Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 15 (4. doplněk) - rok 1900 až 1910

17. 12. 2012

Konec 19. století

            Byl postaven v Nespekách kamenný most se dvěma oblouky přes Mokřanský potok na silnici z Prahy do Benešova.

Na konci 19. století byla na návsi ve Zbořeném Kostelci postavena kamenná sloupová zvonička (dnes blízko hasičské zbrojnice). 140)

            V Benešově byla zrušena kašna sv. Floriána na Velkém náměstí a byl zasypán rybníček „Bacajda“ pod piaristickou kolejí.

            Č. p. 2 v Týnci nad Sázavou (areál bývalé manufaktury na kameninu) původně raně klasicistní objekt byl eklekticky stavebně upraven.

Přelom 19. a 20. století

            V této době byla v Bedrči postavena u č. p. 2 sloupová kamenná zvonička.

            V Bukovanech byl postaven poutní křížek.

            V obci Žabovřesky v tomto období arcivévoda František Ferdinand d´Este vykoupil všechny nemovitosti a vesnici dal upravit na „tyrolský“ způsob“ (dnes dochována jen malá část). V podzámčí Konopiště vznikl přestavbou někdejšího pivovaru penzión a na malém parteru vlevo u cesty od rybníka k zámku bylo vybudováno tenisové hřiště (lawn – tennisový kurt).

V Přibyšicích byla postavena zděná kaplička výklenková u silnice Benešov – Neveklov.

V konopišťském parku byla postavena arcivévodská křížová cesta, tvoří jí 14 sloupkových kapliček řazených do oválu, v jehož středu se nachází kříž s Kristem.

U škol se začaly budovat školní hřiště a časem i školní sokolovny umožňující cvičit i v nepříznivých podmínkách.

Začátek 20. století

            Obec Úročnice byla poloproletářskou vesnicí, odkud lidé nacházeli obživu v Brodecké přádelně, kamenolomech (Požáry) a v zemědělství. Řadu dělníků lze považovat za kovorolníky, kteří si svůj plat vylepšovali držením domácího zvířectva a obděláváním nepatrné výměry půdy.

            V obci Žabovřesky arcivévoda František Ferdinand d´Este  vykoupil všechny nemovitosti a vesnici dal upravit na „tyrolský“ způsob“ (dnes dochována jen malá část).

Na zámku Konopiště byla zprovozněna v suterénu jižního křídla (bývalá konírna) se vstupem z dolního nádvoří arcivévodova herna a zábavná střelnice se souborem pohyblivých a akustických mechanických terčů, která byla v roce 1897 přivezena z Vídně. Z jižního boku k ní přiléhal kuželník. Část prostoru herna sloužila k občerstvení a odpočinku a prostory byly vyplněny loveckými trofejemi.

V  obci Václavice byla blízko Janovického potoka postavena na kamenném soklu socha s nápisem.

V Benešově na Velkém rynku (dnes Masarykovo náměstí) v domě č. p. 230 bylo knihkupectví a knihtiskárna, tiskly se v ní mimo jiné nejstarší benešovské noviny „Hlasy od Blaníka“.

V Benešově začala být budována vilová čtvrť u konopišťského parku a Na Mydlářce čtvrť pro železniční zaměstnance.

Na Benešovsku zanikla výrobna kameniny v Týnci nad Sázavou, pivovar ve Tvoršovicích, mlýna pila na Konopišti, vápenka a cihelna na Babě.

V Benešově byla počátkem století pro účely Okresní hospodářské záložny postavena na Malém náměstí secesní (latinské secessio=obchod) budova. Později sloužila jako muzeum, knihovna, osvětové středisko a reprezentační zasedací síň zvaná Šímova (po benešovském malíři, hudebníkovi a organizátorovi kulturního života akademickém malíři Ladislavovi Šímovi).

Z počátku století pochází komplex městského pivovaru v Benešově, kdy do města byla přemístěna arcivévodou Františkem Ferdinandem d‘Este průmyslová výroba z konopišťského podzámčí. Hlavní budova pivovaru je postavena v typickém středoevropském industriálním slohu přelomu století, který se vyznačoval zájmem o elementární dekor. Pivovar byl postaven jihlavskou firmou ing. Rosenberga.

V Benešově byla přestavována radnice č. p. 100 na Masarykově náměstí, projekt zpracoval arch. Mezera.

Z přelomu 19. a 20. století je socha psovoda stojící na jižní terase zámku Konopiště, autor E. Fuchs.

Kostel sv. Jakuba a Filipa byl novorománsky přestavěn architektem Josefem Mockerem.

Na přelomu století se více začaly doškové střechy (ze slámy, z rákosu) nahrazovat pálenou krytinou. U domů bohatých sedláků byly typické masivní žulové portály a prahy vstupních dveří, před stavením zvýšené zápraží (kamenný chodník), které vedlo až ke vstupu do chléva. Typické byly střechy s polovalbovými štíty resp. střecha se skosenými čely štítů. Vjezd na dvůr byl bránou s vraty – zděné pilíře a dřevěné zastřešení či půlkruhové zaklenutí se stříškou. Domy se stavěly už i z pálených cihel.

Začátkem století arcivévoda František Ferdinand d‘Este s rodinou jezdil pro jahody ke svému známému statkáři Rudolfovi Strimplovi na Chlístovský dvůr u Teletína.

            Na Racku v této době stál jen mlýn, majitelé se střídali – Polák, Křelina, Kubec.

1900

            Od 1. 1. definitivně začala platit korunová měna.

            Byla zprovozněna nádražní budova v Poříčí nad Sázavou – jednodušší dům s čekárnou pro cestující, výdejnou jízdenek a bytem pro zaměstnance „c. k. eisenbahnu“, průjezdná kolej, vlečka se skladištní budovou a rampou, nákladní váha a ručně stahované závory. Současně sem vedla úzkokolejka z blízkých žulových lomů, které se nacházely v Potočinách na pravé straně potoka Bystrý (Konopišťský potok)

V tomto roce skončil oběh zlatek, početní jednotkou však zůstal ještě několik let.

V Čechách proběhlo sčítání obyvatelstva. Podíváme-li se na počet obyvatel na jeden dům v roce 1900 je obec Úročnice v kategorii 8 - 10. V té době se rozlišuje tento počet obyvatel u 71 obce Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 4,6 – 6 (10 obcí); 6 - 8 (41 obce); 8 - 10 (13 obcí) a 10 – 16,08 (5 obcí).

            Obec pod názvem Ouročnice se stala samostatnou obcí okresu Benešov (do roku 1910). V obci vznikl Obecní úřad v čele se starostou. Při sčítání lidu měla obec 311 obyvatel a 35 domů.

Od tohoto roku byl farářem v Poříčí Josef Beneš. (V roce 1906 byl jmenován knížecím arcivévodským vikářem.)

Mistrem krejčím v Krusičanech byl Jan Doležal.

Kostelnicí v Tejnici byla Kateřina Škvorová.

Dne 16. 3. byl benešovským starostou zvolen V. Pánek.

Dne 1. 5. najal C. k. erár v novém domě č. p. 163 (na místě dřívějších domů č. p. 162 a 164) v Benešově na rohu Velkého (dnes Masarykova) náměstí naproti piaristické koleji, prostory pro poštu (místo pošty v č. p. 5 na témže náměstí). Suterén – stáje a prostory pro poštovní vozy; zvýšený parter – poštovní úřadovny s listovní a balíkovou expedicí (přepážky pro listovní poštu poštovní poukázky a spořitelny), pokladna, byt poštovního sluhy a nocležna listonošů; první patro – byt přednosty úřadu, kanceláře přednosta a vedoucího provozu a místnosti pro telegraf a telefon. Vstup a vjezd do pošty byl průjezdem pod středním balkonem ze Zámecké ulice.

Ve školním roce 1900/1901 bylo v gymnáziu v Benešově ustanoveno všech 8 ročníků a konaly se první maturity.

            Dne 18. 6. se konal ve Václavicích sjezd župy Benešovské.

Dne 1. 7. se na zámku v Zákupech v Severních Čechách oženil arcivévoda František Ferdinand I. Rakouský d´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou. V den svatby Žofie hraběnka Chotková z Vojnína manželka arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského d´Este se stala kněžnou z Hohenbergu. Tři dny před svatbou podepsal arcivévoda tzv. renunciaci, tj. zřeknutí se veškerých nástupnických práv pro vlastní potomky k rakouskému trůnu.

Dne 8. 9. byl v Benešově otevřen hotel „Na Poště“ (hoteliér A. Frankl, restaurace, ubytovací pokoje, kavárna se zahradou, taneční sál, billiard).

Zemřel MUDr. Vladimír Haering (*1882), městský lékař – lidumil, starosta města Benešova. Hrob má na starém hřbitově v Benešově. Jeho úsilí zřídit okresní nemocnici našlo v roce 1894 podporu městského zastupitelstva a o čtyři roky později byla dokončena vlastní stavba. Z jeho podnětu bylo rovněž v roce 1896 založeno městské muzeum.

V Pražské ulici v Benešově otevřel lékařskou ordinaci MUDr. Josef Ruml.

V Benešově aktivně pracovala Řemeslnicko – živnostenská beseda, půjčovala knihy (700 knih, 150 členů) a v hostinci „U Feuersteinů“ pořádala besedy.

V Benešově se narodil dne 25. 8. akademický malíř, grafik, mozaikář a ilustrátor knih Vladimír Antušek, maloval zejména krajinu a Benešov. Za války byl vedoucím jedné z ilegálních organizací KSČ a ONV v Benešově.

Lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově prodali lékárníci Bedřich a Anna Prullovi dne 13. 11. Olze Špinarové, její manžel PhMr. Josef Dlabola ji pak provozoval.

Byl založen ochotnický spolek ochotnický Spolek Svatopluka Čecha v Benešově, brzy však ukončil svoji činnost a jeviště prodal (za 80 zlatých) ochotnickému spolku z Postupic.

V Benešově byla obnovena činnost pěveckého spolku Ozvěna. Spolek Karolina Světlá rozdal 140 q uhlí mezi osmdesát starých lidí.

            Hasiči z Týnce nad Sázavou, Podělus a Brodců si zakoupili novou ruční čtyřkolovou dvouproudovou stříkačku za 1 800 Kč od firmy R. A. Smekal (uložena ve stodole p. Micky).

            V zámku Konopiště zřídil František Ferdinand d´Este  historickou střelnici s mechanickými terči s malovanými groteskními figurkami a romantickými krajinkami, sklapovacími terči a automaty pro vzduchovou střelbu (přivezena z Vídně v roce 1897, skládá se ze dvou použitých střelnic sestavených v jednu a přizpůsobených bývalé konírně). Dále nechal zhotovit hydraulický výtah, který poháněla voda z čerpací stanice umístěné pod hrází Konopišťského rybníka (dříve mlýn).

            V Benešově byla výrobna vaty přeměněna na výrobnu prošívaných přikrývek, později vyráběla i přikrývky nepromokavé.

          Kovářem v Ouročnici č. p. 7 byl František Víšek.

         Historický lexikon obcí uvádí – Ouročnice byla v letech 1900 až 1910 obcí.

         Do tohoto roku stál na Racku pouze mlýn, poté byl postaven „domeček“ jako obydlí p. Novákovi, který byl cihlářský mistr v „Babě“. Cihelna byla zrušena a z cihel z jejího komína byl postaven tento dům u vrat obory konopišťské a p. Novák byl ustanoven za vrátného resp. hlídače obory. Vrata byla na dnešní silnici poměnické, dnes v tomto místě stojí rodinné domy. Vrátný též uhrabával „Parádní silnici“ či „Silničku“.

        Václavice – Jan Hašek, kostelník. František Hašek, krejčí v č. p. 39. Byly zde 3 obchody se smíšeným zbožím, 3 hostince a hudební kapela, 8 sedláků (cca 20 ha polí, 2 – 3 koně, 10 – 15 krav), 4 polosedláci, 12 chalupníků (cca 5 ha, 2 krávy), ostatní byli domkáři, podruzi a řemeslníci.

        Kovářem na Brodcích č. p. 13 byl Ludvík Boháček a v č. p. 16 žil mistr truhlářský Josef Šůra.

         Obuvníkem v Peceradech č. p. 34 byl Václav Kovář.

         Založeno Společenstvo hostinských a výčepním Benešov.

          Hostinským v Chářovicích č. p. 15 byl Matěj Pazdera.

Dne 29. 6. se narodil malíř Václav Pavlík, který prožil mnoho let (polovina 60. let 20. století) v Poříčí nad Sázavou, je to nejznámější malíř benešovské krajiny a Posázaví. Často pobýval v Benešově, kde je po něm pojmenována ulice „Pavlíkova“.

1901

            Dne 7. 7. se uskutečnil v Týnici (Týnci nad Sázavou) hasičský sjezd Benešovské župy včetně provedeného cvičení a slavnostního svěcení stříkačky. 10)

            Župním technickým dozorcem benešovské župy se stal František Kovář z Benešova (do roku 1904).

            V Poříčí nad Sázavou se narodil dne 29. 6. sochař, malíř a jevištní výtvarník Václav Pavlík (†1966), zde prožil mnoho let (polovina 60. let 20. století), často pobýval v Benešově, kde je po něm pojmenována ulice „Pavlíkova“, taktéž se jmenuje ulice v Poříčí nad Sázavou.

V zámku Konopiště se narodila Františkovi Ferdinandovi Rakouskému d´Este a jeho manželce Žofii rozené Chotkové z Chotkova dne 24. 7. dcera Žofie (provdala se za hraběte Nostice, v roce 1945 odsunuta do Rakouska).

Benešov měl povoleno 8 dobytčích trhů ročně (koňský trh až 1100 koní a hříbat, dobytčí trh až 1000 krav, volů a telat.

V Benešově se narodil podplukovník Karel Volevecký (†1950), byl velitelem protinacistického odboje v Benešově, průběh operací řídil pro svou nemoc z lůžka. Němci nebyl nikdy vypátrán.

V Benešově v květnu zemřel primář benešovské nemocnice MUDr. Václav Kamenický (*1877), jeho nástupcem se stal MUDr. Karel Teuner (*10. 10. 1869 v Opočně), specialista na léčení tuberkulózy, už v květnu vyčlenil pro léčení této choroby část infekčního pavilonu, po jehož obou stranách nechal vystavět k jihu otevřené verandy, koupelny, lehátka, chlév pro kozy. Tato léčebna byla první v Čechách a první se systematickým léčením podle nových moderních metod (hojný pobyt na čerstvém vzduchu, hojná výživa, přesná životospráva). Sekundáři v nemocnici byli MUDr. Leopold Bordovský a MUDr. Josef Kunz, sedm ošetřovatelek.

V červnu se v Benešově světil prapor spolku Svornost (předseda spolku J. Hendrich, světil vikář Josef Meloun).

Benešov navštívil (zdržel se na nádraží) v červnu rakouský císař, král český a uherský (Jeho Císařské Veličenstvo) František Josef I., předseda vlády Körber a místodržitel v Čechách Coudenhoven. V císařském salonku pozdravil následníkovu choť kněžnu z Hohenbergu, vykonal přehlídku čestné setniny 102. benešovského pluku a vyslechl projev starosty okresu Louly.

Ve dnech 1. až 4. 7. se konaly na benešovském gymnáziu poprvé maturity.

Dne 24. 7. se na Konopišti arcivévodovi Františku Ferdinandu d‘Este a jeho manželce Žofii z Hohenbergu rozené Chotkové narodila dcera Žofie (Marie Terezie, Františka, Ignacie, Huberta).

V Benešově se dne 25. 8. v Mračské (dnes Antuškově) ulici č. p. 327 narodil malíř a grafik Vladěk Antušek (†28. 10. 1968 v Benešově), absolvent benešovského gymnázia a Uměleckoprůmyslové školy v Praze, žák V. H. Brunnera a F. Kysely, kulturní pracovník, tvůrce mozaik, restaurátor obrazů, malíř krajiny. Jeho mozaiky najdeme např. v benešovské obřadní síni, v katedrále svatého Víta v Praze, v zahraničí pak v Paříži a ve Vatikánu. Ve své malířské tvorbě představuje dobové pohledy na zmizelý Benešov.

Srpnové povodně v Benešově zatopily koupaliště Na Sladovce a v Bedrči strhly dva mostky a narušily hráz požární nádrže.

V srpnu v Benešově poprvé Viktor Ponrepo promítal „pravý americký biograf“.

Dne 11. 11. se v Benešově narodil Otomar Pičman (†1975), houslista, hudební pedagog a sbormistr (dětské sbory „Čerčanští zpěváčci“ a „Benešovský dětský sbor“), student Jana Mařáka a primária Českého kvarteta Karla Hoffmana. Psal také statě s hudební tématikou životopisné články o českých houslistech. Vůdčí postava „Sukova komorního orchestru“. Dětské sbory pod jeho řízením pravidelně vítězily v celostátních soutěžích.

Pro potřeby „Zimní školy hospodářské“ v Benešově byla zakoupena usedlost č. p. 131 v Pražské ulici a zahrada od č. p. 132, vyučování začalo v listopadu.

V Benešově proběhla rozsáhlejší oprava kostela svaté Anny u bývalé piaristické koleje.

       Samota Brejlovka byla odškolněna od václavské školy. Při východní straně školy byla ke škole přistavěna čtvrtá učebna. Povolení čtvrté třídy měla škola již od roku 1888. Václavským učitelem byl Václav Novotný.

        V Tejnici č. p. 2 bydlel Emanuel Svoboda.

       Obec Václavice získala dříve č. p. 48 (46?) prodejem části lesa u Chlumu panství konopišťskému). V tomto roce domek prodala za 3 600 Kč Matěji Haškovi (část peněz využito na umoření dluhu za novou vozovou hasičskou stříkačku).

       Dne 25. 8. se v Benešově v č. p. 327 v Mračské ulici (dnes Antuškova ulice) narodil malíř Vladěk Antušek (otec Josef, matka Antonie).

         Mlynářem v Chrášťanech č. p. 5 byl Karel Svoboda.

         Obecním pastýřem v Bukovanech byl Jan Žaba z č. p. 21.

        Ke škole ve Václavicích byla přistavěna za 4 040 korun ještě 1. třída. Škola tak byla čtyř třídní.

        Rozsah panství Konopiště s Benicemi (Benitz), Tejnicí (Teinitz), Dlouhým Polem, Mračí (Mráč), Poříčí (Poříč) a Dlouhá Lhota (Hohen Lhota) za vlastnictví Františka Ferdinanda d‘Este: Hlavní sídlo – Benešov u Prahy; zasahuje do soudních okresů Benešov, Neveklov a Eule; terén – kopcovitý, zvlněný s průměrnou výškou 373 m n. m.; patronátní kostely – v Benešově, Poříčí, Tejnici a Václavicích (Wáclawitz); filiální kostely – Velký Chvojen, Malý Chvojen, Chrást, Ledeč a Dubsko; Konopiště - zámek se zámeckým parkem o rozloze 133 ha a hospodářskými budovami; město Benešov – má 400 domů, 7 tis. obyvatel, kostely, děkanství, základní školy, občanské školy, gymnasium, učiliště, piaristickou kolej, nemocnici, lékárnu, vojenská kasárna, okresní finanční správa, Eichamt, spořitelna, záložna, Bräuhaus (varna), mlýny, Gärberei, Cichoriendörre, pošta, telegraf a železniční stanice; plocha panství v ha – pole 1 974 ha, louky 235 ha, zahrady 32 ha, pastviny 170 ha, lesy 2 888 ha, rybníky 94 ha, zámecký park 133 ha, neproduktivní 16 ha, stavební plocha 22 ha – celkem 5 560 ha; velkostatky – Poměnice 226 ha, Mariánovice 186 ha, Chvojen 224 ha, Raděkovice (Raděkovitz) 98 ha, Lhota Vidlákova 90 ha, Teinitz 176 ha, Požáry 109 ha, Zlenice 80 ha, Žabovřesky 70 ha vše v režii ředitelství; Benice, P. Neveklov 154 ha – Johann Havlík, Červený Dvůr, P. Benešov 109 ha – Adolf Košerák, Poříčí 102 ha – Karl Zeman, Mrač, P. Poříčí nad Sázavou 52 ha – Franz Bělař, Čerčany, P. Pyšely 81 ha – Johann Počepický, Vysoká Lhota, P. Pyšely 100 ha – Wilhelm Langer, všechny dvory pronajaté uvedeným osobám; dvůr Ledeč – odprodán; plocha revírů – Konopiště 254 ha, Černý les 179 ha, Tužinka 416 ha, Petroupim 316 ha, Taranka 175 ha, Mrač 302 ha, Horní Požáry 790 ha, Dolní Požáry 321 ha, Černíkovice 201 ha, Dubsko 164 ha; převládající druhy dřeva v lesích – smrk, borovice, duby, buky, modříny; průmysl – pivovar a lihovar v Benešově, sýrárna v Poměnicích, cihelna v Raděkovicích, Kalkziegelofen (vápenka) v Čerčanech a na Babě, žulové lomy v Mrači, na Svárově a Horních Požárech; výrobky a jejich množství  - cereálie cca 520 q, nemastný sýr, mléko, 60 000 hl piva, 1 680 hl lihu, výborní kapři, 2 mil. Cihelného materiálu, vápno, žula, dřevo; poslední knihovní vložka z roku 1887 uvádí, bylo zakoupeno rustikální země za 2 500 000 fl = 5 000 000 K; ředitelství v Benešově – pošta, telegraf, telefon a železniční stanice; lesnická kancelář na Želetince; ředitelství lomů ve Vídni III, Beatrixgasse 27; zámecké zahradnictví na Konopišti; úředníci – ředitel v Benešově Johann Plischke, účetní v Benešově Franz Schneiberg, Diurnist v Benešově Josef Sahula; pronajímací kancelář – ředitel Franz Schneiberg, vedoucí lesník Franz Čížek, lesní adjunkt Anton Seemann; ekonomická kancelář – obchodní ředitel v Tejnici nad Sázavou Alesch Gottlieb, v Poměnicích Theodor Kožaný, v Mariánovicích Johann Holeček, na Chvojnu Johann Schneider, obchodní adjunkt v Mariánovicích Franz Marimbois Lamezan, obchodní adjunkt v Žabovřeskách Erwin Koch, obchodní adjunkt v Poměnicích Rudolf Brauneis; lesnictví – lesní mistr na Želetince Alois Peschke, Jagdleiter na Želetince Wenzel Woborský, lesní adjunkt na Želetince Adolf Žofka, lesník na Želetince Johann Waldhauser, lesní kontrolor v Horních Požárech a v Tejnici Josef Wodňanský, lesník v Meduně, P. Čerčany Gotlieb Jirák, lesník v Přibyšicích Johann Hromádka, lesník v Tužince, P. Teinitz Josef Košatka, lesník v Šiberně Josef Hofbauer, lesník v Dubsku Stanislav Topinka, lesní adjunkt v Horních Požárech Emil Svoboda, lesní adjunkt v Šiberně, P. Benešov Julius Brabander, lesní adjunkt v Tužince Ludwig Hochleitner, lesní praktikant v Dubsku Anton Hochleitner; varna v Benešově – správce varny Franz Mráz, účetní Josef Dráb, Bräuer – Viktor Woitsch, Unterbräuer – Anton Chomout, Obermälzer – Petr Žižka; lihovar – správce Kurz Eustach; administrativa na Konopišti – zámecký správce Wilhelm Fischer, vrchní zahradník J. Faukner.

       V tomto roce na Konopišti č. p. 2 zahájil činnost poštovní úřad a do něj byl přeložen z benešovské pošty i listonoš Antonín Walter, dříve pověřený doručováním depeší pro arcivévodu. Přednostou úřadu byl Čeněk Hanousek, jeho zástupcem František Šulc, výpomocný úředník Jan Hemmer a další listonoš Václav Kořan.

1902

            Byl znovu opraven kostel sv. Václava ve Václavicích a kostel sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou.

            Byl opraven kostel sv. Bartoloměje v Ledcích. Kostel je obdélníkový, zakončený obdélníkovým kněžištěm, kněžiště není od lodi odděleno, strop je plochý. Přízemí věže tvoří předsíňku; prostora za ní, do kostela otevřená, slouží za kruchtu. Věž bývala dole zděná, nahoře dřevěná, nyní již celá zděná. 150)

            Z župy Benešovské byl přenesen na župu Neveklovskou název „Ostromeč“, takže nově se župa jmenovala Župní hasičská jednota „Ostromeč“ č. 69 a Benešovská župa Župní hasičská jednota Benešovská č. 41. K župě přistoupil (v tomto roce založený) hasičský sbor Konopiště - Chlistov. Hasičský sbor z Mrače se zúčastnil (15. 8.) oslav 50 - letého trvání hasičů v Praze a sjezdu hasičstva. 10)

Benešovský spolek „Chlapi sobě“ získal útulek v hostinci pana Barhoně naproti nádraží (pivo stálo 12 haléřů).

V tomto roce byla v Benešově zrušena pošta v domě č. p. 5 na Velkém (dnes Masarykově) náměstí (vedle lékárny) a na základě nájemní smlouvy z roku 1900 se dne 1. 5. nastěhovala do nového dvojdomu č. p. 163 (na místě č. p. 162 a 164) na rohu Velkého (dnes Masarykova) náměstí.

V Benešově začaly být vybudovány (dokončeny v roce 1903) budovy Hospodářské školy na místě zbořené usedlosti č. p. 131 v Pražské ulici a začala v provizorních podmínkách výuka „Zimní hospodářské školy“ (nejdříve se nazývala „Letní kuchyňský kurz“, zkráceně „Hospodyňka“), která se sem přestěhovala z piaristické koleje. Škola byla pětiměsíční a začínala vždy 1. 5. a navštěvovaly ji dívky ve věku 15 až 20 let.

V červenci navštívila Benešov Jeho biskupská milost nejdůstojnější pán Dr. František Krásl, biskup Elentheropolský a sufragán (světící biskup) pražský.

Dne 1. 7. se narodil v Benešově prof. MUDr. Josef Lukáš, DrSc.

Ve Václavicích spolek „Polévkový ústav“ rozléval v hospodě pana Čermáka třikrát týdně třiceti dětem zadarmo polévku, kterou hradily dobrovolné sbírky. Václavický starosta navíc zval dvě nejchudší děti denně na oběd.

Dne 15. 7. na zámku Konopiště předal anglický velvyslanec v Čechách sir t. Plunkerl arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este anglický podvazkový řád.

V Benešově hořela dne 24. 9. cihelna a hospodářství dr. Františka Horáka, oheň hasili hasiči z Benešova, u stříkačky pumpovali gymnazisté.

Dne 12. 12. koncertovala v Benešově v hotelu „Na Poště“ Česká filharmonie, hrála repertoár Smetany, Dvořáka, Čajkovského a Lizsta).

Benešovský dělnický spolek „Svatopluk Čech“ a tělovýchovný spolek Sokol připravily „Na Poště“ Silvestra, hrála se veselohra Dr. Žampion, Světa Pán v Županu.

Pro nedostatek odbytu zavřel podnikatel J. Pohl kamenolomy v Poříčí nad Sázavou.

Výrobna tepaných kovů byla přesunuta z Městečka do Rakouska.

V Tismi shořela pastouška obecního pastýře včetně krávy, jalovice, kozy a 18 králíků.

V Benešově začalo vyučování na zimní hospodářské škole, bezplatné pro syny rolníků z Benešovska.

V Bukovanech byl starostou úročnický sedlák František Máša z č. p. 5, obecní výbor i rada proto zasedaly v Úročnici, protože zde byla i místnost obecního úřadu.

Za obec Bukovany byl zvolen do školní rady na Chlístově František Houdek rolník z Bukové Lhoty, do Václavic starosta František Máša a do Týnce hostinský František Hamáček z Bukovan.

V prosinci bylo v Benešově instalováno plynové veřejné osvětlení.

Od tohoto roku byl první primář benešovské nemocnice MUDr. Karel Teuner osobním lékařem následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d‘Este. (Tuto službu jako věhlasný ftizeolog vykonával až do jeho smrti.)

       Šafářem v Tejnici byl František Kaňka a lékařem v č. p. 5 Dr. Antonín Maxera.

        Hostinským a rolníkem v Bukovanech č. p. 4 byl František Kabeláč.

       Kostel svatého Václava ve Václavicích byl celý upraven (novogotický portál západní předsíně).

       V budově na nádraží v Tejnici bydlel upravovač trati František Fulín.

        Obecním pastýřem v Bukovanech č. p. 21 byl Jan Žaba.

        V Tejnici č. p. 1 bydlel obecní pasák František Kůt.

      Od 1. 9. se stal definitivním učitelem na škole ve Václavicích František Novotný.

       Od tohoto roku se ve Václavicích učilo ve 4. třídách.

       V Benešově koupil vilu por. Hellera (č. p. 386) pan Vilém Němec, magistr farmacie, cestovatel, obchodník se zvířaty, majitel cestovní agentury a manažer cest do Afriky, manažer exotických lovů pro vyšší společnost (později vydal knihu „Vysoký pán konopišťský, arcivévoda František Ferdinand d’Este, jeho vláda a řádění na Konopišťsku, různé příběhy, paměti a dobrodružství“, vlastním nákladem vydal v roce 1927 a 1930).

1903

V Peceradech byla postavena  u silnice k Brodcům na vršku nad osadou zděná kaplička výklenková a posvěcena ke cti sv. Václava. 140), 150)

            Do kostela sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou byla dodána z rozkazu Její Jasnosti paní kněžny Hohenbergové zdarma z lomů Požárských nová křtitelnice. Kaplanem byl Alois Hendrych a farářem František Vaněček.

            V Úročnici byla rozšířena hospoda „U Stojánků“.

            Došlo k rozdělení hasičského sboru spojených obcí Týnice, Brodce a Podělusy na sbor Brodce (župa č. 41Benešovská) a Týnice – Podělusy (župa č. 69 Neveklovská). 10)

            K benešovské župě č. 41 přistoupil nově založený hasičský sbor z Tismi (1. 2., starosta Matěj Marek z č. p. 22, velitel Václav Fulín z č. p. 1, hasičskou stříkačku daroval majitel velkostatku Tvoršovice výměnou za část obecního pozemku).

            Osada Tvoršovice se zásluhou majitele tvoršovického panství p. Bedřicha Guintona oddělila s osadou Mlýnce od Tismi a vznikla obec Tvoršovice s osadou Mlýnce.

            V Týnci nad Sázavou provozovala obecná škola za pomoci sponzorů polévkový ústav, chudé děti dostávaly polévku zdarma a bohaté za úplatu.

Byla dostavěna druhá kolej železniční tratě Benešov Praha a bylo postaveno, dnes již romanticky vyhlížející, severní stavědlo.

Dne 12. 5. byla u zámku Konopiště dána do provozu bažantí líheň.

Dne 1. 7. byla při „Zimní hospodářské škole“ v Benešově zahájena v budově Hospodářské školy (dnes budova Domova mládeže zemědělské školy) výuka v „Letním hospodyňském kurzu“ pro děvčata z okolních vesnic (škola byla zřízena jako 4 v Čechách). O zřízení se postarala Okresní hospodářská komora (první jednání ke vzniku školy bylo již v roce 1901).

Od školního roku 1903/1904 při Zemědělské škole v Benešově byla zřízena Rodinná škola (poprvé).

V Benešově bylo zestátněno gymnázium, studentů bylo již přes 300. Důvodem byla skutečnost, že vlastník město Benešov nemělo dostatek finančních prostředků na jeho provoz, to se však zavázalo, že škole sežene novou budovu.

V Benešově byla postavena/dokončena v historizujícím novorenesančním stylu budova Sokolovny, projektant arch. Antonín Turek a bratr Jaroslav Škoula (člen benešovské obce sokolské), stavitel Jaroslav Škoula. (Dnes je budova zařazena mezi „Pozoruhodné objekty města Benešova“.)

V tomto roce přišel do Benešova PhMr. Stanislav Martinec známý lékárník, zakladatel „Farmaceutické revue“, neprovozoval však lékárnu, ale stal se spolumajitelem drogerie.

Dne 27. 12 se narodil v Benešově divadelní a filmový herec a pedagog (DAMU) František Vnouček (†24. 6. 1960 v Praze), pro svoji lásku k divadlu zběhl i ze studia práv a stal se raději elévem na naší největší národní scéně. Nejznámější jeho role je profesor Voříšek z Cesty do hlubin študákovy duše. Hrál na divadlech v Bratislavě, Olomouci a v Městských divadlech pražských. Ve filmu debutoval koncem 30. let, filmy např. 105% alibi, Poslušně hlásím, Jan Žižka, Řeka čaruje. Tři roky žil s Natašou Gollovou. Oblíbené role milovníků, intelektuálů a diplomatů. Později působil v Devětsilu, v souboru Osvobozeného divadla, Městských divadel pražských, po roce 1945 pak v D 34. Byl také literárně, překladatelsky a pedagogicky činný (AMU: umělecký přednes a herecká výchova).

V Bukovanech byl z iniciativy Františka Vnoučka postaven křížek u týnecké silnice.

V tomto roce se do Benešova přestěhoval notář Antonín Pinkas (*1858 v Třeboni, zde také začal studovat nižší reálné gymnázium, studia však dokončil v Jindřichově Hradci. Po maturitě absolvoval právnickou fakultu na univerzitě v Praze a po vykonaných státních závěrečných zkouškách působil jako notářský koncipient v Plzni, Rokycanech, Kamenici nad Lipou a Trhových Svinech. V Trhových Svinech se oženil s dcerou lékárníka Weyszera. Po složení notářské zkoušky byl jmenován notářem v Počátkách, kde působil šest let, a během této doby si zde získal značnou oblibu. †4. 3. 1919 v Praze ve Vinohradské nemocnici). Zpočátku bydlel v domě čp. 102 na Velkém náměstí.

        Dne 3. 5. byl v Benešově založen včelařský spolek, který byl členem Zemského ústředí spolku včelařského pro království české. Prvním předsedou se stal Jan Párys, mlynář v Benešově a jednatelem byl Jan Znamenáček, řídící učitel v Chlístově. Na ustavující schůzi bylo 30 členů, kteří měli 284 zazimovaných včelstev.

       V Benešově byla postavena sokolovna, novorenesanční budova postavená podle projektu architekta Antonína Turka a Jaroslava Škouly.

         Učitelem ve Václavicích byl František Novotný, Václavice č. p. 3.

        Pekařem v Tejnici byl Matěj Pazdera, majitelem mlýna č. p. 4 Jindřich Micka a listonošem Václav Dvořák z č. p. 2.

         Krejčím v Krusičanech č. p. 9 byl Jan Doležal.

         V Krusičanech v č. p. 14 se připomíná mlýn.

        Připomíná se první obyvatel osady Racek – p. Václav Novák, bydlel v „domečku“, tak se říkalo domku č. p. 8. V lese nad rackem u „Parádní cesty“ stál altán, kde často na projížďce arcivévoda František Ferdinand d‘Este odpočíval. Ještě nedávno byly patrně jeho základy. Kolem altánku byl kruh, kde se prováděli koně.

         Pecerady – postavena a posvěcena kaple svatého Václava.

        Založeno Živnostenské společenstvo Týnec nad Sázavou a Hospodářská skupina hostinských živností Benešov.

       V Tismi byl založen sbor dobrovolných hasičů, první stříkačku daroval sboru majitel velkostatku Tvoršovice Bedřich Quiton. Starostou sboru byl zvolen Matěj Marek z č. p. 22.

        Starostou obce Tisem byl Jan Vaněček z č. p. 2 a velitelem byl Václav Fulín z č. p. 1. Kolna na hasičské nářadí byla zřízena u obecního domku č. p. 15.

         Kovářem v Benicích č. p. 1 byl Jan Holas.

         Ponocným na Brodcích byl Vojtěch Pazdera z č. p. 1.

         V Úročnici byl Josef Žižka z č. p. 29 obuvníkem a Antonín Řehák z č. p. 28 truhlářem.

       Dne 27. 12. se v Benešově v nárožním domě č. p. 165 (mezi ulicí „Zámeckou“ („Tyršovou“) a „Na blátě“ („Vnoučkovou“) narodil František Vnouček (otec Jan, krejčí, matka Anna, prodavačka v uzenářství, pokřtil kaplan Krištof Josef). Později slavný divadelní a filmový herec.

1904

Úročničtí obyvatelé po více než ročním jednání prosadili zřízení vlastní samosprávné obce, oddělení od Bukovan bylo provedeno územně i finančně. Starostou v Bukovanech se stal Jan Kohout.

U cesty nad Janovickým potokem blízko zříceniny hradu Kožlí nechal František Ferdinand d´Este  postavit zděná Boží muka sloupková, je to secesně laděná kaplička. Horní část Božích muk je ozdobena malbami Františka Urbana (Ukřižování, Nejsvětější trojice, sv. Jiří).

V  Poříčí nad Sázavou byl postaven na rozhraní obce a Mrače u č. p. 67 kamenný kříž.

V Benešově v tyršově ulici byl postaven firemní jednopatrový dům železářství „Suchánek a syn“ v dekorativním secesním stylu dle architekta Marcela Dusila. Ten později navrhl přestavbu na střídmý funkcionalistický styl dvouposchoďového domu.

Kostel svatého Filipa a Jakuba na Chvojně byl novorománsky upraven podle projektu Josefa Mockera. Byla postavena mezi loď a presbytář nová věž. Nad vstupním portálem svatyně je reliéf Korunování P. Marie z 15. století.

Hasiči z Tismi se zúčastnili Župního sjezdu v Okrouhlici (10. 7.) a Sjezdu svazu zemských ústředních jednot hasičstva slovanského v Praze (15. a 16. 8.).

V Záhřebu v Chorvatsku zemřel václavský rodák Jan Boleslav Šach (někdy uváděn jako Ivan, Jan, Bohumil, Bohuslav, Jan Bohuslav), básník, překladatel poezie z chorvatštiny a odborný publicista (přítel J. V. Friče, básník ovlivněn tvorbou K. H. Máchy aj. Kollára, autor naučných a pedagogických prací).

V zámku Konopiště se narodil Františkovi Ferdinandovi Rakouskému d´Este a jeho manželce Žofii rozené Chotkové z Chotkova dne 27. 5. druhý syn Arnošt (prvorozený syn Max byl považován za budoucího důstojníka a pána na Konopišti, syn Arnošt – pomýšlelo se na kariéru duchovního a majitele panství Chlum u Třeboně).

Do zámku Konopiště byly přemístěny dvě jeho nejvzácnější sbírky. Do 2. patra severního křídla byla přemístěna jeho celá sbírka zbraní, původně obizziovská z Cataja a s ní početný soubor platnéřských prací a zbraní ze starého majetku rodu Este i z majetku habsburského (pro sbírku se vžilo označení „Estovská zbrojnice“). K instalaci zbraní si pozval arcivévoda vídeňského sochaře Carla Costenobleho. Do bývalého úřednického domu pak umístil kolekci předmětů zpodobňující svatého Jiří (sochy, obrazy, vývěsní štíty, zbraně, nábytek, knihy, medaile, mince a další kuriozity). V interiérech zámku byla umístěna i rozsáhlá sbírka loveckých trofejí z celého světa (např. Cejlon, Indie, Čína).

V benešovské nemocnici byl infekční pavilon rozšířen o druhé patro a začal působit jako protituberkulózní sanatorium pro 38 pacientů se čtyřmi terasami otevřenými k jihu. Pacienti měli k dispozici sluneční lázně a hřiště pro anglickou tělocvičnou hru. Primář dr. Teuner se za svoje zásluhy při léčení tuberkulózy stal osobním lékařem následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este.

V Benešově byl založen Tenisový klub a Rybářský klub.

V září byla v Benešově slavnostně otevřena sokolovna.

Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v piaristickém kostele sv. Anny, od Čeňka Skopka (skříň renesanční nová). 230)

            V Benešově podle projektu anonymního autora byl postaven dům Dr. Jana Hüttela č. p. 444 v Žižkově ulici, je to ukázka řadového měšťanského rodinného domu v novorenesančním slohu z přelomu století.

        Ve velké oboře v Konopišti byli vystříleni poslední jeleni – 30 kusů a laně a kolouši – 64 kusů, důvodem byl značný okus porostů. Ve Velké a Malé oboře byli chováni i daňci.

         Starostou obce Chrášťany byl do roku 1908 Václav Hruška.

        V Hrusicích/Hamřích č. p. 6 (Krusičany č. p. 62) bydlel Jan Zoula, panský lační hajný.

         V Bukovanech č. p. 60 žil obuvník František Žaba.

         V Peceradech byl obecním sluhou Václav Vnouček z č. p. 18.

      Ze školy ve Václavicích odchází řídící učitel (neoblíbený) Vincenc Bohdanecký, řídícím učitelem se stává učitel Jan Šunda, později si změnil příjmení na Šíma. S dětmi hrál divadlo v přírodě „Na Šibinkách“.

         Jednatelem Hasičského sboru ve Václavicích se stal František Novotný.

         Výpravčím trati v Peceradech 44 byl František Fulín.

          Majitelem mlýna v Tejnici č. p. 4 byl Jindřich Micka, také byl kupcem v č. p. 5.

          Na zámku na Konopišti se připomínají tito sloužící – kuchařka Josefa Schneibergová, francouzský kuchař Adolf a francouzský šéfkuchař Robert, Barbora Schneibergová (zámecká pradlena), Tomáš Schneiberg ml. (zahradník, Rudolf Mikula (osobní sluha následníkova pobočníka majora Karla barona Rumerskircha) a Tomáš Schneiberg st. (pomocná síla v parku).

         Kostel svatého Filipa a Jakuba na Chvojně (dříve Velké Chvojno) byl novorománsky upraven podle projektu architekta Josefa Mockera, současně byla postavena současná věž, umístěná mezi presbytář a loď.

1905

            V Úročnici se narodil Bohumil Dobiáš (*21. 11. 1905). Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Byl žákem J. Drahoňovského. V letech 1935 až 1964 pracoval jako učitel modelování a figurálního kreslení Státní odborné školy keramické v Bechyni. Při své práci byl ovlivněn lidovou keramikou. Námětově čerpal z českých národních dějin a z prostředí jižních Čech. Kladl důraz na plastický tvar a kvalitu materiálu. Je autorem užité keramiky, drobné dekorativní plastiky, náhrobků, doplňků fasád, fontán, mozaik a dalších realizací do architektury. Je rovněž autorem návrhů několika stolních porcelánových souborů v duchu funkcionalismu. Spolupracoval s Krásnou jizbou Družstevní práce, Svazem čsl. Díla a Evropským literárním klubem. 9)  

            V Benešově byla v novorenesančním slohu zahájena výstavba, nákladem městské obce v místě zvaném „na jitrech Zámeckých“, budovy benešovského gymnázia, ve které byla i kaple (dnes aula s prvky novobaroka a secese). Gymnázium navázalo na tradice piaristické koleje, nejstarší v jižní části středních Čech.

Do Hasičské župní jednoty Neveklovské č. 69 byl přijat hasičský sbor z Týnce nad Sázavou.

Farářem v Týnci byl Vojtěch Kašpárek.

V Pyšelích vznikl druhý okrašlovací spolek v našem okolí. 205)

K benešovské hasičské župě přistoupil nově založený hasičský sbor z Jírovic (12. 3., starosta – František Turek, velitel – Jan Bohata). Také byla postavena hasičská zbrojnice (za 967,62 Kč) a zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka od firmy A. R. Smékal.

V letech 1906 až 1913 byla u zámku Konopiště dokončena Růžová zahrada, k původní z roku 1898 bylo připojeno alpinum s okrasným rybníčkem/jezírkem, podle projektu architekta Marchana a korkový pavilon v jihozápadní části (osm barokních soch v horní části zahrady představuje Apollona, múzy Terpsichoré, Aoidé, Meleté, Úranii, Euterpé, Mnemé a Ialema). Fontána je osazena sochou vládce moří Poseidona se čtyřmi Tritony (socha z roku 1741 převezena z panství/zámku Catajo u Padovy). Barokní brána je z roku 1725, navržena architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou a opatřena sochami Matyáše Bernarda Brauna a nesoucí jména antických bohů Bellona a Marta. Na hlavní bráně jsou sochy bohů Hefaistose a Atlase, jsou ze salcburského slepence.

Ve Hvozdci (u Poříčí nad Sázavou) byla postavena na návsi zvonička.

Ukončil svoji činnost pivovar ve Tvoršovicích, poslední majitel Bedřich Quitton ze st. Quentinu. 231)

V prostoru parku okolo zámku Konopiště byly uzavřeny veškeré cesty včetně silnice do Neveklova a Václavic.

I v Benešově dne 28. 11. proběhla generální stávka za všeobecné tajné, rovné hlasovací právo a manifestace na benešovském náměstí.

Křížová cesta se 14 zastaveními v zámeckém parku zámku Konopiště (z roku 1775) byla v tomto roce doplněna namísto kalvárie o Lurdskou jeskyni s křížem.

Dělníci brodecké přádelny (15 dělníků) založili Sociálně demokratickou stranu.

        Starostou SDH v Tismi byl zvolen Václav Stibůrek. Velitelem byl Václav Fulín rolník z č. p. 1.

         V Tismi se postavila okresní silnice do Benešova.

         Ředitelem divadelní společnosti v Tejnici byl Václav Mühl z č. p. 5.

         Obchodníkem v Chrástu č. p. 27 byl Václav Berka.

        Dne 9. 5. se v č. p. 26 v Mrači narodil MVDr. Antonín Klauz, mikrobiolog, zakladatel veterinární diagnostiky, ředitel Ústředního státního veterinárního ústavu v Praze.

          Benešov – zprovozněn nemocniční pavilon TBC.

          Založeno Společenstvo Raiffeisenovy záložny pro Václavice a okolí1912

         Dne 8. 8. se v Benešově narodil MUDr. Karel Platil, privátní zubní lékař, 1950 až 1969 vedoucí lékař zubního oddělení OÚNZ Benešov. Ordinaci v Benešově si otevřel v roce 1935. Byl dobrý fotograf, milovník vážné hudby a vedoucí benešovského sokolského loutkového divadla.

1906

            V Benešově se dne 8. 1. volilo do obecního zastupitelstva, voliči byli rozděleni do tří sborů (1 – 36, 2 – 166, 3 – 441 voličů, ženy nevolily, jen majetná vdova se mohla nechat zastoupit tzv. volitelem. Starosta – František Frank (řídící učitel), zastupitelé – J. Kůrka (ředitel gymnázia), Moric Steindler (statkář), MUDr. Teuner (ředitel nemocnice), M. Schönbaum (majitel železářství), JUDr. František veselý (přítel Masaryka). Jako starosta skončil po 16 letech František Stark. Byly ustanoveny komise pro stavbu gymnázia, vodárenská, pro knihovnu a muzeum a pro osvětlení města. Benešov měl 6,5 tisíc obyvatel a 4 městské strážníky. Zajímavé údaje – 429 izraelitů, 50 evangelíků, 1 bez vyznání, 992 analfabetů, 28 Němců a 1 Ital. Průmysl – pivovar, 2 menší lihovary, koželužna, cihelna, 2 strojírenské dílny, 52 obuvníků, 16 řezníků, 12 truhlářů, 6 malířů a natěračů, 2 pokrývači, 25 hospod, 3 vinárny, 17 míst, kde se čepovala kořalka.

            V únoru v Benešově byl zvolen do říšské rady advokát dr. Sobotka za stranu radikálně pokrokovou.

V tomto roce proběhla Benešovskem tragická povodeň (zahubila 17 životů), po povodni byla zbořena budova konopišťské papírny pod Jarkovickým rybníkem a okres přiměla k regulaci vodních toků.

            V obci Úročnice se poprvé hovoří o možnosti založit samostatný Hasičský sbor. Někteří občané obce byli členy hasičského sboru v Bukovanech, neboť osada Úročnice byla částí obce Bukovany.

            V Chářovicích byl postaven litinový kříž osazený v betonovém soklu.

            Byla postavena nákladem obce Bukovany cesta z Bukovan do Poříčí nad Sázavou a z Bukové Lhoty do Poříčí nad Sázavou.

            Hledal se učitel do obecní školy na Chlístově.

            Arcivévoda František Ferdinand d‘Este nechal upravit hostinec „Na Babě“ – 2 kuželky, bradla, houpačky, železniční vagon.

            V Benešově se polévkový ústav staral o stravování chudé mládeže (přispívali - paní Feršmanová, Steindlerová, Urbanidesová, Fialková, baronka z Mattencloidů, spolek Havlíček). I v Týnci nad Sázavou působil polévkový ústav.

           V Benešově měl vojenský prapor 102. pluku a prapor zeměbraneckého pluku č. 28 cca 560 vojáků z povolání a vojínů.

            V brodecké přádelně pracovalo 500 zaměstnanců.

            V Benešově hrál divadlo divadelní spolek Ozvěna, společnost paní Zöllnerové a divadelní společnost Viléma Suka.

            Benešovský klub lawn tenisu otevřel v ohradě p. Dusila dva tenisové kurty.

Ve Václavicích ochotníci sehráli divadelní hru „Šotek z hor“.

Do Hasičské župy Benešovské č. 41 byly mimo jiné začleněny hasičské sbory Bedrč, Benešov, Brodce, Bukovany, Jírovice, Konopiště, Mrač, Poříčí nad Sázavou, Tisem a Václavice. Do Hasičské župy Neveklovské „Ostromeč“ č. 69 byly mimo jiné začleněny hasičské sbory Černíkovice, Chářovice, Chrášťany, Chvojínek, Krusičany, Neštětice a Týnec nad Sázavou. Místostarostou župy se stal Micka Jindřich, mlynář z Týnice (do roku 1912). Do Hasičské župy Jílovské Dr. Františka Ladislava Riegera č. 125 byl mimo jiné začleněn hasičský sbor z Chrástu nad Sázavou. Hasičský sbor z Jírovic zasahoval při povodni v Semovicích, kdy se protrhla hráz Semovického rybníka. SDH Jírovice byl přiřazen k župě Ostromeč. 10)

V tomto roce se přistěhoval se svojí sestrou Marií do Benešova Vladislav Vančura (budoucí spisovatel), který zde chodil do gymnázia, byl spolužákem Karla Nového (budoucí spisovatel a národní umělec).

V Benešově byl postaven veřejný vodovod (projekt ing. Hráský) z oblasti „Na Sladovce“, kde byla studna a motorová čerpadla ve vodárenské věži v historizujícím slohu (dnes chráněná kulturní památka). Zastupitelstvo rozhodlo o zasypání některých studní. Vodovod měřil 8 km a měl 41 hydrantů podzemních a 11 nadzemních.

Dne 13. 6. v Benešově na dobytčí trh bylo přihnáno 743 koní, 980 kusů hovězího dobytka a 245 telat.

Dne 17. 6. postihla Benešovsko průtrž mračen a způsobila povodně, mimo jiné na Konopišťském potoce a na řece Sázavě, v Městečku se utopily 2 osoby.

Benešov navštívil ve dnech 28. a 29. 6. budoucí prezident T. G. Masaryk s manželkou a dcerou Olou (Olgou).

Dne 8. 8. proběhly v Tejnici velkolepé dožínkové slavnosti.

V Benešově dělové výstřely ze Šiberny zvěstovaly oslavy 76. narozenin císaře pána.

V říjnu se uskutečnily motocyklové závody Praha – Benešov – Tábor – Písek. V Benešově museli jezdci sesednout, důvodem bylo bahno v ulici Růžové (také zvané Na Blátě, později Vnoučkové).

Poslední dobytčí trh v Benešově se uskutečnil na Silvestra, celkem za rok bylo na trh přivedeno – 6 228 koní, 11 415 dobytka hovězího a 1 871 telat.

Okresním hejtmanem v Benešově byl pan Heinz, obdržel rytířský řád císaře Františka Josefa.

V zimě bylo v Benešově v provozu Sokolské kluziště a kluziště na tenisových kurtech.

         Na Želetince sídlil arcivévodský lesní závod.

         Hajným v polesí Šiberna byl Václav Douda (*15. 11. 1864, †17. 5. 1935), bydlel na Chvojně č. p. 5. Poté se stal hajným na Frýdku a tam se s rodinou přestěhoval. Díky neopatrné manipulaci se zbraní postřelil svého kolegu Josefa Hofbauera. Panským hajným byl až do vyhlášení první republiky, poté prodával vstupenky do parku u horní brány.

          Dne 3. 6. ničily v Tismi kroupy stromy, úrodu a střechy budov.

          Obuvníkem v Peceradech č. p. 47 byl Ladislav Hruška.

         Benešovský rodák Josef Emanuel Scheiner (jeho bratr, pozdější malíř, Artuš Scheiner) se stalo náčelníkem Sokola.

          V říjnu v Týnici proběhla schůze občanů (podnět dal pracovník brodecké přádelny Emanuel Stříbrný) k založení tělovýchovné jednoty. Ustavující schůze se uskutečnila dne 23. 12. (stanovy schváleny 29. 11.) název nové organizace byl „Tělocvičná jednota Sokol v Týnici nad Sázavou“, první starosta Josef Hásek, místostarosta Antonín Čermák, náčelník Emanuel Stříbrný, jednatel Vladislav Černohorský, pokladník Tůma. Zápisné 1 K, členské příspěvky 40 haléřů měsíčně, cvičilo se na zahradě a v sále místního hotelu.

      Do zámeckého parku u zámku Konopiště byly přestěhovány sochy/plastiky (1906 – 1907) z italské Modeny (Neptunova fontána – v roce 1741 nechal zhotovit Tomasso degli Obizzi; sochy řeckých múz ztvárněné v mušlovém vápenci; zosobnění pečlivosti Melete; múza paměti Mneme a další). Další kašna s římským bohem Janem(z roku 1657) je na terase v jihovýchodní části terasy.

1907 – 1910

            V tomto období spotřeboval benešovský pivovar na chlazení piva 3 000 fůr (koňských povozů) ledu, které se těžilo v rybnících Černoleský, Konopišťský a Radíkovický.

     Poslanec zemského sněmu Máša František z Úročnice při své poslanecké činnosti podal:

-          návrh na poskytnutí příspěvků na stavbu místní dráhy Vlašim – Štěpánov -Zruč, 45,

-          na podporování staveb okresních a obecných chorobinců z fondu zemského, 45,

-          na poskytnutí zemské subvence a nezúročitelné půjčky na sanování dluhů, povstalých stavbou, zařízením a vydržováním všeobecné veřejné nemocnice v Benešově, 63,

-          na poskytnutí zemské státní podpory v obyvatelstvu v okresích Benešov, Vlašim a Neveklov, živelními nehodami postiženému, 63.

 Příklad návrhu:

Na poskytnutí zemské subvence a nezúročitelné půjčky na sanování dluhů, povstalých stavbou, zařízením a vydržováním všeobecné veřejné nemocnice v Benešově:

Vzhledem k tomu, že okres nese nejtížeji zřízení a vydržování sanatoria pro tuberkulosní při této nemocnici stávajícího, kterýžto ústav neslouží jen malému obvodu okresu Benešov, naopak slouží širší oblasti, téměř celého království, jest povinností vyššího činitele, tj. země, starati se o to, aby ústav tento se udržel, aby ale také patřičně prosperoval, an jest to jeden z nejmodernějších stávajících ústavů. Nebude – li okresu Benešovskému, jehož okresní přirážky i dluhy vlivem výdajů na nemocnici se zdvojnásobily, přiměřenou kvótou přispěno, bude okres nucen svoji blahodárnou činnost v tomto humanitním ústavě zastaviti, po případě omeziti jen na své příslušníky.

 Příklad návrhu:

Nejvyšší maršálek zemský uvedl a sněmovní tajemník dr. Haasz  přečetl návrh poslance Františka Máši a soudruhů na poskytnutí zemské subvence a nezúročitelné půjčky na sanování dluhů, povstalých stavbou, zařízením a vydržováním všeobecné veřejné nemocnice v Benešově. Návrh zněl:

Okres Benešovský, ač již značně zadlužen, postrádaje veřejného humanitního ústavu, jakým jest veřejná nemocnice, postavil v r. 1898 okresní nemocnici, již postupně rozšiřoval tak, že do letošního roku do staveb 592.754 K 66 h, do zařízení 64.816 K 43 h, celkem 657.571 K 09 h investoval.

Obnos to na malý a chudý okres Benešovský přímo obrovský, uváží-li se, že dluhuje 1,281.444 K, 27 h.

Vzhledem k tomu, že okres nese nejtížeji zřízení a vydržování sanatoria pro tuberkulosní při této nemocnici stávajícího kterýžto ústav neslouží jen malému obvodu okresu Benešovského, naopak slouží širší oblasti, téměř celému království, jest povinností vyššího činitele tj. země, starati se o to, aby ústav tento nejen se udržel, ale aby také patřičně prosperoval, an jest to jeden z nejmodernějších stávajících ústavů.

Nebude-li okresu Benešovskému, jehož okresní přirážky i dluhy vlivem výdajů na nemocnici se zdvojnásobnily přiměřenou kvótou přispěno, bude okres nucen svoji blahodárnou činnost v tomto humanitním ústavě zastaviti, po případě omeziti jen na své příslušníky.

Navrhují tudíž podepsaní:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Okresu benešovskému udělena budiž přiměřená náhrada na výdaje spojené se stavbou okresní veřejné nemocnice z fondu zemského, a na vnitřní zařízení této nemocnice budiž okresu udělena nezúročitelná půjčka až do výše skutečného nákladu.

V ohledu formálním budiž tento návrh přikázán bez prvního čtení rozpočtové komisi.

V Praze dne 4. února 1910.                                     Poslanec Máša a soudruzi.

1907

            Od tohoto roku přestala být obec Úročnice osadou obce Bukovany a stala se samostatnou obcí v čele se starostou Františkem Mášou z č. p. 5.

V zimě se v Benešově bruslilo na kluzišti Na Čápě a na kurtech lawn tenisu u kolejní zahrady.Ve Václavicích měl v č. p. 3 žid Friedman kořalnu. V č. p. 12 pak měl obchod.

         Byla zahájena výstavba silnice z Tismi do Benešova.

        Od tohoto roku byl obecním pastýřem v Tismi Josef Brejla, pásl nejen prasata i ovce (v obci se jich chovalo 120 až 150), ale na podzim i krávy. Pastýř choval i obecního kance. K dispozici měl 3 korce obecních pozemků (v místě kde dnes stojí škola a obecní dům č. p. 15).

         Založen Ústřední svaz tesařů Benešov.

         Truhlářem v Kostelci (dnes Zbořeném) byl Jan Turek z č. p. 11.

        Na 5. Všesokolském sletu v Praze cvičilo 16 mužů z „Tělocvičné jednoty Sokol v Týnici nad Sázavou“. První veřejné cvičení se konalo 26. 5. v Týnici na zahradě hotelu jako příprava na slet, součástí cvičení byl i koncert. Dne 22. 9. Bylo rozhodnuto zakoupit pro cvičení pozemek v Nové Týnici o výměře 150 sáhů (5 K za sáh).

            Architekt Ludwig Baumann přestavěl na základě požadavku arcivévody Ferdinanda d‘Este budovu pošty a školy na Konopišti (dnešní restaurace „Stará myslivna“).

Dne 26. 1. císař František Josef I. schválil soubor volebních zákonů, které zaváděly všeobecné a rovné hlasovací právo.

V únoru Jeho Veličenstvo císař a král rozpustil poslaneckou sněmovnu říšské rady a vydal patent o volbách podle všeobecného a rovného volebního práva.

Místní rolník a zemský poslanec a František Máša z č. p. 5 spolu s učitelem (vzdělavatelem) bratrem Lenzem, řídícím učitelem z Petroupimi, přišli s myšlenkou založit hasičský sbor v Ouročnici.

            V brodecké přádelně byla založena odborová organizace.

            Dne 15. 4. navštívil Benešov císař František Josef, přivítala ho setnina 102. Pluku, starosta města Stark, poslanec Loula a děkan Červenka a hlavně následník trůnu František Ferdinand s manželkou Žofií a princi Maxem a Ernestem.

            V Benešově byl založen národně sociální spolek mládeže Havlíček.

V květnu byl v rakousku – Uhersku zaveden nový volební řád, a to všeobecné,

rovné, tajné a přímé hlasovací právo. Volit směli všichni muži starší 24 let, voleni mohli být od 30 let. Do říšské rady nemohly však volit ženy. K volbám také nesměli vojáci, blbí, šílenci, marnotratníci, lidé v konkurzu. Odsouzení za přečiny nemohli volit 3 roky, za zločiny 5 až 10 let, to však neplatilo pro zločiny politické.

            V květnu hořely na Brodcích dělnické boudy a v Bukovanech vyhořel sedlák Karas.

V Benešově v květnových volbách (po uzákonění všeobecného volebního práva) kandidovaly spojené strany národní a svobodomyslná, strany pokroková, katolická, živnostenská, národně socialistická a sociálně demokratická. V čele benešovských realistů stáli Masarykovi lidé – advokáti František veselý a Julius Taussig.

            V červnu město Benešov získalo souhlas zemského výboru (ne však povolení zemské školní rady) se zřízením chlapecké měšťanské školy. Bylo to na základě iniciativy místní řemeslnické besedy, hromadných deputací (spolu s obchodním grémiem a živnostenskými společenstvy), memoranda a poslaneckých intervencí. Pro dočasné umístění spolu s pokračovací školou a „polévkovým ústavem“ byly po komisionelní prohlídce vybrány prostory v piaristické koleji (tu opouštělo gymnázium). Pro staveniště byla v září vytipována tři místa: a) zahrada na Karlově (patřila občanu Feuersteinovi), b) zahrada pod hostincem Na koruně ve Vlašimské ulici, c) u gymnázia. Ke stavbě však nedošlo.

            V červnu na šestém výročním trhu v Benešově bylo předvedeno 1 035 koní, 1 265 kusů hovězího dobytka a 320 telat.

            Z pohledu katolické církve patřilo okolí Úročnice do Vikariátu Bystřického, v něm byly 2 děkanství Benešov,…), 14 far a 1 zámecké kaplanství; při nich bylo 11 míst kaplanských a 1 místo katechetské. V území tohoto vikariátu žilo celkem 44 805 obyvatelů, z toho 43 369 katolíků (k.), 550 akatolíků (ak.) a 886 židů (ž.). V benešovském děkanství obstarával duchovní správu děkan se dvěma kaplany a na místním c. k. gymnasiu působil profesor náboženství a na dívčí obecné a měšťanské škole Na Karlově katecheta. Patronem děkanství byl Jeho c. a k. Výsost arcivévoda František Ferdinand d´Este . 150)

            Pod děkanství Benešov patřila tato přifařená místa: Benešov 6 281 k., 50ak., 447 ž., c. k. vyšší gymnasium, škola obecná chlapecká 8 tříd, dívčí 7 tříd, škola měšťanská dívčí 4 třídy; Baba 33 k.; Bedrč 147 k., 35 ak.; Boušice 53 k., Budkov 65 k.; Chlistov 79 k., škola 2 třídy; Chvojen velký 89 k.; Dlouhé Pole (ves) 132 k.; Dlouhé Pole neb Červený dvůr (statek) 35 k., 3 ž.; Hůrka 32 k.; Jarkovice 71 k., škola 1 třída; Jírovice 200 k.; Konopišť 174 k., Mariánovice 119 k., Myslič 147 k.; Nechyba 11 k.; Pecínov 65 k., 3 ž.; Podháj Konopišť 24 k.; Podháj Líšno 60 k.; podhoří 14 k.; Poměnice 181 k.; Radikovice 74 k.; Skalice 87 k.; Tisem 294 k., 2 ž., škola 1 třída; Žabovřesky 77 k.; celkem 8 544 k., 85 ak., 455 ž. 150)

            O klášteru benešovském se uvádí „Nedaleko od děkanského kostela spatřuje se zbytek někdejšího kláštera minoritského; dvě vysoká hrotitá okna s pilíři. Jsou to dva boky závěru presbytáře; výškou svou a ztepilostí svědčí o nádheře bývalé stavby, která prý se co do výšky a výstavnosti rovnala se minoritskému kostelu sv. Jakuba ve Starém Městě Pražském. O něco dále k západu, v místech, kde někdy ostatní stavba chrámová se rozkládala, stojí nízká hranolová zvonice, v níž zavěšeny jsou dva zvony.“  Větší z nich má latinský nápis“ „Zdrávas Maria milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého ježíš Kristus. Ulit zvon roku 1321. Bohu Díky. Radger.“ Byl prý nalezen v sutinách klášterních. Zvon menší ulit byl roku 1593 nákladem obce benešovské od Jana Voříška Benešovského, kováře v Moravské Třebové.

Patronem fary Václavické byl Jeho císařská Výsost František Ferdinand d´Este , arcikníže rakouský. K faře byly přifařeny: Václavice 425 katolíků (k.), 6 židů (ž.), škola čtyřtřídní; Brejlovka 13 k.; Hamry (Hrusice) 41 k.; Chrášťany 242 k.; Kozlé 9 k.; Přibyšice 236 k.; Úročnice 307 k.; Vatěkov 129 k.; Zbožnice 83 k.

K faře v Poříčí nad Sázavou byla přifařena tato místa: Poříčí 724 k., 20 ak., 14 ž., škola 6 tříd; Čerčany 326 k., 41 ak.; čtyřkoly 163 k., 2 ak., 6 ž.; Dubsko 43 k.; Javorník 123 k.; Hvozdec 52 k., Lhota Buková 154 k.; Lhota Vidlákova 100 k.; Lhota Vysoká 51 k.; Lštění 163 k., 30 ak.; Městečko 187 k.; Mrač 396 k.; Dolní Mrač 152 k.; Soběhrdy 139 k., 54 ak., škola 2 třídy; Větrov 31 k., 15 ak.; Zlenice 24 k.; Žíňany Velké 87 k.; Žíňany Malé 91 k., 6 ak.; celkem 3 013 k., 173 ak., 20 ž.  150)

                Také patronem fary v Tejnici (Týnec nad Sázavou) byl Jeho císařská Výsost František Ferdinand d´Este , arcikníže rakouský. K faře byla přifařena tato místa: Tejnice 321 k., 11 ž., škola 7 tříd; Benice – Dunávice 57 k.; Chářovice 181 k.; Krusičany 263 k., Podělusy 102 k.; Brodce 412 k., 6 ž.; Bukovany 429 k., 7 ž.; Důly 3 k.; Hůrky 17 k.; Kostelec 186 k.; Ledce 3 k.

            O rotundě v Týnci nad Sázavou se uvádí: „Severně od farního kostela zvedá se na ostrohu, jejž řeka Sázava obtéká, starobylá svatyně románská spolu se zbytkem bývalého hradu. Jest to jedna z těch prastarých okrouhlých kostelíčků (rotund), které pamatují zásvit křesťanství ve vlasti naší. Ke kapli přiléhá vysoká věž hradní. Kdy svatyně tato vznikla a komu byla zasvěcena, o tom nezachovalo se zpráv. Škoda, že úctyhodný tento památník jest úplně zanedbán. Dávno již neslouží účelům posvátným; vnitřek jest zpustlý a slouží jako skladiště a chlívky. 150)

Dne 21. 7. se konal v Benešově sjezd župy Benešovské.

V Benešově se zastavil na své cestě z Vídně do Prahy a do Liberce rakouský císař, český a uherský král František Josef a využil služeb „císařského salonku“ na nádraží, zdržel se na nádraží v přítomnosti následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este„více než 15 minut“.

Dne 4. 8. se v Benešově konal „malý sokolský slet“ (průvod vedl na koni pan Ziegler, alegorické vozy, cvičení na bradlech a s kužely.

Dne 19. 9. byla zahájena výuka v novém benešovském gymnáziu v novoresanční stavbě v Husově ulici. Gymnasium opustilo piaristickou kolej a do jejích tříd se nastěhovala nově zřízená měšťanská chlapecká škola (zřízena na nátlak Řemeslnické besedy a Obchodního grémia). Ředitel piarista J. R. Kůrka odešel do penze s oceněním titulem vládního rady a ředitelem gymnázia se stal profesor Rudolf Jedlička, školní rok zahájilo 261 studentů.

V Benešově hrála divadelní představení divadelní společnost paní Šípkové.

Hořelo v Poříčí nad Sázavou, shořela úroda sedláka Medřického, a v Benešově v Pražské ulici hořel stoh slámy statkáře Steindlera.

Od 1. 10. byl v Benešově ve škole Na Karlově otevřen jednotřídní učební kurz (JUK) při měšťanské škole.

V Dnespekách (Nespekách) působí poštovna a v Poříčí nad Sázavou poštovní úřad, pod který poštovna spadá.

V této době (v listopadu) zval každým rokem František Ferdinand Rakouský d´Este na podzimní lov bažantů v konopišťské bažantnici německého císaře Viléma II. (*27. 1. 1859 v Berlíně, †4. 6. 1941 v Doornu v Nizozemsku). Honu se zúčastnil i arcivévoda Josef, princ Lowenstein, kníže Karel Schwanzenberg, hrabata Sylva Tarouca, Traun, Vlček a další. V tomto roce bylo na panství střeleno 5 459 veverek.

1908

            Pod Chlumem u Vatěkova tábořili cikáni kmene Růžička, mimo jiné ničili i cizokrajné stromy v konopišťském parku.

            Hořelo v usedlosti Pilátových v Malých Žíňanech.

V monarchii byl vytvořen nový typ střední školy, „reálné gymnázium“, výuka řečtiny byla nahrazena francouzštinou a učební osnovy byly posíleny o přírodovědecké předměty.

Dne 1. 1. byla ve v piaristické koleji otevřena chlapecká měšťanská škola, prvním ředitelem se stal Vojtěch Fencl. Ředitelem pokračovací školy se stal Karel Mach, jenž byl zástupcem ředitele měšťanské dívčí školy.

Na 1. 1. byla z iniciativy p. Máši a p. Lenze svolána první ustavující valná hromada hasičského sboru v Ouročnici a z jejího zápisu čteme seznam prvních členů sboru, byli to František Máša (rolník), František Kříž (rolník), Jan Stojánek (hostinský), František Žížala (rolník), František Žížala st. (výměnkář), Josef (František?) Brzobohatý (rolník), František Zoula (rolník), Karel Čermák (likvidátor), František Příhoda (rolník), a Jan Žaba. 10) Jména těchto průkopníků jsou navždy zapsána v historii sboru. Jmenovaní, jako členové přispívající, dávali hmotnou a duchovní podporu těm, kteří svým elánem jako činní členové se brzy zařadili do velké rodiny hasičstva v rámci Rakouska – Uherska. Jako zakládající činní členové byli: velitel Josef Žížala, podvelitel Josef Klenovec, četař Jan Havelka, trubač Jindřich Žaba, lezec Jan Zoula, Josef Svoboda, Václav Novák, Josef Kříž, Josef Klenovec a Josef Řehák. První vybavení sboru bylo zapůjčeno z Bukovan, odkud se obec oddělila, byla to ruční stříkačka, 2 díly ssavic dlouhé 4m, 1 ssací koš, 6 dílů hadic v délce 130 m, 1 proudnice a 3 hubice.

Velice dobře pracoval polévkový ústav v Týnici, naturálně přispěl i pan Korbel z Týnice, pan Voráček z Bukovan a pan Berka z Brodců.

Zemřel čestný benešovský občan a rodák z Ostředka spisovatel Svatopluk Čech, pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

V březnu v Benešově u pivovaru hořela sýpka (lehla popelem) pana Urbanidesa, mimo jiné hasili hasiči, stodruháci a zeměbrana.

Starostou v Bukovanech se stal František Hamáček.

V dubnu se v benešovské nemocnici stavěl chirurgický pavilon a velkým chirurgickým sálem (čtyřtaktní motor pro elektrárnu dodala firma Kolben, stavěla firma stavitele Maříka, centrální topení dělala firma pana Štětky z Prahy – Vinohrad).

Sirotčí rada v Bukovanech pracovala ve složení – František Hamáček, předseda, Jan Chrpa, Josef Vašák, Jan Dráb, Tomáš Pazdera, Josef Kohout, František Houdek, členové, Antonín Přeučil a Václav Houzer, náhradníci.

V květnu hasiči z Ouročnice světili hasičskou stříkačku, řečníky bouřka zahnala pod střechu, do hospody.

V červnu na trh v Benešově bylo přihnáno 1 060 koní, 1 088 skotu a 279 telat.

Trval nedostatek zemědělských dělníků, proto za čeledíny a děvečky u sedláků pracovali lidé z haliče – u Steindlera 42, v lihovaru 51, v Tvoršovicích, v Červeném Dvoře a na Pomněnicích 28.

Konopiště na pozvání arcivévody navštívili německý císař a španělský král, stříleli na asfaltové holuby.

Malíř Urban maloval fresky na stěny kaple v gymnáziu v Benešově – svatého Prokopa a zemské patrony.

Dne 4. 6. v době od 4 do 5 hodiny zničilo krupobití sedlákům úrody v prostoru mezi Neveklovem a Líšnem.

Při bouřce a krupobití se o stromy u Ledců zachytila vzducholoď, která letěla až z Kolína nad Rýnem ve výšce 3 800 m. Vzduchoplavci, vojenští letci, Zimmermann a Erhard se zachránili.

Do nucené správy pro malé a střední usedlosti okresní soud jmenoval v Bukovanech – Josef Kohout z Bukové Lhoty, Jan Chrpa, Josef Houzar a František Rýzner z Bukovan.

            V Žabovřeskách byla dokončena radikální přestavba usedlostí dle pokynů Františka Ferdinanda d´Este, který domy (usedlosti) v této osadě vykoupil. Přestavbou byly dotčeny všechny statky a byla vybudována nová studna a kaple.

Medvědinec, postavený v roce 1925 v podhradí zámku Konopiště, stál v místě, kde dnes stojí restaurace Stará Myslivna, byl přestavěn na prádelnu.

            V Benešově se narodil dne 26. 11. Jan Noha (†19. 1. 1966, v Praze), sociální básník (Spodní prameny). 220) Český básník, redaktor a prozaik, autor dětských knih, překladatel veršů, básně „S východem slunce“.

            Hasičský sbor Konopiště se uvádí jako hasičský sbor Konopiště – Chlístov.

            V Mrači hořelo stavení p. Šešiny a od něho chlévy a komory p. Františka Svobody. Zasahovaly hasičské sbory z  Poříčí nad Sázavou, Mrače a z Čerčan.

Dne 7. 11. se v Benešově konala demonstrace za všeobecné volební právo.

V Benešově se narodil odborný spisovatel, novinář MUDr. Václav Čedík (†1955) a akademický sochař Miloš Suchánek (†1940). Žák o. Španiela

Dne 18. 12. se v Benešově narodil akademický sochař, žák prof. Španiela, Miloš Suchánek (†1940), z jeho známých soch je to pomník Jana Husa v Benešově (ve čtyřicátých letech byla dominantou Velkého náměstí, nyní je na Husově náměstí), portrét Františka Sokola – Tůmy, náhrobní plastiky, hřbitovní sochy apod.  Během svého dosti krátkého života tento sochař hojně vystavoval, zejména v Benešově. Mimo pomníku Jana je i autorem několika drobných plastik, umístěných na hřbitově, např. na hrobě Ladislava Šímy.

Narodila se Lidmila Pešková členka ligového družstva házené pražské Slavie, jako gymnastka se zúčastnila olympijských her roku 1928 v Amsterodamu, pozdější předsedkyně Svazu ženské atletiky a sportovní gymnastiky, její práce je spojena se jmény Dana Zátopková, Eva Bosáková a Věra Čáslavská.

V tomto roce se z Benešova odstěhoval Vladislav Vančura, student benešovského gymnázia (budoucí spisovatel, Benešov zobrazil v dílech Pekař Jan Marhoul, Tři řeky).

V benešovské nemocnici byl otevřen chirurgický pavilón, opatřen rentgen, osvětlení petrolejovými lampami bylo nahrazeno osvětlením elektrickým, budovy byly napojeny na veřejný vodovod a bylo provedeno ústřední vytápění.

            V Benešově Na flusárně shořela obecní sýpka.

            Na základní škole ve Václavicích učil Antonín Chuchvalec.

        Učitel František Novotný byl zakladatelem Spořitelního a záložního spolku ve Václavicích. Důvodem byla skutečnost, že byly levné produkty (1q obilí stál 12 Kč, kráva stála 140 Kč), ale rolníci neměli peníze. K založení vyslala Ústřední jednota družstev v Praze do Václavic svého úředníka p. Smekala. Napoprvé se přihlásilo 27 členů. Prvním starostou byl Jan Škvor, rolník, náměstkem Emanuel Kubásek, rolník oba z Václavic. Předsedou dozorčí rady byl zvolen Josef Kadeřábek, rolník z Vatěkova, pokladníkem František Novotný, učitel ve Václavicích.

        František Novotný založil ve Václavicích Lidovou knihovnu, v ní bylo 384 svazků.

        Starostou obce Chrášťany byl František Luscemburk, rolník z Chrášťan č. p. 11.

        Dne 24. 3. se v Břežanech č. p. 8, okres Benešov narodil Václav Víšek (otec Václav Víšek, matka Anna, rozená Vrňáková, navštěvoval obecnou školu v Lešenech, maturoval na reálce v Praze XII., v Praze II. absolvoval jednoroční abiturientský kurz, od roku 1928 učil na školách v Chlebu, ve Chvalčinách u Českého Krumlova, ve Žďáru u Tanvaldu, v Křečovicích a v Postupicích).

        Počátkem roku byla dokončena výstavba silnice z Tismi do Benešova a ta byla veřejnému provozu slavnostně předána, při silnici bylo vysázeno jabloňové stromořadí.

       V Benešově prodal vilu por. Hellera (č. p. 386) pan Vilém Němec paní Kateřině Kuželové (později po ní dostala vila název „Katuška“).

       Arcivévoda František Ferdinand d’Este podle projektu Ludwiga Baumanna přestavěl starý medvědinec v podzámčí na prádelnu.

1909

Okresním starostou byl zvolen Dnespecký Karel Loula.

Na svatého Josefa se v Benešově konal výroční trh a nedopadl špatně – 1 228 koní a 1 41 kusů hovězího dobytka.

Při jarním sesuvu půdy v arcivévodských lomech v obci Podmračí byl zabit dělník Brzobohatý.

V únoru byl v Benešově do obou kasáren zaveden obecní vodovod.

V dubnu byl v Benešově zakázán pro svůj antimilitarismus národně sociální spolek mládeže Havlíček.

Dne 24. 5. se na silnicích Benešovska poprvé objevil nový hromadný dopravní prostředek, autobus na trati Benešov přes Bystřici a Maršovice do Neveklova. Autobus byl v poštovní správě. Jednalo se o autobusy značky Laurin a Klement (12 míst k sezení, 6 míst k stání), hlavním „chaufferem“ byl G. Horner. První cestující – vrchní poštovní rada Krch, vrchní poštovní komisař Žižka, okresní starosta Loula, ředitel firmy laurin a Klement, profesor benešovského gymnázia A. Votýpka.

V červnu byla dělníky stavitele Maříka zahájena demolice budov (staré sýpky a stodoly) na parcelách č. p. 5, 6 a 7 v Táborské ulici (majitelé E. Budlovský a V. Urbanides) v blízkosti hostince „U Koníčka“, byla získávána parcela na stavbu nové poštovní budovy.

V Benešově působil Spolek pro podporu chudých studentů.

V prvním čísle sborníku rakousko – uherské Dendrologické společnosti s názvem „Zahrady Rakousko – Uherska slovem a obrazem“ vyšel článek „Park jeho c. a k. Výsosti nejjasnějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského – Este na Konopišti v Čechách“.

V Benešově působil Husův fond, který podporoval vysokoškoláky.

V Benešově bylo založeno Ovocnické družstvo s. r. o., která vyrábělo mošt a ovocná vína.

Narodil se Ján Juraj Stanek (†1998). Za 2. světové války si vysloužil ve slovenské armádě při bojích na ruské frontě označení„Železný kapitán“. Jako mnoho jeho vrstevníků vypil kalich hořkosti do dna: nejprve ve válečné vřavě a německém vězení, po válce pak ve vězení komunistickém. K řadě vojenských vyznamenání přibylo další ocenění jeho zásluh teprve v roce 1995, kdy byl jmenován čestným občanem města Benešova.

V Benešově se zastavil (cestoval svým salónním vlakem) na své cestě z Vídně do Prahy rakouský císař, český a uherský král František Josef a využil služeb „císařského salonku“ na nádraží, a krátkou dobu se zdržel na nádraží v přítomnosti následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Žofie kněžna Chotková z Vojnína manželka arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského d´Este se stala vévodkyní z Hohenbergu. Společně s manželem opustili Konopiště a odjeli do Terstu, kde Žofie pokřtila novou námořní loď „Radecký“.

V Benešově bylo rozšířeno veřejné osvětlení, Velké náměstí bylo osvětleno dvěma velkými petrolejovými lampami od firmy „Lux“, dalších pět stejných luceren bylo umístěno na Malém náměstí proti knihkupectví pana Sýkory, v ulicích Zámecké, Staré pražské, Vlašimské a Táborské.

Dne 1. 8. se konal v Benešově sjezd Podblanické sokolské župy (na sjezdu promluvil starosta Benešova Stark, starosta benešovského Sokola Haering a župní sokolský náčelník Hruška).

Dne 12. 9. v Netvořicích na manifestaci pro české menšiny burácel proti útisku našich menšin v pohraničí i zemský poslanec Máša z Úročnice.

Dne 3. 10. v neděli v 10 hod. dopoledne otevřel starosta Stark v Benešově v budově piaristické koleje městské muzeum. V projevu poděkoval v první řadě JUC. Burghauserovi a JUC. Turkovi, kteří se o shromáždění a utřídění sbírky nejvíce zasloužili.

Dne 9. 11. bylo náměstí v Benešově osvětleno svítilnami Lux.

V Benešově vystupovala Moorova divadelní společnost.

Z důvodu špatného stavu silnic byl dne 20. 11. zastaven provoz na poštovní autobusové lince Benešov – Neveklov, pošta se vrátila k provozu vozů na koňský pohon.

Benešovský okresní chudobinec sídlil v objektu Na Flusárně a měl 41 chovanců a benešovské smetiště bylo umístěno v „Strašinkách“.

V Benešově bylo skutečně otevřeno Městské muzeum (formálně založeno v roce 1896) a veřejná knihovna.

Okresním hejtmanem v Benešově se stal dr. Bedřich Hejda.

Starostou Sokola v Benešově byl zvolen František Mařík.

Jeho Císařská Výsost František Ferdinand d´Este požádal v Benešově o udělení hostinské koncese v domě č. p. 153.

V Benešově sepsal několika svazkový místopis města genealog a místopisec Antonín Pinkas (*1855, †1916, pouze rukopis), benešovskými dějinami se zabýval i Kajetán Turek (*1884, †1942, Náboženské poměry v Benešově od založení města až po naši dobu) a renomovaný historik František Augustin Slavík (Poměry obyvatelů v Benešově k vrchnosti roku 1492 až 1802, dílo o Benešově nedokončil).

1910

            Hasičům z Úročnice byla pořízena první ruční čtyřkolová stříkačka v hodnotě 1400 Kč, která byla zakoupena z části za dary od místních občanů a z části na dluh u Hospodářské záložny v Benešově. Tento dluh byl splatný ještě v roce 1942. Celková částka vybavení včetně stříkačky, 10 parádních a 10 pracovních uniforem, jak je uvedeno v pokladní knize, měla hodnotu tehdejších 1949 Kč (dluh na této částce u Hospodářské záložny byl splacen až v roce 1942). Činnost našich předků byla bohatá a velké vážnosti v obci si zasluhoval i hasič samaritán, který poskytoval první pomoc nejen při požáru, ale i po celý rok. Vzdělavatel, další to funkce ve sboru, pečoval o potřeby duchovní půjčováním knih a pořádáním přednášek. Prvním zbrojmistrem se stal Klenovec Josef, vyučený zámečník. Při sčítání lidu v roce 1910 měla obec 316 obyvatel a 43 domů.

V Benešově na Masarykově náměstí byl postaven v novorenesančním slohu hotel „Nigrín“. Projektoval architekt Karel o. Kašťák, stavěl stavitel Mařík. Hotelovou restauraci rád navštěvoval skladatel J. Suk.

Dne 5. 1. byl zvolen benešovským starostou ředitel obecné školy František Stark.

Polévkový ústav v Týnici (Týnec nad Sázavou) sehrál divadelní představení pro děti „Krasava“.

Agrárního plesu dorostu v Benešově se zúčastnil mimo jiné i nový ředitel hospodářské školy Josíf, poslanec Máša z Úročnice a nový starosta Benešova Stark.

V Benešově Husův fond sehrál loutkové divadlo v hostinci „U Strejčků“.

Dne 19. 3. byl znovu obnoven provoz poštovních autobusů na lince Benešov – Neveklov. Cesta trvala cca dvě hodiny.

Město Benešov dohodlo s obcí Čerčany koupání v čerčanské Sázavě na další tři roky.

Dne 31. 3. táborská Jiskra zveřejnila prohlášení okresního výboru nazvané Kulturní skandál, jednalo se o zveřejnění dluhů benešovské nemocnice (koncem roku 1909 dosáhly okresní dluhy částky 1 330 563Korun. V tisku se začalo rozebírat, že nemocnice žije nad možnosti/poměry „chudého okresu“. Byla zpochybňována výstavba nového pavilónu a rozšiřování nemocnice, též i vydržování tuberkulózního pavilónu, který sloužil i pacientům z jiných okresů.  Kulturní skandál proto, že se uvažovalo o uzavření tuberkulózního pavilónu a dokonce i celé nemocnice, z těchto důvodů rezignoval okresní starosta ze své funkce (možná i proto, že ředitel okresní kanceláře zdefraudoval 73 tis. K). K uzavření sanatoria a nemocnice nakonec nedošlo.

Dne 9. 4. se v Benešově narodila etnografka Marie Procházková (provdaná Veselková, později Kovářová, muzejní pracovnice, †1993), zasloužila o rozvoj národopisu a etnografie na Podblanicku. Nejvíce se zabývala lidovým oděvem na Podblanicku a jeho rekonstrukcí.

V dubnu rezignoval na svoji funkci okresní starosta František Máša z Úročnice, zatrpkl na společenský život a vystoupil i z hospodářské společnosti. Současně obdržel poděkování za svoji 16letou práci.

V Benešově poblíž hospodářské školy začala stavba vily pana Macháčka a Trmala rytíře z Touši, v Nádražní třídě stavěl dům pan Kostelecký

Nový majitel čerčanského mlýna (dříve majitel p. Vávra) vypověděl benešovskému okrašlovacímu spolku místo na koupání v řece Sázavě.

Na benešovském gymnáziu působil jako profesor indolog a básník Bedřich Votýpka (* 28. 2. 1865 v Neveklově, †28. 6. 1940 v Miroticích u Písku). Absolvoval Filozofickou fakultu české univerzity v Praze (1885-92), překládal také ze sanskrtu a studie z oblasti staroindické kulturní historie publikoval zejména v Kvíčalově Českém muzeu filologickém.

Dne 1. 5. byl zahájen provoz nové poštovní budovy v Táborské ulici č. p. 478 (roh ulice Klášterní), kterou postavil stavitel František Mařík. Před tím byl po osmi letech ukončen provoz staré pošty v č. p. 163, dnes „Hotel Pošta“ (též používán název „Na poště“) na rohu Velkého (dnes Masarykova) náměstí. Objekt se skládal z čtvrtkruhové vstupní haly s hořením osvětlením, dvou balíkových překážek, zásilkových schránek na klíč, dvou přepážek peněžních, dvou ložnic pro úředníky, místností pro listonoše, bytu pro sluhu s obytnou místností, kuchyní a příslušenstvím a velkého bytu vrchního správce pošty (4 pokoje, kuchyň a příslušenství, v té době nejmodernější byt v Benešově). Schodišťový prostor oživil alegorický obraz „Obchod“ a stěny zase figury postilionů.

Na Konopišti se zastavil arcivévoda František Ferdinand d´Este při cestě z Vídně do Londýna na pohřeb britského krále.

Pan Moric Steindler z Benešova se stal poslancem zemského sněmu za živnostníky.

Okresní vzdělávací sbor v Benešově zřídil tzv. „kočovné knihovničky“ po 50 svazcích knih a ty putovaly po okolních obcích.

V Benešově byla v květnu založena organizace křesťanských žen, iniciátorem byl katecheta L. Kolář a předsedkyní se stala paní Přerovská, choť lékaře.

Dne 8. 6. zničili krupobití úrodu kolem Chrášťan a ubilo mnoho ptactva.

Dne 13. 6. se v Benešově uskutečnil dobytčí trh, na něj přihnali handlíři 1 017 koní a 1 111 kusů hovězího dobytka.

Dne 19. 6. se konal v Poříčí nad Sázavou sjezd župy Benešovské.

Obec Žíňany se oddělila od obce Mrač.

Dne 17. 8. zahájila posádková hudba v Benešově oslavu 80. narozenin císaře Františka Josefa a 10. výročí sňatku arcivévody Františka Ferdinanda s hraběnkou Chotkovou (přehlídka, ohňostroj, mše v děkanském kostele).

Benešovský Matoušský trh konaný dne 21. 9. přihnal na benešovské tržiště 511 koní, 1 234 hovězího a 123 telat.

Skončil benešovský spolek Neruda, Volná myšlenka byly mrtva, Občanská beseda živořila, okrašlovací spolek byl povolen, ale neustavil se.

Dne 2. 11. se v Benešově narodil filmový architekt ing. arch. Karel Škvor (†1971), podílel se na více jak 70 na filmech, např. „Bílá nemoc“, „Vyšší princip“, „Obchod na korze“, „Hrátky s čertem“, „Pytlákova schovanka“, „Limonádový Joe“, „Jan Hus“, „Stříbrný vítr“. Celý život pracoval ve Filmových ateliérech Barrandov.

V Benešově se narodil fotograf Benešovska Jiří Danihelovský (kulturní pracovník, fotograf, finančník; †1999), studoval na benešovském gymnáziu, člen Československého svazu fotografů; snímky přírody, umělecké portréty, fotografie divadelní a rodinné, historické jsou jeho snímky starého, dnes neexistujícího Benešova (negativy uloženy ve Státním okresním archivu v Benešově).

Dne 5. 11. se narodil dlouholetý předseda Konfederace politických vězňů benešovský rodák JUDr. Josef Dráb (†6. 2. 2006), četný občan Benešova.

V osadě Buková Lhota byl u č. p. 24 v roce 1910 postaven litinový kříž usazený v kamenném soklu. (Vedle fotbalového hřiště stojí další kříž, a to dřevěný s kovovým korpusem Krista.)

 Po rezignaci okresního starosty Louly se stal okresním starostou rolník František Váňa z Ouročnice, byl zvolen většinou hlasů. Mimo jiných problémů musel řešit i petici občanů za opravu mostu na silnici Úročnice – Krusičany.

Na manifestační schůzi v Neveklově, které se zúčastnil i poslanec Máša a Zahradník, studenti ve středověkých krojích a kde se řečnilo. Mlynář Micka přečetl rezoluci, ve které se žádalo - postavit most v Týnci, železnici Neveklov - Maršovice - Benešov, využít energie Svatojánských proudů, postavit měšťanskou školu v Neveklově, zlepšit péči o mládež a více knihoven.

Starostou v Bukovanech se stal Jan Chrpa.

Na Benešovsku proběhla epidemie spály, zemřelo na ní několik osob.

Hasiči z Týnce nad Sázavou si postavili novou hasičskou zbrojnici.

Dne 30. 11. zemřel na plicním oddělení Benešovské nemocnice zemský poslanec a okresní starosta František Máša z Úročnice (38 let), pohřeb byl vypraven z domu smutku v Úročnici, dlouhý pohřební průvod, vedl jej poslanec I. Zahradník, šel po staré pohřební cestě na hřbitov do Václavic, pohřbu se zúčastnilo i mnoho hasičských sborů. Nad hrobem promluvil rolník Kubásek a zazpívalo učitelské kvarteto. Novým okresním starostou byl zvolen františek Stark.

V tomto roce byl velice agilní v Benešově Spolek paní a dívek (podpůrná práce mezi občany a školní mládeží, akce kulturně – společenské) a byl založen spolek Neruda (převážně vzdělávací účel).

V Benešově byla založena Volná lidová škola.

Benešovský podnikatel Moric Steindler se stal poslancem zemského sněmu za živnostníky.

Narodil se Josef Šoun (†1991), sbormistr benešovského spolku „Ozvěny“.

Bukovany – 71 domů, 544 obyvatel.

V tomto roce byla sepsána petice občanů, která požadovala opravu mostu na silnici Ouročnice – Krusičany.

V rozvodněném Janovickém potoce se utopil rolník Žižka.

V Benešově u domu drnomistra byly postaveny kontumační chlévce (kotce) pro psy.

V Benešově skončila v konkurzu konfekční díla Berger a Bloch a druhý jejich závod na výrobu konfekce byl přestěhován do Prahy.

V tomto roce benešovští divadelní ochotníci sehráli pouze 3 představení (ředitel V. Láš, režisér B. Baťha).

Městská rada Benešov rozhodla o nákupu 7 pouličních olejových lamp od firmy Olson.

         V Tismi se vdal starosta Jan Vaněček z č. p. 2 funkce a po něm ji převzal první radní Jan Vaněček, zednický polír z č. p. 9.

           Založena Městská knihovna Benešov.

          V tomto roce v „Tělocvičné jednotě Sokol v Týnici nad Sázavou“ začal cvičit i dorost.

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Pomněnice

(Jiří Duchek, 30. 9. 2015 8:19)

Dobrý den, při pátrání po svých předcích jsem se dostal k obci Pomněnice. Podle zápisu v matrice byl můj praděda František Duchek arcivévodským správcem v Pomněnicích (počátek 20. stol.). Tak nyní hledám někoho, kdo se historií této oblasti zabývá a mohl by mi ev. pomoci objevit dosud neobjevené. Děkuji za pomoc ev. kontakt. Rád se zastavím nebo jakkoli jinak domluvím, děkuji i za další tipy, kde hledat. Pro další uvádím i použitelné kontakty na mne: mob.: 605 949 689 nebo mail: jiraduchek@seznam.cz