Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 16 (5. doplněk) - rok 1911 až 1923

17. 12. 2012

1911

            Počátkem roku proběhlo sčítání lidu. V Benešově žilo 6 866 lidí v 480 domech, vojenská posádka měla 554 mužů. Např. v domě č. p. 274, v Chrpově cihelně žilo 106 lidí, v domě hotelu Pošta bylo 96 nájemníků, Na Hraběcí 87, v pivovaru 83 a v domě zvaném Chudá Praha na rohu Vlašimské ulice a Na Chmelnici 70. V Benešově se chovalo 470 kusů dobytka, 344 prasat, 129 koz, 3 000 slepic, 38 hus, 6 kachen a bylo 119 úlů. V té době bylo založeno i Svépomocné stavební družstvo, v čele mělo p. Lošťáka, statkáře Steindlera a úředníka městské spořitelny Pulpytla.

            Dne 3. 3. v Lomu u Mostu se narodil Jaroslav Krch (†21. 2. 2001), vyučil se kovářem a podkovářem, později pracoval v malé kovárně p. Salátka v Podělusích a pak v týnecké slévárně (přimluvil se vedoucí pracovník zbrojovky Ing. Dědek). Oženil se s týneckou rodačkou Boženkou Svobodovou (matka pracovala v bufetu). Aktivní člen Sokola a odbojář (medaile za zásluhy o obnovení samostatnosti „Silou Žižkovou“). Kreslil a maloval (olej a tempera, obrázky týnecké přírody), ale i koval dýky, meče, krbové náčiní apod. Byl členem ochotnického divadla v Týnci a malířského kroužku při závodě Metaz. Říkali mu „poslední kovboj Posázaví“.

V Benešově byla lékárna, dvě drogerie, galanterie, knihtiskárna, litografie, piv ovar, dva lihovary, koželužna, dvě strojírenské dílny, dva fotografické ateliéry, 25 hospod, 14 povozníků, městská pojišťovna a hospodářská záložna.

            V tomto roce byla slavnostně otevřena expozitura obecné školy Týnec v Krusičanech (1. až 3. třída).

Arcivévoda František Ferdinand d’Este pronajal zámek Vysoká Lhota u Čerčan faráři Zemanovi, na statku se pěstovaly brambory „rohlíčky“, specialitka pro konopišťské pány. Také zde arcivévoda nechal udělat lesní studánku, z níž se voda dovážela na zámek Konopiště.

Hospodářské družstvo skladištní v Benešově v exekuční dražbě zakoupilo budovu a parcelu místní vatárny, dříve sušárny na čekanku, za obnos 25 000 K. r. m.

SDH Týnice-Podělusy hasil při požárech ve Chlebích (hostinec pana Vrňáka) a v Podělusích (požár mlýna). SDH provedl 7 cvičení se stříkačkou.

V Týnici (Týnci nad Sázavou) se začaly stavět domyv dnešních ulicích Růžová a Lipová (několik domů bylo postaveno mi v letech 1903 až 1904), tak vznikla místní část Nová Týnice.

            Květen – v obecné škole v Týnci byla provedena zemská školní inspekce. Provedl ji zemský školní inspektor František Haas. V tomto období se ve škole hrála dětská divadelní představení, zavádělo se a rozšiřovalo se vyučování němčiny a tělocviku. Učitelé byli většinou členy učitelské jednoty „Budeč“.

Benešovský 102. pluk si pronajal od města kasárenskou budovu na dalších 25 let.

Pražská okružní čítárna zapůjčovala do Benešova ve čtvrtek zahraniční časopisy (do pondělí).

V Benešově mimo jiné působily spolky sladovníků, telegrafistů, nádražáků a kočích. Revitalizoval se spolek Neruda, předsedal mu profesor Šimek. Nově byl ustanoven spolek okrašlovací, ve výboru byli lékárník Dlabola, profesor Dvořák a advokát Taussig.

Benešovský panský pivovar ve výrobním období 1911 až 1912 vyprodukoval 64 648 hektolitrů piva.

            Hořel mlýn v Podělusích a hostinec pana Vrňáka ve Chlebích.

            V Benešově byly při přestavbě domu č. p. 90 v blízkosti farního kostela nalezeny zlomky keramiky z 11. století.

            Benešov opět navštívil budoucí prezident prof. T. G. Masaryk s manželkou Charly a oběma dcerami Olgou a dr. Alicí, mimo jiné sáňkovali na vrchu Kavčáku (sáňkařská dráha „na Kavčíně“ u Baby).

V Krusičanech byla v únoru otevřena školní expozitura pro děti 1. až 3. ročníku.

V Benešově byl založen Spolek křesťanských žen a Vzdělávací sbor pro okres Benešovský.

Arcivévoda František Ferdinand d‘Este dal zřídit výletní restauraci „Na Babě“, důvodem byly stížnosti benešovských občanů na skutečnost, že nemohli do konopišťského parku a lesů. Tak se snažil přesměrovat jejich nedělní procházky jiným směrem – na Bedrč.

Arcivévoda přemístil sbírku předmětů se symbolikou svatého Jiří z bývalého úřednického domu do prostorné zděné verandy postavené na místě bývalé oranžérie pod jižní terasou zámku. V té době sbírka čítala 3 750 předmětů.

V Benešově byla dokončena pro pokladníka benešovské spořitelny Jana Váňu stavba vily v Černoleské ulici č. p. 493. Vilu navrhl benešovský architekt Otakar Novotný (stavba zahájena v roce 1911).

Starostou obce Úročnice byl Josef Žížala z č. p. 4, který byl současně i starostou Sboru dobrovolných hasičů, jeho velitelem byl Jan Havelka z č. p. 2.

            Výpomocným učitelem ve škole ve Václavicích byl ustanoven Antonín Hrma (*15. 6. 1889 v Zálesí u Maršovic), zde působil 1 rok.

            V Úročnici je starostou SDH a obce Josef Žížala z č. p. 4.

            Školníkem v Tejnici je Alois Šípek z č. p. 48.

            Založen Okrašlovací spolek Benešov.

Nový pivovar v Benešově měl výstav 62 688 hl piva.

„Tělocvičná jednota Sokol v Týnici nad Sázavou“ založila vlastní spolkovou knihovnu. K činnosti spolku patřilo: veřejná vystoupení, akademie, cvičení místní i v okolí, vycházky, výlety, přednášky, činnost divadelní, koncertní i pořádání tanečních zábav.

            Od tohoto roku měla „Tělocvičná jednota Sokol v Týnici nad Sázavou“ svoji vlastní knihovnu a pořádala pravidelné cvičení prostných, pořadových i cvičení na nářadích, dále hry, vrh koulí, běhy a skoky. Pořádala i veřejná vystoupení, akademie, výlety, přednášky, činnost divadelní, koncertní i taneční zábavy.

 

1912

V Rakousku – Uhersku byla zákonem všeobecně snížena délka vojenské služby z tří let na dva roky.

František Ferdinand d´Este vydražil Podelhotský mlýn na Konopišťském potoce na cestě z Vidlákovy Lhoty do Mrače (v mládí tu žil spisovatel Karel Nový). Mlýn později zrušil a dnes po něm není stopy, resp. v místě se nachází jeho zřícenina.

V tomto roce jsou zmiňovány lihovary v Benešově (Steindler) a v Tvoršovicích.

Na gymnáziu v Benešově se poprvé objevila myšlenka založení skautské organizace, do města ji přinesl středoškolský profesor, nadšený turista a sportovec František Konáš. Zde založil z žáků/studentů první oddíl junáků/skautů. První výlet byl dne 5. 10. přes Čerčany do Zlenic k Hlásce na Sázavě.

Dne 5. 5. se v zasedací síni městské radnice konala ustavující schůze Okresní Jednoty živnostenských společenstev v Benešově, zásluhu o založení měl okresní hejtman dr. Hejda, společenstevní instruktor dr. P. Polák, na valné hromadě zastupoval okresního hejtmana dr. Hendrych. Účastnil se i říšský poslanec František Kratochvíl, zámečnický mistr na Žižkově, zastupoval Zemskou Jednotu řemeslnických a živnostenských společenstev. První výbor – Josef Skopec, krejčí (jednatel), V. Blažek, obuvník, J. Tichý, hostinský (pokladník), Vilém Procházka, hodinář (náměstek starosty), Karel Srba, uzenář (starosta), všichni z Benešova, Karel Kraus, pekař z Poříčí, František Zachar a Václav Krtil z Vlašimě, Jan Novák z Načeradce, Josef Hromas z Neveklova, Karel Svědínek z Netvořic, Josef Macháček z Maršovic.

Dne 2. 10. se oslav padesátin benešovského advokáta JUDr. Julia Taussiga zúčastnil i budoucí prezident prof. T. G. Masaryk s chotí.

Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově byl od 14. 5. Jan Mottl.

Byly zahájeny přípravy k založení Společenstva živností dopravních v Benešově.

Dne 2. 12. byla v benešovském gymnáziu vysvěcena strahovským opatem Metodějem Zavoralem školní kaple (budována v letech 1905 – 1907 v novobarokním stylu, kapli dnes připomínají pouze barevná skla v oknech apsidy s motivem kříže).

Od 9. 12. měl velkostatek Konopiště právo k provozování přívozu pomocí lana přes řeku Sázavu v Týnci nad Sázavou.

Okresní hejtmanství v Benešově se z budovy č. p. 223 a 224 odstěhovalo do nové budovy postavené konopišťským velkostatkem na konci Zámecké ulice proti nádraží (později Vojenská okresní správa). Ve staré budově pak zůstal okresní soud, berní úřad, evidence vojenského katastru a úřadovna okresního školního inspektora.

V Benešově začal vycházet ilustrovaný měsíčník „Z našeho kraje“.

V Benešově byla postavena rodinná vila J. Váni v Černoleské ulici, projektoval benešovský rodák architekt Otakar Novotný. Objekt nese typické znaky jeho rané tvorby – gradovaný trojúhelníkový štít, vertikální okna a bílá fasáda. (Dnes je objekt kulturní památkou.)

Lékárnu „U zlatého orla“ provozoval lékárník Josef Dlabola do 30. 9., byl to referent městské rady, musejní předseda apod. Tohoto dne prodala paní Dlabolová lékárnu PhMr. Albertu a Boženě Regnerovým za 70 000 Kč a lékárnické oprávnění za 114 500 Kč.

            Na Konopišti byla pošta, ve které byl i odpočinkový pokoj pro četnictvo, které hlídalo široké okolí zámku. Okolí zámku bylo rozděleno na 4 obvody. Každý měsíc byla v okolí zámku uspořádána razie (Streifung) po podezřelých osobách (cikáni a pytláci), zúčastnilo se jich četnictvo z Benešova, Konopiště, Poříčí nad Sázavou, Týnce nad Sázavou, Netvořic, Neveklova a Bystřice. Styčným bodem byl hostinec Marie Zazvonilové ve Vatěkově, sešlo se tam i 15 četníků.

            Mlýn na Racku navštívil arcivévoda, aby jej koupil, majitel p. Párys jej však neprodal, Párysům patřil i „Plíhalův mlýn“ a „Podelhotský mlýn“.

            Založena Hospodářská skupina maloobchodu Benešov a stavební družstvo „Svépomoc“ (propagovalo stavby rodinných domků zahradních).

            Starostou SDH v Tismi byl zvolen Jan Fulín z č. p. 4.

            Jan Šunda (Šíma) řídící učitel ve Václavicích založil v tomto roce Kroniku obce Václavice.

            Václavice čítaly 50 domů, z toho 11 sedláků.

            V Tejnici č. p. 12 byl řezníkem Václav Heřman.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Páris.

            Na pozici zámeckého kaplana na zámku Konopiště skončil kněz Oskar Borsicský (Maďar) a za něj nastoupil ThDr. Otto Stanovský (*11. 11. 1882 ve Slatině, Moravskoslezský kraj). Jeho úkolem bylo celebrování mší a církevních slavností, např. známého „Božího těla“. Bydlel v č. p. 3, na procházky do parku chodil v černé buřince (přezdívka „Cylindermann“) a taká vychovával prince Maxe a Ernesta a učil je i česky. V té době mše na zámku sloužil i významný benešovský občan, katecheta benešovského gymnázia, ThDr. Kolář.

            Spořitelní a záložní spolek ve Václavicích nákladem 1 200 Kč postavil v obci most váhu.

            Brodeckou přádelnu bavlny vlastnila rodina Kufflerova a továrna byla začleněna do koncernu Spojené rakouské textilní závody (Vereinigte österreichische Textilwerke). Koncern začal skupovat pozemky a nemovitosti v katastru obce Pecerady.

V tomto roce do Poříčí nad Sázavou přestěhoval JUDr. František Nosek (*26. 4. 1886 v Chrudimi, poslanec za Československou stranu lidovou, ministr pošt a telegrafů, zakladatel spolku pro staré a nemocné ženy s názvem „Družina svaté Kláry“, podílel se na založení Charitasu v Praze, †17. 4. 1935). Pochován je na hřbitově u kostela svatého Havla.

 

1913

            Do Neveklovské župy č. 69 byl přijat nově založený hasičský sbor z Neštětic.

            V Benešově se konala župní hasičská škola. Starostou župy č. 41 se stal JUDr. Ladislav Feršman, advokát z Benešova (do roku 1920).

Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Mikuláše, od Čeňka Skopka. 

V Benešově přestal vycházet ilustrovaný měsíčník „Z našeho kraje“.

V Benešově byl založen fotbalový oddíl AFK Benešov.

Sokolská obec v Týnci připravovala slavnostní cvičení před hotelem arcivévody Františka Ferdinanda.

V říjnu Konopiště navštívil na pozvání následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d‘Este německý císař Vilém II. (byli podezíráni, že zde připravují válku, ačkoli byl František Ferdinand d‘Este odpůrcem válečného střetnutí, neboť se obával o osud habsburské monarchie).

            V Růžové zahradě u zámku Konopiště byl postaven okrasný rybníček s alpinem, autor Angličan Marchan. V této době bylo v Růžové zahradě 200 různých druhů růží a celkem 8 500 keřích.

            Ve dnech 23. až 25. 10. Konopiště navštívil německý císař Vilém II a s ním i kníže Lobkovic, kníže Fürstenberg, kníže Starhemberg, hrabě Clam – Martinic, hrabě Majláth, hrabě Hoyos, hrabě van der Straten, hraběnka Baillet – Latour, hraběnka Jindřiška Chotková, hrabě Thun, hrabě Sylva – Tarouca, hrabě Nostitz, hrabě Sternberg, hrabě Czernin, generál Oscar Potiorek, generál Paul von Hindenburg.

            V Benešově byl založen fotbalový klub, tento rok je rokem založení organizované kopané v Benešově.

            V Benešově bylo založeno Společenstvo živností dopravních v Benešově, prvním starostou byl Josef Dvořák, k založení se sešli povozníci, několik veřejných služebníků a autodopravců.

            V Benešově bylo dne 23. 2. založeno Společenstvo kovářů a podkovářů v Benešově za účasti c. k. okresního komisaře dr. Hendrycha, jako zástupce c. k. okresního hejtmanství a 40 členů. Zástupcem Zemské Jednoty kovářů a podkovářů v království Českém se zúčastnil její starosta František Komůrek. Prvním starostou tohoto společenstva byl Hugo Kovář, mistr kovářský z Benešova a místostarostou Václav Šach, kovář z Bystřice u Benešova. Výbor měl 9 členů a 3 náhradníky. Na mimořádné hromadě dne 31. 8. byl za zemřelého starostu zvolen novým starostou Jan Chobotský, mistr kovářský z Benešova.

            V obci Mrač byla zřízena na železniční trati vlaková zastávka.

            Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář Josef Beneš z Poříčí nad Sázavou, v tomto roce prezentoval do Benešova. Po něm Eduard Hlaváček z Bystřice.

            V Tismi byla postavena na návsi nová kůlna na hasičské nářadí.

            V malém lomu na gabro zvaném „Mickův“ se přestalo těžit gabro. Někdy v tomto období se přestalo těžit i v „Mautnerově lomu“ (název podle Mautnerových textilních závodů vlastnících přádelnu v Brodcích), ležel naproti „Kněžině“ a vedla od něj úzkokolejka k železnici, kde se žula nakládala na vagony. Do této doby se těžilo i v malém lomu ve svahu kopce „Babinka“ na východním okraji Krusičan a v lomu na gabro Dunávičkách (v této době patřily k obci Krusičany) blízko rybníka „Na hrázi“ (gabro se prý vyváželo i do Rumunska a Egypta).

            Dne 18. 12. oslavil na Konopišti v kruhu své rodiny arcivévoda František Ferdinand svoje 50. narozeniny. K nim obdržel mimo jiné i sochu Rudolfa habsburského v nadživotní velkosti, šlo o věrnou kopii sochy zakladatele habsburské dynastie, jejíž originál je umístěn v kostele Hofkirche v Innsbrucku (dnes je socha na verandě jižní zámecké terasy).

            Do Spořitelního a záložního spolku ve Václavicích vstoupil farář Václav Tichý a přinesl do spolku politiku. Spolek se rozdělil na část lidovou (klerikální) a agrární, činnost dosud prospěšného spolku upadala.

            Firma A. Buriana v Benešově převzala od Ferdinanda Gregora litografii a rozšířila ji o knihtisk.

            První zmínka o Četnické stanici Poříčí nad Sázavou (do roku 1915?).

            Až do tohoto roku se václavičtí občané bránili přeložení silnice (byla vybudována v době roboty) z Netvořic do Benešov vedoucí přes Konopiště na trasu z Václavic přes Žabovřesky a Zbožnici do Benešova. Hlavní roli v odporu hráli členové Okresního výboru v Benešově Emanuel Kubásek z Václavic a Josef Kadeřábek z Vatěkova.

            Arcivévoda František Ferdinand d’Este měl od Václavic pronajatou honitbu (polovinu polí od Lísku až po potok za 700 Kč).

            V Týnci nad Sázavou bylo již 55 čísel popisných.

Mlynář z mlýna Brejlov Antonín Dolejš se oženil s Marií Čedíkovou z Mrače u Čerčan, mlýn pak provozovali společně.

Město Benešov bylo zelektrisováno v letech 1913 a 1914 firmou Pražské elektrotechnické závody, spol. s r. o. v Praze.

 

1914 – 1918

            V době I. světové války byl v budově pošty a školy na Konopišti (dnešní restaurace „Stará myslivna“) umístěn lazaret pro zraněné vojáky Rakousko – Uherské armády.

            Brodecká přádelna z nedostatku dovozu bavlny začala spřádat papír dovážený ze Švédska. Vyráběly se z něho – slamníky, pytlovina, motouz, pracovní obleky, vojenské přikrývky, …

            Několik místních studentů v Týnci během války založilo „Spolek studujících“ s cílem probuzení kultury v obci a okolí a i směřující k obnovení provozu knihovny. (opět v hostinci „U Korbelů“.

            Před válkou se hrálo ochotnické divadlo ve Zbořeném Kostelci (spolek při sociálně-demokratické straně, Týnci nad Sázavou (spolek při Sokolu), na Brodcích, Peceradech a v Krusičanech.

            V době války „Spolek paní a dívek v Benešově“ založil ještě druhý spolek s názvem „Ženský spolek“, důvodem byla skutečnost, že okresní hejtmanství uvažovalo o zrušení spolku prvního.

            V období války byly v Benešově budovány další zdroje pitné vody v prameništi u vodárny – lokalita Benešov-jih.

 

1914

V tomto roce měla sbírka zbraní arcivévody Františka Ferdinanda celkem 4 618 předmětů. Arcivévoda zamýšlel vybudovat pod zámkem samostatný komplex muzeálních budov a přistavět k severní straně středního zámeckého traktu slavnostní tzv. gobelínový sál s přemostěním hradního příkopu. Návrh v těžkopádných historizujících formách zpracoval vídeňský projektant Johann Ludwig Simon. Tyto plány se už neuskutečnily včetně plánů umístit do parku expozitury ministerstva zahraničí, obrany a dalších ústředních orgánů. Také byla přistavěna knihovna podle návrhu Walchera z Moltheimu. Z původního vybavení hradu se zachovala pozdně gotická hradní kaple, klenutá sklípkovou klenbou, a barokní jídelna s freskou od Františka J. Luxe z Plzně.

V rámci mírové organizace pěchoty, dislokované v českých zemích Rakouska – Uherska, pěší pluk č. 102 Praha měl v Benešově usídlen – náhradní prapor Benešov, II. prapor Benešov a II. kulometné oddělení Benešov.

Od tohoto roku vyučoval na škole v Krusičanech Antonín Vendr.

Do děkanského chrámu svatého Mikuláše v Benešově byl umístěn nově zakoupený oltář Panny Marie Růžencové (naproti kazatelně). Do chrámu byl v tomto roce přemístěn z filiálního kostela ve Chvojně oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, do severní lodi. K němu byla z Tyrol od Ferdinanda Stufflesera zakoupena socha Božského srdce Ježíšova. Jako kredenc umístěný v presbytáři byl umístěn barokový oltářík panny Marie Sedmibolestné. Při pilířích v přední části hlavní lodi byly umístěny sochy svatého Antonína, svaté Lidmily, svatého Václava a svaté Terezie z Lisieux.

V „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začalo cvičit i žactvo.

Při škole v Týnci byl zřízen hospodářský kurz pokračovací a v lednu začalo vyučování. Kurzu se účastnili

absolventi obecných škol, kurz trval v tomto roce od 25. 1. do 29. 3.

Na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici byl zvolen velitelem sboru Jan Havelka z č. p. 2 a podvelitelem Josef Klenovec z č. p. 17.

Do Benešova byl umístěn i II. zeměbranecký prapor s kulometným oddělením příslušným k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28 Písek (v I. světové válce byly zeměbranecké pluky označovány jako „střelecké pluky“ (K. k. Schützenregimenter)).

Na počátku války byl v každém domobraneckém okresu v českých zemích postaven domobranecký pěší pluk téhož čísla, mající 3 až 4 prapory, což platilo i pro Benešov, kde sídlila expozitura domobraneckého pěšího pluku č. 28 z Písku.

Od 1. 4. začala svoji služební činnost Četnická stanice Konopiště, vyčleněná pouze pro úkoly v rámci ochrany života arcivévody, jeho rodiny a vysokých hostí. Sídlila v Benešově v č. p. 521 a měla 18 mužů stálého stavu, velením byl (na výslovné arcivévodovo přání) pověřen strážmistr Bohumír Hynek (manžel Marie Schneibergové – chůvy arcivévodských dítek).

Dne 11. 6. se na Konopišti naposledy za účasti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este konala slavnost Božího těla (průvod pod baldachýnem).

Dne 21. 6. se konal ve Václavicích sjezd župy Benešovské.

Obecní zastupitelstvo v Bukovanech – starosta Jan Kohout, členové Alois Přeučil, Václav Houzar, Jan Hubínek, Alois Kohout, Antonín Přeučil, kupec František Rýzner, Josef Houzer, J. Houdek, Josef Kohout, Josef Vašák, Josef Hemar.

Byl založen hasičský sbor Chlístov, resp. osamostatnil se od sboru Konopiště – Chlístov (příslušnost k župě č. 41).

Galerie svatého Jiří (bájný rytíř z Kappadoku, voják pronásledovaný pro svoji víru) na zámku Konopiště obsahovala v této době 3 700 exponátů (soch, obrazů, šperků, apod.). V medvědáriu bylo v této době šest medvědů ušatých.

Světovou pozornost upoutalo následníkovo Konopiště. V polovině června (dne 12. a 13. 6.) tu dlel na návštěvě již podruhé Jeho veličenstvo německý císař a pruský král Vilém II. (pocházel z rodu Hohenzollernů, císařem od roku 1888, abdikoval dne 9. 11. 1918, *22. 1. 1899, †10. 10. 1941) v doprovodu říšského kancléře Bethmanna a nejvyššího velitele německého námořnictva admirála Alfréda Tirpitze. Ačkoliv se jednalo o „soukromou“ návštěvu, politický význam setkání dodal německý admirál Alfred Tirpitz (byli podezíráni, že zde připravují válku). Dne 12. 6. přijel do Benešova na nádraží a noci 13. 6. odjel.

            Dne 21. 6. opět navštívil Benešov a Konopiště prof. T. G. Masaryk s dcerou Alicí a synem Janem.

V červnu poprvé zpřístupnil veřejnosti majitel Konopiště zámecký park, vévodkyně část dětských návštěvníků obdarovala cukrovinkami. Dne 19. 6. opustil František Ferdinand Rakouský d´Este s chotí Žofií a dětmi Konopiště a vydal se na cestu na území Bosny – Hercegoviny na vojenské manévry (děti po cestě zanechal v zámku Chlum u Třeboně). František Ferdinand d´Este se zúčastnil jako generální inspektor veškeré branné moci říše ve slovanské Bosně, okupované Rakouskem – Uherskem, provokativních rakouských manévrů císařské armády. Dne 28. 6. se stal v Sarajevu spolu se svou manželkou obětí atentátu, spáchaného srbským nacionalistou Gavrilem Principem (člen srbské teroristické organizace Černá ruka). Sarajevský atentát potom posloužil německým a Rakousko – uherským militaristickým kruhům jako záminka k rozpoutání války, která se brzy rozšířila po celé Evropě.

            Po obětech bosenského sarajevského atentátu (dne 28. 6.) Žofie vévodkyně z Hohenbergu a arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi zůstali nezletilí sirotci Žofie, Max a Arnošt, jejich poručníky byli ustanoveni Jaroslav hrabě Thun – Hohenstein a jeho manželka Jindřiška rozená Chotková z Vojnína, sestra zavražděné Žofie. Starší syn Max (císař Karel I. roku 1917 přiznal prvorozenci titul vévodský) byl považován za budoucího majitele Konopiště, mladší Arnošt (císař Karel I. roku 1917 mu přiznal titul knížecí) měl být pánem na Chlumu u Třeboně.

            Dne 31. 7. byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousku – Uhersku (zbývajících 8 armádních sborů – muži do 37 let). Z SDH Týnice-Podělusy bylo mobilizováno 16 činných členů, jednatel a pokladník František Papoušek (také on později byl mobilizován a pokladnu vedla jeho dcera Božena Cettlová). Při mobilizaci rukují všichni záložníci 102. pěšího pluku do Benešova, kde je narychlo oblékají a sestavují z nich jednotlivé prapory polní. První válečný křest mají prapory 102. pěšího pluku na srbských hranicích. Zálohy na doplnění řad pluku již nestačí a do války jsou odváděni i 18letí hoši či starci nad 65 let. Do benešovských kasáren se však již nevešli, takže byli ubytování v soukromých domech a ve stodolách. Druhá četa byla ubytována v Poříčí nad Sázavou, čtvrtá četa v hostinci na „Čápě“ v Benešově, první četa v Bystřici u Benešova, třetí četa v Táborských kasárnách a pátá četa v sále hotelu Pošta v Benešově.

            Bezprostředně po sarajevském atentátu byly zastaveny veškeré stavební práce na Konopišti, konopišťské panství přešlo na arcivévodovy dědice Hohenbergy, panství spravovalo ústřední ředitelství hohenberských statků.

            Větší část mužů, ze sledovaného okolí obce Úročnice, kteří podléhali branné povinnosti, narukovala k benešovskému pěšímu pluku č. 102 nebo k zeměbraneckému pluku č. 28.

            V obcích v okolí a v samém Benešově byli ubytováni uprchlíci z Haliče a Bukoviny.

V tomto roce byl vrchním zahradníkem na Konopišti I. Camillo Schneider.

V Týnci vznikl spolek „Sdružení studujících“ s cílem povzbudit kulturní dění v obci. Spolek měl v programu i založení muzea.

Benešov - Po zahájení I. světové války bylo do školy na Karlově umístěno vojsko (do srpna), poté byly do školy směstnány veškeré školy z Benešova včetně gymnázia, učilo se střídavě. Pro vojenské účely byly zabrány i prostory „Zimní hospodářské školy“ v Pražské ulici (výuka byla ukončena). Dne 26. 7. bylo gymnázium vojsky zabráno gymnázium pro umístění záložní nemocnice. Na místě, kde měla být zahájena výstavba chlapecké měšťanské školy, byly postaveny nouzové baráky pro vojsko. Dne 27. 7. byla piaristická kolej zabrána pro vojenské účely.

Dne 6. 8. odjel 102. pěší benešovský pluk na srbskou frontu. V září se čtyři tisíce příslušníků tohoto pluku přepravovaly přes řeku Drinu, zachránilo se pouze 700 vojáků. V Benešově sídlil i 28. pluk zeměbrany.

Starosta Společenstva kovářů a podkovářů v Benešově nastoupil do války a po celou válku jej zastupoval jeho náměstek Václav Šach.

V Benešově přestal vycházet časopis „Hlasy od Blaníka“ (vydávání bylo zastaveno). Do té doby v časopise publikovali slavní odborníci a historici a. N. Vlasák, A. Sedláček, F. A. Slavík a M. Navrátil.

Do války odchází občané obce i členové Hasičského sboru, někteří z nich se stali i legionáři a někteří z nich ve válce padli.

V Týnci nad Sázavou byl zřízen zimní hospodářský pokračovací kurz.

Hned na začátku války odešel na frontu učitel týnecké školy Josef Dvořák.

V Benešově byla pozastavena činnost Veřejné lidové knihovny a čítárny.

V obci Úročnice bylo již 40 usedlostí (od roku 1880 přibyly usedlosti č. p. 37 až 40).

           Od 1. 4. započala služební činnost Četnické stanice Konopiště. Sídlila v Benešově č. p. 521, měla 18 mužů stálého stavu, byla vyčleněna pouze pro úkoly v rámci ochrany života arcivévody, jeho rodiny a vysokých hostí. Vedením stanice byl pověřen strážmistr Bohumír Hynek, manžel Marie Schneibergové – chůvy arcivévodských dítek. Jako závodčí sloužil na stanici i Josef Volf.

            V květnu zahájila činnost četnická stanice na Konopišti, velitelem byl strážmistr II. třídy Bohumír Hynek (na výslovné přání arcivévody). Velitel byl manželem chůvy arcivévodových dětí paní Marie Schneiberg. Velitelem byl až do 31. 12., kdy byla stanice zrušena. Zemřel 25. 12. 1932 v Poříčí nad Sázavou.

            Dne 12. 7. 1914 proběhlo v Neštěticích slavnostní svěcení hasičské stříkačky, k této slavnosti byla vydána medaile: AE Medaile 1914 – rub  text „Upomínka na slavnost svěcení stříkačky v Neštěticích 12. 7. 1917“ (6 -řádkový nápis, datum, dvě malé hvězdičky); líc – obraz „Poprsí hasiče se sekerkou nad štítem se zemským znakem, ratolest, text okolo „Vlasti k oslavě – bližnímu k ochraně.“; celé hliníkové, ouško, rozměr 25x25 mm. Šil. 248.

            Založena Četnická stanice Týnec nad Sázavou.

            Těsně před vypuknutím války zemřel starosta krusičanské obce Jan Korbel z Podělus, novým starostou se stal Matěj Čelikovský (do roku 1919), rolník z Chářovic.

Ve dnech 12. a 13. 6. se na Konopišti uskutečnila druhá návštěva německého císaře Viléma II., po ukončení návštěvy dovolil arcivévoda svobodný přístup veškerému obyvatelstvu do zámeckých parků na Konopišti.

            V tomto roce v „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začalo cvičit i žactvo.

            Těsně před atentátem na Františka Ferdinanda d‘Este proběhla poslední slavnost Božího těla.

            Ve Václavicích bylo třemi volebními sbory (každý 4 členy) nové obecní zastupitelstvo: Jan Škvor, Václavice č. p. 3 – starosta, Emanuel Kubásek, Václavice č. p. 9 – I. radní, Josef Kadeřábek, Vatěkov č. p. 4 – II. radní, František Fulín, Přibyšice č. p. 13 – III. radní; členové výboru – Matěj Bakos, Václavice č. p. 8, Jan Vnouček, Václavice č. p. 4, Jan Kadeřábek, Václavice č. p. 21, Antonín Čermák, Václavice č. p. 38, Jan Kubásek, Václavice č. p. 18, František Chobotský č. p. 41, František Fulín, Přibyšice č. p. 17, Josef Hašek, Přibyšice č. p. 8.

            Osadní zastupitelstvo ve Václavicích: František Hašek, starosta, František Chobotský z č. p. 41, František Cacák z č. p. 24, František Kubásek z č. p. 22, František Šindelář z č. p. 5, František hruška z č. p. 9, František Fiala z č. p. 28, František dráb z č. p. 1, Jan Chobotský z č. p. 42, Jan Kadeřábek z č. p. 21 a Čeněk Matoušek z č. p. 16.

            Ve Václavicích se konal již podruhé Župní hasičský sjezd okresu benešovského.

Novým ředitelem benešovského muzea se stal profesor Bačkovský, který připravil novou instalaci sbírek a veřejnosti je představil dne 21. 6. Za války byly sbírky městského muzea umístěny v domě drogisty F. Mareše na Masarykově náměstí.

            Obecním hajným v Krusičanech č. p. 22 byl František Dvořák.

            V září byl v dražbě prodán „Mlýn na Racku“, koupil jej p. Kurel , majitel restaurace v Praze za 42 tis. rakouských korun.

            Po vypuknutí války musela obec Chrášťany dodat vojsku 8 párů koní s povozem a kočího. Ihned rukovali muži do 39 let, pak do 40, 41, 42, k prohlídkám museli nastoupit muži do 50 let.

            V Tismi se vzdal na počátku roku starosta Jan Vaněček z č. p. 9 funkce a po něm byl zvolen starostou rolník Jan Fulín z č. p. 5. Koncem roku byl však povolán do zbraně a jeho funkci převzal druhý radní Jan Škvor z č. p. 26, poněvadž i první radní Jindřich Havránek byl rovněž mobilizován.

            Na podzim byla zahájena výstavba erární silnice z Benešova do Neveklova.

            Krejčím v Chrástu byl Václav Kundrát z č. p. 9.

            Do tohoto roku se dělníci z opačného břehu řeky Sázavy dostávali do práce v přádelně bavlny na brodcích pouze přes týnecký přívoz, bylo dáno povolení ke zřízení dalšího přívozu přímo na Brodcích.

            V důsledku vzniku 1. světové války byla zastavena činnost veřejné knihovny v Benešově.

            Protože všichni členové hasičského sboru v Benešově odešli do války, zůstal jen velitel sboru Josef Jeřábek, podle nařízení dostal proto k ruce jednu četu „Kaiserjägrů“, kteří byli v Benešově posádkou, s těmi velitel hasičská cvičení a službu požární vykonával.

            Arcivévodským hajným na Tužince byl Karel Paris a osobním lékařem následníka trůnu byl primář benešovské nemocnice MUDr. Karel Teuner.

Mlýn v Nespekách patřil mlynáři Františku Zíkovi, byl prodán velkostatku v Pyšelích. Ten tam nechal postavit dvě elektrické turbíny na 120 Voltů. Elektřina se dodávala do Pyšel a Zaječic. Byla zde i pila.

Provozovatel mlýna Brejlov mlynář Antonín Dolejš nastoupil na italskou frontu jako samaritán. Během války občas mlýn navštívil, vozil raněné z fronty do Čech. Mlýn v té době provozovala jeho žena s tchýní – mlýn, hospodářství a stavební výrobu.

Zemřel starosta obce Krusičany – Jan Korbel z Podělus, novým starostou se stal Matěj Čelikovský, rolník z Chářovic.

 

První světová válka

            Po dobu války měli legionáři zastavený plat u tehdejší Legiobanky, tato banka zakoupila mlýn na Racku a dala jej do majetku několika legionářům, první byli – pp. Pokorný, Janoušek a Sviták. Tak byl založen podnik „Racek“ – malý mlýn, pila na vodní pohon, malé hospodářství.

            První budovou na Racku byla tzv. „vila“, stála na původní cestě na Chlístov a byli v ní ubytováni zaměstnanci „dřevařského družstva“. Další pak domek u pily č. p. 10 patřil bývalému majiteli a říkalo se tu „Na vejmiňku“.

            Ještě v této době stával pod zámkem Konopiště největší dub na Benešovsku s obvodem 887 cm.

            Před gymnáziem v Benešově bylo zřízeno rekonvalescentní oddělení pro raněné. V prosinci bylo v týnecké škole umístěno dočasně 60 zraněných vojáků. Další byli umístěni v arcivévodském hotelu. Na konci roku bylo v Týnci a okolí ubytováno 40 válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny (většinou šlo o Židy a Poláky, v Týnci v domě „U Micků“, č. p. 5, v Chářovicích, Podělusích).

 

1915

Benešovské gymnázium bylo přestěhováno do obecní školy Na Karlově, budova byla uvolněna pro vojenské účely Rakousko – uherské armády.

Dne 20. 2. při odjezdu vojáků z Benešova na frontu došlo k protiválečné demonstraci občanů města.

Dne 1. 4. zřídila obec krusičanská zásobovací (aprovizační komisi).

Dne 3. 5. si v Benešově pěšák 10. pochodové setniny Josef Kudrna na cvičišti u sokolovny společně s dalšími vojáky stěžoval na nesprávné zacházení s vojáky – na služební poměry. Zato byl „náhlým soudem“ odsouzen za zločin vzpoury k trestu smrti (popraven/zastřelen v Praze – Motole dne 7. 5. 1915).

Z Benešova byl odvelen místní 102. pěší pluk a na jeho místo přišel pluk císařských myslivců z Jižních Tyrol, jehož příslušníky byli i vojáci italské národnosti.

V Týnci provedl inspektor živnostenských škol pokračovacích a ředitel Státní průmyslové školy z Prahy – Vinohrad Karel Brousek inspekci živnostenské pokračovací školy. Ředitelem školy byl František Josef Půlpán.

V Týnci se dne 29. 9. v arcivévodském hotelu začalo s vojensko – vlasteneckou výchovou (19 chlapců), jako vůdci cvičení byli určeni Stanislav Karas a František Papoušek.

V důsledku války dochází k nedostatku potravin, zejména obilí, chleba, mouky, brambor, tuku apod. Obecní zastupitelstva začaly zřizovat aprovizační komise, neboť již v tomto roce byly zavedeny poukázky na chleba, později na cukr, na tabák, mýdlo, šatstvo, obuv apod. Vojsko provádělo rekvizice obilí, dobytka a koní. Pořádaly se sbírky kovů a dalších potřeb. Stát nutil obyvatele poskytovat půjčky na krytí výdajů spojených s válkou, půjčky byly úročeny, ale nevraceny. Byly zakázány venkovské zábavy. Byl nedostatek lékařů, např. týnecký obvodní, tovární a nádražní lékař se staral o celý týnecký obvod s cca 4,5 tisíci obyvateli. Byly zavedeny chlebenky, cukřenky, tabačenky, mýdlenky, … (poukázky na základní potraviny, šatstvo a obuv). Používaly se náhradové potraviny – malinové, ostružinové a jahodové listí na čaj, žaludy nebo boby na kávu, pekl se kukuřičný chléb, náhražkové kopřivové nebo papírové šaty, v přádelně na brodcích se předla papírová vlákna. Doma se vařilo pivo a mýdlo.

Dne 23. 11. byla rozpuštěna Česká obec sokolská.

            V době války byl zřízen Válečný obilní ústav, každý rolník měl svého komisionáře, kterému musel prodávat úrodu, byly stanoveny maximální výkupní ceny (1q pšenice 34 korun, 1q ječmene 28 korun, 1q žita 28 korun, 1q ovsa 26 korun). Soupis obilí (vymláceného i nevymláceného) a mouky ve Václavicích byl pověřen řídící učitel Jan Šunda. Přehled kontrolovala komise: obecní starosta Jan Škvor, řídící učitel Jan Šunda a Josef Kadeřábek, rolník z Vatěkova. Koncem roku organizoval dobrovolný výkup obilí ředitel zimní hospodářské školy v Benešově J. Josíf a c. k. komisař Mráz.

Z benešovských Kasáren byl odvelen 102. pěší pluk a na jeho místo přivelen pluk císařských myslivců z jižních Tyrol, členy pluku byli italští vojáci.

 

1916

            Na Brodcích se dne 15. 1. uskutečnila zábava, při které dělníci z brodecké přádelny zpívali zakázanou píseň „Hej Slované“.

            V měsíci červnu pro silnou „nespolehlivost“ českých pluků v zázemí, nastává všeobecné stěhování českých pluků do Uher a maďarských a německých pluků do Čech. Tak se benešovský 102. pěší pluk dostal do uherského města Bekes-Csaby.

V Benešově byla po proudu benešovského (Černoleského) potoka, ve vzdálenosti 300 m od stávající vodárny a studny vyhloubena další studna a propojena se stávající a doplněno bylo vše úpravnou vody a vzdáleným rezervoárem, který se nachází nad městem u silnice vedoucí do Prahy. Autor projektu profesor české vysoké školy technické ing. J. V. Hráský (pojmenována po něm i nedaleká ulice). V téže době byla do Benešovského potoka svedena i městská kanalizace.

            Dne 21. 11. se stal, po smrti císaře Františka Josefa I., císařem synovec Františka Ferdinanda d‘Este, Karel I. (vládl 1616 až 1918).

            V květnu byl v Praze Motole popraven Josef Kudrna, uskutečnil vzpouru na cvičišti vedle benešovské sokolovny.

Zemřel Antonín Pinkas (*1855), jeho jméno je spojeno s velmi významnou dokumentační činností, s odkazem, který zanechal ve formě rozsáhlého rukopisného díla o topografii Benešova s kresbami jednotlivých domů. Tento dokument je zdrojem informací o podobě Benešova koncem 19. a začátkem 20. století. K preciznosti, se kterou se Pinkas věnoval této činnosti, přispěla zřejmě i jeho profese notáře. Město Benešov jej jmenovalo v roce 2002 čestným občanem.

            Starostou obce Václavice byl Jan Škvor, v tomto roce mu císař František Josef I. udělil stříbrný záslužný kříž.

            Vojenské odvody václavických branců se konaly v Benešově v restauraci u „Strejčka“. Dozvuky pak ve Václavicích v hostinci u „Čermáků“.

            Během války studenti z Týnce nad Sázavou utvořili „sdružení studentů“ a obnovili činnost místní knihovny „U Korbelů“, knihy jim zapůjčil hasičský sbor, neboť jejich knihovna v důsledku odchodu některých členů do války nefungovala.

Dne 31. 12. nečekaně zemřel MUDr. Antonín Maxera, obvodní, tovární a nádražní lékař (obvod měl 47,85 km2, 4 220 obyvatel, služné 800 K a cestovní paušál 300 K/rok). Na základě konkurzu se stal novým lékařem MUDr. František Babánek.

Mezi lety 1916 až 1918 byla vybudována úzkorozchodná dráha vedoucí k lomům v údolí Konopišťského potoka, přepravu zajišťovaly vozíky tažené koňmi. Dráha zanikla v období druhé světové války.

Benešov posílil zdroj pitné vody o další studnu vzdálenou 300 m od studny stávající.

 

1917

V Brodecké přádelně místo předení bavlny se vyráběl papírový motouz.

Dne 10. 5. před budovou Okresního hejtmanství v Benešově (č. p. 414 v Nádražní ulici, později budova Okresní vojenské správy)konal veřejný protest cca 300 žen a dětí proti snížení válečných moučných a chlebových dávek a proti nedostatku tuku.

V květnu c. k. zemská školní rada nařídila rekvírovat školní zvonky (týnecká škola odvedla dva, malý a velký), odevzdávaly se zvony (z týneckého kostela svatého Šimona a Judy byly sneseny dva památeční zvony, ponechán jen jeden).

Spořitelní a záložní spolek v Týnci vydal lepenkové lístky, opatřené razítkem spolku, které sloužily občanům k upisování „válečných půjček“.

V Týnci zanikly spolky – týnecká tělocvičná jednota, sbor dobrovolných hasičů, knihovna a divadlo. Vznikl však – Spolek studujících, spolek pořádal přednášky, zábavy, hrál ochotnické divadlo, pro děti loutkové divadlo (spolek fungoval do roku 1922).

Od 11. 6. slouží u 10. československého střeleckého pluku č. 1 svobodník Otto Stojánek (později ruský legionář).

V Benešově se narodil Vladimír R. Scharf (†1985 Benešov), volná tvorba, práce na filmové a novinové reklamě.

V Týnci a okolí žilo 42 válečných uprchlíků, také se zde objevili váleční zajatci (Italové, Rusové).

V Týnci (Tejnici) pokračovala jednání o stavbě silničního mostu přes řeku Sázavu, uvažovalo se o provizorním mostě.

V Benešově zemřel poslední řádový ředitel gymnázia v Benešově, lidumil Josef Roman Kůrka (*1845, empírový hrob na starém hřbitově v Benešově).

            Dne 15. 1. se ve Václavicích konala prohlídka domů, zda nejsou schovávány zásoby úrody, prováděla ji komise ve složení: Jan Škvor, starosta, Jan Šunda, řídící učitel, Josef Kadeřábek, rolník z Vatěkova a Václav Hynek, četnický strážmistr.

            Poprvé v tomto roce se začalo v Týnci kopat hadrákem do branky, do Týnce přinesl kopanou Standa Karas, jedenáctiletý syn týneckého učitel z prázdnin z Hradce Králové. Hrálo se bosky na prostranství před hotelem. Na školním hřišti se hrát nesmělo, takže se hrálo na placech „V Pískovci“, „V Place“ (u hradu) a v „Kozlovicích“. V té době se v blízkém okolí ještě kopaná nehrála.

            V tomto roce osady obce Chrášťany požádali o samostatné volby v osadách – v Oušticích byl prvním starostou František Kadeřábek (hostinský a krejčí), v Šobišovicích Josef Šmejkal z č. p. 11, v Chrášťanech Václav Padevět z č. p. 15.

            Vojsko odjíždějící na frontu z Benešova přísahalo zpravidla na náměstí v Benešově, před lékárnou byl postaven oltář a polní kněz sloužil mši, po ní následovalo kázání a po něm přísaha v jazyce české, německém a maďarském.

            Město Benešov zakoupilo rozvodnou síť (venkovní) pro nízké napětí 3x220/120 V, kabelovou síť pro napětí 3 000 V, transformační stanice a elektrárnu za 500 000 Kč od banky Sekuritas. V elektrárně byly Dieselovy motory o výkonu 120 a 60 KS a generátory o výkonu 100 a 40 kVA pro napětí 22 000/3 000 V, rozvodna, rozvaděč s příslušným zařízením fázovacím. V normálním období se elektrický proud 22 000 V odebíral od Elektrárenského svazu okresů středočeských v Praze, v městské elektrárně se transformuje na napětí 3 000 V, kabelovým vedením se rozvádí po městě do 6 transformačních stanic o výkonu 475 kVA. Dodávka pro státní pivovar, veřejnou všeobecnou nemocnici a městskou vodárnu se děje o vysokém napětí 3 000 V, podniky mají vlastní transformační stanici. Do domů je zaváděn elektrický proud střídavý, třífázový, 50 period, 3x220/120 V. V případě přerušení dodávky začínají pracovat Dieselovy stroje. V záloze je městská vodárna.

            Založeno České srdce Benešov.

            Hostinským v Krusičanech č. p. 11 byl Josef Hrstka.

            V obvodu obcí Václavice, Chrášťany a Krusičany se nacházelo 6 mlýnů.

V Nespekách byl nalezen obrovský poklad – 4 000 denárů Vratislava II., prvního českého krále (vládl 1061 až 1092), vsí vedla Linecká cesta.

 

1918   

V lednu dostal Týnec (Tejnice) materiál na stavbu provizorního mostu přes řeku Sázavu, materiál byl z provizorního mostu přes Berounku u Lahoviček. Týnecký stavitel Jan Štros vypracoval projekt, platy a rozpočet. Most však nebyl postaven.

Byl zastaven provoz brodecké přádelny.

Pivovar v Benešově se dostal pod vnucenou správu státu.

První zápis do „Pamětní kniha místní obce Krusvičanské“ (založena roku 1885, obsahuje zápisy od roku 1850) po válce provedl Václav Pešata z Krusičan č. p. 4, zápis popisuje krušný život v obci ve válečných letech. Pravděpodobně prvním kronikářem byl František Doležal, rolník z Krusičan č. p. 9.

Dne 25. 5. znovu benešovské ženy (asi 200) protestovaly v budově okresního hejtmana proti nedostatku chleba, demonstraci rozehnalo vojsko.

Aula benešovského gymnázia přestala být kaplí.

V červnu se 102. pěší pluk stěhuje z uherského Bekes-Csaby do Hartbergu v Tyrolích. V říjnu pak polní prapory druhý, třetí a čtvrtý se z italského bojiště stěhují do Srbska- Rumy s cílem zadržet dohodové vojsko, které se na frontě soluňské spojilo a přichází osvobodit Srbsko. Teprve dne 4. 11. se k pluku dostane zpráva o vyhlášení samostatnosti ČR. Veškeré české důstojnictvo i mužstvo si připíná slovanské trikolory na čapky a „karlíky“ zahazuje. Současně se zbavuje německých důstojníků. Pluk pomáhá správě města Rumy a tak je prvním z pluků československých, který je ve službách vojska dohodového. Ve městě je až do příchodu srbského vojska. Za pomoc městu dostal krásně vyšitý prapor (později byl v úschově u pěšího pluku č. 48 „Jugoslavia“. Pluk se vrátil do Benešova. Jednotlivé prapory pak odcházejí chránit československé pohraničí.

V týnecké škole byl zrekvírovaný zvon nahrazen zvonkem elektrickým, daroval jej škole Jindřich Micka.

            Ani školu ve Václavicích neminula první světová válka. Kronika václavické školy uvádí: Z 200 mužů sloužících ve válečné službě bylo 44 zajatců a 16 padlých nebo zemřelých. Pokud bylo zjištěno, jsou mrtví též František Antonín Havelka, Vincenc Žaba a Antonín Franč z Úročnice. Nejen dospělí muži našli smrt ve válce. Oběťmi se staly i děti z Úročnice, které navštěvovaly václavskou školu. V Rusku padl Karel Procházka, v Jižních Tyrolích Jan Růžička a na ruské frontě Jan Hlaváček z Úročnice. Na seznamu lidí spojených s válkou se objevili i nezvěstní z Úročnice: Antonín Procházka, Antonín Kohoutek, Vincenc Žaba, František Havelka.

            Na Chlumu měl vyhrazeny 4 dolové míry Ladislav báňský podnikatel Josef Bambus z Příbrami, jenž nechal na jihovýchodním svahu vrchu zpřístupnit starou štolu. Kyzové impregnace z ní údajně obsahovaly 15-23% železa, stopy až 4 gramy/tuna zlata a stříbra a sledy až 0,4% mědi. 

            Z Rakousko – Uherského pěšího pluku č. 102 Benešov vznikl po válce 48. pěší pluk Benešov.

            Dne 16. 6. byl v Piavonu Karel Cudlín z Benešova, střelec 2. roty 33. střeleckého pluku a dne 22. 6. byl popraven v Oderzo bratr František Tomaides, střelec 1. roty 33. střeleckého pluku italských legií. Oba legionáři – mučedníci na šibenicích umírali s vidinou svobodné vlasti.

            Dne 16. 7. byl na usurijsk

é frontě na Dálném východě raněn a ubit bratr Jan Diviš z Benešova.

            Dne 20. 7. byl v Benešově ustanoven okresní národní výbor, dříve než k tomu vyzval pražský národní výbor. Iniciátory jeho vzniku byly socialistické strany.

V srpnu vznikl v Benešově Národní výbor, který se přihlásil k myšlence samostatného Československa. Členy byli zástupci sociální demokracie, národních socialistů, státoprávních demokratů a realistické strany.

V Týnci se poprvé objevil opravdový kožený kopací míč, přivezl jej Mirek Hanišů, bratranec Standy Karase. Prvním kapitánem týneckého fotbalového manšaftu se stal Jarda Kudrna z Podělus. Hráči – Standa a Karel Karasové, Karel Cettlů, Emil Kosů, Pepík Herzů, Fanda Peřinů, Míla Šípků, Jenda Kohoutů z Bukovan, Václav Adámků z Pecerad.

V Benešově byla ustavena z podnětu členů agrární komory Okresní hospodářská rada, která dohlížela nad zásobováním, přídělovým systémem a rekvizicemi.

Na benešovském gymnáziu začaly studovat dívky poprvé jako veřejné žákyně (dříve jako hospitující privatistky).

Informace o zahraničním odboji v Benešově šířili členové Maffie (česká odbojová organizace), členem byl i advokát dr. František Veselý (*1863, †1935, od roku 1900 člen realistické strany v Benešově, v letech 1919 až 1920 ministr spravedlnosti).

Dne 20. 10. se ve Střížkově na Benešovsku narodil Václav Stejskal, v roce 1942 přišel do Týnce pracovat ve Zbrojovce Ing. Janečka. Rád kreslil a maloval (již v roce 1932 při návštěvě své tety na Brodcích namaloval „panoramata starého Týnce“). Člen malířského kroužku v týnecké Zbrojovce, kroužek vedl v té době akademický malíř Odehnal (nasazený na práci v brodecké Jawě). Maloval akvarely, kreslil pastelem, jemné perokresby, ilustroval místní měsíčník, i obecní kroniku (od roku 1969), maloval i kulisy pro peceradské ochotníky. Podílel se na otevření týneckého muzea a v roce 2000 dostal (nedlouho před svou smrtí) ocenění/titul „Blanický rytíř“.

Dne 28. 10. o půl třetí hodině odpolední dorazila do Benešova telefonická a telegrafická zpráva o prohlášení samostatnosti republiky. Ihned se zpráva donesla ke všem benešovským občanům a ti vyšli do ulic slavit. Prodávali se trikolory, strhávaly „orlíčky“ a stříleli rakety. Večer se konala schůze a byl zvolen národní výbor, který převzal úřední správu města. Společně s Čechy slavili i Italové, kteří byli do Benešova vystěhováni z oblasti Jižních Tyrol, zejména z Rovetera a Trenta (důvodem vystěhování byla blízkost fronty a politická nespolehlivost těchto Rakousko – uherských občanů).

Poslanec Dr. Zahradník konal okružní jízdu „po lokálce“ z Prahy do Týnce, aby podal zprávu o konci války. Po příjezdu vlaku se týnečtí sešli v hostinci „U Korbelů“, aby oslavili vyhlášení samostatnosti. Dne 30. 10. pak proběhla oslava v obecné škole.

Dne 28. 10. naproti domu p. Jukla, č. p. 15, v Týnci nad Sázavou byly na počest samostatnosti vysazeny po obou stranách silnice do Podělus vysazeny dvě lípy, nalevo lípa „Masarykova“, napravo lípa „Wilsonova“.

V Benešově působila sokolská družina České srdce (ukázky národních tanců).

V Peceradech po válce byla v č. p. 79 otevřena jednonohým válečným invalidou Karlem Doležalem trafika.

V listopadu opustili Benešov italští vojenští dobrovolníci (uvolnili tak kasárna i městské budovy, i školské), tyrolští myslivci a současně se dne 9. 11. vrátil 102. pěší pluk do vlasti z fronty na Piavě (šli, jeli, cestou se probíjeli), do kasáren v Benešově. (102. pěší pluk byl během války nasazován na italskou a srbskou frontu; jeho velitelství bylo přeneseno do uherského města Bekes-Csaby, později do Hartbergu v Tyrolích. Konec války zastihl 102. pěší pluk v Srbsku, kde se jeho čeští vojáci ihned po převratu přátelsky kontaktovali s místním obyvatelstvem, což vedlo k přeměně 102. pěšího pluku rakouské armády na československý pěší pluk č. 48 s čestným názvem Jugoslavia.)

Dne 14. 11. byl aklamací prezidentem republiky zvolen Tomáš Garyk Masaryk (prezidentem 1918 až 1935).

Začátkem prosince se do vlasti vraceli i do Benešova vystěhovaní Italové.

Dne 21. 12. se na nádraží v Benešově zastavil první prezident T. G. Masaryk, ministr vyučování Habrman, ministr železnic dr. Zahradník, ředitel železnic Baštýř, nejvyšší velitel vojska polní maršálek Diviš a básník J. S. Machar. Všechny přivítal předseda okresního národního výboru v Benešově stavitel František Mařík.

Dne 27. 12. na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici byl zvolen velitelem sboru Otto Stojánek z č. p. 22 a podvelitelem František Příhoda z č. p. 13.

Prvním kronikářem kroniky města Benešova po I. světové válce byl Ladislav Trmal.

Max a Ernest synové Františka Ferdinanda d´Este opustili v tomto roce zámek Konopiště, který obývali po smrti svého otce a matky, odstěhovali se do Rakouska.

Hned po státním převratu se konopišťské obyvatelstvo seskupilo v Národní jednotě Pošumavské, vedoucím odboru se stal řídící učitel na Chlístově Václav patka. Založil ochotnický kroužek a začal s kulturní činností. První divadelní kus se Cikánský baron se hrál v bývalé kovárně, jakési kůlně. Později se hrálo v zámecké restauraci nebo v přírodě, na tenisovém hřišti pod zámkem. Dále pak byl založen dětský soubor, který hrál v bývalé vojenské strážnici. Soubor dospělých hrával také v sousedních obcích na Chlístově a ve Václavicích. Václavický soubor pak sehrál na oplátku na Konopišti divadelní představení Z českých mlýnů. Na Konopišti byl též založen hudební kroužek, který vedl podplukovník Říha (jádrem kroužku byli učitelé z okolí František Novotný, Václav Patka, Antonín Chuchvalec, Josef Dvořák).

            V Československu byla přijata tzv. “manželská novela“, která zavedla možnost výběru uzavírání sňatků formou církevní nebo civilní.

            V Benešově byla obnovena činnost veřejné lidové knihovny a čítárny.

            Majitelem „koželského mlýna“ byl mlynář František Paris.

            Založena Družina válečných poškozenců Benešov.

            V květnu ve Václavicích byly rekvírovány hromosvody, mosazné kliky a zvony z věže kostela svatého Václava, velký zvon Václav nešel sundat, tak byl rozbit. Ze všech zvonů zůstal jenom umíráček. Dne 11. 6. Byly odebrány cínové píšťaly z varhan a nahrazeny zinkovými.

            Do října byl starostou obce Tisem Jan Škvor z č. p. 26. Prvním starostou obce po válce se stal rolník Václav Fulín z č. p. 1.

            Velkostatek Konopiště před tím, než byl znárodněn: 5 566 ha půdy, polní hospodářství bylo rozděleno na 15 dvorů, 7 dvorů bylo vedeno ve vlastní režii a ostatní dvory byly propachtovány. Průmysl byl zastoupen parostrojním pivovarem a lihovarem v Benešově, sýrárnou v Poměnicích, cihelnou v černém lese, Čerčanech a na Babě, vápennou pecí v Čerčanech a rozsáhlými lomy žulovými v Mrači, Svárově a Horních Požárech. Lesní hospodářství bylo rozděleno na 8 revírů. Velkostatek vyráběl pro prodej: 60 000 hl piva, 1 680 hl lihu, 520 q sýra, 2 000 000 ks cihlářského zboží, obilí, dříví a zvěř. Vedení velkostatku sedělo v Benešově a řídilo činnost správců režijních dvorů, správce pivovaru, lihovaru, přednostu lesního úřadu a vedoucí zahradníky. Po znárodnění byl rozdělen na správu státních lesů se sídlem na Želetince, správu státních statků se sídlem v Benešově, správu státního pivovaru se sídlem v Benešově a správu státních lomů se sídlem v Horních Požárech. Pozemkovou reformou bylo odňato 593 ha, ředitelství v Benešově bylo zrušeno

Správa státních statků v Benešově byla rozdělena na správu v Mariánovicích a v Poměnicích, obhospodařováno bylo 1 812 ha. Pěstuje se – žito, pšenice zimní a jarní, ječmen jarní, oves, hrách, vikev, jetel červený, vojtěška, cukrovka, řepa krmná, mrkev, semenka řepky cukrové a krmné, řepka. Půda se obdělává pomocí volů, koní a traktorů. Chovají se červenostrakaté české dojnice, skot karpatský vepřový dobytek. Ovocnářství – třešně, jabloně, švestky (třešňovka v Žabovřeskách na „Šabáku“, švestky v Mariánovicích na „Myšovci“, ovocné školky v Poměnicích). 23 rybníků v povodí potoků Skalického, Konopišťského, Koželského, Janovského a řeky Sázavy (Konopišťský kapr, štika, lín, sádky v Konopišti). Sýrárna v Poměnicích (Konopišťské sýry, máslo), lihovar byl pronajat, dvě kruhové cihelny byly pronajaty (v Černém lese a Čerčanech).

            Byla dokončena výstavba erární silnice z Benešova do Neveklova.

Ve Vlašimské ulici byla zbořena kaplička svatého Jana Nepomuckého z XVIII. století. Šestiboký tvar, zděná se šindelovou střechou.

            Z Václavic bylo celkem ve válce 74 mužů, z toho padlo 14. Jan Bárta, definitivní učitel na škole zdejší, zajat v Srbsku a zemřel na tyfus v Řecku, Josef Bakos, rolnický syn z č. p. 4, zastřelen v Karpatech, Václav Bakos, rolnický syn z č. p. 8, František Fiala, rolnický syn z č. p. 25, Václav Hašek, rolnický syn z č. p. 36, Bedřich Hruška, při návratu v Ardsteten přejet vlakem, František Chobotský, hošík 18-ti letý z č. p. 40, Karel Kubásek, chalupník z č. p. 18, zemřel v nemocnici v Rusku, František Kadeřábek, rolnický syn z č. p. 20, zahynul v Srbsku, František Šlingr, z Vatěkova č. p. 6, Václav Vnouček z č. p. 50, Jan Vilímek z č. p. 25, Václav Velebil z č. p. 39 a Jan Zazvonil z č. p. 11.

            V odboji proti Rakousku do řad legií z Václavic vstoupili: František brož, tesař z č. p. 6, italský legionář, Jaroslav Hašek, z č. p. 36, italský legionář, Václav Hašek, z č. p. 34, italský legionář, Jan Holas, z č. p. 52, italský legionář, Josef Kříž, z č. p. 13, ruský legionář, Bohumil Šíma, z č. p. 35, ruský legionář.

            Dne 10. 11. tehdejší místostarosta „Tělocvičné jednoty Sokol v Týnici nad Sázavou“ Sládeček svolal valnou hromadu, na které byla po válce činnost Sokola obnovena (iniciativou byla i výzva starosty ČOS).

Dne 21. 12. projel Benešovem vlak s T. g. Masarykem při návratu do Prahy. Vítalo i 100 Sokolů ve stejnokroji.

 

Konec I. Světové války

            „Sdružení studujících“ v Týnci spolupracuje s divadelními ochotníky a rozhoduje se o založení loutkového divadla, hraje ve staré škole, v hostinci „U Korbelů“ a zajíždí do okolních vsí. Divadlo si vozí na trakaři. Po ukončení studií studenti předali obci – „“Osvětové besedě“ a ta je poté zapůjčila spolku „Sokol“.

 

1919

Benešov se stal sídlem berní správy a berního úřadu (do roku 1948).

V Benešově se narodil historik Jaroslav Kladiva (vězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu, spisovatel, novinář).

V Krusičanech v č. p. 17 otevřela po skončení války paní Vnoučková (manželka zedníka Františka Vnoučka) prodejnu.

Dne 2. 1. uskutečnil SDH Týnice-Podělusy první členskou schůzi po válce a dne 19. 1. první valnou hromadu. Zde bylo připomenuto, že z vojny se dosud nevrátili Josef Vrbický, Antonín Starý a Jan Holeček, že nezvěstní jsou p. Rybář a Josef Šíma, v zajetí je Josef Kříž a Jan Holeček, na frontě padli Josef Pína a Karel Šípek. Starostou byl zvolen Ludvík Štros a velitelem Jindřich Micka.

Dne 31. 1. Národní shromáždění přijalo nový volební řád do obcí, všeobecné, rovné a tajné hlasovací právo pro občany starší 21 let s tříměsíčním pobytem v obci. Volit mohly i ženy.

Dne 27. 2. obecní zastupitelstvo krusičanské v čele se starostou Ludvík Štrosem (do roku 1922, před tím byl starostou Matěj Čelikovský, rolník z Chářovic) z Týnce se usneslo, že dá 50 tis. Kč na stavbu mostu. V letech 1919 – 1920 byl most přes řeku Sázavu v Týnici postaven (dnes Týnec), stavěla firma Kapsa a Müller z Prahy (stavitel Ing. Klement, v Týnci se oženil). Konečná cena 1,6 mil. Kč. Protože šlo o první most postavený v ČSR po získání samostatnosti, byl nazván po prezidentu T. G. Masarykovi.

V březnu bylo na základě zákona na přechodnou dobu zavedeno kolkování starých rakouských bankovek a byla zavedena koruna československá (Kč), převod 1 : 1, 1 Kč měla 100 haléřů. Při kolkování byla vyměněna jen 1 polovina bankovek, druhá polovina byla zadržena v bance s úrokem 1%. V průměru odpovídalo 100 Kč 3 USD a 8 Kč 1 DM.

Od března byl novým starostou Společenstva kovářů a podkovářů v Benešově Václav Šach.

Dne 15. 4. byl v Benešově ukončen vojenský zábor piaristické koleje, v srpnu byly prostory školy značným nákladem opraveny a v září se začalo opět učit, avšak ve stísněných prostorech. Ve dvou místnostech bydleli soukromníci, v jedné měl dílnu truhlář, ve dvou místnostech nevhodných pro vyučování byla zřízena kuchyně a jídelna odboru péče o mládež, kde se vařilo 300 porcí jídel denně pro žactvo.

Zemřel týnecký lékař MUDr. Antonín Maxera (ordinaci měl v domě č. p. 46 na Benešovské ulici), po něm do Týnce přišel MUDr. František Babánek (praktický a drážní lékař, ordinaci měl v domě č. p. 5 – U Micků).

Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově byl od 12. 1. Bedřich Šmakal.

Dne 16. 4. přijalo národní shromáždění zákon o pozemkové reformě (záborový), pro účely pozemkové reformy byly zabrány soubory nemovitostí náležející jedné osobě nebo spoluvlastníkům - zemědělské pozemky (role, louky, zahrady, vinice, chmelnice) o výměře nad 150 ha a nad 250 ha veškeré půdy. Tento zákon povoloval prodej z volné ruky, a to zejména zaměstnancům a pastýřům.

V Benešově byla obnovena činnost Městského muzea a dne 20. 5. byl založen Klub českých turistů.

            Dne 1. 5. na komárenském mostě (vpád maďarských vojsk na Slovensko) padl bratr Ctibor Veselý z Benešova, podporučík 1. roty 39. výzvědného čsl. pluku.

            Až do této doby mělo Společenstvo živností oděvních v Benešově sdružující krejčí, kožešníky, rukavičkáře, kloboučníky, modistky, barvíře a pletárny, navíc i holiče vlastní nemocenské pojištění učňů, bylo však zrušeno novelizovaným zákonem o nemocenském pojištění.

Dne 27. 5. byl schválen zákon o výkupu dlouhodobých pachtů, neboť většina rolníků hospodařila na propachtované půdě, přičemž pachtovné pohltilo většinu zisků. Pachtýř nebo podpachtýř měl nárok na postup do vlastnictví pachtovaného pozemku i s obytným stavením, hospodářskými budovami, dvorkem a zahrádkou. Cena pozemku se pohybovala od 2 105,39 Kč do 3 864,43 Kč za hektar.

V Benešově byla obnovena činnost ochotnického spolku Svatopluk Čech, až do roku 1939 spolek prožíval největší rozmach.

Byl schválen stavební zastavovací plán obce Čerčany, který Ing. Bedřich Fürst z Benešova zpracoval v roce 1914.

V Benešově začal vycházet týdeník Blaník a vznikl zde Akademický klub (organizovaný benešovskými studenty gymnázia a vysokoškolskými studenty, rozvíjel avantgardní formy divadla, měl vlastní Akademický jazz orchestr a stálou loutkovou scénu v hostinci „Na čápě“ (dnes na jejím místě stojí Úřad práce).

V „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začaly cvičit i ženy. První náčelnicí byla A. Karásková. Spolu s muži a dorostem cvičili v Praze na VII. Všesokolském sletu.

Prezident T. G. Masaryk s chotí navštívil dne 11. 5. Benešov dr. Veselého, účelem návštěvy bylo projevit účast s úmrtím jeho mladšího syna Ctibora (italský legionář, který padl na mostě v Komárně při hájení Slovenska proti Maďarům).

Dne 11. 6. byl zřízen Státní pozemkový fond, který řídil provádění pozemkové reformy a stanovoval cenu pozemků pro prodej.

Kopaná mezi čepice se v Týnci hrála od léta v „Náklí“. Míč si koupili za 100 Kč od vojáků v Benešově, místo gumové duše používali vepřový měchýř. Nejvíce však kopanou hráli týnečtí gymnazisté v době čekání na vlak v Čerčanech (v tzv. „Čerčanské strouze“ a na louce před nádražím). První přátelský zápas sehráli gymnazisté proti návštěvníkům měšťanky v Čerčanech.

Dne 6. 7. se v Týnci sešlo nově zvolené osadní Zastupitelstvo (obec krusičanská), přítomné přivítal zástupce okresní politické správy týnecký učitel František Papoušek. Starostou byl zvolen Antonín Šípek, st., náměstek lékař MUDr. František Babánek, členové osadní rady – domkář František Páša, stavitelský příručí Bohumil Cettl, finanční komise – mlynář Jindřich Micka, dělník Josef Klíma a učitelka Marie Klatovská, okresní správou politickou byl do komise navržen učitel František Půlpán a Václav Dvořák, zbývající členové zastupitelstva – Václav Dřízhal, mlynářský dělník Alois Pazdera, Václav Šípek a Josef Zoula. Dne 12. 11. se na jednání zastupitelstva jednalo o osamostatnění Týnce. Starostou obce krusičanské se stal vážený týnecký stavitel Ludvík Štros. Mlynář Jindřich Micka urgoval kladné vyřízení žádosti o odtržení Týnce od obce krusičanské na ministerstvu vnitra (i přes negativní vyjádření soudního okresu Neveklov).

Dne 7. 8. uskutečnil SDH Týnice-Podělusy slavnostní valnou hromadu k oslavě 20. výročí založení sboru.

V Benešově byla obnovena výuka v „Zimní škole hospodářské“ v Pražské ulici č. p. 131, připomíná se i dívčí odbočka (obchodnice, dámské krejčové) školy „průmyslová škola pro učedníky“.

Autobusová doprava byla v působnosti ministerstva pošt a na Benešovsku byl zahájen autobusový provoz mimo jiné na trati z Benešova do Neveklova a z Benešova do Týnce nad Sázavou.

Vzniklo v č. p. 7 v Netvořicích v souvislosti se vznikem samostatného československého státu v roce 1918 Muzeum  Netvořice za podpory obce a Spolku rodáků z Netvořic a okolí.  Muzeum má pozoruhodnou sbírku týnecké kameniny, exponáty archeologické, numismatické, uměleckohistorické a národopisné.

Po první světové válce připadlo Konopiště československému státu, zámek i park byly zpřístupněny veřejnosti. Státu připadl v tomto roce i hospodářský statek Benice.

Narodil se PhDr. Jiří Tywoniak (1919 – 1995) neúnavný průkopník nových postupů v organizaci muzejní, archivní, památkové a publikační činnosti. Byl středoškolským profesorem, veřejností byl však vnímán spíše z působení ve výše uvedených oblastech. Byl zakladatelem regionálních sborníků i Benešovského kalendáře. V roce 2000 byl jmenován čestným občanem města Benešova in memoriam.

            V té době dochází v Úročnici i ke změnám ve složení v hasičském sboru. Do funkcí nastupují synové těch, kteří stáli u kolébky sboru a tak se mění funkce velitelů i jednatelů. Byli to velitelé Matěj Kaprálek, Otto Stojánek, František Kudrna a Josef Kolář, zasloužilí strojmistři Josef Klenovec a Josef Novák (kovář z č. p. 6), pokladní Antonín Pohůnek a Jan Havelka, jednatelé Josef Svoboda a František Hubínek, kterému vděčíme za to, že s velkým rizikem nám uchoval listiny a knihy, z kterých dnes můžeme čerpat celou historii sboru. Všech těchto i dalších nejmenovaných předchůdců si členové dnešního Sboru dobrovolných hasičů váží a jsou jim vděčni za to co pro myšlenku „Bližnímu k ochraně a Vlasti k oslavě“ vykonali.

            Nad vchodem bývalé obecné školy v č. p. 35 ve Václavicích byla umístěna černá žulová deska - pamětní deska s textem Na paměť prohlášení Československé republiky v den 28. října 1918 naším osvoboditelům Masarykovi a legionářům.

Místostarostou Benešovské župy se stal František Poloprudský z Poříčí nad Sázavou (do roku 1920).

V době první pozemkové reformy koupil dr. F. X. Jiřík, ředitel pražského Uměleckoprůmyslového muzea, hradní areál v Týnci nad Sázavou, dal opravit zanedbané a zpustošené objekty (v 19. století rotunda sloužila jako kůlna a dokonce i chlívek) a opět je jednotlivě rozprodal.

V Benešově proběhla vlna protidrahotních nepokojů, dokonce i protižidovských demonstrací a rolnické akce na podporu pozemkové reformy. Dne 12. 8. na stavbě železniční tratě Benešov – Votice došlo ke stávce 340 dělníků, kteří požadovali vyšší mzdy.

Zemřel Antonín Pinkas (*1858), notář, autor rozsáhlého rukopisného díla o Benešově a okolí, hrob má ne starém hřbitově v Benešově. Městské muzeum v Benešově odkoupilo od vdovy Ludmily Pinkasové za finančního přispění města, městské spořitelny a okresní hospodářské záložny za cenu 5.000,- Kč pět svazků týkajících se Benešova a následně za cenu 3.500,- Kč zbývající svazky věnované okolním obcím.

            V Bukovanech začalo pracovat patnáctičlenné obecní zastupitelstvo, starostou byl Josef Kaňka, domkář z Bukovan (strana malorolníků, domkářů a živnostníků), náměstkem Antonín Šebek z Bukové Lhoty a Josef Kopecký, hostinský z Bukovan(oba ze strany republikánské (agrární)). Slib složili 30. 6.

            V Bukovanech byla založena „Družina válečných poškozenců“.

            V Benešově byl založen turistický odbor.

Na Konopišti byl založen archiv konopišťského velkostatku – písemnosti byly nalezeny v budově ředitelství velkostatku, v zámku, v Mariánovicích a na Želetince.

            „Mlýn na Racku“ zakoupil inž. Křelina z Prahy. V této době se chodilo přes potok pěšky po lávce a povozy jezdily přes brod.

            Po válce byl ve Václavicích vyměněn starý ocelový most za nový, širší. Václavice patřily poštou ke Konopišti (až do roku 1935).

            Václav Drábek z Úročnice za zranění ve válce si pořídil v Úročnici trafiku.

            JUDr. František Veselý z Benešova byl ve vládě ČR ministrem spravedlnosti (Tuzarova vláda 1919). Později v letech 1920 až 1935 byl senátorem Národního shromáždění ČSR.

            Ve Václavicích se na základě zákona staly lesy starousedlíků lesy obecními, dřevo se prodávalo veřejnou dražbou.

            Ve Václavicích byla na škole odhalena pamětní deska, slavnosti se zúčastnil i okresní školní inspektor F. A. Soukup.

Majitelem mlýna týneckého mlýna byl J. Micka.

Dne 2. 11. přijíždí do Benešova poselstvo království „SHS“, v čele s vyslancem Hribarem, aby slavnostně odevzdalo 102. pěšímu pluku, Jeho veličenstvem králem Alexandrem darovaný plukovní prapor a současně dalo pluku název „Československý pěší pluk č. 48 Jugoslavia“. Tak zaniká pluk „Jednostodva“. Název pluku byl potvrzen armádním rozkazem MNO a se souhlasem jihoslovanské vlády dne 28. 10. Prapor spolu s velvyslancem předal veliteli pluku mjr. Italských legií Antonínovi Pavlíkovi ministr války generál Hadžič. Prapor na důkaz náklonosti k pluku ozdobilo benešovské obyvatelstvo několika stuhami.

            František Novotný se stal náměstkem v osadním zastupitelstvu ve Václavicích za stranu republikánskou.

            Tisem lom „V Rybníčkách“ – v tomto roce se zde zabil František Škubal z č. p. 43.

            V tomto roce v „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začaly cvičit i ženy, dorostenky a žačky. První náčelnicí byla A. Karásková. Někteří členové a členky cvičili i na VII. Všesokolském sletu v Praze.

Spojené rakouské textilní závody prodaly továrnu v Brodcích Mautnerovým textilním závodům se sídlem v Rožmberku.

V Chrástu nad Sázavou přívoz pod poděluským jezem provozoval pan Berka (č. p. 24 u řeky) a u mlýna Brejlov se převážely na prámu koňské a volské potahy.

Připomínají se krusičanští obecní zastupitelé – M. Čelikovský z Chářovic, J. Zima z Podělus, J. Studnička z Hamrů, V. Chocholoušek z Krusičan, J. Vilímek a A. Dvořák z Chářovic a J. Hrstka z Krusičan (byli proti stavbě mostu v Týnici).

Z Poříčí nad Sázavou byla do Čerčan přemístěna policejní stanice.

 

20. léta

            V této době byla v Nespekách elektrárna, 4 mlýny a 2 pily.

V Peceradech po válce zavedl pekařství v č. p. 81 Josef Šobíšek, po jeho smrti převzal živnost jeho bratr Bedřich Šobíšek, posledním pekařem byl Josef Vokáč.

            V Podělusích zaniklo zahradnictví, provozoval jej do této doby zahradník pan Váňa, bydlel v č. p. 8 a zahradničil na pozemku pronajatém od stavitele Štrose v místech „Mališovy pily“.

Převoznictví nad jezem v Podělusích provozoval jako poslední pan Fiala z Podělus. Převážel hlavně na vlak a od vlaku v Chrástu.

            V Benešově byla zřízena „trojtřídní všeobecná živnostenská škola pokračovací“, byla umístěna v místnostech měšťanské školy chlapecké.

            Po roce 1918 vznikla v Týnci nad Sázavou řada nových spolků a organizací: Československá obec legionářská, Kamarádi 102. pěšího pluku, Skupina válečných invalidů, Pěvecké sdružení, Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ), ČSL – volná myšlenka pro Týnec a okolí, Včelaři, BIO – odbor Sokola, Kovodělníci Týnec (hráli loutkové divadlo), Živnostníci Týnec, Jawaklub, Hospodářský spolek, Živnostenský spolek a další.

V Peceradech byly dvě kovárny – v č. p. 1 (František Skupa) a v č. p. 87 (Antonín Kočí).

V Bukovanech začala fungovat obecní knihovna řízená knihovní radou. V Bukovanech při týnecké silnici byly budovány domy pro dělnictvo, které pracovalo v Janečkově továrně v Týnci.

Po válce převzalo mlýn na Racku družstvo legionářů, přistavěli pilu, pekárnu, truhlárnu a cihelnu. Hlína na cihly se kopala o okolí, cihly se dělaly ručně a pálily se v peci, která stála na místě budoucího domku rodiny Hromasů.

            Od 20. let se připomíná týnecké koupaliště v Náklí.

            V těchto 20. a dále ve 30. letech byl v Týnci v sále dnešní restaurace „Společenského centra“ (také „hotel“, manufaktura) promítán němý biograf, o hudbu při promítání filmu a o přestávkách se starali převážně členové rodiny Svobodovy, Korbelovy a Dvořákovy. Základ orchestru tvořil Antonín Svoboda (*1875, Růžová ulice), Božena Svobodová (jeho žena, *1885), Antonín Svoboda (jejich syn, 1912-1983); Josef Korbel (kolář, 1876-1958), Václav Korbel (jeho syn, 1907-1967), Josef Korbel (jeho syn, 1912-2005); František Dvořák, Václav Dvořák (jeho bratr); Antonín Šíma (klarinetista z Chrástu, 1908-1997); Ludvík Bittner (z Brodců, violista). Tito hudebníci pak byli základem pro vznik dalších souborů – dechovek, symfonického orchestru, komorního orchestru a chrámového sboru.

            Kulíkův mlýn v Podělusích měl v nájmu mlynář Kudrna.

Ve Zbořeném Kostelci v č. p. 34 (jeden z bývalých továrních domků) provozoval krejčovství František Majer a v č. p. 37 měl krejčovskou dílnu Karel Korbel. Největšími hospodářskými usedlostmi byly statky č. p. 8 („Jirákův statek“, poslední majitel František Jirák“) a č. p. 4 („Kalašův statek“, poslední majitel Josef Kalaš). Pod hradem přes řeku Sázavu byl brod a vedle něj přívoz, poslední převozníci Jan Svoboda (č. p. 1 a pan Vorel (č. p. 12).

Legionáři z některých obcí sledovaného území (jméno, příjmení, datum narození, místo narození příp. kde žil, působení v legiích):

Brodce

Oldřich Berka, 7. 10. 1882, Krhanice (Brodce) LR, žil ve Zbořeném Kostelci; Rudolf Berka, 16. 4. 1898, Brodce LI; Josef Bouša, 1889 Brodce LF, Petr Dolejší, 27. 6. 1892 (25. 6. 1891), Sepekov LR, žil v Brodcích, Ludvík Hruška, 16. 8. 1888, Brodce LI, † 15. 6. 1918 Piava; Josef Kabeláč, 23. 2. 1889, Brodce LR; Josef Slabyhoud, 29. 1. 1894, Brodce LI; Josef Slabyhoud, 29. 1. 1894, Brodce LI; Josef Srb (Srba), 3(13). 3. 1897, Brodce (Pecerady) LR; Stříbrný, LR, žil v Brodcích; Karel Vašák, 28. 12. 1897, Brodce LI.

Hůrka

Ing. Josef Znamenáček, Hůrka LR.

Chářovice

František Štěpán, 11. 8. 1891, Chářovice LR; František Štěpán, 5. 10. 1895, Chářovice, LR; Jaroslav Štěpán, 7. 5. 1887(9), Chářovice LR; Jaroslav Štěpán, 4. 5. 1889, Chářovice, LR.

Chrást

Stanislav Berka, 27. 2. 1892, Chrást LR; František Kovář, 2. 3. 1882, Chrást LR; Josef Kříž, 30. 4. 1891, Chrást LI.

Krusičany

Antonín Bažil, Krusičany LR; Václav Bažil, 9. 12. 1897, Krusičany LI; František Brejla, 20. 12. 1882, Krusičany LF, žil v Psářích; Josef Chocholoušek, 13. 7. 1888, Krusičany, ČSNR; František Chomát, 26. 9. 1894, Krusičany (Týnec n. Sázavou) LR; František Krejčí, 29. 1. 1896, Krusičany LI; Václav Kůt, 1. 11. 1893, Krusičany LR; Emil Marek, 10. 4. 1895 Krusičany (Hrusice-Hamry) LR, žil v Hrusicích; Antonín Matoušek, 6. 4. 1891, Krusičany LI, + 16. 3. 1920 Vyšší Brod; Josef Podroužek, 3. 11. 1884, Krusičany (Náchod) LF; Jan Vlček, 15. 6. 1888, Krusičany LI.

Pecerady

Antonín Dráb, 11. 6. 1871, Pecerady LR; Jan Dráb, 3. 5. 1885, Úročnice (Benešov) LR; Jaroslav Dráb, LR, žil v Peceradech; Alois Hruška, 5. 8. 1884, Pecerady LR; Josef Kovář, 17. 2. 1896, Pecerady LI; Josef Kovář, 15(13). 7. 1896, Pecerady LI; Václav Kovář, 18. 10. 1891, Pecerady LR; Josef Procházka, 16. 5. 1892, Pecerady LI; František Slabyhoud, 11. 8. 1895, Pecerady LR; Josef Srb (a), 3(13). 3. 1897, Brodce (Pecerady) LR; Jaroslav Šobíšek, 14. 11. 1893, Pecerady LR; Rudolf Vašák, 11. 4. 1894, Pecerady LR, žil ve Zbořeném Kostelci.

Podělusy

Stanislav Zima, LR, žil v Podělusích.

Týnec nad Sázavou

Jaroslav Bárta, žil v Týnci n. Sázavou; Dřízhal, žil v Týnci n. Sázavou; Václav Dvořák, 24. 9. 1894, Týnec nad Sázavou LR; František Chomát, 26. 9. 1894, Krusičany (Týnec n. Sázavou) LR; Josef (Bohuslav) Kočí, LI žil v Týnci n. Sázavou; Josef Kraif, LI, žil v Týnci n. Sázavou; Viktor Kříž, 13. 2. 1894, Týnec nad Sázavou LI; Mejzlík, žil v Týnci n. Sázavou; Rudolf Štruml, LF, žil v Týnci n. Sázavou; Zahrádka, žil v Týnci n. Sázavou.

Větrov

Jaroslav Barták, 7. 7. 1898, Větrov LI; František Platil, 26. 11. 1886, Větrov LI; Josef Zoula 27. 8. 1894 Větrov LR.

Zbořený Kostelec

Oldřich Berka, 7. 10. 1882, Krhanice (Brodce), LR, žil ve Zbořeném Kostelci; Josef Kodet, 13. 10. 1897, Zbořený Kostelec (Mrač) LI; Bedřich Kopiták, LR, žil ve Zbořeném Kostelci; František Kříž, LR, žil ve Zbořeném Kostelci; Bohumil Svoboda, LR, žil ve Zbořeném Kostelci; František Šubrt, žil ve Zbořeném Kostelci; Rudolf Vašák, 11. 4. 1894, Pecerady LR, žil ve Zbořeném Kostelci.

Na rohu Masarykova náměstí a Zámecké ulice u vstupu do historické budovy České spořitelny jsou instalovány dvě figurální plastiky muže a ženy od Jaroslava Plichty.  

Z Benešova byly zřízeny nové autobusové linky do významnějších obcí benešovského okresu a do okresů sousedních.

V Podělusích v horní části vesnice u rybníka si postavili hospodu manželé Makovští (hospoda U Makovských).

Benešov se stal sídlem okresní pobočky Zemědělské jednoty, Hospodářského skladištního družstva a dalších družstevních organizací propagujících modernější hospodaření v obcích Benešovska.

Dne 1. 11. byla v Čerčanech otevřena četnická stanice, byla sem převedena z Poříčí nad Sázavou.

V Bukovanech byla postavena poblíž obecního sadu obecní váha.

V Bukovanech se hrála neorganizovaná kopaná na provizorním hřišti „V Náklí“, na prašné cestě za Kohoutovou stodolou a později na plácku „na velkých stráních u jezera“.

Po válce postavil příslušník československých legií Tomáš Dvořák na Brodcích č. p. 24, v přední části domu byla prodejna Včely (později Bratrství) a v zadní části trafika.

Při hospodářství v č. p. 11 ve Zbořeném Kostelci byla otevřena hospoda Františka Turka, vdova po padlém paní Hromádková si zde otevřela také trafiku.

 

1920

            Kolem tohoto roku se údolí Konopišťského potoka stalo pravidelným tábořištěm prvních trampů, kteří si zde vytvořili nový svět a dali mu jméno podle románu Jacka Londona – „Měsíční údolí“.

Zákonem č. 80 ze dne 3. 1. a následně prováděcím předpisem z roku 1921 bylo obcím nařízeno pořídit si a vést pamětní knihu, ustavit kronikáře a sestavit zvláštní letopiseckou komisi.

Dne 30. 1. byl schválen přídělový zákon, který se stal základem pro přídělové řízení pozemkové reformy. Druhy přídělu – 1. Zemědělská půda – přidělovala se tak, aby byly utvořeny soběstačné rolnické usedlosti nebo jako zbytkové statky. 2. Stavební půda – byla přidělována ke zřízení malých bytů, zejména bytů rodinných. 3. Pastviny – byly přidělovány pouze obcím. 4. Lesní půda – jednotlivcům byla přidělována jen výjimečně, jestliže se nehodila k obecnímu či státnímu hospodaření nebo byly ze všech stran obklopeny uchazečovými pozemky. 5. Rybníky – přidělovány podobně jako lesy. 6. Průmyslové podniky – přidělovaly se i s půdou ke zbytkovým statkům. 6. Vodní síly – přidělovaly se jednotlivcům k provozování závodů. Na Podblanicku se začala pozemková reforma provádět v roce 1922.

V Úročnici v usedlosti č. p. 22 (u Stojánků) začal fungovat „Obchod smíšený“ a pekárna.

            Dne 27. 3. byl vydán branný zákon, který dal základ první československé armádě, jež měla být založena na jednotkách zahraničního vojska (legionářích) a domácích pluků bývalé Rakousko – uherské armády. Armáda pěstovala legionářské tradice a fungovala jako demokratická nepolitická instituce, podmínky pro vybudování organizační a velitelské struktury vytvářela od roku 1919 francouzská vojenská mise. 

Teprve v dubnu uvolnilo vojsko budovu benešovského gymnázia, které uvolnilo místnosti chlapecké obecné školy na Karlově. Teprve od této doby začalo v Benešově pravidelné vyučování na obou chlapeckých školách. Obecná chlapecká škola měla 5 tříd s 5 pobočkami a měšťanka 3 třídy se 3 pobočkami.

Na základě zákona jsou od tohoto roku obce povinny vést obecní kroniku.

Byla schválena elektrizace obce Čerčany z elektrárny v Městečku.

Předsedou Hospodářského družstva skladištního v Benešově se stal J. Kadeřábek, rolník z Vatěkova.

Na jaře prohlásil nový okresní školní inspektor dr. F. A. Soukup školní místnosti v piaristické koleji za nevhodné pro vyučování, ale nic se nestalo.

V červnu sehráli týnečtí fotbalisté v Poříčí nad Sázavou první fotbalový přátelský zápas, hrálo se v Poříčí u potoka v místech dnešní školy (pastvina s výmoly). Chytal Pepík Herzů a týnečtí prohráli, poříčští je podél vlaku s pokřikem doprovázeli až do Svárova.

Dne 10. 7. se v Benešově narodil akademický malíř a sochař Miloslav Chlupáč (žák malíře Ladislava Šímy; †29. 11. 2008)), absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1941 až 1947) a Soukromé školy kresby a malby v Paříži, člen skupiny Máj, tvorba vychází z figurativního tvaru ve zdůrazněných objemech a z kubistických prostorových plánů. Jako zastánce taille directe si dokonce i hrubou kamenickou přípravu provádí sám.

Starostou benešovské župy se stal František Poloprudský, učitel z Poříčí nad Sázavou (do roku 1924) a místostarostou se stal Josef Jeřábek z Benešova (do roku 1926).

Divadelní spolek při hasičském sboru v Tismi opět zahájil svoji divadelní činnost přerušenou válkou.

V Týnci byl založen Ing. Miroslavem Klementem oddíl házené. První utkání se hrála v „Náklí“.

V Benešově nastala bytová krise, proto město zřídilo bytovou komisi, staří a mladí se žení, dohánějí, co za války zameškali.

Do vlasti z Ruska se vrátil pplk. MUDr. Vladimír Haering (*1882), v roce 1919 byl náčelníkem zdravotnické služby štábu vojska na Rusi (v roce 1928 jmenován generálem).

            Dne 10. 6. se brodecká přádelna stala součástí rakouského koncernu Österreichische Textilwerka A. G. Vormals Isaac Mautner u. Solm (Issac Mautnerund Sohn s ústředím ve Vídni), který však záhy přemístil své ředitelství na území Československa a přádelnu začlenil do Textilních Mautnerových závodů a. s. na Smíchově.

V Bukovanech byla založena nákazová komise, členové Alois Kohout, Josef Houzar, František Houzar, Václav Vávra, všichni z Bukovan, Antonín Šebek a Josef Bernard oba z Bukové Lhoty.

          V Bukovanech byly dvě hospody (č. p. 4 pana Kabeláče a č. p. 72 rodiny Kopeckých), dva výčepy lihovin (výčep lihovin nebyl povolen k hostinské koncesi), dva kupecké krámy, trafika, obchod s peřím, obchod s lahvovým pivem, obchod s uhlím, obchod s obilím a umělými hnojivy (za hasičskou zbrojnicí, patřil panu Vladimíru Kohoutkovi). Obchod se smíšeným zbožím provozoval židovský nájemce č. p. 27 pan Josef Frišman (brzy zkrachoval).

            Spisovatel Alois Jirásek (1851 – 1930) napsal román Husitský král, kde se mimo jiné věnoval i Zdeňkovi ze Šternberka majiteli hradu Konopiště.

            Od obce Václavice byla dezintegrována obec Přibyšice s osadou Kožlí.

            Ve Václavicích byla zřízena četnická stanice.

            Na konopišťském velkostatku v Chrášťanech se rozmnožila bekyně mniška – v letech 1920 až 1924 padlo za oběť 10 ha lesa.

            V červenci několik nadšených studentů vzkřísilo benešovský tenis, postavilo si tenisové hřiště na „Čápě“.

            Starostou ve Václavicích byl Jan Škvor.

            V Tismi v č. p. 22 byl smíšený obchod a trafika, dům patřil Josefu a Františce Vaněčkovým.

            Jižně od Tismi byla dokončena státní silnice z Benešova do Neveklova.

            Obecním hajným v Krusičanech č. p. 6 byl Jan Matoušek.

            V tomto roce získal domovské právo v Benešově Václav Otava (*29. 9. 1883 v Litomyšli), stal se úředníkem v místní nemocnici, osvědčil se a byl později jmenován administrativním ředitelem ústav. Dne 5. 5. 1941 jej okresní hejtman zprostil funkce a poslal jej do výslužby. Bylo to vynuceno táborským oberlandrátem za to, že pokračoval v nepřátelském chování vůči Němcům, pravděpodobně to byla iniciativa sudetské Němky, zaměstnankyně nemocnice, Gisely Sochůrek. Zatčen byl 27. 6. a 29. 6. Popraven, byl jednou z obětí heydrichiády v Benešově.  V roce 1946 mu udělil prezident republiky „Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

            Sčítání lidu: ve Václavicích žilo 353 lidí a ve Vatěkově 97.

Mautnerovy textilní závody se sídlem v Rožmberku, majitelé textilních závodů v Brodcích, se přejmenovaly na a. s. Izák Mautner – Smíchov. Od července je pak továrna/přádelna vedena jako České Mautnerovy textilní závody Brodce.

Dne 11. 10. byla ukončena výuka na škole v Krusičanech, posledním učitelem byl Antonín Vendr.

Učitel Josef Dvořák odešel z týnecké školy na školu do Okrouhlice, zde se stal řídícím učitelem a Augustin Trojan odešel na školu do Bystřice.

Dne 30. 11. se narodil Josef Jirák (Klášterní Skalica na Kolínsku, †1994), v roce 1945 nastupuje jako instruktor do brodecké Jawy. Maloval svůj kraj, obrázky z cest po cizině, kreslil portréty, kytice a lesní zvěř. Vystavoval v Týnci, Benešově, v Brně, bývalé NDR a Tokiu.

První dechovou hudbu v Týnci založil a vedl jako kapelník František Dvořák (†1927, 11 let odsloužil v dechových vojenských hudbách Rakousko – Uherska).

Na škole v Týnci učili – Antonín Vendr, František Půlpán, František Papoušek, Stanislav Karas, Barbora Kaplanová, Marie Klatovská a Karel Vilímek. Učitel Vít Lehovec odešel na Slovensko.

Majitel mlýna Brejlov mlynář Antonín Dolejš měl dva syny Antonína a Bohumila, po návratu z vojny přestavěl a rozšířil mlýn, na východní straně u Vazovnického potoka postavil stáj a chlévy a nad nimi v patře byty. Opodál vystavěl seník a cementárnu, kde vyráběl betonové cihly a střešní tašky.

V Týnci nad Sázavou postavila firma L. Štrose nový železniční přejezd ve vazbě na nový most (stavba začala 13. 11.). Také bylo z důvodu dokončení stavby mostu ukončeno převoznictví přes řeku Sázavu, posledními převozníky byli J. Bažil s rodinou a po něm Škvor z č. p. 7.

 

1921

            Dne 18. 1. svolala městská rada v Benešově do hotelu „Na Knížecí“ ustavující valnou hromadu Československého červeného kříže, předsedou se stal Emil Iserle, přednosta okresní politické správy.

V dubnu byl vykraden kostel na Karlově v Benešově (zloději „mladíci práce se štítící a hrající karty v hotelu Na Poště“).

            Dne 4. 6. Spolek národní socialistické mládeže v Benešově nechal na zahradě domu č. p. 70 v Čerčanech postavit pomník Karlu Půlpánovi, redaktoru „Mladých proudů a mládeže“ a vůdci mládeže národně socialistické (*21. 5. 1885 ve Vídni, †4. 6. 1914 v Čerčanech).

            Od tohoto roku byl starostou Společenstva kovářů a podkovářů v Benešově Josef Vítek, mistr kovářský v Benešově.

Dne 17. 7. se v Benešově konal tábor zemědělských dělníků požadující zlepšení jejich sociálního postavení.

Měšťanka v Benešově byla rozšířena o jednoroční učební kurz.

Chlapecká měšťanská škola v Benešově byla rozšířena o IV. ročník.

V červenci byl při „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ založen odbor házené. Vedoucím byl Ludvík Štros. Již 24. 7. oddíl házené sehrál první zápas s SK Meteor Vinohrady. Za 15 000 K získala jednota i nájem celého hotelu a dne 26. 8. uvedla do provozu biograf.

Dne 15. 10. hořelo v Peceradech v č. p. 31 u Františka Havlíčka, mimo jiné Hasili i hasiči z SDH Pecerady.

Po všelegionářském sjezdu se rozešla „Odbočka svazu čsl. Legionářů v Benešově“. Dne 9. 10. Pak v Benešově vzniká „Jednota Československé obce legionářské“, prvním předsedou byl odborný učitel Antonín Vilimovský a jednota čítala 67 členů. Druhým předsedou se stal bývalý velitel 102. pěšího pluku generál Antonín Pavlík. Pak mnoho let vedl jednotu bratr Arnošt Šnábl, pak bratr pplk.

Zvýšená činnost obchodní Hospodářského družstva skladištního v Benešově pod vedením J. Kadeřábka, rolníka z Vatěkova, si vyžádala výstavbu nové budovy skladištní a administrativní v Benešově za 700 000 Kč.

Oddíl házené v Týnci začal hrát svoje utkání na hřišti Sokola u mostu. První soupeř – SK Met

eor Vinohrady. Sestava - bratři Cettlovi, Svobodovi, Karasovi, Šímovi a Jarka Kudrna.

Od 24. 10. do 9. 11. (proběhla demobilizace) zabralo vojsko školu v Benešově na Karlově, důvodem byla neklidná politická situace ve střední Evropě, „jelikož věrolomný a slovu nedostojící císař Karel nastěhoval se aeroplánem do Maďarie“ (pokus restaurace vlády excísaře Karla). 

Úročnice se stává samostatnou obcí v okrese Benešov (do roku 1950).

Družstvo házené Týnec hrálo ve složení - J. Zejvok, K. Cettl, E. Svoboda, Klement, Štros, J. Kudrna, Al. Šíma, St. Cettl.

V tomto roce proběhlo v ČSR sčítání lidu. Obec Úročnice měla 1096 parcel, 24 zemědělských závodů (usedlostí) z toho: o rozloze 0,5 – 2 ha 5 závodů (tj. 20,8%), o rozloze nad 2 až 5 ha 7 závodů (tl. 29,2%), o rozloze nad 5 do 10 ha 3 závody (tj. 12,5%), o rozloze nad 10 – 20 ha 6 závodů (tj. 25%) a rozloze nad 20 – 40 ha 3 závody (tj. 12,5%). Při sčítání lidu v roce 1921 měla obec 296 obyvatel a 47 domů.

V usedlosti č. p. 22 (u Stojánků) v Úročnici byla rekonstruována pekárna a v č. p. 7 byla zprovozněna obecní knihovna.

            Obec Nespeky měla 25 usedlostí a 239 obyvatel.

            V Týnci byl ustanoven „opravdový kroužek kopané“, zakladatelem byl Miloslav Šípek. Jmenoval se Sportovní kroužek Sokolík (SKS). Kapitán – Miloslav Šípek, členové Václav Adámek, Standa Bartůšek, Karel Cettl, Josef Čečil, Franta Francí, Karel Frišman, Jenda Hašek, Pepík Herz, Ludva Herz, Karel Jukl, Standa Karas, Jenda Kohout, Václav Korbel, Míla Kříž, Fanda Peřina, Jenda Počepický, Frantík Procházka, Lojzík Šíma a Míla Urie. Kopaná se hrála na prostranství nynějšího hřiště u mostu, až ke Kobelově stodole. První utkání se hrálo s Meteorem Benešov. Další zápasy s – Kostelec, Poříčí, Čerčany, Netvořice, Benice. Po roce 1922 kopanou vytlačila házená, navážkou zmenšené hřiště koupil Sokol a kopanou zakázal.

            Do počátku 30. let je datován vznik gabrového lomu v Peceradech, kopec ve kterém se lom nachází je označen kótou 297. Původně se jednalo o jámový lom, který byl přestavěn na lomové středisko.

            Vyšlo první číslo časopisu Pod Blaníkem jako Vlastivědný čtvrtletník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví. 

K benešovské hasičské župě č. 41 přistoupil nově založený hasičský sbor z Pecerad (14. 8., starosta A. Procházka, velitel A. Hruška, ruční stříkačka hasičská od firmy R. Smekal, Praha – Smíchov za 31 tis. Kč) a z Tvoršovic. Župním technickým dozorcem se stal František Novotný, učitel z Václavic (do roku 1923). Župní sjezd se konal v Mrači.

Divadelní kroužek při hasičském sboru v Týnci nad Sázavou sehrál divadlo v hostinci u Korbelů a svoji hasičskou knihovnu předal nově založenému „Sdružení studujících“. 

Hořel dům č. p. 31 p. Fr. Havlíčka v Peceradech.

V Benešově byla založena církev československá, duchovním správcem se stal zdejší katecheta Václav Zeman. Fara byla prozatím umístěna v hotelu Na Poště a k bohoslužbám se používala kaple v novém gymnasiu. 

Starostou města Benešova se stal benešovský advokát, senátor JUDr. František Veselý.

V Benešově na nádraží se setkal první prezident Tomáš G. Masaryk, při cestě z Itálie, s představiteli benešovské samosprávy.

Vyšlo první číslo časopisu Pod Blaníkem.

V Týnci nad Sázavou byla otevřena dne 1. 11. smíšená měšťanská škola a společně s obecnou školou dostaly jednotnou správu (příkaz Zemské školní správy v Praze). Ředitelem byl jmenován dosavadní správce měšťanské školy. Byly otevřeny dvě třídy se 112 žáky.   Učili – Jan Mixa (zatímní ředitel, z Vlašimi), Emil Schwarzinger (Ze Zlivi), Josef Kraif (z Bělice), František Půlpán (němčina), V. Týra (náboženství, administrátor zdejší farnosti) a B. Kaplanová (tělocvik dívek). Ve školní radě byl i mimo jiné rolník Jan Kohout z Bukovan. Na provoz školy přispívaly – okresní správní komise v Neveklově a v Jílovém, Sokol, Sdružení studujících Týnec, Dělnická tělocvičná jednota Brodce, benešovská spořitelna, brodecká továrna, mládenci z Pecerad, … Docházka – z přiškolených obcí (Týnec, Chářovice, Bukovany, Krusičany, Pecerady, Kostelec, Brodce a Chrást a z nepřiškolených obcí (Krhanice, Požáry, Prosečnice, Kamenný Přívoz, Lešany, Břežany, Vensov, Maskovice, Kaňov, Větrov, Netvořice, Vazovnice, Chleby, Dunávice, Dunávičky, Sobišovice, Benice, Chrášťany, Vidlákova Lhota, Větrov a Poříčí nad Sázavou).

V Bukovanech byla zřízena aprovizační komise předseda – Josef Kaňka, členové – Antonín Šebek, Alois Kohout, Václav Vávra a Karel Kratochvíl, též finanční komise – předseda – Jan Kohout.

Ve Vidlákově Lhotě byla založena „Místní skupina ústředního svazu domkářů a malorolníků, předseda V. Vorel a jednatel J. Procházka.

Na základě zákona o zestátnění majetku Habsburků a Hohenbergů schváleného Národním shromážděním ČSR opustili synové Františka Ferdinanda d´Este Maxmilián a Ernst dcera Žofie zámek Konopiště a uchýlili se do nově konstituované Rakouské republiky. V této popřevratové době, kdy se radikální živly obrátily proti všemu, co souviselo s Rakousko – Uherskem, byl zámek konopiště postupně rozkrádán a zámek a zámecký park přešel do správy ministerstva zemědělství a byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Rozkrádání se podařilo zastavit.  

            Historický lexikon obcí uvádí – Úročnice byla v letech 1921 až 1950 obcí.

           Dne 16. 1. se ve Václavicích konala ve školní budově schůze, na které bylo schváleno založení Sokola na základě přednášky sokolského pracovníka Ludvíka Šaffka, učitele z Benešova (jednání inicioval okresní školní inspektor F. A. Soukup a učitel zdejší školy). Zakládající členové: Emanuel Kubásek (rolník z Václavic, 200 Kč), JUC. Bohumil Šíma (koncipient ředitelství státních drah, syn ředitele školy, 100 Kč), Jindřich Žaba (hostinský z Úročnice, 100 Kč), Norbert Hatlák (ředitel finančního ředitelství, 100 Kč), Jan Škvor (rolník z Václavic, 100 Kč), Josef Kadeřábek (rolník z Vatěkova, 100 Kč), Matoušek Čeněk (rolník z Václavic, 100 Kč), František Šindelář (rolník z Václavic, 100 Kč), Antonín Čermák (hostinský z Václavic, 100 Kč), Emil Marek (rolník z Hrusic, 100 Kč). První náčiní zakoupilo ředitelství státních drah – koza, vysoký skok, žíněnka, 8 párů činek, 16 tyčí za 650 Kč), později zakoupeny bradla a hrazda v ceně 5 200 Kč. Dluh umořil Dramatický odbor Sokola vstupným z divadelních her. Do 1. 11. byla jednota odbočkou benešovskou, dnem tímto byla prohlášena za samostatnou jednotu. Prvním starostou byl Emanuel Kubásek, náčelníkem Václav Padevět z Chrášťan, místonáčelníkem Václav Zoula ze Žabovřesk, jednatel, pokladní a vzdělavatel František Novotný, učitel, náčelnicí Božena Chuchvalcová, choť učitele.

            Dne 14. 2. v Praze se narodil Dalibor Lounek, administrátor římsko – katolické fary ve Václavicích, na kněze byl vysvěcen 25. 6. 1944, do Václavic přišel v dubnu 1958 ze Stanovic na Karlovarsku. V letech 1959 až 1961 sepsal kroniku „Dějiny Václavic“.

            Dne 30. 4. se velkostatek Konopiště vzdal práva provozování přívozu pomocí lana přes řeku Sázavu v Týnci nad Sázavou.

            Byl zahájen provoz autobusové linky z Benešova do Neveklova.

            V č. p. 22 byl v Tismi zřízen obchod.

            Dle zákona č. 256/1921 sb., vykonává „Okresní péče o mládež v Benešově“ dozor na děti v cizí péči a dětí nemanželských. Generální poručenství této péče má ročně v péči cca 400 dětí/chráněnců.

Na Brodcích se připomíná Dělnická tělovýchovná jednota Brodce.

            V Benešově byla poškozena socha sv. Jana Nepomuckého před hostincem Na klinice 1712.

            V červenci byl při „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ ustanoven i oddíl házené. Prvním vedoucím byl L. Štros, první přátelský zápas se hrál již 24. 7. s SK Meteor Vinohrady (2:10). V tomto roce získal Sokol i nájem hotelu za 15 tis. Kč.

            Obec Václavice byla jednou z nejbohatších na okrese Benešov, vlastnila 151 ha pozemků a 112 ha lesa. Dále pak 2 popisná čísla – č. p. 23 – obecní domek (pastouška) a č. p. 36 obecní kovárna.  JUDr. František Veselý senátor Národního shromáždění ČSR se stal v tomto roce starostou města Benešov.  Současně byl finančním poradcem prezidenta republiky T. G. Masaryka. V té době jej v Benešově prezident s manželkou a dcerami Alicí a Olgou často navštěvoval.

Mlýn v Městečku drželi Karel a Emílie Pánkovi, mlýn a pilu pronajímali. U mlýna zřídili elektrárnu a u silnice restauraci.

V Týnci nad Sázavou byla zřízena v listopadu Měšťanská škola, byla umístěna v budově základní školy. 

Novým starostou Okresní Jednoty živnostenských společenstev v Benešově se stal Vilém Procházka, hodinář (dříve náměstek starosty).

Současně byla zahájena výstavba nového železničního mostu přes řeku Sázavu, most dostal jméno po prvním prezidentovi T. G. Masarykovi. Most byl dokončen v roce 1922.

Majitel mlýna Brejlov mlynář Antonín Dolejš opět přestavěl a rozšířil mlýn a dvoupatrovou budovu s velkou půdou na uskladnění obilí. Druhou mlýnici vybavil novými stroji od firmy Prokopec z Prahy – Vinohrad. Opraven byl jez a místo vodních kol byla vestavěna Francisova turbína o výkonu 65 HP. V této době byl mlýn nejmodernějším na dolním toku řeky Sázavy. Mlýn mlel pro Netvořicko a Neveklovsko.

Na podzim byl v Týnci nad Sázavou slavnostně uveden do provozu nový most přes řeku Sázavu – Most T. G. Masaryka. Nájezdy na most byly zkolaudovány dne 8. 11.

V listopadu podalo 460 dělníků brodecké přádelny cestou sociálně demokratického Svazu textilních dělníků v Praze požadavky na majitele továrna se zvýšením mezd.

Krhanický mlýn č. p. 22 zvaný „Podkrhanický“ či „Pěnkavský“ koupila firma L. G. Bondy.

 

1922

            Na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici, konané dne 18. 2., byl zvolen jednatelem Josef Řehák z č. p. 14, zbrojmistrovi byla schválena roční odměna 30 Kč.

            V Úročnici postavil Václav Havelka dům č. p. 51.

Od tohoto roku (květen) se na Podblanicku začala provádět pozemková reforma týkající se velkostatků – ve sledovaném území to byly velkostatky Konopiště (vlastník stát, 5 624 ha veškeré půdy, 2 118 ha zemědělské půdy), Líšno (vlastník V. Daněk, 3 175 ha veškeré půdy, 1 394 ha zemědělské půdy), Lešany (vlastník kapitula svatého Víta, 1 835 ha veškeré půdy, 733 ha zemědělské půdy) a Tloskov (vlastník O. Daněk, 1 826 ha veškeré půdy, 801 ha zemědělské půdy). K velkostatkům patřily průmyslové závody – lihovary (vařil se líh z brambor), pivovary, mlýny, cihelny a alespoň jeden hostinec. Přidělovací komisař sídlil ve Vlašimi.

Do tohoto roku patřil Týnec nad Sázavou do katastrálního území Krusičany (od konce 18. století). Dne 13. 10. vyšel výnos Ministerstva vnitra č. 743-22, který oznamoval, že vláda ČSSR povolila na schůzi ministerské rady dne 21. 9. rozdělení obce Krusičany na tři samostatné části: Krusičany s osadou Hrusice; Chářovice s osadami Podělusy a Dunávičky; Týnice nad Sázavou. Dne 18. 10. byl místním starostou v Týnici zvolen Jindřich Micka, jeho I. náměstkem byl František Babánek. Dne 11. 11. byly namísto dosavadního obecního zastupitelstva v Krusičanech a osadních zastupitelstev v Chářovicích a Týnici jmenovány do všech obcí obecní správní komise, které obce spravovaly až do nových voleb. V Týnici se stal předsedou od 19. 12. Stavitel Ludvík Štros a členy mlynář Jindřich Micka, zedník Josef Kříž, mlynářský dělník Alois Pazdera a tovární mistr Václav Šíma.

            Opět vojsko zabralo školu na Karlově v Benešově (do 24. 8.), důvodem byly manévry v blízkosti Benešova.

Malíř Ing. Karel Veselý si vzal za manželku dceru posledního ředitele brodecké přádelny Blaženu Haukovou.

V Týnci MUDr. František Babánek začal ve svém novém domě č. p. 62 v dnešní ulici Na Chmelnici provozovat ordinaci praktického lékaře, měl zde i výdejnu léků.

Dne 27. 3. se v Benešově narodil Ing. dr. Jiří Kozák, CSc., absolvent reálného gymnázia v Benešově, projektant, stavitel a pedagog (Slovenská technická univerzita v Bratislavě), známá je i jeho publikační činnost, specialista ocelové konstrukce mostů, průmyslových objektů, věží, stožárů a výškových staveb (konstrukční řešení nadstavby bývalého sídla Parlamentu, později sídla Rádio Svobodná Evropa, dnes součást Národního muzea; televizní věž na Žižkově).

V sobotu dne 3. 6. vykonal prezident T. G. Masaryk přehlídku 28. pluku z Benešova na cvičišti u Chlístova a Bukové Lhoty a poté v kasárnách (ministr národní obrany Udržal, generál Mittelhauser a Syrový, velitel benešovské posádky pplk. Pavlík).

V dubnu navrhla týnecké osadě Elektrotechnická a. s. (dříve Kolben a spol. Praha) postavení rozvodné sítě a elektrického vedení (za 3 měsíce za 80 466 Kč). Obec návrh nepřijala.

V Benešově vznikl kroužek esperantistů a bylo ustanoveno Benešovské smyčcové kvarteto, skládalo se z msgre. Hegra, učitele Pičmana, obchodníka Schönbauma a vojína Schieferdecha.

Na pozvání majitele panství navštívil obec Tvoršovice prezident T. G. Masaryk s kancléřem Šámalem.

Byla dobudována cesta z Bukovan do Pecerad, k vlakové zastávce.

            U soutoku řeky Sázavy a Konopišťského potoka byl v Poříčí nad Sázavou postaven z iniciativy Komise občanů Pomník obětem 1. světové války. Jedná se o sokl z žulových kamenů, pomník je žulový kvádr, nahoře státní znak, uprostřed černá žulová deska se jmény a nápisem. Okolo kovový plot trojúhelníkového tvaru. Nápis 1914 – 1918, jména: Bernard Ant., Brzobohatý Jindřich, Fumfálek Jan, Kocába Josef, Konrád Ant., Krůta August, Künhel Kar., Micka Josef, Petr Jar., Porcal Václav, Potůček Ant., Potůček Fr., Procházka Kar., Slavík Josef, Souček Jan, Souček Josef, Souček Josef, Souček Fr., Štěpán Václav, Štěpnička Ant., Svoboda Bedřich, Tlamicha Vojtěch, Topol Al., Vildman Jan, Potůček Jan.

            Poprvé se v obci Tisem uvažuje o zřízení pomníku padlých v 1. světové válce.

            Na návsi v Mrači byl dne 8. 7. odhalen Pomník padlým za světové války. Hasiči z Mrače se zúčastnili sjezdu československého hasičstva v Praze. V prosinci byl založen u sboru divad

elní kroužek a dne 26. 12. sehrál 3 aktovky.

            Komise občanů v obci Mrač na návsi dne 9. 7. nechala postavit Pomník obětem 1. světové války. Autor B. Pánek z Říčan. Pánové Svoboda a Novák darovali část svých zahrad pro postavení pomníku. Je to žulový pylon, na něm černá žulová deska se jmény padlých, nahoře státní znak. Součástí pomníku je pískovcový lev. Pomník je obložen žulovými kameny, kolem zahrádka s tújemi a plot. Text: prolili jste krev svou, aniž jste zvěděli, že přinesete svobodu vlasti. Věnují občané z Mrače a Podmrače, 9. 7. 1922. Jména: Brzobohatý Karel (nar. 1894), Čedík Josef (1891), Dřízhal Alois (1886), Hnátek Josef (1891), Hozman Jaroslav (1878), Klauz Fr. (1894), Klauz Fr. (1891), Mrskoš Jaroslav (1880), Nádvorník Josef (1892), Nenadál Fr. (1888), Novák Josef (1886), Pilát Ant. (1892), Režný Emanuel (1879), režný Fr. (1890), Stibůrek Ant. (1883), Šach Ant. (1890), šach Jaroslav (1896), Škoula Jan (1887), Topol Jan (1887), Vnouček Jan (1889), Vnouček Fr. (1881), Zach Ant. (1882), Žalud Fr. (1881).

            V Benešově se narodil projektant výškových staveb Ing. Jiří. Kozák.

V září se v Benešově na žádost okresního školního výboru ústřední komise znovu zabývala stavebním stavem místností v piaristické koleji. Stav budovy velice žalostný a prostředí ohrožovalo zdravotní stav žáků. Špatný stav konstatovala i místní školní rada, předseda R. Jedlička (bývalý ředitel gymnázia) a jednatel E. Hvězda (učitel). Znovu byla zvažována stavba nové školní budovy. Znovu své služby nabízel architekt Antonín Plíhal z Prahy.

Dne 20. 12. se v Benešově narodil Dr. František Václav Mareš (†3. 12. 1994) profesor slavistiky a vedoucí katedry na Vídeňské universitě a varhaník vídeňského kostela „Am Gestade“. Vynikl na poli vědy, a to v oboru lingvistiky, jako profesor slavistiky působil i na domácí scéně, ve slovanském ústavu ČSAV. Je autorem řady odborných prací v uvedeném oboru. V roce 1992 byl jmenován čestným občanem města Benešova.

V Benešově se narodil Zdeněk Zíka (†1943 v Osvětimi), kulturní pracovník, účastník protifašistického odboje.

První ženou se v benešovské městské radě stala slečna učitelka Pavla Řeháková, předsedkyně kuratoria městského muzea.

V Benešově byl postaven na Husově náměstí ve stylu českého obloučkového rondokubismu Dům okresní nemocenské pokladny, projektoval architekt Alois Mezera z Prahy – Dejvic, stavěl stavitel Antonín Plíhal z Prahy. V původním projektu byly i vodoléčebné lázně. U vchodu jsou na fasádě dvě sochy od J. Palouše, „Práce“ a „Lékařství“. Po válce objekt sloužil jako poliklinika. (Dnes je budova zařazena mezi „Pozoruhodné objekty města Benešova“.)

            Ve stejném národním slohu „rondokubismu“ jsou postaveny řadové rodinné domy v Zapově ulici a na Husově náměstí. Na stavbě se podílel benešovský projektant ing. K. Scharf. Pro domy jsou charakteristické obloučkové či jinak tvarované prvky fasády a česká bílo – červená barevnost.

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu hasičů v Tismi.

            V Černíkovicích se stal starostou Josef Bučinský.

            Od tohoto roku hrál na varhany v kostele svatého Václava ve Václavicích Václav Stehlík, obchodník z Václavic č. p. 45.

            Řídícím václavské školy se stal František Novotný.

Okresní Jednota živnostenských společenstev v Benešově zvolila nový výbor – Antonín Hovorka, truhlář (starosta), Bedřich Šustr, sedlář v Benešově (náměstek), Josef Skopec (jednatel), František Holoubek (pokladník).

            Připomíná se četnická stanice Václavice (do roku 1945?).

V tomto roce ukončilo svoji činnost „sdružení studentů“ v Týnci nad Sázavou a svoji knihovnu věnuje obci pro Osvětovou besedu. Knihovna je přestěhována do budovy kampeličky (později do hradního areálu do nově upravené obecní místnosti vedle věže) a knihy půjčují učitelé zdejší školy (nejznámější je L. Boháček). Knihy půjčují učitelé zdejší školy, nejdříve stěhují knihovnu do kampeličky a později do upravené obecní místnosti vedle věže v areálu týneckého hradu (dnes je zde muzeum), mají 741 knih. Na doporučení končících studentů byla při obecním úřadě zřízena dne 22. 9. „Místní osvětová komise“. Prvním předsedou byl Antonín Jukl (kulturní dění, ochotnické divadlo a obecní knihovna).

            Dne 26. 8. byl Sokolem v Týnci nad Sázavou uveden do provozu biograf.

            Dne 13. 10. Ministerstvo vnitra ČR vyhovělo žádosti starosty obce Krusičanské Ludvíka Štrose a výnosem rozdělilo obec na tři samostatné celky: Krusičany s osadou Hrusice, Týnici nad Sázavou (Týnec nad Sázavou) a Chářovice s osadami Podělusy a Dunávičky.  Platnost výnosu ode dne 30. 10. V Týnci se stal předsedou obecní správní komise Ludvík Štros (do roku 1923).

            Společenstvo živností dopravních v Benešově mělo nového starostu, stal se jím Emil Bondy.

Elektrotechnická a. s. (dříve Kolben a spol. Praha), navrhla obci Týnec elektrifikaci obce za 80 466 Kč, návrh nebyl přijat.

 

1923

Dne 8. 1. na schůzi konané v Úročnici v č. p. 15 v hostinci Jindřicha Žaby byl založen „Ochotnický spolek Komenský“. Předsedou byl zvolen Josef Novák z č. p. 6, místopředsedkyní Anežka Vašáková z č. p. 21, jednatelem Jan Havelka z č. p. 18, pokladníkem Čeněk Kaprálek z č. p. 52, revizorem účtů František Řehák z č. p. 17, revisorkou Marie Žížalovou z č. p. 3, režisérem Václav Klenovec z č. p. 23 a Jan Řehák z č. p. 14. Měsíční členský příspěvek byl schválen ve výši 1 Kč. Kulisy si spolek půjčoval od ochotnického spolku z Václavic. Na schůzi dne 28. 2. byly přijaty stanovy spolku. Na schůzi dne 18. 4. Byla podána pokladní zpráva a konstatováno, že spolek sehrál 2 divadelní představení, současně byla provedena peněžní sbírka.

Na Chvojínku byl postaven kamenný kříž s monogramem IHS cca 100 m od hostince „Roháč“ (u zastávky autobusu).

Četnické stanici v Týnci velel vrchní strážmistr Ferdinand Vik, pod ním sloužili strážmistr Josef Bejblík a Antonín Král.

V Týnci nad Sázavou se připomíná „Společenstvo smíšených živností“, doloženo dokladem, kterým Byl Josef Hruška z Pecerad zapsán dne 13. 6. do spolku. Za představenstvo podepsal starosta Josef Štekl.

V tomto roce tenisté LTK zakotvili v Žižkově ulici, kde si postavili dva tenisové dvorce. Členové klubu – profesor Krippner, Seidler, Baumgartl, bratři Dýckovi, Hofbauer, Orenstein aj.

Dne 24. 2. bylo výnosem zemské vlády povoleno zřízení „Okrašlovacího spolku“ v Týnci nad Sázavou. Cílem bylo okrašlovat a zalesňovat sídlo spolkové, starostou se stal ředitel týnecké školy Jan Kovář.

Vedení benešovské filiálky akciové pojišťovny Riunione adriatica di Sicurta převzal po smrti Gustava Baumgartla Gustav Porges.

V Úročnice se dne 13. 3. konala valná hromada hasičského sboru, zvolen byl čtyřčlenný výbor – Otto Stojánek z č. p. 22 (velitel), Václav Kaprálek, Josef Klenovec z č. p. 27 (jednatel) a Karel Vnouček. Do samaritánské školy byl poslán Jan Havelka z č. p. 2 a Josef Novák z č. p. 6. Dne 15. 5. na schůzi hasiči odsouhlasili svoji účast na cvičení se sekyrkami v Praze, zúčastnilo se ho 6 členů sboru. Dne 12. 5. hasiči odsouhlasili svoji účast na cvičení ve Václavicích a rozhodli o vyslání členů na sjezd československého hasičstva v Praze. Dne 12. 5. hasiči rozhodli o účasti na okrskovém cvičení v Bukovanech a dne 12. 6. rozhodli o účasti na župním sjezdu v Petroupimi.

Dne 25. 3. se v Týnici v budově staré školy konaly volby do obecního zastupitelstva (volební komise – řídící učitel František Půlpán (volné sdružení gážistů – státní zaměstnanci), vrchní poštmistr Václav Stuna (volné sdružení gážistů – státní zaměstnanci), řezník Václav Heřman (Československá živnostenská a obchodní strana středostavovská), hodinář Jan Procházka (Československá živnostenská a obchodní strana středostavovská), přednosta železniční stanice František Peřina (Národně demokratická strana), stavitel Ludvík Štros (Národně demokratická strana), zedník Josef Kříž (KSČ), obuvník Jan Holeček (KSČ), volilo 248 z 256 oprávněných voličů. Ustavující schůze obecního zastupitelstva se uskutečnila dne 26. 5. – starosta Ludvík Štros (do roku 1931), I. náměstek F. Půlpán, II. náměstek J. Micka, čtvrtý člen rady Jan Zoula, členové – Bohumil Cettl, Václav Heřman, Antonín Jukl, Josef Kříž, Alois Pazdera, Jan Procházka, Josef Škvor. Komise finanční – Ludvík Štros, J. Micka, S. Karas, A. Jukl, V. Stuna. Komise osvětová – J. Kovář, J. Greif, S. Karas, J. Procházka, A. Vendr. Komise zdravotní – MUDr. F. Babánek, A. Pazdera, P. Veselý.

V dubnu byly dokončeny opravy a přestavba přádelny na Brodcích (oprava jezu, strojů, nové turbíny).

V Benešově v předsíni kostela sv. Mikuláše byla odhalena Pamětní deska obětem 1. světové války z benešovské farnosti, jedná se o tři černé skleněné desky v dřevěných rámech se zlaceným písmem. Autorem je Jan Kamarýt. Na deskách je text a jména padlých a zemřelých. Text: Padlí a zemřelí vojínové ve světové válce 1914 – 1918 z farnosti benešovské. Provedl Jan Kamarýt, 1923 (1. deska, vlevo od vchodu). Jména, 1. deska, vlevo od vchodu: z Bedrče Pazdera Antonín, Pazdera Josef, Škvor Jindřich, Vosický Jindřich, Zvára Antonín, z Budkova Barek Josef, z Dlouhých Polí Burda Jan, Dvořák Josef, Kučera Josef, Novotný Antonín, z Hůrky (u Jírovic) Bohata Jan, z Chlístova Strnad Josef, Zoula Josef, z Jarkovic Šešina Václav, z Jírovic Brabec Antonín, Brabec František, Sadílek Josef, Skrčený Josef, Vaněček Antonín, z Konopiště Waldhauser Jan, z Mysliče Hašek Jan, Pazdera František, z Dolního Podhájí Zoubek František, z Horního Podhájí Janoušek František, Kladivo Karel, Tomek Václav, z Poměnic Bartůněk Karel, Párys Jan, Švimberský František, z Radíkovic Hlaváček Josef, Krejcárek Josef, ze Skalice Matoušek Jan, Matoušek Karel, z Tismi Brejla Jan, Brejla František, Fulín Václav, Jindra Jan, Kohoutek Jan, Mašek Václav, Starosta Karel, Stibůrek Jan, Škvor František, ze Žabovřesk Macháček Jan, Pála Antonín, Pála Josef, Stehlík Václav, Škramlík Antonín. 2. deska, vlevo od vchodu: z Benešova Čedík Štěpán, Diviš Jan, Dojáček František, Drahota František otec, Drahota František syn, Dřízhal Josef, Dvořák Emanuel, Fára Josef, Fialka Eduard, Filip František, Flieger Jan, Flieger Matěj, Fulín Jaroslav, Fulín František, Fulín Václav, Haas Josef, Hanzák Josef, Hašek Antonín, Havlíček Josef, Hovorka Karel, Hruška Josef, Hruška Alois, Hruška Václav, Hrdý Josef, Hrstka Josef, Hronek Jan, Chobotský Jan, Janota Ladislav, Kašpar Antonín, Khek Jaroslav, Kleňka Antonín, Kolanda Alois, Konrád František, Konrád Josef, Kopecký Antonín, Kosík František, Kosík Jindřich. Krejcárek Josef, Kučera Josef, Klokočník Jan, Mácha Jan, Malina František, Mareš Josef, Mrázek Karel, Mrázek Stanislav, Nedbal František, Nedbal Josef, Neufus Josef, Novák František, Novák Josef, Pazdera František, Ponc Antonín, Perl Václav, Prchal František, Pinkas Antonín, Procházka František, Prokšík Josef, Platil Antonín, Říha Jan, Šach Karel, Škoula Jan, Šíp Jan, Šiška František, Sochor Josef, sysel Antonín, Trenkvič Vilém, Váňa Václav, Vaništa Josef, Veselý Václav, Vranovský Jan, Vonšovský Vojtěch, Zvára Jan, Zdvíhal Karel, Zíka Václav, 3. deska, vpravo od vchodu: z Benešova Andršt Emanuel, Balík Jindřich, Bubník Ferdinand, Dudek Václav, Drahota Jindřich, Fišer Rudolf, Fišer Oskar, Frischman Josef, Friedman Karel, Fialka František, Hrabánek Jindřich, Hladík Josef, Houra Antonín, Jeřábek Jan, Kába Josef, Kosík Jaroslav, Král Ladislav, Král Otto, Maršík František, Malina Jindřich, Přerovský Rudolf, Rödr Jaroslav, Růžička Josef, Šabat Ferdinand, Sysel Karel, Slavík Václav, Špinar František, Toula Antonín, Vacek Josef, Vytejček Ferdinand, Fulín František Myslič, Fulín Pavel Myslič, Hendrych Josef Hliňanka, Chlístovský Josef Myslič, Neufus Josef Radíkovice, Tarantík Josef Chvojen, Fialka Antonín, Brousil Bohumil, Machuta Karel, Sýkora František, Sysel Jan, Vytejček Eduard.

            Do Neveklovské župy č. 69 byl přijat nově založený hasičský sbor z Černíkovic (založen 25. 2., starosta František Hašek, velitel Jan Luxemburk).

            Členové SDH Týnice-Podělusy se zúčastnili hasičských cvičení v Bukovanech, Netvořicích a ve Václavicích.

Brodecká přádelna jako součást Textilních Mautnerových závodů na Smíchově obnovila činnost, dokonce od příštího roku pracovala na dvě směny

V Benešově byla přejmenována „Zimní škola hospodářská“ na „Zemská odborná škola hospodářská“.

Starostou v Bukovanech byl zvolen domkář z Bukovan Josef Kaňka.

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu hasičů v Petroupimi.

Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu československého hasičstva v Praze.

Hasiči z Bukovan podnítili vznik divadelního odboru při svém sboru.

Dne 2. 6. byl do místní školní rady zvolen – J. Micka; dne 9. 6. byl předsedou osvětové (knihovní) komise zvolen – J. Kovář a jednatelem A. Vendr; dne 27. 8. Vznikla letopisecká komise – F. Půlpán, J. Micka, P. veselý, vedením obecní kroniky byl pověřen S. Karas; dne 17. 10. Byl předsedou finanční komise zvolen A. Jukl.

V Týnci nad Sázavou velel místní četnické stanici Ferdinand Vik, četníci – vrchní strážmistr Josef Bejblík a Antonín Král. Později Jaroslav Podhorský.

            Dne 30. 7. byla založena kronika obce Tisem, kronikář Hynek Táborský.

            V srpnu vyhořel mlýn na Racku, byla postavena nová pila – katr.

            Založen Okrašlovací spolek Týnec nad Sázavou.

            Dne 27. 8. se stal v Týnci prvním kronikářem Stanislav Karas, učitel týnecké obecní školy. Členy letopisecké komise se stali: František Půlpán (řídící učitel), Jindřich Micka (mlynář) a Petr Veselý (soukromník).

            Kolem Konopišťského potoka byla postavena silnice na Racek, odbočka ze silnice Chlístov – Benešov, do té doby se jezdilo z Racku pouze na Chlístov či do Poměnic.

            Obec Chrášťany se skládá z osad – Chrášťany (38 čísel, 259 obyvatel), Černíkovice (34 čísel, 163 obyvatel), Ouštice (26 čísel, 170 obyvatel), Lipka (11 čísel, 57 obyvatel), Benice – dvůr (54 obyvatel), Šobišovice (13 čísel, 94 obyvatel), celkem 797 obyvatel.

            Jaroslav Fulín, kovář z č. p. 16 výměnou za pole získal močálovitou loučku při domku a postavil na ní kovárnu. Po II. světové válce zde byla kovárna JZD Václavice, kovář Bohuslav Zelenka.

            Žid Friedman z Václavic prodal chalupu č. p. 12 řezníkovi Janu Klikovi – ten v ní měl řeznictví a obchod.

            V Týnci nad Sázavou obecní volby vyhrála Československá strana národní demokracie, starostou se stal Ludvík Štros, v programu obce byla mimo jiné její elektrifikace.

            V Tismi byly postaveny dva mosty nákladem 13 tis. Kč.

            Ve Václavicích si postavil vlastní kovárnu Jaroslav Fulín. Obecní kovárna byla prodána ve veřejné dražbě a koupil si jí Jan Hašek (dříve bytem dlouhá léta u Čermáků).

            Ve Václavicích se voleb do obecního zastupitelstva podle nového volebního řádu zúčastnily 3 politické strany – agrární (4 mandáty), sociálně demokratická (5 mandátů) a lidová (klerikální, 3 mandáty). Katastrální starosta – Jindřich Hašek (lidovec, Václavice), osadní starosta Jan Chobotský (sociální demokrat), náměstek starosty Jan Škvor (Václavice), Josef Šebek (Václavice), Josef Kadeřábek (Vatěkov), Jan Hartman (Vatěkov), Josef Fulín (Vatěkov), Josef Stibůrek (Václavice č. p. 18), Josef vyskočil (Václavice č. p. 2), Václav Fulín (Václavice), Josef Šach (Václavice), Josef Jelínek (Václavice), Čeněk Budák (Václavice).

            Ve Václavicích volby do osadního zastupitelstva: 5 mandátů sociální demokraté, 5 mandátů agrárníci a 2 mandáty lidovci (klerikálové). Starosta Jan Chobotský z č. p. 42, náměstek František Novotný, řídící učitel. Členové: František Šindelář z č. p. 5, Václav Šach z č. p. 45, František Škvor z č. p. 4, František dráb z č. p. 1, Václav dráb z č. p. 27, František Chobotský z č. p. 41, Josef Kudrna z č. p. 12, Jan Jelínek.

                Do penze odešel (po 44 letech) václavický učitel Jan Šunda (Šíma) – založil ochotnický divadelní spolek, knihovnu,

dal podnět k založení kroniky obce, byl šiřitelem hudby a zpěvu, byl čestným občanem Václavic, pochován je na hřbitově v Benešově. Správu školy převzal učitel František Novotný (do roku 1932).

            Činnost „Okresní hospodářské jednoty v Benešově“ přejala okresní odbočka „Zemědělské jednoty“ v Benešově.

            Ve Václavicích byla založena konkurenční (oproti Sokolu) Dělnická tělocvičná jednota, sice začala velmi čile pracovat, ale pro nedostatek vedoucích brzy zanikla.

Komplex hradních budov koupil ředitel Umělecko průmyslového muzea v Praze Dr. František Jiřík. Důvodem nákupu byla záchrana hradního areálu.

Pivovar v Benešově převzal do provozu československý stát a provádí velkou rekonstrukci provozů.

První zmínka o potřebě postavit silnici Týnec – Krusičany a o potřebě zřídit v Týnci nad Sázavou telefonní hovornu. Existovala jen soukromá telefonní linka Konopiště – Požáry – Lom (stanice Taranka, Dvůr Týnec, myslivna Dolní Požáry a Požáry – Lom).

Elektrárenský svaz začal s přípravnými pracemi na elektrisování Benešovska a Neveklovska. Svaz nakupoval elektřinu od dolu Anna u Lán a nejbližší Svazové primerní vedení bylo od Benešova a Neveklova velmi vzdálené.

Elektrárenský svaz v říjnu nabídl obci Týnec nad Sázavou postavit rozvodnou síť a elektrické vedení. Obec návrh nepřijala.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář