Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 18 (3. doplněk) - rok 1938 až 1942

17. 12. 2012

1938

 

            Na konci masopustu uspořádali hasiči z Úročnice taneční zábavu.

Na začátku roku se „novinář“ Josef Vlček z Benešova, který byl již za první republiky známým fašistou, spolčil s Thunem Hohensteinem a s jinými utvořil tajnou organizaci s cílem provést vojenský převrat a zatknout prezidenta ČSR.

V budově chlapeckých škol v Benešově v Jiráskově ulici byla konečně zařízena tělocvična a zřízena školní zahrada.

Podnikatel ing. Janeček zakoupil v Brodcích nad Sázavou pozemek a zahájil výstavbu nové továrny.

V tomto roce došlo k nové územní organizaci politické správy v Zemi České a Moravskoslezské, vznikly soudní a politické okresy. V okolí obce Úročnice byl politický okres Benešov a soudní okresy Benešov a Neveklov. Benešovský okres sousedil s okresy: Jílové, Český Brod, Kutná Hora, Vlašim, Sedlčany, Příbram a Praha – venkov.

V té době  bylo fotbalové hřiště umístěno Na průhoně, kde byla později vybudována střelnice (pro vzduchovky a malorážky).

            V Úročnici v části „U dolíka“ bylo nájemcem zdejšího mysliveckého revíru (přezdívka „prezident“, byl z Prahy) vybudováno koupaliště pro občany obce. Jednalo se rozšíření stávajícího rybníčku cca o 20 m směrem po potoce, hloubka vody u hráze byla cca 2 m.

            S ohledem na blížící se nebezpečí války se obyvatelé obce Úročnice začali připravovat k civilní obraně, do níž se zapojili i hasiči.

            Dne 21. 5. nařídila vláda ČSR částečnou mobilizaci armády, do obce Úročnice přijelo v noci auto Okresního doplňovacího velitelství z Benešova a do vojenské služby musel ihned nastoupit tesař Josef Franěk z č. p. 58 a tesař Josef Jirák z č. p. 30.

            Hořelo ve Zbořeném Kostelci.

            V obci Žíňany byl postaven obecní domek „pastouška“ pro potřebné občany obce.

            Před válkou existovalo pekařství v domě č. p. 22, denně kromě neděle se pekl chléb a třikrát týdně housky. Pečivo rozvážel v létě v kočáře a v zimě na saních tažených koňmi p. Otto Stojánek. Pečivo vozil do Krusičan, Chrášťan, Benic, Václavic, Zbožnice, Žabovřesk, Chlístova, Lhoty a Benešova. 126)

Na benešovské vojenské střelnici „Kavčín“ se na válku připravovala Národní garda a Střelecká jednota.

V Benešově proběhly oslavy „sv. Vojtěcha“.

V Benešově byly vydávány časopisy Malé besedy a Zrcadlo města. V časopisech Náš kraj, Střed, Jiskra a Tábor byla benešovská rubrika. Vyšla i monografii o Benešovu.

V Benešově byl založen Klub filatelistů a soukromá Sukova hudební škola.

Lékárnu „U zlatého orla“ v Benešově lékárník PhMr. Josef Ryška pronajal RNDr. Emilu Cyprovi (pozdější vedoucí laboratoře pro kontrolu léčiv v Praze).

            V Bukovanech pomáhali při žních vojáci, kteří tam byli ubytováni.

            Dne 15. 8. proběhla částečná mobilizace.

V Benešově dne 11. a 21. 9. (v té době projížděl Benešovem prezident dr. Edvard Beneš) se uskutečnily demonstrace na podporu republiky.

V září nařídil prezident Beneš všeobecnou mobilizaci, i muži z Úročnice, vázaní vojenskou povinností, ihned odjeli ke svým útvarům. Po zabrání pohraničí se do vnitrozemí odstěhovali tisíce občanů, pro které ale nebyla práce, a proto vláda zřídila pracovní tábory, do nich bylo zařazeno i několik nezaměstnaných občanů z Úročnice.

Dne 23. 9. se v Benešově konalo protestní shromáždění za celistvost ČSR a proti kapitulaci a zradě a za společný boj proti fašismu.

Dne 6. 10. projížděl směrem do ústí po své abdikaci dr. Edvard Beneš.

Dne 20. 10. byla v Benešově zakázána činnost základní organizace KSČ.

V Benešově přestaly vycházet „agrární“ noviny „Napravo“.

Došlo k posílení benešovské nemocnice o nové mediky, bylo to po uzavření českých vysokých škol dne 17. 11.  Nejznámější medik byl benešovský rodák internista MUDr. Václav Čedík (*1908, †1955), studia dokončil po válce.

            V Benešově v děkanském chrámu sv. Mikuláše byla do vrcholu štítu instalována mozaika sv. Mikuláše. Chrám je ukázkou kultovní stavby se zachovalou gotickou dispozicí a cennými architektonickými detaily ze 14. Století (gotický portál kryje renesanční předsíň, klenba lodi je raně barokní, presbytář s pětibokým závěrem i zvonice byly dříve vyšší).

Do Bukovan se přistěhovaly tři rodiny uprchlíků – tříčlenná rodina Josefa Korfa, Rozálie Holá se synem a Zdeňka Hrubcová.

Starostou hasičského sboru v Bukovanech byl Alois Kohout.

Starostou hasičského sboru v Bukové Lhotě byl J. Havelka a jednatelem Antonín Baťha a Karel Tengler jako jednatel (oba do roku 1942).

Výnosem Zemského úřadu v Praze zanikl „Kroužek divadelních ochotníků v Bukovanech“.

V Bukovanech se začalo budovat regulérní fotbalové hřiště na „Chrpově poli v Pasekách“ (nedokončeno, v roce 1939 se narazilo na skálu).

V Úročnici stavěl obytný dům č. p. 1 Jaroslav Štěpánek.

 

?

 

            Před válkou zřídil p. Novák z č. p. 6 v obecní pastoušce č. p. 7 kovárnu. Později ji provozoval p. Vobecký – kovář.

V té době působil v obci divadelní kroužek nazvaný „Josef Kajetán Tyl“ (pamětní kniha obce Úročnice uvádí ochotnický kroužek „Komenský“). K dispozici měl oponu, kulisy a zadní obrazy. Působil v něm režisér, místorežisér, nápověda a několik herců, dospělých i dětí. Hráli například i Maryšu. Do vesnice jezdili hrát i ochotníci z Týnce nad Sázavou. Divadla z okolí dokonce soutěžily, které uvede více her. V obci se hrály i operety. Tento materiál před vystěhováním za války odvezl p. Stojánek Otto do Mokré Lhoty, kde byly v místní hasičské zbrojnici uloženy do konce války. 126), 131)

 

 

1939

 

Dne 25. 2. na valné hromadě hasičů z Úročnice, konané v hostinci Otty Stojánka č. p. 22, byla na ní s ohledem na mobilizaci armády a zabrání pohraničí malá účast, rozhodnuto svolat mimořádnou valnou hromadu na den 4. 3. Cílem mimořádné valné hromady bylo projednat přípis od Zemské hasičské jednoty, týkající se reorganizace všeho hasičstva, změny stanov a provedení nových voleb. Ve volbách byli zvoleni: Otto Stojánek z č. p. 22 (starosta), František Jirák z č. p. 56 (velitel), Josef Matoušek z č. p. 1 (náměstek velitele), František Hubínek z č. p. 16 (jednatel a velitel samaritánů), František Kudrna z č. p. 5 (pokladník), Josef Dvořák z č. p. 25 (zbrojmistr, roční odměna 20 K), František Franěk z č. p. 20 (četař a trubač), Bohumil Kreif z č. p. 40 (samaritán), Čeněk Kaprálek z č. p. 52 a Jan Havelka z č. p. 2 (revizoři účtů), Jan Havelka z č. p. 18 (vzdělavatel), Josef Kaprálek z č. p. 54, Antonín Pitelka z č. p. 31 (sběratelé surovin) a Josef Hubínek z č. p. 16 (posel, roční odměna 20 K). Dne 23. 4. byla na schůzi hasičů projednána účast hasičů na pohřbu Josefa Řeháka z č. p. 14, prvního jednatele a zakladatele sboru, dne 22. 12. doprovodili hasiči na poslední cestě bratra Františka Kříže z č. p. 1.

Benešovská piaristická kolej bezesporu výrazným způsobem přispěla k vzdělávání celého našeho regionu, neboť jí prošla řada osobností. Za všechny jmenujme Tomáše Špidlíka, kardinála a přítele papeže, který v tomto roce vstupuje do jezuitského řádu. První formační řádovou etapu v jeho životě představuje noviciát,  který započíná v Benešově (v té době zde sídlili jezuité).

V únoru byla založena Městská hudební škola Josefa Suka v Benešově, zřizovatelem se stal Okresní osvětový sbor. Vyučování bylo zahájeno ve třídě dívčí školy na Karlově, učilo se i v soukromých bytech. U jejího zrodu stál Alois Saraurer, žák klavírní třídy Viléma Kurze a skladatelské třídy Vítězslava Nováka, byl to vynikající pedagog, spoluautor nejrozšířenější klavírní školy, známá osobnost českého hudebního života. Do Benešova přišel z Teplic, kde byl mimo jiné spoluzakladatelem Lázeňského symfonického orchestru. Saraurer byl jeho první ředitel a učil hru na klavír, jeho žena Jarmila Němcová – Saraureová učila hru na housle. Saraurer byl ředitelem necelý rok, na jeho doporučení se novým ředitelem stal Václav Novák. Od té doby se učilo ve dvou třídách v chlapecké škole a v soukromí.

Dne 15. 3. Německá armáda obsadila Československo. V té době starosta obce Úročnice Josef Kolář z č. p. 3 dostává nařízení Okresního úřadu v Benešově býti k dispozici německým úřadům. Auta německé armády projíždějí obcí už 16. 3.

            Dne 16. 3. v odpoledních hodinách dorazil do Benešova oddíl fašistické policie pod vedením SS Obersturmführera kriminálního komisaře Haralda Wiesmanna, tím zde zahájilo činnost „Einsatzkommando  der Sicherheitspolizei Kolin – Einsatzstelle Beneschau“.  Ode dne 1. 5. pak „Einsatzkommando  der Sicherheitspolizei Kolin – Aussendienstelle Beneschau“. Tento oddíl byl jeden ze čtyř oddílů podřízených „Operačnímu oddílu III. Kolín“. Tento oddíl v rámci operace „März Wirbel“ („Březnový vítr“), tj. vojenské obsazení zbytku Československé republiky, vyrazil z Liberce pod vedením SS Sturmbannführera, vládního rady dr. Oskara Schäfera. Velení „detachementu Kolín“ obdržel za aktivní podíl při obsazování odtrženého československého pohraničí fašistickou policií. Pod Kolín patřily ještě oddíly Benešov, Jičín a Mladá Boleslav. V Benešově bylo zpočátku podřízeno Wiesmannovi 10 příslušníků SATA, KRIPA a SD. Od 1. 9. se oddíl přejmenoval na „ Geheime Staatspolizeileistellen Prag Aussendienstelle Beneschau“, velitel Wiesmann měl za zástupce kriminálního tajemníka Hessela. Obvod této služby zahrnoval Benešovsko, Vlašimsko, Jílovsko, Neveklovsko a Říčansko. Tento obvod/tato služebna byla zrušena ke dni 30. 9. A její personál včetně velitele byl převeden do Kladna, Benešov pak patřil pod obvod gestapa Tábor. Po dobu činnosti této odbočky gestapa v Benešově bylo uvězněno 160 lidí.

            Benešov připadl pod oberlandrat Tábor.

Dne 16. 3. zahájili nacisté v Benešově akci Gitter, zatýkání osob podezřelých z komunistické činnosti.

V březnu obsadilo německé okupační vojsko i část obecné školy (několik tříd, sborovnu, tělocvičnu, hovornu a šatny.

Rozpad Československa, zábor pohraničí, vznik protektorátu Čech a Moravy, vytvoření samostatného Slovenského státu a vznik II. světové války mělo vliv i na změny v českém hasičstvu. Dne 31. 3. vychází vládní nařízení č. 97/1939, které stanovilo, že spolky zřízené podle zákona č. 134/1876 musí prostřednictvím nově zřízených Okresních hasičských jednot oznámit, že chtějí i nadále vyvíjet činnost, jinak ke 30. 6. zanikají. Tímto nařízením došlo definitivně k zániku župního zřízení. Dne 15. 5. se na základě výnosu ministerstva vnitra stává nejvyšší složkou hasičstva v protektorátu Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě. Zároveň byly ustanoveny dvě zemské jednoty a vydány jednotné stanovy schválené 11. 9. Nižším článkem byly Okresní hasičské jednoty (OHJ) a uvnitř nich obvody. Hasičský pozdrav „na zdar“ byl změněn na „vlasti zdar“. Dne 21. 6. vychází nařízení říšského protektora o neárijcích a dne 7. 9. Musely zemské hasičské jednoty vyškrtnout všechny neárijské členy (Židy). Bývalá Hasičská župa Benešovská – Poloprudského č. 41 a Hasičská župa Ostromeč č. 69 byly začleněny do OHJ benešovská č. 41 (kraje č. 18) a ta se dělila na Obvod I. Benešov a Obvod II. Neveklov – Ostromeč. 10)

Koruna byla nahrazena říšskou markou v kurzu 10 K : 1 říšské marce.

V Benešově přestal vycházet týdeník Blaník, jeho nástupcem se stal týdeník „Podblanický kraj“.

Zahájil svoji činnost hasičský sbor Konopiště.

Do výroby byl dán druhý typ motocyklu Jawa 250 se zlepšeným motorem pod značkou Jawa – Duplex Blok.

Dne 25. 5. byly v Benešově rozšířeny letáky „Oběžník Dělnicko – rolnického osvobozovacího výboru“.

Dne 6. 6. byl zatčen gestapem benešovský rodák Jaroslav Tožička (*1920), člen Svazu mladých a dne 24. 8. odbojový pracovník a člen ilegálního výboru major Miloslav Stehlík (*1898, vězněný v Praze na Pankráci, v Golnavě aj., zahynul dne 21. 10. 1942 v Budyšíně).

V Benešově se začala postupně organizovat ilegální odbojová skupina KSČ, vedená Ladislavem Bartoněm, který spolupracoval s Františkem Oliveriusem dělníkem z pivovaru (jediný větší podnik v Benešově s 88 dělníky). Vznikla také zpravodajská skupina Karla Voleveckého.

V Mrači (17. 6.) se uskutečnilo okrskové cvičení hasičů.

V souvislosti s řešením „české otázky“ byl dne 10. 8. předložen skupinou vojenských odborníků a hospodářských expertů návrh na zřízení obrovského vojenského cvičiště, které by zabralo území okresů Ledeč, Příbram, Sedlčany, Tábor a Vlašim. Dne 23. 9. Byl předložen skupinou vojenských a hospodářských expertů SS druhý projekt na vybudování cvičiště SS v blízkosti Prahy. Navrhuje se vybudovat cvičiště v okresech Tábor, Benešov, Sedlčany. Hranice by podle tohoto návrhu tvořila na západě Vltava, na jihu silnice Líchovy – Dublovice – Sedlčany, na východě trať Tábor – Votice – Benešov – Praha, na severu část silnice Benešov – Týnec – Kamenný Přívoz – Sázava. V návrhu se suše konstatuje: „Území je vhodné pro své výškové rozdíly i pro své plochy a lesy na vojenské potřeby. Nejen pro výcvik pěchoty, ale také pro výcvikové úkoly motorizovaných jednotek jeví se území jako příkladné.“ Podle dosavadního šetření, jak dovozuje návrh, má prý navrhované území cvičiště 20 818 obyvatel, počet domů je 3 593. 225)

Dne 1. 9. v prvý den války (přepadení Polska) benešovské gestapo provedlo hromadné zatýkání rukojmí (akce Albert), tj. občanů dříve politicky angažovaných. Seznam cca 100 osob gestapo připravilo v měsíci červenec a srpen a pražská ústředna jej změnila na seznam A – 1 s 50 až 70 občany a seznam A – 2 se 150 až 200 občany. Zatýkání bylo prováděno dle seznamu A – 1. Mimo jiné byli zatčeni JUDr. Ivan a JUDr. Ludmila Kloudovi, Pavla Řeháková (učitelka měšťanky a zemská poslankyně), Jan Pfeifer (odborný učitel), František Oliverius (dělník z pivovaru), Václav Blažek (starosta), Rudolf Blána, byli předáni do Prahy na Pankrác a mnozí z nich prošli koncentračními tábory v Německu. Později byli propuštěni pp. Blažek a Pfeifer a JUDr. Kloudová. Dále byli zatčeni Karel Dimitrij Balek (ředitel, na následky věznění zemřel 11. 4. 1946), Karel Agulár (*1910, zahynul v koncentračním táboře Buchenwald v roce 1939), Oskar Baumgarten (zahynul v koncentračním táboře Buchenwald dne 14. 3. 1942), Rudolf Blán (zahynul v koncentračním táboře Buchenwald dne 27. 9. 1940), Karel Edelstein (*1905, zahynul v koncentračním táboře Buchenwald v roce 1940), Richard Friedmann (*1887, zahynul v koncentračním táboře Buchenwald v roce 1941), Arnošt Frischmann (*1897, zahynul na Pankráci v Praze v roce 1940), Josef Porges (*1883, zahynul v koncentračním táboře Ravensbrück dne 12. 5. 1942) a Arnošt Fürth (*1903, zahynul v koncentračním táboře Natzweiler v roce 1942). Dále pak ředitel měšťanské školy Balko (v koncentračním táboře zůstal po celou válku), za něj se stal ředitelem Vladimír Lepš.

Ve školním roce 1939/1940 měla měšťanská škola v Benešově 415 žáků, stravování přespolních žáků a chudých žáků (i z jiných škol) zajišťoval Ženský spolek (polévky od začátku října do konce března).

V pracovním táboře v Konopišti pracovala tajná ilegální skupina komunistů a levicově smýšlejících dělníků.

Dne 28. 10. vylepila v Benešově ilegální skupina pplk. Českého na nárožích a dveřích domů i jinde malé státní vlajky na oslavu 28. října.

V Protektorátu studoval na Benešovském gymnáziu spisovatel, myslitel a metodik profesor Vítězslav Rzounek (*2. 5. 1921 ve Vlašimi, †11. 2. 2001).

            Ve Vidlákově Lhotě zanikla místní organizace odborové jednoty zemědělských a lesních zaměstnanců.

Starostou hasičského sboru v Bukovanech byl Alois Kohout a jednatelem František Pazdera.

Ve druhé polovině roku zanikl hasičský sbor v Bukové Lhotě, když jednota neoznámila včas Okresnímu úřadu v Benešově a Zemskému úřadu v Praze, že chce pokračovat v činnosti.

Předsedou Podpůrného a vzdělávacího spolku „Stodruháků“ v Bukovanech byl Alois Kohout (z č. p. 24) a jednatelem Josef Krajf.

V Bukovanech byla založena „Místní osvětová komise“, předseda Ludvík Hašek, jednatel Karel Vávra.

„Sportovní klub Konopiště“ měl v čele Františka Boráka a Jana Sysla, pokladníka Josefa Hromase, koncem roku úředně zanikl. Ale fungoval dál.

 

1940

 

            V obci Úročnice bylo 60 domů a 317 obyvatel. Podle mapy katastrálních území měla obec Úročnice cca 300 ha, lidnatost je vykazována v hodnotě nad 100. V té době se rozlišuje lidnatost u 71 obci Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 23,5 – 50 (19 obcí); 50 – 70 (24 obcí); 70 – 100 (14 obcí); nad 100 (14 obcí). Podíváme-li se na procentní rozdíl v počtu obyvatel v letech 1869 a 1940 je obec Úročnice v kategorii +25 - +50%. V té době se rozlišuje tento rozdíl v počtu obyvatel u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: -56,4 – -25% (11 obcí); -25 – -0,00% (35 obcí); +0,00 – +25% (14 obcí); +25 - +50% (6 obcí) a +50 - +286% (5 obcí). Podíváme-li se na počet obyvatel na jeden dům v roce 1940 je obec Úročnice v kategorii 5 - 6. V té době se rozlišuje tento počet obyvatel u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 2,67 – 4 (4 obce); 4 - 5 (34 obcí); 5 - 6 (28 obcí); 6 – 8 (4 obcí) a 8 – 8,71 (1 obec - Benešov). Podíváme-li se na podíl rolí z celkové katastrální výměra obcí má obec Úročnice podíl v kategorii 70- 84,91%.). V té době se rozlišuje tento podíl rolí z celkové výměry katastrálního území u 71 obci Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 19,99 – 50% (12 obcí); 50 – 60% (20 obcí); 60 – 70% (23 obcí) a 70 – 84,91% (16 obcí). Podíváme-li se na podíl lesů z celkové katastrální výměra obcí má obec Úročnice podíl v kategorii 1,63 - 10%.). V té době se rozlišuje tento podíl rolí z celkové výměry katastrálního území u 71 obci Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 1,63 - 10% (12 obcí); 10 – 20% (21 obcí); 20 – 30% (20 obcí) a 30 – 51,76%1 (18 obcí).

            V Benešově sídlil Okresní úřad pro Benešovsko a Neveklovsko, příslušely ke Krajskému soudu v Táboře, zde byl i úřad Krajského zemského rady (Oberlandrat). Vznikly Krajské osvětové obvody, pro okolní okresy měl sídlo v Benešově. V této době pro údolí Konopišťského potoka mezi Plíhalovým (Párysovým) mlýnem a Rackovým mlýnem (Racek) byl používán název „Měsíční údolí“ nebo „Poříčské Švýcarsko“. 220)

            Továrnu v Brodcích koupil František Janeček a zřídil v ní pobočku svého pražského podniku na výrobu motocyklů značky Jawa, v níž se vyráběly motocyklové díly, automobily Jawa Minor a také zbraně. 229) Výroba motocyklů JAWA byla na příkaz Němců zastavena. Také byla dokončena v objektu „Janečkárny“ drátovna speciálních slitin a v roce 1941 zprovozněna. V Týnci nad Sázavou vybudoval slévárnu a pobočný závod firmy Jawa.

            V románské rotundě v Týnci nad Sázavou byla kaple církve českomoravské. 220)

            V Tismi byl z pamětní desky obětem 1. světové války odstraněn nápis „….

také z Vaší krve vzešla svoboda vlasti 1914 – 1918. V Mrači byl z pomníku obětem 1. světové války odstraněn státní znak a nápis „Prolili jste krev svou, aniž jste zvěděli, že přinesete svobodu vlasti.“139)

            V tomto roce byla v Benešově odstraněna Pamětní deska obětem 1. světové války ze zdi Základní školy Jiráskova v Husově ulici. Dále pak Pamětní deska Josefu Kudrnovi od sokolovny v Tyršově ulici. 139)

            V Benešově byly tyto školy: mateřská, obecná měšťanská chlapecká (v 9 třídách a 2 kurzech bylo 314 žáků – 171 domácích, 85 z vojenského újezdu a 168 odjinud) a dívčí, rg., odborná hospodářská, letní hospodyňská, odborná živnostenská, pokračovací, hudební, obecná německá, řádové filosofické studium T. J. Ve Václavicích byla škola obecná. V Týnci nad Sázavou byly školy: obecná, měšťanská, živnostenská, lidová hospodářská. V Benešově byly tyto spolky a organizace: Ženský spolek, museum, Sokol, Orel, DTJ, OOS, OPM, Ozvěna, Komorní sdružení, Družina válečných poškozenců a také zde působila Sukova hudební škola, založená okresním osvětovým sborem (při Komorním sdružení). V Benešově a Týnci nad Sázavou působil pěvecký spolek. Ve Václavicích byl Sokol a ochotnický spolek. V Týnci nad Sázavou byly spolky a organizace: Sokol, Kampelička, včelařský a okrašlovací spolek.

Průmysl na Benešovsku: žulové lomy v Mrači, Poříčí nad Sázavou, Peceradech; kamenický závod v Benešově; vápenka Baba u Benešova (již zrušena?); cihelny v Benešově 3; mlékařství v Poměnicích (sýrárna s ovčínem, „konopišťský sýr“); lihovar v Benešově; koželužna v Benešově; kovodělný průmysl v Týnci nad Sázavou; výroba likérů a octa v Benešově; továrna na hřebíky, drát a drátěné výrobky v Benešově; 3 tiskárny v Benešově. 220)

Dne 10. 2. na valné hromadě hasičů v Úročnici byl z funkce odvolán bratr Josef Matoušek, náměstek velitele, protože nevykonával svoji funkci a byl vyloučen ze sboru. Na jeho místo byl zvolen bratr František Hlaváček z č. p. 8, jako noví členové přistoupili bratr Jan Vašák z č. p. 42 a Jan Vobecký z č. p. 7.

Dne 14. 2. byli v Benešově gestapem zatčeni význační odbojoví pracovníci ilegální organizace „Obrana národa“ v Benešově (celá skupina byla rozbita) – bývalý velitel náhradního praporu 48. Pěšího pluku Jugoslávie v Benešově pplk. Ludvík Český (*23. 8. 1887 v Křečovicích, popraven dne 10. 5. 1943 v Berlíně) a major Josef Průša (*4. 12. 1896, bývalý příslušník benešovského pluku, popraven dne 10. 5. 1943 v Berlíně).

V únoru byla znovu na valné hromadě v Bukové Lhotě znovu obnovena činnost hasičského sboru, starosta Antonín Baťha, jednatel Karel Tengler.

V březnu v Benešově pokračovalo zatýkání nepohodlných občanů. Zatýkání postihlo i odbojovou skupinu působící v pracovním táboře v Konopišti a skupinu komunisty Josefa Petery.

Dne 21. 4. se konal v Benešově sjezd OHJ benešovská. Mimo jiné ve vrcholném orgánu OHJ, kterým bylo předsednictvo, působili členové – starosta – V. Patka z Chlístova, velitel – A. Čermák z Václavic. Jednatel – F. Šturc z Benešova, pokladník – J. Bouček z Benešova, zdravotní referent – Bř. Dočekal z Poříčí nad Sázavou, vzdělavatel – A. Vendr z Týnce nad Sázavou. V Obvodu I. Benešov byl mimo jiných činovníkem – pokladník – Josef Příborský z Poříčí nad Sázavou.

V říjnu byl v Benešově zatčen gestapem Josef Petera, cihlářský dělník, vedoucí jedné z ilegálních organizací KSČ (zahynul v koncentračním táboře ve Waldheimu). Ve skupině pracoval i Ladislav Bartoň, Rudolf Sysel, Josef Svoboda a Jan Zamrazil.

V Benešově přestal vycházet týdeník „Podblanický kraj“ (poslední číslo 44).

Od tohoto roku začal na benešovském gymnáziu učit francouzštinu spisovatel Josef Svatoš (*1908, †1990), Benešovský kraj ho inspiroval k napsání knihy "Poslední městečko", ve které zobrazuje vystěhování Neveklovska a osudy vystěhovalců. Další díla „Patrová hospoda“, „Cesta leží uprostřed“,

Budova „Zemské odborné školy hospodářské“ v Benešově byla zabrána pro vojenské účely (po dobu celé II. světové války, škola působila na různých místech i pod jinými názvy).

V Benešově byla vila C. a K. poručíka Karla Hellera na Zámecké třídě zabrána pro činnost gestapa.

Starostou Bukovan se stal Václav Žaba.

Zemřel akademický sochař Miloš Suchánek (*1908), hrob má na starém hřbitově v Benešově. Během svého dosti krátkého života tento sochař hojně vystavoval, zejména v Benešově. Je autorem pomníku Jana Husa, umístěného v parčíku na Husově náměstí, a několika drobných plastik, umístěných na hřbitově, např. na hrobě Ladislava Šímy.

„Místní skupina družiny československých válečných poškozenců Bukovany“ měla předsedu dělníka z Týnce nad Sázavou Stanislava Šípka.

„Sportovní klub Konopiště“ měl v čele Františka Kobza z Poměnic, jednatele Františka Linharta z Poměnic (do roku 1941).

V letech 1935 až 1940 divadelní ochotnický spolek v Úročnici nevyvíjel žádnou činnost. Utvoření mládeže Národního souručenství mělo za následek, že několik divadelních her bylo hráno pod touto hlavičkou. Byla to hra „Srdce“ a „Na selském gruntě“. Další hra „Dědkové“ byla hrána pod hlavičkou ochotnického spolku „Komenský“ dne 15. 11. Jako další hra byla opereta „Pantáta má sólo“, zpěvy nacvičil Josef Franěk z č. p. 58 a hudební doprovod obstaral hudební kroužek „Sokola“ z Václavic.

V Úročnici stavěl rodinný dům č. p. 3 rolník Josef Kolář.

 

1941

 

Dne 8. 2. na valné hromadě ochotnického spolku z Úročnice v hostinci Jindřicha Žaby byly provedeny volby nových funkcionářů: Jan Havelka z č. p. 18 (předseda), František Řehák z č. p. 17 (místopředseda), Čeněk Kaprálek z č. p. 52 (pokladník), Ladislav Franěk z č. p. 29 (jednatel), Josef Štěpán z č. p. 48 (režisér), Jaroslav Franěk z č. p. 47 (místorežisér), Ladislav Drábek z č. p. 34 (rekvisitér). Ve dnech 5. a 6. 4. Hráli ochotníci operetu „Okolo rybníka“. Zpěvy nacvičil Josef Franěk z č. p. 58, maskoval Jaroslav Kindl z Václavic a režii měl Josef Štěpán z č. p. 48. Dne 28. 12. Byla hrána hra „Domov“.

O vybudování cvičiště zbraní SS (neboli výcvikový prostor zbraní SS, Waffen SS) v blízkosti Prahy bylo definitivně rozhodnuto v Himmlerově štábu v létě 1941, název cvičiště „SS Truppenübungsplatz Beneschau“.

Na  území benešovského okresu byla provedena zaměřovací akce vesnických památkových objektů, v našem okolí se jednalo o průzkum lidové stavby v Chlístově – Žabovřeskách č. p. 4. 83)

            V lednu se zvýšil v Benešově na měšťance počet hodin německého jazyka ze 4 na 5/týdně a na obecné škole (3. až 5. ročník) na 3 hodiny/týden.

V sobotu dne 3. 5. měšťanská škola v Benešově musela do 24 hodin uvolnit celou školu (mimo 4 kabinetů) pro potřeby pro motorizovaný oddíl říšské armády. Škola byla dočasně (od 6. 5. do 15. 6.) obsazena říšskou armádou, chlapecká škola byla přestěhována do školy na Karlově. Ve školním roce 1941/1942 byla zavedena nová koncepce národního školství. Obecná škola na Karlově se stala osmitřídní, měšťanská (později hlavní) školou výběrovou pro 5. až 8. Rok školní docházky, rozšířilo se vyučování němčině, byla vypuštěna hodina dějepisu a češtiny.

Od dubna musela měšťanská škola v Benešově uvolnit 2 učebny pro německou obecnou školu.

Na jaře byl zahájen archeologický průzkum pod zříceninou minoritského kostela na Karlově (dozor zástupce ministerstva školství dr. V. Mencl, archeologického ústavu dr. Ivan Borkovský, okresní konzervátor státního památkového úřadu Josef Růžička). Nejcennější nálezy – zlomky nádob z doby vévodské s příznačnými řadami šikmých rýh pod mělce zahnutým hrdlem; dlaždice, jejíž plochý profil zobrazuje jezdce s napřaženým kopím pod šternberskou osmicípou hvězdou (polovina 14. století); komorový, římsový kachel s kroužkem ve tvaru čtyřlístků, komorový kachel s motivem prvotního hříchu a komorový kachel s motivem stvoření Adama a Evy (všechny tři z druhé poloviny 15. století). Dále byly odhaleny základy malého kostela asi z roku 1246.

Administrativní ředitel benešovské nemocnice Václav Votava byl v květnu propuštěn jako „neúnosný“ novým poměrům v protektorátu a za „pro zjevné nepřátelské chování“, později byl zatčen a stal se obětí heydrichiády (popraven dne 29. 6. 1942).

Dne 10. 6. byli zatčeni občané Benešova Karel Kubín (dne 9. 6. 1944 zahynul v koncentračním táboře Osvětim) a Jana Sušická (zahynula v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941).

V Benešově byl založen Ladislavem Bartoněm podzemní národní výbor, pracoval v něm i Rudolf Sysel.

Z Bukovan byli do gheta odvlečeni dva občané židovské národnosti.

V Benešově skončila výuku Letní hospodářská škola a nebyla již obnovena.

V noci dne 10. 7. označili odbojoví pracovníci v Benešově některé budovy symbolickým „V“ v národních barvách. Městu Benešov za to byla uložena pokuta 30 000 Kč a vládní komisař musel vydat odstrašující vyhlášku. Protože poté na plakát vyzývající ke sbírce na Německý červený kříž někdo připsal „hrubý urážlivý výrok“ byl výše uvedený trest doplněn o odebrání rozhlasových přijímačů 120 benešovským občanům, dle seznamu gestapa.

Dne 4. 8. zemřel v Mělníku MUDr. RNDr. Jindřich Matiegka (*31. 3. 1862 v Benešově), po jeho smrti byla na jeho rodném domě umístěna pamětní deska (dům zbořen, na jeho místě stojí poliklinika) a později byla po něm pojmenována ulice.

Dne 8. 8. byli benešovským gestapem zatčeni členové ilegální odbojové organizace učitelé Jaroslav Sirový a Ladislav Vašta a dne 9. 8. Otto Ornstein (zahynul dne 8. 12. v koncentračním táboře Terezín). Dále byli tajnou státní policií zatčeni učitelé Ferdinand Jech (z obecné školy) a Jan Tůma (z měšťanky).

Ve školním roce 1941/1942 byl opět zvýšen počet hodin němčiny v benešovských školách na 7/týden.

Dne 30. 10. se na velitelství zbraní SS koná porada o vybudování plánovaného cvičiště u Benešova. Čelní hospodářští a velitelští pracovníci navrhli západně od Benešova cvičiště pro 20 000 mužů i pro mírové ubytování. Doba nutná pro vyvlastnění se počítala na 6 let. Vyvlastňovací práce měly trvat půl roku a nejprve jednalo se o cca 2 000 ha, což mělo sloužit pro bojový výcvik Junkerschule a patřilo k němu i sanatorium v Prosečnici, které mělo sloužit pro ubytování Junkerschule. Sanatorium vyklidil sanitní úřad SS. Dále se velitelé dohodli, že všechno zůstane v původním stavu (porost, kultura, zastavění). Obdělávání polí, lov, rybářství přechází na velitelství vojenského cvičiště. Pro pozdější dobu se počítalo s ubytováním jednotky polního četnictva a se zřízením zajateckého tábora. 225)

Protože se jednání o zřízení cvičiště vlekla, hlásí velitel SS města Prahy, vyššímu veliteli SS obergrupenführerovi SS K. H. Frankovi, že obdržel rozkaz od říšského vedoucího H. Himmlera: „Cvičiště Benešov je třeba připravit do 20. 3. 1943. Ubytování divizí SS v nejbližším okolí zajistit. Nepřeji si žádné hlášení nebo dopis, že termín je nemožný. Je třeba i za cenu napnutí sil při práci ve dne i v noci tento termín dodržet.“ Velitel SS žádá Franka, aby ho okamžitě přijal, neboť prý potřebuje vystavit řadu plných mocí.“ 225)

Dne 2. 11. měl Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor a generál SS v hodnosti Obergruppenführera, tajný projev k nacistickým protektorátním činitelům, ve kterém mimo jiné uvedl k prostoru Čech. „Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady už konec koncům co pohledávat.“ A státní tajemník K. H. Frank k tomuto úsilí po válce dodal: „K samotné otázce regermanizování mohu udati, že se v roce 1939 především v kruzích strany diskutovalo o problému vystěhování českého národa z Čech a Moravy (mluvilo se také o Sibiři), resp. o poněmčení jedné části českého národa.“ 225) Prvními kroky k tomu bylo i vystěhování několika míst v Čechách a na Moravě za účelem zřízení vojenských cvičišť. K velkému cvičebnímu prostoru jednotek SS na benešovsku a Neveklovsku a podstatnou část zámeckých sbírek Němci přestěhovali do různých míst v Čechách, Německu a Rakousku. Zámek se stal sídlem štábu jednotek SS.

Konopiště bylo připojeno

Archeologický výzkum v Benešově u Minoritského kláštera z roku 1941 se soustředil na bezprostřední okolí závěru presbytáře klášterního kostela, pocházejícího z poslední třetiny 14. století. Severně od stávajícího presbytáře byly odkryty základy původního kostela ze 13. století, sakristie a vedle ní schody, západně od nich pak nejspíše kapitulní síň. Při zemních pracích v okolí byly nalezeny úlomky keramiky z 11. století. 143)

            Hasiči z Týnce nad Sázavou obdrželi od ing. Janečka majitele zbrojovky nákladní auto zn. Walter.

Dne 11. 12. byl benešovským gestapem zatčen Josef Prokšík (*1909, zahynul dne 22. 7. 1942 v Mauthausenu).

Po rozpuštění Sokola (únor) starosta jednoty, ředitel gymnázia Josef Farka zakopal na své zahradě před fašisty jeho kroniku, kronika byla po válce nalezena, ale značně poškozena a nedala se obnovit (starosta byl popraven za heydrichiády v táborských kasárnách).

V Bukovanech zanikl na základě výměru Zemského úřadu v Praze spolek „Domovina“.

V Bukovanech na „Škvorově poli“ bylo slavnostně otevřeno regulérní fotbalové hřiště, otevíral starosta Žaba.

Z nařízení okresního úřadu začala elektrifikace obce Bukovany, a to nákladem Středočeských elektráren. Jednalo se o transformátor a linku k č. p. 24, odtud si občané k jednotlivým usedlostem zřizovali na vlastní náklad rozvod zemním kabelem.

V Úročnici Jindřich Žaba, hostinský z č. p. 15 zvětšoval rybník „U dolíka“.

 

1942

 

            Dne 27. 1. byla gestapem v Benešově zatčena Marie Justicová (*1903, dne 22. 4. 1942 zahynula v Polsku v koncentračním táboře Piasky).

            Pět občanů Bukovan bylo odesláno na nucené práce (tzv. totální nasazení) do Německa.

V Benešově byl rozpuštěn Junák a zastavena činnost Sokola, 120 občanům převážně z řad inteligence byl zabaven rozhlasový přijímač, kostelní zvony byly zrekvírovány, jesuité byli vyhnáni z jezuitské koleje, Židé byli opatřeni šesticípou hvězdou, vyhnáni ze svých bytů a natísněni do prostor ve Vlašimské ulici.

            V lednu přijeli do vytypovaného území pro cvičiště geometři, aby zahájili vyměřování vyvlastněných obcí. Koordinátorem byl Pozemkový úřad (Bodenamt), který za první republiky prováděl první pozemkové reformy a od roku 1939 byl pod německou kontrolou. Vystěhování řídila Pozemková kancelář, původně umístěná v Benešově, později přemístěná do Čerčan a do Netvořic, pobočku měla v Sedlčanech.

Dne 28. 2. a 1. 3. sehráli ochotníci z Úročnice divadelní hru „Pod naší lipou“. Zpěvy nacvičil Josef Franěk z č. p. 58 a hudební doprovod obstaral hudební kroužek „Sokola“ z Václavic. Ve dnech 16. 5. a 17. 5. sehrál kroužek operetu „Románek krásné cikánky“.

Počátkem roku po smrti továrníka Janečka se na tajném zasedání podniku Jawa sešlo jeho vedení a dohodlo se na tom, že se začne pracovat na vývoji nového motocyklu Jawa, později se jmenoval Jawa 250 „Pérák“. Vývoj se týkal i dvouválcové 350, Robot se měnil na stupačkové vozidlo s motorem o objemu 125 ccm, vyvinuly se i čtyřdobého stroje 250 a 350 OHC. Zkoušky na silnicích probíhaly na motocyklech maskovaných zelenou německou vojenskou barvou a s evidenčními čísly jednotek SS (např. SS – 700841).

V době okupace začali nacisté provádět svůj plán s naší vlastí „začlenění beze zbytku tohoto území do Velkoněmecké říše, z hlediska národnostní politiky: zaplnění tohoto prostoru německými lidmi“ Vlastní Frankův plán: velkorysá pozemková politika, zřizování německých opěrných bodů a mostů německého území, především pronikání německého národního území až k předměstím Prahy.

Jedním ze způsobů vyvlastňování české půdy mělo být rozšiřování, případně zřizování nových vojenských cvičišť, jako právě na Benešovsku a Sedlčansku. Vojenská cvičiště nebyla zřizována za účelem obranným, nýbrž měla posloužit k vyvlastnění české půdy“zákonnou cestou“, načež po pěti letech by vojenské oddíly a ozbrojené svazy SS zabraná území vyklidily a do takto vyprázdněných oblastí se měli nastěhovat němečtí sedláci z Porýní a navrátilci z Jižních Tyrol, Dobruže a odjinud. 76)            K vysídlení území byl zneužit prvorepublikový zákon č. 125 z roku 1927 o zřizování vojenských cvičišť.

V březnu bylo v Benešově zřízeno velitelství velkého cvičiště zbraní SS, jehož kanceláře/vojenská posádka byly umístěny v zabrané budově jezuitské koleje u kostela sv. Anny. V hotelu Pošta se provizorně usídlilo velitelství SS, které bylo později přemístěno do Konopiště.

Do 25. 3. muselo své byty v Benešově opustit židovské obyvatelstvo a jen s nejnutnějšími věcmi se přestěhovat převážně do Votic, kde bylo zřízeno tzv. gheto.

Dne 14. 3. (pod č. j. 325/42 – přes) byla vydána okresním hejtmanem, radou politické správy p. Procházkou vyhláška podle ustanovení čl. 3 zákona ze dne 14. 7. 1927, č. 125 Sb., kterou bylo nařízeno obyvatelům obcí Krňany, …(a dalších) … vystěhovat se z obcí do 15. 9. 1942 (I. zóna) a prostřednictvím četnických hlídek nahlásit Přesídlovací kanceláři ministerstva vnitra v Benešově nové místo pobytu. Nesměli se však stěhovat do obcí Konopiště, Václavice, Bukovany, Úročnice, Přibyšice, Tisem, Tvoršovice, Nesvačily a Jírovice ze soudního okresu benešovského, všech obcí ze soudního okresu neveklovského s výjimkou obce Týnec nad Sázavou a Třebsín a do některých obcí okresu votického a sedlčanského.

Okupanti vystěhované území Benešovska a Sedlčanska nazývali (po skončení II. fáze v říjnu 1943) „ SS – Truppenübungsplatz Böhmen“. V konečné fázi mělo dojít u i ke zřízení tzv. SS – Stadt Böhmen, kterým se měl stát Benešov. Přirozeným středem vystěhovaného území se stal Neveklov, a proto se brzy vžil název „vystěhované Neveklovsko“. Lidově se říkalo „zabrané“ nebo „v zabraném“. Stěhování mělo proběhnout v pěti etapách a byla stanovena pásma (Zone):

I.              Stěhování do 15. září 1942, I b do 15. 10. 1942 (3 obce ze soudního okresu Jílové a 22 obcí ze soudního okresu Neveklov. Ze sledovaného okolí pouze obec Podělusy.).

II.            Stěhování do 1. dubna 1943, II. b do 15. 5. 1842 (17 obcí ze soudního okresu Neveklov a 13 obcí ze soudního okresu Benešov, včetně Úročnice, z nejbližších obcí Buková Lhota, Bukovany, Chlistov, Pecerady, Václavice, Vidlákova Lhota, Chrášťany, krusičany Zbožnice, Benice, Černíkovice, Dunávice, Dunávičky, Chářovice, Chleby, Soběšovice, Hůrka, Hvozdec, Poříčí nad Sázavou, Vatěkov, Větrov.).

III.           Stěhování do 31. prosince 1943 (33 obcí ze soudního okresu Neveklov, 17 obcí ze soudního okresu Benešov, z nejbližších obcí Konopiště, Chvojen, Chvojínek, Neštětice, Jírovice, Poměnice, přibyšice, Semovice, Tisem, Jarkovice, Kožlí, Žabovřesky a 1 obec ze soudního okresu Sedlčany).

IV.          Stěhování do 31. října 1943 (26 obcí ze soudního okresu Sedlčany, 4 obce ze soudního okresu Neveklov).

V.           Stěhování do jara 1944 resp. 1. 4. 1944 (18 obcí ze soudního okresu Votice, 4 obce ze soudního okresu Sedlčany, 5 obcí ze soudního okresu Neveklov).

Mimo zóny:

Stěhování do 1. srpna 1943: Sedlčany celé.

Stěhování od 15. dubna 1943: 236 domů v Benešově a Bystřice při západní straně železniční trati.

            Evakuace postihla 71 obcí 91), přičemž tyto obce měly podle posledního sčítání obyvatelstva dohromady 46 823 obyvatel. Na hranicích evakuovaného území bylo 12 obcí, jichž se evakuace dotkla částečně, buď co se týče sídel, nebo územně nezapadla obec úplně do evakuovaného území. Těchto 12 obcí mělo při sčítání v roce 1940 19 233 obyvatel, z nichž se téměř 16 000 obyvatelů evakuace nedotkla (k evakuaci určeno tak 3 480 obyvatel, z nichž se vystěhovalo 1 831 obyvatel). Z ostatních 59 celých obcí mělo opustit domov 26 351 obyvatel (celkem tedy 29 831 obyvatel). Území však opustilo 17 647 obyvatel, tj. 59,16% a na práce zůstalo 12 184 obyvatelů. Výše uváděná čísla jsou v různých materiálech rozdílná. Jiný materiál uvádí, vznikem cvičiště bylo postiženo 65 obcí, 144 osad, 8 619 rodin, 30 986 osob a 5 682 domů. 78) Naopak Národní výbor vyvlastněných obcí povltavských a posázavských, který se ustanovil v květnu 1945 v Praze uvádí: na vystěhovaném území před vystěhováním žilo 8 619 rodin s 24 905 obyvateli, z nich se nuceně vystěhovalo 6 346 s 18 824 obyvateli a na cvičišti dobrovolně nebo z nedostatku jiných možností zůstalo 2 273 rodin s 6 081 obyvateli. Dále se ve stejném prameni uvádí, že se stěhování dotklo 65 politických obcí se 144 osadami a rozloha cvičiště byla 700 až 760 km2. Ze všech obyvatel, kteří zůstali na práce, stali se rovněž bezzemci bez stálého bydliště a většinou migrovali dle potřeby po celém území. Jen málo lidí zůstalo ve svých původních bydlištích. Na kraji území byly zřizovány SS Hofy, zpravidla sloučením území celé vesnice, např. Bukovany, Žabovřesky,…. Na nich většinou pracovali čeští obyvatelé. Ve střední části vyklizeného území se cvičilo a prázdné domy sloužily i za cíl palby. V jiných oblastech byly budovány nové cvičební objekty – bunkry, např.  Úročnice, Chrášťany, Krusičany, Chleby, Dunávice.

            Nebyly vysídleny obce Týnec nad Sázavou, Brodce a Zbořený Kostelec, důvodem bylo zachování zbrojní výroby v Týnci nad Sázavou.

            V první etapě si vystěhovalci mohli ještě vzít s sebou živý i mrtvý inventář (domácí zvířectvo, stroje a osivo). Jako odškodnění byla postiženým určena výkupní cena, z níž postižení dostali v hotovosti jen peníze na přestěhování (zpravidla to byla částka 1 500 korun a dvě procenta z výkupní ceny, kterou vyplácela Okresní hospodářská záložna v Benešově). Zbytek byl uložen v tzv. vázaných vkladech a vyplácel se pouze na příkaz pozemkového úřadu (a do výše 80% výkupní ceny) v říšských markách. Výkup pozemků se zpočátku prováděl ve formě trhové smlouvy, později vyvlastňovacím řízením. Vlastníci byli povinni předat nemovitosti prosté všech knihovních závad. Majetek byl vymazán z pozemkových knih.

            V září začali úředníci v obcích druhé etapy vystěhování lepit vyhlášky s termínem vystěhování do 1. dubna 1943. Četníci s úředníky z expozitury přesídlovacího úřadu v Peceradech (ubytováni v Pášově statku) začali postižené nutit hledat si náhradní ubytování (např. v letních bytech v Posázaví). V této etapě již nebylo možné odvézt mrtvý inventář (hospodářské stroje a píci) a ani dobytek.

            „Na podzim roku 1942 je Němci stěhován kraj od Vltavy směrem k Netvořicům. Ve vyhláškách, nařizujících toto stěhování bylo znamenáno, že občané tohoto území se nesmí stěhovati do určitých obcí a mezi nimi byla jmenována i naše obec (Úročnice). Nasvědčovalo to, že i my se budeme stěhovat a skutečně na podzim v roce 1942 byly vylepeny vyhlášky, ve kterých bylo nařizováno, že naše obce a několik obcí od Netvořic k Benešovu se musí do 30. března 1943 vystěhovat. Bylo známo, že obyvatelé musí na místě zanechat některé hospodářské stroje a dobytek. Do vesnice přijíždějí úředníci, kteří odhadují majetky občanů. – občané obce denně jezdí a shánějí náhradní byty a pronajímají hospodářství. – Němci posílají do vesnice kontrolory, kteří dělají prohlídky a zjišťují, zda občané obce nemají větší zásoby obilí a mouky než je předepsáno. Poněvadž úřední dávka je nedostačující, občané schovávají svoje zásoby, kde mohou. „ (Pamětní kniha obce Úročnice.)

            „Německé úřady oznamují, že v obci (Úročnice) bude zřízen dvůr „SS – hoff“ a ve vesnici může zůstat asi 30 rodin, které budou u tohoto dvora pracovat. Vystěhovat se musí všichni tovární dělníci a všichni, kteří jsou v pracovním poměru. V této době je v obci 60 obytných domů a 65 rodin.“ (Pamětní kniha obce Úročnice.)

Již koncem roku byly na území cvičiště SS budovány pracovně výchovné tábory (Arbeitserziehungslager – AEL), první byl na jeho severovýchodním okraji v obci Hradišťko (tábor jako AEL fungoval do listopadu 1943, pak se stal pobočkou koncentračního tábora Flossenburg). Nový tábor pak vznikl v obci Břežany. 217)

V západní části cvičiště byla vytvořena tzv. cílová území, kam dopadaly ostré dělostřelecké granáty či jiné střelivo z dalších zbraní a nebylo možno v tomto prostoru hospodařit půdu zde obdělávat.

Vznikl ilegální národní výbor a osvobození Benešova ze členů Bartoňovy skupiny.

V Bukovanech č. p. 4 byl hostinec pana Kabeláče, v č. p. 68 byl obchod se smíšeným zbožím pana Františka Kočího, v č. p. 37 obchod se smíšeným zbožím pana Jaroslava Růžičky, v č. p. 72 pohostinství rodiny Kopeckých později Pazderových, v č. p. 102 obchod s peřím a kožkami, a ovocná školka Josefa Neterdy.

V květnu přijíždějí do Úročnice dělníci firmy Pittl a Brausevetl a po ubytování v hostinci u Žabů č. p. 15 a u Kudrnů č. p. 5 začínají stavět na vyznačených místech německými důstojníky bunkry, kterých až do roku 1945 bylo na katastru obce úročnice postaveno 13.

Dne 27. 5. byl spáchán členy výsadkové skupiny Anthropoid atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha (na následky zranění zemřel 4. 6. 1942). Bylo vyhlášeno stanné právo. Následně nacisté rozpoutali vlnu teroru, ve které padlo za oběť 5 000 osob včetně osob z Benešovska.

V době Heydrichiády bylo v Benešově ve dnech 26. až 27. 6. zatčeno 9 občanů (příslušníci středních vrstev a inteligence) a odvezeno na gestapo do Tábora, osm z nich bylo v kasárnách německé policie popraveno zastřelením, devátý z nich (student grafické školy podlehl útrapám koncentračního tábora v Osvětimi (únor 1943).

Dne 11. 6. byl gestapem v Benešově zatčen odbojový pracovník benešovské mládeže Zdeněk Zika (*27. 3. 1922, básník, divadelní ochotník, kreslíř, zahynul v koncentračním táboře Osvětim dne 17. 2. 1943).

Dne 14. 6. obdržela četnická stanice Benešov udavačský dopis od zrádce parašutisty Čurdy s oznámením, že pachatelé atentátu na Heydricha jsou Kubiš a Gabčík.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla v Benešově ulice „Tyršova“ přejmenována na „Reinhard Heydrich Gasse“.

V Benešově byla zlikvidována sokolská organizace Jindra a popravena převážná část jejich členů.

Dne 20. 6. byli zatčeni benešovští občané Antonín Fuksa (*1902, ředitel okresní nemocenské pojišťovny), Václav Fulín (*1898, zednický mistr) a Juliu Mayer (kominický mistr a ředitel Pražské pojišťovny), dne 25. 6. zatklo benešovské gestapo ing. Jaroslava Prokůpka (*1889, úředník hospodářského družstva) a štáb. kpt. Jindřicha Hájka (*1898, úředník městského úřadu), dne 27. 6. pak Josefa Farku (*1887, ředitel gymnázia), Františka Činátla (*1905, ředitel okresní hospodářské záložny), Václava Otavu (*1883, ředitel nemocnice) a Josefa Steindlera (*1891, bývalý starosta Benešova, zatčen v poříčí nad Sázavou, kam byl vystěhován). Všichni byli umístěni do věznice gestapa v Táboře (dům č. p. 1631na břehu Jordánu). Dne 29. 6. byli na popravišti za Žižkovými kasárnami v Táboře na základě rozsudku tanného soudu v Praze popraveni příslušníky schutzpolicei pp. Fuksa, Fulín, Hájek a Otava, dne 1. 7. pak p. Josef Farka (*1887, profesor benešovského gymnázia, byl rovněž činný v kulturním dění města, navíc pak i v městské samosprávě), pp. Prokůpek a Steindler a dne 2. 7. p. Činátla.

V červenci přijíždějí do Úročnice němečtí vojáci, kteří se ubytovali v opuštěných domech vesnice. Jsou to oddíly SS. Ihned po ubytování jsou postaveny na okrajích vesnice hlídky, které kontrolují průkazy, které dostali obyvatelé zabraného území. Obyvatelům, kteří se z obce vystěhovali, byl vstup do vesnice zakázán. Vojenské oddíly konaly výcvik, denně střílelo dělostřelectvo směrem ke Chrášťanům a ke dvoru Benice. Po výcviku byli vojáci posíláni na frontu a na jejich místo přijíždějí jiní. Z počátku jsou to samí Němci, kteří neudržují s obyvateli vesnice žádné styky, ale později jsou v oddílech Holanďané, Rumuni a Maďaři, snaží se navázat styky s obyvateli vesnice, vyměňují jim různé věci za jídlo, kterého mají nedostatek.

Dne 9. 7. byla budova chlapecké školy definitivně zabrána pro vojenské účely (v souvislosti se zřizováním vojenského cvičiště zbraní SS na Neveklovsku). Tak se opět obě chlapecké školy ocitly po prázdninách ve školní budově na Karlově. Jako tělocvična bylo využíváno předsálí místního biografu Olympia.

Budovu učňovské školy v Husově ulici v Benešově obsadily nacistické oddíly SS (zůstaly v ní až do 8. 5. 1945), škola se přemístila do budovy gymnázia a poté do školní budovy Na Karlově.

Na podzim byl v Benešově zatčen gestapem Rudolf Rezek, starosta benešovského Sokola a odbojový pracovník (zemřel v koncentračním táboře Osvětim na jaře roku 1943).

V Benešově byli dne 1. 9. zatčeni občané židovského původu (celkem 138 včetně 92 - leté stařeny a 9letého dítěte) a deportováni do Votic kde byli umístěni v někdejším votickém ghettu, později byli přes Terezín do Osvětimi, Treblinky a do Malého Trosince u Minska, kde většina z nich ještě téhož roku zahynuli v plynových komorách. 1) Ostatní zahynuli na pochodech smrti.

V říjnu přišli do Pecerad četníci a v obci vyhledali místnost pro úředníka pověřeného vysídlováním obce, bylo to v usedlosti č. p. 33 (grunt „Procházkových“).

Dne 21. 10. zahynul ve fašistickém vězení v Budyšíně odbojový benešovský pracovník Miloslav Stehlík.

Od 1. 11. došlo ke správnímu rozdělení protektorátu Čechy a Morava i odtrženého sudetského území. Okolí obce Úročnice (Aurocznitz) do oberlandrátu se sídlem v Praze, okresní úřad byl v Benešově (Beneschau), sídlo okresního soudu bylo v Benešově, Vlašimi (Wlaschim) a v Neveklově (Neweklau). Okolní okresy byly: Prag – Land – Süd, Český Brod (Böhmisch Brod), Kutná Hora (Kuttenberg), Ledeč nad Sázavou (Ledetsch a.d. Sasau), Pelhřimov (Pilgrams), Tábor (Tabor), Sedlčany (Seltschan) a Příbram (Pibrans).

Dne 6. 11. (*1882) zemřel v káznici v Hamelu v Německu MUDr. Vladimír Haering ml., generál – šéf zdravotnictva (zatčen v roce 1940 za podporu rodin uvězněných odbojářů a odsouzen k 10 letům vězení, †6. 11. 1942 v káznici v Hamelu), účastník protifašistického odboje. V roce 1946 povýšen Im memorian na generála. Hrob má na starém hřbitově v Benešově. Byl neméně významným pokračovatelem rodinné lékařské tradice, náčelník zdravotnictva v ruských legiích

V letech 1942 až 1945 zanikl Obecní úřad a z obce Úročnice se vystěhovalo 194 obyvatel, Úročnice je tak v kategorii 50 - 75%. V té době se rozlišuje tento procentní podíl vystěhovaných obyvatel z celkového počtu obyvatel v roce 1942 u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategorii: 0 – 25% (18 obcí); 25 – 50% (19 obcí); 50 – 75% (12 obcí) a 75 – 97,6 (22 obcí nebo částí spadajících do zabraného území).

            Na zámku Konopiště začali s rabováním bytového zařízení a koberců gestapáci ředitel státních statků Pögl, vedoucí ministerstva zemědělství Dr. Schmidt a vedoucí pozemkového úřadu Fischer. Koncem roku je vystřídal hejtman Riennebach, nacista z „Sonderdienstselle“. Nejhodnotnější památky před nimi zachraňoval kastelán Posl.

            Zvonička, která byla v obci Úročnice na střeše obecního domu č. p. 7 (zvaný „Pastouška“), byla zrušena a zvonek musel být odevzdán pro válečné účely.

            O Vánocích je dán německými úřady zbývajícím obyvatelům Úročnice rozkaz k úplnému vystěhování vesnice. Vystěhovat se musí do 3 týdnů a musí se ubytovat ve vesnicích, kde jsou zřízeny dvory SS. Jsou to vesnice Bukovany, Pecerady (Hůrka, Větrov), Kostelec, Vidláková a Buková Lhota, Chlistov a Žabovřesky. Stěhováním skončil svoji činnost i ochotnický spolek, ten po dohodě se sborem dobrovolných hasičů z Mokré Lhoty k nim odvezl jeviště, aby bylo uchráněno pro příští generace.

Podle vyprávění občanů obce Úročnice bylo v tomto roce vystěhováno 30 z 55 domů a do konce roku 1943 zbývající obyvatelé.  V době po vystěhování části obyvatel zbývající pracovali jako zemědělci na pozemcích v celém okolí obce.  Ti, kdo se vystěhovali do Bukové Lhoty, měli k dispozici traktor Fordson na petrolej, traktor Hirlemann (švýcarský, 28 koní), 5stopý Melicharův samovaz, čtyřradličný a šestiradličný pluh a vozy.

Němci při zřizování vojenského cvičiště a vystěhování obce Úročnice zabrali hasičskému sboru ruční čtyřkolovou stříkačku s vybavením 6 díly hadic. Vše bylo převezeno na Racek. Stejnokroje, písemnosti a knihy zachránil bratr František Hubínek, který je uschoval před Němci, s velkým rizikem, ve svém náhradním bydlišti v Peceradech. Na Racek byla převezena i stříkačka z Šebáňovic a do Tismi  ze Strnadic.

Byly zřizovány SS Hoffy – velkostatky, což byly větší hospodářské celky na kraji cvičiště a dostávali je příslušníci SS k uděleným rytířským řádům. Dále byly zřizovány SS – Forte (SS – Polesí), např. v Bukovanech, myslivna Taranka.

Osobám zústavším v prostoru cvičiště byly vydány zvláštní průkazy/legitimace. Vystěhovalcům a cizím osobám byl povolen vstup do prostoru cvičiště jen na odůvodněnou žádost (pohřeb apod.).  Za povolení se platilo a byla na něm vyznačena cesta i čas pobytu na evakuovaném území.

V listopadu byl v Bukovanech založen fotbalový „Sportklub – Sportovní klub S. K. Bukovany“.

„Sportovní klub Konopiště“ měl v čele Františka Cihláře z Bukovan, Karla Cibulku z Chlístova, Františka Baera z Pomněnic a Karla Bubeníka z Benešova (předseda), jednatel Josef Hruška z Benešova.

V Bukovanech byli vězni z pracovního tábora (ti co utekli z pracovního nasazení v říši, hlídali je čeští četníci) ubytováni v zemědělských staveních ve vsi, první byli v listopadu ubytováni v části obce „Na Vyšehradě“ (č. p. 13 a 16).

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

MIMON

(TITĚROVÁ VĚRA, 13. 1. 2013 11:25)

Prosím mužete dát vědět jestli v Uročnici stoji dum č. p. 16. Je to rodiště moji maminky. Narodila se 16. 6 1927. Předem děkuji Titěrová Věra Mimon.

Re: MIMON

(Josef Velíšek, 14. 1. 2013 19:48)

Srdečně zdravím.

Usedlost č. p. 16 v Úročnici stále existuje, bydlí v ní rodina Hubínkova, majitelkou je jejich dcera. V roce 1927 v usedlosti bydlela rodina Kohoutkova, podla data Vámi uváděného se tedy Vaše maminka jmenuje Květuše Kohoutková.
Víc zatím nevím.

JV

Re: MIMON

(Josef velíšek, 15. 1. 2013 20:39)

Příjemný večer,

ještě jsem zjistil, že usedlost č. p. 16 koupili Jakub a Anna Kohoutkovi podle smlouvy ze dne 22. února 1897 od Josefa Kaprálka. V roce 1864 měla usedlost cenu 2 250 zlatých.

JV