Josefa a dceru Barboru. Když syn Jan se oženil, odevzdal hospodářství jemu a jeho manželce

Janu a Kateřině Vlčkovým

v ceně 2600 zlatých a pro sebe vyhradil výminěk. Hospodaření těchto manželů ale nebylo šťastné; v roce 1871 byla proti nim usedlost v dražbě prodána a vydražili ji:

manželé Vojtěch a Marie Žižkovi

a Václav Kočí,

            vydražitelé tito se o pozemky rozdělili a manželé

Vojtěch a Marie Žižkovi

podrželi stavení.

            Když později Marie Žižková zemřela, zdědil dle odevzdací listiny ze dne 31. října 1879 zůstalou po své polovici pozůstalý manžel

Vojtěch Žižka,

ale ani on nemohl všechny převzaté povinnosti splniti, a proto byla v roce 1894 usedlost ta znovu v dražbě prodána a vydražila ji

Barbora Žižková.

            Táž hospodařila na ní 11 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 4. dubna 1905 prodala manželům

Josefu a Františce Klenovcovým.

 

Usedlost č. p. 18.

 

Václav Havelka

vystavěl si při usedlosti č. p. 3 podružskou chalupu, ku které žádné pozemky nepatřily: on vychoval v ní syny: Víta a Václava a dcery: Dorotu, Marianu a Annu. Když dne 22. listopadu 1807 zemřel a pozůstalost jeho v roce 1808 pojednána byla, bylo na tuto chalupu zapomenuto, a proto s ní konalo se v roce 1816 dodatečné pojednání pozůstalosti, při kterém byla chalupa odevzdána synu

Vítu Havelkovi

v ceně 37 zlatých 62 krejcarů a ostatním dětem vykázány podíly po 5 zlatých 17 ½ krejcaru.

            Vít Havelka držel tu chalupu 23 roků. V roce 1839 pojal syn jeho František za manželku Annu, dceru Václava Žaby, rolníka č. p. 8 v Ouročnici, a aby jim živobytí usnadnil, postoupil dle smlouvy ze dne 15. března 1839 usedlost tu těmto manželům

Františku a Anně Havelkovým

v ceně 80 zlatých stříbrných do vlastnictví.

            Manželé tito hospodařili tu 41 roků, syn jejich Václav oženil se s Kateřinou Kubáskovou, a když stářím sešli, odevzdali dům ten dle smlouvy ze dne 5. srpna 1880 těmto manželům

Václavu a Kateřině Havelkovým

do vlastnictví.

            Manželé tito drželi usedlost tu 17 roků, a když syn jejich František s Annou rozenou Bulínovou ve sňatek manželský vešel, odevzdali dle smlouvy ze dne 29. října 1897 dům ten těmto manželům

Františku a Anně Havelkovým.

 

Domek č. p. 19.

 

            Domek tento vystavěla

Anna Řeháková

na pozemku, který po manželích Matěji a Majdaleně Škoulových dle odevzdací listiny ze dne 28. listopadu 1881 zdědila, pozemek ten patříval k usedlosti č. p. 2.

            Ona prodala jej dle smlouvy ze dne 30. srpna 1883 manželům

Františku a Barboře Klenovcovým

za 975 zlatých, plocha toho domku objímá 100⁰⁰.

 

Domek č. p. 20.

 

            Domek tento vystavěl

František Havelka

na dílu pozemku od usedlosti č. p. 2 v Ouročnici koupeném. Prohlášením ze dne 26. října 1884 doznali manželé Jan a Ludmila Havelkovi jej za vlastníka. Po jeho úmrtí byl ten domek dle odevzdací listiny ze dne 30. prosince 1884 odevzdán jeho synu

Josefu Havelkovi,

on držel jej 13 roků, na to jej v roce 1897 prodal

Hedvice Marzinové

od níž jej po 2 letém jejím držení v roce 1899 koupili manželé

Josef a Josefa Svobodovi.

 

Domek č. p. 21.

 

            Dle smlouvy ze dne 12. října 1876 prodala

Marie Fraňková

pozemek od usedlosti č. p. 12 pocházející manželům

Janu a Anně Vašákovým

i s domkem na ní vystavěným, patrně byl domek ten vystavěn kol roku 1876.

            Po nich ujali jej dle odevzdací listiny ze dne 29. října 1890 a smlouvy ze dne 7. května 1890 manželé

František a Marie Vašákovi.

 

Domek č. p. 22.

 

            Domek ten vystavěn byl kolem roku 1870. Dle smlouvy trhové ze dne 9. července 1870 prodal

Josef Vilímek

 manželům

Janu a Majdaleně Fraňkovým

pozemek po 245⁰⁰ za 1350 zlatých i s domkem na něm vystavěným.

            Když syn jejich Jan za manželku pojal Marii, ovdovělou Šaškovou, výminkářku z Ouročnice, odevzdali dle smlouvy ze dne 25. května 1882 domek ten i s právem šenkovním a kupectvím v něm provozovaným těmto manželům

Janu a Marii Fraňkovým

v ceně 900 zlatých a vyhražený si výminěk.

            Manželé tito drželi domek ten 21 roků, na to jej dle smlouvy ze dne 13. června 1903 prodali manželům

Janu a Anně Stojánkovým.

 

Domek č. p. 23.

 

vystavěli manželé

Václav a Marie Klenovcovi,

jim připsán byl dle smlouvy ze dne 16. června 1865 do vlastnictví.

            Oni drželi jej 27 roků, v roce 1892 postoupili jej manželům

Františku a Marii Klenovcovým.

 

Domek č. p. 24.

 

            vystavěli manželé

František a Kateřina Hubínek,

jim byl připsán ze smlouvy ze dne 13. ledna 1870, když Kateřina  Hubínková zemřela, byla patřivší jí polovice toho domku v roce 1892 manželi

Františku Hubínkovi

do vlastnictví odevzdána.

Domek č. p. 25.

 

            Ze smlouvy ze dne 10. dubna 1874 prodal Václav Štěpán, vlastník usedlosti č. p. 6 dílec zahradního pozemku a sice 3⁰ od stavení č. p. 6 vedle obecní cesty ležící a hraničící se zahrádkou k usedlosti č. p. 8 patřící ku zřízení samostatné usedlosti manželům

Františku a Barboře Šmejkalovým

a oni tu dům tento vystavěli.

            Manželé tito drželi ten dům do roku 1893, dle smlouvy ze dne 28. května 1893 prodali jej manželům

Václavu a Anně Vnoučkovým.

            Manželé tito však týž rok, dle smlouvy ze dne 26. října 1903 postoupili jej

Františku Vnoučkovi.

            Od něho ujala jej dle smlouvy ze dne 7. března 1904

Anna Vnoučková,

kteráž jej dle smlouvy ze dne 11. října 1905 postoupila

Antonínu Váňovi,

on prodal jej dle smlouvy ze dne 4. října 1906

obci Ouročnické.

 

Domek č. p. 26.

 

            Domek tento vystavěli kolem roku 1873 manželé

Jan a Barbora Havlíčkovi,

koupili od Jakuba Máši pozemků ve výměře 1055⁰⁰ za 100 zlatých vídeňského čísla.

            Oni drželi jej 24 roky, načež jej dle smlouvy ze dne 1. září 1897 odevzdali manželům

Josefu a Anně Havlíčkovým.

 

Usedlost č. p. 27.

 

            Dům tento vystavěn kolem roku 1877, dle smlouvy ze dne 17. května 1877 prodali manželé Václav a Anna Škoulovi od usedlosti č. p. 9 více pozemků manželům

Josefu a Barboře Řehákovým

a oni při nich toto stavení vystavěli.

            Když Barbora Řeháková zemřela, byla patřící jí polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 4. září 1897 odevzdána pozůstalému manželi

Josefu Řehákovi,

on držel usedlost tu ještě dva roky a smlouvou ze dne 30. listopadu 1899 postoupil jí manželům

Josefu a Marii Klenovcovým.

 

Usedlost č. p. 28.

 

            Dle smlouvy ze dne 18. července 1875 vyměnili manželé

Václav a Marie Svátkovi

od usedlosti č. p. 13 více pozemků manželům

Jakubu a Marii Mášovým

a tito při nich toto stavení vystavěli. Oni hospodařili na té usedlosti do roku 1897, dle smlouvy ze dne 22. prosince 1897 postoupili jí manželům

Františku a Marii Mášovým

této rozené Štěpánové.

 

Domek č. p. 29.

 

            Vystavěn byl kolem roku 1881 dle smlouvy ze dne 16. ledna 1881 prodal

Vojtěch Žižka

část pozemku od usedlosti č. p. 17 manželům

Václavu a Marii Fraňkovým

a tito na něm tento domek vystavěli.

            V roce 1905 byl dům ten dědičně odevzdán

Jindřichu Fraňkovi,

který v roce 1908 se oženiv, přijal manželku

Růženu Fraňkovou

za spoluvlastnici.

 

Domek č. p. 30.

 

            Vystavěn byl kol roku 1886, smlouvou ze dne 24. března 1886 koupili manželé

Matěj a Anna Fraňkovi

od Františka Vilímka, vlastníka usedlosti č. p. 12 část pozemku a domek ten na něm vystavěli. Když v roce 1900 dcera jejich Marie se za Josefa Jiráka provdala, postoupili dle smlouvy ze dne 29. srpna 1900n domek ten těmto manželům

Josefu a Marii Jirákovým

do vlastnictví.

 

Domek č. p. 31.

 

            Vystavěn byl kol roku 1882 od manželů

Václava a Barbory Zoulových,

kteří k jeho vystavění dle smlouvy ze dne 13. srpna 1882 od manželů Jakuba a Marie Mášových č. p. 28 pozemek ve výměře 40⁰⁰ koupili.

 

Domek č. p. 32.

 

            Dle smlouvy ze dne 4. září 1902 prodal

Josef Prokopec

od usedlosti č. p. 8 více pozemků

Františku Žabovi

a s nimi i tento domek.

 

Domek č. p. 33.

 

                        Vystavěn byl kol roku 1895. Dle smlouvy ze dne 5. srpna 1895 prodal

František Vilímek

od své usedlosti č. p. 12

Františku Štěpánovi,

truhláři z Prahy, pozemek vy výměře 100⁰⁰ a on na něm tento domek vystavěl. On držel jej ne celé 2 roky, načež jej dle smlouvy ze dne 31. srpna 1907 prodal manželům

Antonínu a Anně Řehákovým.

 

Domek č. p. 34.

 

            Bez záznamu.

 

Domek č. p. 35.

 

            Dům tento vystavěn byl kolem roku 1900. Dle smlouvy ze dne 27. července 1900 prodali manželé

Josef a Marie Řehákovi

manželům

Janu a Anně Zoulovým

část zahradního pozemku ve výměře 1 ar 96 m² za 220 K a oni na pozemku tom domek tento vystavěli.

 

Domek č. p. 36.

 

            Vystavěn byl kol roku 1902 od manželů

Václava a Boženy Kaprálkových,

kteří k vystavění toho domu dle smlouvy ze dne 20. září 1902 od manželů

Josefa a Marie Řehákových

část pozemku koupili.

 

Domek č. p. 37.

 

            Vystavěl kolem roku 1905

Josef Žaba

na pozemku, který mu rodiče jeho, manželé

Jan a Kateřina Žabovi,

od své usedlosti č. p. 15 dle smlouvy ze dne 21. září 1905 k vystavění toho domu postoupili.

 

Domek č. p. 38.

 

            Vystavěn byl kol roku 1906. Dle smlouvy ze dne 15. října 1906 prodala

osada Ouročnická

 manželům

Františku a Anně Havelkovým

díl obecního pozemku a oni na něm tento domek vystavěli.

 

Dům č. p. 39.

 

            Vystavěn byl kolem roku 1907 od manželů

Františka a Marie Zoulových,

kteří k vystavění toho domu dle smlouvy ze dne 10. listopadu 1907 od manželů

Josefa a Marie Řehákových

část pozemku koupili.

 

Dům č. p. 40.

 

            Vystavěn byl kol roku 1902. Dle smlouvy ze dne 16. srpna 1902 prodal Josef Prokopec od usedlosti č. p. 8 manželům

Františku a Marii Štěpánovým

pozemek ve výměře 2 ha 81 ar 51 m² a oni při něm dům tento vystavěli.