1649 – 1651

            Švédská posádka zůstala na Konopišti i po uzavření míru, ke kterému došlo 24. 10. 1648 ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku. ⁶⁴⁾ Švédové tu zůstali celý rok, vymáhajíce válečné náhrady.

            Teprve poté se vrátil na zdejší území skutečný mír, po němž jistě všechno obyvatelstvo toužilo a který jeho většina znala jen z vypravování starců. Předválečné poměry, poměrný blahobyt se s ním však nevrátil. Také v Benešově stály prázdné domy, role, luka ležely ladem a zarůstaly. Stejně tak třicet dlouhých let spojených s pustošením měst a vesnic, drancováním příbytků a ničením polí i lesů zanechalo neblahé stopy i na konopišťském panství. Nepochybně podobně jako Benešov stihl smutný osud také okolní vesnice. Ušetřeny byly jenom ty, které ležely daleko od cest. Situaci ještě zhoršovala neúroda, z ní vzešlý hlad, nakažlivé nemoci apod. V roce 1649 prošla celým krajem morová rána, která si i na Konopišťsku vyžádala mnoho obětí. Také několik let trvající neúrody měly katastrofální následky; odchod obyvatel, hlad i ztráty na životech. Vesnice na panství byly zpustošeny, jejich obnova se dále jen s velikými obtížemi. Přibližný stav, v jakém bylo panství ještě několik let po skončení války, nám ukazují data prvního pozemkového katastru, berní ruly z roku 1654 ⁶⁵⁾. V té době bylo na Konopišťsku 36 % pustých domů a usedlostí.

            Ke špatné situaci přispěla i finanční krize, znehodnocení peněz způsobené kriminální činností mincovního konsorcia, v němž se vedle Karla z Liechštejna angažoval i Albrecht z Valdštejna a Pavel Michna z vacínova.

            V roce 1649 zdědil Vácslav Michna z Vacínova po svých v tomto roce zemřelých bratřích jejich majetky.

Na obraze pozdně renesančního oltáříku v kostele sv. Bartoloměje v Ledcích je nápis: „L. P. 1650 ke cti a chvále Pána Boha, P. Marii a sv. Bartoloměje tato archa udělána a postavena jest nákladem skrze odkaz slovutného Jiřího Klenky jinak Dolejšky, rychtáře a souseda v místě Nespekách; pozůstaviv po sobě za hospodáře Petra Vokročila, tuto archu postaviti dal, jakožto tělo při tomto chrámu Páně odpočívá, očekávajíc veselého vzkříšení. Dne 19. Máje.“

            Po svém vypálení (v roce 1627) byl v tomto období Týnecký hrad z části znovu obnoven a pak, když v roce 1651 vyhořel podruhé, zůstal již v troskách a nebyl již obnoven.

            V roce 1651 vznikl soupis poddaných podle víry, hejtman konopišťského a týneckého panství Martin Kučera pro něj potvrdil, že již deset let „v samospasitedlnou všeobecnou víru katolickou vyznávajíce, zpověď svatou vykonali a communicati přijali“. Jmenovitý seznam poddaných však nezpracoval.

1654

            V roce 1654 se Hrusice uvádí jako Horusycze, Krusičany jako Krusycžiany, Vidlákova Lhota jako Wydlakowa Lhota (též v roce 1788), Zbožnice jako zBonicze, Chrášťany jako Chrasstiany a Buková Lhota uvádí jako Lhota Bukowa.

            V tomto roce celou ves Vidlákova Lhota získala Pražská kapitula.

            Bylo požárem horní budovy velmi poničeno panské sídlo v Týnci nad Sázavou (ve spodní části se udrželo několik sklepů, konic, ratejna; v horní části pustá věž), ačkoli došlo k dílčím opravám, zůstal hrad neobydlený a sloužil jako skladiště. Panství se skládalo z hradu (horní budova, vysoká věž, dolní budova, pivovar,…), chmelnice,…poplužní dvůr u hradu (chlév, kůlna, sýpka, stodola),…ovčín stál za řekou u druhé stodoly s bytem pro ovčáka,…sad,…další dvůr byl na samotě zvané Ledce (čeledník, chlévy, sýpka, sklep, stodola),…dvůr v Peceradech (čeledník, chlév, stodola),… podobal se selskému dvorci,…dvůr Malensko (čeledník, komora, chlév, stodola),…mlýn na řece u jezu pod týneckým hradem měl dvoje složení, čtyři stoupy, u něho byla pila,…druhý mlýn byl u jezu na brodcích (dvě složení, dvě stoupy),…někdejší mlýn v Ledcích byl už dávno pustý,… rybníků kaprových bylo pět,…výtažních 12,… 2 velké rybníky pro kapří násadu,… v Chářovicích byl pustý stržený rybník, u Týnce pusté sádky. Čihadel ptáků bylo šest…. dva poddanské domky v Týnci (rybář Vojta, chalupník Petr)…. Lomy na dobrý kámen byly především v Organických lesích….. V Týnci byl přes řeku dřevěný most (mýto se nevybíralo),… hospody byly dvě v Těptíně a bývalá v Týnci, nyní pustý domek u řeky,… Posléze k týneckému panství patřily tři filiální kostely (Týnec, Ledce, Chrást)…. Někdejší samostatný statek Benice míval rytířské sídlo těsně vedle poplužního dvora,…. ve velmi špatném stavu,… patřilo sem 5 vsí s 23 osedlými hospodáři (dva grunty byly pusté),…sešlý dvůr se skopčínem (chlév, stodola, příbytek pro skopčáka),…dříve bývaly na statku čtyři hospody (Chrášťany, Černíkovice, Ouštice, Benice), potom zpustly,….lesy,.. 2 lomy na vápenec, nyní zpustlé,…. ¹⁶⁾

60. léta 17 století

V 60. letech 17. století byla zpracována berní rula jako popis Čech roku 1654 (drobné úpravy i v dalších letech). Popis Čech může být nazvána i přesto, že neuvádí zámky ani chatrče. Je to vlastně soupis a popis všech vesnic, městeček, měst poddanských, ochranných, královských, horních, věnných, samot, mlýnů, hamrů, hutí, svobodných dvorů dědičných, hamfeštních dvorů, královských svobodníků, manů rytířských i robotných, rytířských vsí lenních, svobodných dvorů pod ochrannou, svobodných rychtářů, far, ovčáků a Židů k berním účelům pro právní příslušnost. Jméno rolníka v rule se stává (v době bez popisných čísel) označením statku na 100 let. Soupis uvádí i pusté vesnice a stavení, čteme tak následky války v porovnání s rokem 1615. Hospodářská stavení jsou lišena na selská (sedláci ve městech nazýváni sousedé), chalupnická a zahradnická.  Dobře stojící si hospodář je uváděn jako „celý osedlý“, horší jsou dva až tři na osedlého. Chalupníci 4 se rovnají osedlému, mají každý 7 až 12 korců, zahradníci jsou do 6 korců, jednoho osedlého vydá teprve 8 až 16 zahradníků. Sedláci jsou od 15 do 100 korců.

Berní rula také popisuje stav území: „půdu jižně od Sázavy v nižších polohách charakterizuje jako písčitou, ve vyšších místech pak jako hubenou, kamenitou, škrobovitou a zcela neúrodnou. Jakost je ještě zhoršována močály, zvláště u vodních toků, a nespoutanými přírodními živly, které jsou v této krajině častými hosty. V létě ničí bouřky, lijáky a často i krupobití chuďoučké obilíčko, ve kterém poddaní „jedinkou naději svou měli“, prudké přívaly poberou nejen posečenou úrodu a sena, ale odplaví i ornici. Na podzim se oves často sklízí již pod sněhem a v zimě „ozimé obilí od hlubokých sněhův k škodě přichází“. V některých končinách obklopených vrchy, není vůbec příliš mnoho rolí a ty se musí ještě pořádně připraviti, aby vydaly aspoň jakous takous úrodu. Proto sedláci opouštějí začasté půdu již obdělanou, ale ji vyčerpanou a sejí raději na rovině, doklad ještě velmi nehospodárného a primitivního zemědělství. Luk je tu rovněž velmi málo a i ty bývají bahnité a zarostlé plevelem, někde i stromovím, jako olšemi, břízami a jívami, ba i smrčím. Zato všude převládají hluboké lesy, mezi jejichž hustá stromoví nemůže ani slunko proniknouti a tak mech se rozšiřuje na některých místech i na louky při lesích. Poněkud úrodněji jest rovinatější kraj kolem Benešova s nižší nadmořskou výškou, kde půda většinou písčitá rodí především žito. Nesmí však udeřiti sucho, protože v takovém roce jest neúroda horší nežli v drsnějším a výše položeném jihu.“ ¹⁵⁰⁾

            Berní rula též zachycuje stav poškození území po třicetileté válce, uvádí, že nejvíce byly v Kouřimském kraji poškozeny městečka a vesnice v úrodných částech Čech a v našem okolí podél silnice z Prahy do Jižních Čech – Pyšely, Mrač, Čerčany, Poříčí nad Sázavou a Benešov.

V době zpracování berní ruly patřila ves Ouročnice do kraje Vltavského, panství Tejneckého a Benického, jež vlastnil p. p. Václav hrabě z Vacínova. Datum visitace tohoto panství dne 7. měsíce listopadu léta Páně 1654 (provedli Matouš Ferdinand z Bilenbergu, opat sv. Mikuláše – Ferdinand Arnošt Hysrle z Chodu – Albrecht Krystyán Přichovský z Přichovic – Pavel Václav Nygrin z Liboslavě).

Ouročnice (Úročnice)

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají:

Havel Strejček 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2 koně, chová 2 koně, 2 voli, 4 krávy, 3 jalovice, 3 svině, porostlin má pod 12 strychů;

Matouš Marků 24 strychů rolí, 8 strychů polí na zimu seje, 7 na jaro seje, chovati může 2 koně, chová 1 koně, 1 vola, 4 krávy, 4 jalovice, 8 ovcí, 2 svině, porostlin má pod 6 strychů;

Martin Žába 36 strychů rolí, 13 strychů polí na zimu seje, 9 na jaro seje, chovati může 4 koně, chová 1 koně, 1 vola, 5 krav, 1 jalovici, 6 sviní, porostlin má pod 6 strychů;

Jiřík Pokšík 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 8 na jaro seje, chovati může 2 koně, chová 2 koně, 1 vola, 2 krávy, 5 jalovic, 18 ovcí, 6 sviní, porostlin má pod 8 strychů;

Jan Havelka 36 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 9 na jaro seje, chovati může 4 koně, chová 2 koně, 4 krávy, 3 jalovice, 3 svině, porostlin má pod 3 strychy, defalcírovaný 1697;

Jiřík Vrbák 27 strychů rolí, 9 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2 koně, chová 1 koně, 1 vola, 3 krávy, 1 jalovici, 9 ovcí, 2 svině, porostlin má pod 5 strychů;

Rolník v nově osedlý:

Jan Vránek 28 strychů rolí, 10 strychů polí na zimu seje, 6 na jaro seje, chovati může 2 koně, chová 1 koně, 1 vola, 2 krávy, 2 jalovice, 2 svině, porostlin má pod 12 strychů;

Zahradník,  jenž 8 za osedlého, však pustý

Šimon Kučera 6 strychů rolí, dokonce pustý, role ladem leží.

Summa rolníkův:

6 effective, 1 nově osedlý, 1 zahradník však pustý, celkem 213 strychů rolí, 70 strychů polí na zimu sejí, 51 na jaro sejí, chovati mohou 18 koně, chovají 11 koní, 8 volů, 24 krav, 19 jalovic, 35 ovcí, 24 sviní, porostlin mají pod 52 strychů; Obec je ohodnocena - Tito tak prostřední možnosti jsou, půda žitná.

Ves Kozly (Kožlí)

rolnický grunt pustý

Havel Kloud 30 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží,

Václav Kloud 15 strychů byl Klein o 2 kolách, jest dokonce pustý,  role všechny            ladem leží,

Chalupník,  jenž 4 za osedlého

Danel Kloud 2 strychy mlynář Klein vlastní o 2 kolech, shořel v den sv. Martina roku   1655, defalcírovaný 1657

Ves Velký Chvojen (Chvojen)

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Václav Brejla 33 strychů, vyhořel defalcírovaný k 1. quart. 1673

rolníci na živnosti zkažení

Jan Cucík 30 strychů

Anna Zikmundtka 40 strychů vyhořel defalcírovaný k 2. quart. 1672

rolnický grunt pustý

Šimon Šenkýř 40 strychů dokonce pustý a spálený, role ladem leží

Zikmund Bloudil 30 stavení stojí, však bez hospodáře, role ladem leží

Zahradník, jenž 4 za osedlého

Petr Chalupník 6 strychů

Ves Václavice

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Petr Mlynář 13 strychů mlejn vlastní o 2 kolách

Jakub Čech 50 strychů

Havel Vlček 24 strychů

Adam Kubásek 42 strychů

Martin Doležal 24 strychů

Pavel Obůrek 24 strychů

Jiří Drábek 21 strychů

Jan Kyček 27 strychů

Mikoláš Jirka 24 strychů

rolníci v nově osedlí

Matěj Paták 18 strychů

Jiřík Lukas 24 strychů

rolníci na živnosti zkažení

Matouš Mikolášů 26 strychů

Petr Pila 21 strychů

Anna Vaštová 18 strychů

Chalupník,  jenž 4 za osedlého

Vít Pavlík 12 strychů

Zahradník, jenž 8 za osedlého

Jan Jezovník

zahrady pustý

Švehlovská dokonce pustý

Špinkovská dokonce pustý

Ves Krusičany

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Tomáš Doležal 40 strychů vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1665

Jan Brejla 42 strychů Klein vlastní o 1 kole

Mikuláš Kučera 40 strychů

Václav Mašek 24 strychů

Jan Korbel 24 strychů

rolníci v nově osedlí

Matěj Havlín 25 strychů

rolníci na živnosti zkažení

Mikoláš Kovářů 20 strychů

Václav Novák 20 strychů

Jan Bláha 28 strychů

Jakub Vávra 24 strychů

rolnický grunt pustý

Snětenovský 24 strychů dokonce pustý, role leží ladem

Jiřího Koláře 30 strychů dokonce pustý, role leží ladem

Zahradník, jenž za osedlého

Adam Karda 6 strychů

zahrada pustá

Paškovská 2 strychy dokonce pustá, dokonce pustý, role leží ladem

Ves Hrusice (Hrusice)

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Jan Dvořák 55 strychů

Václav Stibůrek 38 strychů

Ves Zboznice (Zbožnice)

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Matěj Pazák 45 strychů

rolník na živnosti zkažený

Jiřík Ciburka 28 strychů

Ves Žabovřesky (Žabovřesky)

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Václav Vaňků 36 strychů

Jan Žoula 45 strychů

rolník na stavení skažený

Mikuláš Bubáček 30 strychů

Ves Lhota Buková

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Jan Šach 26 strychů

Jan Hůrka 30 strychů

Václav Řehořka 30 strychů

rolník v nově osedlý

Václav Matějíčků 30 strychů vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1667

rolník na živnosti skažený

Jan Tomášků 28 strychů

rolnický grunt pustý

Markovský 20 strychů dokonce pustý, role ladem leží

Ves Chlístov

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Václav Chlístovský 60 strychů

Chalupník, jenž 4 za osedlého

Jiřík Dráb 14 strychů

Ves Chrašťany (Chrášťany)

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Mikoláš Mikšů 26 strychů, vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1666

Václav Vítečků 24 strychů, vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1666

Jiřík Váňa 60 strychů, vyhořel defalcírovaný k 4. quart. 1666

Jakub Švec 2 strychy, mlejn vlastní o 2 kolech, vyhořel, defalcírovaný k 4. quart.           1665

rolníci na živnosti skažení

Jiřík Kubát 30 strychů

Jan Valenta 25 strychů

Jan Hrdinů 24 strychů

Matouš Hluchý 24 strychů, vyhořel, defalcírovaný k 4. quart. 1666

Lukáš Chobotský

Zahradník, jenž 8 za osedlého

Jakub Meduna 5 strychů

Ves Bukovany

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Jan Pechan 27 strychů (č. p. 13 nebo 15)

Havel Homolka 21 strychů (č. p. 14)

Jakub Svátek 21 strychů (č. p. 19)

Adam Bachor 36 strychů (č. p. 22)

rolníci na stavení skažení

Jiřík Kovář 21 strychů

Jan Pazdera po chalupě Holas 24 strychů (č. p. 28)

Mikoláš Urban 21 strychů, ten jest na stavení dokonce skažený, toliko v podružství      zůstává. (č. p. 29)

Jan Berka 42 strychů (č. p. 6)

Petr Vyšehradský 18 strychů (č. p. 18)

Jan Švec 21 strychů (č. p. 26)

Vít Beran 21 strychů (č. p. 25)

rolnický grunt pustý

Jan Hlávka 27 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 13 nebo 15)

Slaběhovský 24 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží

Nesnídalovský  18 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 2, v roce 1638 koupil Jiří Kotrmin, pak od vrchnosti Mikuláš Šimon, ale ten zdrhl)

Válovský 21 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 3)

Viktorinovský 28 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 7)

Flosovský 24 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 8)

Nekvasilovský 28 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 12)

Samuleovský 18 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží

Dvořákovský 30 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží (č. p. 23, patřil Mikuláši Urbanovi)

Zykovský 24 strychů, dokonce pustý, role všechny ladem leží

Petra Kohouta 21 strychů, stavení stojí avšak bez hospodáře, role ladem leží (č. p. 24)

chalupníci, jenž 4 za osedlého

Václav Krejčí 9 strychů (krčma, č. p. 4, místo krčmáře Havla Pastuchy)

Michal Kovář 12 strychů (č. p. 11)

chalupa pustá

Šemberovská 8 strychů dokonce pustá, role ladem leží (č. p. 10)

Ves Pecerady

Rolníci, jenž qualitates osedlého mají

Adam Novák 28 strychů

Jan Palas 24 strychů

Václav Potažek 36 strychů

Vít Vanišků 24 strychů

rolník v nově osedlý

Marek Hruška 30 strychů, vyhořel, defalcírovaný 1. quart. 1669

rolníci na živnosti skažený

Tomáš Šanta 26 strychů

Václav Janda 36 strychů, vyhořel, defalcírovaný 1. quart. 1669

Jan Šíma 26 strychů

Mikuláš Ujec 26 strychů

rolnický grunt pustý

Mikuláš Jandy 20 strychů, dokonce pustý, role ladem leží

Janovcovský  26 strychů, dokonce pustý, role ladem leží

Na Brodcích (Brodce)

rolník jenž qualitates osedlého

Jiřík Sedláček 36 strychů

Ves Kostelec (Zbořený Kostelec)

rolník, jenž qualitates osedlého má

Václav Bareš 28 strychů

rolníci v nově osedlý

Jiřík Jandiška 30 strychů

Jan Brožek 20 strychů

Martin Strnádek 21 strychů

zahradník, jenž 8 za osedlého

Václav Tomášků 5 strychů, vyhořel, defalcírovaný k 4. quart. 1665

Pod Tejncem (Týnec nad Sázavou)

zahradník, jenž 8 za osedlého

Jan Jokl 6 strychů

Vojtěch Rychtář 6 strychů neosívá

            Celkem k panství Tejneckému a Benickému dne 6. a 7. listopadu 1654 patřilo 35 vesnic, 82 rolníkův jenž qualitates osedlého mají, 19 v nově osedlých, 2 pohořalých, 36 na živnosti skažených, 44 pustých, 9 chalupníků, jenž 4 za osedlého, 2 pustých, 10 zahradníkův, jenž 8 za osedlého, 5 pustých, summa všech hospodářův 209. Fary 4. Mistr ovčák 1, pacholek ovčácký 1. Porostlin pod 496 strychů 2 věrtele. 3 mlejny o 2 kolech a 1 mlejn o 1 kole. Na panství se nachází 5549 strychů rolí, na zimu sejí 1172 strychů, na jaro sejí 889 strychů, chovati mohou 394 potahův, chovají 126 koní, 201 volů, 444 krav, 354 jalovic, 663 ovec, 349 sviní.

            Toto panství v roce 1615 přiznávalo se z lidí 78 osedlých. V roce 1646 20 osedlých a 93 chalupníků (celkem 113), v roce 1653 posledního Martii effective osedlých 68 a 22 chalupníků a 8 zahradníků, v nově osedlých 28 osedlých a 8 chalupníků a 2 zahradníci, pohořelý 1, na živnosti skažených 10 osedlých, pustých 51 osedlých a 2 chalupníci. Celkem 200, z toho 158 osedlých, 9 chalupníků, 10 zahradníků.

            V Benešově bylo 113 domů.

            Do panství konopišťského patřily mimo jiné:

Hůrka (1 sedlák),

Nespeky (4 sedláci, 3 chalupníci, 2 pusté chalupy),

Městečko (1 sedlák, 1 stavení selské pusté),

Poříčí (1 sedlák, 2 stavení selská pustá, 1 chalupa pustá).

            K Mračskému statku patřilo 22 míst. Ve skupině sedláků je zachycen 81 hospodář, 26 chalupníků a 4 zahradníci. Z toho bylo sedláků: 72 plně zdanitelných, 6 na živnosti zkažených, 1 nově osazený, 2 pohořalí a 8 pustých. Z chalupníků bylo plně zdanitelných 21, nově osazení 5 a pustých 5. Zahradníci byli celkem 4 a 1 pusté místo.

            Na základě berní ruly se odhaduje, že Čechy měly 930 tisíc až 1. mil. obyvatel.

1655 – 1666

            V roce 1655 byla na Chlumu znovu obnovena hornická činnost a v Hrusicích byla zřízena nová huť. Severně od Hrusic (dnes na jeho místě stojí Kolandův mlýn (?) byl vybudován nový hamr (samokol), ve kterém bylo zkujňováno surové železo získané tavbou.

            V roce 1657 se Jan František z Vrbna oženil s Marií Eliškou dcerou Bernarta Ignáce z Martinic.

Opět pod jedním majitelem by1a obě panství (konopišťské včetně vladislavického újezdu a Tloskov) po smrti Jana Michny (před rokem 1649), kdy se jeho dědicem stal bratr Václav Michna. Protože neměl potomky, odkázal roku  1658 své statky Konopiště, Tloskov, Toužetín a Postoloprty Zikmundu Nor­bertovi Michnovi z druhé rodové větve (syn Jiřího Viléma Mich­ny)⁴³⁾.

Asi v roce 1660 byla v Poříčí obnovena duchovní správa a k faře Poříčské náležela i farnost Pyšelská (do roku 1698).

V roce 1661 a až do roku 1663 byl farářem v Poříčí P. Petr Příhoda, dominikán.

Dne 6. 12. 1662 byl držitel Mrače Jan František z Vrbna povýšen (i jeho oba bratři) císařem Leopoldem ve stav hraběcí.

V roce 1663 převedl Jan Viktorín hrabě z Valdštejna dědičné právo k mračskému a poříčskému statku Bernardu Ignáci hraběti z Martinic, jehož dcery Marie Alžběta (†1671) a po ní Teresie Františka provdány byly po sobě Jana františka hraběte z Vrbna.

V roce 1663 hrabě z Martinic, majitel Mrače a Poříčí mnicha řádu dominikánského dosadil na faru v Poříčí (fara byla od roku 1620 neobsazena).

Dnešní radnici/Městský úřad Benešov č. p. 100 na Masarykově náměstí (dříve Velkém rynku), která vyhořela za švédského vpádu do města Benešova za třicetileté války, koupil jako pusté místo s příslušnými pozemky majitel konopišťského panství Václav Michna z Vacínova a nechal tu postavit nový domek.

Ves Mlýny u Tvoršovic do této doby patřila k panství Líšno (Léštno). Ale tvrz již do této doby zanikla.

V roce 1664 po smrti hraběnky Albertiny rozené z Fürstenberka, paní na Leštně (Líšně), se dělili dědici po ní o panství a její dcera z druhého manželství Albertina Eusebie rozená z Briamontu, manželka rytíře Jana Jiřího Radeckého z Radče a na Uhřicích (manželka od roku 1661), zdědila toho času zpustošené dědiny Tvopřešovice, Mlejny (Mlýny), Jiřín a Tomice.

V roce 1664 dne 3. 11. sloužil v poříčském kostele sv. Havla mši kardinál Arnošt Vojtěch Harfách, arcibiskup pražský. Od roku 1664 do roku 1665 pak Pavel Ignác Václav Dupre. Dále pak v roce 1666 Blažej Holický (pobyl v Poříčí pouze čtvrt roku, načež odešel do Strakonic), po něm Vavřinec Benedikt Meczer, do roku 1667.

V roce 1666 byli hejtmany Kouřimského kraje František z Talmberka a Ferdinand Přech Radecký z Radče.

V této době se ukázalo, že je zapotřebí doplnit pozemkovou daň (stanovenou dle údajů berní ruly) o daň z domů (podle přiznávacích listů z 1667- platila se v letech 1668 až 1675) a daň z komínů (podle soupisu z roku 1671). Tento soupis je dochován a uložen v rektifikaci, v tzv. tereziánském katastru. Daň komínová se vybírala od roku 1671 až do roku 1748, původně jen z poddanských komínů, později i z panských a městských.

            V Benešově bylo evidováno 228 domů, z toho 84 stále pustých. ¹⁶⁾

1667 – 1670

Od roku 1667 (do roku 1678) byl farářem v Poříčí Václav Reinwedtr.

Dne 21. 5. 1667 zemřel Vácslav Michna z Vacínova, protože neměl děti, odkázal svůj majetek synům strýce svého Jiřího Viléma, tj. Zikmundovi (Sigmundovi) Norbertovi hraběti Michnovi z Vacínova Konopiště, Tloskov, Touženín (Toužim), Břežany a Postoloprty, Vilémovi Bedřichovi Bitozeves a Blažim, ale takovým způsobem, aby Zikmund Vilémovi otcovského svého dílu postoupil (pořízení bylo ze dne 23. 8. 1658). Po smrti Zikmunda Norberta Michny (v létě roku 1667) spravovala pozůstalé statky Zikmundo­va vdova Marie Alžběta, rozená Lažanská z Bukové, jako poručnice nezletilých dědiců svých synů Karla Jiřího (zdědil Konopiště, Postoloprty a Touženín) a Ferdinanda (zdědil Tloskov a Břežany). Ta však hospodařila velmi špatně a dluhy nadělala. Po dosažení plnoletosti se stal majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou Karel Jiří Michna z Vacínova (do roku 1673).

Pro rostoucí dluhy musely jí být prodány již roku 1669 Tloskov a Postoloprty ⁴⁴⁾, hledán zájemce i pro Konopiště, ale marně (např. roku 1669 pánu ze Švarcenberka, znovu pak v roce 1671). Odhady pro případné zájemce uvádí: …zámek Konopiště,…vinopalnu,…pivovar pod zámkem,…2 chmelnice,…hospoda, kovárna a stáj pod zámkem,…valcha pod rybníkem,…poplužní dvůr s ovčínem pod zámkem (stáj, sýpka, čeledník, stodola),…. zahrady,…rybník pstruhový,…dvůr s ovčínem v Pomněnicích (stáje, čeledník, komory, sýpka, stodola, příbytek pro ovčáka, skopčín, role, ¹⁵⁰⁾ sad),…dvůr Chvojen (světnice pro čeleď, stáje, sýpka, stodola, role, sad, včelíny),…dvůr Ondřejovický (čeledník, stáj, sklep, sýpka, stodola, role, ovčín, skopčín),…dvůr Raděkovice (čeledník, příbytek pro skopčáka, komora, stáj, role, louky, dva pusté rybníky). Mlýnů bylo šest: 1. pod zámkem, 2. Hanzlovský u Semovic, 3. Kloudovský pod Kožlím, 4. Podčernoleský u cihelny, 5. Podměstský, 6. v Nespekách. Pustý byl sedmý mlýn, zvaný Maršíkovický, u Krusičan (vyhořel roku 1664). Rybníků pro kaprovou násadu bylo 10 (nasazeno 350 kop),… výtěžních rybníků pro plůdek bylo 15,…. Trojí sádky byly pod zámkem, u nichž stála rybárna s bytem fišmistra a čtyřmi malými sádkami. Velký haltýř byl u nedaleké valchy, kde přezimovala kapří násada. Pila byla při mlýně pod zámkem. Cihelny byly dvě: jedna pustá u hostince pod zámkem, druhá v provozu pod černolesklým rybníkem,…Kámen se lámal u Václavic, u Kloudovskýho mlýna a u Jarkovického rybníka. K sušení lnu, konopí a příze sloužila pazderna, která stála i s kolnou pod zámkem. Mnohem významnějším výrobním objektem bývaly železné hamry u hrusic, na stálé vodě Jarkovického potoka (dnes Janovického), které v letech 1655 až 1660 sloužily vrchnosti jako výrobna a zpracovatelská dílna železa. Šlo o vysokou pec a zkujňovací hamr, v době odhadu však byly již pusté. Pouze výčep piva (v někdejší dřevěné budově u hamru) skýtal i nyní příjem………..  mezi objekty, z nichž měla vrchnost největší příjem, patřil i mj. největší hostinec v Benešově, dříve dům hejtmana panství Václava Chotětického,…. stál na nároží Velkého rynku a průtažní silnice z Prahy na Linec….. Dále k dominikálnímu majetku náležely i lesy…34 str. lesa bílého a 14 str. černého,….obora a v ní dva rybníky, pole, luka, les a  postavení….hájovna a kolny s krmelci pro jeleny,….bažantnice s rybníkem, sádky, porostliny, kus pole a louky, valcha,…. V Benešově se vykázalo 228 domů (221?), z toho 84 pustých, 34 sousedských, 86 chalupnických, 17 zahradnických, k tomu pustých 6 sousedských, 32 chalupnických a 32 zahradnických,….

            Po třicetileté válce, pobělohorských represáliích a rekatolizaci klesl počet řemeslníků v Benešově na 56 (ubylo zejména řezníků) a počet řemeslných oborů na 19. Benešov se tak stal nevýznamným řemeslnicko – zemědělským městem s regionální působností.

V roce 1669 byly Tvoršovice „odhádány“ Parysovi Karlovi z Ladronu, vlastně jeho dětem z manželky Majdaleny Polyxeny rozené z Valdštejna. V té době byl v Tvoršovicích už jen dvůr a místo, kde stála tvrz, se jen připomínalo. Později se statek doslal jeho dceři Albertině vdané Radecké. Radečtí si později postavili zámek.

V roce 1669 prodal Václav Krejčí výsadní krčmu v Bukovanech ševci Antonínu Hubínkovi z Chvojínka.

 roku 1670 pochází mosazné pečetidlo benešovského cechu krejčovského.

V roce 1670 Albertina Eusebie rozená z Briamontu, manželka rytíře Jana Jiřího Radeckého z Radče a na Uhřicích, koupila pusté grunty v Radošovicích, Tožicích, Krsově a Zahradnicích s dílem podacího práva kostela Ouběnického od Karla Parise hraběte z Lodronu na Košeticích, jako kurátora po smrti manželky Polixeny rozené z Waldšteina.

1671

            Jan František hrabě z Vrbna po smrti své manželky Marie Elišky z Martinic oženil s její sestrou Terezií Františkou, obě byly dcery Bernarta Ignáce z Martinic.

            Pro nedostatek katolických duchovních musel benešovský děkan administrovat nejen farní kostel v Benešově, ale i filiální kostely v Kozmicích, Ledcích a Chrástu a kostely ve Václavicích, Chvojínku a Chvojně.

            Povinností každého katolíka bylo dostavit se ke zpovědi, ti kteří se nedostavili, byli uváděni jmenovitě ve zpovědních seznamech (od roku 1671 do roku 1686), většinou se jednalo o nekatolíky (Jan Halík z Pecerad; slouha Jiřík se ženou, Jiřík Čadník, Matyáš Šlapák, Jan, Váňův sluha, volák Jakub z Chrášťan; Vít Vaněk se ženou a dcerou, Jiřík Koděd se ženou, podruh Václav se ženou, služka Kateřina a Mikuláš, syn Havelkův z úročnice; matka týneckého sládka Dorota, týnecký sladovník se ženou a rybář Vojtěch z Týnce; podruh Jindřich, svobodníci Jan Lhoták s bratrem Jiřím z Přibyšic).

1673 – 1678

V roce 1673 se v seznamu těch, co se nezpovídali ocitla Lída, podružně sedláka Fraňka.

Majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal v roce 1673 Jiří Ludvík říšský hrabě Sinzendorf (do roku 1701), neboť pro nezbytí a velké dluhy bylo tak na soudu zemském rozhodnuto. Komisaři/sekvestrační správa jej prodala za 165 000 zlatých ⁴⁵⁾.  Jiří Ludvík zastával veřejné vysoké funkce a byl také finančním ministrem. Pokusil se zapojit do obnovy Benešova nové obyvatelstvo, které povolal pod příslibem osobní svobody a zproštění všech feudálních povinností. Hejtmanem panství byl Pavel Norbert z Nigropontu (do roku 1674).

            Dne 11. 9. 1673 volá „provolacím listem“ konopišťská vrchnost do Benešova osadníky, aby zalidnili živořící město. V provolání, jež bylo vyhlášeno v celé říši, mimo jiné se v něm praví: „Známo se činí, poněvadž se shledalo, kterak panství konopišťské s městem Benešovem v minulých vojnách ve velkou záhubu uvedeno bylo, lidnatosti na něm ubylo, také mnoho domů a gruntů opuštěných a pustých ležeti zůstalo, které ale nyní opět zvelebiti, ano město samo a lepší stav a vznik přivést úmysl máme….“. ¹¹⁰⁾ V tomto období měla vrchnost zájem na obnově gruntů, zejména tam, kde to mohla spojit s odběrem svého piva, z něhož šel jistý zisk. Proto byly postaveny nové hospody ve Chvojně (ze vsi přeložena na cestu ke dvoru), v Jírovicích (přemístěna na silnici – později zájezdní hospoda Kasárna), v Krusičanech, v Chrášťanech, v Benicích (nedaleko dvora) a v Kozmicích. Mlýny v Nespekách, Týnci a na brodcích byly poněkud opraveny, včetně jezů,…. U Krusičan byl postaven nový panský mlýn na místě, kde stával jeden z objektů někdejšího železného hamru. ¹⁶⁾

Z roku 1673 jsou dva zvony z kostela sv. Havla v Poříčí, první byl přelit ze zvonu s názvem sv. Havla zničeného v roce 1620, nechal jej udělat „osvícený pán Bernard Ignác Římské říše hrabě z Martinic, vladař domu Smečenského a pán na Smečně, rytíř Zlatého rouna, Jeho Císařské veličenstvo tajný rada, první místodržitel a nejvyšší purkrabí v království Českém“. Druhý zvon je s názvem sv. Václava. Na západní straně od kostela stojí fara.

V roce 1674 (5. 9.) na žádost Jiřího ze Sinzendorfu povolil Leopold I. Benešovu čtvrtý jarmark na den sv. Ondřeje (30. 11.) a trh na koně a dobytek v den po neděli Reminiscere (druhé neděli postní). ¹⁶⁾

V roce 1674 se na tvrzi Tvořešovice (Tvoršovice) připomíná vladyka z Radče, ves s tvrzí tvořila samostatný statek.

Z roku 1675 je první záznam o první benešovské lékárně, byla v piaristické koleji a byla prodána (založena snad již před 40 lety). V této době krajský fysicus (lékař určený státem, aby dozíral na veřejné zdravotnictví) povolil zřídit měšťanskou lékárnu a zakázal výdej léčiv z dosavadní.

V roce 1677 je zmiňována soukromá kaplička v tvrzi Mračské. ¹⁵⁰⁾

V roce 1677 byla provedena dílčí úprava kostela sv. Petra v Poříčí. Do tohoto roku stával na vrcholu štítu kostela kalich, znamení utrakvistů.

Rychtářem v Bukovanech byl Havel Homolka.

Od roku 1678 byl farářem v Poříčí Jan Kašpar Mazura (do roku 1697).

V roce 1679 se píše v piaristické kronice o doprodeji léčiv a zařízení z první benešovské lékárny.

Dne 17. 2. 1678 zemřela na zámku v Uhřicích majitelka statku Tvořešovice paní Albertina Eusebie Radecká rozená z Briamontu při porodu svého syna Petra Eusebia.

1680 – 1690

V roce 1680 byla při kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou obnovena fara.

V  roce 1680 však v Benešově i v celé zemi opět zuří černá smrt – mor a neúroda. V období let 1679 až 1681 zemřelo v Benešově cca 330 lidí, z toho 306 místních.  Usedlosti v Bedrči byly zničeny a neobydleny. Ještě v tomto roce bylo v obcích v okolí Úročnice mnoho gruntů pustých. ¹⁶⁾

            V roce 1680 se připomíná v Benešově u zříceniny minoritského kláštera usedlost „Carlhoff“, tj. „Karlův dvůr“, podle něj je pravděpodobně celá vyvýšenina, nejstarší část města.

            Z roku 1680 pochází jeden z prvních plánů města Benešova.

V roce 1680 se v Čechách ve Vltavském a Kouřimském kraji vyskytl mor (v Bukovanech na něj zemřel Jakub Moravec se ženou a s dětmi z č. p. 9).

V roce 1681 se připomíná kaplička v Benešově Ke studánce – U Boží vody nebo U dobré vody – pramen.

Po smrti Jiřího Ludvíka říšského hraběte ze Sinzendorfu převzala správu panství roku 1682 vdova Dorota Alžběta, rozená kněžna ze Schleswicku, jako, poručnice nezletilých synů Kristiana (Krystiana) Ludvíka Ignáce a Filipa Ludvíka ⁴⁶⁾. Vdova se však podruhé vdala a o poručenství přišla. Synové se pak po dosažení zletilosti rozdělili roku 1690 o dědictví tak, že Kristián dostal Postoloprty s přilehlými statky, Filip Konopiště s okolními statky.

V roce 1684 byl upraven gotický kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou.

V roce 1684 se v seznamu těch, co se nezpovídali ocitl krčmář Pavel se ženou z Bukovan (Bukové Lhoty?).

V roce 1684 vlastnil krčmu v Bukovanech Pavel.

V roce 1685 zemřel Bernard Ignác z Martinic a mračský statek zdědila jeho dcera Terezie Františka, manželka Jana Františka hraběte z Vrbna.

V roce 1686 se v seznamu těch, co se nezpovídali ocitl Jakub, služebník Jana Pellenky (spíše Pelešky či Velešky).

V roce 1687 byla zhotovena dřevěná kruchta v kostele sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou.

V roce 1687 se v seznamu těch, co se nezpovídali, ocitli v Bukovanech – Fraňkova děvečka Kateřina, Vít, Bachorův podruh se ženou, Hellasova (Holasova) děvečka Kateřina, manželka Šemberova podruha Martina, sedlák Matyáš beran s podruhyní Alžbětou.

V Bukovanech se gruntu č. p. 9 ujal Adam Žaba zvaný Moravec (ten s rodinou zemřel na mor v roce 1680).

Náklady na železářský provoz převyšovaly zisky hamru v Hrusicích, rovněž byly veliké nároky na dřevěné uhlí pro hutě a z těchto důvodů byl v roce 1688 provoz ukončen.

Terezie Františka z Martinic převedla statek v Mrači v roce 1690 na svého manžela Jana Františka hraběte z Vrbna a Bruntálu, syna někdejšího valdštejnského věřitele. Hrabě zastával vysoké úřady a byl rytířem Zlatého rouna.

V roce 1689 se v seznamu těch, co se nezpovídali, ocitli v Bukovanech – gruntovník Tomáš Slaběhoud s matkou, Alžběta manželka Adama Žáby, podruh Jakub se ženou, Matyáš Sedláček se ženou a dcerou.

V létě 1690 vypuklo na týnecko – benickém panství pozdvižení nevolníků, které bylo v prvé řadě namířeno proti obávanému panskému úředníkovi – hejtmanovi Jiřímu Grynovi (psáno též Grün nebo Gruber či Gryner), který vynucoval respekt nevolníků šikanováním, bitím, trýzněním i svévolným vězněním.  Bezprostřední příčinou byl incident, který se stal koncem srpna 1690 v Chlístově. Dva tamní sedláci, bratři Jakub a Martin Chlístovský zameškali o žních jeden den roboty. Hejtman, když patrně jiný způsob nestačil, poslal pro ně 4 mušketýry. Oba robotníci před nimi uprchli. Zatím se mušketýři začali v jejich domě zařizovat po svém, poroučili si jídlo, chtěli jim vypustit rybníček a tupili manželky obou bratrů „nectnými“ slovy. Mezitím svolali oba Chlístovští proti mušketýrům pomoc. V sousední Ouročnici byli v hospodě shromážděni poddaní z celé rychty. Na zprávu, co se děje v Chlistově, ochotně vytáhli na pomoc. Bylo jich asi 20, dva mušketýři se zachránili útěkem, zbylí dva však byli davem zmláceni a vyhnáni z vesnice. Skupina se však poté nerozešla, ale poslové oběhli ostatní vsi a vyzývali k vzbouření. Tak se za noc skupina rozrostla na větší skupinu. Ještě ráno se pokračovalo, přidali se i další robotníci pracující na polích, zejména se jednalo o poddané z úročenské a krusičanské rychty. Nejdříve se dav potuloval po okolních obcích, jak se formoval sbíráním posil. K večeru však již stál před konopišťským zámkem. „jedni s ručnicemi a jedni se sekyrami, vidlicemi a kejmi“. Tak je tam po delším hledání po panství konečně našel krajský hejtman Petr z Říčan, který se hned po prvních zprávách vydal z Leštna (Líšna) za vzbouřenci, aby je uklidnil. Dlouho trvalo, než výtkami a napomínáním odvrátil vzbouřence od úmyslů, kterých se bylo možno nadít, zvláště od přepadení zámku. Přemluvil je, aby své stížnosti proti Grynovi podali písemně a zatím doma při řádném výkonu obvyklých povinností čekali na vyšetření. Zástup se nakonec podřídil a rozešel se. Na druhý den už zase robotovali. Mezi vzbouřenci byli i zámožnější sedláci. Od vzbouření se však distancovali někteří rychtáři a konšelé.  Např. když o půlnoci přišli vzbouřenci z ouročenské rychty pro svého rychtáře Šacha, jeho manželka ho zapřela. Také václavický rychtář Martin Hubínek se vymluvil, krusičanský Martin Havlíček „se jim pryč ustranil“. Pouze krusičanský konšel Václav Stibůrek musel jít se vzbouřenci. Vedení tedy bylo v rukou sedláků, kteří nebyli vázáni rychtářskými závazky k vrchnosti. Krajský úřad se domníval, že po zákroku před Konopištěm, vše skončilo. Místodržící však vyzvali krajské hejtmany, aby v zájmu veřejného klidu dostatečně vypátrali tak „příčinu takového daleko směřujícího předsevzetí“, tak i původce nebezpečného povstání. První vyšetřování se konalo komisionelně na Konopišti dne 5. 9. 1690 za účasti obou krajských hejtmanů i konopišťského hejtmana J. Klaného (Klabera?) a poddaných z okolních rycht. Záležitost bylo doporučeno krajskými úředníky uzavřít a s „dokonalým narovnáním a skutečným, ku příkladu jiným trestáním“ chtěli počkat na příjezd mladého majitele panství Filipa Sinzendorfu se svým poručníkem. Místodržící však nařídili další vyšetřování 15. září 1690. Po složitém vyšetřování poddaní slíbili „že poníženě odprosili u vědomí svého provinění“ a slíbili poslušnost i hejtmanovi. Hejtman Gruber se musel zavázat, že se už „žádného nejmenšího vejstupku v trestání nedopustí“. Ani s tím však nebyli v Praze spokojeni a další vyšetřování proběhlo v krajské expedici na Leštně. Přes důkladné vyptávání na prvního, kdo dal signál k tažení, nezjistilo se více, nežli že to byla rychta ouročenská, jež mušketýry „vytloukla“. Krajští hejtmani nedoporučili trestání a také upozornili na závažný důvod, který varoval před přísným zákrokem: na současný nedostatek vojska a že sedláci se nemají co obávat vojenské síly, neboť „najisto sedlák proti sedláku bojovat nebude“. Ale i po tom trvali místodržící, že povstání nelze prominout. Poslední příkaz vypátrat a zatknout původce je z 27. října 1690. Další archivní doklady se nedochovaly. Z poznámky, že hledanými původci mohli býti oba Chlístovští, kteří pobídli ostatní k povstání, lze soudit, nebyl-li označen nikdo jiný, že byli v závěru celého případu nakonec oni sami příkladně potrestáni pro výstrahu jiným. Určitých zpráv však není. Rovněž se neví, zda a do jaké míry se zlepšil poměr hejtmana Grün k týneckým poddaným. Při vyšetřování vyšlo najevo několik případů, jak hejtman zacházel se svými poddanými. Např. syn sedláka Víta Vaňka z Krusičan, byl v poutech odvlečen a uvězněn na Konopišti, protože včas nesvezl ječmen; Jiří Bakos musel dva dny „na vosle se zavázanýma nohama sedět“; hejtman osobně zbil starého úročenského rychtáře Víta Šacha, který byl na jednu ruku chorý, protože u pomněnického dvora nebylo včas přeoráno pole. Jeho zástupce Pavel Vrbák byl zbit jen proto, že se k hejtmanovi dostavil za nemocného rychtáře. Tomáš Prošek dostal 30 ran holí, protože přijel na robotu s rozbitým pluhem. Pavel Drábek byl bit jenom proto, že neplatil úrok.

1691 – 1700

            Hned v roce 1691 se opět vše (panství Postoloprty a Konopiště) dostalo jedinému majiteli, když Kristián zemřel v boji proti Turkům a jeho dědicem se stal Filip Ludvík hrabě ze Sinzendorfu. Zadlužené statky však dlouho neudržel. Už v roce 1692 musel prodat Postoloprty, a když ani to nestačilo, ztratil roku 1701 i Konopiště, které koupil Franti­šek Karel Přehořovský z Kvasejovic (za 221 000 zlatých).  ⁴⁷⁾ Za hejtmana na panství ustanovil Matěji Ignáce Zalužického.

            V roce 1691 zemřel rytíř Jan Jiří Radecký z Radče a na Uhřicích majitel statku Tvoršovického, majetek po něm zdědil nezletilý syn Petr Eusebio.

            V roce 1691 vlastnil krčmu v Bukovanech Jan Vejmelka.

Zástupci městské rady v Benešově odmítli v roce 1695 skvělý návrh konopišťské vrchnosti vyměnit poplužní dvůr v Bedrči za to, že propustí město z poddanství. Důvodem byla skutečnost, že dvůr přinášel městu dosti významné finanční přínosy.

V roce 1694 se v seznamu těch, co se nezpovídali, ocitli v Bukovanech – Alžběta, rychtářova podruhyně, Matyáš, služebník, Jan Pohůnek, sedlák Martin Krása a jeho podruh Martin a děvečka Anna, sedlák Jan Hlávka, Dorota, děvečka sedláka Václav a Holase, sedlák Tomáš Slaběhoud, sedlák Martin Kohout, podruh Tomáš a jeho manželka Dorota.

V roce 1695 se v seznamu těch, co se nezpovídali, ocitli v Bukovanech –  Kateřina, manželka pastýře Václava a její synové Jakub a Jiří; v Chrášťanech – mlynářův společník Jiří a jeho kojná Dorota; v Brodcích – mlynářův společník Matyáš, Magdalena, žena pasáka vepřů se synem, Jan Volák se ženou; v Peceradech - Mikuláš, podruh u šenkýře s manželkou; v Týnci – ovčácký pacholek Trojan.

Z roku 1696 je barokní oltář s pozdně gotickým obrazem „Nanebevzetí panny Marie“ (z období okolo roku 1500) děkanského chrámu sv. Mikuláše v Benešově.

            Od roku 1697 byl farářem v Poříčí Václav Antonín Grüner, do roku 1699, po něm Vít Václav Marek (1700 až 1717, †1717). ¹⁵⁰⁾

V roce 1698 bývalou radnici v Benešově, dům č. p. 230 na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí, dům byl obnoven - po požáru na začátku třicetileté války ve vlastnictví rodiny Rottů – v roce 1623 Hansem Korfem) získal dědictvím Simeon František Milius Novopražský, správce benešovské školy.

V roce 1698 se ujal, po dosažení zletilosti, Petr Euseb  svobodný pán Radecký z Radče svého ne nepatrného dědictví Tvořešovic, Hůrky, Třebnice, Předboře a Strančic. Usadil se na statku v Tvořešovicích.

V roce 1699 byla nad obcí Pyšely postavena Loretánská kaple a jejím zakladatelem byl František Antonín z Hallweilu.

Z roku 1699 je druhý zvon z týneckého kostela sv. Šimona a Judy, má nápis „od hromobití a bouřky uchovej nás, pane Jesu Kriste. L. 1699 na Starém Městě Pražském mne lil Antonín Schönfeld“.

            Dle zápisů na panství konopišťském vedených nalézaly se v roce 1700 v Ouročnici statky:

Valchařovský – (č. p. 1)

Vnoučkovský – (č. p. 2)

Havelkovský– (č. p. 3) – v roce 1495 Havlovské a v roce 1654 Jan Havelka,

Prokšíkovský – (č. p. 4) – v roce 1654 Jiřík Pokšík,

Vrbákovský neb Mášovský – (č. p. 5) – v roce 1495 Vrbák a v roce 1654 Jiřík Vrbák,

Žabovský – (č. p. 8) – v roce 1495 Žaba a v roce 1654 Martin Žába,

Kmochovský – (č. p. 9)

Vaňkovský – (č. p. 13)

Markovský – (č. p. 12) – v roce 1654 Matouš Marků,

Strejčkovský – (č. p. 14) – v roce 1654 Havel Strejček.

Jména Jan Vránek, Šimon Kučera z roku 1654 se v roce 1700 nenacházejí.

Jména Jan Vrbakuóv, Prokop, Šíp Mathuš s Jitčina, Martin s Thomova, Mathuš s Šimonoveho z roku 1495 se v roce 1700 nevyskytují.

             Nový majitel panství konopišťského Franti­šek Karel Přehořovský z Kvasejovic pocházel z Táborska, z rodu, který byl povýšen teprve za jeho otce do hraběcího stavu. František Karel zastával vysoké funkce ve správní službě (císařský tajný rada, skutečný komorník, první deputovaný nad některými důchodky, vicepresident komory, předtím i nejvyšší mincmistr, později prezident apelačního soudu a nejvyšší zemský sudí). Jeho snahou bylo proniknout do nejvyšší společnosti a čtyřicet let strávil ve službách tří panovníků, kterým půjčoval finanční prostředky, drže zato v zástavě komorní panství (Králův Dvůr, Zbiroh, Točník). Jeho stavitel, vlašský umělec Givanni Battista Alliprandi, navrhl také stavbu kostela při latinské škole piaristů v Benešově, kterou založil František Karel, protože chtěl zvýšit význam svého Konopišťského panství. Ke stavebním úpravám Konopiště se už nedostal, všechny plány na mocenský rozmach rodiny ztroskotaly pro finanční úpadek.

Konec 17. století

            Pro Vltavský kraj měl vikariát sídlo v Sedlčanech a pro dolní část Kouřimského kraje v Divišově. Sídlo arcibiskupství bylo v Praze.

            Z tohoto období jsou známy doklady prokazující mimo údržby městského vodovodu v Benešově i údržbu žump a žumpových struh.

            Kostel sv. Mikuláše v Benešově byl barokně přestavěn. Má dochované gotické portály, v presbytáři také lomená okna a křížovou žebrovou klenbu. V bohatě zdobeném interiéru vyniká hlavní oltář s obrazem Asumpty (z období okolo roku 1500) a také kazatelna se sochařskou výzdobou z dílny Matyáše Bernarda brauna a obrazy Ignáce Raaba. U kostela stojí zděná zvonice původně zapojená do ohradní zdi obklopující svatyni. ²²⁸⁾

            Koncem 17. století vznikla panská vinopalna v Konopišti, stála pod hrází zámeckého rybníka, mezi mlýnem a pivovarem. Spolu s flusárnou („Fluss“ – draslo, výroba sanytru potřebného pro výrobu střelného prachu) bývala zpravidla v židovském nájmu. Každý šenkýř na panství (s výjimkou v Konopišti a v Benešově) musil odebrat z vinopalny na sud piva osm žejdlíků pálenky (po 6 krejcarech); také mlynáři museli odebírat na každé složení po 20 žejdlících.

Koncem 17. století vznikla panská vinopalna v Konopišti, stála pod hrází rybníka, mezi mlýnem a pivovarem. Spolu s flusárnou bývala předmětem židovského nájmu. Odbyt výrobků byl zaručen. Každý šenkýř na panství musel odebrat z vinopalny na sud piva 8 českých žejdlíků pálenky (po 6 krejcarech)+; také mlynáři byli nuceni odebírat zdejší výrobky, n každé složení po 20 žejdlících. Když se našla na panství pálenka cizího původu, byla bezohledně zabavována. ¹¹¹⁾

Koncem 17. století byla tvrz v Podmračí (Mrač nad Sázavou) přebudována na sýpku.

Před kostelem sv. Václava ve Václavicích stojí barokní sochy sv. Víta, Vojtěcha a Norberta.

            Přehorovskými z Kvasejovic bylo v Benešově založeno piaristické gymnasium s barokním kostelem sv. Anny. Celý komplex byl dokončen v roce 1717 za hrabat z Vrtby.

            V Benešově byly tři mlýny – První - Špitálský či Podměstský příslušel ke špitálu sv. Alžběty, při něm býval Mlýnský rybník a nedaleko silnice k Vlašimi Špitálský rybník. Voda na mlýn přitékala z rybníka Huďakovského a z rybníka Sladovského. Nad mlýnem byl jez.  V roce 1676 byl mlynářem Jiřík Bareš. Druhý – Černolesklý mlýn – pod rybníkem u Černého lesa. Třetí – Sladkovský mlýn při Sladkovském rybníku. ¹²¹⁾