Počátek 16. století

            Z počátku 16. století je první zvon z kostela sv. Václava ve Václavicích s gotickým nápisem „Marcus, Matheus, Johannes, Lukas, Maria, Jhesus, Pane Bože“. ¹⁵⁰⁾

V tomto období se poprvé připomíná benešovská radnice, městský dům, kde se scházela k pravidelným zasedáním městská rada, stála na východní straně Velkého rynku (dnes Masarykovo náměstí, dům č. p. 230, knihkupectví) a zadní frontou sahala až na Malý rynk (dnes Malé náměstí). Budova stála samostatně a mezi ní a chlebnými krámy byla proluka (dnes zastavěna). Dále se připomíná rohový dům na opačném konci tohoto domovního bloku, oddělujícího obě benešovská náměstí/rynky, byl jediný patrový a říkalo se mu „Velký dům“ a v první polovině 16. století patřil Václavu Nesnídalovi (dnes okresní soud, č. p. 224).

V 16. století byl dům č. p. 5 na Velkém rynku v Benešově šenkovním domem/hospodou s názvem „U zlaté hvězdy“ (později tu byla umístěna první pošta).

Začátkem století vlastnil tvrz v Mrači Petr z Dubé a z Mrače, po něm pak jeho syn Jan, který tu s matkou Lidmilou z Nové vsi na zboží hospodařil.

Část Poříčí patřila k týneckému panství a část k Pyšelům.   

V této době se vzmáhala v Benešově nově povstalá sekta tak zvaných „bratří českých“, kteří se od katolíků i utrakvistů úplně odloučili. Mimo jiné“zachovávali přísnost mravů, živili se prací tělesnou, v nenávisti měli jmění a moc i všechnu slávu světskou, nádherné šaty, marnost a nestřídmost“. Protože vzdáleni byli od úřadů světských, podřízeni byli soudu duchovnímu, který působil v Benešově do roku 1500 (přestěhoval se do Mladé Boleslavi). Sbory své držívali v Benešově ve vlastním domě, „stojícím v pořadí nynějšího klášterního kostela“, kde byla i hlavní škola.

Počátkem století si benešovská obec koupila blízké rytířské sídlo, Bedrč zvané, i s 8 poddanskými usedlostmi.

V tomto století se připomínají vladykové z Ledců, kteří přijali příjmení Chvalovští z Ledec.

Na tvrzi v Poříčí se připomínají rytíři Karlíkové z Nežetic.

Začátkem století seděl na tvrzi v Tvoršovicích rytíř Sigmund Chmelický ze Chmelic na Tvořešovicích.

1501 - 1505

            V roce 1505 se připomíná na tvrzi v Poměnicích Vácslav z Poměnic (do roku 1520).

1506

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se po smrti svého manžela Litvína z Klinštejna stala Magdalena (Majdalena) z Vrtby (do roku 1533), která byla poručnicí jejich 6 dcer. Zajímavé je, že dědictví Litvínovo se dědilo na jen na 4 díly a není jasné proč Majdaléna díl Týnecký dostala.

Dědic po Mikoláši zvaném Mica z Pomněnic, Jindřich z Dobrovítova a na Pomněnicích se oženil s Magdalenou (Mandalenou) Klinštejnskou z Vrtby, vdovou po Litvínovi z Klinštejna, který držel týnecké panství., ta mu postoupila smlouvou část týneckého panství, část Poříčí nad Sázavou.

1507 – 1515

Z roku 1507 je první zvon kostela sv. Petra a Pavla z Poříčí nad Sázavou, zvon má gotický nápis latinským písmem, udávajícím, že zhotovitelem zvonu byl roku 1507 mistr Bartoloměj z Nového Města Pražského.

Od roku 1507 zastával Ladislav ze Šternberka úřad nejvyššího komořího, potom nejvyššího kancléře v království Českém (do roku 1510).

V roce 1510 připomíná se Jan Mracký z Dubé.

V roce 1510 postoupil rytíř Mikuláš Trčka z Lípy Týnec se vším příslušenstvím  panu Litvínovi z Klinštejna na Hořovicích.

V roce 1512 se Benešov poprvé připomíná jako město, jehož jádrem bylo prostorné tržiště (dnešní Masarykovo náměstí). V téže době obdrželo od krále zásluhou konopišťské vrchnosti Jiříka ze Šternberka privilegia/majestát – vybírat celní poplatky na opravu cest a mostů a poplatky z vyšenkovaného vína.

V roce 1514 Markvard ze Soběhrd pohnal Kateřinu z Červených Otradovic (bydlela v Benešově, majetek měla v Bukovanech), před komorní soud, protože dala na jeho gruntech v Bukovanech zajmout jeho služebnici Markétu a vsadit do benešovského vězení.

Ve středu před sv. Urbanem roku 1515 král Vladislav listem daným v Prešpurku učinil Ladislava ze Šternberka plnomocným držitelem v království Českém.

Ve dnech 7. až 11. 7. 1516 po smrti krále Vladislava se sešli v Benešově stavové čeští a uznali zde za poručníky nezletilého krále Ludvíka (dle poslední vůle otcovy) Sigmunda, krále polského, jakožto strýce a císaře Maxmiliána.

1517 – 1535

            Svatováclavská smlouva ukončila monopolní postavení královských měst v pivovarnictví a otevřela statkářům volný přístup k jeho exploataci. Budování těchto statkových pivovarů mělo za následek zánik posledních zbytků domáckého vaření piva.  Statkáři prosazovali zásadu, že odběr piva od vrchnosti je povinností každého poddaného. Přestupky byly trestány tvrdými pokutami. ⁹⁵⁾

            V roce 1518 se Jan ze Šternberka a na Konopišti stal purkrabím Karlštejnským (†9. 9. 1528).

V roce 1519 začal Štěpán Šlik razit se svolením zemského sněmu kvalitní stříbrnou minci tolar, který odpovídal 10 grošům.

            V roce 1519 po smrti císaře Maxmiliána, vyslali stavové čeští na sněm do Mohuče ke zvolení nového císaře Ladislava ze Šternberka „na místě krále a s vůlí jeho“ (nezletilého krále Ludvíka). Ladislav ze Šternberka na sněmu volil za císaře Karla V.

V roce 1520 byly tvrz (docela zpustlou) v Benicích pronajata „nějakému člověku“. Statek Bynický prodal pan Václav Roupovský z Roupova Litvínovi z Klinštejna na Týnci.

V roce 1521 se dělili Jan Netvorský z Březí a Přibíkem Netvorským z Březí o majetek po zesnulém Aleši Netvorském z Březí, Jan Netvorský zdědil mimo jiné i Dunávice a Chrást, Přibík Netvorský pak mimo jiné Podělusy, Chleby, Hvozdec, Městečko a Nespeky. Roku 1525 pak Jan Netvorský z Březí zemřel bez potomků a odkázal celý svůj majetek panu Janu Řepkovi z Neveklova a na Tloskově. ²¹⁸⁾

V roce 1521 zemřel na morovou ránu Ladslav ze Šternberka (bez potomků, pohřben v Nepomuku) a po něm dědil jeho bratr Jan ze Šternberka.

        V roce 1523 byl rychtářem v Bukovanech Václav, držel výsadní rychtu s krčmou.

V roce 1524 byl majitelem panství Tvoršovice Bernart Karlík z Nešetic.

V roce 1525 se pánem na Týnci nazývá Jindřich z Poměnic (druhý manžel Majdaleny z Vrtby, vdovy po Litvínovi z Klinštejna.

Ještě v roce 1526 můžeme vycházet ze stavu konopišťského panství z roku 1495. Pro první polovinu 16. století není dostatečně jasno o vlastnických poměrech. Jiřík ze Šternberka se naposledy připomíná v roce 1526, rok jeho smrti není znám, ani jeho dědicové. Lze vyslovit domněnku, že na počátku 16. století drželi Konopiště po bezdětném Zdeňkovi (1501 – 1505) synové Jaroslava ze Šternberka, a to Ladslav (†1521), po něm Jan (†1528). Po Janovi následovali jeho synové Adam a Jaroslav (†1535) ¹⁷⁾.

V roce 1528 byl odlit zvon s nápisem latinským do kostela sv. Bartoloměje v Ledcích od mistra Bartoloměje z Prahy. ¹⁵⁰⁾

Dne 9. 9. 1528 zemřel Jan ze Šternberka a po něm dědili synové Adam (pán na Konopišti a Zelené Hoře, požíval přízně u krále Ferdinanda I. a jeho syna arciknížete Ferdinanda) a Jaroslav ze Šternberka.

V roce 1529 se v Nespekách poprvé připomíná zájezdní hostinec se stájemi na přepřahání koní pro kočáry a povozy (dnes tzv. stará hospoda). ²²⁹⁾

V roce 1529 Lidmila z Nové vsi, vdova po Petrovi z Dubé a z Mrače, podruhé vdaná za Jindřicha Kuli z Věřic, se soudila s Jiříkem z Poměnic, neboť zajal jejího poddaného Vávru z Mrače i s povozem s pšenicí a koňmi a držel ho ve vězení.

Na tvrzi v Poměnicích se připomíná v roce 1529 Jiřík z Poměnic (poslední z vladyků z Poměnic).

V Benešově se v roce 1529 zastavil císař Ferdinand I.

V roce 1530 byl rychtářem v Bukovanech Havel, držel výsadní rychtu s krčmou.

Litvín z Klinštejna a na Hořovicích zemřel a závětí ze dne 23. 6. 1530 přenechal své manželce Magdaléně z Vrtby a z Klinštejna Týnecké a benické panství.

V roce 1530 Magdalena (Mandalena) Klinštejnská z Vrtby, vdova po Litvínovi z Klinštejna, koupila od svého druhého manžela Jindřicha z Dobrovítova a z Pomněnic a jeho bratra Václava (před svou smrtí) část Bukovan.

Újezd vladislavický zůstal nadále (od roku 1479) při Konopišti, ač stále jen jako zástavní zboží. Městečko Vladislavice přitom stále více ztrácelo své samostatné postavení a postupně se fakticky stíraly rozdíly mezi poddanými zástavními a dědičnými. Nedálo se to přirozeně bez odporu se strany Vladislavických. K první známé srážce došlo v roce 1530 ¹⁹⁾. Újezd Vladislavický, tj. městečko a šest vsí (včetně Úročnice), neměl tenkráte mnoho obyvatel. Neshody s konopišťskou vrchností vznikaly pro po­rušování starých svobod;  panský úředník žádal na poddaných ro­botní práce (potažní i ruční), omezoval je v prodeji dobytka; kro­mě toho jim byly pokáceny stromy na staré pastvině Na višňovém ve Vladislavicích. To vše bylo proti znění jejich majestátů, podle nichž nebyli povin­ni ničím kromě pevného platu, starého úroku. Někdy na jaře 1530 se obrátili Vladislavští prostřednictvím právního přítele o pomoc ke královským místodržícím, kterým na důkaz pravdy předložili i své výsady. Královští nejvyšší úředníci přípisem z 20. 4. 1530 vyzvali Adama ze Šternberka, aby Vladislavické neobtěžoval „novými věcmi" a neporušoval jejich svobody. Přitom ho upozornili, že Vladislavští hodlají jednat s královskou komorou, aby se mohli vrátit ze zástavy přímo v její držení. K jednání pak skutečně došlo. Královská komora písemně vyzvala Adama, aby pro­kázal, jakým právem drží městečko Vladislavice a vsi k němu pří­slušející, aby se mohlo případně rozhodnout, jsou-li tamní obyvate­lé skutečně "lidé královi náležející", jak tvrdí. Současně byl na popud komory opětovně napomenut královskými místodržícími, aby až do vyřízení celé záležitosti neobtěžoval Vladislavické nad jejich povinnost ("žádných více těžkostí a břemen"). V odpovědi místo­držícím se Adam rozhodně postavil za své právo, kterým držel stat­ky. O nějakém právu králově mu není nic povědomé, ani nikdy ne­viděl nějaké výsady Vladislavických. K výtce o vymáhání vyšších povinností sdělil jenom tuto podrobnost: podle výpovědi panského úředníka prý šlo pouze o pomoc při vyvezení hnoje z podzámec­kého dvora.

       Místo umírnění panských nároků došlo však v zápětí k zhoršení celé situace. Z nového přípisu místodržících ze 4. 7. se do­vídáme, že Adam dal zatím některé vladislavické poddané uvěznit, zřejmě odplatou za stížnost v Praze. Zemští úředníci ho proto důtkli­vě požádali, aby dal neprodleně vězně na řádné rukojmí propustit; už proto, aby se to nedozvěděl panovník! Zástupci poddaných si na nový projev panského útisku osobně stěžovali u komory, která pak prostřednictvím místodržících znovu požádala Adama ze Šternberka, aby až do rozhodnutí před zemským soudem, komu Vladislavice patří, nebyli poddaní obtěžováni ani vězením, ani ničím jiným "mimo spravedlnost". Zejména delegaci (Štěpán Kořenek z Krusičan, Jan Cahův a Jan Petrův - Pátek z Vladislavic) nemělo být ublíženo za to, že byla v Praze.

           Přes všechny tyto zákroky ve prospěch poddaných jednali však na Konopišti podle svého. Nejen že, jak to dokládá list místodrží­cích ze 4. 10. 1530, znovu byli Vladislavští obtěžováni novými po­žadavky, ale došlo i k uvěznění jednoho z delegátů (Jana Cahova). Ostatní dva ze strachu před podobným osudem uprchli z panství. Až do králova příjezdu do Čech nebo až do rozhodnutí pře – zatím byly všechny soudní případy odloženy - neměli být poddaní ničím, mimo povinný královský plat, obtěžováni a jmenovaní delegáti věz­něni, žádali tentokráte už energicky místodržící. Zda se jim dosta­lo na tento list odpovědi, že se Adam zachoval podle příkazu, není bohužel známo. Spíše se můžeme domnívat, že využil své přízně u Ferdinanda I. a dosáhl toho, že případ vladislavického újezdu se vůbec nedostal na soudní fórum. Nic alespoň nesvědčí o opaku. Vladislavští měšťané i jejich vesničtí sousedi zůstali i nadále v zá­stavě při Konopišti. ¹⁰⁷⁾

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stala v roce 1533 Ludmila z Klinštejna (do roku 1544) dcera Majdaleny (Magdaleny) z Vrtby a z Klinštejna, vdovy po Litvínovi z Klinštejna a na Hořovicích.

V roce 1533 byl majitelem panství Tvoršovice Adam Karlík z Nešetic, syn Bernarta Karlíka z Nešetic.

V roce 1535 zemřel Jaroslav ze Šternberka, Konopiště pak celé držel Adam ze Šternberka.   

Majdaléna z Vrtby učinila nějakou smlouvu s Jindřichem z Poměnic a tento pak viněn byl od její dcery Lidmily z Klinštejna v roce 1535 z jistého dluhu, jdoucím za touto smlouvou.

V roce 1537 vydal Jan Petřík z Benešova, kněz církevní, tiskem rozličné knihy náboženské a vychovatelské.

V roce 1538 se v panství Tvoršovice „uvázal“ Mikuláš Střela z Rokyc, měl je zapsané od Anny z Kopidlna.

1539 – 1540

            V roce 1539 byl duchovním správcem v Benešově nekatolický kněz Jan, dále pak Václav Hrozen (před 1540). ¹⁵⁰⁾

V roce1539 měla Lidmila z Klinštejna na Týnci soud o krčmu v Poříčí s Mikulášem Karlíkem z Nežetic seděním na tvrzi v Poříčí. V prosinci byl Mikuláš Karlík žalován od kněze Jana Machka, faráře Bzenského, že „jej bíti a zamordovati dobyv meče chtěl ve vsi Ládvém, což se stalo pro půhony, které s tím knězem Janem před soudem zemským i komorním“.

V roce 1540 statek v Mrači obsahoval: tvrz Mrač s poplužním dvorem (půda obdělávaná vrchností ve vlastní režii, na níž pracovali poddaní) a ves, 2 mlýny, Žíňánky, Rousinov, pustý poplužní dvůr Smilov, a díly vsí Žíňany a Kačkova Lhota. Tento majetek vlastnili po smrti Petra (syn Jana z Dubé) z Dubé a na Mrači jeho sestry Anna a Kateřina Mracká z Dubé, dne 2. 5. při úřadu desek zemských přiznaly, že majetek postoupili Jindřichovi Kulovi z Věřic a Lidmile z Nové Vsi. Ti majetek téhož dne prodali za 1 400 kop grošů Jaroslavovi staršímu ze Šelmberka na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti. ¹⁶⁾ Ten byl v té době nejvyšším komorníkem království Českého.

            V roce 1540 Adam ze Šternberka držel Konopiště a věnovav na něm manželce své Markétě z Pacova. Téhož roku potvrdil benešovským svobody od svých předchůdců udělené.

            V roce 1540 byl pánem na tvrzi v Poměnicích Vita starší ze Rzavého.

            V roce 1540 Mikuláš Střela z Rokyc prodal statek Tvořešovice (Tvoršovice), který zdědil po Anně z Kopidlna, Janovi Věžníkovi z Věžník.

            V roce 1540 byl farářem „pod jednou způsobu“ (katolický) v týneckém kostele sv. Šimona a Judy kněz Jan z Chotěboře. Byl dosazen Lidmilou z Klinštejna, ale zklamal ji, protože dne 6. 8. přestoupil ke straně „podobojí“ a byl „podán“ k sv. Jindřichu v Praze za kaplana.

1541

            Jaroslav starší ze Šelmberka na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti choti své Anně z Krajku zapsal zboží Mracké.

            V Benešově žil (do roku 1566) známý zvonař Matěj Špic (jeho zvony jsou v kostelích např. v Bystřici, Okrouhlicích, Louňovicích).

            Zápisem v deskách zemských byl Chvojínek (Chvojenec), Černíkovice a Něštetice (Neštědice) zapsán u panství Konopišťského.

1542

Adam ze Šternberka, nejvyšší komorník království Českého, držel kromě Konopiště ještě Bechyni a Zelenou Horu. Tehdejší rozsah konopišťského panství známe ze stručného výčtu nemovité věnné zástavy, kterou učinil v roce 1542 pro svou snachu Annu z Pernštejna, manželku syna Viléma. Kromě zámku s poplužním dvorem a městem Benešovem šlo o 18 celých vsí - Kozmice, Vlkov, Sebratce, Jírovce, Hůrka, Jarkovice, Václavice, Poděvúsy (Podělusy), Krusvičany (Krusičany), Úročnice, Lhota Bukovská (Buková Lhota), Žabovřesky, Prosečnice, Vazovice (nyní Vazovnice), Krhanice, Městečko, Řehonice, Těptín, Brodce, Sedlovice (snad Sedlečko), Vatěky (nyní Vatěkov), Pecerady, Obora (zaniklá) a devět vsí dělených (Žíňany, Ondřejovice, Semovice, Ještěřice, Ouštice, Přibyšice, Všesvaky, Poříčí, Nespěky (Nespeky) ¹⁸⁾. V tomto roce věnoval na Konopišti Anně z Pernštejna, manželce Viléma, syna svého.

            Po shoření desek zemských, v pondělí po sv. Jiljí, purkmistr a rada i všechna obec města Benešova vyslala Jiříka Kopytáře (konšela), Martina Malíře (obecní starší) a Ondřeje Šocha (z obce), měšťany, aby přiznali před úředníky Pražskými a do desek nechali zapsat dědictví své, tj. města Benešova. Byly to v Bedrči dvory kmetcí s platy, v Bystřičanech (dnes zaniklá obec) dvůr kmetcí s platem, v Bohušovicích (Boušičích) dvůr kmetcí s platem, s dědinami, loukami, lesy, potoky, rybníky, „kurmi i se vší zvolí“, s panstvím; to vše jim do desek vloženo bylo.

Dále vlastnila obec Benešov poddanské grunty v Petroupimi, Dlouhém Poli a Nechybě. Ve městě jí patřila radnice, lázeň, špitál, škola u farního kostela sv. Mikuláše, pastoušku a městský pivovar. ¹⁴³⁾

V roce 1542 majitel panství Tvoršovice Mikuláš Střela z Rokyc, prodal panství a tvrz Janovi Věžníkovi z Věžník. Po něm byl majitelem Markvart z Věžník.

1543

Dne 12. 3. vložil do obnovených desek zemských Adam z Dobrovítova a na Pomněnicích jménem svým a svých mladších bratří dědictví po svém otci Václavovi a strýci Jindřichovi z Dobrovítova a na Pomněnicích ve prospěch Lidmily z Klinštejna, dcery Magdaleny (Mandaleny) Klinštejnské z Vrtby z prvního manželství.

V sobotu před svatou Trojicí nechal do desek zemských vložit svoje dědictví po otci Bartoňovi v Bukovanech Jan Tkadlec z Bukovan, bylo to čtvrt lánu, k němuž patřily louky, lesy, chrastiny a rybníček. Zbývající tři čtvrtiny lánu zdědil Jíra z Bukovan.

Dědictví Lidmily z Klinštejna se skládalo z týneckého panství se zámkem, statek Benice, ze vsi Pod Kostelcem (dvůr s poplužím, poustku kovářovskou s dvěma loukami, chrastinami, platem ve slepicích a vejcích, robotami a rybníky, z polovice vsi Bukovan s příslušenstvím (tedy kmetcí dvory s poplužím, na nichž žili kříž, Háva, Štíhla, Bejbora, Kubka, Havel, Holar, Šíma, Bohouněk, Kubrenka, Mareš a Karban), dva kmetcí dvory s poplužím v Kostelci (na nich žili Hájek a Kubrenka), ze vsi Poříčí a Přívoz, z druhé části (koupené v roce 1516 od Kateřiny z Červených Otradovic a jejího syna Václava z Doubravice, úředníka z Týnce ve službách Klinštejnských) Bukovan (kmetcí dvory, na nichž žili Havel rychtář, Vavřinec, Vít, Kuba Flosovic, Šembera, Pechan, Martin, Jíra, Vašek a Svátek spolu s kohoutkovstkou poustkou. Tuto druhou část Bukovan si také nechal do desek zemských zapsat Jiřík Pomněnický z Pomněnic jako dědictví po svém bratrovi Jindřichu z Dobrovítova a na Pomněnicích. Komu skutečně druhý díl patřil, není zcela jasné.

1544

Majitelem hradu (zámku) Týnec nad Sázavou se dvorem, městečkem, pustou tvrzí Bynice (Benice, včetně návesního rybníka) a vesnicemi Bukovany (se vším příslušenstvím a všemi poustkami a dvěma strženými rybníky pod Bukovany), Kostelec, Bynice, Radějovice, Lhota a části v Poříčí, Tuchyni, Soběšovicích, Dunávicích, Chlebích a Poděvousech (Podělusích) se stal rytíř Bernard z Baršova (do roku 1550), který koupil dne 20. 5. panství od Lidmily (Ludmily) z Klinštejna, dcery Litvína z Klinštejna a na Hořovicích a Magdaleny z Vrtby. Za 3 600 kop grošů pražských. Ludmila z Klinštejna si vymínila, že v jejích službách zůstanou „úředník Vavřinec a jeho žena a dvě děti, Mareš z Bukovan s ženou a dvěma mladšími syny a dvěma dcerami, Tomek Hádek z Benic, Martin příjmením Mládek, Kateřina Holáska z Bukovan s její spravedlností, jež jí náleží na gruntu v Bukovanech, na kterémž je Holas, Bachorka z Bukovan se třemi děvčaty a spravedlností jich, kterouž mají na gruntu u Bachorovských v Bukovanech, Dorota, Ludmila a Vít, děti nebožtíka Karbana z Bukovan se spravedlností jich, kterouž mají na gruntu, na kterém jichž otec byl, Anka z Dunávic, Kubát starý z Benic a Mandalena, dcera jeho se vším nábytkem, což jim náleží, Kateřina z Tuchyně, Anka a Alžběta, dcery nebožtíka Sochora z Radějovic s jich spravedlností, jichž jim náleží“. Bernard z Baršova ručil částí Bukovan za dluh 400 kop grošů českých, který měl u Mikuláše z Říčan a na Hořovicích, „dluh měl být splatný do příštího sv. Havla“. Nebyl však a tak část Bukovan až do vyrovnání dluhu držel Mikuláš z Říčan. Statek pak odkázal své dceři Anně Velemyské z Baršova.

Na Chvojenci (Chvojínku) se odedávna připomíná svobodný statek zvaný Sazimův, tohoto roku Jiřík Sazima, dědiník z malého Chvojence a Adam syn jeho Sazimův si nechali do desek zemských zapsat dvůr poplužní s poplužím po své zemřelé manželce resp. matce Dorotě.

1546

            Panství Tvoršovice koupil Vácslav Nasalovský z Přívor od Markvarta z Věžník.

            Od tohoto roku byl Adam ze Šternberka a na Konopišti purkrabím Karlštejnským (do roku 1549).

1547

            Vilém ze Šternberka se ve středu po sv. Fabianu a Šebestianu oženil s Annou, dcerou pána Alberta z Pernštejna.

Duchovním správcem v Benešově byl nekatolický duchovní Václav Klacab. ¹⁵⁰⁾

1548

            Ferdinand I. postátnil Šlikovu ražbu tolarů, tolar se stal základní měnou.

 Do tohoto roku se mohli odsouzení městským soudem v Benešově odvolat k právu Starého města pražského. Později tuto úlohu plnil Apelační soud zřízený císařem Ferdinandem I.

Druhou větev rodu z Bukovan představovali Havel z Bukovan, Jan z Bukovan, a Matouš z Bukovan, kteří v letech 1548 až 1558 vložili do desek zemských čtvrt lánu v okolí Bukovan („pole, louky a les s chrastinami i se vším panstvím“), který zdědili po svém otci rychtáři a hospodském Václavovi.

            Vácslav Sobek z Jezera prodal dvůr v Horních Poměnicích (Horní Poměnice proto, že pod nimi při potoce byly Podpoměnice, dnes na tomto místě stojí Plíhalův mlýn) Adamovi ze Šternberka majiteli Konopiště.

1549

Jaroslav starší ze Šelmberka na Hrádku nad Sázavou (nyní Komorní Hrádek) a z Kosti choti své Anně z Krajku zapsal jako věno městečko Lštění a některé vesnice.

Tvrz a panství Tvoršovické koupil Zikmund z Chmelic.

Od tohoto roku byl Adam ze Šternberka a na Konopišti nejvyšším sudím dvorským (do roku 1554).

Polovina 16. století

            Z tohoto období je v Benešově první zmínka o vodákovi (vodovodním mistru), který napouštěl vodu do městského vodovodu. Také byl vystavěn pivovar. V tomto období byly v Benešově mlýny – Sladovnický, Podměstský, Podkostelní a Sladový. Městské popraviště stálo za Špitálským rybníkem. Na spravedlnosti, pod ním stála pohodnice. ¹⁴³⁾

            V 16. století patřily Nespeky pod Břežany, později pod Konopiště a pak Pyšely.

1550 – 1551

            Adam ze Šternberka uvedl o velikonocích do kostela v Benešově kněze pod jednou, ale k naléhání konzistoře utrakvistické (stěžovala si listem ze dne 17. 4., že se jedná o potupu strany podobojí) byl zase brzo v Benešově ustanoven kněz podobojí, jménem Tomáš, který spolu děkanem byl. Mimo to rozmáhala se v Benešově a okolí nově vzniklá sekta „bratří českých“. ¹⁵⁰⁾ Katolíci měli toho času klášter.

Rohový dům na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí, okresní soud, č. p. 224) patřil vladykovi Mikuláši Mřenovi Stanovskému z Čechtic.

Kolem tohoto roku se v Benešově narodil Matouš Benešovský, autor díla „Gramatika Česká milovníkům téhož jazyku velmi užitečná“ (první mluvnice českého jazyka) a „Knížka slov českých odkud svůj počátek mají“ (první etymologický pokus).

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal po smrti Bernarda z Baršova (zemřel před rokem 1550) Jan Velemyský z Velemyšlovsi (později hejtman kraje Vltavského), který měl za ženu jeho dědičku dceru Annu (do roku 1570).

Dne 14. 3. 1550 zemřel Jaroslav st. ze Šellenberka, vdova Anna z Krajku učinila o svém zboží pořízení a svým 3 nezletilým dětem poručníky ustanovila. Poté obdržel Mrač syn Jan ze  Šellenberka, císařský rada. Po smrti svých bratří zdědil veškeré jejich majetky.

Šternberkové se pokusili opět neúspěšně v utrakvistickém Benešově dosadit

do farního kostela násilím katolického faráře.

V Chlístově uvádí v Berní rule dvůr svobodníka Vondřeje z Hojšína.

V roce 1551 se uvádí svobodník Václav z Chlístova. V dalších berních rejstřících se již neuvádí. ⁷¹⁾

1552 – 1558

            V roce 1552 byl duchovní správce církve podobojí v Benešově kněz Tomáš. ¹⁵⁰⁾ Jemu za kaplana byl ustanoven Jiří Benešovský (na 4  roky).

V roce 1552 Adam ze Šternberka manželku Markétu i s věnem jejím převedl na panství zelenohorské. Ke Konopišti připojil městečko Štěchovice a několik vesnic okolních nedaleko kláštera Strahovského.

V Benešově stál v roce 1553 v čele městské správy rychtář Pavel Lízal, byl úředníkem konopišťské vrchnosti. Placenými úředníky města byli: městský písař, radní služebník, správce městského vodovodu, varhaník, obecní pastýř, biřic a kat.

 V roce 1553 bylo prodáno Poříčí Janovi Opitovi z Maličína, písemná zpráva potvrzuje existenci tvrze. Držel i tvrz Hůrku (stála východně od Maršova).

Od roku 1554 byl Adam ze Šternberka a na Konopišti nejvyšším komorníkem zemským (do roku 1560).

V roce 1554 se Týnec nad Sázavou uvádí jako Taynecz zámek.

V roce 1554 se poprvé v Benešově uvádějí „masné krámy“, později č. p. 227 na bývalém Velkém rynku, vlevo od vchodu byla ulička „Řeznická“, dům vedl až na „Malý rynek“. Řeznické krámy byly v průchodu domu vlevo od vchodu z „Velkého rynku“, po otevření krámu se okenice staly prodejními pulty, v průjezdu byla i porážka.

Dnešní radnice/Městský úřad Benešov č. p. 100 na Masarykově náměstí (dříve Velkém rynku) patřila v roce 1555 Jiřímu Kopytáři, později Janu Honsovi Cibulkovi.

Matouš z Bukovan nechal do obnovených desek zemských vložit čtvrt lánu polí a luk v Bukovanech.

V roce 1557 byl purkrabím na Konopišti Jan Osovský z Adlar.

V roce 1557 byl farářem v Poříčí nad Sázavou husitský kněz Matouš.

V roce 1558 udělil král Ferdinand I. Adamovi ze Šternberka dědičně celý jeho majetek.

1560 – 1564

Rohový dům na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí, okresní soud, č. p. 224) držel v roce 1560 známý benešovský zvonař Matěj, zvaný Špic (známý autor zvonu z kostela v Okrouhlici ozdobený reliéfem Mistra Jana Husa).

V roce 1560 se uvádí ve Vla­dislavicích celkem 16 osedlých hospodářů, v Krusičanech 15, v Chlis­tově a v Úročnici po 7, v Bukové Lhotě 6, v Žabovřeskách 3, Zbožnice 2 osedlí.

V této době průměrná berně v Čechách činila 32 grošů z lánu. V Krusičanech odváděli poddaní ročně vrchnosti 15 až 17 grošů českých peněžní renty a dalších 9 grošů českých platili jako náhradu za robotu, kterou nevykonávali. Naturální robota za celou ves činila celkem 15 slepic, 15 vajec a jeden a půl sýra.

Když dne 6. 2. 1560 Adam ze Šternberka umřel (v té době byl nejvyšším komorníkem království Českého, manželka Markéta rozená Malovka z Pacova), došlo k rozdělení (po neděli květné) jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným hradem Ostromeč dostal nejstarší Vilém. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. 4. 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti ²⁰⁾. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Vilémovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo.

        Na prvém místě se jmenuje hrad („zámek“) Konopiště,…… U tohoto sídla se uvádí ještě: cihelna, vápenice, kovárna (vše blízko hradu), dvůr ležící pod hradem, s ratejnou, stájemi (maštalemi), chlívy a stodolami, štěpnice. Dále mlýn pod hradem s pilou, valcha a brusírna. Další dvůr Chvojno (dnes Chvojen). Jako další zdroj příjmů, byť i tehdy problematický, jsou uvedeny „hory stříbrné“ nedaleko Konopiště, na vrchu Chlumu, na kterých, jak je opatrně formulováno, „chtějí rádi havíři dělati, jedno aby jim rystunk dán byl“ – z dodatku, že tyto hory „v ničemž nepokládají“, je zřejmé, že k těžbě stříbra ještě nedošlo²¹⁾. Dvůr Poměnice (dnes Pomněnice) se dvěma světnicemi, s komorami, „maštalemi“, chlévy, stodolami, s ovčincem a domem ovčáckým. U tohoto dvora ležel ještě dvůr Sobkovský, z něhož se vypočítávají dvě světnice, chlévy a stodoly. Od třetího dvora v sousedství, který se nazýval Bystřičanský (dokládá ves Bystřičany, zaniklá ves), zbyla jen stodola… ke všem třem dvorům patřily pole, louky, štěpnice, zahrada, chmelnice, jakož i sedm nevelkých rybníčků. Šest lesů: Stráně nad Želinkou, Nad Plíhalovým mlejnem, Proti Lhotám, Za Bystřičanky, Nad Mračskými lukami, U silnice poříčské. U Poměnického dvora byl ještě pivovar se spilkou, sladovnou a hvozdem. Vařilo se ročně 60 varů a vystavovalo po 14 sudech; odběr byl pouze do 14 přidělených vesnic…. K majetku patřila i část města Benešova, v té době tam žilo 230 osedlých. …Dobré je ještě při Benešově poznamenat jedno podací kostelní… a klášter…..... Pokud jde o další místa, která tehdy patřila ke konopišťskému panství, uvádíme jejich názvy, v závorce pak počet osedlých, peněžní rentu (po zkratce PR v kopách a groších), robotu orní (po zkratce RO počet dnů) a jinou (po zkratce RJ počet dnů), úroční slepice (po zkratce ÚS počet kusů), případně další povinnosti (názvy míst ve znění originálu). Kozmice ……, Vlkov…., Všebaky…, Sebratice…, Petroupim….…, Žíňany …., Neštětice (9, PR 15 ½,-28 RJ…), Chvojenec (5, PR 9-2, RO -), Černíkovice (10, PR 151/2-13, ÚS 70, 7 kop vajec), Ouštice, Věštice…, Jírovice…, Ondřejovice…, Hůrka (1, PR 2-0), Jarkovice…, Semovice…, Tisem (9, PR 141/2-28, ÚS 16), Chlístov (2, PR 4-25)….., Václavice (16, PR 24 ½-27 ½), Hrusice (2, PR 3 1/2-28), Krusvičany (15, PR 15-17, RO za robotu berně 9 grošů, ÚS 15, 1 ½ sýra, 15 vajec), Ouročnice (7, PR 15-27), Lhota Bukovská (6, PR 1-25),  Žabovřesky (3, PR 7-6), Zbožnice (2, PR 6 ½-7), Poděvousy (3,PR5.26), Prosečnice…, Vazovnice…, Krhanice…., Pohoří., Těptín…, Pecirady (12, PR 21-25,RJ ženní 23, ÚS 25, vajec 375), Nezpěky (8, PR 121/2-26), Městečko (2, PR 11/2-7), Řehnice…, Poříčí (3, PR 21/2-2), Brodce (2, PR 31/2-7), Chvojen (5, PR 81/2-4, ženní 30,ÚS10, 41/2 džberu ovsa osevního, podací kostelní), Přibyšice (4, PR61/2-3, ÚS8), Čakovice…., Vatěkov (2, PR2-20), mlýn Pleskačů…., Štěchovice…., Brnišov…., Hradiště…., Měchnice…., Bratřínov…,……, Sázava…, Třebeňák …….. dvůr…, Pikovice…., Louky…., Podloučí…., Chotouň…, Skalsko….. Celkem 264 osedlých bylo povinno platit peněžní rentu 367 kop grošů 1 groš, robotovat orbou 12 dnů, jinak 12 dnů vozit hnůj, 53 dnů o žních, kromě zvlášť uvedených prací; úročních slepic odváděli 308 ½, vajec 795. ……V pusté vsi Chrastošice (někde blízko Poměnic) bývalo dříve devět osedlých poddaných….. Velmi zajímavý je popis lesů s jejich lokalizací i stručnou charakteristikou hospodářského významu. K panství patřily tyto lesy a háje:….. 9. Při Kostelci („zámku pustým“) – „boroví, dubí a lovové zvěř velikú“, dříví mnoho. 10. V Lipovci – při Týnci. Les bílý, „směsičný“, borový, březí, liští.11. Vlčí vrch – mezi Oušticemi a Černíkovicemi až k Benicím. Bílý a borový. 12. Dolíky – od dědiníka Sazymy v Chvojínku. Borový (většinou se bral na pilu v Konopišti). 13. Na hájí – u Pecerad proti Týnci. „Neprodává se, jen co potřeba, na trouby k rybníkům a k světnicím i k stavením; na okrajích jsou lesové bílý a lipoví. …..22. Vřesky – („leží od dědiníka Marše z Ouštic až do gruntů páně a obci vsi Chvojen“). Bílý, a to břízy, duby i liští, „do roka se ho prodati může za půl kopy gr.“ 23. Provaziště (u Chvojna). Bílý, březový i liští. Les č. 22 a 23 spravoval hajný z Chvojna.…... Také rybníků byl na panství poměrně velký počet, i když většinou nebyly rozlehlé. Známe názvy i rybní kapacitu: Jarkovský (sázel se na kapry 70 kop), Pod zámkem nad mlýnem (60 kop), Nad valchou (20 kop), Pod městem nad mlýnem sladovým (12 k.), Nad Pleskačovým mlýnem (20 k.), Haďákovský (8 k.), Pod Vaclavici, nad Hrušici (80 k.), Krusvičský (50 k.), U Pecirad (30 k.),…, rybník nevelký mezi rybníky u Pecerad (počet kop neuveden). V těchto kaprových rybnících byly i štiky…. Jako rybníky plodové a výtažní se uvádějí:…….. Mnichovec (za Neštěticemi, 50 k.), rybník v Tismi (40 k.), Hadovec (pod Černíkovicemi, 30 k.),……. Jako rybníky pusté se uvádějí: rybník pustý nad Kozlím (možná násada na kapry 30 k.), Hadovec (pustý pod Chvojence, sázelo se na plodu na výtah 12 k.), rybník pod Benešovem (nedodělaný, mohlo by se vsadit 60 k.)….. Sádky (haltýřové neb kuchynky) byly pod zámkem dvě, další dvě pusté se mohly ještě opravit. ……Z vodních toků patřily ke konopišťskému panství dvě řeky a šest potoků. Řeka Vltava náležela panství celá, od Bosyn až do klášterního jezu proti Štěchovicím,…. Řeka Sázava náležela s dvěma břehy počínajíc od Studeného dolu po kámen, na němž vytesán kříž,…………Výčet potoků byl stručný, orientace jenom podle míst, případně osob: ……4. potok jdoucí od mlynáře Valentinky až do nového rybníku Hrusického…..

            U výše uvedených 7 usedlých v Úročnici soudíme ⁷⁴⁾, že dle tehdejších pravidel selská hospodářství se nedrobila, že v celosti na uživatele selských statků přecházela, nalézaly se v Ouročnici v roce 1560 snad tyto statky:

 Č. p. 3, 4, 5, 8, 12, 14 a pak některé z chalup č. 2, 9 neb 11 (Pozn.: poněvadž statky tyto byly v celistvosti do roku 1700 největší).

        Z tohoto roku také pochází první písemná zpráva o dolování na Konopišťsku, tehdy vznikl důl na Chlumu, který byl připojen k panství Jana z Konopiště.

Již před rokem 1560 se připomíná v Tvoršovicích pivovar. První majitelé Karlíkové z Nežetic.

Z tohoto roku 1560 je stroj a skříň varhan v piaristickém kostele sv. Anny, od Čeňka Skopka (skříň renesanční nová). ²³⁰⁾

        V roce 1560 se připomíná panský pivovar při dvoře v Lomenicích na konopišťském panství.

        V roce 1560 se Chlístov uvádí jako Chlistow, Václavice jako wes Waclawicze, Zbožnice jako wes Zboznicze, Nespeky jako Nezpieky a Pecerady jako Peczierady.

        V roce 1561 Ferdinand I. zavedl v říši jednotné platidlo stříbrný ekvivalent zlatého rýnského, zlatník o 60 krejcarech (platil jen do roku 1573).

        V roce 1562 zemřel bez dědiců Vilém ze Šternberka, Konopiště dostal po něm jeho bratr Jan ze Šternberka.

V roce 1562 Kateřina, dcera Zikmunda z Chmelic, po jeho smrti na tvrzi v Tvoršovicích Anně Chmelické z Rohatce (maceše) 450 kop zapsala. Vdala se pak za Bohuchvala Dvořeckého z Olbramovic, jehož učinila dědice svého statku.

        V roce 1564 se v Nespekách poprvé připomíná jedna z nejstarších dědičných pošt v Čechách.

V roce 1564 vyhořela v Benešově na sv. Matěje městská škola, která stála u kostela sv. Mikuláše a duchovním správcem v Benešově byl nekatolický duchovní Jan Moravu a dále pak Jan Bestius a Jiřík. ¹⁵⁰⁾

1569

     Významným pramenem, pro poznání stavu konopišťského panství v 60. letech 16. století byla také registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569 a uchovaná později v Černínském archivu v Jindřichově Hrad­ci. Dnes jsou nezvěstná, a tak máme k dispozici jenom neúplný opis, příp. výtah, který si v roce 1883 pořídil František A. Slavík. Rukopis urbáře, formátu velkého folia, obsahoval mnohem více, nežli známe z použité dílčí, cedule z roku 1560. Týkal se totiž" všech a všelija­kých stálých i běžných ročních důchodův a platův a jiných lidských povinností se všemi a všelijakými příslušnostmi a spanilostmi“ panství konopišťského jakožto "zpupného dědictví", jak čteme v dlou­hém nadpisu. Zachytil tedy nejen teritoriální rozsah dominia výč­tem lokalit, ale i jména poddaných, výměru i poddanské půdy a znovu podrobně poddanské povinno.    Srovnejme, co tedy tento ztracený pramen přináší. K hradu Konopišti je pouze doplňující údaj o příkopu (byl vyzděný), ……nově přibyl pivovar postavený přímo pod hradem (pravděpodobně nahradil starý pivovar u poměnického dvora); byla v něm sladovna i spilka…nedaleko cihelny a vápenice stála další novostavba, dům hostinský….., kromě velké štěpnice je nově uvedena ještě druhá štěpnice se zahradníkovým obydlím… dvůr Poměnický se uváděl už jen jako jediný celek…….... Všechna místa uvádíme ve stručném přehledu (zkratky R = rychta, os. = počet osedlých, p. = počet poustek, str. = výměra rolí ve stryších, pouze u větších míst, nad 100 str.).

         Benešov 233 os., 3 231.6 str………R. Jílovská:….., Hůrka 1 os., Jarkovice 4 os.,……R. Chvojenská: Chvojno 6 os., 150 str., Pod Kozlím 1 os., Vatěkov 2 os., 1 p. R. Přibyšická: Přibyšice 4 os., 6 p., 153 str., Tisem 8 os., 3 p., 218 str., mlýn pod Tismí 1 os.,…. R. Neštětická: Neštětice 9 os., 3 p., 339 str., Chvojenec 5 os., 1 p., 225 str. R. Černíkovická: Černíkovice 10 os., 3 p., 311 str., R. Krhanská: …., Poděvusy 3 os., 1 p., mlýn Vazovice 1 os., Chrást 4 os., ….. R. Nespěcká: Nespěky 8 os., 8 p., 131,5 str.,…., Městečko 2 os., Poříčí 3 os.,….. R. Peceradská: Pecerady 12 os., 435 str., brodce 2 os. R. Ouročnická: Ouročnice 8 os., 3 p., 226 str., Zbožnice 2 p., Žabovřesky 3 os., 3 p., 113 str., Chlístov 1 os., 1 p., Lhota Bukovská 6 os., 1 p., 177 str., R. Krusičanská: 15 os., 1 p., 272 str., Hrušice 2 os., R. Vaclavská : Vaclavice 17 os., 2 p., 327 str. Celkem to bylo 73 míst s 526 osedlými, 69 poustkami, cca 10 649 str. rolí, sena se sklidilo 872,75 a otavy 317 vozů. Cenným doplňkem je přehled „příležitostí“ k jednotlivým vesnicím…….. Radíkovice: 6 luk kdysi poplatných, jež dány benešovskému měšťanu Janu Špicmauzovi náhradou za pozemky zatopené novým rybníkem pod městem; 3 plodové rybníčky na pramenité vodě při cestě do Benešova. Chvojen: les Chvojen, plodový rybníček Hvozdec. Přibyšice: les Chlum. Neštětice: rybník Mnichovec. Chvojenec: les Česká, rybníky Hadovec a Mrakšovský……Pecerady: les Dekuřiny, Na Háji, V hůrkách. Brodce: robota dvou osedlých (Jiřík mlynář, Jakub Sedláček). ¹⁶⁾

         V popisu panství konopišťského z roku 1569 se píše, že do vrchu Chlumu byla před několika lety (1560) hnána štola a k ní mnoho tisíc centýřů kyzů, které obsahovaly stříbro. Tím těžba skončila.

         Pod zámkem v Konopišti (na místě dnešní restaurace) je do roku 1569 datován vznik pivovaru (nově vystavěný).

         Benešovská radnice byla přestěhována z domu č. p. 230 do domu č. p. 231.

16. století

            V 16. století bylo město Benešov významným tranzitním městem, které zabezpečovalo cestujícím nocleh a stravu, což bylo přínosem pro celé okolí. Bylo to proto, že město leželo uprostřed mezi Prahou a Táborem, ve vzdálenosti 40 - 50 km, snadno zvládnutelné denní jízdou na koni, voze nebo v kočáře.  Jednalo se o panovníky, šlechtice a obchodníky.

1570

V dalších letech proběhlo na konopišťském panství několik změn – prodej a koupě nemovitostí, ale ty se jádra panství nedotkly. V roce 1570 byl prodán zpustlý hrad Ostromeč, již dávno zastavený. V roce 1571 městečko Štěchovice s rozsáhlým zbožím. V roce 1571 koupil Jan ze Šternberka dědictví Adama Řepy z Neveklova na Tloskově vesnici Chrást (kmetcí dvůr, kostelní podací a krčmu tamtéž, dále díl vsi Podhájí a Babice), což dobře doplnilo jeho Šternberský majetek za řekou Sázavou.

Poprvé se v Benešově připomíná ulice Na Bezděkově (dříve „Na louži“, byl zde rybníček a dříve i mlýn), název dostala po č. p. 27, který v minulosti patřil Bezděkovům.

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stala po smrti Jana Velemyského z Velemyšlovsi jeho manželka Anna rozená z Baršova (měli syny Burjana – měl dědic Týnec, zemřel brzy po otci, Bernard a Jindřich, dcery Eva a Lidmila). 

Připomíná se „benešovský zpěvník“, mimo jiné jsou vněm i písně od skladatele a kontrapunktisty kněze Jana Trojana, faráře podobojí z Netvořic.

Odedávna stávalo v Krusvičanech sídlo zemanské, v tomto roce se připomíná Petr Junek z Krusvičan, který byl dne 27. 5. v stav šlechtický povýšen, později byl za panování Arkleba z Kunovic purkrabím hradu Konopiště.

1571

V tomto roce prodala městská rada Benešov přední část radnice na velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí) Vlachu Ulrichovi (proč a kde stála nová radnice, není známo).

V tomto a předchozím roce opakující se neúroda z předchozích let vyústila v hladomor.

1573

           Duchovním správcem v Benešově byl nekatolický duchovní Martin z Jevíčka. ¹⁵⁰⁾   

Tzv. narovnáním o robotách byly nahrazeny některé robotní povinnosti obyvatel Benešova vůči konopišťské vrchnosti peněžním platem. Stále však Benešov zůstával poddanským městem. Měšťané platili tzv. běžné platy v penězích nebo výrobcích a z roboty zůstala povinnost robotovat o žních a poskytovat povozy na „daleké fůry“.

1574

            Ve středu po sv. Markétě koupil vladyka Jiří Pětipeský z Chýše a z Egrberka v Benešově tři domy pod šos poplatné, a to od Jana ze Šternberka a na Konopišti, ten zas přikoupil Votice.

1576 – 1583

            V roce 1576 Benešovský purkmistr Václav Kolářovic pro potřeby literárního bratrstva a pro hudební rozkvět města založil „Benešovský kancionál“ do něhož psal učitel partikulární školy a kališnický duchovní Jan Trojan Turnovský.      

Anna rozená z Baršova, vdova po rytíři Janu Velemyském z Velemyslovsi (Velemyšlovsi) učinila dědici statku Týneckého svého nejstaršího syna Buriana, ten brzy zemřel a tak posledním pořízením ze dne 26. 3. 1577 učinila dědici své nezletilé syny Bernarda a Jindřicha Velemyského z Velemyslovsi (do roku 1590). Zemřela v témže roce a pohřbena je v Týneckém kostele. Poručníky synů byli pan Mikuláš z Řičan na Beztahově, Bernard Hodějovský z Hodějova na Tloskově a Vilém Kosoř Malovec z Malovce. Bernard se oženil s Eliškou z Milhostic a z Vojkova (jeho setra Lidmila měla za manžela vladyku Vojkovského z Milhostic, sestra Eva se provdala za rytíře Jindřicha Ottu z Losu). Po nabytí zletilosti Bernard obdržel panství Týnecké a Jindřich panství Bynické.

        V roce 1577 se znovu připomíná v Poříčí nad Sázavou tvrz, Julius Opit (Opith) jinak Peřina z Maličína, syn Jana Opita z Maličína, ji prodal i se statkem Drslavovi Byšickému z Byšic a tento hned Janovi ze Šellenberka. Od té doby patřilo Poříčí k Mrači.

        Po dílčích územních změnách trvalo dominium i po smrti Jana ze Šternberka (†1578, 1587?), v majetku nejprve jeho syna Adama (†1587), a po něm Janovy dcery Alžběty, provdané za Arkleba z Kunovic (†1578), Alžběta byla posledním členem Šternberského rodu, který držel Konopiště. Už v roce 1590 darovala své otcovské dědictví svému manželu Arklebovi  a nezletilým synům Janovi a Jetřichovi; roku 1592 se Arkleb v ně uvázal. Předlužené dominium však dlouho v majetku své rodiny neudržel.

Od roku 1577 (do roku 1585) Matouš benešovský, jinak Philomonus, kazatel u sv. Jakuba v Praze, písař konzistoře Pražské, potom správce školy sv. Víta na hradě Pražském, vydával spisy mluvnické i náboženské.

V roce 1578 zemřel Jan ze Šternberka, zanechal vdovu Anežku rozenou Beřkovskou ze Šebířova a děti Adama, Karla a Elišku. Anežka držela Votice a syn Adam přečkal Karla a držel Konopiště. Za manželku si vzal Majdalenu z Lichtenštejna.

Do roku 1578 se klade vznik první lékárny v Benešově. Pokud by do té doby v Benešově lékárna byla zanikla v době války třicetileté.

        V roce 1578 Bohuchval Dvořecký z Olbramovic statek a tvrz v Tvoršovicích Vilémovi Vojkovskému z Milhostic. Jiné zdroje uvádí, že „na zboží Tvořešovickém vládl v roce 1578 rytíř Jeroným Čejka z Olbramovic a na Tvořešovicích“.

        V roce 1578 je v aktech konsistoře utrakvistické zmínka, že „v Benešově děkana od ní podaného a stvrzeného není“. V té době se totiž benešovští hlásili většinou již k protestantství. ¹⁵⁰⁾

Dne 3. 1. 1578 zemřel Jan ze Šternberka, zůstala po něm manželka Anežka Beřkovská z Šebířova a syn Adam a dcera Eliška. Ostatní děti (Karel a Magdaléna) zemřeli dříve.  Anežka byla v letech 1578 až 1583 poručnicí Adamovi.

Stav silnic v Čechách včetně Linecké silnice (stezky) byl natolik katastrofální, že zemský sněm pravidelně musel nabádat k opravě cest "špatných, marastných, zvratlivých, vejvratných, zarostlých a zabahněných, po nichž jezditi bylo životu lidí a koní nebezpečné." Cesty byly úzké a blátivé a při déle trvajících deštích na mnoha místech dlouhodobě neprůjezdné. Neměly tvrdý podklad, jen na močálovitých místech je zpevňovaly laťové trámce, jež se musely pravidelně vyměňovat, aby silnice byla vůbec sjízdná. Mosty bývaly dřevěné, někdy kryté stříškou. Mnohdy vůbec chyběly, strženy jarním přívalem vody. Udržování cest a opravy mostů byly (až do 18. století) povinností vrchnosti, na jejímž panství se silnice nacházela. Výlohy spojené s opravami cest měly být hrazeny mýtnými poplatky. Vrchnost sice mýto vybírala, ale povinnosti opravy silnic plnila jen liknavě. Pocestní bývali na cestách ohroženi od lapků, "lotrovstva, škůdců, zhoubců zemských, Petrovských, zákeřníků, lidu poběžného a lehkovážného". Pro zabezpečení silnic měla být v jejich okolí vysekána křoviska a lesy, a to například podle nařízení z roku 1578 do šíře 32 metrů. ²²¹⁾

V roce 1580 Bernard Velemyslovský z Velemyšlovsi věnoval své manželce Elišce z Milhostic zboží Velemyské a rozdělil se s bratrem Jindřichem (Jiříkem?). Jindřich dostal půl Týnce a tvrz Benice (pravděpodobně ji obnovil). Když však oba bratři mínili toto zboží prodat, přenesl Bernard věno toto z Velemyšlovsi tvrze na půl zámku Týnce nad Sázavou.

Vilém Lužanský z Lužné na Božeticích v Benešově dům pod šos poplatný pro manželku Annu Lužanskou a děti Jana, Maxmiliána, Jiřího, Václava a Bětu.

V roce 1581 byl Václav Benešovský, příbuzný Matouše Benešovského, farář na Proseku, ustanoven za administrátora strany podobojí, přestěhoval se z Benešova, kde byl ustaven farářem u sv. Martina. Později bydlel při kapli Betlémské, kde zastával úřad kazatelský.  

V roce 1583 byl renesančně přestavěn kostel sv. Mikuláše v Benešově.

V roce 1583 se ujal správy svého majetku Adam ze Šternberka, na Konopišti byl purkrabím Petr z Krusvičan, v téže době se oženil s Magdalénou z Lichtenšteina, na Konopišti jí věnoval 5 000 kop grošů českých.

1585 - 1586

Benešovské lázně patřily od roku 1585 městu. Daroval plat ze všeho vína tu uloženého a vyšenkovaného.

V roce 1586 Adam ze Šternberka byl hejtmanem Kouřimského kraje a obci Benešovské. Při zámku dal vybudovat „ptačí dům“, od Matěje Bednáře z Benešova.

1587 - 1588

Přímá větev Konopišťských ze Šternberka vymřela (Adam ze Šternberka zemřel dne 15. 1. 1588) a panství Konopiště s Benešovem se dostalo do rukou dědictvím sestře posledního Adama Elišce ze Šternberka, která byla provdána od roku 1580 za moravského pána Arkleba z Kunovic (byl také pánem na Uherském Brodě).

V roce 1588 (a následně v roce 1590) Eliška zapsala konopišťské panství svému manželovi a svým synům, tím panství Konopiště definitivně odešlo z držení rodu Šternberského.

1589

Z benešovské trhové knihy (1530 až 1589) lze vyčíst, že v Benešově působilo 39 druhů řemesel, město mělo cca 2 000 až 2 500 obyvatel a 230 domů. Obchodovalo se s okolními vesnicemi, zejména konopišťského panství a i s pražskými městy, zejména Novým Městem pražským, ačkoli nebyl královským městem, byl srovnatelný s menšími královskými městy Pelhřimovem, Rakovníkem a Berounem. Řemeslníci: 13 sladovníků, 4 pivovarníci, 32 řezníků (26 masných krámů), 18 pekařů, 10 mlynářů, 31 ševců, 19 krejčích, 6 kožešníků, 3 kloboučníci, 3 mydláři, 3 lazebníci, 1 bradýř, 17 soukeníků (valchu používali i přespolní řemeslníci), 1 postřihovač, 18 tkalců, 1 barvíř, 11 bednářů, 5 kolářů, 9 tesařů, 4 truhláři, 8 koželuhů, 4 uzdaři, 1 sedlář, 1 vačkář, 1 jirchář, 16 kovářů, 4 zámečníci, 2 mečíři, 2 kotláři, 1 zvonař, 8 hrnčířů, 2 cihláři, 3 zedníci, 1 pokrývač, 1 zlatník, 1 řezbář. Řezníci a sladovníci provozovali i ubytování a pohostinství.

V roce 1589 patřilo panství Tvoršovické Jerolímovi Čejkovi z Olbramovic. Pak se dostaly od Lidmily ze Sulevic do majetku Vácslava Rychnovského z Rychnova.

V Benešově se připomíná v domě pod šos poplatným rytíř Jan Vokoun ze Sázavy s manželkou Justinou z Rottštejna.

1590

Hrad Kožlí se uvádí jako pustý, jméno přeneseno na mlýn pod hradem.

Pánové ze Šternberka, udělili městu s povolením královským svůj znak, osmicípovou hvězdu v modrém poli. Novým majitelem hradu Konopiště se stal Arkleb z Kunovic, neboť si vzal za manželku Alžbětu ze Šternberka. Ten provedl drobné úpravy vyhořelé části hradu Konopiště. Panství řídil hejtman Jan tetický z Šonova (do roku 1599).

Majitelem hradu Týnec nad Sázavou se stal po smrti Bernarda Velemyského z Velemyšlovsi poslední vůlí ze dne 21. 3. jeho bratr Jindřich (Bernard neměl syna, Jindřich držel půl Týnce a tvrz v Benicích) poručníkem jeho nezletilých dcer, z nichž každá dostala věno 600 kop. Zemřelý vymíniv své manželce do konce života byt na zámku, 11 krav, 4 koně, krytý vůz a třetí díl „svrškův a nábytku“. Brzy na to Jindřich zemřel (1600) a jeho syn Jaroslav zdědil statek jeho a díl otcovský. Tak opět tvrz v Benicích připadla k Týnci. Jaroslav pojal za manželku Majdalenu (Mandalenu) z Chyš a z Egrberka, paní knih lékařských a bylinářských (knihy jsou  uloženy v knihovně Roudnické).

Rytíř Jeroným Čejka z Olbramovic a na Tvořešovicích převedl zboží Tvořešovické na Václava Rychnovského z Rychnova.

V tomto roce opakující se neúroda z předchozích let vyústila v hladomor.

1591

V Benešově byla prodána zadní část radnice („polovice dřívější radnice“) na Malém rynku (dnes Malé náměstí, ani v této době není známo, kde stála nová radnice).

            Jan Benešovský byl arciděkanem v Hradci Králové a skladatelem národní nábožné sítě „Bůh věčný vás požehnej“.

            V Olomouci jednalo shromáždění katolických duchovních (synoda) o vedení matrik na nekatolických farách. ²²⁴⁾

1592

Dnešní radnice/Městský úřad Benešov č. p. 100 na Masarykově náměstí (dříve Velkém rynku) patřila v této době Kryštofu Koláři, později hrnčíři Adamu Lyskovi, jenž prodal dům zvaný Kolářovský.

1595

V tomto roce byl do Horní zvonice Na Karlově (samostatná věž před vchodem do kostela sv. Mikuláše) osazen další zvon pořízený nákladem benešovské obce „za Jana Sspiczmanze primátora a Waczlawa Kolarze ten czas purkmistra“.

        Od tohoto roku mohli nejen měšťané benešovští, ale i vesničtí poddaní Konopiště užívat nové výsady, kterou jim udělil Arkleb z Kunovic na Brodě Uherském, Hluku a Konopišti 13. 11. 1595 a potvrdil i císař Rudolf ²²⁾. Šlo o tuto svobodu pro dobu přítomnou i na všechny budoucí časy: „Aby všichni lidé v Benešově usedlí i lidé „vesní“ k zámku Konopišti přináležející, obojího pohlaví, o statcích svých movitých i nemovitých, za svého života nebo na smrtelné posteli, podle práv městských, lidé vesničtí v přítomnosti rychtáře a dvou přísežných konšelů, mohli kšaftovati, odkázati příbuzným nebo komukoliv; zemře-li kdo bez posledního pořízení, připadne vše jeho příbuzným, pokud jsou na konopišťském panství, jinak bude platit právo odúmrtí ve prospěch vrchnosti. Pro budoucno měli být Arklebovým privilegiem vázáni všichni jeho nástupci v ten způsob, že museli tyto svobody městu i vesnicím písemně potvrdit dříve, nežli se uvázali v držbu panství, v opačném případě by byla neplatná. A měšťané, sousedé i obyvatelé města i vesnic nebudou povinni slibovat případně nové vrchnosti „žádného člověčenství“, dokud by jim svobody nepotvrdila“. Listina mohla být také vtělena do zemských desek. Současně dal právo ječná stará, bílá i hořká piva vařiti a vystavovati. Na památku této radostné události dali Benešovští nový zvon ulíti. Vesničtí obyvatelé od té doby odkazovali svůj majetek v přítomnosti rychtáře a dvou konšelů.

Purkmistrem v Benešově v té době byl Václav Kolář a primátorem Jan Špicmauz.

Hejtmanem hradu Konopiště byl šlechtic Petr Junek z Krusvičan.

        Zemřel majitel panství Tvoršovice Vácslav mladší Rychnovský z Rychnova, statek sice odkázal závětí (ve středu po seslání Ducha svatého do desek složenou) svému „ujci“ Jiříkovi Kapounovi ze Smiřic (Svojkova) a jeho sestře, „ale k tomu nedošlo, protože Bedřich Rychnovský, jsa zemřelému nedílným strýcem, svoje lepší právo provedl“.

Druhá polovina 16. století

Do zdejšího kraje přišel zámožný rod rytířský Hodějovských z Hodějova, když Bernard Hodějovský na Lčovicích a Chotěticích zdědil po Adamu Řepovi z Neveklova, který byl poslední svého rodu, jeho statky Tloskov, Netvořice a Ostromeč (roku 1574); k nim přikoupil statek maršovický. Bernardův syn Přech později spravoval všechny otcovské statky. Jeho manželkou byla Dorota, která už od roku 1596 vlastnila tvrz Nedvězí a od roku 1597 malý statek Benice (dvůr s pivovarem, mlýnem a 5 vesnicemi).

Někdy v tomto období byl týnecký farní kostel vyzdoben utrakvistickými malbami aa s vyobrazením Martina Luthera a Johanna Wiklefa.

1596

Arkleb z Kunovic manžel Alžběty ze Šternberka potvrdil benešovským měšťanům právo várečné a šenku vína. Majitel hradu Konopiště a Arkleb z Kunovic provedl větší stavební úpravy hradu Konopiště.

Majitel panství Tvoršovice Bedřich Rychnovský, „na něm své manželce Anastazii z Ronova věnoval“.

Ke Konopišti patřila od tohoto roku i část vsi Vysoký Újezd.

1597 - 1598

Dne 12. 10. 1597 zemřel majitel statku Mrač, Divice a domu v Praze na Malé Straně Jan ze Šellenberka, před tím věnoval manželce své statek Touženín. Zemřel beze všeho pořízení, a proto „ve statek ten všechen uvázali se nyní“ Jan Rudolf a Kryštof Jaroslav strýcové Trčkové z Lípy. Současně „lepší právo si pokládali“ Jan Zbyněk Zajíc z Hazemburka na Budyni a Maxmilián Lev z Rožmitála a z Blatné, jako jediní ze starodávného rodu Buziců a erbu sviní hlavy. Také poukázali na smlouvu, kterou dne 23. 4. 1491 první tehdy Buzici (Jan Zajíc, Jan ze Šellenberka a Zdeněk z Rožmitálu) sepsali. Spor se dostal tedy k soudu. Dne 19. 2. 1598 se však dohodli a statky zůstali Trčkům, ti pak „vydali původům všechny listy a majestáty na rod Šellenberků se vztahující“ a také zaplatili 4 500 kop míšenských. Hned potom však vše (tvrz Mrač s pivovarem, dvorem a mlýnem, díl Poříčí s mlýnem, Velké a malé Žíňany) prodali Adam mladšímu z Valdštejna na hrádku nad Sázavou a Lovosicích (JMC. radě a komorníkovi) za 9 250 kop grošů českých. Od této doby majitelé Mrače na tvrzi v Mrači „neseděli“.

Jaroslav Velemyský z Velemyšlovsi věnoval své manželce Majdaleně z Chýš a Egrberka na zámku Teynici (Týnci), tvrzi v Bynicích (Benicích) a vesnicích. Statky ty Jaroslav nepodržel, nejdřív prodal v roce 1597 Bynice, a to Dorotě Hodějovské z Harasova (Benice přičlenila ke Konopišti).

Aleš Netvorský z Březí se psal v roce 1597 jako pán v Netvořicích, Břežanech, Lešanech, Jablonné, Chlístově (?, náš Chlístov?) a Korkyni. Společensky postupoval, až se stal roku 1600 regentem konopišťského panství (do roku 1602). ²¹⁸⁾

            V roce 1598 ve čtvrtek po Nanebevstoupení Páně odevzdala paní Magdalena z Terešova v Benešově dům svůj pod šos poplatný, své sestře Anně Vysocké z Terešova.

            V roce 1598 ve čtvrtek den nového léta kněz Matěj (Matyáš) Plzeňský, farář/kazatel „lutriánský“ Poříčský, koupil sobě a své manželce Markétě v Benešově dům „na Šafránkově“.

Konec 16. století

Až do konce 16. století obvykle doručovali mimo jiné i po Linecké cestě poštu formané nebo speciální úřední či šlechtičtí poslové, kteří se vydávali na cestu ve službách jednotlivých šlechticů, panství, měst a klášterů. Kromě nich zprostředkovávali zprávy vandrovní tovaryši, židé, kněží, mniši, putující studenti - vaganti, řezníci, hokynáři, pocestní, podomní obchodníci a další "lidé přes svět putující." ²²¹⁾

            Tejnice (Týnec) se od 16. století připomíná jako městečko.

Žáci partikulární školy v Benešově posléze studovali na pražské universitě, jsou to – Jan Petřík z Benešova (spisovatel), Matouš Benešovský (autor české mluvnice), Václav Benešovský (kazatel v kapli Betlémské v Praze).

Na život v Benešově měla vliv sekta Mikulášenců, jejíž středisko bylo ve dvoře v Pecínově.

V Bukové Lhotě se připomíná 1 poustka.

1599 – 1600

        V roce 1599 se poprvé připomíná v Benešově radnice, dnes justiční dům na Masarykově náměstí.

Panství Tvoršovice drželi Bedřich Rychnovský a jeho manželka Anastázie z Ronova.

Z roku 1599 je druhý zvon z kostela sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou nápisem: „Léta Páně 1599 tento zvon jest slit ke cti a chvále Pánu Bohu, od Jana Zvonaře Sedláka z Kostelce. Tyto osoby jednali a zaplatili z Poříčí: Vít Kovaičů (Kowaržiku), Havel rychtář, Kryštof kostelník“. ¹⁵⁰⁾

Na samém konci 16. století se opět vynořil spor o svobody vladislavického újezdu ²³⁾. Bylo to za Arkleba z Kunovic, který se více zdržoval na svých moravských statcích (Uherský Brod aj.), pone­chávaje správu Konopiště úředníkům. Panství řídil v letech 1599 až 1560 hejtman Ctibor Dráchovský z Dráchova. Jejich svévolný postup proti poddaným, zvýšené požadavky i přímé násilí vzbudily nový odpor obyvatel újezdu proti vrchnosti a probudily i snahu osvobodit se z tíživého poddanství, jak je k tomu opravňovaly staré výsady.

        První zprávy o lidových neshodách s panskými úředníky pocházejí sice až z října 1599, ale vysvítá z nich, že jednání se vleklo již delší dobu. Dne 22. 10. 1599 Rudolf II. opětovně vyzval Arkleba z Kunovic, aby "ty chudý lidi, protože sou se k nám o milostivou ochranu naši utekli, ani přítele jejich Mikuláše Buňku vězením, i jinak nižádným vymyšleným způsobem nestěžoval." To se totiž znovu utekli ke králi o ochranu "rychtář a přísežní městečka Vladislavic i s vesnicemi strany ukrutenství úředníka konopišťského, je­hož obávajíce se odejíti museli." Supliku, kterou ke své stížnosti při první návštěvě podali panovníkovi, bohužel neznáme. Král ji dal poslat k vyjádření panu Arklebovi a současně ho žádal, aby byli Vladislavičtí zatím necháni na pokoji až do vyřízení celé záležitosti. Jmenovaný Mikuláš Buňka, zřejmě právní poradce a důvěrník měšťanů, doručoval na Konopišti králův list. Zastihl v zámku pouze panského úředníka, hejtmana Jana Tětického z Šonova, jenž ho přitom zbil.

Arkleb neodpověděl ani na třetí list panovníkův. Meškal na Moravě, kam za ním hejtman královské rozkazy posílal. Hejtman, na kterého Buňka u krále žaloval pro nenáležité chování, byl obeslán do Prahy k zodpovídání. Ani on však nehodlal vyhovět obsílce, popíraje obvinění. Tětický chtěl snížit stížnosti Vladislavických tím že je obviňoval z pozdvižení proti vrchnosti. Nikdo jim prý neubližoval, ani vězením nebyli trestáni. Sám se však do Prahy do české kanceláře dostaviti nehodlal. Na nové královo poručení ho k tomu museli důrazně a osobně vyzvat oba krajští hejtmani, kteří přijeli na Konopiště v prosinci 1599.   I

            Zda skutečně došlo k nějakému pozdvižení, případně jakého rozsahu nabyla neochota poddaných plnit požadované povinnosti, nedá se ze zachovaných zpráv vyčíst. Jisté je pouze, že se záležitost protáhla i do následujícího roku, kdy obě strany předstoupily s důkazy svého oprávnění: Arkleb s tím, že jde, o dědičné poddané; za­tímco se to Vladislavičtí snažili vyvrátit. O věci bylo zahájeno slo­žité řízení, k němuž byla jmenována v březnu 1600 šestičlenná vyšetřovací komise. K jednání byli předvoláni Arkleb se svým hejtma­nem, rychtář a konšelé z městečka i z vesnic, spolu s Mikulášem Buňkou; ale i probošt a děkan kapituly u Všech svatých na Hradě pražském. Účast kapituly byla zřejmým důsledkem nové taktiky strany vladislavické. Když totiž měšťané z dosavadního. Průběhu viděli, že (jejich pozice nebude přes staré výsady; dostatečná, že patrně neprosadí úplné osamostatnění a povahu města králov­ského, chtěli se spokojit s vrchností církevní, která by snad nebyla tak obtížná, jako konopišťská. Že měli ke kapitule plnou důvěru, o tom svědčí to, že jí svěřili do úschovy své největší poklady, pri­vilegium Karla IV. a jeho potvrzení králem Jiřím. Kapitula také hned zvláštním přípisem panovníkovi se začala ucházet o to, aby byl vladislavický statek uznán podle, původního nadání Karla IV. pro královskou kapli za její zboží.

            Na zprávu, že Arkleb si vyžádal proti Vladislavickým zvláštní komisi, obviňuje je z pozdvižení a z rebelie, prohlásili zástupci ka­pituly panovníkovi, že hodlají proti Arklebovi uplatnit své nároky pořadem práva. Nežli však k tomu mohli přikročit, konala se zmí­něná komise, které se zástupci kapituly, jak se zdá, nezúčastnili. Vý­sledek komise (ve spisech nedochovaný) byl ohlášen české kance­láři a rozhodnutí ponecháno na uvážení panovníka. Bylo vydáno až v červnu 1600 a znělo pro Vladislavické velmi nepříznivě. Dne 16. 6. oznámila česká kancelář, že král po bedlivém uvážení spolu s nejvyššími zemskými úředníky vyrozuměl z relace komise, že Vladislavičtí jsou "vlastní a dědiční poddaní" Arkleba z Kuno­vic, který je má také zapsány v zemských deskách. Proti nim nyní panovník "přístně a pod skutečným neprominutelným trestáním“ po­ručil, aby Arklebovi, „jakožto dědičnému pánu svému ve vší náležité poddanosti stáli a víceji se takových neslušných a proti zřízením zemským těžce zapověděných věcí nedopouštěli". Také Arkleb má ovšem s nimi náležitě nakládat a již v ničem "mimo slušné a spra­vedlivé" jim neubližovat. Jak se zdá, privilegia, případně ohled, na nadání ke královské kapli nebyly vůbec vzaty v úvahu. Jako Jediný důkaz, že Vladislavice patří Arklebovi, zřejmě stačilo; že jsou uve­deny, mezi ostatním příslušenstvím konopišťského panství v deskách zemských. Královo rozhodnutí bylo pak oběma stranám doručeno písemně. V listu určeném vladislavickým poddaným je znovu zdůrazněno, aby se proti Arklebovi "žádným puntováním a zprotivením více nedopouštěli", jinak by byli příkladně potrestáni.

        Zdálo by se, že tím mohl případ skončit. Ale ani po tak rozhod­ném odmítnutí se Vladislavičtí nevzdali deputace meškající v Pra­ze (členy byli rychtář Havel, Václav Bláha, Václav Krejčí ze Lhoty, Pavel; Vondřej a mlynář z Vladislavic) se nevrátila domů, ale znovu upozorňovala na útisk, jehož se přes královo napomenutí dopouště1i na bezbranných obyvatelích konopišťští úředníci. Obraceli se s pros­bami o intervenci na některé vysoké stavovské úředníky, zejména na nejvyššího  kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic, a začátkem červen­ce skutečně dosáhli toho, že byla věc znovu projednávána. Dokonce uvedené královské rozhodnutí, které už bylo doručeno Arklebovi úředníkovi muselo být vráceno (poněvadž toho '"slušné a uznalé příčiny jsou, pro kteréž ten reces zase navrácen býti má"). Jaké to asi byly příčiny, to vysvítá z listu Rudolfa II. krajským hejtmanům 19. července.  Ačkoliv už v roce 1599 nařídil král"'pro­střednictvím krajských úředníků, aby se poddaným nedály žádné překážky v jejich „živnůstkách“ ze strany konopišťského úředníka, opět s nimi nynější úředník "nemírně zachází a jim v živnůstkách ubližuje". O Vladislavických se v tomto listě praví, že jsou v držení a v zástavě Arklebově. Zřejmě se teprve nyní podařilo obrá­tit pozornost vedle stížnosti na útisk i na právní podstatu sporu, přes nedávné záporné rozhodnutí. Z obšírné supliky, kterou podali králi delegáti 28. 7. 1599, vyplývá, že na Konopišti se vztah pan­ských úředníků k vladislavickým poddaným (přes královo napome­nutí) v poslední době ještě zhoršil. Úředníci Aleš z Břízy a Adam Šakal ubili na poli orajícího čeledína, syna Kateřiny ze Zbožnice, a pak ho svázaného pověsili na strom. Ouročnického mlynáře Ma­touše Brejlu svázali řemeny a odvlekli do vězení na Konopiště. Kro­mě uvedeného králova listu, napomínajícího vrchnost k umírněnosti, se však zatím ve věci nic nedělo.           

            Až začátkem září 1600 poručil prezident královské komory Vladislavickým, aby se společně usnesli vykonávat konopišťské vrchnosti "podělky a roboty, jako prve dělali". Proti tomu se však roz­hodně postavili všichni rychtáři a konšelé i všechna obec a poda­li krajskému hejtmanovi důkladné ohrazení (6. 9. 1600). Dovídáme se z něho především zajímavé údaje o tom, jak postupně narůstaly požadavky na robotní práci. Za Adama ze Šternberka (téhož, proti němuž byly stížnosti v roce 1530), prý orali nebo jezdili s potahem jen "pánu na žádost z lásky, nebo od pána k sobě ochrannou lásku měli", jak zdůrazňují v přípise. A přitom dostávali dostatek jídla pro pracovníky i pití pro koně. Za další vrchnosti (Jana ze Šternber­ka a Anežky ze Šebířova, Adama mladšího ze Šternberka i nyní za Alžběty a jejího chotě Arkleba) už byly požadavky vyšší: všichni museli po několik týdnů orat u dvorů, vozit hnůj, ženy hrabat sena a příst plsti, a to bez stravy a krmení.

V době, kdy meškala v Praze zmíněná delegace, dopustili se pan­ští úředníci několika dalších násilností. Kromě ubití mladistvého oráče vnikli do příbytku jednoho z delegátů, Václava Krejčího v Bu­kové Lhotě a zabavili mu nějaké zbraně. Podobného násilí se do­pustili i ve mlýně zatčeného Brejly (mlynář z Ouročnice), jemuž pobrali větší počet ruč­nic, kuše, kordy aj., po dva týdny ho nechali ve vězení.

         Nový odpor Vladislavických přinesl posléze obrat v celém přípa­du. V královské komoře zřejmě převládlo mínění, že jde skutečně o zástavní statek a že by bylo možné využít odporu poddaných buď k výhodnému výkupu, nebo naopak ke zvýšení zástavní sumy. Úřed­ní postup byl ovšem neobyčejně zdlouhavý. Teprve začátkem listo­padu byl Arkleb obeslán k panovníkovi ve věci stížnosti vladisla­vických poddaných²⁴⁾. Pro celkový postoj konopišťského pána je za­jímavé, jak např. v listě králi z listopadu 1600 mluví o Vladislavických důsledně jako o svých lidech poddaných, kteří se proti ně­mu pozdvihli (na rozdíl od zvyku Vladislavických označovat se obyvateli městskými užívá tu Arkleb úmyslně označení "ze vsi Vaclavic"). Ani potom však nepokračovalo jednání před komorním sou­dem rychle. Protáhlo se až do prvních let následujícího století. ^{25), 26)}

         Zde je nutno se ještě zmínit o právním zajištění nadačního stat­ku města Benešov, z něhož se podle dobového zvyku snad ve všech tehdejších městech vydržoval útulek pro staré a nemocné osoby, tzv. špitál. Po­dobně jako městský statek tak i špitální majetek byl znovu zapsán do zemských. Desek po neblahém požáru v roce 1541. Jako dědictví "k špitálu náležité" se tehdy vypočítává tento majetek: v Bohušicích (nyní Boušice) dvory kmetcí s platem, další dvůr v Poříčí, Mysliči, Přibyšicích, ve Vatěkově dvůr pustý, dva mlýny pod Poměnicí ("sedí na nich Svatoš a Jan, platí dvě kopy grošů platu ročního"), mlýn pod Chlumem, dvůr v Bystřičanech (zaniklé někde u Pomě­nic nebo Bedrče), na němž seděl Jan Lisejka, platil 47 grošů a dvě slepice ročně, v Radošovicích tři dvory a místo pustě s platem; ostatní příslušen­ství bylo udáno jen hromadně jako dědiny, luka, lesy, potoky, ryb­níky se strouhami, jenom dvě louky (v Mysliči a u Ouštic) jsou vy­počteny zvláště. To vše měl Benešovský špitál už "od starodávna", jak to bylo svého času s povolením královským vloženo do starých desek jako odkaz Mikuláše a bratří z Poměnic, Martina z Hrušic (nyní Hrusice) a Markéty z Bystřiček, řečené Pátkové). ²⁷⁾

             V roce 1600 panství Týnecké a Bynické zdědil Jaroslav Velemyský z Velemyšlovsi.