Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 19 (5. doplněk) - rok 1943 až 1947

17. 12. 2012

1943

Kulíkův mlýn v Podělusích připadl do prostoru vojenského cvičiště SS, proto se zde přestalo v tomto roce mlít. Ing. Pálka zde zřídil lisovnu bakelitu.

Pecerady připadly do vojenského cvičiště zbraní SS, z vesnice se musí vystěhovat 11 rodin (mimo jiné i Zahradníčkovi a Párysovi).

Od 1. 4. ztratil Týnec nad Sázavou levý břeh řeky Sázavy na základě vyhlášky o vystěhování z dubna 1942. Stěhovat se však nemuseli živnostníci a dělníci z JAWY. Levý břeh se stal majetkem německé říše a lidé, na něž bydlící platily nájemné SS Standartverwaltungu v Benešově. Plnou moc s nakládání s byty měl ředitel zbrojovky Rudolf Wahala.

V domě u kampeličky č. p. 121 v Týnci nad Sázavou sídlila četnická stanice, po zabrání území se přemístila na pravý břeh do domu pana Fialy, V č. p. 121 pak byla zřízena kancelář vládního komisaře zabraného území (vedl ji L. Pazdera). Také obecní úřad přesídlil na pravý břeh do domu pana Dudka č. p. 68.

Dne 1. 4. bylo v Týnci nad Sázavou Němci zabráno sokolské hřiště (Sokol zrušen v roce 1941).  Hřiště Němci půjčovali Obecné a měšťanské škole v Týnci.

Hospodu „U Platilů“ v Chrástu nad Sázavou provozoval hostinský Skružný z Prosečnice (jeho hospoda na Prosečnici byla Němci zavřena).

Bylo zakázáno vydávání sokolského časopisu – Zpravodaj sokolské župy Blanické.

Od 1. 4. vznikla v Peceradech ubytovací kancelář pro řešení ubytování dělníků týnecké zbrojovky.

V květnu měl Týnec nad Sázavou již 1 200 obyvatel, levý břeh měl 743 obyvatele ve 115 domech a pravý břeh 677 obyvatel v 85 domech. Jedním z pomahačů na Benešovsku byl Dr. Lyčka (manželka zatčena na Wilsonově nádraží v Praze, on spáchal sebevraždu ve svém úkrytu u truhláře Ludvíka Vaňka v Ouběnicích, spolu s ním spáchal sebevraždu i řídící učitel František Kotrba, který byl gestapem donucen úkryt Lyčky prozradit a jako volavka jej měl přemluvit ke vzdání se.

Dne 16. 4. byl v Týnci nad Sázavou zastřelen německými četníky malíř pokojů a lakýrník Jaroslav Vodrážka, bylo to v místě na úzké pěšince mezi Korbelovou restaurací a budovou Dolejšova mlýna. Před četníky utíkal, neboť si nesl od příbuzných z Chrástu trochu mouky.

Ve vedení místní osvětové komise v Týnci nad Sázavou se objevili členové Vlajky J. Chrpa, J. Štycha aj. Bartecký.

Rok po svém založení uspořádal dne 13. a 14. 6. „Spolek chovatelů drobných zvířat Týnec“ na zahradě za hotelem první výstavu drobných zvířat.

V lednu dostalo obyvatelstvo osady Chrášťany nařízení na určitý den se vystěhovat do okolních osad a budovy nechat nezamknuté, že se bude střílet ostrými. Dne 6. 1. Přijela do Černíkovic četa tankistů a kolem 10 hodiny začaly tanky od „Chlumu“ od silnice k Neveklovu střílet. Terče byly umístěny na vrších a polích okolo „Klepáče“. Do konce ledna se musela z Černíkovic vystěhovat rodina Sobíškova z č. p. 3 a Chobotských z č. p. 4, z těchto dvou usedlostí se začal budovat SS Hoff, prvním správcem/šafářem byl nějaký Varga, národnosti slovenské či maďarské.

Do Německa či „Sudet“ na práci ve válečně důležitých oborech (tzv. totální nasazení) bylo z Václavic odvedeno pět osob – Růžena Havlíčková z č. p. 11, Josef Luxemburk z č. p. 13, Josef Přeučil z č. p. 54, Stanislav Holas z č. p. 32 a Libuše Jelínková z č. p. 59. Josef Stehlík z č. p. 45 byl „totálně nasazen do vnitrozemí“.

Konopišťský archiv byl před záborem zámku velitelstvím zbraní SS převezen do archivu do Prahy.

Výchovné tábory byly v Tvoršovicích, Jírovcích a Bukovanech.

Založena Četnická stanice Bukovany - Hradištko (do roku 1945) a Svaz českých živnostníků Benešov.

Dne 21. 3. o druhé postní neděli se ve václavském kostele konaly poslední bohoslužby. Mši svatou sloužil farář František Matoušek. Mše se stala oficiálním rozloučením s domovinou před vystěhováním z důvodu vzniku cvičiště SS. Na mši se dostavili i ti již vystěhovaní a občané z přifařených obcí, kteří se také stěhovali (chrášťanští, úročničtí a vatěkovští). Po mši se zpívala píseň „Čechy krásné, Čechy mé“. Škola skončila 20. 3. a všechen inventář, úřední knihy a písemnosti byly odvezeny do školy v Petroupimi. Řídící učitel Bohuslav Kabeláč a učitel František Jakubec se odstěhovali do Modřan u Prahy. Zařízení kostela bylo převezeno do Benešova a uloženo v kostele u svaté Anny, úřední knihy a matriky byly předány na děkanství v Benešově. Farář Matoušek se odstěhoval se svojí hospodyní Polákovou jako poslední na faru do Dolních Chvátlin u Kolína. Dne 29. 3. Předal starosta obce Antonín Čermák obecní úřední knihy a spisy pracovníkům okresního úřadu. Němci nabízeli práci na tzv. „SS dvorech“, 14 rodin z Václavic práci vzalo. Po 1. 4. se stěhovali na dvory do Vatěkova, Zbožnice, Žabovřesk, Chlístova, na Racek a do Jarkovic. Poslední – rodina Zazvonilova – se stěhovali dne 23. 4. na Velký pátek. Ze školy byl zřízen vojenský lazaret.

Dne 29. 3. předal starosta obce Václavice obecní knihy a spisy Němcům.

Na jaře rezignoval starosta obce Tisem František Kubásek z č. p. 13, starostou se stal František Fulín z č. p. 23.

Od 1. 4. převzalo duchovní správu nad katolíky, kteří zůstali na vysídleném území cvičiště, děkanství Benešov. Z osad václavské fary to byly Přibyšice a Vatěkov. Pro přibyšické a tisemské katolíky byly konány bohoslužby každou druhou neděli v kostelíku na Chvojně, což byl v té době filiální kostel k Benešovu. Kostel svatého Václava byl exekvován, celé vnitřní zařízení až na kazatelnu byl převezen do Benešova a uložen v kostele svaté Anny. Po válce se nepodařilo znovu instalovat barokní hlavní oltář svatého Václava, postranní pseudogotický oltář a varhany.

Německé úřady rozhodli o rozdělení Týnce nad Sázavou na dva samostatné celky, levobřežní část spadající do německého území vojenského cvičiště „SS Truppenübungsplatz“ a pravobřežní část. Starostou levobřežní části Týnce se stal Johann Sedláček, německý občan. Dne 23. 4. se z Václavic vystěhovala poslední rodina – Zazvonilova. Mezi posledními se stěhoval i farář Matoušek se svojí hospodyní Polákovou, do Dolních Chvátlin u Kolína (po válce se již do obce nevrátil).

V obci Úročnice bylo zavedeno německé číslování domů, čísla byla psána černou barvou, poslední č. p., které j e ještě znatelné je č. p. 15, hostinec „U Žabů“. V květnu přijeli do obce dělníci firmy Pittl a Brausevetl, ubytovali se v usedlosti č. p. 15 a 5 a začali pod vedením německých důstojníků stavět bunkry. Byla zrušena zvonička na střeše obecního domu č. p. 7 a zvon byl předán pro válečné účely.

Stavitelům bunkrů v okolí Úročnice se říkalo „vágusáci“.

Stěhování – Jirákovi 53 – Pyšely?, Pitelkovi 31 – Pyšely?, Jirákovi 30 – Zlenice, Havelkovi 18 – Bukovany, Vnoučkovi 9 – Pecerady, Řehákovi 17 – Pecerady, Fraňkovi 58 Hvězdonice, Stojánkovi 22 – Buková Lhota, Fraňkovi 29 – Pecerady?, Novákovi 6 – Načeradec, Klenovcovi 23 – Buková Lhota.

U Chvojínku v „Vopařově“ byla zřízena vojenská střelnice pro střelbu z pušek a kulometů, také se střílelo z luk u „Vopařova“ směrem k „Zhorci“ a z luk od „Matějíčků“ pak z děl směrem na Všetice a Mlékovice.

V červenci byli z Tismi vystěhováni František Kubásek z č. p. 13, Jan Fulín z č. p. 4 a Jan Fulín z č. p. 1. Z jejich usedlostí byl zřízen SS – Hoff (dvůr), jehož vedením byl pověřen Jan Fulín z č. p. 1.

SS dvory – Vatěkov, Jírovice, Tisem, Žabovřesky a Přibyšice.

Dopravu materiálu pro výstavbu bunkrů v okolí Úročnice zajišťovala firma „Čiháková“ z Prahy.

Velitelské objekty (3) stojící na začátku cvičiště u Chlístova byly stejného charakteru jako vojenské objekty v Bukovanech.

Kolem Václavic stály dělové baterie, z nichž se střílelo směrem k Neveklovu. V údolí na lukách mezi silnicí Vatěkov – Přibyšice a Kožlím bylo cvičiště pro ostrou střelbu s cvičným bojovým terénem, zákopy apod.

Loutkové divadlo v Týnci zakoupilo dalších třicet loutek lidí a zvířat, loutky vodili Miroslav Červený, Jan Vajner, bratři Ludva a Pepa Janouškovi, Ing. Oplt, Mirek Jenč a další. Později se divadlo přestěhovalo do učňovských dílen závodu JAWA Brodce. Později pak do dřevěných budov „Na Pražské“ u silnice na Čakovice. Vedení divadla převzal cukrář Ota Šimůnek z Podělus, o loutky se staral Zdeněk Husák a Marie Mlejnská, techniku zajišťoval Luděk Rohlíček, kulisy zajišťoval Jiří Konvička, spolupracovali Josef Bayer a Dana Křížová, p. Kovařík, pí. Mlejnská, sl. Papežová. Hrálo se i pro děti z dětských domovů v Neveklově a Holešovicích.

Na práci do Říše z Tismi byli „odkomandováni“ – Antonín Sládek z č. p. 47, Jan Verner z č. p. 6, Jaroslav Haller z č. p. 15, Václav Kubásek z č. p. 39, Josef Kubásek z č. p. 15, František Škubal z č. p. 10 a Jaroslav Bayer z č. p. 31 (zahynul později při návratu z Říše).

Václavice – Obec použili Němci jako vojensko – hospodářské středisko. V kostele bylo skladiště vojenské výstroje pro mužstvo a koně, při č. p. 1 na zahradě stálo protiletadlové dělo, v č. p. 2 byly zřízeny koupelny a umývárny, pod kolnou veterinární stanice pro koně, v severní části obytné budovy č. p. 3 měli Němci kasino, a ve stodole biograf, v č. p. 4 (u Bakosů) byl byt hajného Cimrmana (Cimrman choval ve farních hospodářských budovách lišky), v č. p. 9 bylo skladiště vojenských bot, v č. p. 13 byla ze stodoly zřízena jídelna, v č. p. 14 byla holírna, v č. p. 16 (u křížků) garáže, v č. p. 17 (u Párysů) skladiště kuchyňských zásob a vývařovna, rovněž tak v č. p. 50, v č. p. 20 a 31 (u Hocků) byly zřízeny ze stodol kryté jízdárny, v č. p. 31 garáže pro tanky, v č. p. 26 sklad prádla, ve škole byla dosti dobře zařízená nemocnice, v č. p. 36 (stará kovárna u Rašků) byl sklad rozbušek, v č. p. 38 (hostinec Čermákových) byli kanceláře administrativy, telefonní ústřednu a krejčovnu, na faře byla kancelář hospodářské správy, v č. p. 59 kancelář vojenského velitelství, v č. p. 40 byla pošta, v č. p. 42 (u Pazderů) věznice, v č. p. 45 byla obuvnická dílna, v č. p. 52 knihovna, v č. p. 53 kovárna, v č. p. 58 sedlářská dílna, v č. p. 65 byl byt velitele. Ostatní domy byly buď opuštěny či sloužily jako ubytovny mužstva, dílny, skladiště, stáje a byty důstojníků.

Na zásah německých orgánů byl Ing. Josef Dědek (*12. 8. 1896 v Turnově, bývalý místoředitel Zbrojovky – závod Týnec nad Sázavou), současný ředitel pobočného závodu v Brodcích nad Sázavou (v bývalé přádelně firmy Mautner) odvolán z funkce. Na zásah Janečkovi manželky mohl bádat v jejich vile v Týnci.

První zmínka o Mateřské škole Poříčí nad Sázavou.

Ze sběru papíru v tomto roce byla zachráněna jako zázrakem kniha - vzácný rukopis pražské bible, je uložena v Městském muzeu v Benešově. Na okrajích knihy jsou vpisky od václavického kantora Jana Vavřince Dopery  Hořovského. Ze zápisů na okrajích knihy je patrno, že václavský kantor byl též básníkem.

Ještě v tomto roce měla roubená chalupa č. p. 2 v Dunávičkách část střechy z došek.

 

1944

Mlýn a pila na Konopišťském potoce (dříve se nazýval Bystrý) u Poříčí nad Sázavou byla přeměněna na provozovnu s chemickou výrobou německé firmy Erogera. Na podzim roku 1945 byla výroba zrušena. Později byla v objektu kolářská výroba a výroba cementového zboží. Dnes jsou zde byty.

Od dubna byla uzavřena železniční trať Jílové- Davle, neboť tam byly zřízeny dílny firmy Avie Letňany, vyráběly se zde součástky raket V1 a V2. V tunelech bylo zaměstnáno cca 1 200 lidí.

Dne 24. 5. byl výnosem Okresního úřadu v Benešově odvolán z funkce starosty města Týnec nad Sázavou V. Oliverius. Novým starostou se stal A. Vendr (řídící učitel a kronikář). Současně okresní hejtman rozpustil obecní radu, místo ní měla pracovat pětičlenná správní komise, členy navrhla místní četnická stanice – A. Vendra, L. Boháčka, B. Šípka, J. Zoulu a J. Plešáka, okresní úřad však schválil radu ve složení – B. Šípek (předseda), L. Boháček (místopředseda), J. Zoula, J. Plešák aj Sedláček. Komise pracovala od 19. 7.

Dne 17. 2. na pokyn okresní osvětové služby byl v Týnci nad Sázavou zrušen „kulturní odbor“ spadající pod „Národní souručenství“ a měl být nahrazen „osvětovou službou“ spadající pod okresní úřad. Služba však zřízena nebyla a kulturní aktivity byly přeneseny do závodů Zbrojovky.

Dne 25. 4. se stal starostou pravobřežní části Týnce Bohumil Šípek, účetní z Týnce (do 9. 5. 1945). Do té doby byl starostou Vladimír Tombo, bývalý disponent slévárny.

 

Z Týnce nad Sázavou bylo povoláno 25 mužů zaměstnaných v zemědělství na kopání zákopů v blízkosti protektorátních hranic (nastoupit museli do 8. 12.).

Z důvodu nedostatku uhlí bylo v protektorátu zakázáno ne dnech 11. 9. až 13. 10. topení v kamnech.

Týnecká závodní tělocvičná jednota uspořádala na fotbalovém hřišti lehkoatletické závody. Později za ilegální činnost obdrželi členové týneckého Sokola diplomy a medaile „Silou Žižkovou“.

Ode dne 21. 2. se pro vyhlašování protileteckého poplachu v Týnci nad Sázavou používala tovární siréna. Kryty byly ve sklepích domů, ve zbrojovce, hotelu, škole a příkopy na Tarance, Soudovce nebo Hlinkách. Vedení CPO sídlilo v Obecním úřadu Týnec, mělo sanitární oddělení (skupina pro pravý břeh, 4 muži – MUDr. Merkl, skupina pro levý břeh, 4 muži – A. Víková), asanační sbor (8 mužů, velitel V. Netrefa), technická skupina (pro pravý břeh F. Dřízhal, pro levý břeh B. Kočí), hasičský sbor (15 mužů velitel A. Šípek) a 42 domovní družstva. Dopravu hasičské stříkačky svými vozidly zajišťovali J. Zoula a F. Korbel, zatemňování odpovídali ve svých obvodech – učitel Z. Müller, krejčí V. Povolný, holič S. Procházka. Závodní protiletecká ochrana zbrojovky měla 124 členy. Nálet na Týnec však nikdy nebyl.

Dne 3. 11. založil brodecký šachový odbor šachovou školu pro začátečníky a dorost. Školu vedl předseda Vojtěch Bořík.

V prosinci (od 18. 12.) byla v týnecké škole ubytována vojenská jednotka – standarty Totenkopf o 276 mužích.

 

1945

Na počátku roku vznikly na Benešovsku různé odbojové skupiny – skupina Mrač vedená O. Losenickým, skupina Benešov vedená poručíkem Zikešem aj. Vedením týnecké skupiny byl pověřen poručík v záloze J. Reitinger.

Dne 29. 1. projížděl Benešovem transport smrti.

V polovině dubna vznikl podzemní národní výbor v Benešově, měl 14 členů, zasedal v bytě V. Hluchovského na Malém náměstí v Benešově, předsedou byl komunista L. Bartoň.

V dubnu vznikl v Týnci ilegální národní výbor a od května již plně pracoval.

V dubnu byla v týnecké škole ubytována vojenská jednotka – pluk Totenkopf z Prosečnice.

V noci z 19. na 20. dubna nechal velitel německého vojenského cvičiště na Konopišti popravit osm zajatých amerických letců, jejich těla zakopali němečtí vojáci na louce u Váňova statku na Mydlářce.

V květnu se na území cvičiště SS nacházelo téměř 30 000 vojáků, cvičištěm procházeli ročně desetitisíce vojáků, většinou dobrovolníci z Ukrajiny, Estonska, Francie, Belgie apod. Byli zde školy – ženijní, dělostřelecká, pancéřových granátníků, útočných děl, …

Dne 4. 5. vydal ministr dopravy Kamenický nařízení k odstranění německých nápisů, na základě toho dal poručík Veselka příkaz k odstranění německých nápisů na trati Praha – Tábor. Na základě zákroku benešovského gestapa bylo odstraňování nápisů pozastaveno. V Týnci nad Sázavou zmizely některé nápisy již dne 2. 5., ale po zásahu četníků byly nápisy obnoveny. V této době dal jednotkám odboje svoje skupiny Odboje mládeže v okresech Vlašim a Benešov L. Šmíd.

Dne 5. 5. vypuklo povstání v Praze, skupina O. Losenického byla pověřena vykolejit transport pancéřového vlaku jedoucí do Benešova a vezoucí ku Praze děla a tanky, přes ztráty na životech se podařilo vykolejit lokomotivu a 3 vozy, osazenstvo vlaku se vrátilo na cvičiště. Tanky se vrátily do prostoru cvičiště. Jednotka J. Reitingera z Týnce dělala záseky v záhybu pod hradem Zbořený Kostelec na silnici Týnec – Čakovice. Díky zásekům se podařilo zdržet postup německých jednotek na Prahu o 5 hodin. Dále jeho jednotka obsadila továrny v Týnci a na Brodcích a poštovní úřad. Dne 6. 5. vyjednával J. Reitinger se slovenskou posádkou V Lešanech a v Podělusích (12 000 mužů) o jejich vystoupení proti Němcům, bylo to odmítnuto. Jednotky odboje se podle rozkazu pplk. K. Voleveckého začaly stahovat do lesů v okolí Benešova (Černý les, Kosmáč, Tužinka). Celkem 150 mužů.

Dne 5. 5. byl podminován most T. G. Masaryka v Týnci nad Sázavou. Na Týnec byly namířeny hlavně děl bukovanské a chlebské německé vojenské posádky. Provoz vozidel a osob jiných než vojenských na něm byl zakázán.

Týnečtí občané prožívali poslední dny války ve sklepích svých domů, neboť nevěděli, co udělají v posledních dnech války němečtí vojáci, kteří byli hladoví a podráždění. Vojáci byli v ulicích města, okupovali školu a Žižkovu hospodu. Ve dnech 7. a 8. 5. si obyvatelé pravého břehu řeky Sázavy mohli dojít nakoupit na levý břeh, byli kontrolováni německými četníky a most byl stále podminován. V noci z 8. na 9. 5. němečtí vojáci z Týnce odtáhli, někteří ve značně podnapilém stavu. Ve středu již visely na domech československé vlajky a byly zamazávány německé texty na českoněmeckých nápisech. Hlavním shromaždištěm lidí byl prostor před vrátnicí týnecké Zbrojovky.

Dne 8. 5. došlo k bezpodmínečné kapitulaci německých vojsk. Ihned došlo k setkání Dr. Schenka, pplk.. Voleveckého, starosty Benešova J. Krejzy a okresního hejtmana Dr. Laumanna s velitelem SS A. Karaschem a Obersturmbannführerem Hauprichem na Konopišti o kapitulaci. Karrasch kapitulaci do českých nebo ruských rukou odmítl. Kapitulovat byl pouze ochoten Američanům. Na základě splněných vzájemných podmínek (10 českých a 3 německé). Okolo 20 hodiny opouštěly jednotky SS Benešov, a to západním směrem přes Sedlčany a most u Kamýku nad Vltavou. Pochodující německá vojska doprovázeli – F. Brož, V. Moravec, por. Kverka a por. Hammer. Poslední odešli Němci z Týnce nad Sázavou kolem půl jedné v noci dne 9. 5. Dne 9. 5. okolo 10 až 11 hodiny byli Němci předáni kpt. Brožem Američanům. Po odchodu německých jednotek obsadili muži skupiny J. Reitingera oba mosty v Týnci, vlastní Týnec, Podělusy\, Bukovany, Chleby, Chářovice, Krusičany, Břežany a Lešany, aby střežili státní a veřejný majetek. Také odzbrojovali německé jednotky ustupující od Vlašimi, Sázavy nebo Prahy, čistili lesy od německých tlup, německé civilní uprchlíky přesunuli do bývalého pracovního tábora v Bystřici. Němečtí a maďarští váleční zajatci byli předáváni Rusům, kteří se na Benešovsku objevili odpoledne. Z Týnce byly do německých skladů v okolí vysílány stráže a zboží v něm uskladněné se sváželo továrními vozy, hasičským autem a soukromými vozy do tzv. Stenzových baráků v Týnci. Potraviny byly přenechány za úplatu do prodejny paní Maněnové v Týnci a do prodejny pana Škvora ve Zbořeném Kostelci.

Státní statek Benešov dosadil na zámek Vysoká Lhota svého správce, Josef Mazanec.

Ve středu odpoledne dne 9. 5. přišlo do Týnce nad Sázavou 365 francouzských vězňů z německého koncentračního tábora v Břežanech, osvobozených týneckými občany. Mezi vězni byly veličiny předválečné Francie – ministři, starostové měst a obcí, profesoři vysokých škol, učitelé, básníci (René Richard) a biskupové. Loučení (vězni byli odvezeni do Prahy a repatriačním vlakem zpět do vlasti) s nimi proběhlo před školou (v té době vjížděla do Týnce kolona obrněných vozidel Rudé armády. Dr. Josef Kučera (ředitel brodecké Zbrojovky) přednesl báseň René Richarda, kterou zde na počest jejich osvobození složil. Byla to děkovná báseň Českému národu, na počest prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. V době čtení básně přijela od Benešova kolona obrněných vozů Rudé armády, vojáci se připojili k česko-francouzskému mítinku. Po jeho skončení byli Francouzi odvezeni do Prahy, kde na ně již čekal repatriační vlak.

Dne 10. 5. přijela do Týnce nad Sázavou vojenská jednotka generála Malinovského. Jeden z prvních sovětských tanků byl americký M 4 Sherman.

Dne 10. 5. byl v Týnci nad Sázavou ustanoven národní výbor, do té doby řídili město důstojníci československé armády – učitel Jaroslav Reitinger a Vladimír Karas z Týnce a zaměstnanec brodecké Zbrojovky Viktor Nosek. Prvním předsedou byl velmi krátce František Veškrna, členové – Josef Hadač, Zdeněk Müller, Jan Kubíček, František Šípek, J. Höhn, Ludvík Boháček, Pavel Dlab, František Štruml, Jaroslav Reitinger a Josef Štěpán. Pak se předsedou MNV stal Josef Štěpán z Týnce (do

11. 9.). Postupně se v národním výboru vystřídali i – Emanuel Dvořák, Jan Holeček, Chlístovský, Bučina, Vendr, Procházka, MUDr. Merkl, Chytil, Šach a Veverka. Město vojáci opustili dne 1. 7.

V květnu byla v týnecké škole ubytována Rudá armáda, po jejím odchodu byla škola dne 5. 6. slavnostně otevřena. Vojáci však byli ubytováni převážně v zemljankách v lese za hájovnou Hlinka a na Poršově kopci.

Koncem května se hasiči z Týnce podíleli na obnově „hasičského domu“ v Praze, který byl bombardován. Dne 22. 6. se konala první poválečné členská schůze hasičů. Hasiči na školním dvoře postavili kovový sušák na hadice a po revoluci zachránili hasičské stříkačky hasičů z Václavic a Šebáňovic, které jim předali.

Připomíná se z důvodu nedostatku potravy i prodej koňského masa z porážky Karla Dolejšího v Týnci.

V Týnci byli prověřováni členové fašistické organizace Vlajka za spolupráci s nacistickou tajnou policií gestapem, dva občané byli v Benešově souzeni a následně uvězněni. Týnecké ženy, které poskytovaly sexuální služby německým příslušníkům, byly poslány za trest (jen přestupek) zametat ulice. Nezajištění němečtí občané byli nuceni vykonávat práce pro město.

V Týnci zemřel kapelník dechového souboru Václav Dvořák (baskřídlovka). Vedení souboru se ujal Josef Drábek (z Pecerad, 1908-1994, křídlovka, trubka, nejdelší kapelnická kariéra týneckého hudebního života).

Nový národní výbor v Týnci – předseda František Veškrna (krátce), pak Josef Štěpán. Členové – komunisté – Jan Holeček, Jiří Höhn, Václav Veverka, Josef Štěpán, František Veškrna; sociální demokraté – Emanuel Dvořák, Antonín Šípek, Emanuel Krakovec, Pavel Dlab, Jaroslav Dvořák; národní socialisté – MUDr. Václav Merkl, Antonín Vendr, František Havel, Jaroslav Weinzettel, František Šípek, následně lidovci – páter Novák, Souček, Zoula. Dne 11. 9. se konala ustavující schůze MNV v Týnci nad Sázavou – předseda MUDr. Václav Merkl, místopředseda Emanuel Dvořák.

V Týnci opět začal psát pamětní knihu města Antonín Vendr (do roku 1963).

Po válce se v Jawa Brodce, po znárodnění název „Závody 9. května“, rozběhla výroba  předválečných typů motocyklů u dílů utajených před Němci a z dílů nově vyrobených.

Na zásah dělnictva byl Ing. Josef Dědek (*12. 8. 1896 v Turnově, bývalý místoředitel Zbrojovky – závod Týnec nad Sázavou a ředitel pobočného závodu v Brodcích nad Sázavou) převeden generálním ředitelem zbrojovky Dr. Freiem převeden zpět do slévárny. Zde se věnoval výzkumné a vývojové práci v oblasti permanentních magnetů, měl řadu vynálezů a patentů.

 Týnecké kino opět začal provozovat Sokol Týnec.

V Týnci v létě zahájilo svoji činnost skautské hnutí, dne 10. 8. vznikl oddíl skautů a dne 19. 8. oddíl skautek. Zásluhu na zahájení činnost měl Zdeněk Mališ (syn majitele týnecké pily), vedoucí prvního skautského oddílu s názvem „TYSAN“ (přesmyčka názvu obce). Další jména – Oldřich Havránek, Vašek Albrecht, Jirka Hora, Pepek Maška, Eva Dlabová/Rusová, Líba Lenertová, Maryša Dvořáková/Šlenkrtová, Eva Šimonová/Žížalová, Jiřina Boříková/Litvanová, Maruška Havelková/Matějková, Vašek Merkl, Toník Matějka, Karel Balej, Láďa Balej, Jirka Zelenka, Ferda Marek, Lumír Richter. Oddíly – skautů, skautek, družiny světlušek a skautek, vlčat a skautů. Klubovna – dřevěný srub na louce na levém břehu Janovického potoka za betonovou lávkou.

Na most T. G. Masaryka se opět vrátila mosazná tabulka s jeho jménem, během války ji uchoval benešovský občan pan Bartůšek.

Po válce v Kulíkově mlýně v Podělusích Ing. Chudáček vyráběl elektrické pece.

Do Týnce nad Sázavou byla přivezena pomoc od UNRRY (United Natios Relief and Rehabilitatiton – Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu), mimo jiné kakaový prášek, ze kterého se denně vařilo kakao pro 380 dětí týnecké školy.

Dne 5. 6. bylo zahájeno vyučování v týnecké škole. Do té doby se učili v jídelnách týnecké a brodecké továrny, v sále hotelu, obecní knihovně, v hostinci u Heřmanů a dokonce v hostinci u Platilů v Chrástu.

V Týnci nad Sázavou byla obnovena činnost Sokola – předseda Jan Zoula (nájemce týneckého dvora). Nově se ustanovil Svaz československo-sovětského přátelství – předseda František Veškrna.

V Týnci nad Sázavou byla po válce obnovena činnost „místní osvětové komise“.

Dne 1. 11. skončila platnost staré protektorátní měny, každý člen domácnosti dostal za 500 K starých 500 Kč nových. Ostatní finanční prostředky musely být uloženy na vkladních knížkách a byla omezena manipulace s nimi, tzv. „vázané vklady“.

Na cvičišti bylo na konci války špatně obděláno z 14 000 ha zabrané půdy jen 11 612 ha, z původního stavu 15 000 kusů skotu zbylo asi 200 kusů, z 12 000 vepřů zbylo asi 1 800 kusů.

Na Bílé skále v Chrášťanech byli zjištěni dva jeleni.

Ke konci války byla zrušena cihelna na Racku, do té doby ji provozovali Němci.

Dne 3. 5. byl poslední půjčovní den „staré“ knihovny a dne 31. 5. byl zahájen provoz „nové“ knihovny v Týnci nad Sázavou (1 144 svazků, z původní knihovny se za války ztratilo jen 50 knih).

Dne 10. 5. přijíždí do Václavic Rudá armáda, vojáci se ubytovávají v zemljankách na pokrajích lesů „Na lísku“ a „Na hůrkách“. První obyvatelé se vracejí již 10. 5., obhlédnout stav hospodářství.

JUDr. Ludmila Kloudová, rozená Veselá se v Benešově stala členkou okresního revolučního výboru a připravila akci – odvoz politických vězňů z okresu Benešov z koncentračního tábora Buchenwald. Dne 16. 5. odjel autobus a nákladní vůz z Benešova a za 3 dny se vrátil s vězni.

Nález komise Zemského národního výboru o stavu obcí na cvičišti jednotek SS uvádí, že na Benešovsku, Neveklovsku a Sedlčansku bylo zničeno 188 usedlostí, velmi těžce poškozeno 296 obytných budov, těžce poškozeno 2475 budov, 264 studní, kilometry kanalizace a elektrického vedení, poškozeny byly i kostely a cesty.

Ve Václavicích založena Lidová škola zemědělská.

Založen Jednotný svaz českých zemědělců Benešov.

Dne 3. 5. byl poslední válečný půjčovní den v týnecké knihovně a první poválečný den byl 31. 5.

Dne 5. 5. vyjel z Benešova transportní vlak s tanky na Prahu, v noci čerčanská odbojová skupina vytrhla železniční kolejnice nad Javorníkem, u strážního domku č. 109 a Němce odzbrojila.

Dne 8. 5. vyjela z Benešova trestná výprava proti odbojové skupině do Čerčan, pancéřové auto s dělem.

Dne 10. 5. se v Tismi utvořil prozatímní/samozvaný Místní národní výbor. Předsedou se stal Jan Novotný z č. p. 51.

Dne 10. 5. projel Týncem pancéřový vlak s Němci od Kolína přes Čerčany, Němci skončili u Prosečnice, kde byli zajati Rudou armádou.

Dne 11. 5. přijela do Tismi Rudá armáda, vojáci se ubytovali ve všech usedlostech a i v okolních lesích.

Dne 11. 5. se u Mrače srazil osobní vlak s transportem vojáků Rudé armády (3 vojáci zahynuli).

V místnostech státního pivovaru v Benešově byl nalezen Jiřím Tywoniakem konopišťský patrimoniální archiv a byl přemístěn do státního zemědělského archivu na Konopiště.

Hlavní stan Rudé armády v Úročnici byl pod „Novákovou loukou“ u „Úročenského potoka“, stály tam vojenské stany a ve stráni byly budovány zemljanky.

Vyučování ve Václavické škole bylo obnoveno školním rokem 1945/1946, do školy dojížděly dvě učitelky z Benešova.

Dne 26. 7. odjeli z Tismi vojáci Rudé armády.

V červenci byla v Týnci nad Sázavou oficiálně obnovena činnost Sokola.

Ve Václavicích se po válce konaly první bohoslužby v kostele svatého Václava dne 2. 9. Kostel byl prozatímně vybaven a mši sloužil administrátor fary Polák.

Hlavní hřbitovní dřevěný modřínový kříž na hřbitově ve Václavicích je z tohoto roku.

Po osvobození byl bývalému řediteli benešovské záložny Františku Činátlovi (*15. 3. 1905 v Bavorově, popraven dne 2. 7. 1942 v Táboře) za jeho protinacistickou činnost udělen Československý válečný kříž roku 1939 in memoriam.

V tomto roce přestal „klapat“ mlýn „U Párysů“ v Kožlí.

V lese jižně od kostela svatého Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou si Rudá osvobozenecká armáda vybudovala vojenské ležení.

Dne 4. 8. se stal prvním poválečným předsedou MNV ve Václavicích František Fialka.

Dne 2. 9. se v kostele svatého Václava ve Václavicích konala první poválečná bohoslužba, vykonal jí nový administrátor František Polák. Toho dne se také konaly dožínky. Zápis do školy byl proveden 3. 9. – učitelka Kateřina Čumpelíková, je zapsáno 75 dětí, vyučování začalo dne 17. 9. Škola je trojtřídní, ale jen dvě učitelky, z nichž druhá byla za nedlouho poslána na školu v pohraničí.

Ve Václavicích byly dva hostince (č. p. 38 „U Čermáků“, č. p. 25 „U Fialů“), 2 obchody se smíšeným zbožím (č. p. 11 „U Kliků“, č. p. 45 „U Stehlíků“), kolář Jaroslav Kühnel v č. p. 53, kovář Bohuslav zelenka v č. p. 32, truhlář Václav Brtoun v č. p. 64, pokrývač Jan Holas v č. p. 52 a pokrývač František Luxemburk v č. p. 13, dále tesaři, zedníci a švadleny. Dříve i obuvník (švec) a krejčí.

V Úročnici postavena na pozemku u č. p. 11 zvonička.

Ve Václavicích byla utvořena myslivecká společnost, starala se o honitbu v celém katastru Václavic.

Předsedou revolučního národního výboru ve Václavicích byl František Fialka z Přibyšic, od 27. 7. byl předsedou Národního výboru.

V listopadu se konala členská schůze hasičů Týnec-Podělusy v Podělusích a bylo dohodnuto založit samostatný sbor hasičů v Podělusích a předat jim do vlastnictví ruční hasičskou stříkačku.

Ve školním roce 1945/1946 byla ve třídách týnecké školy ustavena samospráva.

V Týnci nad Sázavou byl pomník obětem 1. světové války stojící před školou na Benešovské ulici doplněn po stranách o dva hroby sovětských vojáků.

Dne 11. 9. se stal předsedou MNV v Týnci MUDr. Václav Merkl, lékař v Týnci (do 5. 4. 1946). Před tím byl předsedou Josef Štěpán.

Týnecký učitel a příslušník pěchoty čsl. armády poručík Jaroslav Reitinger (*11. 7. 1909 v Kosovu u Českých Budějovic) a člen odbojové týnecké skupiny „Obrana národa“ obdržel od prezidenta republiky dne 22. 12. Československou medaili za chrabrost. Byl i vedoucím sokolského kina v Týnci.

 

Po válce

V části Soudovka u Týnce nad Sázavou, kde ve 40. letech začali Němci (okupační správa) budovat na levém břehu Janovického potoka mohutný násep a silniční zářez pro silniční obchvat města.

Po válce týnečtí občané obnovili starý zvyk – tradiční návštěvu pouti v Netvořících, zde shlédli expozici muzea (správcem muzea v Netvořicích byl v té době p. Doležal, rodák z Krusičan) a začali znovu diskutovat o zřízení muzea v Týnci. Vznikl vlastivědný kroužek při místní osvětové besedě. Předseda Josef Topič, členové – MUDr. Maxera, učitelé Bučina, Reitinger, Šafrata a Vendr, Václav Stejskal, František Šípek a místní farář Jindřich Juráš. Odborný dohled nad přípravami měl Dr. Tywoniak z okresního muzea v Benešově. Muzeum mělo mít název „Pamětní síň pro Týnec a okolí“.

Znovu se začalo rozvíjet týnecké ochotnické divadlo, divadlo sklízelo úspěchy na benešovském divadelním festivalu „Čechův Máj“ (jednou první, dvakrát druhé a jednou třetí místo).

Vedení orchestru v Chrástu nad Sázavou převzal po Josefovi Povolném (Chrást, trumpeta, * 1904) Antonín Svoboda (týnecký rodák, 23. 10. 1912-1983, krejčí, houslista v němém biografu, trubka, po vojně hrával s budoucím prvním trumpetistou České filharmonie p. Lisým, byl ovlivněn kapelníky p. Kaplánkem a p. Fadrhonsem).

Do Týnce se přestěhoval hudební pedagog a organizátor prof. Karel Šmíd a i v Týnci se aktivně věnoval hudbě.

 

1946

Od 1. 1. začal na škole ve Václavicích učit řídící učitel Jaroslav Víšek (manželka Zdeňka, rozená Kulhavá z Lešan č. p. 3, děti Jaroslava a Vladislav; byl vyreklamován z vojenské služby). Během tří let zajistil komplexní opravu školy zničené Němci. Finanční prostředky byly poskytnuty z fondu obnovy ONV (cca 750 tis. Kč). Ten dohodl s farářem Františkem Polákem, že tělocvik se může cvičit na farním dvoře, později dohodl, že budou cvičit na poli v rohu za farskou stodolou, za č. p. 1 Františka Drába. Hřiště vyměřil stavitel z Benešova Bohuslav Matoušek, sklon 100:1, na severní straně výkop 1 m a na jižní straně násyp 1m, rozměr 80 x 50 m. práce prováděny brigádami, hlína se vozila vozíky po kolejnicích zapůjčených z lomu v Oušticích, kopalo se a nakládalo ručně. Náklady hradil školský odbor ONV (doporučil školní inspektor Jaromír Krb), rodičovské sdružení při škole. Po dohodě s MNV, že hřiště bude sloužit i obci finančně pomohlo i MNV a ONV, byly používány i potahy z JZD. Hřiště bylo dokončeno v roce 1952.

Dne 24. 2. se konala valná hromada SDH Týnec.

Dne 21. 3. se konaly řádné volby do Místních národních výborů. V Tismi se stal předsedou František Hanibal z č. p. 38. MNV organizuje opravu cest, rybníka, školy, hřiště a elektrizuje se obec. Také byl zakoupen zvonek do kapličky a slavnostně předán do provozu.

Dne 5. 4. rezignoval na předsedu MNV Týnec MUDr. Václav Merkl, předsedou se stal Emanuel Dvořák (v době nemoci zastupoval MUDr. Merkla, do 30. 6.). Poté se stal předsedou Josef Holeček, zaměstnanec Metazu Týnec (do 1949).

Při opravě hráze rybníčka na Mydlářce dne 28. 12. nalezli dělníci zakopaná těla amerických letců. Po exhumaci dne 15. 1. 1947 byly ostatky obětí převezeny do spojených států amerických.

Po válce zajišťoval dopravu obyvatel do Benešova z Úročnice malý autobus, který jezdil 2x denně.

Na jaře se v Týnci újezdní školní rada rozhodla o zřízení ústředního topení ve škole, realizovala firma Kabeš a Fanta z Vysočan. Náklady byly kryty sbírkami, největší se konala dne 8. 9.

V Týnci nad Sázavou je u obecní knihovny jmenována „knihovní rada“. Knihovna nejdříve zůstává na původním místě u věže, ale později se stěhuje na farní úřad. Později se stěhuje zpět do domu č. p. 18.

V domě č. p. 19 na Brodcích si František Holý otevřel řeznictví.

První zmínka o Měšťanské škole Poříčí nad Sázavou.

V Týnci byla na podporu skautské činnosti při středisku TYSAN ustanoveno Sdružení přátel Junáka, předsedou byl ředitel týnecké školy Josef Kraif.

V brodeckém šachovém odboru začaly hrát i ženy – pí. Kvasničková, Jiřina Netrefová, Jiřina Bublíková a žákyně Ludmila Korotvičková.

Zprovozněna Vyšší průmyslová škola pro mechanizaci stavebnictví Benešov a Škola práce Ústřední rady odborů Benešov.

V tomto roce bylo v Týnci nad Sázavou obnoveno pravidelné cvičení Sokola.

V Úročnici byla obnovena činnost mysliveckého sdružení, členové – Kaprálek Čeněk (Vinca „berňák“), Stojánek Otto (č. p. 22), Graif (č. p. 40), Vnouček Václav (č. p. 9), Havelka Jan (č. p. 18), Hubínek Josef (č. p. 16), Řehák František (č. p. 17), Kaprálek František (č. p. x), Kůt Jaroslav (č. p. 12).

Ve Václavicích se na ukončení masopustu konal maškarní průvod obcí, vedl jej dráb Josef Budák (řečený Jožka či Jóža), později pak Václav Chobotský. Hrála místní hudba „Dudlaj“ (trubky, klarinet, housle, buben a vozembouch).

V červenci se v hostinci u Šebků v č. p. 24 v Tismi konala první poválečná pouťová zábava. Hospoda byla následně přestavěna, sál byl nad obytnými místnostmi.

V Tismi byly ještě dva lomy – obecní a Kovářů. V tomto roce převzaly obecní lom Státní silnice. Také bylo zrušeno zahradnictví v č. p. 16, poslední zahradník Komunálních služeb Benešov byl Jan Švejda.

V Úročnici byl založen Svaz české mládeže.

Od tohoto roku vedl ve Václavicích Vladislav Kádner „knihu srážek“ (do roku 1958).

Na výstavě v Paříži se poprvé představil motocykl – dvoudobá Jawa 250 vyráběná v Brodcích, zvaná „pérák“, vyráběla se i s motorem o obsahu 350 ccm. Řada technických prvků byla kopírována firmami Derbi, Adler, Triumph GB.

Po roce 1945 chtěl majitel mlýna v Podělusích František Kulík začít opět mlít, ale bylo mu to zakázáno.

Také majitel mlýna Brejlov mlynář Antonín Dolejš chtěl obnovit provoz mlýna, ale nebylo mu to povoleno.

Týnec nad Sázavou měl 1 059 obyvatel.

V dubnu rezignoval na funkci předsedy MNV v Týnci nad Sázavou MUDr. Václav Merkl, do květnových voleb jej zastupoval místopředseda Emanuel Dvořák. Volby v květnu – 285 hlasů KSČ, 225 hlasů ČSNS, 1978 hlasů ČSD, 69 hlasů ČSL a 1 bílý hlas. Předseda – Jan Holeček (KSČ, zaměstnanec Zbrojovky).

Zemědělství v Týnci nad Sázavou – velkostatek v Náklí (majitelé děti Ing. Janečka, nájemce Jan Zoula), rolník František Korbel, Jaroslav Štěpán, Jaroslav Pertlík (vlastní pozemky i pozemky pronajaté od církve „zádušní“).

Dne 27. 9. SDH Týnec jednalo o postavení nové požární zbrojnice. MNV v Týnci nabízené staveniště v parku proti vile p. Babánka a p. Borovičky bylo zamítnuto.  Žádost o přidělení části zahrady u hotelu na rohu u Trojánků Správa státních statků a lesů odmítla přidělit.

Dne 28. 10. se konaly na hřišti u mostu T. G. Masaryka v Týnci nad Sázavou oslavy, současně byl vyhlášen dvouletý plán pro město (stavba městského vodovodu, nového hřbitova, mateřské školky, ústřední topení ve škole, získání pozemků na hřiště, pozemků na rodinné domky, úprava povrchu obecní komunikace v délce 6 km).

V Týnci nad Sázavou se sjednotily tělovýchovné a sportovní organizace do jednotné tělovýchovné a sportovní organizace Týnec – Sokol, Sportovní klub JAWA, Junák, Svaz české mládeže). Sokolové provedli nákladnou úpravu zbořené pravé části hotelu na tělocvičnu, SČM pak z bývalé strážnice u mostu zbudoval klubovnu a přemístil ji k Chářovické lávce.

Národní výbor v Týnci ustanovil zvláštní vyživovací komisi pro řešení mimořádných zásobovacích potíží.

 

1947

Ve mlýně v Městečku byla vyměněna turbína za větší, ta poháněla elektrárnu, mlýn a pilu.

Město Týnec nad Sázavou získalo směnou s římskokatolickou církví pozemek na stavbu nového hřbitova u hájovny Taranka. Obec také prodala 20 parcel na stavbu rodinných domků „V pískovci“ za hotelem a na svahu za lesem u krusičanské silnice. Na peceradském prameništi byla vybudována další studně pro městský vodovod. V listopadu bylo ve škole zřízeno ústřední topení, ve škole sídlila škola obecná a škola měšťanská. V tzv. Stenzových barácích pak sídlila lidová škola hospodářská a škola učňovská. V pískovci za hotelem byla vybudována nová silnice. Ministerstvo zemědělství poskytlo Týnci 100 tis. Kč bezúročné půjčky na stavbu obecního vodovodu, byla vybudována další studně na peceradském prameništi.

ONV Benešov přidělil týneckým školám další potravinovou pomoc z akce UNRRA – obecné škole 752 kg potravina měšťanské škole 1 540 kg potravin (masové konzervy, konzervované salámy, rybí konzervy, sušená vejce, sýry, čokolády, datle aj.).

Na střelnici Baba se konaly závody ve střelbě na asfaltové terče, střílel se i zajíc „na průseku“, srnec a tetřívek.

Do obce Úročnice přijeli komedianti – hráli loutkové divadlo.

Rabín Richard Feder napsal knihu „Židovská tragédie“. Dějství poslední. Kniha je zvěčněním památky své rodiny a své židovské obce.

Dne 15. 4. státní geometr vyměřil staveniště pro novou požární zbrojnici v Týnci, bylo to na pozemku u nádraží, který SDH darovala pí Janečková a její syn s dcerou. Smlouvu připravil JUDr. Svoboda z Benešova. Dne 10. 12. 1948 však ministr zemědělství smlouvu zrušil. SDH zakoupil u soukromníka v Příbrami pro své potřeby vůz značky Chevrolet, starý vůz značky Walter předal obci.

Na Konopiště se vrátil z Prahy Konopišťský archiv, když tu byl zřízen oblastní archiv zemědělsko – lesnický. Správcem byl dr. Josef Tlapák.

V lodi kostela svatého Václava ve Václavicích byla provedena valená klenba s nástropní malbou. Před kostel byly přeneseny z Nové vsi u Bečova nad Teplou sochy svatého Víta, svatého Norberta a svatého Vojtěcha.

V Tismi se staví rozhlas a telefon, vymáhá se autobus, pro který je zřízena garáž v č. p. 42 u Kovářů.

Na Konopišti se ve dnech 24. a 25. 5. konal oblastní sjezd skautů a skautek z Benešovska. Soutěžily při tom skautské hlídky v uzlování, stavbě stanu, signalizaci, první pomoci, vaření, … Z týneckých hlídek byla hlídka Lumíra Richtera první, Ferdy Marka druhá a Vaška Merkla šestá.

První zmínka o Lidové škole osvětové v Poříčí nad Sázavou.

Založeno Jednotné zemědělské družstvo Krusičany (první zmínka?).

Obec Úročnice koupila nový zvonek, který byl zavěšen na zvoničku, která stála na zahradě u č. p. 11, za č. p. 22.

V listopadu byla týnecká škola vytápěna novým ústředním topením. Ředitelem obecní školy byl Antonín Vendr a školy měšťanské Josef Kraif. Škola učňovská a lidová škola hospodářská sídlily v tzv. „Stenzových barácích“.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zadost o informace

(HAVELKA Vladimir Jiri, 6. 7. 2015 20:13)

Dobry den,
rodina mojeho otce jest z Urocnice kde jeho dedec'ek byl sedlak. V roce 1943 jsem ztravil prazdniny tam u jeho bratrance Jana Havelkt, zemedelnika.
Pak jsem v r.1946 odjel pro studie do Francii (namornictvi, kapitan) a nevratil jsem se do CZ pod komunismu. Nyni jest to mozné a rad buch vedelo co se stalo s ty rodiny Havelka Jan v Urocnici. Meli v 1943 dva syny. Dekuji za informaci.
V.G.HAVELKA
milinvor@orange.fr

doplnění odbojové činnosti v Týnci nad Sázavou

(antonín krch, 3. 3. 2015 15:31)

Ve skupině J.Reittingera byli další členové partyzánské skupiny kpt.Voloveckého-Jarosla Krch/vyznamenán medailí Silou Žižkovou/, hajný Tobolka a několik dalších pomocníků.Po roce 1948 až dodnes těmto lidem nebyl odboj uznán, neboť to byl odboj katolický nikoliv komunistický. Tolik poznámka "e-mail:dr.burke@centrum.cz

doplnění odbojové činnosti v Týnci nad Sázavou

(antonín krch, 3. 3. 2015 15:31)

Ve skupině J.Reittingera byli další členové partyzánské skupiny kpt.Voloveckého-Jarosla Krch/vyznamenán medailí Silou Žižkovou/, hajný Tobolka a několik dalších pomocníků.Po roce 1948 až dodnes těmto lidem nebyl odboj uznán, neboť to byl odboj katolický nikoliv komunistický. Tolik poznámka "e-mail:dr.burke@centrum.cz