Část 8 (1. doplněk) - 18. století
Začátek 18. století
Pravděpodobně již v této době existoval v Benešově Podkostelní (Městský) mlýn na Benešovském potoku. V roce 1758 pak náležel ke konopišťskému panství. 121)
Z tohoto období na návrší u kostela sv. Mikuláše stojí sousoší sv. Jana Nepomuckého, které pochází z dílny Martina Jelínka staršího.
1700
Dne 10. 4. byla v řece Sázavě nalezena pozlacená socha sedmibolestné Panny Marie, nalezl ji mezi ledovými krami u Kostelce Vít Strnádek (stávala prý na mostě v Ledči), nyní je umístěna na hlavním oltáři ve skleněné skříni.
V Bukovanech Martin Šlapák zčásti opravil č. p. 18.
1701
Majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal po Sinzendorfech (museli panství prodat z důvodu velkých dluhů) dne 1. 10. František Karel hrabě Přehořovský z Kvasejovic (Přehořovic, do roku 1716). Zastával významné úřady ve státní službě. Druhá manželka Juliána Dorothea rozená hraběnka Jörger zu Tollet z Horních Rakous.
Petr Euseb svobodný pán Radecký z Radče vystavěl v Tvoršovicích nový zámek. Za manželku měl Marii Johannu Polyxenu, dceru Julia Weikharta hraběte z Heussensteinu. Po její smrti podal ruku Veronice, vdově Majerové z Oberschellangu, rozené Globičce z Bučína. U veřejné služby dosáhl hodnosti královského hejtmana kraje Vltavského. Měl děti: syna Františka Josefa (*2. 2. 1701 v Praze, zemřel v mládí), dceru Františku Josefu Ludmilu (*28. 4. 1702 v Praze, zasnoubena dne 11. 4. 1723 v Tvoršovicích s Janem Jiřím Bechyněm z Lažan a na Osečanech), syn Jaroslav (umřel jako dítě v roce 1703) a syn Václav Leopold Jan Radecký z Radče (*9. 9, 1703 v Praze, děd maršála Radeckého, jako mladík vstoupil do císařské služby do pluku Oliviera Vallisa, bojoval ve Vlaších).
1702
V Bukovanech znovu postavil usedlost č. p. 2 Mikoláš Havelka.
1703 – 1708
V roce 1703 pozvala konopišťská vrchnost – hrabě František Karel Přehořovský z Kvasejovic do Benešova členy (osm údů) piaristického řádu, aby ve městě postavili na rohu náměstí piaristické gymnázium, kolej a kostel sv. Anny. První piaristé přicházejí do Benešova v roce 1704 a zřizují elementární třídy.
V roce 1703 založil v Benešově hrabě František Karel Přehořovský z Kvasejovic a další domácí dobrodinci, mezi nimi byl i Vojtěch Heudarn (odkázal ve své poslední vůli část dvoru poplužního), špitál (pro 12 zchudlých měšťanů). Ke špitálu patřil i kostelík sv. Alžběty.
Na nejstarším plánku města Benešova je bývalá radnice (č. p. 230) popsána jako dům přízemní s označením „dům primátorův“ a nová radnice „Velký dům“ (dům č. p. 224) znovu postavená s věžičkou (latinsky „curia“).
V roce 1704 mračská vrchnost rozšířila vlastní hospodářskou ekonomií o poplužní dvůr v Červanech a o dvorec na Dubsku. 16)
Členové piaristického řádu v Benešově zahájili v roce 1704 v budově „Na Špitále“ provizorní vyučování piaristické koleje/gymnázia.
V roce 1705 začala řádná výuka na piaristických latinských školách v Benešově. 216) V roce 1705 byly postaveno a zřízeno nižší a v roce 1708 vyšší gymnasium podle projektu Giovanniho Baptisty Alliprandiho s inspirací podle Gian Lorenza Berniniho. Ve školním roce 1705/1706 zde působily nejméně tři gymnasiální třídy, ačkoliv v nich vyučoval pouze jeden vyučující. Za prvního piaristu v Benešově lze považovat P. Aegidiuse Hechta a S. Ferdinanda, byl prvním superiorem, tj. představeným piaristické koleje. Ve školním roce 1706/1707 bylo již více vyučujících, a tak vyučující z řad řádu chudých řeholních kleriků zbožných škol matky Boží sehráli v Benešově první divadelní hru. 216) Kvadratura koleje byla dokončena v roce 1706 (piaristé zde mohli již přebývat).
Dne 22. 8. zemřel ve Vídni Jan František z Vrbna a Bruntálu, byl kancléřem Českým. Synové jeho Jan Antonín, Josef František a Norbert se chtěli rozdělit o statky otcovské a mateřské, Hořovice a Mrač, rozdělit, protože však na statku v Mrači nebylo vhodné sídlo, začali jej stavět.
V roce 1708 Piaristická kolej/gymnázium v Benešově mělo již 5 latinských tříd (vyučovací jazyk byla latina) a 3 třídy přípravné (vyučovací jazyk byla čeština), celkem 129 žáků a 11 profesorů/piaristů. Hospodářsky byla škola zabezpečena důchodem od majitele konopišťského panství hraběte z Vrtby ve výši 13 tisíc zlatých a gymnazijním fondem založeným městem Benešov. 2)
1709 – 1712
Před rokem 1709 vystavěli konopišťští Vrtbové ve dvoře nad novou tvrzí v Mrači nový patrový barokní zámek, sloužící k občasným pobytům panstva a také jako sídlo úředníků. 229)
V roce 1709 pro velké dluhy rodičů neudrželi synové Jana Františka z Vrbna a Bruntálu zděděné statky a dne 31. 12. „odhádali“ statky věřitelům. Díl jedna: „tvrz Mrač od kamene vystavená“ (200 ss.), se dvorem, oboje Žíňany, Čerčany se dvorem, Soběhrdy, Dlouhé pole, Kochanova díly Postupic a Myslice. Druhý díl: dvůr a ves Poříčí, vsi Větrov a Mrač hořejší, a díly Hůrky a Městečka. Třetí díl: dvůr Zlenice a Dubský, městys Lštění s kostelem sv. Klimenta, vsi Javorník, mezihoří, Pchov, Kačkova Lhota a Zderadiny. Po uchvácení těch dílů skoupil všechny tři díly Jan Josef hrabě z Vrtby.
Kostel sv. Anny u piaristické koleje v Benešově byl vysvěcen v roce 1710, do té doby piaristé sloužili své obřady několik let provizorně v budově městského špitálu při kostele sv. Alžběty. Chrám byl celkově dokončen až v roce 1717. Stavbu kláštera dokončila nová vrchnost – hrabě z Vrtby. 110) V roce 1710 (až 1715) byl rektorem piaristické koleje P. Theophilus a S. Amando Amando (vlastním jménem se jmenoval Kašpar Cimmermann), byl i zpovědníkem konopišťské vrchnosti a vychovatelem jejich dětí.
V roce 1710 vlastnil krčmu v Bukovanech Jiří Kundrát.
V roce 1710 začalo jednání o přípravě nového katastru v Čechách (skončilo teprve rokem 1748 elaborátem tzv. prvního katastru tereziánského. Tento katastr se nazýval také revizitačním. Rektifikace zahrnovala půdu a vztahovala se také na fictitium, tj. na domy a řemesla. Na rozdíl od berní ruly popisoval tereziánský katastr veškerou poddanskou půdu, tedy ne pouze orná pole. Pole dělí ve tři třídy podle jakosti a přihlíží ke kvalitě i u lesů. Zvlášť jsou vedena pole pustá a zarostlá a zvlášť lada, tj. pole, které bylo zoráno jednou ve 4 - 6 letech. V Čechách se měří výměra v pražských korcích sháněných (0,89 plošného korce), lesy se měří na provazce (3 provazce = 1 korec), luka podle jejich výnosu sena a otavy (v dvojspřežních a čtyřspřežních fůrách). Při popisu jednotlivých vesnic a jejich polností se uvádějí názvy polních tratí v jejich úplné podobě).
V letech 1710 až 1712 v okolí Úročnice (Ouročnice) působil pivovar na Konopišti (v roce 1712 vařil 30 várek piva – jedna várka piva 28 sudů – 69,44 hektolitrů, majitel František Karel hrabě Přehořovský z Kvasejovic) a v Týnci nad Sázavou (v roce 1712 vařil 21 várek piva, majitel František Karel hrabě Přehořovský z Kvasejovic). Za jeden čtyřvěderní sud piva se platilo 10 zlatých. 95)
Od roku 1712 byl Jan Josef hrabě z Vrtby (až do smrti) nejvyšším purkrabím a rytířem Zlatého rouna.
1713
V tomto roce se v Čechách naposledy vyskytl mor.
1714
V tomto roce vznikl Berounský kraj spojením krajů Vltavského a Podbrdského. V té době patřila obec Ouročnice pod kraj Berounský.
1715 – 1717
V roce 1715 došlo oproti roku 1623 ke změně k farní příslušnosti u okolních obcí Buková Lhota a Vidlákova Lhota, obce byly převedeny k faře v Poříčí nad Sázavou, ostatní obce z okolí úročnice zůstávají příslušné k faře Benešov.
Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí: …zámek Konopiště…..., představený dům – příbytek obročního (pokoj, komora, sklípek a kuchyňka), pod ním byt vrátného,……starý vjezd do zámku, po levé straně přízemí (kuchyně, 2 spížní sklepy, pod nimi podzemní sklep a hluboká lednice, světnice, 2 suché sklepy),… napravo od vjezdu tři stáje,… druhé podlaží u hlavních schodů (komora, 2 pokoje, 2 suché sklepy, mazhaus,…. na druhé straně (pokoj, 2 suché sklepy s komorou),… na třetí straně – v třetím křídle (velký pokoj, 2 menší pokoje, komora a mazhaus, z něhož vycházel dřevěný ochoz),…. v dalším podlaží (10 pokojíčků a komor),…. budova byla v přízemí, druhém i třetím podlaží klenutá,….. na nádvoří byla kašna (stojan) a studnice,… Jako druhý díl zámku je popsána budova při horním nádvoří, do níž se z dolního nádvoří přicházelo tzv. hořejším vjezdem,…. přízemí (hostinské pokoje, příbytky pro sloužící, 3 suché sklepy, podzemní sklep tesaný ve skále – rozdělený na tři, z toho 2 suché sklepy a další podzemní),… druhé podlaží byt purkrabího a důchodního,…třetí podlaží (kaple, pokoj, suchý sklep, velká síň),… čtvrté podlaží nad kaplí (velký palác bez kamen, 2 komory, z nichž byl přístup do menší věže),… druhé křídlo (3 pokoje s komorou, podle vedl dřevěný ambit – ochoz, z něhož se pod velkou věží šlo do kaple),… v obou zmíněných věžích bylo troje vězení. Nad hořejším ambitem byl zvonec a bicí hodiny,… okolí zámku (štěpnice, kuchyňská zahrádka, vinice, příbytek zahradníka, 3 včelí úly, další štěpnice, zeleninová zahrada („kořenná“), pramenitý rybníček, z něhož se hnala trkačem voda do zámku,… sad u zámeckého rybník a stodoly,… chmelnice),… ze staveb (kamenný pivovar, hospoda se stájí, vinopalna, kovárna při hospodě, cihelna nad hospodou),… konopišťský dvůr (ratejna, 2 komory, chlév pro „svinský skot“, sýpka, 2 stáje pro koňské potahy, ovčín s ovčárnou, stodoly o 3 mlatech,…. dále 3 rybníky kaprové (Podzámecký, Valchovský, Jarkovský), 2 rybníky na potěr (Zelný, Pod pivovarem), 4 výtažní (Pod pivovarem, Hořejší při Václavicích, Dolejší, Hvozdný),…. sádky byly při mlýně pod zámkem a u valchy, u nich chalupa porybného,… konopišťský mlýn pod zámkem (2 složení),… bažantnice a při ní valcha a příbytek bažantník,….. za rybníkem byla pazderna,…16 rolí, 7 luk, 11 lesů a hájů,… dvůr Pomněnice (stodola, ratejna s kurníkem, kuchyň, kravíny, sýpka, komora, 2 ovčíny (pro bahnice a jalový dobytek),…ovčárna se sádkami,… 2 štěpnice, 2 kaprové rybníky (Tužinka, Pod kostelem),… mlýn zvaný Podměstský (pod Benešovem, 1 složení), 11 rolí, 13 luk, 4 lesy (větší Tužinka a Želetinka),… dvůr Raděkovice (ratejna s komorou, kravíny, 2 chlévy, stodola se špýcharem, ovčín, ovčárna,… mlýn zvaný Černolesklý,… cihelna s vápenkou,… 12 rolí, 9 luk,… dvůr Ondřejovice (ratejna s kurníkem, komora, kravíny, chlévy, sýpka, dílna šafáře, stáje, řezárna, plevník, stodola, podzemní sklep, 2 sady, 11 rolí, 5 luk, 3 kaprové rybníky,… Černý les s lomem na stavební kámen, Hanzlovský mlýn (1 složení),…. 16)
Dále k panství patřilo 26 míst venkovských a městečko Benešov, ve čtyřech městských čtvrtích obydlených 173 (165 osedlých domů, 8 ostatních) domů (stále ještě cca o 60 domů méně než v 16. století) a 34 zpustošených (pustých) domů. Domy byly nadále převážně dřevěné, kryté šindelem nebo došky, dřevěné byly často i komíny a nebezpečí ohně zvyšovala i neopatrnost při manipulaci se světly a hořlavými látkami. V I. čtvrti stála na bývalém Pivničkovském gruntu panská hospoda (později č. p. 5), na bývalém Gruntu Cyranovském stála piaristická kolej, pod ní stará lázeň. Ve II. čtvrti byl obecní dům. Ve III. čtvrti užívali půdy od čtyř pustých gruntů jiní měšťané při svém hospodářství. Ve IV. čtvrti … dům patřící špitálu, radnice a pastouška. Osazení poddanských gruntů na vesnicích (S – selský, ch – chalupnický, d – díl): Václavice (13 s, 5 ch)ú, Jarkovice (4 s), Hůrka (1 s), Vatěkov (2 s), Samota (1 ch), Tisem (8 s), ……..Úročnice (10 s), Žabovřesky (3 s), Zbožnice (2 s), Buková Lhota (6 s, 1 ch), Chlístov (2 s), Městečko (d, 2 s), Poříčí nad Sázavou (d, 1 s, 1 ch), ….. Bukovany (22 s, 3 ch),, Celkem 129 (108 s, 21 ch)(v roce 1654 jen 80). 16)
Druhý díl dominia, nazvaný Tejnice: stará tvrz Tejnice (1 pokoj, 2 suché sklepy, kuchyně, stáje (marštale) na 6 koní, vše klenutý a šindelem pobitý; 2 podzemní sklepy s lednicí, věž někdejšího hradu (dobrá, ale bez krovu),… pivovar s příslušenstvím (měděná pánev na 4 sudy, 4 kádě a štoky, spilka, bečvárna, humno, hvozd, kopírna, byt sládkův, sýpky),… dvůr Tejnice ležel za řekou za mostem (ratejna, kuchyně, komora, mazhaus, kravíny, řezárna, sklep mlíčný, 3 stáje, stodola, chlévy pro „svinský skot“, kolna, špýchárek, ovčín, ovčárna, 11 rybníků (2 pusté), 2 mlýny (Tejnecký, Maršíkovský), oba s dvojím složením, flusovna,… pole v 16 polohách,… dvůr v Peceradech (ratejna, komora, řezárna, kravíny, stodola, kolna, špýchárek,.. 6 rybníků,… mlýn Brodecký (2 složení),… dvorská pole ve 3 polohách,… lesy,… rybářská chalupa při Sázavě,… dvůr Ledce (malý stav dobytka, malá rozloha půdy, velká výměra lesa),… dvůr Požáry s příbytkem pro myslivce,… Poddanské usedlosti: Pod Tejncem (2 ch), Krusičany (12 s, 2 ch), Hrusice (2 s), Nespeky (d, 3 s, 5 ch),… Pecerady (11 s), Brodce (1 s), Kostelec (4 s, 1 ch), Hvozdec (2 s), Chářovice (12 s, 1 ch), Podělusy (5 s, 1 ch), Chrást (4 s), … Celkem 87 osazených gruntů (v roce 1654 jen 67),… Poslední díl dominia Benice: někdejší kamenné sídlo sloužilo jen jako chlévy (dříve – pokoj, komora, síň za ratejnou, sýpka),… Benický dvůr (kravíny, stodola, mlíčný sklep, ovčín, ovčárna, 6 lánů rolí, 8 luk, 12 rybníků (3 pusté), 2 mlýny (Benický – 1 složení, Chrášťanský – s pilou na 2 složení), … u Přibyšic vápencový lom s vápenkou,… dvůr Malensko byl dřevěný a měl malý význam, 1 kaprový rybník Dunajský (u obce Dunávice), 5 rybníků výtažních,… dvůr Chvojen (ratejna, 2 kurníky, špýchar, řezárna, kravíny, chlévy pro jalový dobytek a „svinský skot“, stodola, 2 rybníky, Kloudovský mlýn o 1 složení, lesy ve 3 polohách (největší na vrchu Chlumu). Poddanské usedlosti: Benice (2 ch), Chvojen (5 s, 1 ch), Kožlí (1 s), Přibyšice (5 s), Neštětice (8 s, 1 ch), Chvojínek (5 s), Chrášťany (8 s, 1 ch), Černíkovice (9 s), Soběšovice (3 s), Ouštice (5 s). Celkem 54 (49 s, 5 ch), (v roce 1654 jen 47.)… Celkový odhad hodnoty všech 3 dílů dominia – 282 291 kop grošů míšenských, bez movitého majetku. 16)
V roce 1716 zemřel František Karel Přehořovský z Kvasejovic (před tím již v roce 1715 bylo panství pro dluhy věřitelům odhádáno) a panství Konopiště a Týnec, koupil v dražbě Jan (Johan) Josef hrabě z Vrtby (Wrtby) 66), nejvyšší purkrabí v Čechách, J. M. císařský tajný rada, rytíř Zlatého rouna. Hrabata z Vrtby pocházeli ze starobylého rodu Hroznatoviců a odvozovaly svůj původ od zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé, blahoslaveného Hroznaty (do roku 1734). Ihned se začal velmi starat o zvelebování Konopiště a Benešova, Týnec zůstával stranou jeho zájmu. Dokončil v Benešově i stavbu piaristické koleje a kostela sv. Anny. Při koleji zřídil gymnasium a vše hospodářsky zabezpečil, a to důchodem ve výši 13 tisíc zlatých, kolej byla zabezpečena i gymnazijním fondem založeným městem Benešov. 2). Předtím musela být důkladně zjišťována hodnota majetku Přehořovského, aby mohly být uspokojeny nároky mnoha věřitelů. Obsáhlý soudní odhad (viz výše z roku 1715) je dnes pro nás důležitým pramenem pro poznání celého panství, nemovitostí i movitostí. Obsahuje i soupis poddaných a jejich povinností vůči vrchnosti 67). Tento šlechtic dokončil úpravy pražského paláce Přehořovského a provedl velké změny na Konopišti. K tomuto panství (stále ještě rozlišovaného na tři původní celky – Konopiště, Týnec nad Sázavou, Benice) a obsahujícímu 11 poplužních dvorů, město Benešov, 43 vsí a díly v dalších 7 vsích, přibyl v roce 1725 další celek přikoupením statku Mrače s Poříčím nad Sázavou (s tvrzí Mrač a 18 vesnicemi). Téhož roku se dokončila přeměna hradu Konopiště na pohodlnější barokní zámek, což provedl barokní stavitel František Maxmilián Kaňka za spolupráce sochaře Matyáše Brauna. Byl vystavěn i nový vchod od východu s kulisově komponovanou branou a s kamenným mostem přes příkop. Za jeho syna Františka Václava bylo pět ze sedmi válcových věží sníženo o patro a jižní křídlo bylo zcela přestavěno na reprezentační objekt s komnatami a kaplí.
Od roku 1717 působil v Benešově lazebník Antonín Los, měl dům na Malém rynku, lázně neměl, byl jen ranhojičem.
V roce 1717 byl v obci Přibyšice postaven celoroubený dům č. p. 4, který patří k nejstarším dochovaným roubeným domům ve Středních Čechách. Dům byl součástí původního svobodnického dvora rodu Mlíkovských, dvůr měl výměru 120 strychů a kontribuci platil za dva osedlé. Dům postavil svobodník Ondřej syn Magdaleny Březinové sestry Mikuláše a Jana Václava Mlíkovských.
V témže roce daroval farář Vít Marek do kostela sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou barokní sochu sv. Víta.
V roce 1717 dokončil Jan Josef hrabě z Vrtby, nejvyšší purkrabí království Českého, stavbu piaristické koleje v Benešově, tím že ke klášteru kostel sv. Anny přistavil. Kostel má tvar řeckého kříže v jednoduchém slohu, uvnitř 7 oltářů a malou věžičku. Nápis nad hlavními dveřmi zní: „Joannes Josephus comes de Wrtby, supremus regni Bohemiae burgravius 1717.“.
1718 – 1720
Od roku 1718 byl farářem v Poříčí Matěj Václav Bárta, do roku 1739.
V roce 1718 koupil Vidlákovu Lhotu Ferdinand Schönpflug a postavil zámek, který je prosté barokní sídlo s mansardovou střechou a šestibokou věžičkou.
V roce 1718 Jan Josef hrabě z Vrtby vyprosil benešovským obdarování na nový trh výroční a dne 7. 2. 1719 pojistil piaristické koleji („tomuto ústavu“) ještě hotový kapitál 13 000 zlatých na věčné časy, k tomu přidal 60 sudů piva a 250 sádů dříví.
V roce 1719 začal hladomor (skončil v roce 1721).
Mračský statek podle nového urbáře z roku 1720: … stará tvrz byla obnovena a hospodářsky využita jako sýpka,… zahrádka,… sklípek a nad ním besídka,… měl 4 podlaží, kam se mohlo uložit 1 200 strychů obilí,… v místě nad starou tvrzí, v blízkosti poplužního dvora, bylo postaveno nové sídlo (kancelář, pokoj pro hejtmana, příbytek obilního písaře, dvě kuchyně, 2 komory, v patře místnosti pro vrchnost, 3 pokoje, tabulnice a kaple,… dřevěná pavlač,… toto sídlo bylo nazýváno „obytné rytířské sídlo“ a tvořilo 1 stranu poplužního dvora,… poplužní dvůr (hlavní budova – velký čeledník, 2 komory pro šafáře a čeleď, stáj na 12 koní, chlév pro tažné voly, chlévy pro krávy, jalovice a telata; menší budova – vězení pro neposlušné poddané a jiné provinilce, skrovný příbytek pro nočního hlídače). U statku Mrač, byly i „deskové statky“: Červený Dvůr, Dlouhé Pole, Vidlákova Lhota a Vysoká Lhota. Sídlem statku ve Vidlákově Lhotě byl „panský dvůr“ a ve Vysoké Lhotě zámek. 16)
Podle popisu z roku 1720 bylo tvz. rytířské sídlo (zámek) v Mrači, postavené pro Jana Františka z Vrbna a Bruntálu, celé zděné, v přízemí s kancelářemi a byty úředníků, v patře s pokoji pro vrchnost s kaplí. Zámek zanikl po připojení ke Konopišti. Dochovaly se zříceniny obvodového zdiva s okenními klenbami, zámek se nachází v Mrači - Podmračí, asi 100 m od mračské tvrze.
Z doby kolem roku 1720 pochází z Nespek kamenný mostek na původní trase císařské silnice ležící severně od obce přes rokli ve svahu nad údolím Mokřanského potoka. 229)
Dne 25. 9. 1720 hrabě Jan Josef hrabě z Vrtby potvrdil městu Benešovu podle tehdejšího obyčeje výsady a svobody městské, avšak současně tím zkrátil zvláště nově usedlé občany, tím de facto ustanovení zvacího/provolacího dopisu/listu, týkající se zakoupení poddanského gruntu ve městě, jehož cílem bylo vyrovnání populačních ztrát způsobených třicetiletou válkou, zrušil. To zavdalo příčinu k nespokojenosti Benešovských občanů.
1721 – 1724
V roce 1721 byla do kostela sv. Šimona a Judy instalována pozlacená socha sedmibolestné Panny Marie, která byla dne 10. 4. v řece Sázavě nalezena, nalezl ji mezi ledovými krami u Kostelce Vít Strnádek (stávala prý na mostě v Ledči), sochu nechal opravit hrabě Jan Josef z Vrtby a jeho matka barbara Terezie Kokořovská de Clari.
V roce 1721 konopišťská vrchnost se v Bukovanech ujala krčmy a přestavěla ji na kovárnu, krčma v ní však zůstala. Usedlost vrchnost pronajímala.
V roce 1722 byl Týnec oddělen od fary Benešovské a obdařen znovu nově postavenou farou samostatnou (pod Benešov byl připojen po obnovení náboženství katolického po převratech husitských). V tomto roce byl farářem Týnecké fary Václav Vojtěch Spálenský (do roku 1728). Tímto rokem počínají farní knihy/matriky. K faře patřily filiální kostely v Chrástu nad Sázavou a Ledcích.
1725
V roce 1725 (až 1727) pražský stavitel F. M. Kaňka provedl barokní přestavbu Konopiště, západní přístup do hradu již nebyl přes padací most, ale byl přes zděný kamenný most a na východní straně byla prolomena hradba a zřízen nový vjezd a most s plasticky zdobenou barokní branou, plastiky/sochy „Marta“ a „Belony“ jsou od M. B. Brauna. Od tohoto roku začali Vrtbové budovat u zámku první nevelké zahrady, základ pozdějšího zámeckého parku. Za nich vznikla oranžérie, dva skleníky a okrasná zahrada s letohrádkem na Chvojně.
Hrabě Jan Josef z Vrtby vydal v roce 1725 v Benešově obecní a soudní řád, kterým omezil a reguloval městskou a soudní správu. Zakotvil v něm povinnosti svého zástupce ve městě, tzv. „panského deputýrovaného“, který dohlížel na veškerá jednání městské rady.
V roce 1725 prodal Norbert hrabě z Vrbna dědičné právo ke všem třem dílům, které v roce 1707 koupil Jan Josef hrabě z Vrtby (nejvyšší purkrabí království Českého) a spojil jej s Konopištěm. 16) (Díl jedna: „tvrz Mrač od kamene vystavená“ (200 ss.), se dvorem, oboje Žíňany, Čerčany se dvorem, Soběhrdy, Dlouhé pole, Kochanova díly Postupic a Myslice. Druhý díl: dvůr a ves Poříčí, vsi Větrov a Mrač hořejší, a díly Hůrky a Městečka. Třetí díl: dvůr Zlenice a Dubský, městys Lštění s kostelem sv. Klimenta, vsi Javorník, mezihoří, Pchov, Kačkova Lhota a Zderadiny.)
1726 – 1729
V roce 1727 nastoupil konopišťský pivovar namísto pivovaru v Týnci nad Sázavou.
V roce 1727 vznikla z podnětu pražské arcibiskupské konsistoře akce, která ukládala zpracovat plánky farních obcí s vyznačením židovských obydlí. Důvodem byla skutečnost, že se arcibiskupství obávalo zneuctění svátosti oltářní židovským obyvatelstvem, bydlícím mezi křesťany. 97) Jednalo se o kontrolu dodržování dřívějších nařízení, která ukládala vzdálení židovských obydlí od katolických kostelů.
V roce 1728 byl farářem Týnecké fary Jan Šimon Stoček (Stoczek), do roku 1731. 150)
V roce 1729 byla u kláštera v Benešově otevřena veřejná kaple sv. Jana Nepomuckého.
1730 – 1739
Dne 9. 11. 1730 vyhotovil na Konopišti Jan Josef hrabě z Vrtby a na Konopišti poslední vůli, přičemž ustanovil dědicem panství Konopišťského domu se zahradou na Malé Straně v Praze bratrova (Františka Václava) mladšího syna Františka Václava hraběte z Vrtby; jeho staršímu synovi Janovi Josefovi hraběti z Vrtby odkázal statek Nusle poblíž Prahy; bratrovi mimo jiné obraz císaře Karla VL. Diamanty bohatě ozdobený; své švagrové Marii Terezii zlaté rouno brilianty vykládané s příslušenstvím a neteři Anně Barboře všechny smaragdy, brilianty i jiné drahokamy.
Od roku 1731 byl farářem Týnecké fary Václav Vojtěch Pátek z Wisenfeldu, do roku 1735.
Dne 27. 8. 1731 se Václav Leopold Jan Radecký z Radče majitel panství Tvoršovického zasnoubil s Annou Veronikou dcerou Františka Mikuláše Bzenského z Prorubě, hejtmana kraje Boleslavského a Anny Marie, rozené Strakové z Nedabilic. Společně vlastnili panství Tvoršovice, Třebnice, Strančice, Předboř, dům Štupartský v Praze, Štětkovice a Záběhlice.
Hrabě Jan Josef z Vrtby v roce 1731 potvrdil a upřesnil poddanské povinnosti a svobody všech měšťanských vrstev v Benešově a zároveň omezil právo poddaných měšťanů volně odkazovat majetek.
V roce 1734 „Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí koupil Ondřej Schrajner, který v něm zřídil hospodu a vinopalnu.
Majitelem (dědicem) konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal v roce 1734 po smrti Jana Josefa hraběte z Vrtby (†14. 8. 1734, nejvyšší purkrabí Království Českého a rytíř řádu Zlatého rouna, pochován v Oticích, srdce uloženo v kostele sv. Anny v Benešově) šlechtic František Vácslav hrabě z Vrtby (synovec, mladší syn bratra Františka Vácslava; do roku 1762).
V roce 1734 se protrhla hráz zámeckého rybníka na Konopišti v důsledku velké bouřky s průtrží mračen – zaplaveno bylo také Poříčí nad Sázavou.
Od roku 1735 byl farářem v Týnci David Ferdinand z Keslbergu, do roku 1743.
V roce 1736 začal hladomor (skončil v roce 1737).
Od roku 1738 byl farářem v Poříčí Antonín Josef Calas. Kohout (do roku 1745, †1745).
V roce 1738 byli někteří obyvatelé Chvojna přesídleni mezi osadníky do Dubska.
V roce 1738 dne 6. 3. se v Konopišti narodil náš první místopisec Josef František Schaller (otec německý důchodní ve službách vrtbovské vrchnosti), studoval v Benešově na piaristické koleji do roku 1753, kdy odešel z Benešova studovat na vyšší piaristické gymnázium do Mikulova. Již od mládí ho zajímala historie starobylé tvrze, hrady a jejich zříceni, miloval hrad Kožlí a Zbořený Kostelec a tvrz v Kozmicích. Byl to přítel učence J. Dobrovského, dějepisce Františka M. Pelcla, historika G. Dobnera a M. A. Voigta.
Na Konopišti se narodil P. Josef Jaroslav Schaller (*1738, †1809), člen piaristického řádu, „otec české topografie“, odborný spisovatel (Autor šestnáctisvazkového díla Topographie des Kgr. Böhmen, Beschreibung der Hauptstadt Prag – Topografie království českého). 220)
V roce 1740 koupil František Václav hrabě z Vrtby statek Dlouhé pole.
1741 – 1745
Městem Benešov prošla vojska bavorského vévody Karla Alberta, bylo to v době tzv. slezských válek, protihabsburská koalice - Prusko a Bavorsko za podpory Francie – bojovala o České země. Pomocné francouzské sbory ležely v zimních leženích na linii Pyšely - Poříčí – Mrač – Český Šternberk.
František Václav hrabě z Vrtby v roce 1740 se svým otcem pokládali nastoupení královny Marie Terezie na trůn za nezákonný a nespravedlivý čin, protože Marie Terezie zvítězila, byli vzati do vyšetřování, protože králi Karlovi sloužili. František Vácslav obdržel pokutu 25 zlatých, ale již v září obdržel povolení, aby ke dvoru přicházeti mohl. František Vácslav rozšířil panství konopišťské o další statky (Dlouhé Pole v roce 1740, Vysoká Lhota v roce 1743 a Vidlákova Lhota v roce 1744). Ve správě panství věnoval velkou pozornost polnímu hospodářství a chovu dobytka (v 17 poplužních dvorcích a ve 12 ovčínech). Zasáhl také do poměrů na vesnicích. V roce 1742 provedl vyrovnání výměry poddanských usedlostí na přibližně stejnou míru, přitom byla část poddanské půdy zabrána k panským dvorům. Založil i nové osady. Zrušil poplužní dvůr v Peceradech a zanikl dvůr v Malensku. Konopišti dal renesanční ráz a zasypal jižní příkop. Přestavba probíhala v letech 1745 až 1746.
V roce 1742 přitáhl pruský král Fridrich se svým vojskem před Konopiště a ubytoval se, se svými generály, v zámku. Za několik dní odtáhl ku Praze.
V roce 1742 se Hrusice uvádí jako Hammer oder Hrusice.
Od roku 1743 byl farářem Týnecké fary Václav Michal Hlaváč, do roku 1771.
V roce 1743 (dne 12. 5,) koupil František Václav hrabě z Vrtby statek Lhotu Vysokou za 10 000 zlatých.
V majetku rodu Schönpflugů zůstal zámeček ve Vidlákově Lhotě do roku 1744, kdy byl připojen Františkem Václavem hrabětem z Vrtby koupí ke Konopišti, s nímž pak sdílel stejné osudy.
V roce 1744 se zmocnil pruský král Fridrich II. Prahy a následně i Jižních Čech, po cestě z jihu se zmocnil i Benešova a společně s maršálem Schwerinem se ubytoval na Konopišti a připravoval se na rozhodující bitvu v okolí města, 26. 10. však pruská vojska odtáhla ku Praze a Benešov byl obsazen vojskem rakouského generála Weissenfelse.
Od roku 1745 byl farářem v Poříčí Ignác Raffius z Kleenfeldu, do roku 1772. Hrabě František Václav z Vrtby nechal zevnitř i zvenku opravit kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou. Vnitřní zařízení kázal provést ve slohu gotickém, ačkoli v té době zde byl používán sloh barokní. Řezbářské práce provedl Lazar Widmann z Plzně za pomoci domácího mistra truhlářského Daniela Piláta z Poříčí (lipové dřevo, velký oltář, dva postranní oltáře, kazatelna a oratorium, nejlepší jsou sochy „sv. Jan Nepomucký, jako královnin almužník, jak poděluje žebráka“ a „sv. Liborius v pontifikálním rouchu, u jeho ž nohou se hluboce koří hříšník“, žebrák má tvář truhláře a hříšník má tvář řezbáře). Obraz na velkém oltáři představuje sv. Havla opata a je od Julia Františka Luyxe z Luxenštejna, pražského malíře z první polovice 18. století. Ve věži kostela jsou tři zvony: 1. zvon s nápisem německým – „Ó Bože, buď tobě poručen tento zvon i tento tvůj chrám“ a latinským - „Zvon tento, označený jménem sv. Havla, vzav škodu za požáru kostela od Poláků r. 1620 zapáleného, byl štědrostí Jeho Exc. P. p. Bernarda Ignáce, Svaté římské říše hraběte z Martinic, vladaře domu Smečenského, pána na Smečně, atd., rytíře zlatého rouna, cís. a král. Veličenstva tajného skutečného rady, předního. Místodržícího a nejvyššího purkrabí v království Českém, přelit a opět jménem sv. Havla označen roku 1673“; k tomu zvonař německy dodal: „Lil mne Mikuláš Löw v Praze“; 2. zvon má nahoře nápis německý: „Bůh volá skrze mne lid k sobě, poslouchejte hlasu mého povolně“; na plášti jest týž nápis jako na zvonu předešlém, až na to, že místo jména sv. Havla stojí v něm jméno sv. Václava; dole zase jest německé označení zvonařovo; 3. Zvon je umíráček, je ozdobený polovypouklými obrazy sv. Jana Nepomuckého a Bolestné Panny Marie a označený písmeny I. G. K. (jsou to počáteční jména zvonaře: Jana Jiřího Gustava Kühnera) a letopočtem 1769. Při budování nového oltáře v kostele sv. Havla byl oltář z tohoto kostela přenesen do kostela sv. Petra a Pavla v téže obci. 150)
1746 – 1748
V roce 1746 (30. 8.) byl před městským hrdelním soudem v Benešově projednáván následující případ: Provinilec – Pavel Vrbák, společenská charakteristika – pacholek, poddaný konopišťský, místo narození Úročnice, působiště Benešov, a provinilec Jan Dvořák, společenská charakteristika – pacholek, poddaný třeboňského panství, místo narození Týn nad Vltavou, působiště Benešov, trestný čin – krádež žita ze stodoly Kateřiny Váňové, krádež jablek a hrušek v zahradě Františka Vilímka, žita z komory a dříví, rozsudek – jedenáctidenní vězení, k přiznání donucen ranami karabáčem. Současně byli s nimi odsouzeni za přijímání kradeného žita Tomáš Kanout, podruh, Benešov, trest – vypovězení z města do 14 dní a Dorota Kratochvílová, též Sládková, Benešov, tři dny vězení s pohrůžkou vypovězení. Doklady – AMB 52, f. 47 - 48, ortel benešovského soudu). 80)
V roce 1746 byl ulit nákladem hraběte Františka Václava z Vrtby a manželky jeho Marie Anny rozené hraběnky z Klenové, dědička statku Žinkovského (vzali se na začátku roku 1746) nejmenší zvon do kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou. 150)
Na konopišťském panství ve 40. letech 18. století byla za hrabat z Vrtbů věnována veliká pozornost polnímu hospodářství a chovu dobytka v 17 panských dvorech a 12 ovčínech. V letech 1737-1741 provedla tato vrchnost tzv. ustějňování poddanských pozemků, tím vzniklo nově 212 zdanitelných jednotek (při úpravě byla část poddanské půdy zabrána k panským dvorům). 16) U zámku Konopiště byly sníženy věže do úrovně krovů, zámek dostal kasárenskou podobu. Z roku 1747 jsou tři oltáře ze zámecké kaple, vyřezal Lazar Widman.
V roce 1748 došlo k postátnění poštovní dopravy v českých a rakouských zemích, a tím byly dány předpoklady k jejímu dalšímu rozvoji. O vybírání pošty a její rozesílání se starali specializovaní císařští poštmistři ve zvláštních poštovních stanicích včetně Benešova. Postupně bylo zřizováno stále větší množství samostatných sběren dopisů i v místech vzdálenějších od poštovních stanic. Na hlavní trasy, ke kterým náleželo ve středních a jižních Čechách spojení s Vídní a Prahou přes Benešov, se vyjíždělo dvakrát týdně. 221)
1749
Z tohoto roku je oltářní obraz sv. Jan Kalasanský s hochy, dílo Františka Liechtenreitera v piaristickém kostele sv. Anny v Benešově.
1750
V tomto roce byl dohotoven i katastr panské (dominikální půdy), který se nazýval exequatorium dominicale. Podle tohoto systému pozemková daň dělala u rustikálních pozemků 42,1% z výnosu, u dominikálu představovala 29% z půdy a jen 25% z příjmů z panských domů. Toto rozdělení daní bylo nespravedlivé, a proto v roce 1775 se přistoupilo na přípravu nového katastru, nazvaného podle císaře Josefa II. 77)
V roce 1750 nalézáme již v Ouročnici 12 usedlostí:
Č. p. 1 o výměře 8 jiter 664oo pozemků (grunt Valchařovský).
Č. p. 2 o výměře 19 jiter 1112oo pozemků (chalupa Vnoučkova).
Č. p. 3 o výměře 45 jiter 731oo pozemků grunt Havelkovský).
Č. p. 4 o výměře 42 jiter 1248oo pozemků (Prokšíkovský statek).
Č. p. 5 o výměře 48 jiter 50oo pozemků (grunt Mášovský neb Vrbákovský).
Č. p. 6 o výměře 12 strychů pozemků – což bylo skoro dvojnásobně v této době.
Č. p. 8 o výměře 46 jiter 436oo pozemků (Žabovský grunt).
Č. p. 9 o výměře 17 jiter 509oo pozemků (Kmochovská chalupa).
Č. p. 11 o výměře 7 jiter 1506oo pozemků.
Č. p. 12 o výměře 48 jiter 1234oo pozemků (Markovský grunt).
Č. p. 13 o výměře 12 strychů polí a louky pro ½ vozu sena (grunt Vaňkovský).
Č. p. 14 o výměře 44 jiter 637oo pozemků (grunt Strejčkovský).
Ze zápisů v knize pozemkové z tohoto roku konali hospodáři Ouročničtí panství konopišťskému celkem ročně 936 dnů roboty potahem, 201 dnů pěší a odváděli do panské konopišťské flusárny 8 strychů dřevěného popele a do panského kvelbu 3½ libry konopného přediva; patrně před tímto rokem kolem Ouročnice a v jejím okolí mnoho dobrého lnu se pěstovalo.
Ještě v tomto roce se dokládá existence dřevěné zvonice u kostela sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou.
Okolo tohoto roku hrabě František Václav z Vrtby nechal v Benicích na plochém návrší, nad údolím, kde stála původní osada s tvrzí, v rámci rozsáhlých úprav svého panství postavit barokní statek podle návrhu známého architekta Františka Ignáce Prée, žáka a spolupracovníka císařského architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Ojedinělá trojkřídlá budova je vepsána do rovnostranného trojúhelníku o straně 114 metrů. Neobvyklý půdorys stavitel zvolil na přání hraběte Františka Václava z Vrtby, neboť trojúhelník byl symbolem svaté Anny, patronky, ke které se modlila jeho manželka Anna Marie z Klenového. Křídla dvora jsou dlouhá 75 metrů a jejich konce jsou spojeny zdmi s branami. Jejich polohu určuje další, zrcadlově převrácený rovnostranný trojúhelník. Základním obrysovým vzorcem stavby je hexagram, tedy symbol Davidovy neboli Mariánské hvězdy.
Zápis z farní knihy Tejnické uvádí, že se v kostele sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou pod hlavním oltářem našly dva husitské stříbrné kalichy.
Polovina 18. století
Z této doby je první zmínka o zvonici z areálu farního kostela sv. Mikuláše se hřbitovem v Benešově, původně byla zapojena do ohradní zdi areálu a mohla být i dřevěná. V kostele sv. Mikuláše se uvádí, že jsou zachovány: oltářní obraz Panny Marie z doby kolem roku 1500 a cyklus 22 obrazů ze života sv. Klimenta od Ignáce Raaba z pražského Klementina.
Od poloviny 18. století vznikaly pokusy o zřízení každodenního poštovního spojení (Journaliere) mezi Vídní a Prahou přes Benešov.
1751
Od roku 1751 byly v osadách Českých zemích ve větší míře stavěny zvoničky, a to díky protipožárnímu nařízení Marie Terezie, jednalo se o tzv. „ohňový patent“ (nařízení nařizovalo v každé osadě zřídit zvoničku jako poplachové zařízení a každý požár pak musel být ohlašován zvoněním, což byla povinnost obce).
Od tohoto roku se rakouská měna po dohodě s Bavorskem nazývá měnou konvenční. Z vídeňské hřivny o váze 280 gramů se razilo 10 konvenčních tolarů, které se rovnaly 20 zlatým. Byla zavedena i neplnohodnotná mince „česká“ grešle (neobsahovala drahý kov), v hodnotě ¾ krejcaru (od roku 1780 se razila z mědi). Tolar se rovná 84 grešlím. Ražena za vlády Marie Terezie a Josefa II.
1752
Nová radnice „velký dům“ v Benešově na Velkém rynku byla již výstavní budovou s mansardovou střechou krytou šindelem a s cibulovou věžičkou. Vstup do radnice byl z Velkého rynku a z Radnodomského rynku, prostoru proti domům č. p. 5 až 7, vedlejší vchod byl ještě při domku č. p. 223. Podzemí – hrdelní žalář; přízemí – obecní světnice, příbytek pro městského sluhu (tzv. „serbusa“), 3 vězení (arest obecní, arest městský a arest tužší); patro – velká síň, radní světnice, menší světnice („ku konferenci“), městská kancelář, archiv, byt kancelisty; věžička se zvonem „Barbora“ (oznamoval nenadálé příhody a požáry, dnes v muzeu ve Vlašimi).
1753
U hradu Konopiště bylo sneseno šest ze sedmi věží do úrovně pater a hrad byl proměněn v zámek. I interiéry dostaly novou úpravu – jídelna s malbami J. Luxe s plastickou výzdobou od L. Widmanna.
1755 – 1757
V roce 1755 se stal hejtmanem Berounského kraje Jan Vojtěch Netvorský z Netvořic. Hejtmanem Kouřimského kraje byl Jan Vilém Mladota z Ostředka.
V roce 1755 zemřel Jan Jiří Schaller, ředitel panství Konopišťského (pohřben v kryptě kostela sv. Anny), otec Josefa Schallera, kněz řádu piaristického a otec topografie české.
Týnecký gotický kostel sv. Šimona a Judy byl v roce 1755 barokně přestavěn do současné podoby, a to štědrostí hraběte Františka Václav z Vrtby a manželky jeho rozené hraběnky z Klenové. Kostel je jednolodní, uzavřený pravoúhlým zaobleným presbytářem, při západní straně lodi stojí hranolová věž. Na severní straně lodi je sakristie a malá předsíňka před vstupem do lodi navazující na schodiště. Loď je sklenuta křížovou klenbou, presbytář je plochostropý. Vnější nároží presbytáře jsou bosovaná. Vedle kostela je i hřbitov.
V roce 1757 se protrhla hráz zámeckého rybníka na Konopišti v důsledku velké bouřky s průtrží mračen – zaplaveno bylo také Poříčí nad Sázavou, opakovala se pohroma z roku 1734. Potok pak podemlel zeď hřbitova kolem kostela sv. Havla se rozkládající a voda odnesla mnoho mrtvol spolu se zemí hřbitovní. 150)
1756
Pozitivní vývoj města Benešov zbrzdily v tomto roce a v letech následujících slezské války provázené epidemiemi.
V inventáři z tohoto roku se filiální kostel sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou nazývá „veřejnou kaplí sv. Petra a Pavla“.
1757
I za sedmileté války byl Benešov obsazen pruskými vojsky a město neslo tíhu vojenských břemen a mělo značné hospodářské ztráty.
1760
V roce 1760 se stal hejtmanem Bechyňského kraje Jan Vojtěch Netvorský z Netvořic (dříve hejtman kraje Berounského).
1761
Z tohoto roku je hlavní oltář v piaristickém kostele sv. Anny v Benešově, oltářní obraz sv. Anny s Ježíškem a sv. Janem je dílem Felixe Leichera.
1762
V Týnci nad Sázavou byl založen hrabětem Františkem Vácslavem z Vrtby zámeček a u hradu byla postavena barokní brána. 100)
Zemřel dne 29. 5. František Vácslav hrabě z Vrtby (pohřben v Oticích) a majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal jeho nezletilý syn František Josef hrabě z Vrtby (do roku 1830). Panství spravovala jako jeho poručnice jeho matka Marie Anna z Vrtby, hraběnka z Klenového a z Janovic, provdaná podruhé za Jakelli de Gallagach. V tomto roce dala vystavět rozličná hospodářská stavení, jakož i „obydlí“, v němž největší část svého vdovství pobývala. V místech hradního paláce Týneckého hradu pak později nechal František Josef hrabě z Vrtby postavit úřednický dům (severně od hranolové věže). Při stavbách bylo nalezeno mnoho lidských kostí, některé měly i pouta na rukách. Voda do hradu byla odebírána ze studánky v lese u Taranky, shromažďována byla ve třech nádržích. V jedné z nich se topil, jako dítě, budoucí hrabě František Josef z Vrtby, zachránil jej dělník Řepásek a za odměnu ten dostal domek a roli v Peceradech.
1763 – 1768
V roce 1763 se pokusil pokračovat v dolování na Chlumu (kóta 503) hrabě František Václav z Vrtby. Ten obnovil těžbu a v tomto roce odeslal 7 vzorků rud k rozboru do hutí Ratibořických Hor. Z rozboru vzorků bylo zřejmé, že nelze zahájit těžbu stříbra. V úvahu přicházela pouze sirná varianta, ale její provoz nebyl, vzhledem k velké spotřebě dřeva, zahájen. Z této a dřívější doby jsou na severozápadním a severním svahu dvě řady šachetních propadlin. Materiál obsahoval pyrit, pyrhotin, limonit, diachonit, sírany. Současně tam uváděný pramen obsahoval rozpuštěný kamenec. Dále bylo uváděno, že nejde o žilné ložisko, ale o impregnace pyritu, přičemž pyrit byl zčásti kontaktně přeměněn v pyrhotin. Tyto kyzy impregnují proterozoické rohovce a fylity.
Dne 27. 4. 1764 Václav Leopold Radecký z Radče majitel panství Tvoršovice byl od císařovny Marie Teresie povýšen do stavu hraběcího majestátem z Vídně.
V letech 1764 až 1768 proběhlo v Čechách I. vojenské mapování – Josefské (v letech 1780-1783 pak rektifikace). Úročnice se psala jako Aurocznitz a měla 12 usedlostí (Č. p. 1 až 6, 8, 9, 11 až 14).
Před reformou soudnictví v Čechách v roce 1765 (vyhlášení patentu 19. 8. 1765) byly v okolí obce Ouročnice tyto hrdelní soudy: Benešov a Sedlčany (II. třídy), Neústupov (III. třídy), Netvořice a Neveklov (IV. třídy). Po roce 1765 byl v Berounském kraji hrdelní soud v Berouně.
V roce 1765 byla při týneckém kostele sv. Šimona a Judy přistavena kamenná, cibulovitou bání krytá věž a má tři zvony. Velký má nápis „Ke cti Boha a sv. Petra apod.“, je bez letopočtu.
V roce 1765 způsobil rozvodněný konopišťský potok na hřbitově okolo kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou ještě větší škody než v roce 1757. Téhož roku byla u kostela sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou dostavěna zděná věž.
V roce 1765 Václav Leopold Radecký z Radče prodal statek Tvořešovice Pražskému mlynáři Náhlovskému.
V roce 1765 se poprvé připomíná na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí) v Benešově lékárna. Dům č. p. 4 (zvaný „Holcafovský“) koupil od Jakuba Josefa, městského syndicuse, dne 12. 8. Za 600 zlatých rýnských lékárník Josef Hausschild, ten byl do 25. 1. provizoriem piaristické lékárny. Nová lékárna byla otevřena již dne 22. 6., ale v plném provozu byla Až ode dne 12. 8. (lékárník získal konečně všechna povolení – od hraběnky z Wrtby, děkana lékařské fakulty v Praze, krajského lékaře a rady města). Lékárna dostala jméno „U zlatého orla“.
Správkyně rozsáhlého panství konopišťského včetně panství týneckého a benického vdova Marie Anna, rozená z Klenového (hraběnka O’ Kellyová) a z Janovic, jako poručnice svého syna nezletilého dědice Františka Josefa hraběte z Vrtby (*1759 - †1830). Ředitelem panství se stal Josef Ignác Schiller, jenž proslul jako bezohledný vykonavatel panských rozkazů a „nelidský vydřiduch“. V témže roce byl zprovozněn hrad Týnec nad Sázavou.
V roce 1767 se Marie Anna hraběnka z Klenového, vdova po Františku Vácslavovi hraběti z Vrtby, provdala za hraběte O‘Kellyho.
V roce 1769 zemřelo v Benešově v důsledku hladomoru 46 osob, v roce 1770 – 49 osob, v roce 1771 – 123 osob, v roce 1772 - 191 osob.
2. polovina 18. století
Z druhé poloviny 18. století pochází i barokní hospodářský dvůr Mariánovice (u Benešova) postavený na kruhovém půdorysu (neobvyklém polygonálním půdorysu), tvořený přízemními domky, obklopujícími prostranství, v jehož středu stojí bývalá mlékárna. 229) Dvůr byl nazván podle Marie Anny hraběnky z Vrtby majitelky konopišťského panství.
Od druhé poloviny 18. století se stále častěji objevovala snaha o provedení řádné výstavby hlavních cest v Českých zemích, ke kterým patřila z našeho okolí především Linecká silnice, vedoucí z Prahy přes České Budějovice a Dolní Dvořiště do Lince. 221)
Ve druhé polovině 18. století byla postavena na křižovatce cest do Václavic a Chvojna zděná výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého. V téže době byla postavena další osmiboká zděná výklenková kaplička sv. Anny na křižovatce parkové cesty v Konopišti se silnicí Benešov – Jarkovice.140)
„Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí patřil přechodně benešovské obci, od té doby se hospodě říkalo „Na obecníku“. Později přešla do soukromých rukou.
1770
Tohoto roku nařídila císařovna Marie Terezie, aby byla prováděna prohlídka mrtvoly a byl vydán doklad o příčině úmrtí.
Pražský mlynář Náhlovský trhem postoupil statek Tvořešovice paní Marii Františce Ferabesko z Layno.
V letech 1770 až 1772 byla v Čechách katastrofální neúroda a propukl hladomor.
1771 – 1772
V roce 1771 si poddaní konopišťského panství stěžovali na neoprávněné roboty, zvláště na jejich značné zvyšování, proto v tomto roce písemně prosili o pomoc císaře Josefa II (kromě práce u dvorů vymáhala vrchnost také daleké jízdy s potahy, až do Prahy).
V roce 1771 (15. 8.) zemřel vysoce urozený Václav Michal Hlaváč, pan farář Týnecký. Náhrobní kámen má v týneckém kostele sv. Šimona a Judy. Dále byl farářem Václav Brunclík, do roku 1778.
V roce 1771 začal hladomor (skončil v roce 1772).
Postavení konopišťských poddaných se neustále zhoršovalo, zvláště když v letech 1765 a 1770 až 1772 prošla i zdejším krajem vlna hladu (hladomoru v souvislosti se slezskými válkami), způsobená neúrodou a v jejím důsledku i drahotou. V roce 1769 zemřelo v Benešově v důsledku hladomoru 46 osob, v roce 1770 – 49 osob, v roce 1771 – 123 osob, v roce 1772 - 191 osob. Situace se o mnoho nezlepšila ani později, zvláště když panské nároky, zejména na robotu, stoupaly, až dosáhly nesnesitelné výše. U sedláků to znamenalo tři dny týdně s potahem a dva dny pěšky, v době letních špičkových prací přibývala ještě další pěší robota, takže v týdnu dosahovala robota až dvanácti denních robotních jednotek.
Od roku 1772 byl farářem v Poříčí František Jan Soudný, do roku 1781. V roce 1771 byl farářem Týnecké fary Jan Petrášek, do roku 1772, po něm Václav Brunclík, do roku 1778.
V roce 1772 u hradu Konopiště byla zasypána část příkopů a odstraněny zbylé valy, na bocích svahu vznikl zámecký park.
1773 - 1774
Na základě rozhodnutí papeže Klimenta XIV. z roku 1773 byla v roce 1774 zavedena/uzákoněna povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let, proto byla v Benešově zrušena piaristická kolej/gymnázium a zřízena hlavní škola s vyučovacím jazykem německým.
1775
V březnu tohoto roku se dostávaly na Benešovsko zprávy o selských nepokojích, např. „prý“ byly selské roty spatřeny u zámku Jemniště, Konopiště a Tloskova. Proti nim bylo posláno vojsko, které mimo jiné obsadilo mosty v Poříčí nad Sázavou a v Týnci nad Sázavou. V hlášení Callenburského pluku z 30. 3. je uvedeno, že byla potlačena sedlácká bouře u Benešova. Dne 3. 4. hlásí plukovník z Berouna, že stáhl po uklidnění bouří z okolí Benešova 40 vojáků.
V polovině července bylo však povstání na Benešovsku znovu v plném proudu. Přípravy se děly hlavně v rychtě Kozmické. Odtud pocházeli hlavní vůdcové: sedláci - Bartoloměj Škvor z Kozmic, Václav Nádvorník z Petroupimi, šenkýř Václav Novák z Kozmic a kovář Párys z Kozmic. Zde se scházel, patrně v hostinci u Nováka, jakýsi výbor poddaných, v němž byli i zástupci osad vzdálenějších (z Nespek č. 14 Jan Kamzík (po porážce povstalců byl odsouzen k trestu smrti, ale od Marie Terezie obdržel milost), z Javorníka Jan Brych, z Lštění šenkýř, z Poříčí Pavel Kut, z Pecerad Matěj Landa. 16)
Proto není divu, že i na Konopišťsku došlo v roce 1775 (v úterý 18. 7. 1775) k velkému nevolnickému protifeudálnímu povstání (tzv. letní fáze povstání). Srocení sedláci z panství Konopišťského, Pyšelského a ze statku Bedrč (patřil Benešovu) v počtu 300 až 800 táhli ke Konopišti. Před zámkem se zástup zastavil a delegace o 12 členech byla vyslána jednat v kanceláři s direktorem Schallerem. Hraběnka O´Kellyová nebyla přítomna – z hlášení plukovníka Wulffena z 20. 7. o konopišťských událostech víme, že byla 17. 7. na zámku v Osečanech, kde se s ní při své vizitační objížďce po detašovaných dvou jednotkách setkal. Od ní věděl, že v noci z 16. na 17. 7. dostala od někoho z krajského úřadu zprávu, že se srotili konopišťští sedláci (k nim se přidali i někteří z kraje Kouřimského) – mělo jich být několik set, měli prý v úmyslu se dostat do zámku, prý udávali, že nechtějí robotovat. Jaký byl konečný cíl hraběnčiny cesty, zda jen Osečeny, kde pobýval vysoký vojenský důstojník generál-major František Lanjus, hrabě z Welenburgu, u něhož by snad mohla získat pomoc proti vzbouřencům, nebo stanoviště nějakého aktivního vojenského velitele, nelze dnes rozhodnout. Nakonec se ukázalo, že Lanjus sám v této situaci musel požádat o vojenskou asistenci pro sebe – plukovník Wulffen mu zajistil 20 vojáků ze Sedlčan. Současně vyhověl plukovník stejné žádosti hraběnky O´Kellyové, zařídil, aby bylo do Konopiště posláno ze Sedlce 26 vojáků s důstojníkem. V době vyjednávání neměl direktor příliš pevnou pozici. Ochrannou posádku zámku tvořilo pouze několik panských myslivců a hajných a čtyřčlenná vojenská posila, narychlo přivolaná v posledním okamžiku z Benešova. Nechtěje vyhovět povstalcům ani částečně podle tajného pokynu, musel usilovat už jen o to, aby získal čas, než by se dostavila další vojenská posila, pro kterou již před polednem poslal do Vlašimi. Snad také věděl, že má přijít vojenská pomoc, o kterou na Osečanech žádala hraběnka. Když delegáti neúspěšně žádali zmírnění vrchnostenských břemen, začal je Schaller odkazovat na nepřítomnou hraběnku, aby měli strpení, že za ní poslal, jak ona rozhodne, že se stane. Delegáti odešli s nepořízenou. Zástupy před zámkem se však neuklidnily. Rozlícení povstalci začali vyvolávat direktora, aby přišel mezi ně a zodpovídal se ze své nelidskosti. Padaly i nadávky a výhružky, nebudou-li požadavky splněny. Protože však direktor mezi dav nevycházel (podle kronikáře dal „uzavřít vrata svého příbytku“), není divu, že se vynořil záměr dostat se k němu násilím a zapíraný patent, si vyzvednout (prý vědí, kde je uložen). Získat domnělý patent, jenž měl podle představ vzbouřenců obsahovat úplné zrušení poddanství, a veškeré roboty, bylo nyní hlavním cílem celé akce. Dav podrážděný neochotou se chystal vyvrátit vrata a okenice, dokonce prý chtěli vniknout do oken po žebřících. V tom došla stráži zámku očekávaná posila. Nebyla velká, asi jen 3 vojáci, proto se vzbouřenci nebáli jim překážet v přístupu k zámku. Napadli je, tloukli holemi a snažili se jim vyrvat zbraně. Vojenská stráž zámku přistoupila k oknům a vystřelila jen naslepo, aby nahnala útočníkům strach. Vojsko mělo totiž přikázáno nezačínat násilím. Než situace již byla tak vyhrocená, že tento pokus selhal, dav odpověděl na střelbu posměchem. Nyní zasáhli panští myslivci. Vypálili do lidu naostro. Účinek byl ihned patrný – 5 vzbouřenců bylo na místě mrtvo a 12 těžce zraněno. Překvapený zástup se však nerozprchl, pouze se stáhl z dostřelu. Povstalci se zřejmě radili, co počít dále. Posádka v uzavřeném zámku, ač měla proti rebelům převahu ve střelných zbraních, nebyla početně tak silná, aby se mohla odvážit sama výpadu a zástup docela rozprášit. Bylo tedy sedláky rozhodnuto položit se v bezpečné vzdálenosti od zámku a vyčkat tu přes noc. Někteří radili, aby menší skupina (asi 80 mužů) táhla na sousední zámek Tloskov, leč z návrhu sešlo. Patrně už ve středu 19. 7. ráno nebo dopoledne dorazila další posila. Byla to jednotka z Callenburského pluku ze Sedlce – nepochybně výsledek opatření plukovníka Wulffena. Tito vojáci rázně vzbouřence rozehnali. Příštího dne, 20. 7., byla do zdejší oblasti odeslána z Prahy další vojenská posila, prý 60 pěšáků a 20 kavaleristů. Tím byl na panství klid zajištěn. Celkem zemřelo sedm vzbouřenců, vesměs poddaných z okolních vesnic. Oběti – byly pochovány při zdi Chvojenského hřbitova. Byli to: Vojtěch Chobotský z Černíkovic (51 let), Jakub Hanibal z Kozmic (45 let), Jakub Starosta z Přibyšic (48 let), Pavel Vnouček z Pecerad (53 let, v současné době je na tarasu u domu č. p. 21 v Peceradech umístěna jeho pamětní deska)), Matěj Forman – Kubát z Chářovic (34 let), Tomáš Přeučil z Mrače (40 let) a Václav Platil z Řemenic (37 let).
Historické dokumenty uvádí, že jeden z houfů vznikl v Peceradech pod vedením, jednoho ze strůjců rebelie, Hrušky z Pecerad (pod přezdívkou Hruška nutno rozumět Matěje Landu resp. Jandu, který držel v Peceradech přechodně grunt č. p. 11 po Matěji Hruškovi, i na tomto selském gruntě vázla robota). Houf táhl na Konopiště přes Bukovany a Chlistov. Členem houfu byl i Pavel Vnouček z Pecerad č. p. 21 (53 let), který patřil mezi zastřelené (padl 18. 7. 1775). Vnouček držel zakoupený grunt rozlohy 44 strychů rolí (13 ha) a luk na 4 vozy sena. V roce 1750 byl statek odhadnut na 105 kop. V roce 1773 z něho platil na státní dani 21 zlatých 35 krejcarů, stálého platu vrchnosti 4 zlaté 24 krejcarů, přediva odevzdával 1 libru, robota činila týdně 3 dny s potahem a 2 dny pěšky, kromě toho byla v době pilné polní práce v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava pěší robota zvýšena, po celý týden, a to při současné třídenní potažní robotě vždy též jedním robotníkem, ve zbývajících 3 dnech však dvěma robotníky, takže v celém týdnu musel grunt postavit k pěší robotě pracovníky vlastně na 9 dnů, s potažní to tedy činilo 12 robotních dnů v týdnu! Proto nemohl Vnouček na svém hospodařit sám, kromě členů rodiny zaměstnával ještě čeledína a děvečku.
Benešovští poddaní měšťané v pevné víře v nadřazenost svého společenského postavení povstalce spíše odsuzovali a žili v obavách před jejich vpádem do města. Nová robotní pravidla, úprava robotních sazeb (robotní patent), kterou po povstání nařídila Marie Terezie (dcera Karla VI.), znamenala úlevu i pro zdejší poddané. Robotní patent byl vydán 13. 8. 1775 a v září publikován v Berounském kraji.
V letech 1775 až 1791 vyšlo 16 dílů „Topografie českého království“, jako první dílo svého druhu v Čechách, později jako doplněk vyšel „Popis hlavního města Prahy“. I když bylo napsáno německy, nezapíral autor svoji náklonnost k českému národu a k české zemi. Autorem byl benešovský rodák Josef Jaroslav Schaller.
V zámeckém parku na Konopišti nechala postavit vdova po majiteli zámku f. V. Vrtbovi Marie O‘Kellyová nedaleko od Růžové zahrady na křižovatce parkových cest křížovou cestou. Dochovalo se 14 zastavení a na místo Kalvárie byla v roce 1905 postavena Lurdská jeskyně s křížem.
1776
Teprve po 100 letech dosáhla lidnatost v Benešově předbělohorské úrovni, tím i vzrostl počet řemeslnických oborů/řemeslníků oproti roku 1673 na 23 oborů/128 mistrů. Podle údajů Tereziánského katastru pracovalo v Benešově: 29 řezníků, 12 pekařů, 1 mlynář, 13 ševců, 3 punčocháři, 3 kloboučníci, 1 kožešník, 11 krejčích, 12 tkalců, 5 soukeníků, 1 barvíř, 4 bednáři, 3 truhláři, 2 provazníci, 1 sedlář, 1 koželuh, 3 řemenáři, 2 kováři, 3 zámečníci, 2 zedníci, 6 hrnčířů, 2 mydláři a 1 lazebník. Další řemeslníci působili ve vesnicích konopišťského panství: 2 řezníci, (z toho 1 v Peceradech) 1 pekař, 5 mlynářů (v Bukovanech, Benicích, Chrášťanech, Týnci a Brodcích, mlýn v Krusičanech se uvádí jako zrušený), 4 krejčí (mimo jiné v Úročnici a v Chrástu nad Sázavou), 1 krejčí záplatář (v Týnci), 1 tkadlec, 1 kolář, 1 truhlář, 7 kovářů (mimo jiné v Bukovanech, Václavicích, krusičanech, Chářovicích), 3 zedníci (2 v Chrášťanech, 1 ve Zbožnici), a 1 sklenář (ve Vidlákově Lhotě). Vazba na oblastní trhy byla minimální, výlučnější zboží bylo k dostání jen na výročních trzích či ve větších městech, Praze a Táboře.
1777- 1779
V 1777 (1780?) roce bylo zrušeno benešovské piaristické gymnázium, s řadou jiných latinských škol.
V roce 1778 byl do kostela sv. Václava ve Václavicích pořízen druhý zvon, ulitý od J. V. Kühnera.
Od roku 1778 byl farářem Týnecké fary Maxmilián Boček, do roku 1779. Dále pak Josef Koutný, do roku 1819.
1781 – 1783
Dne 13. 10. 1781 vydal císař Josef II tzv. toleranční patent (o náboženské snášenlivosti), který se vztahoval na vyznavače konfesí augsburské a reformované (helvetské) a dovoloval jim svobodné provozování jejich náboženství. Na konopišťské kanceláři byl patent vyhlášen dne 23. 2. 1782, k tolerované víře se přihlásilo 279 poddaných z 57 rodin a 22 míst, např. rodina ovčáka Matěje Skrčeného z Týnce, rodina Jiřího Skrčeného z Konopiště, rodina Františka Schneiberga z Pomněnic.
Patentem z 1. 11. 1781 zrušil Josef II nevolnictví. Znamenalo to, že se poddaný může svobodně stěhovat z panství a usadit se jinde, že si může volně volit řemeslo, jinou obživu, aniž by t tomu potřeboval výhostního listu, že se může oženit, když to jen oznámí vrchnosti, že může zcizit pozemky bez újmy právům vrchnosti a že může své nemovitosti bez svolení vrchnosti zadlužit do dvou třetin. 16)
V roce 1781 byla nad obcí Pyšely v rámci josefínských reforem jako „zbytečná“ zrušena Loretánská kaple. 140)
Od roku 1781 byl farářem v Poříčí Petr Spirmann, do roku 1795.
V roce 1782 Marie Františka Ferabesko z Layno trhem postoupila panství Tvoršovice Františku Hennewartovi, doktoru veškerých práv v Praze.
V roce 1783 po reformě byly hrdelní soudy v Berounském kraji ve městech: Beroun, Benešov a Sedlčany.
1784
Patent císaře Josefa II. z 20. 2. 1784 nařídil katolickým duchovním vést odděleně matriky narozených, oddaných a zemřelých, tj. evidovat všechny demografické události zvláštních rejstříků, ale i každoročně sestavovat sumáře a ty zasílat orgánům státní správy. Evidence byla současně rozšířena na všechny obyvatele země bez ohledu na jejich náboženství. Do matrik se nejdříve nezapisoval den narození dítěte, ale den křtu. 224), 226)
Bylo patentem zakázáno nutit poddané kupovat vrchnostenské výrobky.
1785
Hrabě František Josef z Vrtby se ujal, po své zletilosti, správy Konopiště a Týnce. Zpustošený a zanedbaný Týnecký hrad začal znovu obnovovat. Později se stal J. M. císařským tajným radou a komořím, c. k. nejvyšším strážmistrem u vojska a rytířem velkovévodského Toskánského řádu sv. Štěpána.
V tomto roce nařídil císař Josef II. soupis půdy pro berní účely. Na rozdíl od předchozích soupisů mělo být zároveň provedeno i přesné vyměření pozemků.
V lodi kostela sv. Bartoloměje v Ledcích byla zřízena kazatelna, na řečništi jest polovypouklá řezba „Dvanáctiletý Ježíš mezi zákonníky.“
V Benešově v č. p. 73 žil kněz Leadr Kramář, absolvent piaristické koleje, poslední opat Benediktinského kláštera Sázavského (narodil se dne 12. 2. 1714 v Benešově, zemřel v Postupicích u svého přítele kněze Ondráka dne 1. 9. 1801).
1787
Nedůsledné naplňování tzv. „ohňového patentu“ císařovny Marie Terezie vedlo v tomto roce císaře Josefa II. k vydání obnoveného „řádu k hlášení ohně“. Toto administrativní opatření vedlo ke zvýšenému počtu budovaných zvoniček. Zvony měly venkovské obyvatele, zdržující se díky polním pracím po většinu dne mimo svá obydlí, varovat před požáry a jiným nebezpečím. Dále pak zvoničky přispívaly k celkové rytmizaci venkovského života, neboť hlas zvonu provázel vesničany po celý den. Ráno i večer byl signálem pro klekání, v poledne k motlitbě Anděl Páně. Také svolával k robotě, oznamoval úmrtí a doprovázel i na poslední cestě na hřbitov. 140)
Z tohoto roku pochází barokně klasicistní Kleopatřin sloup, který nechal postavit majitel Konopiště v zámeckém parku uprostřed Růžové zahrady.
1788 – 1789
V letech 1788 (až 1791) zanikl kraj Vltavský a Kouřimský, okolí obce Ouročnice patřilo k nově vzniklému kraji Berounskému (Čechy byly rozděleny na 16 krajů).
V roce 1788 byl zrušen v Benešově gotický kostelík sv. Alžběty stojící při špitále, později byl přestavěn na hostinec.
V roce 1788 se Zbořený Kostelec uvádí jako Kostelecz an der Sazawa.
V letech 1789 až 1790 došlo v řízení města Benešova ke změně, město mělo tzv. regulovaný magistrát, který znamenal uvolnění vazeb ke konopišťské vrchnosti, tj. větší samostatnost.
V tomto roce 1788 byl zaveden josefínský katastr, který nahradil předchozí tereziánský katastr. Proti předcházejícímu katastru byl jednotný jak pro půdu selskou, tak i panskou, tedy rustikální, tak i dominikální. Do katastru byla zahrnuta půda zemědělská (role, louky, pastviny, vinice, lesy) - půdu neproduktivní, jako jsou cesty, potoky; lady, atp. katastr neuvádí. Byl zaveden pojem katastrální obce (Catastralgemeinde), která spojovala jednu i více vesnic do jednoho evidenčního - berního celku. Veškerá půda, která ležela uvnitř katastrálních hranic, patřila k této katastrální obci, ať její majitel sídlil kdekoli. To v dřívějších katastrech nebylo, v nich byla počítána ke vsi veškerá půda jejích obyvatel, i když její části ležely v sousedních vesnicích. Na rozdíl od předchozích katastrů přestala být základní jednotkou pro odhad výtěžku, a tím i zdanění, usedlost, která byla nahrazena pozemkem neboli parcelou. Každá parcela dostala své číslo v rámci katastrální obce. Navíc jednotkou výměry už nebyly ani korce, ani měřice. Protože tento katastr byl společný pro všechny země mocnářství, výměra se uváděla ve vídeňských jitrech (Wiener Joch), který měl 1600 čtverečních sáhů. Pro každou katastrální obec, jichž bylo jen v Čechách 6 066, byly pořízeny knihy přiznání. V nich je zapsán každý kus plodné půdy s číslem topografickým, jménem držitele, udáním polohy (sousedé), šířkou, délkou a plochou parcely s přepočteným výnosem. Josefínský katastr byl prvním soupisem půdy, při kterém bylo provedeno skutečné měření a byly vypracovány první katastrální mapy (tzv. indikační skici). Byly barevně kolorovány, aby se dalo rozeznat jednak využití pozemkových parcel, jednak typ zástavby.
V souvislosti se zavedením josefínského katastru došlo k praktickému zavedení první soustavy domovních čísel, tzv. (Numero conscriptionis), které se později převedly na dnešní čísla popisná. Systém očíslování domů byl zaveden již za Marie Terezie roku 1770, ale nebyl plně využíván. Domy se začaly počítat z pravé strany při vjezdu do vsi, pokračovalo se usedlost od usedlosti až na druhý konec vsi a zpátky. Čísla popisná, která se této jednotné řadě vymykají, byla později přidělena novým obydlím, rozděleným gruntům atp. Součástí josefínského katastru byla reforma poddanských poměrů, tzv. urbariální reforma. Došlo k úpravě poddanských povinností vůči státu (berně, kontribuce) i vůči vrchnosti (robota, úrok, naturálie). Sazba pro stanovení daňové povinnosti byla nepřímo závislá na výši nákladů, potřebných k obdělávání příslušné kultury. Tak z vinic a polí se platilo méně než ze stejné výměry luk, lesů a pastvin (10,625% u polí, 17,92% u luk a 21,25% u lesů a sadů). Císařský patent ze dne 10. 2. 1789 stanovil, že poddanému musí zůstat 70% hrubého výnosu na vlastní výživu, na výrobní náklady a na obecní, školské a církevní poplatky, více než 30 % nesmí činit berně a poddanské povinnosti, z toho poddanské dávky nesmějí převýšit 17% hrubého výnosu půdy. Všechny povinnosti byly převedeny na peníze, a dokonce poddaní (ti, kteří platili více než 2 zl. roční kontribuce) mohli nahradit naturální robotu peněžitým platem. Výsledkem těchto reforem byly tzv. urbariální kontrakty mezi poddanými a vrchností.
V roce 1789 (10. 2.) panovník patentem mínil ustanovit rovněž výkup z roboty, ale tento patent byl po půl roce za Josefova nástupce Leopolda II. na nátlak stavů zrušen, takže zůstalo v platnosti pouze dobrovolné vykupování z robotních povinností. 16)
V roce 1789 byla zrušena povinnost mlít v panských mlýnech.
Tento způsob placení daní a urbariálních povinností budil nevoli šlechty, která si za Josefova nástupce císaře Leopolda II. vynutila zrušení všech těchto reforem a zaveden původní způsob placení daní. Znovu základem se stal tereziánský katastr (1790), avšak již r. 1793 byl obnoven upravený josefínský katastr, nazývaný tentokráte terezínsko - josefinský. 77)
Podle josefínského katastru patřilo ke konopišťskému dominiu 18 obcí s 56 osadami; poplužních dvorů bylo 10 (Konopiště, Pomněnice, Benice, Vidlákova Lhota, Požáry, Týnec, Ledce, Vysoká Lhota, Radíkovice, Dlouhé Pole). 145) Výměra celého panství činila více než 14 000 ha, z toho na dominikální (panská) role připadalo asi 1 300 ha, louky 208 ha, pastviny 385 ha a lesy 2 340 ha. Největší výnos z rolí dávalo žito a ječmen, nejméně se sklízela pšenice. Někdejší trojstranné hospodaření (s úhorem) bylo od konce 18. století nahrazeno střídavým hospodařením s novými plodinami, zejména s jetelem.
V roce 1789 byl proveden soupis svobodníků – Benešov (Dub, Dvořák, Mareš, Mirouš, Pejša, Řezáč, Stibor, Šafrát; 3 živnosti, 7 chalup), Chleby (Březina - 2, Brožek; 1 dvůr, 1 chalupa), Chlístov (Balík, Čeněk, Kříž; 2 živnosti, 1 chalupa), Chvojínek (Jindrák, Sazima; 1 dvůr, 1 chalupa), Přibyšice (Březina – 2, Mlíkovský – 5, Paris; 3 dvory, 5 chalup). 233)
1790
V roce 1790 kolem Loretánské kaple (tzv. loreta, jedná se o specifickou formu sakrální architektury, odvozenou od Santa Casy – Svaté chýše v italském Loretu) nad obcí Pyšely vznikl hřbitov a kaple se stala kaplí hřbitovní, z původní interiérové výzdoby se zachovaly pouze nejhodnotnější dva portrétní medailóny hrabat z Hallweilu.140)
V roce 1790 byl farářem Týnecké fary Josef Koutný, do roku 1819.
V Týnci nad Sázavou založil hrabě František Josef z Vrtby, který se po své zletilosti ujal správy svého majetku, proslulou manufakturu na výrobu jemné kameniny, která jakostí svých výrobků brzy patřila k nejvýznamnějším v Čechách. K výrobním účelům sloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Dovoz suroviny byl zabezpečován ze západních Čech, což dosti zdražovalo výrobu. Pracovní síly však byly levně získávány z řad poddaného lidu, mimo zkušené pracovníky z ciziny. (Některé prameny uvádí rok zahájení výroby 1793 – tzv. vrtbovská manufaktura na jemnou kameninu.
V Benešově byla dokončena farní škola na Karlově (č. p. 91).
1791
Chvojenecký kostel (Chvojínek) se stal od tohoto roku filiálním kostelem Neveklovského kostela, do té doby kostela Benešovského. Bohoslužba se zde konaly každou čtvrtou neděli.
František Josef hrabě z Vrtby založil v Týnci nad Sázavou manufakturu na výrobu zboží z jemné kameniny. První provozovny byly v tzv. „starém zámku“.
1794
Zemřel majitel statku Tvoršovice František Hennewart a po něm dědily jeho dcery Johanna Nepomucena a Marie Anna, ta později postoupila svůj podíl sestře Johanně provdané Riedlové.
1795
Od tohoto roku byl farářem v Poříčí Josef Benedikt Heltzl, do roku 1818 (†1818).
Rychtářem v Poříčí nad Sázavou byl Jakub Zoubek.
V Bukovanech byl rychtářem Jan Páša (do roku 1800) a konšelem Martin Řepásek. Ve Václavicích byl rychtářem Josef Zoula.
1796
V Benešově byla zbořena kaple sv. Jana Nepomuckého u piaristické koleje.
Pod Jarkovickým rybníkem byla zprovozněna papírna (i proto se rybníku říká Papírna).
V Benešově byl prodán špitál i s kostelem a dvorem k němu patřícím měšťanovi Josefovi Váňovi, stržené peníze byly základem nově zřízeného ústavu pro chudé.
Začala epidemie černých neštovic.
1797
V Mrači se narodil František Mošner (*1797, †1876), spisovatel a český lékař, autor „Pěstounka“ („Schovačka“), vydáno roku 1851 anonymně, pak řádně v roce 1874. Poskytl pedagogicko-didaktický rámec pro „Babičku“ Boženy Němcové. 220)
Majitelkou lékárny „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově se stala vdova Rosalie Hautschildová.
1798
Vdova Rosalie Hautschildová prodala lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově lékárníkovi Josefu Brunovi za 7 500 zlatých.
Od tohoto roku mohla být robota převáděna na peněžní plat, umožnil to aboliční patent o vyvazování z urbálních povinností.
1799
Při kopání v sutinách klášterních v Benešově byl nalezen asi 20 centů těžký zvon z roku 1322 od zvonaře Rudgera.
Průběh a konec 18. století
Z 18. století je sloup s bakchantkou stojící v jižní části Růžové zahrady konopišťského zámeckého parku.
Od konce 18. století byl svěřen vrchní dozor nad hospodařením vrtbovských panství (Konopiště, Křivice, Helmíř, Žinkovy) známému ekonomu Josefovi Puteanimu, který se na panstvích snažil šířit nové pokročilé zásady v hospodaření velkostatků. Byl zvyšován všemi prostředky výnos polí, byly zaváděny nové plodiny a zvyšován stav dobytka.
Jedním z méně rozšířených průmyslových oborů té doby bylo olejnictví. Olej se vyráběl lisováním z olejnatých semen, zejména řepky olejky, též z řepice, hořčice a lnice. Oleje bylo používáno na svícení i k přípravě pokrmů. Výroba byla spíše drobných rozměrů, při mlýnech, v okolí např. mlýn v Chrášťanech.
Na přelomu 18. a 19. století byla na rozcestí Žabovřesky – Zbožnice postavena zděná výklenková kaplička sv. Panny Marie. 140)
Na kraji konopišťského parku byla postavena kamenná Boží muka nad jezem u mostu u silnice Benešov – Chlístov, tzv. „U Zájezku“.
Asi z 18. století je barokní oltář kostela sv. Václava ve Václavicích. Dřevěné sousoší sv. Václava v rytířském odění a po stranách provázející jej andělé. Níže sošky sv. Vavřince a sv. Šebastiána.
Benešov se stal jedním ze tří měst Berounského kraje, kde byl zřízen tzv. „regulovaný magistrát“ na základě nepřímé volby (tj. prostřednictvím volitelů), měl čtyři členy a jednoho zkoušeného a placeného radního. Současně byla zřízena tříčlenná měšťanská representace, která dohlížela na chod městského hospodářství.
Taktéž vedlo město Benešov spory s konopišťskou vrchností o honitbu, právo várečné, o placení hudebného, o poplatky z pálení vína, o vrchnostenské reality ve městě a o náklady na ubytování vojska. Ačkoli spory skončily až u císaře Josefa II., vždy skončily prohrou města.