Část 9 (1. doplněk) - 19. století do roku 1850
Začátek 19. století
Zámek Tvoršovice patřil rakouskému maršálovi a účastníku Napoleonských válek Janu Josefu Václavu Radeckému.
Ve Tvoršovicích byla u č. p. 14 postavena zděná (z režných cihel) výklenková kaplička se zvoničkou, je Panny Marie a má dva zvonky, ve štítu má stylizované Boží oko. 140)
Počátkem století byla v květnu, obyčejně ve čtvrtek, v Boží přírodě u kapličky Panny Marie Lurdské v Podmračí, konána za přítomnosti knížecí rodiny májová pobožnost, přičemž arcivévodská kapela hrávala některou z mariánských písní. 150)
Bývalá radnice (č. p. 230) na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí) je uváděna jako patrový dům v přízemí s kupeckým krámem.
V této době setrvávala řemeslná výroba na starých principech, pouze vzrůstal počet mistrů běžných potravinářských řemesel, zanikala odvětví řemeslné textilní výroby, rozvíjela se manufakturní a průmyslová výroba. Udržel se jen 1 stávkařský mistr, soukeníci a barvíř, zaniklo tkalcovské řemeslo. Rozšířili se pouze pernikář, rukavičkáři, kolář, soustružníci, pokrývači a hodinář.
Zámecký park u zámku Konopiště dostal empírovou úpravu a byl postaven i nádherný skleník.
19. století
V průběhu tohoto století bylo hradiště Týneckého hradu zastavěno bizarními domky řemeslníků zaměstnaných ve vrtbovské továrně na kameninu a byla vystavěna nová tovární budova (dnešní kulturní centrum).
1800
V Úročnici byla postavena usedlost č. p. 18, na pozemku odděleného od pozemků patřících k č. p. 3.
František Josef hrabě z Vrtby s Benešovským magistrátem a měšťanstvem uzavřel smlouvu čili reluiční kontrakt učinili, dle něho město za cenu 10 000 zlatých úplné osvobození od svazku poddanského obdrželo, čímž v řadu měst ochranných vstoupilo. Ochranná vrchnost podržela právo honu a vaření piva, dovoz cizího piva však nebyl zakázán. Město obdrželo vlastní magistrát s purkmistrem, 1 zkoušeným a 2 nezkoušenými radními, 1 městským zástupcem a 2 representanty. Současně hrabě byl po příbuzných posledním z rodu a později zdědil po příbuzných panství Křimice, Žinkovy a Nekmíř.
V Bukovanech bylo 17 selských usedlostí, 9 chalupnických usedlostí, 3 chalupy byly dominikální, panské, pastouška byla v č. p. 21, kovárna v č. p. 5 a krčma v č. p. 4, na místě dnešní hasičské zbrojnice stála kontribuční sýpka.
Ve Václavicích byl zřízen farní úřad s matrikou narozených a patřila k němu i obec Hrusice. V tomto roce obce Týnec nad Sázavou, Pecerady, Bukovany a Krusičany připadly pod farní úřad Týnec nad Sázavou. 88)
1801
Rychtářem v Ouročnici byl František Marek a konšelem Martin Kříž.
1802
V tomto roce (na základě tzv. reluiční smlouvy z roku 1800), po schválení panovníkem dne 4. 11., se obyvatelé Benešova vykoupili z poddanství Františka hraběte z Vrtby, za deset tisíc zlatých, a tak skončila jejich závislost na Konopišti a jeho majitelů. Hrabě dal souhlas s povýšením města na tzv. „ochranné město“, které tak zůstalo v jeho jakémsi „ochranném“ svazku. Dalších 30 let se benešovští u císaře snažili dosáhnout prohlášení za municipální město a tak zrušení definitivních vazeb na konopišťské panství.
Ve Václavicích se narodil Josef Votýpka (Wotýpka) katolický kněz a autor náboženských a pedagogických spisů.
V Benešově se narodil dne 31. 12 dr. Karel Emanuel Ulrich městský fyzik, lékař lidumil, purkmistr města Benešova.
1804
Od roku 1804 se začalo s výstavbou silnic podle nového systému takzvané "dobrovolné konkurence" vrchností s poddanými, kteří převzali po předchozí dohodě s obecními rychtáři povinnost přispět na stavbu cesty podle daňové povinnosti a vzdálenosti té které obce od projektované silnice. Poddaní byli nuceni převzít manuální práce a dovoz materiálu, vrchnosti tento materiál nakupovaly a na své náklady prováděly stavby kanálů, můstků, a další drobné práce. Umělé silnice bývaly 5 - 7 sáhů široké, s tvrdým podkladem a příkopy po stranách. Staré dřevěné mosty rovněž nevyhovovaly narůstající frekvenci dopravy a byly nahrazovány mosty železnými. Výstavba hlavních silnic včetně Linecké cesty vedoucí přes Poříčí nad Sázavou a Benešov byla ukončena v polovině 19. století. Po dokončení prací měly být okraje nových cest zpevněny osazováním stromů. Kolem hlavních, ale i vedlejších silnic vyrostly aleje akátů, topolů a především ovocných stromů. 221)
1805 – 1810
Zemřel dne 6. 1. 1809 Josef Jaroslav Schaller benešovský rodák autor „Topografie království českého.
Později v roce 1805 došlo (těžko napsat, zda ihned ve většině obcí, nebo jen v jejich části) oproti číslování při zavedení josefínského katastru k přečíslování. Proto dochází k nesrovnalostem při zápisech do matrik. Jednou je dům uváděn podle starého čísla, jindy podle nového.
V Úročnici byl v roce 1809 postaven dům č. p. 17 a v roce 1816 dům č. p. 16.
Při kopání základů k nové škole ve Václavicích na Malé straně, stavěné v místě školy dnešní č. p. 35, při malostranském hřbitově, „na spáleništi se přišlo na grunty budoví, z kterýchžto způsobí nejeden na dům farní myslil“. 109)
Do roku 1810 byla škola ve Václavicích umístěna v domku č. p. 2 a měla dvě třídy. Chodily do ní děti z Václavic, Přibyšic, Tismi, Vatěkova, Zbožnice, Žabovřesk, Úročnice, Hrusic a Chrášťan.126), 130)
1811
Napoleonské války přinesly v tomto roce státní bankrot, tehdy se poprvé objevily těžké měděné mince v hodnotě 15 a 30 krejcarů.
1812 - 1813
Byla rozšířena továrna na týneckou keramiku o objekt dílen (dnešní kulturní dům, bývalý zámeček z roku 1762), empírová stavba palácového typu (rozlehlý klasicistní objekt) s památkově chráněnou mansardovou střechou a s trojúhelníkovým štítem s vrtbovským znakem v průčelí. 70) Továrna (provoz ukončen v roce 1820) byla později Ferdinandem d´Este přeměněna na hotel.
Od roku 1812 se do matrik povinně zapisovalo datum narození dítěte.
Od roku 1813 se do matrik zapisovalo i jméno porodní asistentky (porodní báby).
1818 – 1820
V roce 1818 splatilo město Benešov relutum (viz rok 1802) v celkové výši 10 000 zlatých.
V roce 1818 se Magistrát města Benešova rozhodl rozšířit a přestavět stávající radnici (č. p. 224) a přikoupil od Jana Hřebíčka parcelu a sousední dům, následně byl zbořen (dnes č. p. 223). Dne 7. 4. byl položen základní kámen ke stavbě nové radnice, účast – hejtman Berounského kraje P. Platzer, purkmistr Josef Brun, zkoušený radní František Slach, nezkoušený radní Hynek Gabriel, duchovenstvo a další. Stavbu radnice provedli stavitelé František Čermák, J. Bečka a tesařský mistr P. Polata. Při hloubení základů pak byl nalezen hluboký sklep, rozvětvující se do 7 chodeb. Stavební dřevo vozili v rámci roboty poddaní z Bedrče. Na špičce věžičky byla osazena pozlacená benešovská osmicípá hvězda. V jižní straně budovy byl nad vjezdem – průjezdem nápis latinský – Securitati Legum Ac Civium Humanitati („Bezpečnosti zákonů a lidskosti občanů“), počáteční latinská písmena odpovídají jménu prvního radního Slacha. Stavba stála 26 000 zlatých.
Od roku 1818 byl farářem v Poříčí Antonín Hikeš (Hikesch), do roku 1820. Po něm František Pfuster, do roku 1833.
V Benešově bylo v roce 1819 obnoveno gymnázium v piaristické koleji, správce školy Reinold Czastek pečoval v té době o 63 žáků.
Po smrti lékárníka Josefa Bruny byla v roce 1819 prodána lékárna „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově za 11 600 zlatých vídeňského čísla manželům Pavlu a Anně Petterovým.
V letech 1818 až 1820 byla v Benešově přestavěna pozdně gotická stará radnice (č. p. 223), byla postavena střední věž, dnešní justiční palác na Masarykově náměstí.
V roce 1819 byl znovu potvrzen aboliční patent.
Od roku 1819 byl farářem Týnecké fary Josef Löwl, do roku 1833.
V roce 1819 bylo znovu otevřeno piaristické gymnasium v Benešově.
V roce 1820 byla v Tismi na návsi postavena zděná kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou (opravena byla v roce 1993). 140)
V Benešově byla roku 1820 dostavěna radnice, bylo to za úřadování zkoušeného magistrátního rady Slacha, jehož jméno ukazují počáteční písmena průčelního nápisu „Securitati Legum Ac Civium Humanitati.“ – Bezpečnosti zákonů a vzdělanosti občanů.
Mezi odbornými dělníky týnecké manufaktury na kameninu se uvádí Tomáš Svoboda z Bukovan (do roku 1842).
V Benešově v roce 1820 začal působit první promovaný lékař Med. Dr. Jakub Kupferschmidt, byl praktický lékař, pečoval o chudé, sledoval výskyt nakažlivých chorob apod.
20. léta 19. století
„Pivničkovský grunt“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí (dnes Městský úřad) vlastnil krejčí Prokop Kršík a ten hospodu „Na obecníku“ pronajal J. Šťastnému z Velkých Popovic. Dům se skládal: přízemí – šenkovna, při ní pokojík, kuchyň a kvelb; patro – sál (8x v roce „muzika“). S domem byla spojena povinnost majitele mít a udržovat v dobrém stavu hasicí nářadí (2 žebříky, hák, 6 košíků nebo věder na vodu, 2 lucerny).
1822
Narodil se František Šípek (†1871) poslanec sněmu zemského království českého (opoziční poslanec), zvolen v roce 1869 za Benešov. Jeden ze zakladatelů benešovského pěveckého spolku „Ozvěna“ (1862).
1823 – 1825
Roku 1823 daroval mlynář Pěnkavský jménem Václav Paris kostelu v Chrástu nad Sázavou positiv v ceně 160 zl. v. m. 150)
V roce 1823 (20. 10.) byl ukraden zvon z kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, následujícího dne byl nalezen rozbitý na deset kusů, z nich dal hrabě František z Vrtby ulít nový zvon a posvětit jej ke cti sv. Václava. 150)
V roce 1825 se ve Václavicích narodil dne 4. 6. Jan Boleslav Šach, pozdější básník, překladatel z chorvatštiny a publicista.
V roce 1825 se vyvázal z roboty Jan Franěk z Bukovan č. p. 25.
1826
Konopišťské panství zahrnovalo celkem 77 míst, v nichž bylo 15 poplužních dvorů (8 ve vrchnostenské režii, ostatní propachtovány), 6 ovčínů (přes 2000 ovcí), 17 rybníků, pivovar, vinopalna, 2 manufaktury (v Týnci panská výrobna kameniny, v Konopišti soukromá papírna), lomy, 595 rolnických usedlostí, 9 patronátních kostelů (včetně kostela ve Václavicích) a 4 triviální školy; žilo tu přes 7 000 obyvatel.
Městským fyzikem v Benešově byl Med. Et Chir. Dr. František Mošner (do roku 1829), později se stal profesorem na Olomoucké universitě.
1828
V tomto roce byla přičiněním faráře Vaňka fara Benešovská povýšena na reální děkanství. První děkanem byl tento bývalý farář František de Paula Vaněk (†1838).
Proběhla oprava Horní zvonice Na Karlově (samostatná věž před vchodem do kostela sv. Mikuláše), do věže byly osazeny hodiny.
Počátek 30 - tých let 19. století
V Benešově vznikla Obrozenecká knihovna, u jejího vzniku byl benešovský rodák Václav Mach.
V Benešově a okolí (chodíval na teletinku) pobýval básník Karel Hynek Mácha (*1810, †1836), byla po něm pojmenována ulice „Máchova“.
Epidemie cholery způsobila demografický propad.
1829
Světící biskup Pražský František de Paul Pišťka provedl generální visitaci kostela sv. Petra v Poříčí a při spatření „prosté“ neomítnuté stavby, prohlásil, že se jedná o „jeskyni lotrovnou“, proto nechal tehdejší farář Václav Pohan zdi omítnout a obílit (mimo věže).
1830
V tomto roce hrabětem Františkem Josefem vymřel vrtbovský rod (zemřel dne 27. 8. na zámku v Křimicích, pohřeben na hřbitově ve Vejprnicích) a jeho statky a panství (Konopiště, Křivice, Helmíř a Žinkovy) připadly na základě testamentu knížeti Janu Karlu z Lobkovic vévodovi Roudnickém, rytíři Neapolitanského vojenského řádu sv. Jiří, c. k. nejvyššímu strážmistrovi a komořímu (Lobkowicz, mladší bratr hlavy rodu – 8. knížete Ferdinanda Josefa, vévody roudnického, byl majitelem panství v Želči, do roku 1878).
Byl proveden pokus s těžbou rud u obce Vatěkov, Černíkovice a Jablonná. Později bylo oprávnění těžit rozšířeno na všechny kovy a nerosty z okolí Chlumu a Neštětické hory. Na Chlumu byl oznámen nález rudní žíly. Práce šla pomalu vpřed a v roce 1834 byl důl zastaven.
V brodcích byla zřízena Wahlova přádelna (na místě mlýna a sousedního statku).
1832
Při starém mlýně pod hrází zámeckého rybníka byla v Konopišti založena lisovna oleje s rafinérií. Olejna byla provozována nejprve v režii velkostatku, pak v nájmu, později opět ve vlastní režii. Vyráběla olej lisováním ze semen: řepky olejky, řepice, hořčice a lnice. 111)
Dne 27. 5. byl u silnice v Chrášťanech u rybníka postaven litinový kříž s kamenným soklem.
V Benešově z důvodu nedostatku žáků a finančních prostředků zaniklo gymnázium (diktátorský režim, kruté tresty, vysoké finanční příspěvky žáků, němečtí profesoři, čeští žáci).
V Benešově hrozila epidemie cholery, proto musela být zřízena nouzová nemocnice s 12 lůžky, nebyla však použita.
Na Brodcích nad Sázavou byla postavena ve dvoře mlýna č. p. 1 zděná výklenková kaplička, po vzniku továrny Wahle – Mautner byla přenesena k ohradní zdi továrního dvora, za II. světové války byla přenesena za silnici u továrny Jawa.
Do Benešova Karel Hynek Mácha (*1810, †1836), seznámil se tu při ochotnickém divadle (dne 15. 8. hrál v hostinci „U Wolfů“ hlavní roli ve hře od Jana Nepomuka Štěpánka „Čech a Němec“) s Marií Šlechtovou (Márinka Stichová? 229)) dcera nadlesního ze Želetinky (myslivna). Této mladičké dívce věnoval dvě básně „Pomněnky zasázavské“ a „Písně“ (č. 16 a 17). 220) Také k ní napsal z nešťastné lásky (dívka měla jiného) novelu Márinka. 229) Z této doby pochází i Máchova kresba hradu Zbořený Kostelec.
1833
V Benešově zprovoznil podnikatel Filip Volf koželužnu a působily zde dvě vinopalny, podnikatelů Zazvonila a Steindlera.
Farářem v Poříčí byl Václav Alexander Pohan, spisovatel český, osobní děkan, do roku 1850 (†1850).
V Benešově založil židovský podnikatel Filip Volf koželužnu a v témže roce bylo znovu zavřeno piaristické gymnasium v Benešově.
Jan kníže z Lobkovic, tehdejší majitel panství Konopišťského, založil při faře Poříčské kaplanství, které pak bylo v roce 1902 prohlášeno za státně systemizované.
Z tohoto roku pochází most pře Janovický potok v Tvoršovicích. Empirový silniční most o dvou plochých obloucích sklenutý z cihel, dlouhý 15 m, nosnost 25 tun, průčelí mostu je obloženo kameny do mozaiky. Ještě počátkem 90. let 20. století byly zachovány zbytky jeho sochařské výzdoby, která snad byla na předchozím barokním mostě. Byla to barokní socha sv. Jana Nepomuckého ze 17. století.
V piaristické koleji v Benešově bylo opět zrušeno gymnázium, pouze hlavní škola zbyla.
Od roku 1833 byl farářem v Týnci František Babor, do roku 1838.
1834
V roce 1834 byl farářem Týnecké fary František Babor, do roku 1838. Dne 7. 9. 1834 byl Benešov císařem prohlášen municipálním městem („ochranným“ městem) bez doložky poddanství, praktická cena povýšení v té době však byla zanedbatelná.
V divadelní síni na zámku Konopiště byly sehráno první divadelní představení, v němž zámečtí ochotníci, většinou úředníci, hráli pro pobavení nové vrchnosti, která se přistěhovala z Vídně – kníže Jan Karel z Lobkovic. (Divadelní síň dne 25. 2. 1854 vyhořela. Sál pak byl změněn ve zbrojnici.) 207)
Dne 7. 9. na konci patrimoniální éry bylo město Benešov konečně prohlášeno municipálním městem bez doložky poddanství.
Do tohoto roku byl farářem v kostele sv. Petra farář Václav Pohan.
1835
Krajský úřad zakázal benešovské Obrozenecké knihovně půjčování knih.
1836
Bylo zahájeno (dokončeno v roce 1852) v Čechách II. vojenské mapování – Františkovo. Úročnice se psala Auročnitz.
Johanna nepomucena rozená Hennewartová, provdaná Riedlová odkázala statek Tvoršovice svému synovi Janovi Riedlovi.
Manželé Pavla a Anna Petterovi prodali dne 16. 12. lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově za 10 800 zlatých ve stříbře manželům Hynkovi a Julianě Pospíšilovým (2 000 za dům, 200 za zahradu, 8 000 za lékárenské oprávnění, 600 za zařízení lékárny).
Na pražské výstavě byla týnecká kamenina oceněna bronzovou medailí.
1837
V Poříčí nad Sázavou byla uprostřed pole za mostem přes Sázavu (směrem k Městečku) postavena zděná výklenková kaplička (renovována byla v 80. letech 20. století). 140)
1838
Do tohoto roku mělo město Benešov uloženo hasičské náčiní ve dvoře radnice a od tohoto roku byla postavena zvláštní hasičská kolna.
Děkanem Benešovského děkanství byl Petr Al. Čáslavský (1838 až 1853).
Od tohoto roku byl farářem v Týnci Jan
1839
Farářem Týnecké fary byl Jan Řídký, do roku 1854 (†1854).
V Brodcích na místě mlýna č. p. 1 pokračoval podnikatel Jakub Š. Wahle v budování přádelny bavlny, která se postupně rozrostla na největší průmyslový podnik v kraji a jeden z nejvýznamnějších v Čechách. 229) V tomto roce byla postavena čtyřpatrová tovární budova, ubytovna stravovna pro dělníky (pracovalo jich zde cca 180).
V tomto roce byla z Bystřice přemístěna do Benešova pošta a byla umístěna do domu č. p. 5 na Velkém rynku/náměstí (vedle lékárny). V domě byla velká hospoda (v 16. století se hospoda nazývala „U zlaté hvězdy“) a prostory pro poštu byly v přízemí vlevo od průčelního průjezdu, který vedl z Velkého rynku přes prostorný dvůr do druhého průjezdu do ulice Táborské. Za zadní částí parcely směrem do uličky zvané klášterní, vedoucí mezi domy č. p. 7 a 8 ke kolejní zahradě, stály prostorné stáje a kolny.
Založení divadelního souboru „Svatopluk Čech“.
S výsadou ode dne 23. 8. byla u týneckého hradu zřízena dílna na kamenné a majolikové nádobí, a to od Františka Josefa hraběte z Vrtby. Na vídeňské výstavě byla týnecká kamenina oceněna čestným uznáním.
1840 – 1843
V podzámčí zámku Konopiště byl v roce 1840 zřízen, na místě starého, nový lihovar, náležející svým vybavením k nejpřednějším v Čechách.
Ves Městečko se uvádí v roce 1841 jako Musteczko a Nespeky se uvádí jako Duespek.
Římskokatolická farnost Václavice se stala od roku 1842 lokálií fary Benešovské. Od tohoto roku vedeny i matriky, dříve děkanstvím v Benešově. Lokalistou se stal Josef Tichý (až do roku 1450, později byl farářem v Děčíně v diecézi Budějovické, byl spisovatelem českým a přispíval básničkami do tehdejších časopisů). 150)
Od roku 1842 začala vyrábět resp. spřádat bavlnu v sousedních Brodcích velká strojní přádelna bavlny a stala se tak jedním z mála míst s pracovní příležitostí v okolí obce Úročnice.
Na vrchu, zdvihajícím se z „Nadparkání“ ve Václavicích k západu, je doloženo mnoho kosterních nálezů. Píše o nich i obrozenecký kněz Josef Votýpka (narozený roku 1802 ve Václavicích, syn učitele, jenž byl jistě očitým svědkem: „Uprostřed vesnice kopavše, když voda cesty porouchala, hnátů semotam nalezli jsou, jichž velikost za těchto časů je neobyčejná. Taktéž nalezeného všelikého oruží (zbraní) okazovali, divíce se. Na západ za vesnicí rolník i podnes na hnáty takové a od železa věci, přichází, jakkoliv sobě jich nyní ani hrubě více nevšímá.“ Nálezy oruží vyvolávají otázky: „Byl snad kostel na Velké Straně hrazeným kostelcem? Jde tu o nějaké bojiště z doby tažení proti držiteli hradu Kostelce nad Sázavou a václavického újezdu Kuneši Rozkošovi z Dubé v roce 1449 a 1450? Byl tehdy starý kostel sv. Jana Křtitele zničen? Či jde o nějaké bojiště z dob odboje Zdeňka ze Šternberka proti Jiřímu z Poděbrad v roce 1467? Nejde dokonce o záležitost prvotně slovanskou, myslíme-li „na neobyčejnou velikost koster a od železa věci“? 109)
V roce 1843 koupil dům č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově poštmistr Václav Köhler, byla zde tzv. „dědičná pošta“.
V roce 1843 bylo při kostele sv. Šimona a Judy v Týnci zřízeno kaplanské místo.
V roce 1843 mělo Městečko 13 usedlostí a 109 obyvatel a Nespeky 182 obyvatel a 19 usedlostí.
V roce 1844 se narodil v Benešově básník Emanuel Engel (†1907, benešovský lékař, mladočeský politik – Národní strana slabomyslná, spisovatel, publicista).
V roce 1844 se narodil Emanuel Engl, MUDr. (†1907), lékař v Benešově, politik, poslanec na zemském sněmu a říšské radě, národní pracovník. 220)
Na vídeňské výstavě byla v roce 1845 týnecká kamenina oceněna čestným uznáním.
V roce 1845 se narodil poslední řádový ředitel gymnázia v Benešově Josef Roman Kůrka (†1917).
1846
Byl rozšířen hřbitov kolem kostela se rozkládající.
Narodil se dne 16. 2. v Benešově básník Hanuš Věnceslav Tůma (bratr Františka Sokola – Tůmy, středočeský profesor, †6. 6. 1910 v Brně).
V Ostředku se narodil básník Svatopluk Čech (†1908), v Benešově byla na jeho počest pojmenována ulice „Čechova“, která směřuje k jeho rodnému Ostředku.
V Benešově se stal purkmistrem dr. Karel Emanuel Ulrich (od roku 1844 městský radní).
Polovina 40 - tých let 19. Století
Benešovský občan Mach podal s dvěma přáteli na krajský úřad Berounského kraje žádost o obnovení činnosti Obrozenecké knihovny, která by sloužila vzdělávání obyvatel.
1847
V Benešově pokračovala ve své činnosti obrozenecká knihovna (ze dne 22. 1. Pochází „Matrika české knihovny benešovské“), která byla tvořena ve většině případů dary od benešovských občanů a výnosů ochotnických představení. Činnost byla zahájena na základě rozhodnutí krajského úřadu Berounského kraje ze dne 21. 1., podmínkou však bylo, že to musí být knihovna školní pod dozorem děkana
1848 – 1850
V roce 1848 byla zrušena robota, což mělo vliv i na oživení průmyslové výroby v okolí obce Úročnice.
Za knížete Jana Karla z Lobkovic bylo v revolučním roce 1848 zrušeno poddanství a robota i na konopišťském panství a panství ztratilo svou dosavadní patrimoniální moc (politickou, soudní, berní), která byla přenesena na státní úřady v Benešově. Rolnická otázka však nebyla vyřešena. Velkostatek byl kromě zisků ze stoupající ceny obilí posílen finančně ještě výkupem z roboty, takže poměrně snadno mohl nahradit ztrátu robotníků dokonalejším nářadím a zemědělskými stroji. Hospodaření statku dostalo kapitalistický ráz.
V revolučním roce 1848 přišel konec „patrimoniálních“ úřadů, správa vykonávaná úředníky vrchnosti, nastoupily státní úřady. Proto obec Benešov uvolnila novou radnici (č. p. 223 a 224) pro potřebu nově zřízeného podkrajského úřadu a soudu (byly v nájmu). Městský úřad/radnice se odstěhoval do prvního patra budovy č. p. 227 na Velkém rynku, která patřila konopišťskému velkostatku (dnes Masarykovo náměstí; budova později patřila státní bance, dnes Městský úřad, doprava).
V revolučním roce 1848 - dubnu byla v Benešově založena Národní garda, která poprvé veřejně vystoupila dne 24. 4. na oslavě povolení konstituce. Současně byla založena odbočka „Slovanské lípy“ (první český politický spolek, Karel Ignác Villani a dr. Václav Červinka). Záhy měla 118 členů a vlastní hudbu vedenou Václavem Medalem.
V roce 1849 byl v Úročnici postaven dům č. p. 15.
V podzámčí konopišťského zámku byl v roce 1849 postaven severně od pivovaru (později zámecká restaurace, dnes mimo provoz) cukrovar (měl být schopen zpracovat 26 000 centů cukrové řepy při 5% výtěžku cukru, 5 dělníků celoročně, v kampani 44, 16 dělnic a 14 dětí).
Ves Nespeky se uvádí jako Dnespek, auch Nespek.
V roce 1849 byla berně jako přímá daň pozemková zpřesněna a včleněna do soustavy dalších vybíraných poplatků jako jeden z druhů daně. Termín se zachoval do dnešní doby v sousloví „berní úřad“.
V roce 1849 byl zprovozněn v podzámčí Konopiště řepný cukrovar (průměrně zpracovával až 50 tis. centů řepy) a v roce 1851 byl zrušen provoz konopišťské olejny.
Koncem listopadu nebo počátkem prosince 1849 byla v Benešově založena odbočka Slovanské lípy – prvního politického spolku. V lednu 1850 měla již 54 členů, vlastní knihovnu (nejbohatší ze všech filiálek) a rozhodné slovo v ní měli Karel Ignác Villani a dr. Václav Červinka. Avšak zanikla před rokem 1852.
V roce 1849 - 1850 původní krytý dřevěný most postavený (nákladem erárního fondu silničního) v Poříčí nad Sázavou v místě brodu přes řeku Sázavu (na staré obchodní cestě, později císařské silnice), byl nahrazen nově postaveným kamenným mostem (dlouhý 99 m, vysoký 6,15 m, s pěti segmentovými oblouky ze žulových kvádrů a pilíři zpevněnými břity, na jižním předmostí je cihelný objekt strážnice a litinová socha sv. Jana Nepomuckého). 229)
V roce 1850 se narodil MUDr. Vladimír Haering (†1990), lékař – lidumil, starosta města Benešova.
Až do roku 1850 zůstala konopišťské a týnecko – benické panství spojeno po správní a právní jen volně, oba celky měly vlastního hejtmana a další patrimoniální aparát. Teprve v této době se vše přestěhovalo do Konopiště resp. bylo odtud řízeno – hejtman (regent, později ředitel panství), purkrabí, důchodní, obroční, šafáři, ovčáčtí mistři, fišmistři, pivovarníci, mlynáři, polesní, hajní, drábové apod.
Benešov se stal v roce 1850, po zrušení vrchnostenských úřadů a magistrátů, sídlem státní správy – okresního hejtmanství a okresního soudu, zároveň byl sídlem okresní samosprávy.
Od 1. 2. 1850 byly zrušeny vrchnostenské úřady (patrimoniální správa) a sídlem (okresním městem) nově vytvořených zbyrokratizovaných úřadů se stal pro toto námi sledované území Benešov. Jednalo se o tyto úřady – okresní hejtmanství, okresní soud, berní úřad,… Městská správa v Benešově se pro jejich umístění vzdala radnice. Nejnižší správní jednotkou se stala obec. V čele obce bylo městské zastupitelstvo, výkonným orgánem byla městská rada a purkmistr. Při tomto novém správním dělení Českých zemí, mimo jiné zanikl kraj Berounský, okolí obce Ouročnice připadlo (od roku 1850) ke kraji Česko-Budějovickému. Sídlo krajské vlády bylo v Českých Budějovicích. Bukovanská samosprávná obec zahrnovala – Bukovany, Úročnici, Bukovou Lhotu, Vidlákovu Lhotu, hájovnu Taranka a samotu Brejlovka. Avšak Úročnice a Brejlovka patřila školou a ke kostelu do Václavic, Bukovany a Taranka do Týnce, Buková a Vidlákova Lhota do poříčí nad Sázavou.
Od tohoto data (rok 1850) je uveden název obce Ouročnice, pravděpodobně až do roku 1910. 11) Ve slovníku je u názvu obce z roku 1850 uvedeno: Anſprung, m. 1) Anspringen. 2) auročky, auročnice, crusta lactea. Ansprung, m. 1) s. Anspringen. 2) ouročky, ouročnice, crusta lactea. (Úročka, úročnica, Úročnice, úročník lékařský - to jsou některé z mnohých názvů pro nepravý čínský čaj – úročník bolhoj.
V Úročnici byly postaveny usedlosti č. p. 10 a 20.
Od roku 1850 byl lokalistou kostela sv. Václava ve Václavicích Václav Alois Čermák, jenž se stal roku 1854 prvofarářem Václavickým). Farářem v Poříčí byl od roku 1850 do roku 1853 František Xaver Kroner. 150)
Z roku 1850 je druhý zvon (s německým nápisem) kostela sv. Václava na Chvojně od Karla Bellmanna, litý v Praze.
V roce 1850 byla v Městečku u Nespek postavena pilířová kamenná zvonička.
První polovina 19. století
V zámeckém parku u zámku Konopiště v části zvané „V Syrých“ byl postaven sloup se sochou básnířky Sapfó.
Druhá polovina 19. století
V této době v našem okolí byly nejluxusnější formou dopravy těžké poštovní rychlíky z Prahy na Vídeň přes Benešov a Vlašim. Byly to černožluté kočáry pro dopravu cestujících a poštovních zásilek. Senzací pak byla tzv. „zvláštní pošta“. V létě to byl otevřený velký kočár s parádně vyšnořeným postiliónem. V zimě pak zánovní rychlíkový vůz. Jízdné poštovním vozem z Vlašimi do Prahy stálo 4 zlaté a 30 krejcarů stříbra. Na počátku 60. let 19. století byl mezi Čechticemi, Vlašimí, Benešovem a Prahou zaveden první dostavník jako koncesovaný dopravní podnik. Obvyklou dopravu však i v této době zajišťovaly formanské vozy. 212)