Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 19 (3. doplněk) - rok 1944 až 1946

17. 12. 2012

1944

 

            K 1. 1. 1944 byly z důvodu vystěhování obcí zrušeny hasičské sbory v obcích Lhota Buková, Pecerady, Václavice, Bukovany, Úročnice a Konopiště a také celý hasičský Obvod II. Neveklov.

            O poloviny ledna byla vesnice Úročnice prosta civilního obyvatelstva, zůstali v ní pouze dělníci stavějící bunkry a vojáci, kteří měli ve statku č. p. 3 u Kolářů velitelství a v domě č. p. 12 u Kaprálků kuchyni.

            Město Benešov s okolím spadlo pod oberlandrat České Budějovice (54/1944 MV).

V březnu byly do benešovského muzea převezeny sochy (9) z kostela sv. Anny, neboť obě jeho oratoře byly zabrány jako kanceláře dělostřelecké školy zbraní SS v Benešově.

Od dubna byl velitelem gestapa v Benešově SS Obersturmführer kriminální inspektor Paul Feusteil. Od května byl jeho zástupcem SS Hauptscharführer kriminální tajemník Julius Müller – Riedel. Od dubna 1943 do dubna 1944 bylo ve věznici v Benešově uvězněno 294 osob. Nejhorší gestapáci byli Julius Müller – Riedel, Alfréd Rziha, dr. Robert Hohl a dobře česky hovořící brněnský rodák Oswald Marx. Služebna byla velmi významná a byla využívána i ke klamným vysílám do zahraničí (např. ze stanice LUDMILA náležící výsadku CHALK, v rádiové protihry „SENI“, zahájené gestapem dne 29. 5. 1944, gestapáci dr. Hornischer a W. Leimer).

Dne 14. 6. byl benešovským gestapem zatčen vedoucí ilegální odbojové skupiny Vojtěch Travěnec (mučen byl ve vile „Katuška“ a v Pečkárně v Praze, popraven dne 13. 12. 1944, odsouzen dne 18. 10. rozsudkem pražského „sondergerichtu“) a jeho spolupracovníci učitelé Jaroslav Sirový a Ladislav Vašta byli zatčeni v srpnu (zatčeni pro poslech zahraničního rozhlasu a pro rozšiřování zpráv, popraveni na Pankráci dne 13. 12. 1944). Dne 24. 7. pak byl zatčen pak Jan Vincíbr (zahynul v koncentračním táboře Terezín dne 30. 4. 1945), Václav Bezkočka, Antonín Hovorka a Antonín Zahradník (zahynuli v koncentračním táboře Terezín v roce 1945) a Václav Fiala (zahynul/popraven v koncentračním táboře Terezín dne 17. 1. 1945). Dále byli v tomto období zatčeni zastupující ředitel chlapeckých škol Vladimír Lepš, učitelé J. Tůma, Jaroslav Kupša, Josef Jelenecký (dne 4. 9., zahynul dne 14. 2. 1945 při leteckém náletu na Prahu), Ladislav Pulkrábek, Josef Skála a Bohuslav Kück. Odsouzeni za poslech štvavých zpráv zahraničních vysílání k trestům káznice (Tůma na 6 roků, Jelenecký na 5, Kupša na 6, Skála na 5, Kück na na 5 a Lepš na 8/zemřel vysílením dne 17. 4. 1945 ve Straubingu).

            V červenci byl pracovně výchovný tábor v Bukovanech přeměněn na pobočku koncentračního tábora Flossenbürg.

            V září byl zatčen ředitel dívčí hlavní školy v Benešově Karel Kolář, po jeho zatčení spravovala obě školy M. Přerovská. Potom byl ustanoven zástupcem ředitele hlavní chlapecké školy Václav Kadeřábek.

Dne 26. 10. byli gestapem v Benešově zatčeni Ela Schmidtová (zemřela v roce 1944 v Itálii) a Rudolf Vondrášek (byl ukamenován v koncentračním táboře v Terezíně).

V zámku Konopiště byla na příkaz Führerhauptmanta z Berlína provedena inventura s cílem zjistit ztracené věci.

Dne 18. 10. vydal „Sondergericht“ u zemského německého soudu v Praze rozsudek, jímž odsoudil občany Josefa Travěnce, Jana Syrového a Ladislava Vaštu, vedoucí ilegální odbojové skupiny v Benešově, k trestu smrti, popraveni v sekyrárně na Pankráci dne 13. 12. 1944. Ostatní členové této skupiny byli odsouzeni do káznic – Roman Vašta (na 4 roky a 6 měsíců), J. Jelenecký (na 5 let), J. Tůma (na 6 let), Jaroslav Korselt (na 5 let), J. Skála (na 5 let)ú, B. Kück (na 5 let), Vladislav Lepš (na 8 roků) a R. Voříšek (na 4 roky).

            V tomto roce zemřel továrník ing. František Janeček, brzo po jeho smrti byly zastaveny práce v jeho týneckém podniku.

            V tomto roce byla Němci pod zámkem Konopiště postavena důstojnická jídelna (pozdější hotel a „Zámecká vinárna“).

 

Polovina 50. Let

 

V aule – kapli benešovského gymnázia byly zamalovány nástěnné obrazy s náboženskou tématikou od významného secesního malíře Františka Urbana z roku 1907 – na klenbě apsidy byly obrazy českých patronů sv. Ludmily, Václava, Zikmunda a Víta klanících se Kristu a nad vítězným obloukem obraz založení Sázavského kláštera sv. Prokopem.

Ulice „U Boží vody“ v Benešově byla přejmenována „Ke studánce“, jméno ulice dostala v minulosti podle studánky s kapličkou, voda byla prý zázračná, proto „U Boží vody“.

V Benešově se hrály kuželky na pískových drahách v hospodách „Na čápě“, „Na Tumovce“ v Hrázského ulici (Vodárenské), v „Sewaldovém lesíku“ (Křižíkova ulice), „Na Babě“, „Na koruně“, „U Černého koně“, v Bedrčské ulici (Čechova) pod obecními domy, v Lidovém domě ve Vlašimské ulici, na Sladovce na Koupadlech a na Špitále na Koupadlech.

V Bukovanech byli navrátilci z rozbořených domů ubytováni v bývalých německých barácích/kasárnách pod hřištěm. Později objekty sloužily jako sklad Lidového spotřebního družstva v Benešově.

           

2. sv. válka

 

            Za války pobýval na Racku po nuceném vystěhování spisovatel Karel Nový (*1890, †1980) a také spisovatel Bohuslav Březovský (*1912, †1976).

 

1945

 

            V lednu byly školám v Benešově zabrány německými oddíly zásoby uhlí. Mateřská škola Na Karlově 1534 byla vyklizena pro ubytování německých uprchlíků.

Dne 23. 1. přijel na nádraží do Benešova transportní vlak s Holanďany (vyhladovělí, bez prostředků), kteří byli nacisty odvlečeni z Holandska na nucené práce do Německa. Občané Benešova jim dávali jídlo, peníze, potravinové lístky apod.

Dne 25. 1. se zastavil na nádraží v Benešově osvětimský transport smrti, z něj fašisti vyhodili na nástupiště 4 mrtvé, poté stříleli do prchajících vězňů; po odjezdu vlaku zůstali na nástupišti další 4 mrtví a 22 raněných vězňů, ti byli léčeni v Benešovské nemocnici, odtud však byli gestapáky z Benešova odvezeni do koncentračního tábora Terezín, zde se po zem slehla.

Dne 30. 1. byl velitel gestapa v Benešově SS Obersturmführer kriminální inspektor Paul Feusteil  povýšen na Hauptsturmführera kriminálního komisaře a koncem roku byl odvelen do Chrudimi. Téhož dne byl jeho zástupcem SS Hauptscharführer kriminální tajemník Julius Müller – Riedel povýšen na Unrersturmführera kriminálního tajemníka a po odchodu velitele jej zastupoval (až do 7. 5.). Od 1. 5. 1944 do 1. 2. 1945 bylo v Benešově uvězněno asi 655 lidí. V tomto období mělo gestapo v 9 soudních okresech spadajících pod Benešov celkem 275 konfidentů, které odměňovalo „od případu“ nebo pravidelným měsíčním platem 1 000 až 3 000 K, vše z tajného fondu (G – fond). Někdy udavači dostávali hmotné odměny – cigarety, lihoviny, potravinové lístky apod. Hlavním udavačem byl a později konfidentem byl „novinář“ Josef Vlček z Benešova, mimo jiné udal a zavinil popravu ředitele záložny Františka Činátla. Dalším známým konfidentem byl Jan Kasal z Votic (*28. 2. 1911 v Praze, falešné jméno Jan Zeman).

V únoru byly v Benešově na Karlově vyklizeny (mimo 6 tříd) místnosti pro německé uprchlíky ze Slezska. Dne 2. 3. Byla zabrána celá škola mimo ředitelen. Náhradní místnosti pro zadávání úkolů žákům byly jen v biografu Olympia.

V březnu dal SS Strurmbannführer Fiedler, aby nejcennější věci byly sneseny do dolejších místností pro případ náletu. Později byly tyto věci složeny do 32 beden a současně bylo z pražského hradu přivezeno 24 beden s tajnými spisy a stříbrnými předměty. Ke konci dubna byly všechny bedny nacisty odvezeny.  Jeden z řidičů prý sdělil, že bedny byly odvezeny do Kufsteinu do Rakouska, tři auta prý byla zajaty Američany.

V Bukovanech byl postaven vodojem v části obce „Na Kodrásku“ a před domem č. p. 121 vybudovány základy vojenského baráku.

Na jaře 1945 – v době největšího vytížení výcvikového prostoru, vypadala dislokace jednotek zbraní SS v okolí obce Úročnice zhruba následovně:

Neveklov, Spolí a Stranné – výcvikový pluk tankových granátníků, 1. a 3. prapor

Prosečnice – další složky tohoto pluku v tzv. „Grenadier - Schule Kienschlag“, k ní      patřily i barákové tábory v Lešeních a Břežanech,

Hradišťko – ženijní učiliště,

Brunšov – učebny pro výcvik v překonávání vodních překážek,

Pikovice – učebny, kde se školily ženijní prapory horských jednotek (výcvik probíhala             na Medníku),

Davle – 35. ženijní prapor SS a policie,

Štěchovice – ženijní jednotky, 800-1 000 příslušníků zbraní SS,

Benešov, Bystřice, Mrač – II. dělostřelecká škola SS,

Sedlčany – 1. a 2. oddíl výcvikového pluku SS,

Nesvačily, Chlístov, Úročnice – baterie 505. dělostřeleckého oddílu, pravděpodobně   protiletadlové jednotky i na návrších okolo Sedlčan,

Nesvačily – vojenské letiště,

Vojkov, Vrchotovy Janovice – protitankové jednotky „Panzerjäger - Schule“,

Chlum, Křepenice, Kňovice, Křenovice, Kosova Hora, Jankov, Ratměřice – protitankové oddíly,

Chářovic, Václavice, Úročnice, Drachkov, Božkovice, Libohošť, Hůrka, Maršovice –     výcvikové švadrony jízdy, některé z nich patřily k 37. jezdecké divizi SS         „Lützow“,

Božkov, Drachkov – jednotky cyklistů,

Týnec nad Sázavou – důstojnická škola SS,

Netvořice – náhradní jednotky 12. tankové frontové divize SS „Hitlerjugend“,

Votice – náhradní jednotky 23. tankové frontové divize SS „Nederland“ a 33.     granátnické divize SS „Charlemagne“,

Olbramovice – náhradní jednotky 28. granátnické frontové divize SS „Wallonien,

Konopiště zámek – vojenské velitelství cvičiště, od podzimu 1943 v čele             s oberführerem SS později brigadeführerem SS a generálmajorem zbraní SS Alfredem Karraschem, 217)

Benešov, Sedlčany – posádkové správy,

Nalžovice zámek – nejvyšší soud a prokuratura SS a policie pro území protektorátu,

Chlum – kárný tábor pro esesáky, kteří se dopustili kázeňských přestupků.

Významnou složku na území pak představovala Správa hospodářství SS, pod níž patřily jednotlivé výrobní zemědělské podniky (SS - Hofe) a pracovali pro ní zemědělští, stavební a lesní dělníci, řemeslníci a drobní živnostníci. SS – Hoff byl zřízen i v Bukovanech, v prostoru okolo návsi u rybníčka. Vojáci SS bydleli v usedlostech směrem k Týnci a obyvatelé – sloužící v SS – Hoffu bydleli v usedlostech tohoto dvora. Např. mladý Stanislav Havelka (přestěhovaný s rodiči z Úročnice čp. 18) pásl v SS – Hoffu ovce s dalšími dvěma mladíky.Na konci Bukovan směrem k Týnci vlevo od silnice měli Němci fotbalové hřiště, na něm se i popravovalo (pamětníci uvádí min. jednu popravu). Střelnice o délce cca 200 m byla v prostoru obce Bukovany „Na Vabrovkách“ směrem k Úročnici „V březinách“, na obou stranách byly zákopy. Zákopy byly i v Úročnici „V brdcích“ a na zahradách usedlostí v Úročnici. V části obce Úročnice „Na drahách“, v prostoru dnešních rodinných domků č. p. 19, 35, 71, 72 a 67 bylo cvičiště pro vojenské sajdkáry (regulovčíci). V obci Úročnice byly přečíslovány domy a označeny tabulkami s černými čísly (dnes zůstalo pouze na sále v hostinci „U Žabů“.

            Území cvičiště nepodléhalo české státní jurisdikci, nýbrž říšské.

            Hrad Kožlí - Za druhé světové války byl na hradě zřízen opěrný bod německé armády, kdy byl hrad těžce poškozen.

            V hliništi cihelny u Černého lesa v Benešově byl zřízen sklad sudů s benzínem a naftou, byl hlídán vojáky jednotek SS. V průběhu války bylo na jihozápadním břehu Černoleského rybníka zřízeno koupaliště. Byla zde postavena chatka (kabinky), břeh byl vysypán pískem. Vše pro K. H. Franka, vyššího velitele SS a policie pro Čechy a Moravu, který jezdíval na Zámeček v Černém lese. 216)

            Celé cvičiště bylo rozděleno na několik zón. V severní části cvičiště se pak nacházela "zóna R", tzv. Restabschnitt m. Rűstungsarbeitern. Toto je oblast výskytu speciálních cvičišť a postavených a dochovaných německých speciálních objektů pro obsluhu střelnice. V tomto prostoru bylo vytvořeno několik vzájemně se protínajících "bojových směrů" (volný překlad termínu "Kampfbahn"), kterými  měla postupovat cvičící vojska. Zejména se jedná od tzv."Kampfbahn IV. - Chlistow", což je úzký koridor začínající severně nad obcí Chlístov (Chlistow) a táhne se vlevo od dnešní silnice číslo 106 s mírným jihozápadním sklonem přes Úročnici (Aurotschnitz), Hrusice - Hamry (Hammer) a jižní část Krusičan (Krusitschan) a končí západně od Chrášťan (Chrastian). V tomto směru mělo být vybudováno celkem 25 objektů, přičemž do dnešní doby se jich fyzicky zachovalo 22 (tři objekty typu strojovna resp. strojovna/pozorovatelna, zbytek objekty typu pozorovatelna - z toho jedna atypická). Zbylé tři objekty, které se nacházejí právě v okolí Chrášťan buď nebyly postaveny, nebo byly zničeny. Druhou a poslední lokalitou, kde byly postaveny jen mírně odlišné objekty, je oblast bojového směru "Kampfbahn III. - Chleb", která začíná jižně od obce Podělusy u Týnce nad Sázavou a pokračuje jiho – jiho - západním směrem přes obce Chleby (Chleb), Dunávice (Dunawitz) a Soběšovice (Sobieschowitz), kde se teoreticky protíná se směrem IV. V tomto koridoru mělo být postaveno dalších 20 objektů, z nichž se fyzicky dochovalo 9 (z toho jeden částečně odstřelený), k tomu jeden objekt úplně odstřelený a 3 až 4 výkopy (pravděpodobně) na předpokládaných místech. Z těchto 10 objektů jsou dva typu strojovna a zbytek pozorovatelny různých odolností. Dále jakousi osou úhlu sevřeného bojovými směry III. a IV je tzv."Waldkampfbahn Bukowan", což je koridor začínající západně od obce Bukovany a jdoucí severní částí katastru obce Krusičany, přičemž se směrem "Kampfbahn IV." se protíná severně od Chrášťan v lokalitě "V kopcích" (In den Bergen) mezi kótami 342 a 345 m. Co se týče postavení objektů v terénu, je naprostá většina objektů orientována svou čelní stěnou s průzorem  ve směru postupu bojového směru, tj. v případě "Kampfbahn IV." jihozápadním směrem, v případě "Kampfbahn III." jiho-jiho-západním směrem. Exitujícími výjimkami je několik objektů stojících na okrajích bojového směru, jejichž čelní stěny jsou orientovány zhruba kolmo na osu bojového směru. Podle stavu některých objektů lze předpokládat, že cvičiště nikdy nebylo plně dokončeno a používáno v rozsahu jak bylo předpokládáno. Důkazem toho může být, že ani v jednom z obou bojových směru nebyly plně dokončeny objekty pro provoz cvičiště naprosto nezbytné -  strojovny pro vlekání pohyblivých terčů. Též některé další objekty - pozorovatelny nesou známky nedokončenosti - řada objektů není omítnuta (zevnitř  i zvenčí), chybí kamenná rovnanina a zemní zához při týlové stěně a na stropnici. Zejména oblast Chleb nese známky vyššího stupně nedokončenosti - nebyla postavena prakticky více jak polovina z předpokládaných objektů v celé jižní polovině koridoru. 79)

            Dne 4. 4. útočili američtí letci hloubkami/kotláři (létali v nízkých letových hladinách/hloubkách; ničili kotle parních lokomotiv) na německé nákladní vlaky č. 6044 a 6474, lokomotiva č. 264.126 byly zničena ve stanici Benešov (dva zásahy) a lokomotiva č. 434.2237 byla zničena u hradla Tužinka (40 zásahů). Téhož dne byla zničena v zastávce Myslíč na trati Benešov – Dolní Kralovice lokomotiva č. 423.0146 (76 zásahů), zabit byl i strojvedoucí Václav Pouzar).

V dubnu 1945 se Benešovský ilegální národní výbor přetvořil za účasti zástupců všech odbojových skupin v Benešově v orgán Národní fronty v čele s komunistou Ladislavem Bartoněm a začal se připravovat k převzetí moci. Musel však vycházet ze specifických podmínek, které vycházely ze sousedství vojenského cvičiště zbraní SS, kde se v té době soustředilo asi 25 000 až 30 000 plně vyzbrojených mužů.

            Dne 19. 4. 1945 byly nad cvičištěm SS napadeny německými protiletadlovými děly a německými stíhači na proudových stíhačkách Messerschmitt ME 262 (od 7. Jagdgeschwader, vzlétaly z ruzyňského letiště) dvě americká letadla – těžké čtyřmotorové bombardéry Boening B 17 Flying Fortress („Létající pevnosti“, operovala z Velké Británie a patřily k 8. letecké armádě, 490. bombardovací peruti), jednalo se o tzv. kotláře, kteří bombardovali vlaky a letiště, letiště v Nesvačilech v té době bylo obsazeno 55 letadly Heinkel 11 (jiné materiály uvádí německé stroje Me-109 a Si-204). První stroj (850th Bsq, stroj série č. 43-38701, velitel Paul A. Snyder 2nd. Lt.) byl zasažen do palivových nádrží a pravděpodobně možná i do pumovnice a vybuchl. Ohnivé trosky letadla dopadly v oblasti od severního okraje Kolihov až k polím východně od Sestouně a Zberaz a pouze třem letcům se podařilo vyskočit z letadla a použít padák (Joseph A. Trojanowski, 2nd. Lt.; Wilbur L. Lesh, Sgt; Lyle E. Dole, Sgt.), byli však zajati Němci a odvezeni na Konopiště. Z druhého stroje (849th Bsq, série č. 43-38078), byl zasažen do pravého křídla, se katapultovalo osm letců; dvěma ostatním (velitel a první pilot R. A. Norwell 1st. Lt. a palubní mechanik Wendell S. Snyder Sgt.) se podařilo uhasit na palubě letadla oheň a pokračovat v letu. Z těchto osmi letců bylo Němci zajato šest a jeden – radio operátor byl postřelen u Bučovic maďarskou hlídkou (honvédi) a na smrtelné zranění zemřel v Arnoštovicích, šest letců (Lorenzo G. Smith, Jr., 1st. Lt.;  Leo L. Borden, 2nd. Lt.; Gordon P. Lake, 2nd. Lt.; Carl B. Johnson, Jr., Sgt.; Robert A. Johnson, Sgt.; Petr malires, Sgt.) bylo zajato německou armádou a po výsleších na Konopišti na rozkaz velitele cvičiště SS – Brigadenführera und Generalmajora der waffen - SS Alfreda Karrasche (vedl výslech osobně společně se svým zástupcem Ottou Hauprichem a H. Sanderem) je esesmani ze strážní čety (Wachkompanie) Heinz Kureck a Erich Merwitz v Konopišti ranou do týla zastřelili. Jejich mrtvoly byly zakopány u Váňova statku, hrob byl zahrnut kompostem, aby nebyl nalezen (Později byli exhumováni a převezeni do USA.)  Zachránil se pouze zraněný letec/zadní střelec seržant Newton B. Parker, seskočil u obce Bezmíř (pomocí českých občanů se skrýval v lese u obce Bučovice až do konce války). 208)

            Dne 25. 4. bylo pro letecký útok přerušeno vyučování v benešovských školách.

Dne 26. 4. navštívili Benešovsko znovu američtí letci hloubkaři/kotláři, zaútočili na vlak jedoucí z Vlašimi a Trhového Štěpánova do Benešova, asi letoun P 51 - Mustang. Dva Mustangy pak útočily i na Táborská kasárna (ty hájila německá „dvacka“).

Dne 30. 4. projížděl Benešovem vlak s vězni, tzv. vlak smrti. Transport vyjel z Prahy Vršovic a skládal se z více než 90 vagonů, byli v něm vězni z Terezína, ale i z Vrchotových Janovic, Křepenic a Hradišťka. 217)

Dne 2. 5. předalo gestapo z Benešova do sekyrárny v Pankrácké věznici v Praze k urychlené popravě pro partyzánskou činnost na Benešovsku občana francouzské národnosti Maurice Wollota z Paříže, doposud vězněného a mučeného ve vile „Katuška“ v Benešově. Téhož dne zahynul v koncentračním táboře Terezín ilegální odbojový pracovník, komunistický novinář z Benešova František Wildmann. Celkem bylo zatčeno během války 1 100 občanů Benešovska, byli to říši nebezpečné osoby, členové odbojových organizací, komunisté, velká řada se jich již z vězení či koncentračních táborů nevrátila.

„Válka se blíží ku konci. Rudá armáda dobyla Berlín. - Pracuji (Ladislav Franěk č. p. 29 v Úročnici, kronikář) ve dvoře SS v Peceradech. V sobotu ve 12 hodin posloucháme radio a najednou slyšíme rozčilený hlas volající české četnictvo a policii na obranu rozhlasu. Začíná revoluce v Praze. Vojáci, kteří jsou ubytováni v Bukovanech a v Úročnici odjíždějí. – Úterý, dostáváme prostřednictvím Okresního národního výboru v Benešově zbraně, konáme hlídky a chytáme německé vojáky, kteří utíkají od Prahy. Zajaté vojáky vodíme do Bukovan, kde v hostinci u Kabeláčů je shromaždiště. – Konec války – konec utrpení českého a slovenského národa, který byl osvobozen rudou armádou.“ (Pamětní kniha obce Úročnice.)

Dne 5. 5. zahájila část vojska SS z vojenského cvičiště postup na Prahu s cílem potlačit povstání. Benešovští odbojáři přerušili v lese Tužinka železniční trať a při průjezdu pancéřového vlaku zde vykolejila lokomotiva a 3 železniční vozy. Při přestřelce byl postřelen Jaroslav Ehl listonoš z Mrače, který dne 10. 5. v benešovské nemocnici zemřel.

Hned 5. 5. 1945 po vypuknutí Květnového povstání českého lidu byla vyslána ku Praze z prostoru cvičiště SS Benešov divize SS Wallenstein. Jedna část o síle asi 4000 mužů a 50 tanků, pochodovala pod vedením plukovníka von Kleina směrem na Zbraslav. V Radotíně, Lahvicích a u Velké Chuchle byly svedeny kruté boje, aby bylo vojenským oddílům znemožněno zasáhnout do rozhodných bojů v Praze. Další část divize SS se přepravovala do Prahy po železnici. Její postup byl ovlivněn destrukcemi u Čerčan, k bojům došlo hlavně u Mnichovic a Stránčic dne 7. 5. 1945.

            Ozbrojené hlídky SS navíc při revolučních projevech obyvatelstva obsadily Benešov a vyhrožovaly represáliemi. Proto se výbor soustředil na menší akce  - vysílal do Prahy zprávy o pohybu vojska, vyřadil z provozu železniční trať do Prahy, budoval záseky na komunikacích. Prostřednictvím německého okresního hejtmana dr. Laumanna začal výbor vyjednávat s vojenským velitelem cvičiště SS Alfrédem Karraschem. Jednání bylo ukončeno 8. 5. 1945 dohodou o odchodu německých jednotek do amerického zajetí (v noci z 8. na 9. 5. 1945). Téhož dne se výbor ujal oficiálně v moci a obsadil prostor cvičiště. Zbraněmi, které obdržel od vojsk ze cvičiště, vyzbrojil skupiny obyvatel, které chránily okolní obce, kudy ustupovaly německé frontové oddíly. Za nimi postupovala Sovětská armáda.

            Němečtí dělostřelci z Bukovan mířili svá děla na Týnec, byl podminován most v Týnci nad Sázavou a hlídán německými četníky (most byl stále používán, např. děti z Pecerad po něm chodily ze školy z Krhanic).

Na  Týnecku operovala partyzánská jednotka Jaroslava Rettingera (řídící učitel z týnecké obecné školy). Stavěli záseky na silnici Týnec – Čakovice u hradu Zbořený Kostelec. Později obsadili a chránili před zničením tovární budovy v Týnci a na Brodcích a poštovní úřad v Týnci. Od 6. 5. vyjednávali se slovenskými oddíly SS, které byly ubytovány v Lešenech a Podělusích, žádali je, aby se připojili k povstalcům. Dne 9. 5. obsadili most v Týnci a zabránili jeho vyhození do vzduchu, kontrolovali okolní obce, odzbrojovali německé jednotky a občany německé národnosti odváděli do Bystřice, kde byli soustřeďováni v bývalém táboře pro muže, kteří žili ve smíšených manželstvích.

            Dne 6. 5. byla v benešovské nemocnici zřízena pozorovatelna a instalována rádiová stanice (vysílala na vlně 71 m) k získávání a podávání zpráv do Prahy, při spojení s pražským rozhlasem na vlně 415 m se hlásila heslem „Blaník vítězí“.

Dne 7. 5. mezi 20.00 a 21.00 hodinou zahájila z Václavic ústup na Kamýk k Američanům švadrona 8. Jezdeckého pluku SS. V její koloně se ukryli i gestapáci z Benešova.

Revoluční národní výbor v Benešově vydal již 8. 5. provolání k občanům benešovského okresu, jímž zakazoval stěhování do území cvičiště z bezpečnostních důvodů a až do rozhodnutí vojenského velitele spojenecké armády. V lesích se v té době skrývaly prchající německé jednotky, mnohá místa byla pokryta střelivem, některá zaminována.

Ve dnech 8. a 9. 5. se v Benešově vytvářely ozbrojené hlídky a bojové skupiny a vybavovaly se zbraněmi a střelivem.

Dne 8. 5. se na Konopiště dostavil benešovský národní výbor zastoupený štábním kapitánem (podplukovník?) Voleveckým, Dr. Jaroslavem Schenkem, benešovským starostou Josefem Krejzou, se zástupci podzemního hnutí a okresním hejtmanem Dr. Laumannem začal vyjednávat s velitelem cvičiště Alfrédem Karraschem o vzdání se vojsk SS, resp. o odchodu německých vojsk do amerického zajetí (za řeku Vltavu). Na základě dohody do páté hodiny vojáci SS zámek opustili, nad odchodem dohlížel kastelán Posel. V zámku zůstal nepořádek, zbraně, granáty a pancéřové pěsti.

Dne 9. 5. odpoledne ozbrojený oddíl z Benešova odzbrojil a zajal na železniční trati poblíž hospodářské školy fašistický improvizovaný obrněný vlak projíždějící od Čerčan a pokoušející se v Benešově zaútočit. Téhož dne večer Rudá armáda osvobodila Benešov. V prostoru Benešov – Dobříčkov – Struhařov se v rámci Pražské operace spojilo vojsko 1. Ukrajinského frontu s vojsky 2. Ukrajinského frontu Rudé armády.

Dne 9. 5. 1945 se vojska 1. a 2. ukrajinského frontu, která zabezpečovala obchvat Prahy, setkala nedaleko Benešova u Dobříčkova (památník). Téhož dne projely Benešovem první sovětské jednotky, oddíly 6. gardové armády 2. ukrajinského frontu.

            Nacistické vojsko, které Rudá armáda obklíčila východně od Prahy, se pokoušelo proniknout na západ také jižním okolím Prahy. Velitel 1. ukrajinského frontu maršál Koněv proto odpoledne 9. 5. 1945 rozkázal přehradit nepříteli ústupové cesty. V Benešově a okolí rozmístila zesílenou brigádu 4. gardová tanková armáda. Prostor vlastního cvičiště byl osvobozen od západu. 7. gardová armáda 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského vstoupila 11. 5. do Tábora, Votic, Sedlčan a na několika místech překročila Vltavu. Rudá armáda po Nahorubech a Živohošti obsadila postupně celé cvičiště a zajišťovala vojenské objekty jako válečnou kořist po Němcích. 85)

            Město Benešov se stalo sídlem Místního národního výboru (do roku 1960).

Dne 17. 5. Ministerstvo zemědělství, proti vůli Okresního národního výboru v Benešově) vyzvalo obyvatelstvo k návratu do svých domovů ve vysídleném území. Zde však bylo v té době soustředěno ještě cca 18 tisíc německých zajatců a ležela zde nevybuchlá munice.

„První starostí nás vystěhovalců (Ladislav Franěk č. p. 29 v Úročnici, kronikář) bylo, podívat se do rodné vesnice a na své rodné domky. – Přicházím od Bukovan k rodné obci, na „Roklinách“ pasou ruští vojáci stádo koní, za obecním domem č. p. 7 stojí dělostřelectvo a vesnicí projíždí rudá armáda. Zastavuji se ve svém rodném domku č. p. 29. Je tady vidět v jakém spěchu opustili němečtí vojáci vesnici. Na miskách nedojedené jídlo, lahve s minerální vodou, všude plno nábojů a zbraní. Vojáci spálili schody na půdu, všechna prkna na půdě, vytrhané a zničené podlahy. – procházím vesnicí. Všude stejný obraz, všude spoušť. Vytrhané elektrické vedení, spálené ploty, ve všech domech vytrhaná a zničená kamna. V polovině května hlásí radio, že obyvatelé vystěhovaných vesnic se mohou vrátit domů. Po první radosti nastává starost s opravou zničených domovů. Obyvatelé čistí studny, do kterých vojáci naházeli zbraně a všechny možné odpadky. Tu a tam na pole, která jsou zarostlá plevelem, sází brambory. – začátkem června 1945 se první obyvatelé vrací do vesnice. Rolníci nemají dobytek, koně a hospodářské nářadí. – po urovnání nejnutnějších věcí přichází starost o správu obce. Na schůzi občanů je zvolen prozatímní Národní výbor, jehož předsedou je zvolen Josef Štěpán z č. p. 48. – prozatímní Národní výbor vykonává svoji funkci až do srpna 1945, kdy je zvolen nový Národní výbor s předsedou Václavem Drábkem z č. p. 34. Do obce se nevrátil Josef Kolář z č. p. 3 (25 ha) a František Kudrna z č. p. 5 (15 ha), jeho usedlost pro špatný stav zůstala neobydlena.

Skončena válka – obyvatelé se pomalu vrací do zpustošené vesnice a znovu obnovují činnost hasičského sboru. Stříkačku s příslušenstvím Němci odvezli a místo ní dali do vesnice stříkačku z obce Ouštice, která musela být tamnímu sboru vrácena. Benešovský hasičský sbor zapůjčuje místnímu sboru stříkačku, než bude zakoupen stroj nový.“ (Pamětní kniha obce Úročnice.)

Dne 18. 5. se na zámek Konopiště dostavil ministerský komisař Dr. Nožička a začal s likvidací nacistického hospodářství.

I po osvobození se v benešovských školách neučilo, školy byly plné uprchlíků, vojskem – německými zajatci i oddíly, které se vracely ze zajetí nebo z fronty. Proto byl školní rok ukončen až 19. 7.

Na měšťanskou školu do Benešova se vrátil z koncentračního tábora ředitel Balek. Brzy však onemocněl (zemřel dne 11. 4. 1946).

Dne 27. 5. se uskutečnila první schůze benešovského Sokola po válce, nový výbor byl zvolen dne 4. 7.

Nad benešovskou nemocnicí místo staré okresní samosprávy převzal vrchní správu okresní národní výbor, nadřízený byl zemský národní výbor.

V květnu se hasiči z Týnce nad Sázavou zúčastnili obnovovacích pracích na hasičském domě v Praze, který utrpěl při bombardování. 10)

Lidé však opouštěli dvory SS a vraceli se do svých domovů. Už od 10. 5. se začínali vracet i vystěhovalci odjinud, ovlivněni ne dost uváženou výzvou vysílanou pražským rozhlasem.

            V květnu 1945 -  době, kdy se občané Úročnice začali vracet do svých domovů, začínají i poválečné dějiny hasičského sboru. V počátcích byl sbor odkázán na pomoc požárního sboru Benešov, který zapůjčil vlastní ruční čtyřkolovou stříkačku (do roku 1946). Tato byla umístěna ještě v původní kůlně proti dnešní požární zbrojnici. Původní hasičská stříkačka se sice později vrátila (z osady Racek), ale bez kol, která zabrali ruští vozatajové. Zachráněné stejnokroje (blůzy), sekerky, helmy a drobné nářadí sloužili hasičům dalších deset let.

            Národní výbor v Benešově plnil v prvních květnových dnech funkci i okresního výboru. Teprve dne 28. 5. 1945 se ustavil na základě paritního zastoupení politických stran místní národní výbor ve vlastním slova smyslu. Bezprostředně se musel vyrovnat především s důsledky okupace a splnit revoluční povinnosti. Zrádci a kolaboranti byli zatčeni, jejich majetek byl zkonfiskován. V zajateckých táborech v Západních Čechách byla zatčena většina členů benešovského gestapa a postavena před lidový soud. Osoby německé národnosti byli internováni. Velkým problémem bylo zásobování, stoupal počet nemocných infekčními chorobami a tuberkulózou. Bylo potřeba opatřit základní životní potřeby a často i ubytování pro lidi vracející se z věznic, koncentračních táborů a pro repatrianty. Nedostatky jen částečně zmírnila sovětská armáda, která předala národnímu výboru dobře zásobené sklady vojsk SS v benešovském pivovaru a na cvičišti SS. Do podniků, obchodů a zemědělských usedlostí spravovaných za okupace německými správci byli dosazování národní správci. V Benešově se usídlilo sovětské velitelství a byl jmenován velitel města.

            Dne 13. 5. pozval gardový major Komorovský, velitel posádky Rudé armáda v Benešově, starostu města Benešova, zástupce četnictva a některých průmyslových i obchodních podniků ke společnému jednání, z něhož vyplynulo, že „o prostoru bývalého cvičiště SS bude rozhodnuto teprve v budoucnosti, zda bude uvolněn pro obyvatelstvo či zůstane i nadále vyhrazen k vojenským účelům“, a tak byla vydána a znovu opakována vyhláška ONV Benešov s tím, že „vracení se přestěhovalců do tohoto prostoru není tudíž přípustné“. Návratu přestěhovalců se však nedalo zabránit. Příliv navrátilců každým dnem sílil. 85)

            V Úročnici se vojáci Rudé armády ubytovali ve stanech a zemljankách „V hajkách“ pod „Novákovou loukou“ u potoka. Polní kuchyni měli i „U Stojánků“. Jednalo se většinou o pěchotu a jezdectvo.     

            Na Racku byli ubytováni vojáci tankového oddílu majora Alexandra Vižlicova (major se svojí pobočnicí Zinou bydlel v domě u Hromasů, kapitán Kravčenko v domě u Škramlíků).

            Navíc na Benešovsku kromě vlastního a stále se vracejícího obyvatelstva a jednotek Rudé armády bylo asi 18 000 německých zajatců, kteří sem byli přesunuti na pokyn pražského centra, a sanitní vlaky plné raněných a nemocných vojáků. Německé ženy a němečtí civilisté byli internováni v Pražských kasárnách a na Konopišti, tábor řídil Vl. Antušek. Avšak lidovecký časopis Hlas ho obviňoval, že Němkám „nadlepšuje“.

            Dne 17. 5. vysílal v odpoledních hodinách pražský rozhlas sdělení ministerstva zemědělství, že ministerstvo námitek proti tomu, aby „vysídlení českoslovenští občané v území bývalých vojenských cvičišť, zejména v bývalém vojenském cvičišti SS u Benešova, se odebralo na svá hospodářství, pokud jde o hospodářství do 50 ha a ujali se tam svých bývalých usedlostí. Pochopitelný protest ONV Benešov nemohl být účinný. A tak se období po květnu 1945 stává pro evakuované území, zpustošené cvičištěm, obdobím obnovy. Dochází k překvapivě rychlému znovu osídlování Neveklovska a vystěhované oblasti benešovského okresu včetně území obce.

            Dne 19. 5. 1945 byl vydán dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., kterým byly majetkové převody provedené pod tlakem německé okupace prohlášeny za neplatné (dekret platil i pro úpravu poměrů na cvičištích). Poškození měli nárok na restituci svého vlastnictví, pokud přejímání nemovitostí bylo provedeno formou trhových smluv. Na objekty vyvlastněné se vztahoval dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úředního věstníku čsl., publikovaného vyhláškou ministerstva vnitra č. 30/1945 Sb.

            Dne 23. 5. navštívil Benešov prezident dr. Edvard Beneš.

Příklad: V květnu 1945 se manželé Vnoučkovi vrátili z Pecerad se svými dvěma dětmi a rodiči manželky zpět do Úročnice č. p. 9.

Avšak teprve 10. února 1948 povolil Okresní soud v Benešově v pozemkové knize pro katastrální území Úročnice ve vložce číslo 83.393 a 457 změnu zápisu ve vlastnictví nemovitostí z Deutsches Reich na manžele Vnoučkovi z Úročnice č. p. 9.

Jednalo se o zrušení neplatného zápisu vkladu vlastnického práva pro Deutsches Reich ve vložce číslo 457. Z této vložky byly odepsány nemovitosti č. kat. 58 stavební parcela usedlost č. p. 9 a pp. Č. kat. 1266/1, 1266/2 zahrada a 1323 role a připsaly se do původní, znovu otevřené, vložky číslo 83 p. k. k. ú. Úročnice. Vlastnictví z Deutsches Reich se přepsalo na manžela Václava a Anežku Vnoučkovi každému na polovici. Současně byl opět na listu vlastnictví obnoven vklad výměnku pro Josefa a Anastázii Kočí, rodičů Anežky Vnoučkové, rozené Kočové. Nad rámec původních zápisů byl ve vložce č. 83 a 393 p. k. k. ú. Úročnice vložen a poznamenán zákaz zcizení a zatížení nemovitostí bez svolení Fondu národní obnovy v Praze.

Dále pak až dne 4. listopadu 1948 byl sepsán v  Úročnici mezi zástupcem Okresního úřadu Benešov a Fondu národní obnovy p. soudním kontrolorem j. Vackem, k restituci oprávněných p. Vnoučkem Václavem a pí. Anežkou Vnoučkovou a za Místní národní výbor p. starostou L. S. Štěpánem „Zápis o mimosoudní dohodě o majetkoprávním vypořádání nároků dle §§ 6 a 7 zákona č. 128/1946 Sb., ve znění zákona č. 79/1948 Sb.“. Dohoda byla schválena předsedou (místopředsedou Fondu národního majetku v. z. Dr. Czivišem dne 21. března 1949.

Tato mimosoudní dohoda byla zpracována po sdělení výsledků zjištěných odškodňovacích nároků a vyplacených náhrad za vrácený majetek a byla uzavřena mezi Fondem národního majetku a manželi Vnoučkovými. Hrubý nárok Fondu národního majetku na vrácení (výkupní cena, úroky, náklady na novou úrodu, zhodnocení okupanty apod.) byl propočten na 101 323,90 Kč. Nároky oprávněných na srážku podle znalců byl stanoven na 28 731,- Kč, tj. zbylo ve prospěch Fondu 72 592,90 Kč. Po odpočtu vlastníkem (i výměnkářem) vrácených hotově 70 000,- Kčs a vrácení Pozemkovému úřadu 3 440,- Kč, vznikl přeplatek ve prospěch oprávněného ve výši 847,10 Kč. Tento přeplatek byl vrácen na vázaný účet oprávněných u Okresní hospodářské záložny v Benešově.

            Pro obstarávání a vyřizování agend patřících jinde do pravomoci místních národních výborů byl zřízen úřad vládního komisaře pro území bývalého vojenského cvičiště, zpočátku pro celé někdejší cvičiště, od 1. 6. pro jeho část v hranicích benešovského politického okresu. Postupně, jakmile se vytvářely v jednotlivých obcích z řad navrátilců místní národní výbory, byla jim agenda předávána, až konečně byl úřad zlikvidován.

            V tomto roce 1945 vznikl v obci Úročnice Místní národní výbor v čele s předsedou p. Štěpánem.

            Po porážce nacistického Německa v květnu 1945 uvízlo v Čechách více než 100 tisíc etnických němců kromě usazených v pohraničních oblastech. Tyto osoby byly internovány v táborech tří typů: internační tábor byl určen pro osoby trestně provinilé, tedy také pro kolaboranty a zrádce národa. Do pracovního tábora byli zařazeni lidé, na které byla uplatněna povinnost nucené práce. Do sběrných táborů byli umisťováni Němci určení k odsunu. V našem okolí to byly tábory v Bystřici u Benešova (dříve koncentrační tábor), v Hradišťku, ve Štěchovicích, v Sedlčanech, v Sedlci, ve Vlašimi a Lešanech. V Benešově byli němečtí civilisté, hlavně ženy, umístěni v Pražských kasárnách a následně v Konopišti. Počet internovaných se pohyboval okolo 500. Správcem tábora byl sociální referent Okresního národního výboru v Benešově malíř Vladimír Antušek. 213)

            Rozdělena byla likvidační podstata majetku vyklizených obcí bývalého cvičiště v hodnotě 12 209 437,90 Kč. Po oddělení příslušné částky pro obce okresu sedlčanského a jílovského zbyla částka 7 650 000,- Kč – tato částka se stala základem „Fondu obnovy majetku obcí v území bývalého vojenského cvičiště na Benešovsku a Neveklovsku“ (fond byl připravován za okupace a byl schválen novým okresním národním výborem). Z fondu byly financovány náklady, spojené hlavně s obnovou zničeného nebo poškozeného nemovitého majetku obcí (úřadoven národních výborů, školních budov, požárních zbrojnic, kulturních domů aj.), ale i s náhradou za zničený, poškozený nebo rozkradený movitý majetek obcí (vybavení úřadoven, zasedacích síní, škol, požární vozy a stříkačky, hasičská výzbroj a výstroj, zařízení a vybavení obecních knihoven,….) a konečně i se zakládáním a vybavením družstevních prádelen a jiných zařízení (společné jídelny) k ulehčení práce zemědělců. Tu by byli navrátilci v začátcích sami těžko zvládli, protože granáty a vojenskými stroji rozrytou a pýrem, bodláčím i trním zaplevelenou, léta nehnojenou půdu bylo třeba nejprve zrekultivovat, měla-li později dát úrodu. Některé domy v obci byly poškozené včetně střech, byly bez krovů, trámů, dveří, kamen. Elektrické vedení bylo poškozeno, silniční komunikace vážně poškozeny. Studny byly přeměněny v latríny nebo plné zbraní a munice.

Dne 14. 6. Mateřská škola Na Karlově 1534, jako první ze škol benešovských, zahájila pravidelnou výchovnou činnost.

Dne 19. 6. bylo dr. Edvardovi Benešovi obnoveno čestné občanství města Benešova.

            Zemský národní výbor na poradě dne 21. 6. 1945 se zástupci ministerstva zemědělství, úřadu pro agrární operace a postiženého kraje u Benešova navrhovali, aby půda na Benešovsku zůstala v majetku státu, který by tu založil „nové lesní kultury, vzorné pastviny a rybníky, vzorná loviště, případně by toto území mohlo sloužit k účelům rekreačním pro městské obyvatelstvo“. Také vznikl názor, že by území bývalého cvičiště nemělo být znovu osídleno do podoby, v jaké je Němci vysídlili. K tomu názoru dospěl Zemský národní výbor ze dvou důvodů: 1. pro nutnost kolonizovat pohraničí a 2. sociálně ozdravit a hospodářsky zajistit příští generace v oblasti bývalého cvičiště. Oblast měla být rozdělena na 4 pásma: 1. rekreační a rezervace, 2. potravinářské, 3. intenzivního zemědělského podnikání (jahodářství) a 4. obilnářsko-bramborářské.  Snaha osídlit pohraničí vysídlenci z Benešovska neměla velký úspěch. Na výzvu, aby se obyvatelstvo přihlásilo k vystěhování do pohraničí, se ozvalo jen několik desítek rodin malozemědělců, deputátníků a zemědělských dělníků. Navrátilci bez ohledu na nesčetné těžkosti lpěli na svých domovech.

            Okresní národní výbor Benešov organizoval a podněcoval organizování různých finančních sbírek pro pomoc postiženým. Sbírkovou akcí v okolních okresech se získávalo i krmivo pro dobytek. K tomu, aby si veřejnost uvědomovala závažnost problematiky Benešovska, měla sloužit i publikace chystaná spisovatelem Karlem Novým (pravděpodobně však nevyšla). Hodně si Okresní národní výbor Benešov sliboval od zájezdu filmařů zvukového týdeníku a plánoval zájezd novinářů. 85)

            Mimo výše uvedené finanční prostředky uvolňovala vláda postupně další finanční prostředky na stavební obnovu území, na sociální výpomoci a náhrady škod. Na pomoc území byly využity i finanční prostředky získané prodejem zboží z akce UNRRA, a to na podporu výstavby obytných a hospodářských budov.          

            Brzo po válce se v Benešově ulice „Reinhard Heydrich Gasse“ opět vrátila ke svému názvu „Tyršova“.

Konopišťský zámek se vrátil do majetku státu. Nejprve jej spravovalo ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství, pak byl několik let spravován Okresním národním výborem.

Po válce se slévárna v Týnci nad Sázavou stala samostatným výrobním podnikem.

V továrně JAWA v Brodcích nad Sázavou byla obnovena výroba motocyklů, jednalo se o předválečné typy a k výrobě se používal materiál, který byl během války dělníky ukrýván ve fingovaně označených bednách v nejrůznějších úkrytech v továrně, ve stodolách, v uzavřených hostincích, najatých za skladiště, i pod hromadou šrotu v týnecké továrně. Množství materiálu odpovídalo skoro roční produkci motocyklů.

Současně se do výroby připravovaly stroje tajně vyvíjené za války českými dělníky a konstruktéry. K obnovení výroby (v roce 1946) přispělo ukrytí materiálu a rozpracovaných dílů, které byly základem výroby. O ukrytí dvou rozebraných strojů se zasloužil Antonín Vitara (budoucí zasloužilý mistr sportu), jeden stroj Jawa 250 „Pérák“ ukryl do sklepa sestry své manželky a druhý k bratrovi na Vysočinu. Ihned po válce začal v továrně pracovat praktický lékař.

V tomto roce vycházely v Benešově noviny „Podblanický kraj“ jako orgán Okresního národního výboru a noviny „Pravda“, orgán KSČ (pouze 4 čísla).

Na podzim byla znovu zahájena výuka v benešovském gymnáziu.

V Benešově byla zahájena výuka v budově bývalé „Zemské odborné školy hospodářské“. Působila zde i „Učňovská škola zahradnická“ a „Lidová škola zahradnická“.

V srpnu vyhořelo část hospodářství č. p. 6 v Úročnici, majitel Josef Novák.

Dne 18. 9. zahájila učňovská škola v Husově ulici v Benešově opět výuku.

Pro Městskou hudební školu Josefa Suka v Benešově byla uvolněna větší část budovy v Sukově ulici (po německé škole, později to byla budova Krajské správy silnic).

            Ve druhém pololetí byl na pomoc navrátilcům vytvořen z členů rodáckých spolků a bývalého Vltavského komité Národní výbor na pomoc vysídlených oblastí povltavských a posázavských (zanikl dne 7. 12.). Výbor zabezpečoval občanům stavivo, pohonné hmoty a nářadí. Nástupcem výboru se stalo Sdružení českých měst a obcí vyvlastněných za okupace.

Lékárnu „U zlatého orla“ v Benešově lékárník RNDr. Emil Cypra předal zpět snaše PhMr. Josefa Ryšky paní PhMr. Anně Ryškové.

V Benešově vznikl zájmový kroužek kuželkářů (dle dobové literatury třetí nejrozšířenější sport v Čechách, po kopané a ledním hokeji), hrálo se Na Koupadlech na pískovém kuželníku.

V říjnu shořela v Bukovanech úroda, kterou si František Kohout z č. p. 29 přivezl při svém návratu do vsi. Dne 14. 10. se poprvé sešli dobrovolní hasiči z Bukovan.

Ještě v listopadu bylo v Benešově umístěno velitelství berlínské gardové části Rudé armády.

V Benešově obnovil činnost skautský oddíl (zrušen příchodem nacistů do Čech).

Dnem 1. 11. byla zavedena nová československá koruna (Kč). Z dosavadní měny si každý mohl vyměnit jen 500 Kč, zbytek se uložil do banky na tzv. vázaný vklad, šlo si z něj vyzvedávat jen na písemnou žádost. Současně byly upraveny platy a mzdy na trojnásobek z roku 1939.

Zemřela spisovatelka Anna Šebestová (pseudonym Anna Ledecká, *1861), hrob má na starém hřbitově v Benešově.

Základní obnova území byla prakticky provedena v letech 1945 – 1946. Při vyhlášení dvouletého hospodářského plánu měl Benešovský – tolik postižený – okres svou vlastní dvouletku obnovy hotovou.

            Z fondu obnovy byly v letech 1945 až 1948 hrazeny Okresním národním výborem v Benešově hasičským sborům škody na majetku a výstroji, ty pak byly vykrývány prodejnou České zemské hasičské jednoty v Praze – Vinohradech – Bukovany (18 655,20 Kčs), Černíkovice (115 867,80 Kčs), Chrášťany (115 515,50 Kčs), Chvojínek (42 789,- Kčs), Konopiště (46 242,80 Kčs), Neštětice (87 455,20 Kčs), Pecerady (43 445,70 Kčs), Přibyšice (8 590,- Kčs), Tisem (63 277,60 Kčs), Úročnice (6 942,80 Kčs) a Václavice (32 220,70 Kčs).

            První požár po válce v obci Úročnice byl na zimu v čísle 6, kdy usedlost – stodola a kolna (dnešní obytný dům Anežky Novákové) - hořela od vystřelené světlice (dle vyprávění pamětníka – Havelky Jana st. však od „zvláštního iniciátoru“, který po škrtnutí hořel a létal, požár způsobil František Novák z tohoto čp.). Zasahoval požární sbor Úročnice s ruční hasičskou stříkačkou, která byl v tomto roce zapůjčena sboru z Benešova. Voda byla odebírána za zahrazeného potoka. Přijel i Sbor dobrovolných hasičů z Benešova s motorovou stříkačkou značky Škoda, ale pro nedostatek vody nemohl zasáhnout. Za požární zbrojnici v té době sloužila kolna stojící naproti dnešní požární zbrojnici mezi pozemky u domu č. 6 a domu č. 25.

            Z Mokré Lhoty přivezl p. Stojánek zpět kulisy pro divadlo.

            Hasičský sbor Týnec – Podělusy se v listopadu rozdělil na dva sbory Týnec nad Sázavou a Podělusy, ten obdržel ruční hasičskou stříkačku.

            V Bukovanech se ustanovilo elektrárenské družstvo, které začalo postupně budovat elektrické přípojky k usedlostem, ke kterým nebyly vybudovány za okupace (dokončeno v roce 1947).

Od roku 1945 byla v Benešově židovská klasicistní synagoga (postavena v roce 1845, stála na místě dnešního obchodního domu Hvězda) využívána Církví československou husitskou (až do roku 1976, kdy byly zbořena).

 

 

?

 

            Po válce jezdil do (přes) Úročnice (i) malý autobus pouze 2x denně. Obyvatelé obce si brali ze skladů Němců v obci látky, rozebírali „kabelovody“, které byly mezi bunkry, a betonovými deskami např. dláždili dvory.

            Po válce byl v obci v části „Na Drahách“ zprovozněn místní vodovod se studnou a vodárnou za č. p. 49.

            V Úročnici byla obnovena činnost Myslivecké jednoty Úročnice, členové – Kaprálek Čeněk č. p. 52, Stojánek Otto č. p. 22, Vnouček Václav č. p. 9, Hubínek Josef č. p. 16, Řehák František č. p. 17, Kaprálek František č. p. 12, Kůt Jaroslav č. p. 12, Havelka Jan č. p. 18 a p. Graif.

            Po válce pečivo z pekařství v č. p. 22 rozvážel p. Otto Stojánek již autem, ale ne do jednotlivých domů jako před válkou, ale přímo do obchodů. Ráno vyjížděl po osmé, deváté hodině s pečivem, které se upeklo večer, a odpoledne zase vozil pečivo ranní. Obyvatelé obce si pro pečivo chodili osobně. 126)

            V Chářovicích byl na návsi u zvoničky postaven na náklady Hasičského sboru Chářovice Pomník obětem 1. a 2. světové války. Jedná se o hrubě otesaný balvan z tmavé žuly, uprostřed jsou dvě tmavé žulové desky s texty a oválnými fotografiemi. Horní deska s nápisem V upomínku padlým vojínům ve světové válce 1914 – 1918, třemi oválnými skleněnými fotografiemi, jmény Ant. Barták, Jos. Štěpán a Fr. Hrouda, a textem věnuje Hasičský sbor. Dolní deska je věnovaná oběti 2. světové války s obdélníkovou fotografií, textem a jménem. Pomník je oplocen kovovými sloupky a pletivem se čtvercovými oky v rámech. Vnitřní prostor je osázen květinami. 137)

            V roce 1945 byl Pomník obětem 1. světové války v Týnci nad Sázavou doplněn po stranách o dva hroby sovětských vojáků. 137)

            Od roku 1945 (do roku 1948) byly Okresním národním výborem v Benešově hrazeny hasičským sborům na bývalém území SS – Truppenübungsplatz Böhmen za poškozenou výstroj a výzbroj finanční náhrada z Fondu obnovy. Škody byly postupně vykrývány prodejnou České zemské hasičské jednoty v Praze – Vinohradech, ulice Římská č. p. 45: Bukovany 18 655,20 Kč, Černíkovice 115 867,80 Kč, Chrášťany 115 515,50 Kč, Chvojínek 42 789,- Kč, Konopiště 46 242,80 Kč, Neštětice 87 455,20 Kč, Pecerady 43 445,70 Kč, Přibyšice 8 590,- Kč, Tisem 63 277,60 Kč, Úročnice 6 942,80 Kč, Václavice 32 220,70 Kč.

            Po roce 1945 se stal kronikářem obce Bukovany Václav Žaba.

Obec Bukovany byla obnovena v původním rozsahu (Bukovany, osada Buková Lhota a Vidlákova Lhota, Taranka, Brejlovka).

 

 

1946

 

            V lednu se konala první valná hromada hasičů z Bukovan, starosta Alois Kohout, velitel František Pazdera, zástupce velitele Jaroslav Vašák, jednatel Josef Barták, pokladník František Hruška. Hasiči cvičili v Bukové Lhotě a Zbořeném Kostelci, opravili hasičskou zbrojnici a motorovou stříkačku. Dne 5. 4. Uspořádali první poválečný ples.

            Na počátku roku na mezinárodní výstavě v Paříži získal motocykl Jawa 250 „Pérák“ jako nejmodernější vystavovaný stroj zlatou medaili.

            Ihned po válce začalo pátrání po rozkradených sbírkách a zařízení ze zámku Konopiště, do tohoto roku byla většina sbírek na Konopiště vrácena a umístěna dle dobových fotografií na svá původní místa. Některé hodnotné předměty zůstaly v Národní galerii, Umělecko – průmyslovém muzeu a Vojenském historickém muzeu.

Místní národní výbor v Úročnici zakoupil hasičskému sboru novou přenosnou motorovou stříkačku PS 8 (51 461 Kč), značky Vystrčil na dřevěných kolech, která byla později p. Stojánkem vyměněna za kola gumová. Tuto stříkačku převzal jako první strojník Josef Vašák a velitel František Jirák st. Tato stříkačka již byla uložena v bývalé kovářské dílně v obecním domku. Výstroj byla doplněna 20-ti díly hadic C a 10-ti díly hadic B (Pamětní kniha obce Úročnice uvádí 15 dílů hadic za 30 403 Kč z fondu a 6 dílů hadic z rozpočtu sboru, 3 738 Kčs). Dále bylo zakoupeno 14 pracovních obleků (6 942 Kč). Vše bylo uhrazeno z fondu válečných škod. S novou technikou se hasiči rychle zacvičili a plně se začali věnovat dalšímu teoretickému a praktickému výcviku a též se začali zúčastňovat hasičských cvičení a hašení požárů. Družstvo starších hasičů se zúčastnilo dne 15. 7. cvičení v Bedrči (Hlaváček František, Čeněk Josef, Kaprálek Josef, Pitelka Antonín, Řehák Jiří, Brejla Josef, Stojánek Otto, Novák Jaroslav). Po založení měl sbor 15 činných členů a s ohledem na potřebu obsluhy motorové stříkačky byl rozšířen o dalších 7 nových členů.

V obci Úročnice byl znovu obnoven myslivecký spolek, členové: Havelka Jan č. p. 2, Havelka Jan č. p. 18, Žížala Josef č. p. 4, Hubínek František č. p. 16, Žaba Josef č. p. 15, Stojánek Otto č. p. 22, Řehák František č. p. 17, Vnouček Václav č. p. 9, Kaprálek František č. p. 12 (byl předseda spolku) a Graif Bohuslav č. p. 40 (byl hospodář spolku).

V Úročnici byl založen Svaz české mládeže.

V tomto roce byl zaveden v Úročnici do usedlosti č. p. 22 (u Stojánků) telefon (telegramy byly přijímány a zasílány ústně), první a jediný v obci, později byla zavedena druhá linka do usedlosti č. p. 3 (statek „U Kolářů“), kde byl kravín a kancelář Státního statku Benešov.

Ze střechy bývalé pastoušky č. p. 7 v Úročnici byla do prostoru za usedlostí č. p. 22 přemístěna zvonička, do ní byl pořízen Místním národním výborem obce nový zvon (na něm je vylito pouze datum 1946, starý zvon v roce 1943 zabrali N ěmci). Zvonička byla dřevěná na dřevěném sloupu osazeném v betonovém základu a soklu, s plechovou střechou. (Později v 70. letech byl dřevěný sloup nahrazen betonovým.)

Opět zahájil svoji činnost samostatný hasičský sbor z Podělus.

            Hasiči z Mrače si zakoupili hasičské auto a hasiči z Přibyšic novou motorovou přenosnou hasičskou stříkačku.

            V zámku v Tvoršovicích byla ubytována tanková jednotka československé armády ze západní fronty. V zámeckém parku byl vybudován muniční sklad a z nádraží v Bystřici se začala budovat do zámku železniční vlečka (nedokončena).

V budově benešovského gymnázia byla odhalena společná pamětní deska studentům M. Altmanovi, Z. Mikeštíkovi, Z. Zikovi, kteří podlehli německé perzekuci a řediteli J. Farkovi.

Dne 12. 4. byl popraven hlavní udavač a později konfident benešovského gestapa „novinář“ Josef Vlček z Benešova.

V květnu začala výuka ve chlapecké škole v Jiráskově ulici v Benešově (budova školy byla poškozena německými vojsky a musela být rekonstruována).

            V květnu navštívil Benešov prezident dr. Edvard Beneš s manželkou hanou a navštívili výstavu malíře V. Pavlíka.

Dne13. 5. bylo v Benešově obnoveno vyučování v chlapeckých školách.

V tomto roce napsal Jaroslav Šobíšek z Pecerad „Peceradskou rychtu“ knihu o původu a historii Pecerad.

Pobočný závod pražské Zbrojovky ing. Janečka v Brodcích nad Sázavou po znárodnění průmyslových podniků nesl název n. p. Závody 9. května.

Dne 5. 5. byla znovu odhalena na zdi Základní školy Jiráskova v Benešově v Husově ulici Pamětní deska obětem 1. světové války. 139)

            V Benešově se narodil zpěvák (Viola a Umělecká beseda v Praze), herec, redaktor (Mladá fronta), šéfredaktor (E – zin Peprnet, časopis Můžeš – konta bariéry, portál Brejle), textař, producent (Tankový prapor, Nesmrtelná teta), manažer (zpěváků a hudebních skupin, klubu Golem), spisovatel a filmový scénárista Jan Krůta (*3. 6. 1946), vystudoval gymnázium v Benešově a Pedagogickou fakultu University Karlovy v Praze (čeština, tělesná výchova). Zakládající člen spotřebního družstva Bonton (dnes a. s.) a nakladatelství Arcadia a Arcadia Art Agency. Člen obce spisovatelů, Akademie literatury české, Ochranného svazu autorského.

Zákonem č. 128 byl vytvořen Fond národní obnovy v Praze, který měl provést restituce a majetkově právní vypořádání bývalých vystěhovalců. Byly obnoveny vklady v pozemkových knihách a zaznamenány staré závazky váznoucí na nemovitostech. Ti, kteří dostali za nemovitosti náhrady a nevrátili je, měli vlastnictví omezeno zákazem zcizení a uzavírání dalších závazků. Majetkové převody učiněné pod nátlakem byly prohlášeny za neplatné. Válečné náhrady, přiznané majitelům nemovitostí byly uloženy na vázaných účtech a uvolňovány jen na předem schválené potřeby.

Místní národní výbor v Úročnici dne 17. 8. na základě dopisu Okresního národního výboru v rámci dvouleté výstavby v obci navrhl – 1. Úpravu regulace potoka, úpravu cest. 2. Stavbu hasičské zbrojnice a zřízení cvičiště. 3. Stavbu vodovodu. 4. Stavbu kulturního domu. Josef Jirák z č. p. 30 navrhl, aby byl od Josefa Koláře z č. p. 3 odkoupen pozemek za obecním domem č. p. 7 a aby na něm bylo zřízeno fotbalové hřiště. František Jirák doporučil vyzvat občany, aby využili nabídky hasičského sboru, který dal k dispozici občanům svoji hasičskou stříkačku na vypumpování vody ze studen znečištěných vojáky. Jako poslední bod výbor schválil poplatky. 1. Z 1 psa 40 Kčs. 2. Z 2 psa 60 Kčs, 3. Z používání místnosti 25 Kčs. 4. Z hostinské místnosti 50 Kčs.

            V roce 1946 až 1947 byl pro obec Bukovany vypracován firmou Janeček poměrně velkorysý plán obnovy obce (bytová výstavba, rekreační zázemí, fotbalové hřiště, klubovna pod hřištěm, vodní nádrž, škola, úřadovna národního výboru, budovy zemědělského podniku, strojní traktorová stanice, kulturní dům, veřejný sad na staré návsi). Za války zbořené obytné a hospodářské budovy nebyly obnoveny, zbourány však měly být usedlosti č. p. 3, 19, 20, 21, 28, 34, 35, 37, 39, 41, 43, 44, 45, 46, 48, 53, 58, 59 a 68.

            V Bukovanech byla zprovozněna obecní knihovna.

            Dne 26. 10. Josef Žaba si zakoupil „kontrolovaného býka“ a z nadace Hospodářské záložny v Benešově mu byla vyplacena částka 5 000 Kč.

            Dne 20. 11. MNV v Úročnici schválil dávky na rok 1947: 1. Dávka ze psa 40 Kč a 60 Kč z každého dalšího. 2. Dávka z bytů 25 Kč z místnosti větší 12 m2. 3. Dávka z nápojů 10%. 4. Dávka z elektrického proudu 10 haléřů za 1 kW.

            V prosinci MNV v Úročnici měl tyto členy: Václav Drábek (předseda, odměna 2 000 Kč), Josef Jirák (výdej potravinových lístků, odměna 1 200 Kč), Josef Hájek (výdej mlecích poukazů, odměna 800 Kč), František Řehák (výdej poukazů na obuv, 500 Kč), Václav Vnouček (výdej poukazů na textilie, 200 Kč), Josef Franěk (pokladník, odměna 700 Kč), Kaprálek Čeněk (výdej odběrních listů, odměna 200 Kč), Matěj Kaprálek (obecní posel, 500 Kč).

            Dne 30. 12. nalezl p. Václav Hrbek hrob amerických letců zastřelených Němci v roce 1945 u Konopiště. Ostatky všech exhumovaných letců si odvezli Američané.

            V Benešově byl založen amatérský orchestr Pacholata. Zakládajícím členem byl i saxofonista Miroslav Šalát. Je to nejstarší amatérský orchestr/big band v republice.

            V rámci osídlování pohraničí se z obce Úročnice vystěhovali: František Franěk, dělník z č. p. 20, Čeněk Havelka, zedník z č. p. 38, František Kirián, dělník z č. p. 39, Václav Novotný, dělník z č. p. 43, který odešel s manželkou J. Máši, dělníka z č. p. 28, Josef Havelka, dělník z č. p. 49. – Do vesnice se zpět nevrátili vystěhovaní: Josef Kolář, rolník č. p. 3, František Kudrna, rolník z č. p. 5, František Simůnek z č. p. 35, Antonín Havelka, dělník z č. p. 20, František Klenovec, dělník z č. p. 19, Jan Vobecký, kovář z č. p. 7.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zadost o informace

(HAVELKA Vladimir Jiri, 6. 7. 2015 20:13)

Dobry den,
rodina mojeho otce jest z Urocnice kde jeho dedec'ek byl sedlak. V roce 1943 jsem ztravil prazdniny tam u jeho bratrance Jana Havelkt, zemedelnika.
Pak jsem v r.1946 odjel pro studie do Francii (namornictvi, kapitan) a nevratil jsem se do CZ pod komunismu. Nyni jest to mozné a rad buch vedelo co se stalo s ty rodiny Havelka Jan v Urocnici. Meli v 1943 dva syny. Dekuji za informaci.
V.G.HAVELKA
milinvor@orange.fr

doplnění odbojové činnosti v Týnci nad Sázavou

(antonín krch, 3. 3. 2015 15:31)

Ve skupině J.Reittingera byli další členové partyzánské skupiny kpt.Voloveckého-Jarosla Krch/vyznamenán medailí Silou Žižkovou/, hajný Tobolka a několik dalších pomocníků.Po roce 1948 až dodnes těmto lidem nebyl odboj uznán, neboť to byl odboj katolický nikoliv komunistický. Tolik poznámka "e-mail:dr.burke@centrum.cz

doplnění odbojové činnosti v Týnci nad Sázavou

(antonín krch, 3. 3. 2015 15:31)

Ve skupině J.Reittingera byli další členové partyzánské skupiny kpt.Voloveckého-Jarosla Krch/vyznamenán medailí Silou Žižkovou/, hajný Tobolka a několik dalších pomocníků.Po roce 1948 až dodnes těmto lidem nebyl odboj uznán, neboť to byl odboj katolický nikoliv komunistický. Tolik poznámka "e-mail:dr.burke@centrum.cz