Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 16 (4. doplněk) - rok 1911 až 1927

17. 12. 2012

1911

            Počátkem roku proběhlo sčítání lidu. V Benešově žilo 6 866 lidí v 480 domech, vojenská posádka měla 554 mužů. Např. v domě č. p. 274, v Chrpově cihelně žilo 106 lidí, v domě hotelu Pošta bylo 96 nájemníků, Na Hraběcí 87, v pivovaru 83 a v domě zvaném Chudá Praha na rohu Vlašimské ulice a Na Chmelnici 70. V Benešově se chovalo 470 kusů dobytka, 344 prasat, 129 koz, 3 000 slepic, 38 hus, 6 kachen a bylo 119 úlů. V té době bylo založeno i Svépomocné stavební družstvo, v čele mělo p. Lošťáka, statkáře Steindlera a úředníka městské spořitelny Pulpitla.

V Benešově byla lékárna, dvě drogerie, galanterie, knihtiskárna, litografie, piv ovar, dva lihovary, koželužna, dvě strojírenské dílny, dva fotografické ateliéry, 25 hospod, 14 povozníků, městská pojišťovna a hospodářská záložna.

Benešovský 102. pluk si pronajal od města kasárenskou budovu na dalších 25 let.

Pražská okružní čítárna zapůjčovala do Benešova ve čtvrtek zahraniční časopisy (do pondělí).

            V Benešově mimo jiné působily spolky sladovníků, telegrafistů, nádražáků a kočích. Revitalizoval se spolek Neruda, předsedal mu profesor Šimek. Nově byl ustanoven spolek okrašlovací, ve výboru byli lékárník Dlabola, profesor Dvořák a advokát Taussig.

Benešovský panský pivovar ve výrobním období 1911 až 1912 vyprodukoval 64 648 hektolitrů piva.

            Hořel mlýn v Podělusích a hostinec pana Vrňáka ve Chlebích.

            V Benešově byly při přestavbě domu č. p. 90 v blízkosti farního kostela nalezeny zlomky keramiky z 11. století. 143)

            Benešov opět navštívil budoucí prezident prof. T. G. Masaryk s manželkou Charly a oběma dcerami Olgou a dr. Alicí, mimo jiné sáňkovali na vrchu Kavčáku (sáňkařská dráha „na kavčíně“ u Baby).

V Krusičanech byla v únoru otevřena školní expozitura pro děti 1. až 3. ročníku.

V Benešově byl založen Spolek křesťanských žen a Vzdělávací sbor pro okres Benešovský.

Arcivévoda František Ferdinand d‘Este dal zřídit výletní restauraci „Na Babě“, důvodem byly stížnosti benešovských občanů na skutečnost, že nemohli do konopišťského parku a lesů. Tak se snažil přesměrovat jejich nedělní procházky jiným směrem – na Bedrč.

Arcivévoda přemístil sbírku předmětů se symbolikou svatého Jiří z bývalého úřednického domu do prostorné zděné verandy postavené na místě bývalé oranžérie pod jižní terasou zámku. V té době sbírka čítala 3 750 předmětů.

V Benešově byla dokončena pro pokladníka benešovské spořitelny Jana Váňu stavba vily v Černoleské ulici č. p. 493. Vilu navrhl benešovský architekt Otakar Novotný (stavba zahájena v roce 1911).

Starostou obce Úročnice byl Josef Žížala z č. p. 4, který byl současně i starostou Sboru dobrovolných hasičů, jeho velitelem byl Jan Havelka z č. p. 2.

      Výpomocným učitelem ve škole ve Václavicích byl ustanoven Antonín Hrma (*15. 6. 1889 v Zálesí u Maršovic), zde působil 1 rok.

        V Úročnici je starostou SDH a obce Josef Žížala z č. p. 4.

        Školníkem v Tejnici je Alois Šípek z č. p. 48.

         Založen Okrašlovací spolek Benešov.

        Od tohoto roku měla „Tělocvičná jednota Sokol v Týnici nad Sázavou“ svoji vlastní knihovnu a pořádala pravidelné cvičení prostných, pořadových i cvičení na nářadích, dále hry, vrh koulí, běhy a skoky. Pořádala i veřejná vystoupení, akademie, výlety, přednášky, činnost divadelní, koncertní i taneční zábavy.

1912

V Rakousku – Uhersku byla zákonem všeobecně snížena délka vojenské služby z tří let na dva roky.

František Ferdinand d´Este vydražil Podelhotský mlýn na Konopišťském potoce na cestě z Vidlákovy Lhoty do Mrače (v mládí tu žil spisovatel Karel Nový). Mlýn později zrušil a dnes po něm není stopy resp. v místě se nachází jeho zřícenina.

V tomto roce jsou zmiňovány lihovary v Benešově (Steindler) a v Tvoršovicích.

Na gymnáziu v Benešově se poprvé objevila myšlenka založení skautské organizace, do města ji přinesl středoškolský profesor, nadšený turista a sportovec František Konáš. Zde založil z žáků/studentů první oddíl junáků/skautů. První výlet byl dne 5. 10. přes Čerčany do Zlenic k Hlásce na Sázavě.

Dne 2. 10. se oslav padesátin benešovského advokáta JUDr. Julia Taussiga zúčastnil i budoucí prezident prof. T. G. Masaryk s chotí.

Dne 2. 12. byla v benešovském gymnáziu vysvěcena strahovským opatem Metodějem Zavoralem školní kaple (budována v letech 1905 – 1907 v novobarokním stylu, kapli dnes připomínají pouze barevná skla v oknech apsidy s motivem kříže).

Okresní hejtmanství v Benešově se z budovy č. p. 223 a 224 odstěhovalo do nové budovy postavené konopišťským velkostatkem na konci Zámecké ulice proti nádraží (později Vojenská okresní správa). Ve staré budově pak zůstal okresní soud, berní úřad, evidence vojenského katastru a úřadovna okresního školního inspektora.

V Benešově začal vycházet ilustrovaný měsíčník „Z našeho kraje“.

V Benešově byla postavena rodinná vila J. Váni v Černoleské ulici, projektoval benešovský rodák architekt Otakar Novotný. Objekt nese typické znaky jeho rané tvorby – gradovaný trojúhelníkový štít, vertikální okna a bílá fasáda. (Dnes je objekt kulturní památkou.)

Lékárnu „U zlatého orla“ provozoval lékárník Josef Dlabola do 30. 9., byl to referent městské rady, musejní předseda apod. Tohoto dne prodala paní Dlabolová lékárnu PhMr. Albertu a Boženě Regnerovým za 70 000 Kč a lékárnické oprávnění za 114 500 Kč.

          Na Konopišti byla pošta, ve které byl i odpočinkový pokoj pro četnictvo, které hlídalo široké okolí zámku. Okolí zámku bylo rozděleno na 4 obvody. Každý měsíc byla v okolí zámku uspořádána razie (Streifung) po podezřelých osobách (cikáni a pytláci), zúčastnilo se jich četnictvo z Benešova, Konopiště, Poříčí nad Sázavou, Týnce nad Sázavou, Netvořic, Neveklova a Bystřice. Styčným bodem byl hostinec Marie Zazvonilové ve Vatěkově, sešlo se tam i 15 četníků.

        Mlýn na Racku navštívil arcivévoda, aby jej koupil, majitel p. Párys jej však neprodal, Párysům patřil i „Plíhalův mlýn“ a „Podelhotský mlýn“.

          Založena Hospodářská skupina maloobchodu Benešov.

          Starostou SDH v Tismi byl zvolen Jan Fulín z č. p. 4.

        Jan Šunda (Šíma) řídící učitel ve Václavicích založil v tomto roce Kroniku obce Václavice.

         Václavice čítaly 50 domů, z toho 11 sedláků.

         V Tejnici č. p. 12 byl řezníkem Václav Heřman.

         Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Páris.

         Na pozici zámeckého kaplana na zámku Konopiště skončil kněz Oskar Borsicský (Maďar) a za něj nastoupil ThDr. Otto Stanovský (*11. 11. 1882 ve Slatině, Moravskoslezský kraj). Jeho úkolem bylo celebrování mší a církevních slavností, např. známého „Božího těla“. Bydlel v č. p. 3, na procházky do parku chodil v černé buřince (přezdívka „Cylindermann“) a taká vychovával prince Maxe a Ernesta a učil je i česky. V té době mše na zámku sloužil i významný benešovský občan, katecheta benešovského gymnázia, ThDr. Kolář.

         Spořitelní a záložní spolek ve Václavicích nákladem 1 200 Kč postavil v obci most váhu.

1913

            Do Neveklovské župy č. 69 byl přijat nově založený hasičský sbor z Neštětic.

            V Benešově se konala župní hasičská škola. Starostou župy č. 41 se stal JUDr. Ladislav Feršman, advokát z Benešova (do roku 1920).

Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Mikuláše, od Čeňka Skopka. 230)

V Benešově přestal vycházet ilustrovaný měsíčník „Z našeho kraje“.

V Benešově byl založen fotbalový oddíl AFK Benešov.

V říjnu Konopiště navštívil na pozvání následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d‘Este německý císař Vilém II. (byli podezíráni, že zde připravují válku, ačkoli byl František Ferdinand d‘Este odpůrcem válečného střetnutí, neboť se obával o osud habsburské monarchie).

         V Růžové zahradě u zámku Konopiště byl postaven okrasný rybníček s alpinem, autor Angličan Marchan. V této době bylo v Růžové zahradě 200 různých druhů růží a celkem 8 500 keřích.

          Ve dnech 23. až 25. 10. Konopiště navštívil německý císař Vilém II a s ním i kníže Lobkovic, kníže Fürstenberg, kníže Starhemberg, hrabě Clam – Martinic, hrabě Majláth, hrabě Hoyos, hrabě van der Straten, hraběnka Baillet – Latour, hraběnka Jindřiška Chotková, hrabě Thun, hrabě Sylva – Tarouca, hrabě Nostitz, hrabě Sternberg, hrabě Czernin, generál Oscar Potiorek, generál Paul von Hindenburg.

        V Benešově byl založen fotbalový klub, tento rok je rokem založení organizované kopané v Benešově.

          V obci Mrač byla zřízena na železniční trati vlaková zastávka.

      Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář Josef Beneš z Poříčí nad Sázavou, v tomto roce prezentoval do Benešova. Po něm Eduard Hlaváček z Bystřice.

        V Tismi byla postavena na návsi nová kůlna na hasičské nářadí.

        V malém lomu na gabro zvaném „Mickův“ se přestalo těžit gabro. Někdy v tomto období se přestalo těžit i v „Mautnerově lomu“ (název podle Mautnerových textilních závodů vlastnících přádelnu v Brodcích), ležel naproti „Kněžině“ a vedla od něj úzkokolejka k železnici, kde se žula nakládala na vagony. Do této doby se těžilo i v malém lomu ve svahu kopce „Babinka“ na východním okraji Krusičan a v lomu na gabro Dunávičkách (v této době patřily k obci Krusičany) blízko rybníka „Na hrázi“ (gabro se prý vyváželo i do Rumunska a Egypta).

       Dne 18. 12. oslavil na Konopišti v kruhu své rodiny arcivévoda František Ferdinand svoje 50. narozeniny. K nim obdržel mimo jiné i sochu Rudolfa habsburského v nadživotní velkosti, šlo o věrnou kopii sochy zakladatele habsburské dynastie, jejíž originál je umístěn v kostele Hofkirche v Innsbrucku (dnes je socha na verandě jižní zámecké terasy).

       Do Spořitelního a záložního spolku ve Václavicích vstoupil farář Václav Tichý a přinesl do spolku politiku. Spolek se rozdělil na část lidovou (klerikální) a agrární, činnost dosud prospěšného spolku upadala.

         První zmínka o Četnické stanici Poříčí nad Sázavou (do roku 1915?).

       Až do tohoto roku se václavičtí občané bránili přeložení silnice (byla vybudována v době roboty) z Netvořic do Benešov vedoucí přes Konopiště na trasu z Václavic přes Žabovřesky a Zbožnici do Benešova. Hlavní roli v odporu hráli členové Okresního výboru v Benešově Emanuel Kubásek z Václavic a Josef Kadeřábek z Vatěkova.

       Arcivévoda František Ferdinand d’Este měl od Václavic pronajatou honitbu (polovinu polí od Lísku až po potok za 700 Kč).

1914 – 1918

            V době I. světové války byl v budově pošty a školy na Konopišti (dnešní restaurace „Stará myslivna“) umístěn lazaret pro zraněné vojáky Rakousko – Uherské armády.

1914

V tomto roce měla sbírka zbraní arcivévody Františka Ferdinanda celkem 4 618 předmětů. Arcivévoda zamýšlel vybudovat pod zámkem samostatný komplex muzeálních budov a přistavět k severní straně středního zámeckého traktu slavnostní tzv. gobelínový sál s přemostěním hradního příkopu. Návrh v těžkopádných historizujících formách zpracoval vídeňský projektant Johann Ludwig Simon. Tyto plány se už neuskutečnily včetně plánů umístit do parku expozitury ministerstva zahraničí, obrany a dalších ústředních orgánů. Také byla přistavěna knihovna podle návrhu Walchera z Moltheimu. Z původního vybavení hradu se zachovala pozdně gotická hradní kaple, klenutá sklípkovou klenbou, a barokní jídelna s freskou od Františka J. Luxe z Plzně.

V rámci mírové organizace pěchoty, dislokované v českých zemích Rakouska – Uherska, pěší pluk č. 102 Praha měl v Benešově usídlen – náhradní prapor Benešov, II. prapor Benešov a II. kulometné oddělení Benešov.

Na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici byl zvolen velitelem sboru Jan Havelka z č. p. 2 a podvelitelem Josef Klenovec z č. p. 17.

Do Benešova byl umístěn i II. zeměbranecký prapor s kulometným oddělením příslušící k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28 Písek (v I. světové válce byly zeměbranecké pluky označovány jako „střelecké pluky“ (K. k. Schützenregimenter)).

Na počátku války byl v každém domobraneckém okresu v českých zemích postaven domobranecký pěší pluk téhož čísla, mající 3 až 4 prapory, což platilo i pro Benešov, kde sídlila expozitura domobraneckého pěšího pluku č. 28 z Písku.

Od 1. 4. začala svoji služební činnost Četnická stanice Konopiště, vyčleněná pouze pro úkoly v rámci ochrany života arcivévody, jeho rodiny a vysokých hostí. Sídlila v Benešově v č. p. 521 a měla 18 mužů stálého stavu, velením byl (na výslovné arcivévodovo přání) pověřen strážmistr Bohumír Hynek (manžel Marie Schneibergové – chůvy arcivévodských dítek).

Dne 11. 6. se na Konopišti naposledy za účasti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este konala slavnost Božího těla (průvod pod baldachýnem).

Dne 21. 6. se konal ve Václavicích sjezd župy Benešovské.

Obecní zastupitelstvo v Bukovanech – starosta Jan Kohout, členové Alois Přeučil, Václav Houzar, Jan Hubínek, Alois Kohout, Antonín Přeučil, kupec František Rýzner, Josef Houzer, J. Houdek, Josef Kohout, Josef Vašák, Josef Hemar.

Byl založen hasičský sbor Chlistov, resp. osamostatnil se od sboru Konopiště – Chlistov (příslušnost k župě č. 41).

Galerie svatého Jiří (bájný rytíř z Kappadoku, voják pronásledovaný pro svoji víru) na zámku Konopiště obsahovala v této době 3 700 exponátů (soch, obrazů, šperků, apod.). V medvědáriu bylo v této době šest medvědů ušatých.

Světovou pozornost upoutalo následníkovo Konopiště. V polovině června (dne 12. a 13. 6.) tu dlel na návštěvě již podruhé Jeho veličenstvo německý císař a pruský král Vilém II. (pocházel z rodu Hohenzollernů, císařem od roku 1888, abdikoval dne 9. 11. 1918, *22. 1. 1899, †10. 10. 1941) v doprovodu říšského kancléře Bethmanna a nejvyššího velitele německého námořnictva admirála Alfréda Tirpitze . Ačkoliv se jednalo o „soukromou“ návštěvu, politický význam setkání dodal německý admirál Alfred Tirpitz (byli podezíráni, že zde připravují válku). Dne 12. 6. přijel do Benešova na nádraží a noci 13. 6. odjel.

            Dne 21. 6. opět navštívil Benešov a Konopiště prof. T. G. Masaryk s dcerou Alicí a synem Janem.

V červnu poprvé zpřístupnil veřejnosti majitel Konopiště zámecký park, vévodkyně část dětských návštěvníků obdarovala cukrovinkami. Dne 19. 6. opustil František Ferdinand Rakouský d´Este s chotí Žofií a dětmi Konopiště a vydal se na cestu na území Bosny – Hercegoviny na vojenské manévry (děti po cestě zanechal v zámku Chlum u Třeboně). František Ferdinand d´Este se zúčastnil jako generální inspektor veškeré branné moci říše ve slovanské Bosně, okupované Rakouskem – Uherskem, provokativních rakouských manévrů císařské armády. Dne 28. 6. se stal v Sarajevu spolu se svou manželkou obětí atentátu, spáchaného srbským nacionalistou Gavrilem Principem (člen srbské teroristické organizace Černá ruka). Sarajevský atentát potom posloužil německým a Rakousko – uherským militaristickým kruhům jako záminka k rozpoutání války, která se brzy rozšířila po celé Evropě.

            Po obětech bosenského sarajevského atentátu (dne 28. 6.) Žofie vévodkyně z Hohenbergu a arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi zůstali nezletilí sirotci Žofie, Max a Arnošt, jejich poručníky byli ustanoveni Jaroslav hrabě Thun – Hohenstein a jeho manželka Jindřiška rozená Chotková z Vojnína, sestra zavražděné Žofie. Starší syn Max (císař Karel I. roku 1917 přiznal prvorozenci titul vévodský) byl považován za budoucího majitele Konopiště, mladší Arnošt (císař Karel I. roku 1917 mu přiznal titul knížecí) měl být pánem na Chlumu u Třeboně.

            Dne 31. 7. byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousku – Uhersku (zbývajících 8 armádních sborů – muži do 37 let).

            Bezprostředně po sarajevském atentátu byly zastaveny veškeré stavební práce na Konopišti, konopišťské panství přešlo na arcivévodovy dědice Hohenbergy, panství spravovalo ústřední ředitelství hohenberských statků.

            Větší část mužů, ze sledovaného okolí obce Úročnice, kteří podléhali branné povinnosti, narukovala k benešovskému pěšímu pluku č. 102 nebo k zeměbraneckému pluku č. 28.

            V obcích v okolí a v samém Benešově byli ubytováni uprchlíci z Haliče a Bukoviny.

V tomto roce byl vrchním zahradníkem na Konopišti I. Camillo Schneider.

Benešov - Po zahájení I. světové války bylo do školy na Karlově umístěno vojsko (do srpna), poté byly do školy směstnány veškeré školy z Benešova včetně gymnázia, učilo se střídavě. Pro vojenské účely byly zabrány i prostory „Zimní hospodářské školy“ v Pražské ulici (výuka byla ukončena). Dne 26. 7. bylo gymnázium vojsky zabráno gymnázium pro umístění záložní nemocnice. Na místě, kde měla být zahájena výstavba chlapecké měšťanské školy, byly postaveny nouzové baráky pro vojsko. Dne 27. 7. byla piaristická kolej zabrána pro vojenské účely.

Dne 6. 8. odjel 102. pěší benešovský pluk na srbskou frontu. V září se čtyři tisíce příslušníků tohoto pluku přepravovaly přes řeku Drinu, zachránilo se pouze 700 vojáků.

V Benešově přestal vycházet časopis „Hlasy od Blaníka“ (vydávání bylo zastaveno). Do té doby v časopise publikovali slavní odborníci a historici a. N. Vlasák, A. Sedláček, F. A. Slavík a M. Navrátil.

Do války odchází občané obce i členové Hasičského sboru, někteří z nich se stali i legionáři a někteří z nich ve válce padli.

V Týnci nad Sázavou byl zřízen zimní hospodářský pokračovací kurz.

V Benešově byla pozastavena činnost Veřejné lidové knihovny a čítárny.

V obci Úročnice bylo již 40 usedlostí (od roku 1880 přibyly usedlosti č. p. 37 až 40).

           Od 1. 4. započala služební činnost Četnické stanice Konopiště. Sídlila v Benešově č. p. 521, měla 18 mužů stálého stavu, byla vyčleněna pouze pro úkoly v rámci ochrany života arcivévody, jeho rodiny a vysokých hostí. Vedením stanice byl pověřen strážmistr Bohumír Hynek, manžel Marie Schneibergové – chůvy arcivévodských dítek. Jako závodčí sloužil na stanici i Josef Volf.

       V květnu zahájila činnost četnická stanice na Konopišti, velitelem byl strážmistr II. třídy Bohumír Hynek (na výslovné přání arcivévody). Velitel byl manželem chůvy arcivévodových dětí paní Marie Schneiberg. Velitelem byl až do 31. 12., kdy byla stanice zrušena. Zemřel 25. 12. 1932 v Poříčí nad Sázavou.

      Dne 12. 7. 1914 proběhlo v Neštěticích slavnostní svěcení hasičské stříkačky, k této slavnosti byla vydána medaile: AE Medaile 1914 – rub  text „Upomínka na slavnost svěcení stříkačky v Neštěticích 12. 7. 1917.“ (6-řádkový nápis, datum, dvě malé hvězdičky); líc – obraz „Poprsí hasiče se sekerkou nad štítem se zemským znakem, ratolest, text okolo „Vlasti k oslavě – bližnímu k ochraně.“; celé hliníkové, ouško, rozměr 25x25 mm. Šil. 248.

          Založena Četnická stanice Týnec nad Sázavou.

       Ve dnech 12. a 13. 6. se na Konopišti uskutečnila druhá návštěva německého císaře Viléma II., po ukončení návštěvy dovolil arcivévoda svobodný přístup veškerému obyvatelstvu do zámeckých parků na Konopišti.

          V tomto roce v „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začalo cvičit i žactvo.

         Těsně před atentátem na Františka Ferdinanda d‘Este proběhla poslední slavnost Božího těla.

        Ve Václavicích bylo třemi volebními sbory (každý 4 členy) nové obecní zastupitelstvo: Jan Škvor, Václavice č. p. 3 – starosta, Emanuel Kubásek, Václavice č. p. 9 – I. radní, Josef Kadeřábek, Vatěkov č. p. 4 – II. radní, František Fulín, Přibyšice č. p. 13 – III. radní; členové výboru – Matěj Bakos, Václavice č. p. 8, Jan Vnouček, Václavice č. p. 4, Jan Kadeřábek, Václavice č. p. 21, Antonín Čermák, Václavice č. p. 38, Jan Kubásek, Václavice č. p. 18, František Chobotský č. p. 41, František Fulín, Přibyšice č. p. 17, Josef Hašek, Přibyšice č. p. 8.

        Osadní zastupitelstvo ve Václavicích: František Hašek, starosta, František Chobotský z č. p. 41, František Cacák z č. p. 24, František Kubásek z č. p. 22, František Šindelář z č. p. 5, František hruška z č. p. 9, František Fiala z č. p. 28, František dráb z č. p. 1, Jan Chobotský z č. p. 42, Jan Kadeřábek z č. p. 21 a Čeněk Matoušek z č. p. 16.

        Ve Václavicích se konal již podruhé Župní hasičský sjezd okresu benešovského.

         Obecním hajným v Krusičanech č. p. 22 byl František Dvořák.

        V září byl v dražbě prodán „Mlýn na Racku“, koupil jej p. Kurel , majitel restaurace v Praze za 42 tis. rakouských korun.

       Po vypuknutí války musela obec Chrášťany dodat vojsku 8 párů koní s povozem a kočího. Ihned rukovali muži do 39 let, pak do 40, 41, 42, k prohlídkám museli nastoupit muži do 50 let.

         V Tismi se vzdal na počátku roku starosta Jan Vaněček z č. p. 9 funkce a po něm byl zvolen starostou rolník Jan Fulín z č. p. 5. Koncem roku byl však povolán do zbraně a jeho funkci převzal druhý radní Jan Škvor z č. p. 26, poněvadž i první radní Jindřich Havránek byl rovněž mobilizován.

      Na podzim byla zahájena výstavba erární silnice z Benešova do Neveklova.

          Krejčím v Chrástu byl Václav Kundrát z č. p. 9.

       V důsledku vzniku 1. světové války byla zastavena činnost veřejné knihovny v Benešově.

        Arcivévodským hajným na Tužince byl Karel Paris a osobním lékařem následníka trůnu byl primář benešovské nemocnice MUDr. Karel Teuner.

  1. světová válka

        Po dobu války měli legionáři zastavený plat u tehdejší Legiobanky, tato banka zakoupila mlýn na Racku a dala jej do majetku několika legionářům, první byli – pp. Pokorný, Janoušek a Sviták. Tak byl založen podnik „Racek“ – malý mlýn, pila na vodní pohon, malé hospodářství.

         První budovou na Racku byla tzv. „vila“, stála na původní cestě na Chlístov a byli v ní ubytováni zaměstnanci „dřevařského družstva“. Další pak domek u pily č. p. 10 patřil bývalému majiteli a říkalo se tu „Na vejmiňku“.

      Ještě v této době stával pod zámkem Konopiště největší dub na Benešovsku s obvodem 887 cm.

         Před gymnáziem v Benešově bylo zřízeno rekonvalescentní oddělení pro raněné.

1915

Benešovské gymnázium bylo přestěhováno do obecní školy Na Karlově, budova byla uvolněna pro vojenské účely Rakousko – uherské armády.

Dne 20. 2. při odjezdu vojáků z Benešova na frontu došlo k protiválečné demonstraci občanů města.

Dne 3. 5. si v Benešově pěšák 10. Pochodové setniny Josef Kudrna na cvičišti u sokolovny společně s dalšími vojáky stěžoval na nesprávné zacházení s vojáky – na služební poměry. Zato byl „náhlým soudem“ odsouzen za zločin vzpoury k trestu smrti (popraven/zastřelen v Praze – Motole dne 7. 5. 1915).

Z Benešova byl odvelen místní 102. pěší pluk a na jeho místo přišel pluk císařských myslivců z Jižních Tyrol, jehož příslušníky byli i vojáci italské národnosti.

V důsledku války dochází k nedostatku potravin, zejména obilí, chleba, mouky, brambor, tuku apod. Obecní zastupitelstva začaly zřizovat aprovizační komise, neboť již v tomto roce byly zavedeny poukázky na chleba, později na cukr, na tabák, mýdlo, šatstvo, obuv apod. Vojsko provádělo rekvizice obilí, dobytka a koní. Pořádaly se sbírky kovů a dalších potřeb. Stát nutil obyvatele poskytovat půjčky na krytí výdajů spojených s válkou, půjčky byly úročeny, ale nevraceny. Byly zakázány venkovské zábavy. Byl nedostatek lékařů, např. týnecký obvodní, tovární a nádražní lékař se staral o celý týnecký obvod s cca 4,5 tisíci obyvateli.

Dne 23. 11. byla rozpuštěna Česká obec sokolská.

          V době války byl zřízen Válečný obilní ústav, každý rolník měl svého komisionáře, kterému musel prodávat úrodu, byly stanoveny maximální výkupní ceny (1q pšenice 34 korun, 1q ječmena 28 korun, 1q žita 28 korun, 1q ovsa 26 korun). Soupis obilí (vymláceného i nevymláceného) a mouky ve Václavicích byl pověřen řídící učitel Jan Šunda. Přehled kontrolovala komise: obecní starosta Jan Škvor, řídící učitel Jan Šunda a Josef Kadeřábek, rolník z Vatěkova. Koncem roku organizoval dobrovolný výkup obilí ředitel zimní hospodářské školy v Benešově J. Josíf a c. k. komisař Mráz.

1916

            V Benešově byla po proudu benešovského (Černoleského) potoka, ve vzdálenosti 300 m od stávající vodárny a studny vyhloubena další studna a propojena se stávající a doplněno bylo vše úpravnou vody a vzdáleným rezervoárem, který se nachází nad městem u silnice vedoucí do Prahy. Autor projektu profesor české vysoké školy technické ing. J. V. Hráský (pojmenována po něm i nedaleká ulice). V téže době byla do Benešovského potoka svedena i městská kanalizace.

            Dne 21. 11. se stal, po smrti císaře Františka Josefa I., císařem synovec Františka Ferdinanda d‘Este, Karel I. (vládl 1616 až 1918).

Zemřel Antonín Pinkas (*1855), jeho jméno je spojeno s velmi významnou dokumentační činností, s odkazem, který zanechal ve formě rozsáhlého rukopisného díla o topografii Benešova s kresbami jednotlivých domů. Tento dokument je zdrojem informací o podobě Benešova koncem 19. a začátkem 20. století. K preciznosti, se kterou se Pinkas věnoval této činnosti, přispěla zřejmě i jeho profese notáře. Město Benešov jej jmenovalo v roce 2002 čestným občanem.

        Starostou obce Václavice byl Jan Škvor, v tomto roce mu císař František Josef I. udělil stříbrný záslužný kříž.

         Vojenské odvody václavických branců se konaly v Benešově v restauraci u „Strejčka“. Dozvuky pak ve Václavicích v hostinci u „Čermáků“.

         Během války studenti z Týnce nad Sázavou utvořili „sdružení studentů“ a obnovili činnost místní knihovny „U Korbelů“, knihy jim zapůjčil hasičský sbor, neboť jejich knihovna v důsledku odchodu některých členů do války nefungovala.

1917

V Brodecké přádelně místo předení bavlny se vyráběl papírový motouz.

Dne 10. 5. před budovou Okresního hejtmanství v Benešově (č. p. 414 v Nádražní ulici, později budova Okresní vojenské správy)konal veřejný protest cca 300 žen a dětí proti snížení válečných moučných a chlebových dávek a proti nedostatku tuku.

Od 11. 6. slouží u 10. československého střeleckého pluku č. 1 svobodník Otto Stojánek (později ruský legionář).

V Benešově se narodil Vladimír R. Scharf (†1985 Benešov), volná tvorba, práce na filmové a novinové reklamě.

V Benešově zemřel poslední řádový ředitel gymnázia v Benešově, lidumil Josef Roman Kůrka (*1845, empírový hrob na starém hřbitově v Benešově).

      Dne 15. 1. se ve Václavicích konala prohlídka domů, zda nejsou schovávány zásoby úrody, prováděla ji komise ve složení: Jan Škvor, starosta, Jan Šunda, řídící učitel, Josef Kadeřábek, rolník z Vatěkova a a Václav Hynek, četnický strážmistr.

       V tomto roce osady obce Chrášťany požádali o samostatné volby v osadách – v Oušticích byl prvním starostou František Kadeřábek (hostinský a krejčí), v Šobišovicích Josef Šmejkal z č. p. 11, v Chrášťanech Václav Padevět z č. p. 15.

       Vojsko odjíždějící na frontu z Benešova přísahalo zpravidla na náměstí v Benešově, před lékárnou byl postaven oltář a polní kněz sloužil mši, po ní následovalo kázání a po něm přísaha v jazyce české, německém a maďarském.

         Založeno České srdce Benešov.

         Hostinským v Krusičanech č. p. 11 byl Josef Hrstka.

         V obvodu obcí Václavice, Chrášťany a Krusičany se nacházelo 6 mlýnů.

1918       

Dne 25. 5. znovu benešovské ženy (asi 200) protestovaly v budově okresního hejtmana proti nedostatku chleba, demonstraci rozehnalo vojsko.

Aula benešovského gymnázia přestala být kaplí.

            Ani školu ve Václavicích neminula první světová válka. Kronika václavické školy uvádí: Z 200 mužů sloužících ve válečné službě bylo 44 zajatců a 16 padlých nebo zemřelých. Pokud bylo zjištěno, jsou mrtví též František Antonín Havelka, Vincenc Žaba a Antonín Franč z Úročnice. Nejen dospělí muži našli smrt ve válce. Oběťmi se staly i děti z Úročnice, které navštěvovaly václavskou školu. V Rusku padl Karel Procházka, v Jižních Tyrolích Jan Růžička a na ruské frontě Jan Hlaváček z Úročnice. Na seznamu lidí spojených s válkou se objevili i nezvěstní z Úročnice: Antonín Procházka, Antonín Kohoutek, Vincenc Žaba, František Havelka. 126), 129)

            Na Chlumu měl vyhrazeny 4 dolové míry Ladislav báňský podnikatel Josef Bambus z Příbrami, jenž nechal na jihovýchodním svahu vrchu zpřístupnit starou štolu. Kyzové impregnace z ní údajně obsahovaly 15-23% železa, stopy až 4 gramy/tuna zlata a stříbra a sledy až 0,4% mědi. 

            Z Rakousko – Uherského pěšího pluku č. 102 Benešov vznikl po válce 48. pěší pluk Benešov.

            Dne 20. 7. byl v Benešově ustanoven okresní národní výbor, dříve než k tomu vyzval pražský národní výbor. Iniciátory jeho vzniku byly socialistické strany.

V srpnu vznikl v Benešově Národní výbor, který se přihlásil k myšlence samostatného Československa. Členy byli zástupci sociální demokracie, národních socialistů, státoprávních demokratů a realistické strany.

V Benešově byla ustavena z podnětu členů agrární komory Okresní hospodářská rada, která dohlížela nad zásobováním, přídělovým systémem a rekvizicemi.

Informace o zahraničním odboji v Benešově šířili členové Maffie (česká odbojová organizace), členem byl i advokát dr. František Veselý (*1863, †1935, od roku 1900 člen realistické strany v Benešově, v letech 1919 až 1920 ministr spravedlnosti).

Dne 28. 10. o půl třetí hodině odpolední dorazila do Benešova telefonická a telegrafická zpráva o prohlášení samostatnosti republiky. Ihned se zpráva donesla ke všem benešovským občanům a ti vyšli do ulic slavit. Prodávali se trikolory, strhávaly „orlíčky“ a stříleli rakety. Večer se konala schůze a byl zvolen národní výbor, který převzal úřední správu města. Společně s Čechy slavili i Italové, kteří byli do Benešova vystěhováni z oblasti Jižních Tyrol, zejména z Rovetera a Trenta (důvodem vystěhování byla blízkost fronty a politická nespolehlivost těchto Rakousko – uherských občanů).

V Benešově působila sokolská družina České srdce (ukázky národních tanců).

V listopadu opustili Benešov italští vojenští dobrovolníci (uvolnili tak kasárna i městské budovy, i školské), tyrolští myslivci a současně se dne 9. 11. vrátil 102. pěší pluk do vlasti z fronty na Piavě (šli, jeli, cestou se probíjeli), do kasáren v Benešově. (102. pěší pluk byl během války nasazován na italskou a srbskou frontu; jeho velitelství bylo přeneseno do uherského města Bekes-Csaby, později do Hartbergu v Tyrolích. Konec války zastihl 102. pěší pluk v Srbsku, kde se jeho čeští vojáci ihned po převratu přátelsky kontaktovali s místním obyvatelstvem, což vedlo k přeměně 102. pěšího pluku rakouské armády na československý pěší pluk č. 48 s čestným názvem Jugoslavia.)

Dne 14. 11. byl aklamací prezidentem republiky zvolen Tomáš Garyk Masaryk (prezidentem 1918 až 1935).

Začátkem prosince se do vlasti vraceli i do Benešova vystěhovaní Italové.

Dne 21. 12. se na nádraží v Benešově zastavil první prezident T. G. Masaryk, ministr vyučování Habrman, ministr železnic dr. Zahradník, ředitel železnic Byštýř, nejvyšší velitel vojska polní maršálek Diviš a básník J. S. Machar. Všechny přivítal předseda okresního národního výboru v Benešově stavitel František Mařík.

Dne 27. 12. na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici byl zvolen velitelem sboru Otto Stojánek z č. p. 22 a podvelitelem František Příhoda z č. p. 13.

Prvním kronikářem kroniky města Benešova po I. světové válce byl Ladislav Trmal.

Max a Ernest synové Františka Ferdinanda d´Este opustili v tomto roce zámek Konopiště, který obývali po smrti svého otce a matky, odstěhovali se do Rakouska.

Hned po státním převratu se konopišťské obyvatelstvo seskupilo v Národní jednotě Pošumavské, vedoucím odboru se stal řídící učitel na Chlístově Václav patka. Založil ochotnický kroužek a začal s kulturní činností. První divadelní kus se Cikánský baron se hrál v bývalé kovárně, jakési kůlně. Později se hrálo v zámecké restauraci nebo v přírodě, na tenisovém hřišti pod zámkem. Dále pak byl založen dětský soubor, který hrál v bývalé vojenské strážnici. Soubor dospělých hrával také v sousedních obcích na Chlístově a ve Václavicích. Václavický soubor pak sehrál na oplátku na Konopišti divadelní představení Z českých mlýnů. Na Konopišti byl též založen hudební kroužek, který vedl podplukovník Říha (jádrem kroužku byli učitelé z okolí František Novotný, Václav Patka, Antonín Chuchvalec, Josef Dvořák). 207)

            V Československu byla přijata tzv.“manželská novela“, která zavedla možnost výběru uzavírání sňatků formou církevní nebo civilní.

            V Benešově byla obnovena činnost veřejné lidové knihovny a čítárny.

         Majitelem „koželského mlýna“ byl mlynář František Paris.

         Založena Družina válečných poškozenců Benešov.

        V květnu ve Václavicích byly rekvírovány hromosvody, mosazné kliky a zvony z věže kostela svatého Václava, velký zvon Václav nešel sundat, tak byl rozbit. Ze všech zvonů zůstal jenom umíráček. Dne 11. 6. Byly odebrány cínové píšťaly z varhan a nahrazeny zinkovými.

        Do října byl starostou obce Tisem Jan Škvor z č. p. 26. Prvním starostou obce po válce se stal rolník Václav Fulín z č. p. 1.

        Byla dokončena výstavba erární silnice z Benešova do Neveklova.

       Z Václavic bylo celkem ve válce 74 mužů, z toho padlo 14. Jan Bárta, definitivní učitel na škole zdejší, zajat v Srbsku a zemřel na tyfus v Řecku, Josef Bakos, rolnický syn z č. p. 4, zastřelen v Karpatech, Václav Bakos, rolnický syn z č. p. 8, František Fiala, rolnický syn z č. p. 25, Václav Hašek, rolnický syn z č. p. 36, Bedřich Hruška, při návratu v Ardsteten přejet vlakem, František Chobotský, hošík 18-ti letý z č. p. 40, Karel Kubásek, chalupník z č. p. 18, zemřel v nemocnici v Rusku, František Kadeřábek, rolnický syn z č. p. 20, zahynul v Srbsku, František Šlingr, z Vatěkova č. p. 6, Václav Vnouček z č. p. 50, Jan Vilímek z č. p. 25, Václav Velebil z č. p. 39 a Jan Zazvonil z č. p. 11.

        V odboji proti Rakousku do řad legií z Václavic vstoupili: František brož, tesař z č. p. 6, italský legionář, Jaroslav Hašek, z č. p. 36, italský legionář, Václav Hašek, z č. p. 34, italský legionář, Jan Holas, z č. p. 52, italský legionář, Josef Kříž, z č. p. 13, ruský legionář, Bohumil Šíma, z č. p. 35, ruský legionář.

        Dne 10. 11. tehdejší místopředseda „Tělocvičné jednoty Sokol v Týnici nad Sázavou“ svolal valnou hromadu, na které byla po válce činnost Sokola obnovena (iniciativou byla i výzva starosty ČOS).

20. léta

            V této době byla v Nespekách elektrárna, 4 mlýny a 2 pily.

V Bukovanech začala fungovat obecní knihovna řízená knihovní radou. V Bukovanech při týnecké silnici byly budovány domy pro dělnictvo, které pracovalo v Janečkově továrně v Týnci.

Po válce převzalo mlýn na Racku družstvo legionářů, přistavěli pilu, pekárnu, truhlárnu a cihelnu. Hlína na cihly se kopala o okolí, cihly se dělaly ručně a pálily se v peci, která stála na místě budoucího domku rodiny Hromasů.

1919

Benešov se stal sídlem berní správy a berního úřadu (do roku 1948).

V Benešově se narodil historik Jaroslav Kladiva (vězněn v koncentračním táboře v Mauthausenu, spisovatel, novinář).

Dne 31. 1. Národní shromáždění přijalo nový volební řád do obcí, všeobecné, rovné a tajné hlasovací právo pro občany starší 21 let s tříměsíčním pobytem v obci. Volit mohly i ženy.

V březnu bylo na základě zákona na přechodnou dobu zavedeno kolkování starých rakouských bankovek a byla zavedena koruna československá (Kč), převod 1 : 1, 1 Kč měla 100 haléřů. Při kolkování byla vyměněna jen 1 polovina bankovek, druhá polovina byla zadržena v bance s úrokem 1%. V průměru odpovídalo 100 Kč 3 USD a 8 Kč 1 DM.

Dne 15. 4. byl v Benešově ukončen vojenský zábor piaristické koleje, v srpnu byly prostory školy značným nákladem opraveny a v září se začalo opět učit, avšak ve stísněných prostorech. Ve dvou místnostech bydleli soukromníci, v jedné měl dílnu truhlář, ve dvou místnostech nevhodných pro vyučování byla zřízena kuchyně a jídelna odboru péče o mládež, kde se vařilo 300 porcí jídel denně pro žactvo.

Dne 16. 4. přijalo národní shromáždění zákon o pozemkové reformě (záborový), pro účely pozemkové reformy byly zabrány soubory nemovitostí náležející jedné osobě nebo spoluvlastníkům - zemědělské pozemky (role, louky, zahrady, vinice, chmelnice) o výměře nad 150 ha a nad 250 ha veškeré půdy. Tento zákon povoloval prodej z volné ruky, a to zejména zaměstnancům a pastýřům.

V Benešově byla obnovena činnost Městského muzea a dne 20. 5. byl založen Klub českých turistů.

Dne 27. 5. byl schválen zákon o výkupu dlouhodobých paků (pachtů), neboť většina rolníků hospodařila na propachtované půdě, přičemž pachtovné pohltilo většinu zisků. Pachtýř nebo podpachtýř měl nárok na postup do vlastnictví pachtovaného pozemku i s obytným stavením, hospodářskými budovami, dvorkem a zahrádkou. Cena pozemku se pohybovala od 2 105,39 Kč do 3 864,43 Kč za hektar.

V Benešově byla obnovena činnost ochotnického spolku Svatopluk Čech, až do roku 1939 spolek prožíval největší rozmach.

V Benešově začal vycházet týdeník Blaník a vznikl zde Akademický klub (organizovaný benešovskými studenty gymnázia a vysokoškolskými studenty, rozvíjel avantgardní formy divadla, měl vlastní Akademický jazz orchestr a stálou loutkovou scénu v hostinci „Na čápě“ (dnes na jejím místě stojí Úřad práce).

Prezident T. G. Masaryk s chotí navštívil dne 11. 5. Benešov dr. Veselého, účelem návštěvy bylo projevit účast s úmrtím jeho mladšího syna Ctibora (italský legionář, který padl na mostě v Komárně při hájení Slovenska proti Maďarům).

Dne 11. 6. byl zřízen Státní pozemkový fond, který řídil provádění pozemkové reformy a stanovoval cenu pozemků pro prodej.

V Benešově byla obnovena výuka v „Zimní škole hospodářské“ v Pražské ulici č. p. 131, připomíná se i dívčí odbočka (obchodnice, dámské krejčové) školy „průmyslová škola pro učedníky“.

Autobusová doprava byla v působnosti ministerstva pošt a na Benešovsku byl zahájen autobusový provoz mimo jiné na trati z Benešova do Neveklova a z Benešova do Týnce nad Sázavou.

Vzniklo v č. p. 7 v Netvořicích v souvislosti se vznikem samostatného československého státu v roce 1918 Muzeum  Netvořice za podpory obce a Spolku rodáků z Netvořic a okolí.  Muzeum má pozoruhodnou sbírku týnecké kameniny, exponáty archeologické, numismatické, uměleckohistorické a národopisné. 204)

Po první světové válce připadlo Konopiště československému státu, zámek i park byly zpřístupněny veřejnosti. Státu připadl v tomto roce i hospodářský statek Benice.

Narodil se PhDr. Jiří Tywoniak (1919 – 1995) neúnavný průkopník nových postupů v organizaci muzejní, archivní, památkové a publikační činnosti. Byl středoškolským profesorem, veřejností byl však vnímán spíše z působení ve výše uvedených oblastech. Byl zakladatelem regionálních sborníků i Benešovského kalendáře. V roce 2000 jmenován čestným občanem města Benešova in memoriam.

            V té době dochází v Úročnici i ke změnám ve složení v hasičském sboru. Do funkcí nastupují synové těch, kteří stáli u kolébky sboru a tak se mění funkce velitelů i jednatelů. Byli to velitelé Matěj Kaprálek, Otto Stojánek, František Kudrna a Josef Kolář, zasloužilí strojmistři Josef Klenovec a Josef Novák (kovář z č. p. 6), pokladní Antonín Pohůnek a Jan Havelka, jednatelé Josef Svoboda a František Hubínek, kterému vděčíme za to, že s velkým rizikem nám uchoval listiny a knihy, z kterých dnes můžeme čerpat celou historii sboru. Všech těchto i dalších nejmenovaných předchůdců si členové dnešního Sboru dobrovolných hasičů váží a jsou jim vděčni za to co pro myšlenku „Bližnímu k ochraně a Vlasti k oslavě“ vykonali.

            Nad vchodem bývalé obecné školy v č. p. 35 ve Václavicích byla umístěna černá žulová deska - pamětní deska s textem Na paměť prohlášení Československé republiky v den 28. října 1918 naším osvoboditelům Masarykovi a legionářům.

Místostarostou Benešovské župy se stal František Poloprudský z Poříčí nad Sázavou (do roku 1920).

V době první pozemkové reformy koupil dr. F. X. Jiřík, ředitel pražského Uměleckoprůmyslového muzea, hradní areál v Týnci nad Sázavou, dal opravit zanedbané a zpustošené objekty (v 19. století rotunda sloužila jako kůlna a dokonce i chlívek) a opět je jednotlivě rozprodal.

V Benešově proběhla vlna protidrahotních nepokojů, dokonce i protižidovských demonstrací a rolnické akce na podporu pozemkové reformy. Dne 12. 8. na stavbě železniční tratě Benešov – Votice došlo ke stávce 340 dělníků, kteří požadovali vyšší mzdy.

Zemřel Antonín Pinkas (*1858), notář, autor rozsáhlého rukopisného díla o Benešově a okolí, hrob má ne starém hřbitově v Benešově. Městské muzeum v Benešově odkoupilo od vdovy Ludmily Pinkasové za finančního přispění města, městské spořitelny a okresní hospodářské záložny za cenu 5.000,- Kč pět svazků týkajících se Benešova a následně za cenu 3.500,- Kč zbývající svazky věnované okolním obcím.

            V Bukovanech začalo pracovat patnáctičlenné obecní zastupitelstvo, starostou byl Josef Kaňka, domkář z Bukovan (strana malorolníků, domkářů a živnostníků), náměstkem Antonín Šebek z Bukové Lhoty a Josef Kopecký, hostinský z Bukovan(oba ze strany republikánské (agrární)). Slib složili 30. 6.

            V Bukovanech byla založena „Družina válečných poškozenců“.

            V Benešově byl založen turistický odbor.

         Na Konopišti byl založen archiv konopišťského velkostatku – písemnosti byly nalezeny v budově ředitelství velkostatku, v zámku, v Mariánovicích a na Želetince.

       „Mlýn na Racku“ zakoupil inž. Křelina z Prahy. V této době se chodilo přes potok pěšky po lávce a povozy jezdily přes brod.

        Po válce byl ve Václavicích vyměněn starý ocelový most za nový, širší. Václavice patřily poštou ke Konopišti (až do roku 1935).

         Václav Drábek z Úročnice za zranění ve válce si pořídil v Úročnici trafiku.

      JUDr. František Veselý z Benešova byl ve vládě ČR ministrem spravedlnosti (Tuzarova vláda 1919). Později v letech 1920 až 1935 byl senátorem Národního shromáždění ČSR.

     Ve Václavicích se na základě zákona staly lesy starousedlíků lesy obecními, dřevo se prodávalo veřejnou dražbou.

     Ve Václavicích byla na škole odhalena pamětní deska, slavnosti se zúčastnil i okresní školní inspektor F. A. Soukup.

      František Novotný se stal náměstkem v osadním zastupitelstvu ve Václavicích za stranu republikánskou.

         Tisem lom „V Rybníčkách“ – v tomto roce se zde zabil František Škubal z č. p. 43.

         V tomto roce v „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začaly cvičit i ženy, dorostenky a žačky. První náčelnicí byla A. Karásková. Někteří členové a členky cvičili i na VII. Všesokolském sletu v Praze.

20. léta 20. století

Na rohu Masarykova náměstí a Zámecké ulice u vstupu do historické budovy České spořitelny jsou instalovány dvě figurální plastiky muže a ženy od Jaroslava Plichty.  

Z Benešova byly zřízeny nové autobusové linky do významnějších obcí benešovského okresu a do okresů sousedních.

Benešov se stal sídlem okresní pobočky Zemědělské jednoty, Hospodářského skladištního družstva a dalších družstevních organizací propagujících modernější hospodaření v obcích Benešovska.

V Bukovanech byla postavena poblíž obecního sadu obecní váha.

V Bukovanech se hrála neorganizovaná kopaná na provizorním hřišti „V Náklí“, na prašné cestě za Kohoutovou stodolou a později na plácku „na velkých stráních u jezera“.

1920

            Dne 30. 1. byl schválen přídělový zákon, který se stal základem pro přídělové řízení pozemkové reformy. Druhy přídělu – 1. Zemědělská půda – přidělovala se tak, aby byly utvořeny soběstačné rolnické usedlosti nebo jako zbytkové statky. 2. Stavební půda – byla přidělována ke zřízení malých bytů, zejména bytů rodinných. 3. Pastviny – byly přidělovány pouze obcím. 4. Lesní půda – jednotlivcům byla přidělována jen výjimečně, jestliže se nehodila k obecnímu či státnímu hospodaření nebo byly ze všech stran obklopeny uchazečovými pozemky. 5. Rybníky – přidělovány podobně jako lesy. 6. Průmyslové podniky – přidělovaly se i s půdou ke zbytkovým statkům. 6. Vodní síly – přidělovaly se jednotlivcům k provozování závodů. Na Podblanicku se začala pozemková reforma provádět v roce 1922.

V Úročnici v usedlosti č. p. 22 (u Stojánků) začal fungovat „Obchod smíšený“ a pekárna.

            Dne 27. 3. byl vydán branný zákon, který dal základ první československé armádě, jež měla být založena na jednotkách zahraničního vojska (legionářích) a domácích pluků bývalé Rakousko – uherské armády. Armáda pěstovala legionářské tradice a fungovala jako demokratická nepolitická instituce, podmínky pro vybudování organizační a velitelské struktury vytvářela od roku 1919 francouzská vojenská mise. 225)

Teprve v dubnu uvolnilo vojsko budovu benešovského gymnázia, které uvolnilo místnosti chlapecké obecné školy na Karlově. Teprve od této doby začalo v Benešově pravidelné vyučování na obou chlapeckých školách. Obecná chlapecká škola měla 5 tříd s 5 pobočkami a měšťanka 3 třídy se 3 pobočkami.

Na základě zákona jsou od tohoto roku obce povinny vést obecní kroniku.

Na jaře prohlásil nový okresní školní inspektor dr. F. A. Soukup školní místnosti v piaristické koleji za nevhodné pro vyučování, ale nic se nestalo.

Dne 10. 7. se v Benešově narodil akademický malíř a sochař Miloslav Chlupáč (žák malíře Ladislava Šímy; †29. 11. 2008)), absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1941 až 1947) a Soukromé školy kresby a malby v Paříži, člen skupiny Máj, tvorba vychází z figurativního tvaru ve zdůrazněných objemech a z kubistických prostorových plánů. Jako zastánce taille directe si dokonce i hrubou kamenickou přípravu provádí sám.

Starostou benešovské župy se stal František Poloprudský, učitel z Poříčí nad Sázavou (do roku 1924) a místostarostou se stal Josef Jeřábek z Benešova (do roku 1926).

Divadelní spolek při hasičském sboru v Tismi opět zahájil svoji divadelní činnost přerušenou válkou.

V Benešově nastala bytová krise, proto město zřídilo bytovou komisi, staří a mladí se žení, dohánějí, co za války zameškali.

Do vlasti z Ruska se vrátil pplk. MUDr. Vladimír Haering (*1882), v roce 1919 byl náčelníkem zdravotnické služby štábu vojska na Rusi (v roce 1928 jmenován generálem).

            Brodecká přádelna se stala součástí rakouského koncernu Österreichische Textilwerka A. G. (Issac Mautnerund Sohn s ústředím ve Vídni), který však záhy přemístil své ředitelství na území Československa a přádelnu začlenil do Textilních Mautnerových závodů na Smíchově.

V Bukovanech byla založena nákazová komise, členové Alois Kohout, Josef Houzar, František Houzar, Václav Vávra, všichni z Bukovan, Antonín Šebek a Josef Bernard oba z Bukové Lhoty.

          V Bukovanech byly dvě hospody (č. p. 4 pana Kabeláče a č. p. 72 rodiny Kopeckých), dva výčepy lihovin (výčep lihovin nebyl povolen k hostinské koncesi), dva kupecké krámy, trafika, obchod s peřím, obchod s lahvovým pivem, obchod s uhlím, obchod s obilím a umělými hnojivy (za hasičskou zbrojnicí, patřil panu Vladimíru Kohoutkovi). Obchod se smíšeným zbožím provozoval židovský nájemce č. p. 27 pan Josef Frišman (brzy zkrachoval).

        Spisovatel Alois Jirásek (1851 – 1930) napsal román Husitský král, kde se mimo jiné věnoval i Zdeňkovi ze Šternberka majiteli hradu Konopiště.

         Od obce Václavice byla dezintegrována obec Přibyšice s osadou Kožlí.

          Ve Václavicích byla zřízena četnická stanice.

       Na konopišťském velkostatku v Chrášťanech se rozmnožila bekyně mniška – v letech 1920 až 1924 padlo za oběť 10 ha lesa.

          Starostou ve Václavicích byl Jan Škvor.

         V Tismi v č. p. 22 byl smíšený obchod a trafika, dům patřil Josefu a Františce Vaněčkovým.

          Jižně od Tismi byla dokončena státní silnice z Benešova do Neveklova.

          Obecním hajným v Krusičanech č. p. 6 byl Jan Matoušek.

         V tomto roce získal domovské právo v Benešově Václav Otava (*29. 9. 1883 v Litomyšli), stal se úředníkem v místní nemocnici, osvědčil se a byl později jmenován administrativním ředitelem ústav. Dne 5. 5. 1941 jej okresní hejtman zprostil funkce a poslal jej do výslužby. Bylo to vynuceno táborským oberlandrátem za to, že pokračoval v nepřátelském chování vůči Němcům, pravděpodobně to byla iniciativa sudetské Němky, zaměstnankyně nemocnice, Gisely Sochůrek. Zatčen byl 27. 6. a 29. 6. Popraven, byl jednou z obětí heyndrichiády v Benešově.  V roce 1946 mu udělil prezident republiky „Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

            Sčítání lidu: ve Václavicích žilo 353 lidí a ve Vatěkově 97.

1921

            Dne 18. 1. svolala městská rada v Benešově do hotelu „Na Knížecí“ ustavující valnou hromadu Československého červeného kříže, předsedou se stal Emil Iserle, přednosta okresní politické správy.

V dubnu byl vykraden kostel na Karlově v Benešově (zloději „mladíci práce se štítící a hrající karty v hotelu Na Poště“).

Dne 17. 7. se v Benešově konal tábor zemědělských dělníků požadující zlepšení jejich sociálního postavení.

Měšťanka v Benešově byla rozšířena o jednoroční učební kurz.

Dne 15. 10. hořelo v Peceradech v č. p. 31 u Františka Havlíčka, mimo jiné Hasili i hasiči z SDH Pecerady.

Od 24. 10. do 9. 11. (proběhla demobilizace) zabralo vojsko školu v Benešově na Karlově, důvodem byla neklidná politická situace ve střední Evropě, „jelikož věrolomný a slovu nedostojící císař Karel nastěhoval se aeroplánem do Maďarie“ (pokus restaurace vlády excísaře Karla). 

Úročnice se stává samostatnou obcí v okrese Benešov (do roku 1950).

V tomto roce proběhlo v ČSR sčítání lidu. Obec Úročnice měla 1096 parcel, 24 zemědělských závodů (usedlostí) z toho: o rozloze 0,5 – 2 ha 5 závodů (tj. 20,8%), o rozloze nad 2 až 5 ha 7 závodů (tl. 29,2%), o rozloze nad 5 do 10 ha 3 závody (tj. 12,5%), o rozloze nad 10 – 20 ha 6 závodů (tj. 25%) a rozloze nad 20 – 40 ha 3 závody (tj. 12,5%). Při sčítání lidu v roce 1921 měla obec 296 obyvatel a 47 domů.

V usedlosti č. p. 22 (u Stojánků) v Úročnici byla rekonstruována pekárna a v č. p. 7 byla zprovozněna obecní knihovna.

            Obec Nespeky měla 25 usedlostí a 239 obyvatel.

            Do počátku 30. let je datován vznik gabrového lomu v Peceradech, kopec ve kterém se lom nachází je označen kótou 297. Původně se jednalo o jámový lom, který byl přestavěn na lomové středisko.

            Vyšlo první číslo časopisu Pod Blaníkem jako Vlastivědný čtvrtletník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví. 205)

K benešovské hasičské župě č. 41 přistoupil nově založený hasičský sbor z Pecerad (14. 8., starosta A. Procházka, velitel A. Hruška, ruční stříkačka hasičská od firmy R. Smekal, Praha – Smíchov za 31 tis. Kč) a z Tvoršovic. Župním technickým dozorcem se stal František Novotný, učitel z Václavic (do roku 1923). Župní sjezd se konal v Mrači.

Divadelní kroužek při hasičském sboru v Týnci nad Sázavou sehrál divadlo v hostinci u Korbelů a svoji hasičskou knihovnu předal Sdružení studujících. 

Hořel dům č. p. 31 p. Fr. Havlíčka v Peceradech. 10)

V Benešově byla založena církev československá, duchovním správcem se stal zdejší katecheta Václav Zeman. Fara byla prozatím umístěna v hotelu Na Poště a k bohoslužbám se používala kaple v novém gymnasiu. 

Starostou města Benešova se stal benešovský advokát, senátor JUDr. František Veselý.

V Benešově na nádraží se setkal první prezident Tomáš G. Masaryk, při cestě z Itálie, s představiteli benešovské samosprávy.

Vyšlo první číslo časopisu Pod Blaníkem.

V Týnci nad Sázavou byla otevřena smíšená měšťanská škola a společně s obecnou školou dostaly jednotnou správu. Ředitelem byl jmenován dosavadní správce měšťanské školy. Ve školní radě byl i mimo jiné rolník Jan Kohout z Bukovan.

V Bukovanech byla zřízena aprovizační komise předseda – Josef Kaňka, členové – Antonín Šebek, Alois Kohout, Václav Vávra a Karel Kratochvíl, též finanční komise – předseda – Jan Kohout.

Ve Vidlákově Lhotě byla založena „Místní skupina ústředního svazu domkářů a malorolníků, předseda V. Vorel a jednatel J. Procházka.

Na základě zákona o zestátnění majetku Habsburků a Hohenbergů schváleného Národním shromážděním ČSR opustili synové Františka Ferdinanda d´Este Maxmilián a Ernst dcera Žofie zámek Konopiště a uchýlili se do nově konstituované Rakouské republiky. V této popřevratové době, kdy se radikální živly obrátily proti všemu, co souviselo s rakousko – Uherskem, byl zámek konopiště postupně rozkrádán a zámek a zámecký park přešel do správy ministerstva zemědělství a byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Rozkrádání se podařilo zastavit.  

         Historický lexikon obcí uvádí – Úročnice byla v letech 1921 až 1950 obcí.

           Dne 16. 1. se ve Václavicích konala ve školní budově schůze, na které bylo schváleno založení Sokola na základě přednášky sokolského pracovníka Ludvíka Šaffka, učitele z Benešova (jednání inicioval okresní školní inspektor F. A. Soukup a učitel zdejší školy). Zakládající členové: Emanuel Kubásek (rolník z Václavic, 200 Kč), JUC. Bohumil Šíma (koncipient ředitelství státních drah, syn ředitele školy, 100 Kč), Jindřich Žaba (hostinský z Úročnice, 100 Kč), Norbert Hatlák (ředitel finančního ředitelství, 100 Kč), Jan Škvor (rolník z Václavic, 100 Kč), Josef Kadeřábek (rolník z Vatěkova, 100 Kč), Matoušek Čeněk (rolník z Václavic, 100 Kč), František Šindelář (rolník z Václavic, 100 Kč), Antonín Čermák (hostinský z Václavic, 100 Kč), Emil Marek (rolník z Hrusic, 100 Kč). První náčiní zakoupilo ředitelství státních drah – koza, vysoký skok, žíněnka, 8 párů činek, 16 tyčí za 650 Kč), později zakoupeny bradla a hrazda v ceně 5 200 Kč. Dluh umořil Dramatický odbor Sokola vstupným z divadelních her. Do 1. 11. Byla jednota odbočkou benešovskou, dnem tímto byla prohlášena za samostatnou jednotu. Prvním starostou byl Emanuel Kubásek, náčelníkem Václav Padevět z Chrášťan, místonáčelníkem Václav Zoula ze Žabovřesk, jednatel, pokladní a vzdělávatel František Novotný, učitel, náčelnicí Božena Chuchvalcová, choť učitele.

       Dne 14. 2. v Praze se narodil Dalibor Lounek, administrátor římsko – katolické fary ve Václavicích, na kněze byl vysvěcen 25. 6. 1944, do Václavic přišel v dubnu 1958 ze Stanovic na Karlovarsku. V letech 1959 až 1961 sepsal kroniku „Dějiny Václavic“.

        Byl zahájen provoz autobusové linky z Benešova do Neveklova.

       V č. p. 22 byl v Tismi zřízen obchod.

      V Benešově byla poškozena socha sv. Jana Nepomuckého před hostincem Na klinice 1712.

      V červenci byl při „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ ustanoven i oddíl házené. Prvním vedoucím byl L. Štros, první přátelský zápas se hrál již 24. 7. s SK Meteor Vinohrady (2:10). V tomto roce zíslak Sokol i nájem hotelu za 15 tis. Kč.

         Obec Václavice byla jednou z nejbohatších na okrese Benešov, vlastnila 151 ha pozemků a 112 ha lesa. Dále pak 2 popisná čísla – č. p. 23 – obecní domek (pastouška) a č. p. 36 obecní kovárna.  JUDr. František Veselý senátor Národního shromáždění ČSR se stal v tomto roce starostou města Benešov.  Současně byl finančním poradcem prezidenta republiky T. G. Masaryka. V té době jej v Benešově prezident s manželkou a dcerami Alicí a Olgou často navštěvoval.

1922

            Na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů v Úročnici, konané dne 18. 2., byl zvolen jednatelem Josef Řehák z č. p. 14, zbrojmistrovi byla schválena roční odměna 30 Kč.

            V Úročnici postavil Václav Havelka dům č. p. 51.

Od tohoto roku (květen) se na Podblanicku začala provádět pozemková reforma týkající se velkostatků – ve sledovaném území to byly velkostatky Konopiště (vlastník stát, 5 624 ha veškeré půdy, 2 118 ha zemědělské půdy), Líšno (vlastník V. Daněk, 3 175 ha veškeré půdy, 1 394 ha zemědělské půdy), Lešany (vlastník kapitula svatého Víta, 1 835 ha veškeré půdy, 733 ha zemědělské půdy) a Tloskov (vlastník O. Daněk, 1 826 ha veškeré půdy, 801 ha zemědělské půdy). K velkostatkům patřily průmyslové závody – lihovary (vařil se líh z brambor), pivovary, mlýny, cihelny a alespoň jeden hostinec. Přidělovací komisař sídlil ve Vlašimi.

Do tohoto roku patřil Týnec nad Sázavou do katastrálního území Krusičany (od konce 18. století).

            Opět vojsko zabralo školu na Karlově v Benešově (do 24. 8.), důvodem byly manévry v blízkosti Benešova.

Dne 27. 3. se v Benešově narodil Ing. dr. Jiří Kozák, CSc., absolvent reálného gymnázia v Benešově, projektant, stavitel a pedagog (Slovenská technická univerzita v Bratislavě), známá je i jeho publikační činnost, specialista ocelové konstrukce mostů, průmyslových objektů, věží, stožárů a výškových staveb (konstrukční řešení nadstavby bývalého sídla Parlamentu, později sídla Rádio Svobodná Evropa, dnes součást Národního muzea; televizní věž na Žižkově).

V sobotu dne 3. 6. vykonal prezident T. G. Masaryk přehlídku 28. pluku z Benešova na cvičišti u Chlístova a Bukové Lhoty a poté v kasárnách (ministr národní obrany Udržal, generál Mittelhauser a Syrový, velitel benešovské posádky pplk. Pavlík).

V Benešově vznikl kroužek esperantistů a bylo ustanoveno Benešovské smyčcové kvarteto, skládalo se z msgre. Hegra, učitele Pičmana, obchodníka Schönbauma a vojína Schieferdecha.

Na pozvání majitele panství navštívil obec Tvoršovice prezident T. G. Masaryk s kancléřem Šámalem.

Byla dobudována cesta z Bukovan do Pecerad, k vlakové zastávce.

            U soutoku řeky Sázavy a Konopišťského potoka byl v Poříčí nad Sázavou postaven z iniciativy Komise občanů Pomník obětem 1. světové války. Jedná se o sokl z žulových kamenů, pomník je žulový kvádr, nahoře státní znak, uprostřed černá žulová deska se jmény a nápisem. Okolo kovový plot trojúhelníkového tvaru. Nápis 1914 – 1918, jména: Bernard Ant., Brzobohatý Jindřich, Fumfálek Jan, Kocába Josef, Konrád Ant., Krůta August, Künhel Kar., Micka Josef, Petr Jar., Porcal Václav, Potůček Ant., Potůček Fr., Procházka Kar., Slavík Josef, Souček Jan, Souček Josef, Souček Josef, Souček Fr., Štěpán Václav, Štěpnička Ant., Svoboda Bedřich, Tlamicha Vojtěch, Topol Al., Vildman Jan, Potůček Jan. 139)

            Poprvé se v obci Tisem uvažuje o zřízení pomníku padlých v 1. světové válce.

            Na návsi v Mrači byl dne 8. 7. odhalen Pomník padlým za světové války. Hasiči z Mrače se zúčastnili sjezdu československého hasičstva v Praze. V prosinci byl založen u sboru divadelní kroužek a dne 26. 12. sehrál 3 aktovky.

            Komise občanů v obci Mrač na návsi dne 9. 7. nechala postavit Pomník obětem 1. světové války. Autor B. Pánek z Říčan. Pánové Svoboda a Novák darovali část svých zahrad pro postavení pomníku. Je to žulový pylon, na něm černá žulová deska se jmény padlých, nahoře státní znak. Součástí pomníku je pískovcový lev. Pomník je obložen žulovými kameny, kolem zahrádka s tujemi a plot. Text: prolili jste krev svou, aniž jste zvěděli, že přinesete svobodu vlasti. Věnují občané z Mrače a Podmrače, 9. 7. 1922. Jména: Brzobohatý Karel (nar. 1894), Čedík Josef (1891), Dřízal Alois (1886), Hnátek Josef (1891), Hozman Jaroslav (1878), Klauz Fr. (1894), Klauz Fr. (1891), Mrskoš Jaroslav (1880), Nádvorník Josef (1892), Nenadál Fr. (1888), Novák Josef (1886), Pilát Ant. (1892), Režný Emanuel (1879), režný Fr. (1890), Stibůrek Ant. (1883), Šach Ant. (1890), šach Jaroslav (1896), Škoula Jan (1887), Topol Jan (1887), Vnouček Jan (1889), Vnouček Fr. (1881), Zach Ant. (1882), Žalud Fr. (1881). 139)

            V Benešově se narodil projektant výškových staveb Ing. Jiří. Kozák.

V září se v Benešově na žádost okresního školního výboru ústřední komise znovu zabývala stavebním stavem místností v piaristické koleji. Stav budovy velice žalostný a prostředí ohrožovalo zdravotní stav žáků. Špatný stav konstatovala i místní školní rada, předseda R. Jedlička (bývalý ředitel gymnázia) a jednatel E. Hvězda (učitel). Znovu byla zvažována stavba nové školní budovy. Znovu své služby nabízel architekt Antonín Plíhal z Prahy.

Dne 20. 12. se v Benešově narodil Dr. František Václav Mareš (†3. 12. 1994) profesor slavistiky a vedoucí katedry na Vídeňské universitě a varhaník vídeňského kostela „Am Gestade“. Vynikl na poli vědy, a to v oboru lingvistiky, jako profesor slavistiky působil i na domácí scéně, ve slovanském ústavu ČSAV. Je autorem řady odborných prací v uvedeném oboru. V roce 1992 byl jmenován čestným občanem města Benešova.

V Benešově se narodil Zdeněk Zíka (†1943 v Osvětimi), kulturní pracovník, účastník protifašistického odboje.

První ženou se v benešovské městské radě stala slečna učitelka Pavla Řeháková, předsedkyně kuratoria městského muzea.

V Benešově byl postaven na Husově náměstí ve stylu českého obloučkového rondokubismu Dům okresní nemocenské pokladny, projektoval architekt Alois Mezera z Prahy – Dejvic, stavěl stavitel Antonín Plíhal z Prahy. V původním projektu byly i vodoléčebné lázně. U vchodu jsou na fasádě dvě sochy od J. Palouše, „Práce“ a „Lékařství“. Po válce objekt sloužil jako poliklinika. (Dnes je budova zařazena mezi „Pozoruhodné objekty města Benešova“.)

            Ve stejném národním slohu „rondokubismu“ jsou postaveny řadové rodinné domy v Zapově ulici a na Husově náměstí. Na stavbě se podílel benešovský projektant ing. K. Scharf. Pro domy jsou charakteristické obloučkové či jinak tvarované prvky fasády a česká bílo – červená barevnost.

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu hasičů v Tismi.

         V Černíkovicích se stal starostou Josef Bučinský.

        Od tohoto roku hrál na varhany v kostele svatého Václava ve Václavicích Václav Stehlík, obchodník z Václavic č. p. 45.

         Řídícím václavské školy se stal František Novotný.

         Připomíná se četnická stanice Václavice (do roku 1945?).

       V tomto roce ukončilo svoji činnost „sdružení studentů“ v Týnci nad Sázavou a svoji knihovnu věnuje obci pro Osvětovou besedu. Knihy půjčují učitelé zdejší školy, nejdříve stěhují knihovnu do kampeličky a později do upravené obecní místnosti vedle věže v areálu týneckého hradu (dnes je zde muzeum), mají 741 knih.

         Dne 26. 8. Byl Sokolem v Týnci nad Sázavou uveden do provozu biograf.

1923

Dne 8. 1. na schůzi konané v Úročnici v č. p. 15 v hostinci Jindřicha Žaby byl založen „Ochotnický spolek Komenský“. Předsedou byl zvolen Josef Novák z č. p. 6, místopředsedkyní Anežka Vašáková z č. p. 21, jednatelem Jan Havelka z č. p. 18, pokladníkem Čeněk Kaprálek z č. p. 52, revizorem účtů František Řehák z č. p. 17, revisorkou Marie Žížalovou z č. p. 3, režisérem Václav Klenovec z č. p. 23 a Jan Řehák z č. p. 14. Měsíční členský příspěvek byl schválen ve výši 1 Kč. Kulisy si spolek půjčoval od ochotnického spolku z Václavic. Na schůzi dne 28. 2. byly přijaty stanovy spolku. Na schůzi dne 18. 4. Byla podána pokladní zpráva a konstatováno, že spolek sehrál 2 divadelní představení, současně byla provedena peněžní sbírka.

Na Chvojínku byl postaven kamenný kříž s monogramem IHS cca 100 m od hostince „Roháč“ (u zastávky autobusu).

V Úročnice se dne 13. 3. konala valná hromada hasičského sboru, zvolen byl čtyřčlenný výbor – Otto Stojánek z č. p. 22 (velitel), Václav Kaprálek, Josef Klenovec z č. p. 27 (jednatel) a Karel Vnouček. Do samaritánské školy byl poslán Jan Havelka z č. p. 2 a Josef Novák z č. p. 6. Dne 15. 5. na schůzi hasiči odsouhlasili svoji účast na cvičení se sekyrkami v Praze, zúčastnilo se ho 6 členů sboru. Dne 12. 5. hasiči odsouhlasili svoji účast na cvičení ve Václavicích  a rozhodli o vyslání členů na sjezd československého hasičstva v Praze. Dne 12. 5. hasiči rozhodli o účasti na okrskovém cvičení v Bukovanech a dne 12. 6.  rozhodli o účasti na župním sjezdu v Petroupimi.

V Benešově v předsíni kostela sv. Mikuláše byla odhalena Pamětní deska obětem 1. světové války z benešovské farnosti, jedná se o tři černé skleněné desky v dřevěných rámech se zlaceným písmem. Autorem je Jan Kamarýt. Na deskách je text a jména padlých a zemřelých. Text: Padlí a zemřelí vojínové ve světové válce 1914 – 1918 z farnosti benešovské. Provedl Jan Kamarýt, 1923 (1. deska, vlevo od vchodu). Jména, 1. deska, vlevo od vchodu: z Bedrče Pazdera Antonín, Pazdera Josef, Škvor Jindřich, Vosický Jindřich, Zvára Antonín, z Budkova Barek Josef, z Dlouhých Polí Burda Jan, Dvořák Josef, Kučera Josef, Novotný Antonín, z Hůrky (u Jírovic) Bohata Jan, z Chlístova Strnad Josef, Zoula Josef, z Jarkovic Šešina Václav, z Jírovic Brabec Antonín, Brabec František, Sadílek Josef, Skrčený Josef, Vaněček Antonín, z Konopiště Waldhauser Jan, z Mysliče Hašek Jan, Pazdera František, z Dolního Podhájí Zoubek František, z Horního Podhájí Janoušek František, Kladivo Karel, Tomek Václav, z Poměnic Bartůněk Karel, Párys Jan, Švimberský František, z Radíkovic Hlaváček Josef, Krejcárek Josef, ze Skalice Matoušek Jan, Matoušek Karel, z Tismi Brejla Jan, Brejla František, Fulín Václav, Jindra Jan, Kohoutek Jan, Mašek Václav, Starosta Karel, Stibůrek Jan, Škvor František, ze Žabovřesk Macháček Jan, Pála Antonín, Pála Josef, Stehlík Václav, Škramlík Antonín. 2. deska, vlevo od vchodu: z Benešova Čedík Štěpán, Diviš Jan, Dojáček František, Drahota František otec, Drahota František syn, Dřízhal Josef, Dvořák Emanuel, Fára Josef, Fialka Eduard, Filip František, Flieger Jan, Flieger Matěj, Fulín Jaroslav, Fulín František, Fulín Václav, Haas Josef, Hanzák Josef, Hašek Antonín, Havlíček Josef, Hovorka Karel, Hruška Josef, Hruška Alois, Hruška Václav, Hrdý Josef, Hrstka Josef, Hronek Jan, Chobotský Jan, Janota Ladislav, Kašpar Antonín, Khek Jaroslav, Kleňka Antonín, Kolanda Alois, Konrád František, Konrád Josef, Kopecký Antonín, Kosík František, Kosík Jindřich. Krejcárek Josef, Kučera Josef, Klokočník Jan, Mácha Jan, Malina František, Mareš Josef, Mrázek Karel, Mrázek Stanislav, Nedbal František, Nedbal Josef, Neufus Josef, Novák František, Novák Josef, Pazdera František, Ponc Antonín, Perl Václav, Prchal František, Pinkas Antonín, Procházka František, Prokšík Josef, Platil Antonín, Říha Jan, Šach Karel, Škoula Jan, Šíp Jan, Šiška František, Sochor Josef, sysel Antonín, Trenkvič Vilém, Váňa Václav, Vaništa Josef, Veselý Václav, Vranovský Jan, Vonšovský Vojtěch, Zvára Jan, Zvíhal Karel, Zíka Václav, 3. deska, vpravo od vchodu: z Benešova Andršt Emanuel, Balík Jindřich, Bubník Ferdinand, Dudek Václav, Drahota Jindřich, Fišer Rudolf, Fišer Oskar, Frischman Josef, Friedman Karel, Fialka František, Hrabánek Jindřich, Hladík Josef, Houra Antonín, Jeřábek Jan, Kába Josef, Kosík Jaroslav, Král Ladislav, Král Otto, Maršík František, Malina Jindřich, Přerovský Rudolf, Rödr Jaroslav, Růžička Josef, Šabat Ferdinand, Sysel Karel, Slavík Václav, Špinar František, Toula Antonín, Vacek Josef, Vytejček Ferdinand, Fulín František Myslič, Fulín Pavel Myslič, Hendrych Josef Hliňanka, Chlístovský Josef Myslič, Neufus Josef Radíkovice, Tarantík Josef Chvojen, Fialka Antonín, Brousil Bohumil, Machuta Karel, Sýkora František, Sysel Jan, Vytejček Eduard. 139)

            Do Neveklovské župy č. 69 byl přijat nově založený hasičský sbor z Černíkovic (založen 25. 2., starosta František Hašek, velitel Jan Luxemburk).

Brodecká přádelna jako součást Textilních Mautnerových závodů na Smíchově obnovila činnost, dokonce od příštího roku pracovala na dvě směny

V Benešově byla přejmenována „Zimní škola hospodářská“ na „Zemská odborná škola hospodářská“.

Starostou v Bukovanech byl zvolen domkář z Bukovan Josef Kaňka.

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu hasičů v Petroupimi.

Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu československého hasičstva v Praze.

Hasiči z Bukovan podnítili vznik divadelního odboru při svém sboru.

         Dne 30. 7. byla založena kronika obce Tisem, kronikář Hynek Táborský.

         V srpnu vyhořel mlýn na Racku, byla postavena nová pila – katr.

         Založen Okrašlovací spolek Týnec nad Sázavou.

        Kolem Konopišťského potoka byla postavena silnice na Racek, odbočka ze silnice Chlístov – Benešov, do té doby se jezdilo z Racku pouze na Chlístov či do Poměnic.

       Obec Chrášťany se skládá z osad – Chrášťany (38 čísel, 259 obyvatel), Černíkovice (34 čísel, 163 obyvatel), Ouštice (26 čísel, 170 obyvatel), Lipka (11 čísel, 57 obyvatel), Benice – dvůr (54 obyvatel), Šobišovice (13 čísel, 94 obyvatel), celkem 797 obyvatel.

       Jaroslav Fulín, kovář z č. p. 16 výměnou za pole získal močálovitou loučku při domku a postavil na ní kovárnu. Po II. světové válce zde byla kovárna JZD Václavice, kovář Bohuslav Zelenka.

         Žid Friedman z Václavic prodal chalupu č. p. 12 řezníkovi Janu Klikovi – ten v ní měl řeznictví a obchod.

         V Tismi byly postaveny dva mosty nákladem 13 tis. Kč.

        Ve Václavicích si postavil vlastní kovárnu Jaroslav Fulín. Obecní kovárna byla prodána ve veřejné dražbě a koupil si jí Jan Hašek (dříve bytem dlouhá léta u Čermáků).

       Ve Václavicích se voleb do obecního zastupitelstva podle nového volebního řádu zúčastnily 3 politické strany – agrární (4 mandáty), sociálně demokratická (5 mandátů) a lidová (klerikální, 3 mandáty). Katastrální starosta – Jindřich Hašek (lidovec, Václavice), osadní starosta Jan Chobotský (sociální demokrat), náměstek starosty Jan Škvor (Václavice), Josef Šebek (Václavice), Josef Kadeřábek (Vatěkov), Jan Hartman (Vatěkov), Josef Fulín (Vatěkov), Josef Stibůrek (Václavice č. p. 18), Josef vyskočil (Václavice č. p. 2), Václav Fulín (Václavice), Josef Šach (Václavice), Josef Jelínek (Václavice), Čeněk Budák (Václavice).

      Ve Václavicích volby do osadního zastupitelstva: 5 mandátů sociální demokraté, 5 mandátů agrárníci a 2 mandáty lidovci (klerikálové). Starosta Jan Chobotský z č. p. 42, náměstek František Novotný, řídící učitel. Členové: František Šindelář z č. p. 5, Václav Šach z č. p. 45, František Škvor z č. p. 4, František dráb z č. p. 1, Václav dráb z č. p. 27, František Chobotský z č. p. 41, Josef Kudrna z č. p. 12, Jan Jelínek.

       Do penze odešel (po 44 letech) václavický učitel Jan Šunda (Šíma) – založil ochotnický divadelní spolek, knihovnu, dal podnět k založení kroniky obce, byl šiřitelem hudby a zpěvu, byl čestným občanem Václavic, pochován je na hřbitově v Benešově. Správu školy převzal učitel František Novotný (do roku 1932).

       Ve Václavicích byla založena konkurenční (oproti Sokolu) Dělnická tělocvičná jednota, sice začala velmi čile pracovat, ale pro nedostatek vedoucích brzy zanikla.

1924

            Dne 22. 1. se konala valná hromada hasičského sboru, jako funkcionáři byli zvoleni Otto Stojánek z č. p. 22 (velitel), Josef Klenovec z č. p. 17 (podvelitel), Josef Klenovec z č. p. 27 (jednatel a zbrojmistr), František Žížala z č. p. 4 (četař). Na schůzi dne 16. 4. Bylo rozhodnuto dvakrát týdně konat cvičení, jako přípravu na okrskové cvičení v Tismi. Dne 17. 5. Bylo rozhodnuto o účasti na pohřbu přítele Poloprudského v Poříčí nad Sázavou. Na schůzi dne 14. 6. Bylo schváleno účastnit se hasičského sjezdu dne 22. 6. v Jírovicích.

            Dne 8. 3. se v Úročnici konala valná hromada Ochotnického kroužku Komenský, jako předseda byl zvolen Josef Novák z č. p. 6, jednatelem Jan Havelka z č. p. 18, pokladníkem Čeněk Kaprálek z č. p. 52, režisérem Josef Štěpán z č. p. 48 a dále 8 členů výboru. Bylo i usneseno sehrát divadelní hru „Na statku a v chaloupce“. Dne 15. 4. byly politickou správou schváleny stanovy spolku, které vypracoval Dr. Jan Řehák z č. p. 14, byl schválen i nový název spolku „Čtenářsko – ochotnický spolek Komenský“. Na schůzi dne 15. 10. bylo ujednáno sehrát dne 23. 11. veselohru „Když srdce promluví“. Dne 26. 12. byla vybrána k sehrání o Vánocích hra „Černý kříž v lese“ od Elišky Peškové.

V Benešově vznikla iniciativa ke zřízení Pamětní Česko – italské desky. 139)

            Muzeum v Netvořicích se přemístilo do nového objektu (místo č. p. 7), kde je dodnes. 204)

            V Krusičanech byly dva hostince „U Radů“ a „U Hrstků“.

Na jaře v Benešově se opět jednalo o novostavbě nové školy. Městská rada si dokonce půjčila od zemského školního inspektora stavební plány školy.

Do Neveklovské župy č. 69 (Ostromeč) byl přijat nově založený hasičský sbor z Krusičan (1. 5., na podnět starosty Václava Pešaty, starosta Václav Pešata, velitel  Josef Hrstka, nová ruční kombinovaná stříkačka od firmy Smekal Praha za 53 tis. Kč, postavena nová hasičská zbrojnice). Dne 10. 6. se uskutečnil sjezd této župy na Chvojínku. Dne 14. 9. pak okrskové cvičení v Krusičanech, kde byla sboru slavnostně předána motorová stříkačka, mimo jiné se zúčastnili i hasiči z Úročnice. 10)

            V květnu zemřel župní starosta Benešovské župy bratr Poloprudský František.

K benešovské hasičské župě č. 41přistoupil nově založený hasičský sbor z Přibyšic (28. 10., velitel Jaroslav Tůma, starosta František Fulín, nová hasičská stříkačka od firmy R. A. Smékal Praha). Sjezd hasičské župy Poloprudského se uskutečnil dne 22. 6. v Tismi.

V říjnu se v Poříčí nad Sázavou uskutečnila slavnost k 500. Výročí smrti Jana Žižky.

V Benešově byl založen rybářský spolek.

V Benešově byla u „průmyslová škola pro učedníky“ otevřena samostatná odbočka pro učně směru obchodního.

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila sjezdu hasičů v Mrači.

V Bukovanech se uskutečnilo první divadelní představení (spojené s taneční zábavou) divadelního odboru zdejšího sboru. Dřevo daroval pan Vnouček, truhlář Hašek s bratry Moravcovými vyrobili kostru jeviště, sbor nakoupil plátno na kulisy.

         Spisovatel Vladislav Vančura (1891 – 1942), národní umělec in memoriam, má za dějiště svého románu Pekař Jan Marhoul město Benešov, dějovým základem je osud otce spisovatele Karla Nového jako typický osud příliš dobrého a štědrého člověka v prostředí před 1. světovou válkou.

      Založen Čtenářsko – ochotnický spolek „Komenský“ v Úročnici (první písemná zpráva).

         Založen Podpůrný spolek pro učně Benešov.

         V Černíkovicích byl založen hasičský sbor.

       Popelem lehla usedlost p. Kaliny v Benicích, zachráněna byla jen stodola a kůlna na vozy.

      V Chrášťanech byla založena obecní knihovna, 80 svazků do knihovny daroval Vinc Cenk Holas.

      Ve Václavicích byl nahrazen železný obloukový most přes Janovický potok (malá nosnost) novým betonovým (vysoká únosnost), důvodem byla snaha o zavedení autobusového spojení Netvořice – Benešov přes Václavice. Náklad 130 000 Kč. Spojení zdržovala stavba mostu v Chrášťanech přes potok resp. na hrázi u mlýna Karla Svobody. Prozatím jezdil autobus přes Krusičany a Úročnici.

       Spisovatel Vladislav Vančura (*1891 - †1942) napsal v tomto roce baladický sociální román „Pekař Jan Marhoul“, inspiroval se skutečným příběhem pekaře Jana Marhoula, což byl otec Vančurova přítele, spisovatele Karla Nového, ten žil v Podelhotském mlýně (u dnešní osady v Měsíčním údolí u Janovického potoka).

      Při SDH Tisem byla založena „Samaritánská družina“, samaritáni – František Fulín železniční zřízenec z č. p. 20 (náčelník), Karel Starosta z č. p. 28 a Jan Vaněček z č. p. 12. Před zahájením činnosti museli absolvovat osminedělní kurz v Benešově.

        Do 30. 6. učil ve škole v Tismi Hynek Táborský. Od 1. 9. se stal učitelem Antonín Štverák, ten také převzal do péče obecní knihovnu, ta čítala 64 knihy.

       Od tohoto roku psal Kroniku obce Václavice František Novotný řídící učitel ve Václavicích.

       Do tohoto roku tvořily katastrální obec Václavice osady: Václavice, Přibyšice a Vatěkov. Na žádost obecního zastupitelstva ve Václavicích a za podpory Emanuela Kubáska byla obec rozloučena a oddělila se osada Přibyšice.

          Pokladníkem osadního výboru ve Václavicích se stal František Novotný. Současně byl ustanoven řídícím učitelem na místní škole.

1925

            Dne 21. 1. na schůzi hasičů byli zvoleni 3 členové k samaritánské četě – Josef Novák z č. p. 6, františek Řehák z č. p. 14 a Vincenc Řehák z č. p. 23. Dále byla schválena účast na hasičském sjezdu v Brně, pro nedostatek finančních prostředků se však zájezd nekonal. Dne 23. 2. byli na schůzi zvoleni – Matěj Kaprálek z č. p. 55 (velitel), Jan Havelka z č. p. 2 (četař). Členové výboru – V. Štěpán, Josef Vnouček, Josef Havelka, Čeněk Řehák. Dne 14. 5. Bylo rozhodnuto o účasti na župním sjezdu v Peceradech, konal se dne 14. 6.

            Dne 6. 1. se konala v hostinci Jindřicha Žaby valná hromada ochotnického spolku v Úročnici, byli zvoleni noví funkcionáři spolku. Dne 13. 5. se konala mimořádná valná hromada spolku, byl schválen roční členský příspěvek ve výši 5 K, přispívající členové budou platit 10 K a činní členové 2 K a roční příspěvek 1 K. Dále bylo rozhodnuto o sehrání divadelní hry „Dražba na nevěstu“. Na schůzi dne 12. 11. bylo rozhodnuto o sehrání divadelní hry „Pojď na mé srdce“. Spolek uspořádal silvestrovský večer.

            V Úročnici byl postaven dům č. p. 52 (majitel Čeněk Kaprálek) a č. p. 53 (majitel František Jirák).

Do Týnce nad Sázavou proniká zbrojař Ing. František Janeček (*23. 1. 1878 - †4. 6. 1941). Město a jeho okolí v té době nabízelo – volné, dostatečné a levné pracovní síly, železnici, potřebné množství vody a nevelkou vzdálenost od Prahy.

            Hasičský sbor v Úročnici se zúčastnil hašení požáru na Brejlovce.

            Do Benešova se z Vlašimi (dne 23. 8.) přestěhovala obvodová úřadovna přídělového komisaře.

            Byly postaveny a zprovozněny první válcované silnice na okrese Benešov, první vedla z Benešova do Konopiště a druhá z Benešova k Cihelně pod Černým lesem. 216)

V Krusičanech byl postaven Pomník padlým v I. světové válce. Stojí uprostřed obce vedle křížku u hasičské zbrojnice, postavil jej Hasičský sbor Krusičany. Na podstavci ze světlé žuly stojí hrubě otesaný pylon (kámen) ze světlé žuly, uprostřed leštěná deska z tmavé žuly se jmény a nápisem. Nápis – Padlým a zemřelým vojínům ve světové válce, 1914 – 1918, jména – Bakcha Václav, Doležal Jindřich, Doležal Josef, Doležal Josef, Kůt František, Marek Bohumír, Stibůrek Ladislav, Větrovský František, dole nápis – Za svobodu vlasti prolili svou krev. Oplocení na betonové podezdívce, ocelové sloupky, ocelové pletivo v rámec, barva zelená. 138)

            Ve Václavicích před budovou bývalé obecné školy byl postaven Hasičským sborem Pomník obětem 1. světové války. Jedná se o žulový pylon se třemi schůdky, na jeho vrcholu je kamenná koule, uprostřed žulová černá deska, po stranách dva žulové pomníčky se jmény, původně na nich bylo 13 oválných fotografií, dnes zachovány jen dvě na pravé straně, okolo je ocelový plot. Na pylonu je vytesán datum 1914 – 18. cena za postavení 6 000 Kč. Text na desce: Rovy Vaše nechť nedají zapomenouti minulosti a vždy připomínají národu povinnost k budoucnosti. 1946. Jména: Bakos Josef (č. p. 4), Bakos Václav (č. p. 8), Fiala František (č. p. 25), Hašek Václav (č. p. 36), Hruška Bedřich (č. p. 17), Chobotský Fr. (č. p. 40), Kubásek Karel (p. č. 18), Kadeřábek Fr. (p. č. 20), Šlingr Jan Vatěkov (č. 6), Vnouček Václav (p. č. 50), Vilímek Jan (p. č. 25), Velebil Václav (p. č. 39), Zazvonil Jan (p. č. 11). 139)

            Dne 27. 4. vznikla v Týnci nad Sázavou iniciativa k založení Pomníku obětem 1. světové války. 137)

            Na zámku Konopiště byla zrušena arcivévodova herna a historická střelnice a přemístěna na půdu, prostor byl využíván jako archiv ministerstva zemědělství )do roku 1927).

Do Neveklovské župy č. 69 byl přijat nově založený hasičský sbor z Chrášťan. Dne 10. 6. se uskutečnil sjezd této župy v Krusičanech.

Dne 6. 7. se na Chvojínku uskutečnil župní sjezd hasičské župy Ostromeč, domácímu sboru velel J. Sýkora.

Dne 5. 8. se v Benešově narodila Jana Tywoniaková (rozená Boušková), profesorka benešovských škol (gymnázia, strojnické a stavební průmyslové školy, střední zdravotnické škole). Žákyně předního českého jazykovědce profesora Vladimíra Šmilauera se zabývala jazykovědou, historickými regionálními tématy, publikovala ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka a v časopise Jiskra, v Benešovském kalendáři a Sborníku Český Merán.

V Benešově byla zprovozněna továrna na drátěné pletivo.

Benešovský spolek Sokol sehrál od tohoto roku do roku 1939 celkem 55 divadelních her.

Dne 15. 12. vznikla v Chrástu nad Sázavou iniciativa ke zřízení Pomníku obětem 1. světové války. 137)

             Dne 31. 12. v Ostravě zemřel spisovatel, novinář a herec kočovné společnosti benešovský rodák František Sokol – Tůma. Na jeho rodném domě ve Vlašimské ulici pak byla později umístěna pamětní deska, autor sochař Miloš Suchánek. Dnes je deska v okresním muzeu, neboť dům byl zbořen. V Benešově byla po něm pojmenována ulice „Sokola – Tůmy“.

V Benešově začal vycházet vlastivědný sborník školního okresu s názvem „Pod Blaníkem“ (ročník 1, 1921/1922), dále list zemědělských korporací „Demokracie venkova“, jehož předchůdcem, pouze jednoročním, byl týdeník „Čechův kraj“.

            Hořelo v Přibyšicích.

Benešovská župa se přejmenovala na Hasičskou župu Benešovská – Poloprudského č. 41. Hasiči z Mrače se zúčastnili záchranných prací při následku živelní pohromy ve mlýně p. Losineckého v Podmračí. Hasiči uskutečnili veřejná cvičení v Krusičanech, Chrášťanech a Peceradech. 10)

            Delegace hasičů z Bukovan se zúčastnila župního sjezdu hasičů v Krusičanech.

            „Družina válečných poškozenců“ z Bukovan se přejmenovala na „Místní skupinu družiny československých válečných poškozenců Bukovany“ a stala se řádným spolkem. Členy byly i váleční veteráni z Týnce nad Sázavou a Pecerad.

Benešovský rodák architekt Otakar Novotný (*11. 1. 1880, †4. 7. 1959) byl jmenován rytířem Řádu čestné legie a obdržel cenu Grand Prix na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži.

        Na Racku byla postavena družstvem „Racek“ cihelna, bylo to v místě, kde dnes stojí dům Hromasových.  Kapacita až 30 tis. kusů ročně.

       V Chrášťanech se konala slavnost založení hasičského sboru – první velitel Jaroslav Padevět, podvelitel Josef Růžička a jednatel František Luscemburk (starosta obce).

        V Benicích na „Sidařonce“ lehla popelem usedlost p. Hlaváčka.

         Založena Selská jízda Benešov.

        Ve Václavicích byla prodána stará obecní kovárna č. p. 36, dům koupil Jan Hašek.

          Do místní školní rady v Tismi byli zvoleni dne 22. 2. za zástupce obce p. Václav Vaněček rolník z č. p. 2 a Jindřich Havránek rolník z č. p. 23. Při ustavující schůzi školní rady dne 25. 5. byl zvolen předsedou Antonín Štverák správce školy.

          V Tismi se rozešla Dělnická tělovýchovná jednota.

         Ve Václavicích postaven padlým v I. světové válce působením Antonína Čermáka pomník, postaven u školy nákladem 6 000 Kč.

         Dne 15. 11. proběhly volby do Národního shromáždění a do Senátu.

        V Tismi byly ve škole opraveny školní záchodky a postavena nová kamna v kuchyni správce školy.

        Železný obloukový most přes Janovický potok ve Václavicích byl vyměněn za nový železný. Most stál v oblouku silnice u č. p. 8 („U Žížalů“). Hostinský ve Václavicích Antonín Čermák rozšířil svůj hostinec, tak staré jeviště již nevyhovovalo, proto řídící učitel František Novotný, téhož roku staré jeviště prodal agrárnímu dorostu ve Vranové Lhotě za 450 Kč a přikročil ke stavbě jeviště nového. Kostru jeviště zhotovil Josef Řezníček, truhlář z Václavic, malbu provedl Josef Vácha, dekorační malíř z Vinohrad. Celé jeviště stálo 4 000 Kč, bez podia, která bylo použito staré. Prkna darovali rolníci z Václavic. Výlohy byly uhrazeny z výtěžků vstupného na divadelní hry. Režisérem divadelního spolku byl František Novotný, řídící učitel.

        V tomto roce prosazoval Emanuel Kubásek, rolník z Václavic a předseda Okresní správní komise v Benešově, postavení silnic z Václavic do Hrusic a do mlýna Kožlí, výstavbu zmařili václavičtí občané Matěj Bakos, František Chobotský a Jindřich Hašek.

      Protože se Václavice nepřihlásily k elektrizaci obce, byla projektovaná primární elektrická linka přeložena přes Bukovany a Chlístov.

1926

            Dne 9. 1. se konala valná hromada hasičského sboru v Úročnici, obec oznámila zakoupení 3 dílů hadic a 1 přílby pro sbor. Dne 17. 4. se konala mimořádná hromada, za zemřelého pod velitele Josefa Klenovce z č. p. 17, byl zvolen dosavadní velitel Matěj Kaprálek a místo něj nastupuje Otto Stojánek z č. p. 22. Dne 18. 9. Bylo schváleno, že dva členové sboru se zúčastní slavnostního položení základního kamene ku stavbě hasičského domu v Praze.

Dne 20. 1. se konala valná hromada ochotnického spolku v Úročnici, byli zvoleni noví členové vedení spolku – Jindřich Žaba z č. p. 15 (předseda), Jan Havelka z č. p. 18 (jednatel), Čeněk Kaprálek (pokladník), František Řehák z č. p. 14 (režisér), Josef Štěpán z č. p. 48 (místorežisér), Marie Kočová z č. p. 9 (místopředsedkyně), Josef Novák a Bohumil Jirák (revizoři). Dne 4. 4. byla sehrána hra „Furiant“. Na oslavu 28. 10. Sehrál spolek dvě aktovky „Shledání“ a „Den svobody“, proslov před zahájením měl řídící učitel z národní školy ve Václavicích bratr František Novotný.

V únoru se v Benešově opět jednalo o stavbě nové školy. Plány školy si benešovští půjčili v Pelhřimově. Obě chlapecké školy měly po sedmi třídách, při měšťance byl ještě kurz. Původní staveniště oproti gymnáziu bylo již zabráno, zbývalo jen místo vlevo od nově projektované ulice z Husovy (později Gottwaldovy, nyní opět Husovy) do ulice Táborské (později Zápotockého, dnes opět Táborské). Pozemek č. kat. 417 patřil obci, č. kat. 17 patřil Janu Škvorovi a č. kat. 4 (zahrada) koleji. Nevýhodou pozemku bylo to, že větší část pozemku byla bývalá mokřina a rybníček dříve zavlažované potůčkem přitékajícím sem z luk nad nádražím. Dne 25. 10. proběhla na místě komisionelní prohlídka a na jejím základě byl změněn původní projekt.

Na návsi uprostřed obce u zvoničky byl dne 22. 11. v  Bukovanech postaven Pomník obětem 1. světové války. Je to žulový pylon se státním znakem, černé písmo, tři kamenné stupně a sokl. Nápis Padlým a zemřelým 1914 – 1918 a jména: Berka Fr., Bernard Jaroslav, Ryzner Fr., Ryzner Alois, Chrpa Václav, Houzer Ant., Houzer Karel, Havelka Václav, Kaňka Fr. (- leg.), Novák Josef, Netrda Stanislav, Leták Alois, Pazdera Karel, Škvor Fr., Škvor Jan, Stibůrek Antonín, Stibůrek Václav, Vašák Josef, Vašák Václav, Žaba Josef, Žaba Fr. 139)

Rackův mlýn na Racku – v roce 1926 zde Družstvo československých legionářů provozovalo válcový mlýn, truhlárnu, pilu a cihelnu.

            V Chrástu nad Sázavou byl dne 4. 7. odhalen Pomník obětem 1. světové války. Je umístěn v kopci nad železniční tratí Čerčany – Praha Bráník. Pomník vznikl z iniciativy legionáře Antonína Štěpána a jednoty Československé strany socialistické. Náklady na zřízení neslo obecní zastupitelstvo (500 Kč), Jednota Československé strany socialistické (470 Kč), Jednota ČsOL (500 Kč), buňka KSČ (490 Kč), sbírka mezi občany (790 Kč), sbírka při odhalení (843 Kč), výtěžek zábavy a koncertu Spolku národně-socialistických zemědělců a domkářů v Chrástu (203 Kč). Celkové náklady tedy činily 5 300 Kč).  Autorem pomníku je A. Hnátek z Krhanic Pomník má žulový sokl s bosováním s ledním sloupkem ze světlé žuly z každé strany, na něm krychle ze světlé žuly, nahoře se skosenými hranami, na ní pylon ze světlé žuly ukončený hlavicí zdobenou kombinací českého a slovenského znaku (vpředu), moravskou orlicí (zleva) a slezskou orlicí (zprava). Na pomníku je nápis Padlým a zemřelým 1914 – 1918, jména: Procházka Josef, Majer Fr., Berka Jar., Berka Jindřich, Berka Al., Brejla Fr., Drnec Al., Dvořák Josef, Fulín Josef, Havlík Jindřich, Kabát Josef, Kondrát St., Kočí Fr., Máša Josef, Šíma Václav, Starý Václav a Vaněček Fr. Pomník je oplocen rámovým kovovým plotem do betonových sloupků. 137)

            Dne 28. 3. byla v Benešově u zříceniny minoritského kláštera odhalena z iniciativy italského města Irident Pamětní Česko – italská deska. Autorem desky je Davide Rigatti a textu Ernestina Battisti. Je to bílá mramorová deska s hlavou truchlící ženy s vavřínovým věncem a plazy zapletenými kolem hrdla a pozlacený  nápis. Text: Nezdolní v jediné myšlence Itálie, zde věřili, trpěli, umírali tridentští Rakouskem vydaní na pronásledování. Pod křídlem vítězství Tridentsko vděčně vzpomíná svých mučedníků. Termu in un solo pensiero Italia, dui credetero, patirono, morirono i Trentini indicati dall‘ Austria alla persecuzione nell‘ ala della viktoria il Trentino ricorda i Martini riconoscente MCMXXVI.  Deska byla věnována italským vojínům 2. pěšího pluku tyrolských císařských myslivců, kteří zemřeli v benešovské nemocnici a všem Italům žijícím v Benešově v letech 1914 – 1918. (Za druhé světové války byla zakryta.) 139)

            Jednatelem benešovské župy se stal Václav Patka, učitel z Jarkovic (do roku 1935, od roku 1928 řídící učitel z Chlístova), župním technickým dozorcem se stal František Čermák, rolník z Václavic (do roku 1936) a samaritánem, župním instruktorem (lékařem) se stal MUDr. Rudolf Přerovský, zdravotní rada z Benešova (do roku 1927).

            Proběhlo veřejné hasičské cvičení v Týnci nad Sázavou a okrsková soutěž v Přibyšicích (13. 6.).

            V Úročnici byl postaven dům č. p. 54 (majitel Alois Kaprálek).

            V Týnci nad Sázavou začal ing. Janeček budovat svoji druhou výrobní základnu (první měl v Praze) – slévárnu lehkých kovů, šedé litiny a speciálních slitin. Nejdříve si však nad řekou vybudoval svoje letní sídlo – třípodlažní vilu na kruhovém základě. Od té doby je vila známa pod názvem „Janečkova vila“.

Areál Týneckého hradu koupil ředitel Umělecko průmyslového muzea v Praze dr. F. X. Jiřík (později jej však rozprodal, neměl na nákladnou rekonstrukci objektů hradu).

Hořelo na Chvojínku.

            Hasiči ze Chvojínku si zakoupili druhou hasičskou stříkačku tovární zn. Stratílek za 22 tis. Kč.

            V Benešově byla zahájena v důstojném tradicionalistickém stylu výstavba Městské spořitelny (dokončena v roce 1929, dnes Městský úřad), dílo benešovského rodáka Otakara Novotného, žáka architekta Kotěry. Po druhé světové válce byla sídlem Státní banky československé a později Komerční banky a. s. Na strohé čelní fasádě je reliéf „Úvěr“ od architekta B. Stefana.

            SDH Jírovice zahájil svoji divadelní činnost prvním divadelním představením od J. Baldy „Tři hubičky v tunelu“.

            V Týnci nad Sázavou byla přemístěna pošta z domu „U Micků“ do domu č. p. 47. Do okolních obcí (Bukovan, Zbořeného Kostelce, Brodců) poštu roznášel poštovní zřízenec Josef Pivný.

Městská opatrovna v Benešově Na Karlově 1534 se stala mateřskou školou, učitelkou byla Věra Hanková.

            V Žíňanech byl založen hasičský sbor (1. 1., starosta František Topol, velitel František Řepásek, kombinovaná motorová stříkačka, nová hasičská zbrojnice). Přijat do benešovské hasičské župy č. 41. 10)

         Družstvo „Racek“ postavilo nový mlýn a pekárnu.

         V Černíkovicích vyhořela u č. p. 18 stodola.

         Za působení faráře Matouška na faře ve Václavicích sebrali osadníci 6 000 Kč a dali ulít nový zvon do věže kostela.

        Dne 1. 4. došlo v Týnci nad Sázavou k zapojení hotelu na elektrickou energii a biograf provozovaný Sokolem přešel na nový elektrický zdroj. Bylo však stále málo hudebníků (němý film). Sokol se v této době věnoval gymnastickým cvičením, házené a odbíjené, letní cvičiště měl na louce u mostu.

        Založen Spolek pro vybudování pomníku Mistra Jana Husa Benešov a Spolek pro postavení pomníku padlým v Benešově.

        Ve Václavicích bylo rozhodnuto, že se osadní domky ve Václavicích a Vatěkově přestaví na chudobinec (kdy se tak stalo?).

        Dne 9. 5. na zasedání obecního zastupitelstva ve Václavicích bylo po vývodech řídícího učitele a člena zastupitelstva Františka Novotného bylo 8 hlasy z 9 členů rozhodnuto o elektrifikaci obce Václavice a Vatěkov, náklady na sebe vzaly obě obce a to podle poměru přímých daní.

1927

            Dne 15. 1. se konal v Úročnici hasičský ples.

            Dne 23. 4. rozhodli hasiči z Úročnice o návštěvě župní hasičské školy v Benešově, vysláni do ní byli Jindřich Havlíček a Jan Klenovec. Dne 9. 7. bylo schváleno, že se 10 členů zúčastní župního sjezdu v Nesvačilech. Dne 10. 12. bylo rozhodnuto o sbírce (sbírku provedl Josef Vnouček z č. p. 44 a František Klenovec z č. p. 19) na podporu oslav 20 let trvání sboru, oslavy v roce 1928 budou spojeny s okrskovým cvičením.

Po 300 letech od bitvy na Neštětické hoře byl na jejím místě postaven památník na tuto událost. O jeho postavení se přičinili obyvatelé Neveklova a okolních vsí. Rozhledna byla otevřena 18. 8. s účastí kolem 20.000 lidí, oslav se zúčastnili i 4 členové hasičského sboru z Úročnice. Výška rozhledny: 16.0 m. Nejvyšší vyhlídková plošina ve výšce: 12.0 m. Počet vyhlídkových plošin: 1. Počet schodů: 48. Na manifestaci se zúčastnili i hasiči z Bukovan a z Úročnice.

            Někdy okolo tohoto roku byla na návsi Přibyšicích na žulové zvoničce umístěna pamětní deska obětem 1. světové války. Je to černá žulová deska a nad deskou bylo původně sedm oválných fotografií se jmény.  Nápis: na památku padlým a zemřelým vojínům obce Přibyšické 1914 – 1918. Dnes chybí 6 fotografií, Josef Fialka (foto chybí), Václav Fulín, zbylá jména se nedochovala.

            V zámeckém parku v Tvoršovicích byla dne 9. 6. vysvěcena arcibiskupem Františkem Kordačem kamenná Boží muka.

            Dne 16. 9. se usnesl školní výbor živnostenských škol (iniciátor správce stávající školy odborný učitel Josef Machovský, v letech 1919/1920 vyučoval na zdejší měšťance) v Benešově postavit samostatnou školní budovu pro živnostenskou pokračovací školu, která v té době se svými 14 třídami spoluužívala místnosti chlapecké školy v koleji.

            Dne 5. 10. na schůzi ochotnického spolku v Úročnici byla podána zpráva o konání divadelní hry „Hospodář a výměnkář“. Též bylo usneseno o konání silvestrovského večeru.

            Dne 28. 10. byla na obecné škole v Tismi z iniciativy správce školy Antonína Štveráka umístěna Pamětní deska obětem 1. světové války. Deska byla uhrazena ze sbírky mezi občany 299 Kč, nájemné z honitby 347 Kč, školní slavnost a divadlo 121,72 Kč. 139)

            Do hasičské župy Františka L. Riegera v Jílovém byl přijat nově založený hasičský sbor z Chrástu nad Sázavou.

            SHD Benešov přestavil/rozšířil hasičskou zbrojnici, dříve neudržovaná hasičská kolna.

            Hořelo v Mrači (19. 12.) a v Černíkovicích.

Dne 4. 9. byl v Týnci nad Sázavou před základní školou v Benešovské ulici odhalen Pomník obětem 1. světové války. Pomník vznikl z iniciativy obce a Jednoty Sokol Týnec nad Sázavou. Zřizovatelem byla komise občanů se zástupci obecního zastupitelstva, Jednoty Sokol, Sboru dobrovolných hasičů, ČsOL, živnostenského spolku, okrašlovacího spolku, invalidů a obecné školy. Náklady na zřízení uhradily – sbírka mezi občany (1 589,50 Kč), sbírka o pouťových dnech (1 449,27 Kč), ČsOL (400 Kč), žactvo obecné školy (411 Kč), invalidé a jednotlivci (156,53 Kč), slavnost (2 190,40 Kč). Ze sbírek byly uhrazeny – bronzová plaketa (3 500 Kč) a kamenické práce (3 200 Kč). Autorkou bronzové plakety je akademická malířka Podporová-Borovičková z Čáslavi a návrh pomníku a text pochází z dílny učitele Antonína Vendry z Týnce nad Sázavou. Kamenické práce provedl Jan Tománek z Krhanic. Pomník je tvořen soklem a podstavcem z neleštěné světlé žuly, nad tím kvádr z téhož materiálu, uprostřed něhož je připevněna bronzová plaketa zobrazující umírajícího zraněného vojína, pod ní na vyleštěném bronzovém pásu jsou vyryta jména padlých, zlaté písmo, po obvodu kvádru jsou texty z leštěných písmen. Jména padlých: Germain Gustav, Germain Karel, Herz Eduard, Jirák František, Korbel Jaroslav, Macek Jan, Pína Josef, Procházka Adolf, Skuhrovský Alois, Státka František, Straka Bedřich, Šíma Václav, Šípek Karel, Šmídek Alois, Turek Jan, Urie Bohumil. 137)

                V benešovské nemocnici byla vybudována nová pitevna a komora pro mrtvoly.

V Benešově byla založena druhá lékárna „U gymnázia“ v Husově ulici.

Představitelé města Benešova jmenovali čestným občanem města Ing. Dr. h. c. Jana Vladimíra Hráského (*20. 4. 1857 v Haliči, †12. 4. 1939) a pojmenovali po něm ulici vedoucí k vodárně na Sladovce. Tento projektant vyprojektoval první benešovský vodovod a kanalizaci. Do té doby chodili benešovští občané pro vodu do otevřených kašen k synagoze a k hasičské zbrojnici.

Starostou v Bukovanech byl zvolen domkář z Bukovan Josef Kaňka, prvním náměstkem byl Václav Vávra, prvním radním byl Antonín Batěka z Bukové Lhoty a druhým radním Jan Brejla z Vidlákovy Lhoty.

Byla prodána obecní kovárna v Bukovanech (č. p. 41, světnice, chlév, dílny, za 17 500 korun). Obecní zůstala jen hasičská zbrojnice, obecní domek (pod kapličkou, č. p. 21) a váha.

Místostarostou hasičského sboru v Bukovanech byl Josef Havlíček.

       Spisovatel Karel Nový (1890 – 1980) zobrazil velmi podrobně město Benešov ve své prvotině Městečko Raňkov, později přepracované a a vydané pod názvem Plamen a vítr (1960). Dějištěm trilogie Železný kruh (1927 – 1932) je pak i Benešov a Konopiště.

     Dne 1. 10. byla dána do provozu nová silnice Chrášťany – Sobišovice/Soběšovice, byla dlouhá 2,7 km a stála 275 tis. Kč, stavěl jí stavitel p. Macháček z Votic, stavba trvala 2 roky.

         Starosta obce Černíkovice rolník Václav Šobíšek zajistil elektrifikaci obce. Tohoto roku v obci hořela usedlost p. Vondráčka, byla zničena stodola.

        Obecní domek (pastoušku) ve Václavicích dalo osadní zastupitelstvo obci na zřízení chudobince, osadní zastupitelstvo ve Vatěkově osadní domek (pastoušku) prodalo za 5 600 Kč Janu Hartmanovi z Vatěkova.

         Sokol Týnec nad Sázavou uspořádal veřejné okrskové cvičení.

       Obec Václavice prodala obci Přibyšice 14 arů pozemků u Chlumu (část pozemku), kde byl jediný zdroj písku (žuly) v okolí.

      Po mnohých a dlouhých intervencích na ministerstvech zemědělství a veřejných prací a u Elektrárenského svazu byla v měsíci srpnu stavěna primární elektrická síť z Jarkovic do Dunávic, která v říjnu v předvečer památného dne 28. Října konečně přivedla elektrický proud do Václavic. Týž rok z iniciativy Emanuela Kubáska a Antonína Čermáka bylo ustanoveno vodní družstvo, jež si vytklo cíl odvodnit hlavně bažinaté louky u vesnice a mokré pozemky vůbec.

      Volby do obecního zastupitelstva ve Václavicích: 146 hlasů a 7 mandátů Republikánská strana, 40 hlasů a 2 mandáty Sociálně demokratická strana, 46 hlasů a 2 mandáty Komunistická strana a 32 hlasů a 1 mandát Lidová strana (klerikální). Starosta Antonín Čermák, hostinský ve Václavicích, náměstek Jan Škvor, výměnkář. Volby do místního zastupitelstva osady Václavice: Republikánská strana12 mandátů, pak 3 dobrovolně uvolnila pro Sociálně demokratickou stranu. Starosta František Páris, rolník ve Václavicích, náměstek František Novotný, řídící učitel.

      Dne 18. 8. V roce třistaletého výročí potlačení povstaleckého sedláckého vojska na Neštětické hoře byla slavnostně otevřena rozhledna/památník. Je to rozhledna z betonu, kamene a z cihel (půdorys připomíná podkovu, výška 16 m, 48 točitých schodů, ochoz ve výšce 12m, výhled jen na sever, na ostatní světové strany brání vzrostlé stromy, 536 m n. m., na jižní straně je připevněna mramorová deska připomínající bitvu/selskou rebelii z roku 1927), pro jejíž postavení byl ustanoven výbor pro stavbu rozhledny, uvažovala se dřevěná, ale pak postavena zděná (výbor se rozpadl a stavitel Mařík nikdy nedostal zaplaceno). Text desky: „památce slavných předků, kteří zde roku 1627 v nešťastné bitvě za svobodu umírali, postavili vděční potomci. 1627 = 1927.“

       Dne 28. 10. byla v Tismi odhalena na památku padlých vojínů v první světové válce pamětní deska ve školní budově s nápisem „Také z Vaší krve vzešla Svoboda vlasti“. Jsou na ní vyryta jména deseti padlých vojínů. Vznik pamětní desky inicioval Antonín Štverák. Náklady uhradil ze sbírek při zábavách v letech 1922 a 1923 Jan Vaněček z č. p. 9 (299 Kč), od majitelů pozemků věnováno nájemné z honitby (347 Kč), zbytek 121,72 Kč byl uhrazen z výtěžku slavnosti a školního divadla. Pochvalný posudek o slavnosti a o odhalení pamětní desky přinesl časopis „Jiskra“ v čísle 46 dne 14. 11.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář