Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 14 (5. doplněk) - rok 1882 až 1899

17. 12. 2012

1882

            Od 1. 1. byla škola v Týnci rozšířena o jednu třídu pobočnou a zavedeny povinné ženské školní práce. Na školu přišla učitelka Karolina Gubová, dcera okresního školního inspektora v Benešově.

V Benešově byla zřízena vojenská posádka – 102. pěší pluk a město se stalo sídlem okresního doplňovacího velitelství.

V Benešově byla založena Okresní záložna hospodářská v Benešově jako pokračovatelka staleté selské svépomoci, tj. pokračovatelka tehdejších kontribučenských sýpek a kontribučenských záložen.

            Korunní princ Rudolf navštívil Týnec, bavil se lovením vyder podél řeky Sázavy, poseděl u poděluské lávky a posnídal zde. Pak u Zbořeného Kostelce zastřelil rybaříka.

Dne 10. 2. se v Chotýšanech narodil Otto Stojánek, který byl legionářem na ruské frontě. Později bydlel a žil v Úročnici č. p. 22.

V Neštěticích byla postavena na návsi kamenná kvádrová zvonička a v Přibyšicích byla postavena na návsi kamenná zvonička.

V tomto roce byla v Benešově postavena v Pražské ulici (později Leninově) nová škola, ale nebyla zprovozněna, neboť do ní byly umístěny kasárna zeměbrany (28. Pluk zemské obrany). Škola měla nahradit jak tehdejší přízemní školu o dvou třídách na Karlově (u zvonice), tak i různá provizoria.

V Benešově byl založen litografický závod.

Dne 24. 6. se narodil MUDr. Vladimír Haering, absolvent lékařské fakulty české univerzity, generál – šéf zdravotnictva (†6. 11. 1942 vysílením v káznici v Hammeln u Hannoveru), účastník protifašistického odboje, účastník bitvy u Zborova.

V Benešově se v domě č. p. 73 na Malém náměstí narodil dne 10. 6. prof. Dr. Emil Schönbaum, studoval na benešovském gymnáziu a filosofické fakultě Univerzity Karlovy teoretickou matematiku (teorie pravděpodobnosti, pojistná matematika a statistika), ředitel Všeobecného penzijního ústavu, profesor University Karlovy, český a světový odborník.

Kaplanem v Tejnici byl František Šilha a farářem František Burgerstein.

Narodil se Josef Farka (†1942, popraven v Táboře), profesor benešovského gymnázia, osvětový pracovník, oběť heydrichiády.

V Benešově Ferdinand Gregor založil litografii.

            Zedníkem v Bukové Lhotě byl František Novák z č. p. 10.

Do výboru zastupitelstva soudního okresu Neveklov byl zvolen František Doležal, rolník z Krusičan č. p. 9.

            Kovářem v Podělusích byl František Slabý z č. p. 11.

            Nájemcem konopišťského statku v Náklí byl Alois Kolenský (současně i zastupitel obce Krusičany).

            V Benešově dochází k ustavení samostatného dobrovolného spolku hasičského. Prvním starostou byl zvolen Jan Preisler, náměstkem Václav Světlík, velitelem Antonín Procházka, podvelitel František Kovář a jednatelem městský tajemník Jan Dvořák.

Brodeckou přádelnu bavlny vlastnili Viktor Kuffler a Karel Reichel (velkofirma Kuffler a Reichel).

V Peceradech byla postavena kamenná sloupová zvonička, sloup opracovaný do válce osazený do čtyřhranného kamenného podstavce (dnes je to kulturní památka).

Majitel Böningar Krausnor and Company prodal v lednu společnosti Viktor Kuffler (z Vídně) s Karlem Reichelem (bývalý účetní firmy), název „Kuffleru. Reichel, mechanische Baumwollspinnerei in Brodetz“, od května byl majitelem pouze Viktor Kuffler se synem Viktorem.

 

80. léta 19. století

            V Benešově byl nad železniční tratí postaven silniční nadjezd spojující benešovské Mýto s Táborskou ulicí. V této době Zámecká třída na druhé straně stanice křižovala koleje ještě jako přímý přejezd se závorami.

 

1883

            Dne 29. 4. byla vydána novela školského zákona, byl zdůrazněn náboženský princip školní výchovy, školní docházka byla zkrácena na 6 let.

Nový pěší pluk č. 102 vznikl v tomto roce a byl posádkou v Pressburgu (Bratislava), v Benešově bylo sídlo náhradního praporu Benešov a doplňovací velitelství pro okresy Benešov, Milevsko, Sedlčany a Příbram. Pluk byl vytvořen z praporu pěšího pluku č. 26 (Ostřihomský), 69 (Královský Bělehrad), 72 (Pressburg-Bratislava) a 76 (Soproň, vše Uhry). Každý pěší pluk měl čtyři polní prapory po čtyřech setninách a náhradní prapor v rámci. Celý pluk byl stvořen ze samých Maďarů a něco málo Slováků. Uniforma – úzké modré kalhoty se žlutými šňůrami zdobené, bílé kabáty a modré čapky. První čeští rekruti přišli k pluku dne 4. 10.

Pro účely doplňování společného vojska bylo území rakousko-uherského soustátí rozděleno na doplňovací okresy (Ergänzungsbezirke) s tím, že každý okres doplňoval jeden pěší pluk. Vždy osm doplňovacích okresů pokrývalo od tohoto roku jeden vojenský územní obvod (Militärterritorialbereich), který byl obvodem působnosti jednoho sboru a prostorem, v němž měly být vytvořeny dvě pěší divize. K bezprostřednímu provádění odvodů se doplňovací okresy dělily na obvodní okresy (Stellungsbezirke), shodné s politickým okresem. V čele doplňovacích okresů stála vojenská doplňovací okresní velitelství (Ergänzungsbezirkskommando). Obvodní (politický) okres Benešov byl doplňovacím okresem pro pěší pluk č. 102 Benešov. Současně to platilo i pro doplňování zeměbrany, kdy ta byla doplňována v zeměbraneckých doplňovacích okresech, které se územně i sídlem svého zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství krylo s doplňovacími okresy společného vojska, což platilo i pro Benešov.        

V Úročnici se narodil Josef Burda (*17. 12. 1883) herec, režisér, podnikatel a divadelní ředitel. V letech 1918 až 1945 byl bezesporu nejvýznamnějším představitelem českého kočovného divadla. Po zkušenostech herce a režiséra u malých i větších společností, kdy hrál po celém území Čech a na Jižní Moravě, si založil a vedl (umělecky i ekonomicky s malými přestávkami) vlastní divadelní společnost. V roce 1920 působil jako herec v divadle ve Znojmě. O svém působení napsal knihu (Aby se nezapomnělo. Praha 1958), ve které vzpomíná na své divadelní začátky ve Znojmě a současně je to cenný souhrn informací o poslední etapě českého kočovného života. V letech 1925 až 1928 byl ředitelem Městského divadla v Kladně a dále v letech 1946 až 1948 v  Karlových Varech. V letech 1938 až 1939 byl pro nemoc své ženy mimo divadlo. V letech okupace (1940 až 1944 - kdy nacisté divadla uzavřeli) se dohodl se středočeskými městy, že jeho společnost bude v jejich divadlech pravidelně hrát pod názvem Středočeská činohra. Tato Burdova aktivita předznamenala model oblastních divadel, který se prosadil po roce 1945. Burdovy zkušenosti s řízením divadla mimo Prahu využila i skupina komunistických divadelníků, která koncem války připravovala novou organizaci poválečného divadla. V letech 1949 až 1958 byl z pověření ministra Zdeňka Nejedlého jmenován administrativním (provozním) ředitelem Národního divadla v Praze. Působil též v Kutné Hoře, Pardubicích a Hradci Králové.

Po smrti děkana Františka Kroner byl děkanem Benešovského děkanství Filip Burgerstein (1883 až 1898, †1898). Poté Josef Červenka, knížecí arcivévodský notář.

Farářem Týnecké fary byl Karel Šoulavý, do roku 1898.

Z hasičské župy Karlínské přistoupil do župy benešovské Sbor dobrovolných hasičů v Benešově, který vznikl odtržením hasičského odboru od Tělocvično – hasičské jednoty Benešov, neboť dne 25. 2. se sokolská valná hromada usnesla „hasičství od 1. 4. do rukou městské rady složit“. SDH Benešov začalo pracovat ve složení – předseda – Jan Preissler, místopředseda – Václav Světlík, členové – městský radní František Váňa a krejčí František Váňa, velitel – Antonín procházka, podvelitel – František Kovář. Benešovský Sokol se tak vrátil k tělovýchovné činnosti. Zásluhu o tuto obrodu měl MUDr. Emanuel Engel, MUDr. Vladimír Haering a Václav Pánek (28 let byl náčelníkem Sokola). Nejdříve se cvičilo „Na čápě“.

            V Benešově pod Karlovem byl založen na ploše 2 674 m2 nový židovský hřbitov, do kterého byly přeneseny některé cenné náhrobky ze starého hřbitova (část jich však zůstala na starém pohřebišti, ve kterém dodnes stojí náhrobky ze 17. a 18. století). Je na něm cca 300 moderních náhrobních kamenů v pravidelných řadách. (V blízkosti obřadní síně, sloužící jako památník obětí nacismu s expozicí věnovanou židovské komunitě Benešovska, je umístěno několik hebrejských stél přenesených ze starého hřbitova. Pohřbeno je zde mimo jiné i 13 obětí železničního transportu smrti z počátku r. 1945 a mnoho významných osobností regionu jako např. rabín Dr. Mojžíš Blán, vrchní finanční rada JUDr. Viktor Budlovský a další.)

V Benešově bylo zřízeno doplňovací velitelství (vojenskou správu) 102. pěšího pluku, který byl posádkou v Prešpurku (Roku 1882 se vrchní velení rakousko-uherské armády rozhodlo rozmnožit počet pěších pluků z dosavadních 80 na 102. Jednalo se však o pouhou organizační změnu, úhrnný počet vojska nebyl navýšen; až do té doby totiž pěší pluk zahrnoval 5 praporů, po reorganizaci pak pouze 4 prapory. Nově sestavený pluk byl posádkou v Prešpurku). Odváděli se zde rekruti z okresů Benešov, Příbram, Sedlčany a Milevsko, tedy z ryze českého kraje, takže není divu, že během několika Iet se původně maďarsko-slovenské mužstvo pluku zcela počeštilo. Po většinu doby až do l. světové války bylo velitelství 102. pěšího pluku dislokováno v Praze, přičemž jeden z praporů tohoto pluku byl posádkou v Benešově.

            V Ouročnici byl obecním pastýřem Matěj Havelka z č. p. 7.

            Založen Sbor dobrovolných hasičů Benešov.

            Byla povolena stavba silnice z Chrášťan do Netvořic.

Nespeky – v místní části Petrovice byl postaven kamenný kříž, od kterého byl pěkný výhled na Sázavu uhánějící k Ledcům.

Benešovská škola „Průmyslová škola pro učedníky“ byla přeměněna na „Pokračovací školu řemeslnickou“ a byl pro ni zřízen školní výbor. Škola měla 3 třídy.

Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství v Benešov se přejmenoval na Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství a c. k. okresní školní rady v Benešově.

 

1884

            Dne 12. 12. (2.) se v Úročnici č. p. 11 narodil Václav Novák, který byl legionářem na ruské frontě.

Zemřel Karel Drahotín Marie Villani.

Obecná škola v Týnci byla rozšířena o čtvrtou třídu, resp. dosavadní pobočka při první třídě byla přeměněna v postupnou čtvrtou třídu a čtyřtřídní škola byla rozšířena o pátou třídu. Uvedeno v platnost pro nedostatek učitelek až v roce 1887.

V Krusičanech vlastnil hospodu (U Radů) č. p. 1 hospodský a majitel polností Václav rada. Po jeho smrti vedla usedlost a hospodu jeho manželka Marie Radová. V domě byla i krusičanská obecná škola.

Do Prahy byl dne 20. 9. přemístěn pěší pluk č. 102 z Pressburgu (Bratislavy), v té době měl pluk i plukovní hudbu, kapelník František Lehár, otec pozdějšího hudebního skladatele Franze Lehára. Pluk byl rozdělen na 4 části – první prapor se dostal do Goradži (střežil komunikační objekty u Nového Pazaru), druhý a třetí zůstal v Praze (Karlínské kasárny) a čtvrtý prapor přišel do Benešova.

Dne 5. 4. vyšlo první číslo časopisu Benešovan, vydával jej v Táboře Mikuláš Krýsl, ale dne 27. 5. byl soudně zastaven, a to pro urážky soukromých osob a panovníka. Následoval pokus vydávat jej jako přílohu slánského časopisu neodvislost, vyšel však jen dne 15. 6.

Dne 9. 3. se v hostinci benešovského pivovaru uskutečnila valná hromada Společenstva mlynářů, pekařů, cukrářů a voskařů. Připomíná se cukrář Danihelovský a voskař Marek.

Narodil se v Benešově Stanislav Dvořák (†1965), středoškolský profesor, ředitel gymnázia v Benešově, kulturní pracovník, zvláště v ochotnickém divadle v Benešově a v Táboře jako režisér a dramaturg. Též je autorem literárně historických přednášek a článků.

             V Benešově se dne 4. 12. narodil akademik doc. Jiří Horák (†1975, Martin) profesor srovnávacích dějin literatury na české Karlově universitě v Praze, vědec světově uznávaný v oblasti dějin slovanských literatur. Pěstoval etnografii, literární historik a národopisec, věnoval se lidové slovesnosti – pohádky, pověsti, přísloví – a věnoval se lidové písni. Folklorista, významný slavista, napsal knihu „Z dějin literatur slovanských“ (výbor studií), rok 1948. Byl vůdčí osobností Státního ústavu pro lidovou píseň a po zřízení Čs. akademie věd byl ředitel Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Vydal řadu knih (soubor pohádek „Český Honza“ a „Čarodějná mošna“), publikoval množství statí, referátů a recenzí.

            Při slavnosti Božího těla v Benešově byla vystavena nová hasičská stříkačka SDH Benešov.

            V Benešově byla postavena na Konopišťské ulici vila, později zvaná „Katuška“ (po manželce jednoho z posledních majitelů – Kateřině Kuželové, v době 2. Světové války neslavné sídlo benešovského gestapa).

            Dne 4. 11. jednota sokolská v Benešově položila věnec na Tyršovu rakev, když byla vezena z Tyrol přes Benešov do Prahy.

            Dobrovolný hasičský spolek v Benešově se zúčastnil z důvodů informačních sjezdu hasičské župní jednoty táborské ve Vlašimi. Do ní však nevstoupil a pod vlivem p. Demartiniho z Prahy se stal členem hasičské župní jednoty Karlínsko-smíchovské. Dosud používaný kroj hasičů-sokolů vyměnili za jiný.

            Gotický kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou byl přestavován, byla zvýšena loď a přistavěna věž. Je to jednolodní kostel s polygonálním presbytářem, na jižní straně lodi gotický portál, v presbytáři žebrová křížová a paprsčitá klenba, na žebrech zbytky původního gotického ornamentu.

V týnecké dvoutřídní škole s pobočkou první třídy přibývalo dětí, proto byla zřízena čtvrtá třída.

            Na nově systemizované místo václavského podučitele byl ustanoven Jan Šunda/Šíma.

            V Bukové Lhotě byl obecním pastýřem František Matějka z č. p. 6.

            Mlynářem ve Vidlákové Lhotě č. p. 11 byl Jan Párys.

V Benešově byl založen nový pivovar, vznikl přeměněním části sladovny založené v roce 1873 pro nepříznivé odbytové poměry sladu. Výstav piva byl 10 000 až 15 000 hl.

            V Benešově se narodil etnograf a akademik Jiří Horák (†1976).

            V Benešově založil Karel Srba první strojní uzenářství ve městě. Později se stala pokračovatelem rodinné tradice firma Krejza.

Po požáru textilní továrny v Brodcích byla v tomto roce postavena nová provozní budova a v závěru roku byl obnoven provoz továrny.

 

1885

            Dne 1. 1. vyšlo první vydání časopisu „Hlasy od Blaníka“, založil jej benešovský městský lékař a mladočeský politik MUDr. Emanuel Engel (od roku 1883 zemský poslanec, od roku 1885 říšský poslanec a předseda svobodomyslného klubu ve Vídni). Spoluzakladateli byli knihtiskař František Müller náčelník Sokola Václav Pánek. Časopis tiskla svým nákladem knihtiskárna Fritsch a Müller.

Dne 3. 5. se v Úročnici č. p. 43 narodil Jan Dráb, který byl legionářem na ruské frontě.

            V okolí zříceniny minoritského kostela Na Karlově byly nalezeny dvoje elipsovité náušnice, železný nůž a zlomky keramiky. Předpokládá se, že se jedná o nález z 11. století.

Byl vybudován nad železnicí v Benešově silniční nadjezd spojující benešovské Mýto s Táborskou ulicí.

V Benešově začal vycházet časopis „Hlasy od Blaníka“ (stejný název měl časopis vycházející v letech 1936 až 1940 ve Vlašimi).

V Krusičanech v č. p. 18 se připomíná kovárna.

V Benešově byl založen dámský a pánský obor Ústřední matice školské.

Dne 12. 7. se narodil Ladislav Šíma (jeho otec se narodil ve Václavicích, †1956), akademický malíř, který svou tvorbou zobrazil především krajinu Benešovska. Středoškolský profesor benešovského gymnázia, kulturní pracovník v oblasti hudby, člen spolku Mánes. Je po něm pojmenována výstavní síň v Muzeu umění v Benešově.

Narodil se Emil Artur Pitterman (uměleckým jménem Emil Artur Longen, *29. 7. 1885 Pardubice – †24. 4. 1936 Benešov) byl to český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř, který vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, z ní byl vyloučen za kázeňské přestupky (1908). Spolupracoval (1907) na vytvoření malířské skupiny Osma (další členové Emil Filla a Bohumil Kubišta). Zprvu byl postimpresionista a expresionista, poté používal kubismus a sociální motivy. Maloval obrazy, kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Pracoval i v prostředí divadla a kabaretu (výrazná osobnost). Spolupracoval s Eduardem Bassem (1909). Působil v kabaretech – Červená sedma, Lucerna, Montmartr, Na poříčí a v Rokoku. Založil (1920) v Praze kabaret BUM a Revoluční scénu, kde poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena (Polyxena). Objevil se i v počátcích české kinematografie, byl spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim (1911); poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se objevil v roli kouzelníka v kriminálním filmu Okouzlené světlo (1921) po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Zahrál si i ve dvou zvukových dramatech (30. léta, špion Redl ve filmu Aféra plukovníka Redla). Psal divadelní komedie, které byly zfilmovány např. C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka, Pobočník Jeho Výsosti, Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání. Psal i knihy, fejetony a články z oblasti divadelnictví (České slovo a Národní listy; kniha/bibliografie o Vlastu Burian (nazval jej králem komiků - 1927, kniha Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé ženě román Herečka (1929).

Narodila se Pavla Řeháková (†1967), ředitelka měšťanské školy v Benešově, poslankyně zemského zastupitelstva, kulturní pracovnice.

            V tomto roce vyráběl Benešovský pivovar 14 280 hektolitrů piva (spravovala jej akciová společnost založená v roce 1872) a konopišťský pivovar 18 540 hektolitrů.

Na rozcestí u Chlístova byl postaven litinový tzv. „Benešův“ kříž“ osazený do kamenného soklu.

V Mrači byla postavena v pomístní části „Podmračí“ pod lomem postavena na náklad knížete Františka z Lobkovic a jeho choti zděná výklenková kaplička ku cti nejblahoslavenější Panny Marie Lurdské (Lourdské), místně zvaná „Skaláků“. Socha pro kapličku byla 5. 7. odpoledne posvěcena ve farním kostele a to za přítomnosti knížecí rodiny, knížecích úředníků a velikého množství lidu. Pak byla slavnostně v průvodu nesena do kapličky.

Na Chvojínku byl postaven u ohradní zdi kostela kamenný kříž.

            Byl založen hasičský sbor v Poříčí nad Sázavou.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, od Ferdinanda Helferta.

V týnecké obecné škole byla zřízena pátá třída, čímž byla postupně vybudována úplná obecní škola.

Farářem v Týnci byl Karel Šoulavý.

Na podzim po tříleté službě opouštěli pěší pluk č. 102 poslední Maďaři, pluk zůstal český až na Maďarské „zupáky“ čili délesloužící.

V Krusičanech byla založena „Pamětní kniha místní obce krusičanské“.

            Byl postaven kamenný kříž před kostelem svatého Václava na Chvojínku.

            Založena Místní školní rada Týnec nad Sázavou, hospodářská beseda, hospodářské společenstvo, jehož zřízení vymohl starosta Týnce na okresním hejtmanství. Od tohoto roku vyvíjí činnost i „Živnostenský spolek v Týnci nad Sázavou“, dokladem je „Vysvědčení výučné“ pro Josefa Hrušku z Pecerad, podepsal představitel spolku Antonín Burian a vyučitel Josef Kříž.

            V tomto roce bylo povoleno vyškolení obce Přibyšice od školy ve Václavicích, protože však nebyla nalezena vhodná budova, k odtržení nedošlo.

Porodní bábou v Hrusicích byla Terezie Svobodová.

 

1886

            Zákonem byla zřízena domobrana (Landsturm), která měla posílit branné síly Rakouska – Uherska, doplnit pravidelné vojsko, námořnictvo a zeměbranu a poskytnout pomocné služby. Z ní se měly nahrazovat válečné ztráty společného vojska a zeměbrany. Do Benešova byla umístěna expozitura domobraneckého pěšího pluku č. 28 z Písku (pěší pluk měl 3 až 4 prapory).

Z tohoto roku je základní kámen kapličky v Chrášťanech, je vybudována v novorománském slohu, má samostatný vnitřní prostor a na fasádě sluneční hodiny. Je zasvěcena Panně Marii Lourdské.

Dne 12. 1. se v Benešově narodil Rudolf Sysel, komunistický odbojový pracovník, strojník v pivovaře, člen ilegálního národního výboru za II. světové války, zahynul dne 30. 4. 1945 ve fašistickém vězení Fussbüttel v Hamburku.

Od tohoto roku se Chářovice uvádí jako Chářovice.

Dobrovolný hasičský spolek v Benešově uspořádal v Benešově první hasičský sjezd župní jednoty Karlínsko-smíchovské. Velitelem spolku byl František Kovář. Okolní sbory hasičské v Bystřici, v Poříčí nad Sázavou, ve Vlašimi a v Maršovicích patřily dosud k hasičské župní jednotě kraje táborského. Na podnět sboru v Maršovicích došlo k rozdělení župy Táborské na župu Táborskou, Sedlčanskou a Benešovskou. Začala se tvořit benešovská župa (hasičské sbory Bystřice, Maršovice, Poříčí nad Sázavou a Drachkov), která přijala pojmenování „Župní hasičská jednota Ostromeč“. Benešovský sbor však do ní nevstoupil.

            Dne 3. 6. po velké bouři nad Tismí velká voda zaplavila ve Václavicích tři domy a tři hospodářská stavení.

            Malíř mistr Holoubek namaloval obraz „celkový pohled na město Benešov“.

Novým řídícím učitelem ve škole v Benešově byl po Emanuelovi Hellerovi (šel do penze, dostal za svoji práci zlatý záslužný kříž) František Starek.

            Farář Roman Voříšek daroval Národnímu muzeu v Praze 5 kusů záušnic z kostrového hrobu z doby slovanské, byly nalezeny u obce na poli, kde prý stávala rychta kapituly U všech svatých.

            Obuvníkem v Peceradech byl Václav Kovář z č. p. 36.

            Dne 3. 6. se strhla průtrž mračen nad Tvoršovicemi a Tismí a táhla přes Václavice k Týnci nad Sázavou. Poškodila domy v Tismi (č. p. 7 a 9) a ve Václavicích (č. p. 40, 41 a 42).

            Z tohoto roku je stroj i skříň varhan z kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, od Ferdinanda Helferta.

Starostou benešovského Sokola se stal MUDr. Vladimír Haering.

V říjnu se poprvé na Konopišti objevil arcivévoda František Ferdinand, na hon jej pozval tehdejší majitel František Evžen Lobkovitz. Lovilo se nejen v okolí zámku, ale i v Černém lese. O Konopišti se arcivévoda poprvé dozvěděl od svého bratrance, korunního prince Rudolfa, který zde již několikrát lovil. Dokazuje to i dodnes zachovaný památníček u loveckého zámečku v Černém lese.

 

1887

            Po Romanu Václavu Voříškovi se stal farářem v kostele sv. Václava ve Václavicích František Xaver Vaněček, v letech 1897 až 1900 dlel v Praze jakožto redaktor „Katolických listů“. Za něj vedl správu duchovní jakožto administrátor Jaroslav Pazderka a po něm Jan Ptáček.

            Do toho roku měl Týnec nejbližší poštu v Nespekách, v tomto roce přesídlil do Týnce poštmistr Šťastný, k výkonu funkce od 1. 11. dostal místnost v továrně na kameninu (č. p. 2). Dalšími poštmistry byli – Hugo Štancl a V. Ješuta. Pošta byla zřízena podle nařízení ministerstva obchodu a poštovní úřad se zabýval dopisní a celoroční poštovní službou, dočasně fungoval i jako sběrna c. k. poštovní spořitelny. Spojení s Benešovem udržoval skrze poštovní posly. Doručovací obvod – Týnec, Bukovany, Krhanice, Krusičany a Pecerady s jejich obcemi a osadami.

Pro pátou třídu školy v Týnci byla opatřena místnost v č. p. 13.

Benešovský pivovar byl prodán konopišťskému panství a to rozřešilo pivovarský problém v Benešově tím, že roku 1897 přeneslo do města svůj již nevyhovující panský pivovar z Konopiště. 111)

            V Chrášťanech byla tamějšími osadníky postavena nákladem 500 zlatých zděná kaplička ke cti Panny Marie Lourdské se samostatným prostorem a zvoničkou na střeše, v základech je kámen s letopočtem 1886. Je to kaplička „Mariánského“ typu, na jižní straně jsou sluneční hodiny. (Opravena byla v roce 1990.)  S jejím zřízením se pojí báje: „V roce 1886 bylo značné sucho a proto malá naděje na žeň. Osadníci Chrášťanští brali útočiště k Panně Marii. Na místě kde je dnes kaplička stával kříž. K němu scházeli se večer k modlitbě za déšť a úrodu pozemskou. A modlitba jejich nebyla nadarmo. Vlážička, která osvěžila osení, i k požehnání žní dopomohla. Kdežto vůkol i v těžkých půdách stěžovali si do neúrody. Chrášťanští vzdávali díky Bohu. Vděčnost svou chtěli i skutkem osvědčiti. I postavili onu kapličku. Zmíněný kříž postavili pak u samé vsi při cestě do Václavic vedoucí.“

V obci Zbožnice na návsi byla postavena v roce 1887 zděná kaplička ke cti sv. Floriána se samostatným prostorem a zvoničkou, v roce 1888 byla udělána podlaha.

Obecná škola v Týnci byla rozšířena o pátou třídu, tím postupně vznikla úplná obecní škola.

Dne 4. 9. se konal v Poříčí nad Sázavou sjezd župy Benešovské. Starostou župy se stal Jan Preissler c. k. nadporučík m. s., majitel realit v Benešově (do roku 1893). 

Dne 1. 11. se v Úročnici č. p. 43 narodil Vincenc Žižka, který byl legionářem na francouzské frontě.

František Eugen hrabě z Lobkovic (*1839, †1898, za manželku měl Zdeňku Kunhutu z rodu hrabat ze Šternberka, kdysi zvaných „Konopišťských“) prodal (za 6 miliónů zlatých) dne 1. 3. konopišťské panství (velkostatek a zámek) a týnecké panství arcivévodovi (Jeho Císařské výsosti) Františkovi Ferdinandovi I. Karlovi Ludvíkovi Josefovi Maria Rakouskému d´ Este (*18. 12. 1863, z dynastie habsbursko – lotrinské, zdědil po vymřelé habsbursko – estonské větvi italského rodu Este celou pozůstalost a také titul modenského vévody s přídomkem „Este“), který byl nejstarší synovec rakouského císaře Františka Josefa I. (*19. 4. 1793 -  †29. 6. 1875) a který zde prožil nejkrásnější léta svého života po boku své manželky hraběnky Žofie Chotkové (*1. 3. 1868 - †28. 6. 1914). Otcem Františka byl císařův bratr arcivévoda Karel Ludvík Habsburk – Lotringen (*1833 – †1896, zemřel v Palestině na tyfus po napití vody z posvátné řeky Jordán), matkou Marie Annunciata z rodu sicilských Bourbonů (dcera krále obojí Sicílie, *24. 3. 1843, †4. 5. 1871, na tuberkulózu). Po sebevraždě svého bratrance korunního prince Rudolfa (30. 1. 1889, vrah baronesy Mary Vetserové) a po smrti svého otce (roku 1896) se stal následníkem rakouského trůnu. Přídomek následníkův pocházel od knížecího rodu, který se psal podle města Este v Itálii a patřil k nejstarší italské šlechtě (v 10. století mu patřila mimo jiné Pavia, koncem 12. století Milán a Janov, později Ferrari a Modena). Arcivévoda měl značné vědomosti z dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, myslivosti, zahradnictví, sadovnictví, politologie, práva, genealogie, vojenství a námořnictví. Značný zájem měl i o architekturu a výtvarné umění vůbec, a památky a jejich ochranu. Nejvyšším oceněním jeho vojenských znalostí bylo jeho jmenování generálním inspektorem veškeré branné moci říše. Celý titul - František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský - Este, císařský princ, královský princ Uherský, Český, následník trůnu, generální inspektor veškeré branné moci, generál jezdectva a admirál, člen panské sněmovny říšské rady, člen tabule magnátů uherského sněmu.

            V Benešově se narodil Josef Farka (†1942), středoškolský profesor na benešovském gymnáziu, který se velkou část svého života věnoval ochotnickému divadlu v Benešově a byl činný v kulturním dění města, navíc pak i v městské samosprávě. Za heydrichiády jej nacisté popravili.

            Začátkem září se konal v Poříčí nad Sázavou I. sjezd župy „Ostromeč“. Na návrh hasičského sboru z Benešova se župa přejmenovala na „Benešovská župní hasičská jednota Ostromeč se sídlem v Benešově“ a župním starostou byl zvolen J. Preissler, starosta Benešovský. Stanovy došly úředního schválení ze dne 12. 1. pod č. 109435. Do župy benešovský hasičský sbor vstoupil, protože byly splněny jeho požadavky. Benešovský sbor cvičil na „Sladovně“, ale když přešel akciový pivovar a sladovna do vlastnictví Františka Ferdinanda d’Este, cvičilo se ve „Flusárně“ a v zeměbraneckých kasárnách.

V Benešově zkrachovala Občanská záložna.

Lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově prodal lékárník František Schnöbl dne 22. 7. manželům Zdeňku a Antonii Šimáčkovým.

            Nový majitel konopišťského panství František Ferdinand d‘Este vypustil do zámeckého parku jeleny. Z této doby jsou na Konopišti známí – Josefa Schneibergová (rozená Pencová, kuchařka), Tomáš Schneiberg (její manžel, vrchní ovčák na Chvojně, poté poklasný na poplužním dvoře na Konopišti, pak šafář, nakonec pomocná síla v parku; za ČSR prodává lístky do parku u brány u rybníka).

            V Černíkovicích vyhořela obytná budova u č. p. 1, majitel rolník Josef Tůma.

            Chrášťany – postavena a posvěcena kaple Panny Marie Lurdské.

            Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář Josef Beneš z Poříčí nad Sázavou.

Byl vydán první jízdní řád pro železniční trať Praha – Braník – Čerčany – Zruč nad Sázavou, trať dostala číslo 78.

Od 1. 3. vlastnil zámek Konopiště arcivévoda František Ferdinand. Podle dochovaných dokumentů smlouvu podepsal ve Vídni o měsíc dříve. Na zámek poprvé přijel až 4. 9. Věnoval se lovu. Panství mělo rozlohu 6 842 ha včetně 5 dvorů, patronátu nad 4 farními a 6 filiálními kostely, v podzámčí pivovar, lihovar, cukrovar, sádka, vodní pila, cena byly 2,5 mil. zlatých.

Školu v Poříčí navštěvovalo 419 žáků.

 

1888

Zákonem bylo zavedeno všeobecné nemocenské pojištění (netýkalo se zemědělského dělnictva), dělník platil 16,50 Kč ročně. Současně byl přijat zákon o úrazovém pojištění. V Benešově vznikla Okresní nemocenská pojišťovna.

V Černém lese nechal arcivévoda František Ferdinand Rakouský d´Este postavit lovecký zámeček zvaný „U Huberta“, stavěl ho V. Škoula z Benešova. Dále zahájil velkolepou přestavbu konopišťského parku. Po 15 let zde pracovaly stovky dělníků, působil zde vídeňský zahradní architekt Mösmer a vrchní zahradník z pražské Stromovky Karel Rozínek. Park je rozdělen na sedm částí: U zámku, Růžová zahrada, Šiberna, V Syrých, Tuškov, Nad Starou kovárnou a velká obora. V části parku je dodnes rozsáhlá bažantnice a v parku je umístěna sochařská výzdoba z následníkova estenského panství Catajo v Modeně.

V tomto roce byla na jaře zahájena (8. 3.) a na podzim (30. 9.) dokončena výstavba jednopatrové obecné a měšťanské dívčí školy na Karlově (č. p. 372) a v lednu 1989 bylo zahájeno vyučování. Stavělo se na pozemku č. kat. 90 a zahrada č. kat. 123 v ulici Na Karlově, plány vypracoval votický stavitel Emanuel Vrzal (architekt Marcel Dusil?), posouzení místa stavby provedl zeměpanský vrchní ingenieur Denhart z Tábora, stavební povolení vydáno 8. 3., stavbu realizoval stavitel Hynek Sýkora z Nuslí za 39 200 zlatých, v přízemí 9 světnic a kuchyň, v patře 10 světnic, záchody ve dvou přístavcích. Po vystavění školy byly chlapecké školy odděleny od dívčích, ředitelem chlapeckých škol se stal Karel Kratochvíle. Po jeho smrti byla chlapecká škola obecná připojena k měšťanské.

V kostele sv. Václava ve Václavicích byly zřízeny nákladem 900 zlatých varhany. Téhož roku daroval rodák Václavický Václav Bakos, obchodník se zbožím lněným v Kelči na Moravě, nedlouho před svou smrtí, na opravu oltářů 100 zlatých. 

            Ve Zbožnici byla vystavěna u silnice do Václavic další (malá) kaplička ke cti sv. Floriana.

Dne 1. 10. byly pražské prapory pěšího pluku č. 102 z kasáren na Senovážném náměstí (nyní Hypoteční banka - 1938), na Zderaze a z kasáren Trinitárských přemístěny do novostavby kasáren „Albrechtových“ (nyní „Štefánikových“ – 1938 – na Smíchově). Na podzim jde první prapor, který se mezitím dostal od Nového Pazaru do Prahy, znovu do Bosny-Mostaru.

            Dne 27. 12. byla usnesením obecního zastupitelstva v Benešově založena Městská opatrovna Na Karlově 1534, byla to vlastně nedokonalá škola mateřská.

V Týnici vznikl první „Klub českých turistů“, prvním předsedou byl známý cestovatel a obrozenecký činitel Vojta Náprstek.

            Založeno Společenstvo různých (smíšených) živností Benešov a Obchodní grémium Benešov.

            V rámci přestavby podzámčí Konopiště zrušil František Ferdinand d’Este cukrovar. Císařský zahradník Mosner a královský zahradní mistr Rozinek začali budovat rozsáhlý velkolepý komplex zámecký park (1888 až 1900) – vznikl park Šiberna, Dianin sad a zahrada Nad kovárnou (celkem 340 ha). František Ferdinand nemohl najít nájemce na některé své dvory a statky, důvodem bylo, že tento rok byl neúrodný pro veliké sucho. V novinách pak zveřejňoval inzeráty např.: „Statek Benice, na katastrálním území Chrášťan, náležející panství Konopiště, spadá od 1. ledna 1898 do nájmu na základě nabídek, které podávejte do 30. června 1888 na správu panství Konopiště (následoval výčet zastavených ploch, orné půdy, luk a pastvin).“

            Byla založena Městská spořitelna v Benešově, v čele spořitelny stanul dr. Emanuel Engl (později zemský poslanec dále dr. Vladimír Haering. Sídlila v radniční budově.

V tomto roce byl nákladem zádušního jmění opraven kostel sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou, plány zhotovil stavitel Vrzal z Votic. Byla postavena nová věž. Opravený kostel byl dne 25. 11. benediktován farářem z Tejnice (Týnce nad Sázavou).

Starostou obce Krusičany se stal František Doležal, rolník z Krusičan č. p. 9 (do roku 1890, kdy v říjnu zemřel ve věku 49 let). Do obce patřily: Krusičany, Týnice nad Sázavou, Podělusy, Hrusice, Chářovice a Dunávičky.

Kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou prodělal velkou opravu (dokončena v následujícím roce), byla zvýšena chrámová loď a přistavěna na západní straně hranolová věž, jejíž ochoz je ozdoben vzorem gotických oblouků. Kostel je jednolodní obdélný s polygonálním presbytářem a sakristií na severní stran, na jižní straně je gotický portál. Přestavbu navrhl stavitel Emil Vrzala z Votic. Interiér má plochostropou loď, hrotitý Vítězný oblouk, presbytář, který je sklenut křížovou žebrovou klenbou paprsčitě v závěru na konzoly v podobě lidských hlav. Na klínových žebrech jsou dosud zachovány zbytky původního gotického malovaného ornamentu. Hlavní oltář je raně barokní, portálový, sloupový s nástavcem a boltcovými křídly. Hlavní obraz na oltáři představuje svatou Kateřinu, v nástavci je obrázek Korunování Panny Marie. Rokoková kazatelna má polovypouklé řezané podoby svatých evangelistů. Na evangelijní straně je prostý gotický sanktuář

V letech 1888 až 1898 byla zrušena řada objektů v okolí konopišťského zámku – pole, hospodářský dvůr, cukrovar, lihovar, hostinec, obydlí pro zaměstnance, pila a kovárna.

 

1889

Výnosem ze dne 25. 1. č. 2016 byly změněny a doplněny stanovy Benešovské župní hasičské jednoty Ostromeč. V župě byly mimo jiné hasičské sbory Benešov (založen 1885, přijat do župního svazku 1887) a Poříčí nad Sázavou (založen 1885, přijat do župního svazku 1887).

Dne 30. 1. se stal korunním princem (nástupcem císaře/následníkem trůnu), po smrti císařova bratra Karla Ludvíka, jeho syn František Ferdinand d‘Este. Dne 8. 2. Pak přijel na Konopiště, aby zde zkontroloval stav prací na rekonstrukci zámku a podzámčí. Dne 10. 2. Pak odjel ke své pražské vojenské posádce. Dne 13. 2 se pak zúčastnil v katedrále svatého Víta requiem za korunního prince Rudolfa, mši celebroval pražský arcibiskup František Schönborn.

Dne 27. 4. se v Úročnici č. p. 1 narodil Josef Kříž, který byl legionářem na francouzské frontě.

V Benešově koupila dům č. p. 77 v dražbě městská obec (dříve patřil rychtáři Janovi Mašků a Michalovi Hauserovi zvaný „Počta“).

U č. p. 2 byla na Chlístově postavena kamenná sloupová zvonička s litinovým zvonem.

Okresní výbor v Benešově v čele s MUDr. Haeringem nechal zřídit podle nového zemského zákona zdravotní obvody, což požadovala i nová organizace nemocenského a úrazového pojištění. Současně bylo zvýšeno úsilí o zřízení okresní nemocnice v Benešově.

Dne 18. 6. byl v Poříčí nad Sázavou zřízen doručovací úřad pošty. S nádražím Čerčany – Pyšely měl spojení šestkrát denně pěším poslem.

V Benešově byl založen první krajinský list Hlasy od Blaníka (zásluha lékaře Emanuela Engela).

            Okresním hejtmanem v Benešově byl p. Bohdanecký.

            Okresní hejtmanství v Benešově zakázalo nosit hasičský stejnokroj, na důtklivé naléhání starosty hasičského sboru J. Preislera byl však brzo zrušen. Téhož roku podal sbor k městské radě návrh na zřízení vodovodu a také aby byl proveden soupis studní ve městě.

            Čtvrtý prapor 102. pěšího pluku        je poslán do Kotoru a druhý prapor do Benešova.

Velkostatek Konopiště přistavěl nad hostincem č. p. 28 v Čerčanech, stál naproti nádraží a nesl název „Arcivévodská restaurace“.

            V tomto roce přijal do svých služeb jako tělesného myslivce arcivévoda František Ferdinand d’Este myslivce Františka Janáčka (na vlastní náklady jej nechal arcivévoda vystudovat lesnickou školu). Později se vypracoval na důvěrníka, komorníka a „Haushofmeistera“.

            „Klub českých turistů Týnec“ začal budovat první značené turistické stezky.

Pražský architekt Josef Mocker (*1835, †1899) zahájil pro arcivévodu Františka Ferdinanda Rakouského d‘Este, předpokládaný následník trůnu (po sebevraždě jediného císařova syna, korunního prince Rudolfa, 1889), přestavbu zámku Konopiště v dobových tendencích historického romantismu/romantické gotiky. Postupně tak vznikl luxusní zámek s interiéry (projektoval architekt František Schmoranz, v duchu pozdního romantismu, *1814, †1902) s převahou řezbářských prací inspirovaných holandským barokem a značným množstvím nádherných sbírek  - zbraně/zbrojnice, starožitnosti, soubor obrazů pozdně gotického malířství a plastik, ikonografická sbírka sv. Jiří, světoznámé tapisérie od J. Neilsona (1774), lovecké předměty a trofeje, umělecké předměty z arcivévodova italského dědictví. Okolo pak vznikl anglický park s botanickými zvláštnostmi a s růžovou zahradou s plastickou výzdobou soch přenesených z Itálie (sousoší psovoda z přelomu 19. a 20. století od sochaře Emila Fuchse; socha Diany bohyně lovu, s podobou Artemidy Versailleské; plastika římského boha Januse; Neptunova fontána; dekorační vázy – vše z dědictví po vévodovi z Modeny). Současně s přestavbou zámku byl založen velký krajinářský park o ploše 225 ha s terasami a Růžovou zahradou, z větší části projektovaný zahradním architektem Karlem Mössmerem. V okolí pak byly budovány hospodářské dvory, drobné zámečky, pavilony a umělé vesnice ve stylu tyrolských chat (Žabovřesky).

SDH Benešov si zakoupil za 800 zlatých novou čtyřkolovou hasičskou stříkačku od firmy Smékal.

Z tohoto roku pochází popis českých venkovských okresů školních. Ze sledovaného okolí Úročnice se jedná o školy:

a)    Benešov, patřil do I. třídy služného, do 8. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 24 623 zlatých; přiškoleny byly obce Benešov (4 113 obyvatel, fara), osady Flusárna, Na Šancích, Na Sekerkách, Pazderna (místní obec Benešov), osady Jírovice, Hanzlov, Kasárna (místní obec Jírovice), Bohušice, Dlouhé Pole, Baba (místní obec Dlouhé Pole), Horní Podhájí (místní obec Líšno), Babčice, Podhoří (místní obec Nová Ves), Myslič, Raděkovice, Nechyba, Skalice, Dolní Podhájí (místní obec Myslič), Rackův Mlýn, Plíhalův Mlýn (místní obec Konopiště), vše berní okres Benešov; Školy – Obecná škola chlapecká, 5 tříd, 463 žáků spojená s Obecnou školou dívčí, 5 tříd, 476 žákyň, budovy školy hodnocena jako vhodná. Řídící učitel – Josef Stark, Jan Stojánek, Jan Šáda, Osvald Dotlačil, Bedřich Jakl, Antonín Votýpka, podučitel Jiří Burghauser, Emanuel Jindřich, Marie Fričová, Barbora Morstadtová (zatímní), industriální učitelka Barbora Tichá. Mimořádně se vyučovala němčina na Německé soukromé škole industriální (vydržovala industriální obec), 2 třídy, 72 žáků, řídící učitel Samuel Königsberg, podučitel Isak Nettl. Pošta Benešov.

b)    Týnice nad Sázavou (Teinitz), patřila do III. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 8 013 zlatých; přiškoleny byly obce Týnice (293 obyvatel, fara), osady Chářovice, Dunávice, Krusičany, Podělusy (místní obec Krusičany), vše berní okres Neveklov, osady Bukovany, Taranka (místní obec Bukovany), Pečirady, Brodce, Zbořený Kostelec, Hůrka, Ledec (místní obec Pečirady), vše berní okres Benešov, osada Chrast (místní obec Krhanice), vše berní okres Jílové. Škola – Obyčejná obecná škola smíšená, 5 tříd, 415 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná, řídící učitel Karel Peprný, učitel Václav Vodák, František Zelenka, podučitel Rudolf Kratochvíl, Ferdinand Paulík (zatímní), industriální učitelka Anna Hellerová. Pošta Týnice nad Sázavou.

c)    Václavice (Waclawitz), patřily do IIV. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 4 999 zlatých; přiškoleny byly obce Václavice (475 obyvatel, fara), osady Přibyšice, Kozly, Vatěkov (místní obec Václavice), osada Tisem (místní obec Tvoršovice), osada Zbožnice (místní obec Konopiště), osada Úročnice, Brejlovka (místní obec Bukovany), vše berní okres Benešov, osady Hrušice, Hamry (místní obec Krusičany), osada Chrašťany (místní obec Chrášťany), vše berní okres Neveklov. Škola - Obyčejná obecná škola smíšená, 3. třídy, 321 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná. Řídící učitel Jan Šturc, učitel Jan Šunda, podučitel Alois Nermut (zatímní), industriální učitelka Anna Kurzová. Pošta Benešov u Prahy.

d)    Konopiště, patřilo do IV. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 7 534 zlatých; přiškoleny byly obce Konopiště (404 obyvatel, fara Benešov), osady Chlístov, papírna, Šiberna, Siré, Želetinka, Poměnice, Tužinka, Žabovřesky (místní obec Konopiště), osady Velké Chvojno, Hůrka, Jarkovice, Mariánovice (místní obec Jírovice), vše berní okres Benešov. Školy - Obyčejná obecná škola smíšená, 2. třídy, 177 žáků a žákyň, školní budova hodnocena jako vhodná. Řídící učitel František Hrabačka, podučitel Josef Znamenáček, industriální učitelka Anna Kurzová. Pošta Benešov u Prahy.

e)    Poříč, patřilo do III. třídy služného, do 4. třídy školného, školní obci byla předepsána přímá daň ve výši 6 977 zlatých; přiškoleny byly obce Poříč (781 obyvatel, fara), osady Městečko, Hvozdec (místní obec Poříč), osady Buková Lhota, Vidláková Lhota (místní obec Bukovany), osady Čerčany, Lštění (místní obec Lštění), osady Horní xxx.

 

Průběh 19. století

            Zřejmě někdy v průběhu 19. století byl hradní areál v Kostelci částečně vyčištěn, přes příkop byla usnadněna cesta schody z kamenů a zajištěny některé koruny zdí. Pravděpodobně v prostoru horního nádvoří byl prý postaven altánek s výhledem na údolí Sázavy.

            Stroj i skříň varhan v kostele sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou je od varhanáře Jana Tučka (rok?).            

            V 19. století byl novorenesančně upraven zámek v Tvoršovicích, v 18. až 19. století byl realizován park s barokní sochařskou výzdobou (např. socha sv. Anny). Zámek byl v majetku rodu Radeckých (jeden z Radeckých – Václav Radecký z Radče byl Napoleonovým maršálem). Hlavní budova je třípodlažní a ve čtvrtém podlaží (jen nároží) jsou ve věži hodiny.

 

90. léta 19. století

            Pár tažných volů se v této době prodával za 200 zlatých, koně k tahu od 70 do 120 zlatých, kráva od 40 do 60 zlatých, pár ovcí za 5 zlatých, koza za 2 až 3 zlaté, kůzle a jehně po 20 až 80 krejcarech, husa na podzim po 80 krejcarech, kachny po 20 až 25 krejcarech, vajec bylo za 10 krejcarů 6 až 9, libra másla stála 45 krejcarů, libra hovězího 12 až 14 krejcarů, libra telecího a skopového po 10 krejcarech, za strych žita se platilo 4 až 5 zlatých, pšenice 6 až 8 zlatých, ječmene 4 až 5 zlatých, ovsa 3 až 4 zlaté, brambory stály 40 až 80 krejcarů za bečku (asi 40 kg).

            V polovině posledního desetiletí tohoto století byla zprovozněna místní železniční trať z Benešova do Vlašimi. V železniční stanici za kolejemi byla přistavěna výtopna a vodárna. V současné době je ve výtopně umístěna parní a dieselelektrická lokomotiva – exponáty Národního technického muzea. Koncem devadesátých let byl postaven na železničním nádraží v Benešově „Císařský salonek“, tj. luxusní čekárna pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este při jeho cestách železnicí.

 

1890

V tomto roce má víska Přibyšice (hejtmanství Benešov, fara Václavice, okres Benešov) 24 domů a 252 obyvatel.

Dne 28. 1. se narodil Josef Kraif (Velběhy u Křečovic), pozdější učitel matematiky, německého jazyka a kreslení. Učil na škole v Týnci nad Sázavou, kde i zemřel (1967). Hrál a šířil ochotnické divadlo, maloval kulisy, miloval a propagoval vážnou hudbu a byl malířem Týnecka (květinové motivy, malé obrázky krajiny, velké obrazy madon podle předloh.

Inspektorem národních škol v Benešově se stal J. Gubo, Al. Schöck, Vojtěch Fencl, F. A. Soukup, Václav Fejfar, Josef Reindl, Václav Drbohlav (od roku 1937).

Na počátku roku zemřel starosta obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) František Doležal, rolník z Krusičan), jeho funkci převzal první radní Jan Micka z Týnce, ten zorganizoval nové volby a starostou se stal Jan Hašek (do roku 1895), rolník z Krusičan.

            V Benešově se narodil dne 8. 12. Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák (†23. 11. 1980, pohřben v Benešově na hřbitově), spisovatel (spolužák Vančurův)a redaktor/redaktor  Benešovska. Psal v kritickém realismu – opak ruralismu, dílo mimo jiné Železný kruh – trilogie, popisující život cihlářů, chalupářů a lamačů kamene na Benešovsku a Atentát (později vyšlo pod názvem Sarajevský atentát), tento román se pokouší zobrazit srbské atentátníky (Principa a Čabrinoviće) jako vlastenecké hrdiny. Z románu je cítit, že autor sympatizuje s atentátem na Františka Ferdinanda d´Este. Ve svých dalších románech zobrazil život Benešovska před světovou válkou (Městečko Raňkov – obraz Benešova, Srdce ve vichru, Samota Křešín, Rytíři a lapkové). Dále napsal – Plamen a vítr, Tváří v tvář, Chceme žít, Zaváté stopy, Zahořklé úsměvy, pro děti Rybaříci na Modré zátoce, Potulný lovec.  Za války pobýval v obci Racek.

            V Benešově ve Vlašimské ulici v obecním domě zvaném „flusárna“ založil Jakub Bergr továrna na vatu. Později přijal Jakub Bergr za společníka pana Blocha a firma se přejmenovala na Berger a Bloch a mimo vatu vyráběla i prošívané přikrývky. Vývoj firmy byl zastaven požárem, který vznikl v kotelně a kterému padla jak budova, tak i veškeré zásoby. Výroba byla převedena do budovy hospodářského družstva. Později se společníci rozešli, Bloch vyráběl pod firmou Berger a Bloch v dosavadní budově vatu a Berger přesídlil do Zámecké ulice a vyráběl prošívané přikrývky pod firmou Jakub Berger. Před světovou válkou je dodávala do zemí později patřících pod Jugoslavia do alpských zemí.

            Při sčítání lidu měla obec Úročnice 285 obyvatel a 29 domů. Týnec měl 291 obyvatel. Zbořený Kostelec – 15 domů a 148 obyvatel.

Společenstvo živností oděvních v Benešově sdružující krejčí, kožešníky, rukavičkáře, kloboučníky, modistky, barvíře a pletárny, navíc i holiče si založilo vlastní nemocenské pojištění učňů, do něhož patřili i učňové dalších 5 živnostenských společenstev.

V Benešově navštěvoval gymnasium Prof. Dr. Emanuel Rádl (*21. 12. 1873 Pyšely – †12. 5. 1942 Praha) byl významný český biolog/přírodovědec, spisovatel a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu.

V Benešově byla založena výrobna vaty.

V tomto roce nahradil dědičného benešovského poštmistra Jana Köhlera Josef Renner (byl to poslední dědičný poštmistr), pošta stále sídlila v č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově, byla zde tzv. „dědičná pošta“.

V Benešově vznikl „Klub českých turistů“.

            František Ferdinand d‘Este učinil první pokus o vysazení mufloní zvěře do konopišťských revírů.

            V politickém okrese Benešov bylo cca 850 dělníků (celkový počet obyvatel okresu byl 69 712). V tom v přádelně na Brodcích (majitelé Viktor Kufller a Karel Reichel) bylo zaměstnáno celkem 250 až 260 dělníků, v tkalcovně sametu v Divišově (továrník Matouš Kuchař) 41 dělníků a v průmyslových podnicích velkostatku Konopiště 500 dělníků (hlavně vápenky a lomy – Mrač, Svárov; Benešov, Konopiště).

            Hajným na Brejlovce byl Vincenc Klenovec

            Hajným v Tejnici č. p. 2 byl Jan Kodet a porodní bábou byla Kateřina Škvorová.

            Hostinským v Bukovanech č. p. 4 byl Josef Šnajberk (Josef Šmejkal – 2 hospody?) a v Krusičanech č. p. 11 Václav Hrstka.

            Byla obnovena osada Kožlí.

            Hajným v Chrášťanech byl Ján Měřička (vysloužilý dragoun/trubač), byl i obecním slouhou/pastuchou, pásl ovce, jalovinu, telata, vepře a svině. K ruce míval jednacího chlapce/pasáčka.

            Hostinec č. p. 24 v Tismi koupila majitelka panství Tvoršovice Augusta Kvitonová (Quentinová).

            Na Brodcích byl truhlář Emanuel Zeman v č. p. 1.

            Na Brodcích byl nedaleko přádelny postaven, tzv. „dělnický dům“ pro 60 rodin (1 místnost pro rodinu a 2 pro dílovedoucího) a hostinec.

            Sladovnu a pivovar v Benešově koupil arcivévoda František Ferdinand d‘Este. Druhý pivovar měl na Konopišti.

            Původcem divadelních her a zakladatelem divadelního ochotnického spolku ve Václavicích byl Jan Šunda (Šíma) řídící učitel. První divadelní hra, provozovaná školními dětmi, se hrála na výletu na „Šibinkách“ v tomto roce a měla název „Mikuláš“. Jan Šunda a Václav Stehlík zajistili i první vlastní jeviště, vymalované p. Stehlíkem. Brzy však bylo toto jeviště nevyhovující a za pomoci učitele Antonína Chuchvalce a Josefa Dvořáka bylo zřízeno jeviště nové, vymalované p. Dvořákem. Ve škole bylo v I. třídě 143 žáků, ve II. třídě 84 žáků a ve III. třídě 104 žáků, celkem ve škole 331 žáků.

            V Benešově se narodil novinář a realistický prozaik Karel Nový (†1980).

Bukovany – 56 domů, 481 obyvatel.

 

1891

            V Praze se poprvé otevřely brány „jubilejní zemské výstavy“ (na výstavišti v Královské oboře, na památku 100. výročí zemské výstavy ze září 1791). Výstavy se zúčastnili i vystavovatelé z Benešova.

            Při příležitosti této výstavy se konal i první sjezd československého hasičstva v Praze. Zúčastnil se i hasičský sbor z Benešova. Sboru od tohoto roku byla od ředitelství panství Konopiště dávána stálá podpora ve výši 60 zlatých. Okresní hejtmanství rozhodlo, že hasičský sbor v případě války bude zajišťovat převoz raněných z nádraží do vojenské nemocnice.

V celých Čechách začaly při přípravě na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, která se měla uskutečnit v roce 1895, vznikat tzv. Krajinné odbory pro přípravu Národopisné výstavy“. Také v Benešově vznikl Krajinný odbor, který měl navíc svoje odbočky zvláštní jednatelství v řadě míst na okrese, mimo jiné v Konopišti, Soběhrdech, Václavicích, Poříčí a Týnci nad Sázavou. Členové těchto odborů konali přednášky, putovali po vsích a farách, zpovídali pamětníky, zapisovali výsledky svých dialektologických a folklórních sběrů, prolézali zaprášené půdy venkovských stavení, pořizovali kresby, plánky a fotografie, aby mohli svůj region na výstavě co nejlépe představit.

Dne 7. 3. povodeň na řece Sázavě, v Čerčanech hladina vyšší o cca 450 cm.

Na Konopišti následník trůnu pokračoval v budování rozsáhlého parku – vídeňský císařský zahradník Karl Mössner a vrchní zahradník z pražské Královské obory Karel Rozínek. Jádro parku, jež měří přes 225 ha a patří k největším v Evropě, tvoří terasovitý park při východní a jižní straně zámku (Horní zámecký park - 1888) a květinová zahrada (Růžová zahrada - 1988). Kolem jádra leží sedm celků, spojených v anglický park (Šiberna – 1892 - 1893, Dolní zámecký park, V Syrých u Frýdku – 1898 - 1899, Tuškově – 1898 - 1899, Dianin sad – začátek 20. století, Nad kovárnou – začátek 20. století, Želetínská obora – u myslivny Želetinka – začátek 20. století).  K arondaci parkového komplexu byly připojeny sousední polnohospodářské pozemky patřící velkostatku a další půda zakoupená od soukromých majitelů. Byla vystěhována obec Žabovřesky. Jako náruživý lovec podřídil následník zdejší lesní hospodářství zcela chovu zvěře. Honitba na Konopišti byla tehdy pověstná. (V roce 1904 tu byli vystříleni poslední jeleni a v roce 1914 daňci.)

Narodil se Karel Chlupáč (†1968), profesor benešovského gymnázia, kulturní pracovník v oblasti literatury.

Z tohoto roku pochází kresba týneckého hradu od malíře V. Jansy.

            Od tohoto roku hrál na varhany v kostele svatého Václava ve Václavicích podučitel a později řídící školy Jan Šunda (Šíma). Od září byl ustanoven novým řídícím václavské školy Vincenc Bohdanecký, rodák z Nechanic, stalo se tak protekcí benešovského c. k. okresního hejtmana Ignáce Bohdaneckého. Školu opustil řídící učitel Jan Šturc, přestěhoval se na výměnek do č. p. 16 „U Křížků“. Zemřel dne 12. 9.

            Od tohoto roku vlastní Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově jatky.

            Obecním pastýřem v Krusičanech byl Jan Hájek z č. p. 6.

            Jednota sokolská v Benešově vyslala na druhý sokolský slet v Praze 31 členů.

V Krusičanech vyhořel „Kolandovský mlýn“ (č. p. 19). Dne 1. 11. byl mlýn vydražen, získala jej pražská banka. Novým majitelem se pak stal Jan Otčenášek, poté na mlýn přichází znovu rodina Kulíkova, po ní Vlčkovi a zcela posledním mlynářem byl manžel Vlčkovi dcery, mlynář Najman.

            František Ferdinand d’Este vybudoval v hradním příkopu nové medvědárium, v srpnu přivezl z Budapešti prvního svého medvěda za 100 zlatých, transport stál 74 zlatých.

V kostele sv. Jakuba a Filipa na Chvojně bylo zrušeno děkanství (bylo v zadní části kostela), byla zbořena zeď dělící loď od děkanství, loď byla zvětšena a byl přistavěn kůr. Kostel se rozšířil o bývalou obytnou část z podvěží. Arcivévoda František Ferdinand d’Este přivezl do kostela sedm cenných plastik madon ze 13. až 17. století, velké renesanční epitafy a další umělecká díla. Arcivévoda prý měl ke kostelu silný vztah, prý zde chtěl umístit svoji rodinnou hrobku a prý se zde modlil před svou cestou do Sarajeva.

V brodecké přádelně byly osvětlovací olejové lampy nahrazeny elektrickými.

Z iniciativy Hospodářského spolku pro okres benešovský byly zahájeny akce k založení zemské zemědělské školy benešovské, což se stalo v roce 1895.

 

1892

            V tomto roce byla provedena zásadní měnová reforma, tolarová měna byla nahrazena měnou korunovou, 1 rakouský zlatý se rovnal 2 korunám. Jedna koruna se dělila na 100 haléřů.

            Dne 6. 3. se uskutečnila v Neveklově společná schůze okolních hasičských sborů (Netvořice, Bělice, Stranné), za účelem zřízení nové hasičské župy pro okres Neveklovský. V listopadu byly ke schválení zaslány stanovy župy. 

Celý Benešov slavil v březnu 300. výročí narození Jana Ámose Komenského, celé město bylo osvětleno, na výšinách planuly ohně, město bylo vyzdobeno, hrály hudby a konaly se shromáždění – dne 27. 3. v hostinci „U knížecího znaku“ promluvil poslanec Emanuel Engliš o potřebách českého lidu, v hostinci „U Feuersteinů“ byla otevřena čítárna s díly Komenského a Masaryka a konala se akademie benešovských spolků za účasti městské rady, okresního starosty a Básníka Bohdana Kaminského. Mimo jiné byly vzneseny požadavky na výstavbu nemocnice a měšťanské školy pro dívky.

Pražské prapory pěšího pluku č. 102 byly přestěhovány z „Albrechtových“ kasáren na Smíchově do kasáren „Ferdinandových“ v Karlíně.

Dne 26. 6. se konala výborová schůze Společenstva mlynářů, pekařů, cukrářů a voskařů z okolí benešovského“, předseda T. Pokorný. Schůze vzala na vědomí založení Společenstva dne 11. 8. 1867 a rozhodla se uspořádat oslavy 25 výročí založení společenstva. Přísedící – F. Zika a J. Till.

Dne 2. 8. byl vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii, koruna nahradila rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kila zlata se razilo 3 280 korun, 1 zlatý předchozí měny se rovnal 2 korunám nové měny. Koruna se dělila na 100 haléřů, razily se mince 1, 2, 10 a 20 haléře; 1, 2 a 5 koruna (stříbro); 10, 20 a 100 koruna (zlato).

V tomto roce se František Ferdinand I. Rakouský d´Este se poprvé seznámil s hraběnkou Žofií Chotkovou, čímž následník rakouského trůnu vzbudil mezi šlechtou evropskou senzaci, když si za svou životní družku vybral pouhou hraběnku, nikoliv rovnorodou nevěstu (z vládnoucího rodu). Žofie Marie Josefína Albína Chotková, hraběnka z Chotkova a Vojnína, kněžna a vévodkyně z Hohenbergu (*1. 3. 1868, †28. 6. 1914) byla od roku 1888 dvorní dámou u rakouské arcivévodkyně Isabely, jejíž manžel Bedřich byl následníkovým vzdáleným strýcem. Místo do jeho dcery se následník zamiloval do její dvorní dámy, a proto nemohl dlouho získat císařův souhlas k sňatku. Ačkoliv hraběcí rod Chotků z Chotkova a z Vojínova dal v 18. století rakouským císařům mnoho významných služebníků, státníků, nebyl považován za „rovnocenný“ rodům vladařským (otec Žofie hrabě Bohuslav Chotek z Chotkova Vojnína, český místodržící, rakouský diplomat, †1896; matka hraběnka Vilemína z Vchynic a Tetova, †1886).  Teprve když následník neústupně trval na svém a obstál v roční oddalovací lhůtě, císař ustoupil, ale jenom pod podmínkou tzv. renunciace. Následník se musel přísežně zříci všech práv následnictví pro své potomky vzešlé z tohoto organického svazku. Stalo se 28. 6. 1900 a teprve potom se konal sňatek ve vší tichosti v úzkém rodinném kruhu 1. 7. na císařském zámku v Zákupech. Následníkova žena byla povýšena do knížecího (kněžna s oslovením „knížecí Milosti“), později vévodského stavu s přídomkem „z Hohenbergu“. Důsledky feudálních přežitků však pokračovaly a dvůr vystavil manželku následníka, tedy první osoby po císaři, přezírání a společenskému pohrdání. Proto následník přenesl svůj vlastní dvůr do vídeňského Belvederu a ještě více přilnul ke Konopišti.

Byl založen hasičský sbor v Mrači (15. 6., založení navrhl starosta obce Josef Škvor a pomáhal mlynář z Podmračí Václav Oulehla, ruční stříkačka, kolna na stříkačku byla u č. p. 4) a v Bedrči (14. 8., starosta František Kovář, velitel František Hrdina, první ruční stříkačka od firmy R. Smekal).

Narodil se Josef Kašpar (†1953), učitel hudby, regenschori, sbormistr benešovského spolku „Ozvěny“.

Narodil se Josef Trmal (†1954), první volený kronikář města Benešova, kulturní pracovník.

Benešovské zastupitelstvo rozhodlo o vybudování kanalizace, kanál z kasáren „zeměbrany“ měl „být proveden z rour litých z cementu a vápna kufsteinského ve formě vejčité“, majitelé domů hostinců si budovali přípojky sami.

V červenci blesk zapálil hospodářský dvůr Mariánovice, k požáru se seběhli konopišťští úředníci, okresní hejtman, důstojnický sbor místní posádky a benešovští hasiči, kteří požár uhasili.

Obecní zastupitelstvo v Benešově předložilo návrh na zřízení městského muzea.

            Výměrem Zemské školní rady v Praze ze dne 14. 5. bylo rozhodnuto o zřízení školy v Tismi a otevření školy dnem 1. 4. 1893. Tisem tak byla odškolněna/vyškolena  c. k. zemskou školní radou od školy ve Václavicích. Zatímně byl učitelem stanoven František Hernygl, vyučovalo se v prozatímně schválení třídě v č. p. 6.

            K brodecké přádelně byla postavena barvírna s moderním čištěním odpadních vod (čistící jámy s filtry).

            Obecním starostou a předsedou místní školní rady byl Jan Vaněček z č. p. 2. Dne 7. 9. byla zvolena první školní rada.

            Obecním hajným v Podělusích byl František Stejskal.

Dne 17. 11. bylo na honu pořádaném arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este 1 516 kusů zvěře.

 

1893

V tomto roce se poprvé použil název obce Zbořený Kostelec (úředně použito lidového názvu, jehož základem byl název z roku 1454).

Dne 1. 4. započaly na zámku Konopišti pod vedením proslulého restaurátora historických staveb v Čechách architekta Josefa Mockera hlavní stavební práce (skončily v závěru roku 1896), byl adaptován sál ve 2. patře severního křídla (rokokové divadlo, později obrazárna) na budoucí estovskou sbírku zbraní, ze starých stání v jižním křídle dolního nádvoří byla zřízena herna se zábavnou střelnicí, v protějším křídle byly upraveny prostory pro knihovnu a pánský kuřácký salon. Následně byly staré omítky na vnějších stranách zámku, korunní zdivo i krovy byly zvýšeny (nové kuželové, polokuželové či jehlancové střechy). Dále byla obnovena jihovýchodní nárožní věž, do původní středověké linie ustoupilo jižní křídlo, byla provedena nová vnější hrubá štuková omítka s příměsí drobných oblázků. Z okolí zámku byly odstraněny stavby – hospodářský dvůr se sýpkami a stodolami, kravínem a konírnou i s cukrovarem zmizely, správa velkostatku, lesní úřad, pivovar a lihovar byly přemístěny do Benešova. Také byla zbourána škola, další stavby i 23 domů obyvatel podzámecké vsi Konopiště. Zachovalo se jen několik hájenek a úřednický dům (dnes restaurace Stará myslivna), který sloužil také jako kantýna a vývařovna pro hosty a personál zámku.

Dne 7. 4. se v dnes již neexistujícím domku v areálu týneckého hradu narodil budoucí malíř Karel Veselý (Ing.). Jeho otec pracoval na konopišťském panství jako sedlář a čalouník a matka (švadlena) měla v Týnci obchůdek se střižním zbožím a galanterií.

V tomto roce měla dívčí škola na Karlově v Benešově 6 postupných tříd. Ještě v tomto roce byla VI. Třída dívčí školy rozhodnutím místní školní rady přeměněna na I. ročník měšťanské školy. Postupně do roku 1896 byl otevřen II. a III. ročník. Zpočátku řídil školu ředitel Starck, poté byl prvým ředitelem Josef Vlach, po něm Vojtěch Fencl, pak Karel Mach, Josefa Strupová a Vojtěch Pilous.

            František Ferdinand z Este nechal v Přibyšicích u silnice Benešov – Neveklov postavit výklenkovou kapličku Nejsvětější trojice.

První prapor pěšího pluku č. 102 se vrací z Bosny-Mostaru do Prahy a na jeho místo odchází třetí prapor, čtvrtý prapor je z Kotoru odvolán a vrací se též do Prahy.

            Na školu v Týnci nastoupil jako třídní učitel František Kozelka z Prachatic.

            Benešovská hasičská župní jednota Ostromeč se rozdělila na „Hasičskou župu Benešovskou“ pro soudní okres benešovský a na župu okresu neveklovského, která podržela označení „Ostromeč“. Nově utvořená hasičská župa Neveklovská (Sbory Neveklov, Netvořice, Bělice, Stranný) byla přihlášena v tomto roce u Ústřední zemské hasičské jednoty jako Hasičská župní jednota Neveklovská č. 69 se sídlem v Neveklově. 

            V neděli dne 6. 8. se konal III. župní hasičský sjezd v Benešově. Součástí sjezdu bylo cvičení školní na cvičišti a požární na Malém náměstí na dvoupatrovém domě č. p. 73 purkmistra Feuersteina. Cvičení se mimo jiných zúčastnily i sbory z Poříčí, Mrače a Benešova. Hrála hornická kapela Františka Ferdinanda z Este. Při požáru Kufflerovy továrny v Brodcích zasahuje SDH Mrač.

Lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově prodali manželé Zdeněk a Antonie Šimáčkovi dne 7. 11. manželům Bedřichu a Anně Prullovým.

Vyhořela brodecká přádelna (13. 6.), vlastník amsterodamská společnost, 250 zaměstnanců. Zachráněna byla jen kotelna, barvírna a dělnická ubytovna. Hasili hasiči z širokého okolí. Dne 6. 11. bylo povoleno postavit novou továrnu, větší a modernější.

            Starostou v Krusičanech č. p. 9 byl František Doležal.

            Tisem byla do této doby součástí politické obce Tvoršovice (Tvoršovice, Tisem, Mlýny) a byla přiškolena ke škole ve Václavicích. V tomto roce se obec rozdělila na dvě samostatné obce místní Tvoršovice a Tisem.

            Dnem 1. 4. byla otevřena v č. p. 6 škola v Tismi. Prvním provizorním učitelem byl František Henygl. Od 1. 9. zatímním učitelem a správcem školy se stal Hynek Táborský, stal se zakladatelem a pisatelem první Pamětní knihy obce Tisem.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Paris.

            V srpnu již žilo na Konopišti 9 medvědů hnědých – 7 samců a 2 medvědice. V té době byla odchována i medvíďata, která chodila volně po zámku a byla krmena mlékem. Později některé medvědy arcivévoda daroval svým známým a do ZOO Schönbrunn.

            Kostelníkem v Tejnici byl Antonín Dvořák a porodní bábou Anna Dvořáková.

            Starostou v Bukovanech byl Jan Kohout z č. p. 20.

            Krejčím v Bukovanech byl Václav Doležal z č. p. 53.

            Krejčím v Krusičanech byl Jan Doležal z č. p. 9.

            Mistrem krejčovským v Tejnici byl Antonín Šmídek z č. p. 11.

            Okresním hejtmanem v Benešově byl p. Pablasko.

            Kostelníkem v Tejnici byl Antonín Dvořák.

            Kaplanem v Tejnici byl Václav Pachl.

V červnu zachvátil textilní továrnu v Brodcích požár, oheň vznikl od přehřátého stroje, který zapálil bavlnu.

 

1894

            V Rakousko – Uherském zákonodárství o zeměbraně došlo ke změně, kdy z miličního vojska bylo zavedením dvouleté služby vojenské vytvořeno vojsko kádrové.

V tomto roce byl zhotoven v kostele sv. Václava ve Václavicích nákladem 250 zlatých postranní, gotický oltářík sv. Jana Nepomuckého. Zhotovil jej Martin Dvořák, truhlář v Neveklově. Farářem byl František Vaněček.

            Výroba lihu z konopišťského lihovaru byla na pokyn Františka Ferdinanda d’Este přenesena do Benešova, tím byly v Benešově dva lihovary vyrábějící surový líh (první byl v Pražské ulici, založen roku 1854).

            V Benešově ukončila činnost latinská škola.

Dne 1. 7. byla založena Česká průmyslová banky, filiálka v Benešově, jako filiálka Hospodářské úvěrové banky pro Čechy. Po splynutí s Českou průmyslovou bankou, byla založena Hospodářská obchodní společnost s s. r. o. v Benešově. Mimo jiné vedla komisionální prodej cukru, melasy, soli atd.

Založeny Spojené závody velkoobchod železářský, továrna na pluhy a zboží železné firmy Václav Suchánek a syn v Benešově.

Městská obec Benešov přestavěla dům č. p. 77 na dvoupatrový činžák s obchodem v přízemí.

Při Konopišťské ulici v Benešově byla postavena vila, později zvaná „Katuška“ (název po manželce jednoho z posledních majitelů Kateřině Kuželové). Návrh zpracoval benešovský stavitel Marcel Dusil, projekt slučuje historizující a secesní prvky, vila stojí na bývalé reprezentační „Zámecké třídě“. Vilu si nechal postavit poručík 102. Pěšího pluku Karl Heller. Vilu používalo benešovské gestapo a mučilo zde české vlastence, takže název také „Prokletá“.

V Benešově na reprezentační Zámecké třídě a z ní odbočující ulice k Šiberně byla postavena vila C. a K. poručíka Karla Hellera, projektoval benešovský stavitel Marcel Dusil, budova má historizující a secesní stylové prvky.

Od ledna byla v obecné škole v Benešově na Karlově zřízena I. třída měšťanské školy pro dívky, a to z VI. třídy dívčí. Správou byla dívčí škola oddělena od školy obecné chlapecké, která se musela spokojit jen s třídami v přízemí. Později se chlapecká obecná škola stala samostatnou a dívčí obecná škola byla spojena s měšťanskou.

V Benešově byl založen Okrašlovací spolek.

Okresní zastupitelstvo Benešov (v čele okresního zastupitelstva byl MUDr. Vladimír Haering, *1850, †1900) se dne 25. 10. usneslo o zahájení výstavby nemocnice, v nemocničním fondu bylo 20 804 zlatých a 35 000 zlatých se mělo zajistit půjčkou. Pozemek byl vybrán u týnecké silnice, západně od města Benešova. Stavební záměr obsahoval 4 budovy: hlavní budovu (patrová, pro 40 lůžek v místnostech po 8, 6, 3, 2 a 1 lůžku, chodby šíře 250 cm se měly používat jako denní místnosti, místnost pro operace, ordinace, správní kancelář, pokojíky pro opatrovníky nebo opatrovnice, kuchyňky, lázně a záchody (voda se studní, záchody zatímní); hospodářská budova (patrová, kuchyň, prádelna, spíž, výdejna jídel, mandlovna, sklad prádla čistého a špinavého, výdejna prádla, byt správního úředníka, vzdušné sklepy na zeleninu a potraviny, malá lednice, v patře byty pro jeptišky a malá kaple); infekční pavilon (přízemní, 2 větší místnost po 4 lůžkách, 1 lůžkový pokoj pro sledování, 1 lůžkový pokoj pro izolaci, kuchyňka, pokoj pro ošetřovatele, místnost pro prádlo a šaty, lázně, záchody); umrlčí komora (přízemní, vlastní komora pro dočasné uložení mrtvol, pohřební kaple, pitevna, místnost pro desinfekci šatů a prádla). Stavba však nebyla zahájena, nebyl dořešen pozemek.

V Benešově bylo formálně založeno Městské muzeum.

Na Konopišti byl zbořen renesanční dům správce, dříve obročního a vrátného, u dolní brány zámku. Byla přestavována východní věž, při přestavbě se věž začala nachylovat, před pádem věž zachránil stavební dozorce František Kinzl. Ve věži byly vybudovány tři nádrže na vodu (vodárna a rezervoár), které poháněly hydraulický výtah na vodní pohon. Výtah na vodní pohon, pohyb zajišťovala tlaková voda z místního vodovodu a kabinu uváděl do chodu vodní motor. Voda byla pumpována z čerpadlové stanice, umístěné v hospodářské budově pod hrází rybníka. Lankové ovládání se používalo v kabině a bylo velmi složité, výtah sloužil bez problémů. Kabina je bohatě secesně zdobena.

V Benešově vznikl první okrašlovací spolek v našem okolí. Spolek se zaměřoval na úpravu veřejných prostranství, náměstí a návsí, budování vycházkových tras, výsadbu rekreační zeleně, pečoval o drobné památkové objekty a přírodovědně cenná území.

            V souvislosti s přípravou na Národopisnou českoslovanskou výstavu v Praze proběhla ve dnech 10. – 12. 11. v Benešově Krajinná výstava, na výstavě byly předváděny sbírky z celého okolí a na ní byly vybrány i materiály do Prahy.

            V tomto roce byl hotov plán stavby železniční tratě č. 210 z Čerčan do Modřan s odbočkou z Měchenic do Dobříše. Předpokládaný náklad stavby byl 10 561 200 rakouských korun. Větší částí se zaručil stát a zbytek akcionáři stavebního družstva železnice. Při jednání o stavbě dráhy Čerčany – Modřany obce Týnec, Václavice, Pecerady, Chrášťany, Krusičany, Dunávice, Chleby, Chářovice a Podělusy požadovaly nádraží/zastávku na levém břehu Sázavy, přesto byla postavena na pravém břehu, ačkoli nestál most a přepravu přes řeku zabezpečoval přívoz. Navíc na levém břehu stála přádelna v Brodcích, válcový mlýn v Týnci a v Podělusích, Mickův mlýn na Brodcích a Kolandův mlýn u Krusičan. V Peceradech byla vybudována zastávka.

            Spisovatel Alois Jirásek (1851 – 1930) napsal román Proti všem, kde mimo jiné popsal srážku Táborů s vojskem Petra z Konopiště v roce 1420, vypálení města Benešova a bitvu u Poříčí nad Sázavou.

            Poklasným v Tejnici č. p. 2 byl Jan Zoula.

            Hostinským v Chářovicích č. p. 16 byl Jan Pazdera.

            Založena Okresní jednota živnostenských společenstev Benešov.

            Kovářským mistrem v Krusičanech č. p. 18 byl Matěj Šobíšek.

            Byla dokončena stavba nové přádelny na Brodcích.

            Místní školní radou v Týnci bylo zakoupeno za 600 zlatých místo pro novou školu. Starostou obce Krusičany byl Josef Pazdera, rolník z Chářovic, řídícím učitelem František Kozelka a farářem P. Karel Šoulavý. Plány na novou školu zhotovil Ludvík Štros, týnecký stavitel. Stavbu provedl stavitel Hromas z Neveklova. Stavba stála 33 015 zlatých, na náklady byla v dražbě prodána stará škola (za 6 005 zlatých kopil Marek Frišman ze Lbosína) a školní zahrádka (za 906 zlatých koupila Antonie Micková), též bylo rozparcelováno a prodáno školní pole za hotelem směrem k Janovickému potoku.

Připomíná se tzv. „týnecká ratejna“, později provozovna sklenářství.

            V Mrači se konal dne 17. 6. VIII. sjezd benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“ (mimo jiné sbory z Benešova, Mrače, Poříčí nad Sázavou). Za župního jednatele byl zvolen Poloprudský František

z Poříčí nad Sázavou, za pokladníka Václav Oulehle, mlynář z Podmračí) do roku 1920) a za župního technického dozorce František Poloprudský z Poříčí nad Sázavou (do roku 1901). 

 

1895

Dne 15. 5. byla zahájena Národopisná výstava československá v Praze, pak trvala pět měsíců, od jara do podzimu, zúčastnil se i hasičský sbor z Mrače. V důsledku národopisného zájmu v tomto období pak vznikla muzea v Benešově a Vlašimi.

            V polovině roku vychází hasičský časopis „Hasičské rozhledy“.

Dne 14. 12. byla zprovozněna místní železniční trať z Benešova do Vlašimi.

Byla dokončena stavba nové brodecké přádelny, byla vybavena novými stroji a uvedena do provozu, 340 zaměstnanců (před požárem 250 zaměstnanců).

V únoru zvolilo benešovské obecní zastupitelstvo na návrh městské rady spisovatele a básníka Svatopluka Čecha (21. 2. 1846 Ostředek, 23. 2. 1908) čestným občanem.

Dne 28. 5. odstoupil z funkce starosty Jan Hašek, rolník z Krusičan. Důvodem odstoupení se staly problémy účetnictví obce, které řešil i zástupce konopišťského velkostatku Theodor Kožaný. Novým starostou obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) se stal Josef Pazdera (do roku 1901), rolník z Chářovic (dříve první radní).

Dne 18. 11. bylo v Benešově zahájeno vyučování v dvouleté „Zimní škole hospodářské“, jen pro chlapce, vyučovalo se od listopadu do března, škola měla 4 místnosti v piaristické koleji.

V Benešově byl založen Spolek paní a dívek (později přejmenován na Ženský spolek).

Gymnasium v Benešově převzalo do své správy město.

Na Konopišti v dolním nádvoří byl zhotoven oblý neogotický rizalit, pokračovaly práce na střechách, obě průjezdní brány dostaly nová gotická ostění. Nově byl vyzděn příkop u dolní brány, na jižní straně zámku byly zřízeny nové terasy a klasicistní oranžérie byla proměněna v zasklenou kamennou verandu s arkádami. Celkově dostal zámek z jihu vzhled renesanční šlechtické rezidence severoitalského typu a z ostatních stran byl ponechán vzhled středověké pevnosti. Současně probíhaly práce uvnitř zámku, byly provedeny nové malby a tapety, položeny nové parketové podlahy a ukončena výzdoba místností. Na vnitřních úpravách se podílel architekt František Schmoranz (zkušený restaurátor historických staveb). V tomto roce byl do zámku zaveden vodovod a zřízena kanalizace.

Dne 29. 8. se v Úročnici č. p. 23 narodil Václav Klenovec, který byl legionářem na italské frontě. Obec Úročnice v této době patřila pod obec Bukovany, měly společné katastrální území. V té době měly Bukovany 58 čísel popisných se 420 obyvateli.

V Týnci se stal majitelem hospody č. p. 3 František Korbel (hospodu rozšířil o kulečník a velký sál).

Dne 16. července 1985 byl na zasedání obecního výboru v Bukovanech založen Hasičský sbor Bukovany. Členem obecní rady v Bukovanech byl i jako III. radní Žaba Jan rolník z Úročnice č. p. 15. Na tomto výboru byl ustanoven přípravný výbor ve složení: pan Josef Dráb z Bukové Lhoty, pan František Hanáček a pan Václav Přeučil oba z Bukovan, kteří přijímali v průběhu druhé poloviny července přihlášky a dne 4. srpna 1985 bylo přijato 20 členů, z toho 16 členů z Bukovan, 3 členové z Úročnice a 1 člen z Bukové Lhoty. Starostou Sboru byl zvolen pan Jan Kohout (starosta obce), jednatelem pan František Hanáček, velitelem pan Jan Pazdera. Vybavení – ruční kolová stříkačka, žebříky, háky, pracovní přílbice, plátěné pracovní blůzy, kovové píšťalky, pracovní opasky, modré slavnostní uniformy, celokožené opasky, bílé přílbice a povelky funkcionářů.

V Benešově byla založena zemědělská škola, po odborné stránce byla škola zařazena jako nižší, neboť studium bylo maximálně dvouleté, škola neměla od počátku školní statek.

V Benešově bylo rozhodnuto o výstavbě nové nemocnice Rudolfa a Stefanie dle plánu zemského výboru, stavitel architekt Marcel Dusil, odhad nákladů 31 000 zlatých získaných z nadací, sbírek a loterií.

            Arcivévoda František Ferdinand d‘Este vydražil usedlost č. p. 15 ve Václavicích.

            V Krusičanech č. p. 5 žil obuvník Josef Hubínek.

            V Bukovanech byl starostou Jan Kohout, prvním radním František Hamáček, druhým radním Josef Dráb z Bukové Lhoty a třetím radním Jan Žaba z Úročnice. Členové výboru – Václav Přeučil, Josef Ferštek, Jan Chrpa, Antonín Přeučil, František Dvořák všichni z Bukovan, Josef Kohout z Bukové Lhoty. V té době právo volit a být volen měli jen ti obyvatelé – muži, kteří platili daně.

 

1896

            V tomto roce se od katastrálního území obce Bukovany oddělilo katastrální území obce Úročnice.

            V Benešově byla zahájena stavba nové nemocnice Rudolfa a Stefanie, jednalo se o hlavní budovu, hospodářskou budovu a infekční pavilon.

            Dne 17. 6. se v Krusičanech strhla průtrž mračen, rozvodněný potok poškodil část obce.

            Dne 22. 9. se v Tvoršovicích narodil Zdeněk Štěpánek, otec byl hospodářským správcem na zámku, herec, scénárista, dabing, mluvené slovo, zpěvák, speaker, tituly (1926 státní cena, 1936 státní cena, 1951 státní cena, 1953 národní umělec, 1958 řád práce, 1963 řád republiky). Kariéra začala v kočovných divadlech, roku 1915 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády a účastnil se bojů na východní frontě, na podzim téhož roku byl zraněn a zajat.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan (typ Martin Zaus) v kostele sv. Václava ve Václavicích. 230)

V konkurzu na výstavbu benešovské okresní nemocnice vyhrál stavitel Marcel Dusil, stavba byla zahájena no podzim.

V Benešově začal se stavbou nového pivovaru František Ferdinand d‘Este, vznikl na místě sladovny a pivovaru.

V Benešově vznikla Veřejná lidová knihovna a čítárna (předchůdce dnešní Městské knihovny v Benešově).

Zemřel arcivévoda Karel Ludvík a následnictví rakouského trůnu přešlo na Františka Ferdinanda I. Rakouského d´Este. Na zámku Konopiště bylo zřízeno ústřední topení, elektrické osvětlení a rozšířila se vodovodní instalace a zvýšil se počet koupelen. Vedle schodiště ve středním traktu byl zřízen osobní výtah.

V Benešově byl založen klub národněsociální mládeže Havlíček a sociálně demokratický všeobecně vzdělávací spolek Pokrok.

Jednota sokolská v Benešově vyslala na pohřeb Otce národa Františka Palackého své zástupce.

V Benešově založeno dne 7. 10. usnesením obecního zastupitelstva Městské vlastivědné muzeum (Městské muzeum, Muzeum Podblanicka, Muzeum okresu Benešov) vliv Národopisné výstavy. Městská rada vydala muzejní stanovy. Musejní sbírky byly zpočátku umístěny v přízemí piaristické koleje.

Dne 7. 10. vznikla usnesením obecního zastupitelstva Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově.

V Konopišti byl přestavěn dům č. p. 4 stojící na hrázi „Zámeckého rybníka“, bylo to na pokyn arcivévody Františka Ferdinanda, přestavěl jej stavitel Emil Vrzal do dnešní podoby. Bydleli v něm zámečtí zahradníci a pomocný personál. Dříve (1840) zde byl obchod a dnes je tu pobočka Turistického informačního centra Benešov. Posledním soukromým obyvatelem domu byl pan Platil, který se staral o rybník.

            Narodil se dne 12. 1. Rudolf Sysel (†30. 4. 1945) spojka mezi ilegální skupinou benešovských komunistů a levicově smýšlejících dělníků v pracovním táboře v Konopišti, pomáhal rozšiřovat letáky.

            Na Brodcích č. p. 2 žil obchodník František Berka.

            V brodecké přádelně byl vydán „Pracovní řád pro přádelnu bavlny na Brodcích“. Byl postaven nový splav na jezu.

            Hostinským a řezníkem v Tejnici č. p. 3 byl František Korbel.

            Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Josef Kalina a šafářem na statku č. p. 1 Antonín Nevoral.

            Krejčím v Tejnici byl Josef Doležal z č. p. 17.

            Dne 7. 10. vzniklo usnesením obecního výboru Městské muzeum a Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově.

            Obecním pastýřem v Bukové Lhotě byl František Matějka z č. p. 6.

            Obecním pastýřem v Bukové Lhotě je František Matějka z č. p. 6.

Byl postaven mezi Týncem nad Sázavou a obcí Brodce železný železniční most přes Sázavu.

 

1897

Dne 18. 1. projel první slavnostní vlak na železniční trati Čerčany – Požáry (Prosečnice). Tak byla dokončena první etapa posázavské dráhy (název „Posázavský pacifik“ či „sázavský semmering“). Stavěla firma podnikatelů J. a V. Kovařovských z Prahy Braníka, stavbu začala v červenci 1895. Plány kreslil Ing. Josef Kovařík z Prahy. Trať měla vést původně po druhém břehu Sázavy (v Týnci mělo být nádraží na místě dnešního panelového sídliště), ale panství Konopiště prosadilo vedení tratě přes Poříčí nad Sázavou, okolo panských lomů na Svárově a v Peceradech, a to i přes stížnost zaslanou okolními obcemi na Zemský výbor Království českého.

V pondělí Svatodušní (7. 6.) byla posvěcena v Podělusích nová zvonička (vybudována dne 24. 4.) za velikého účastenství osadníků. Zvonek byl vyroben zvonařem Arnoštem Diepoltem z Prahy. Zvonička sloužila jako poplachový zvonec a jako umíráček.

Dne 18. 1. přibyla v okolí obce další železniční trať, do Týnce nad Sázavou přijel první vlak. Bylo to po železniční trati Praha – Vrané – Čerčany – Týnec – Světlá nad Sázavou. Vlak byl nazván „Posázavský Pacifik“. Celá trať byla zprovozněna v letech 1897 až 1903. Železniční stanice také umožňovala i telefonní spojení (i soukromníkům). Bylo zřízeno i železniční nákladiště v Peceradech pro tamní kamenolom a brodeckou přádelnu.

V tomto roce oficiálně potvrdil císař František Josef I. arcivévodovi jeho postavení následníka trůnu. Následně si zřídil vlastní vojenskou kancelář a od císaře dostal k dispozici vídeňský barokní zámek Belveder.

Benešovští sokolové začali cvičit „U nádraží“ (dříve „Na čápě“).

František Ferdinand d’Este dokončil v Benešově stavbu nového pivovaru, současně zrušil pivovar spolu s lihovarem a hospodářstvím na Konopišti, výrobu přenesl do Benešova.

Dne 2. 6. zahájila svoji činnost Veřejná lidová knihovna a čítárna v Benešově, založená v roce 1896.

            Dne 28. 9. se v Úročnici narodil Václav Franěk, který byl legionářem na italské frontě.

            Do konce roku byl bukovanský hasičský sbor vybaven tímto majetkem: 25 ks parádních blůz modrých, 23 ks píšťal kovových se šňůrami, 24 ks pracovních blůz plátěných, 20 ks opasků plátěných, 4 ks opasky kožené s plátnem, 4 ks opasky celokožené, 23 ks přílbice celočerné, 4 ks přílbice bílé, 2 ks trubačské burcovky se šňůrami, 4 ks povelky funkcionářů se šňůrami, ruční stříkačka na kolech, žebříky, háky, apod.

Při požáru v Mrači zasahovaly sbory z Mrače, Poříčí nad Sázavou, Soběhrd, Bedrče a Bukovan a 200 dělníků z kamenolomu. Hořel dům č. p. 14 a s pomocí větru pak dalších 9 čísel popisných a 21 hospodářských stavení.

Železniční budova v Benešově byla rozšířena o druhou výpravní budovu, která halou pokladen a čekárnou zvýšila komfort pro cestující. Pravděpodobně v této době ve volném prostoru mezi oběma výpravními budovami byla vybudována luxusní čekárna nákladem Františka Ferdinanda Rakouského d´Este. Dvorní čekárna je rozdělena na přední a zadní část, mezi ně je vestavěna komora pro obsluhu a hygienické zařízení. Dvorní čekárna je dodnes zvaná „císařský salonek“ a zachovala se bohatá štuková výzdoba a vysoká reprezentační kachlová kamna.

Benešovské piaristické gymnázium přešlo od piaristického řádu do správy města Benešova (jiné zdroje uvádí rok 1895). Důvodem byla skutečnost, že pro plynulý rozvoj gymnázia nestačily prostředky z původní vrchnostenské nadace, ani pozdější závazky benešovských měšťanů. Převzetí proběhlo současně s rozšířením o vyšší třídy. Gymnasium bylo v letech 1897 až 1901 rozšířeno na vyšší.

Byl založen benešovský pivovar, který sem z Konopiště přenesl František Ferdinand d‘Este (původní měšťanský pivovar koupil po krachu Občanské záložny v tomto roce za 91 000 zlatých). Arcivévoda do pivovaru investoval tak, že jeho technologie byly nejmodernější v Rakousku – Uhersku. Působil zde i estenský a Steindlerův lihovar, malá koželužna, flusárna, továrna na vatu a malá továrna na hospodářské stroje a strojírna.

Na Slovensku se narodil spisovatel Josef Sekera (†1972 v Benešově), nejdříve psal ve slovenštině, v I. světové válce válčil na italské frontě, nejznámější dílo Děti z hliněné vesnice.

Narodil se ing. František Malkovský (†1930), vojenský pilot, letec akrobat. Byl nazýván „králem vzduchu“, zřítil se svým strojem při zkušebním letu v roce 1930. Hrobka na novém benešovském hřbitově je dílem Julia Pelikána.

V benešovské radnici v č. p. 100 na Masarykově náměstí byla v zasedací síni umístěna první veřejná knihovna s čítárnou v Benešově.

            Obecním pastýřem v Krusičanech č. p. 17 byl Antonín Hájek.

            Dne 2. 6. zahájila činnost veřejná knihovna v Benešově (viz rok 1896).

            Na Chlístově byla postavena škola a Chlístova Žabovřesky byly odškolněny od václavské školy.

            Založen Spolek paní a dívek Benešov.

            Předsedou Společenstva řezníků a uzenářů v Benešově byl Josef Hřebíček.

            Do 15. 7. se v Tismi vyučovalo v místnosti v č. p. 6, dnem 15. 9. začalo vyučování v nové školní budově, kterou postavil stavitel František Mařík z Neveklova za 6 166 zlatých r. čísla. Se stavbou bylo započato dne 4. 3. Dodatečně pak byla za 900 zlatých provedena výstavba dřevníku a úprava okolí. Škola dostala č. p. 36. V Tismi v č. p. 26 byl hostinec a provozoval jej František Škvor.

Na Konopiště byla z Vídně přivezena zábavná střelnice se souborem pohyblivých a akustických mechanických terčů. Byly provedeny úpravy zámeckého rybníka dle projektů zahradních odborníků Josefa Mössmera z Vídně Karla Rozínka z Prahy. Kolem rybníka byla vytvořena okružní cesta dlouhá 2,7 km a přes přítok byl vybudován můstek, nazvaný podle jeho manželky „Žofiina lávka“. Současně bylo provedeno i odbahnění rybníka.

V tomto roce projel železnicí z Čerčan do Davle a odtud do Modřan první vlak. Železnice se stala dobrodiním pro textilní továrnu v Brodcích, neboť od železnice byla zřízena vlečka přímo do továrny.

V Podělusích byla dne 24. 4. postavena u statku Čelikovských kamenná sloupová zvonička. Zvonek do ní zhotovil zvonař Arnošt Diepold.

 

1898

             Tohoto roku byl opraven zevnitř děkanský chrám sv. Mikuláše v Benešově (roku 1902 i zevně, je to trojlodní gotická stavba s užším a nižším kněžištěm), který byl poničen husity v roce 1420 a 1648 Švédy.

            Byl založen hasičský sbor ve Václavicích (zakladatel a první velitel – Antonín Čermák, hostinský z č. 38, vozová stříkačka ruční).

            V Týnci byla zřízena četnická stanice s jedním mužem – Josef Gryc. V letech 1898 až 1899 probíhala stavba nové školní budovy.

V Benešově byla dokončena stavba nové nemocnice Rudolfa a Stefanie, jednalo se o hlavní budovu, hospodářskou budovu a infekční pavilon.

V Benešově byla rekonstruována budova (druhé poschodí) bývalé radnice (později berní úřad a okresní soud) a hodiny umístěné ve vížce budovy.

V Benešově vznikla „Okresní hospodářská jednota“.

Nový pivovar v Benešově měl výstav 48 000 hl piva. Pivovar byl tehdy „na výši doby“ a průkopníkem elektřiny v Benešově, neboť přebytečnou vyrobenou elektřinu dodával zemním kabelem k osvětlení nádraží a hotelu „Na knížecí“.

Hasiči z Bukovan se zúčastňují sborového cvičení v Přestavlkách a ve Václavicích.

            V Bukovanech na rozsetí silnic Benešov – Týnec a Bukovany  - Poříčí nad Sázavou byl postaven nákladem Františka Vňoučka, chalupníka z Bukovan, litinový (železný?) kříž osazený do kamenného soklu ohrazený zahrádkou. Kříž byl posvěcen dne 22. 5. za velikého účastenství zbožného lidu.

            Vedení benešovské filiálky akciové pojišťovny Riunione adriatica di Sicurta převzal po smrti poslance Jindřicha Franka Gustav Baumgartl.

            V Benešově byla na jaře dokončena novorenesanční stavba okresní nemocnice Rudolfa a Stefanie (dnešní hlavní budova vlevo při starém vjezdu do areálu nemocnice), dne 24. 3. byla slavnostně vysvěcena vikářem melounem z Postupic a dne 1. 4. otevřena. Při otevření byl jako jeden z prvních nositelů myšlenky zřídit nemocnici uveden MUDr. Emanuel Engel, někdejší místní lékař a mladočeský politik. Nemocnice byla postavena se 100 lůžky místo původně plánovaných 50, službu ošetřovatelek zabezpečovaly jeptišky, tzv. „šedé sestry“. V červnu provedli revizi nemocnice zemský zdravotní referent dr. Slanina a profesor Maydl, o nemocnici, primáři (MUDR. Václav Kamenický, chirurg ze školy Maydlovy, od roku 1896 I. sekundář nemocnice v Praze a operační elév chirurgické kliniky) a lékařích (sekundář MUDr. Antonín Blažek) se vyslovili velmi lichotivě. Císař František I. rozhodnutím ze dne 25. 5. Schválil osnovu zákona, kterým prohlásil okresní nemocnici arcivévodských manželů Rudolfa a Stefanie za všeobecnou veřejnou nemocnici.

Státní správa (okresní hejtmanství, okresní soud a berní úřad) koupila od Města Benešova dům č. p. 224 a 223, ve kterém byla od roku 1848 v nájmu. Poté přistavěla druhé patro.

Nová škola v Týnci nad Sázavou přestala vyhovovat, proto byla zahájena výstavba nové budovy č. p. 23. Základy začaly být kopány dne 27. 6. a dne 7. 7. byla slavnost položení základního kamene (je v severovýchodním rohu budovy). Na škole v Týnci učili – František Kozelka (řídící učitel), František Zelenka, Emanuel Svoboda, František Papušek, Stanislav Karas (učitelé) a Anna Helerová (industriální učitelka).

Okresním hejtmanem byl Adolf Heinz, okresním školním inspektorem Alois Schröck a starostou obce Krusičany byl Josef Pazdera, rolník z Chářovic.

Dne 5. 7. byl v Benešově založen ochotnický spolek Svatopluk. K založení spolku zaslal Svatopluk Čech „poslední obrozenecký básník“ dopis, ve kterém souhlasil s názvem spolku a blahopřál k jeho založení. Prvním vedoucím a režisérem byl pan Augustin Sýkora, majitel knihkupeckého závodu.

Poslední den v roce byla benešovská pošta napojena na novou meziměstskou telefonickou síť z Prahy do Českých Budějovic, najednou bylo možné hovořit s 36 městy Rakousko – Uherského mocnářství.

            Mlynářem v Krusičanech č. p. 19 byl Ottokar Kulík.

            Založeno Společenstvo kolářů Benešov.

            Byl založen Sbor dobrovolných hasičů ve Václavicích, zakladatel Antonín Čermák, hostinský, se stal i prvním velitelem. Téhož roku byla zakoupena vozní stříkačka s příslušnou výzbrojí pro 15-ti členný hasičský sbor. Náklad na zakoupení byl uhrazen prodejem obecního domku č. p. 48, který byl dříve získán prodejem části obecního lesa u Chlumu (pod silnicí) panství konopišťskému.

            Benešovský stavitel Marcel Dusil dokončil na jaře stavbu benešovské nemocnice. Dne 24. 3. byla nemocnice slavnostně vysvěcena vikářem Melounem z Postupic a dne 1. 4. otevřena.

            Dne 2. 2. se ve Veselí nad Lužnicí narodil Doc. MUDr. Adolf Fürst, budoucí primář na chirurgii v benešovské nemocnici a pozdější ředitel této nemocnice.

            František Ferdinand d‘Este nechal založit  v zámeckém parku zámku Konopiště Růžovou zahradu a postavit v ní nádherné skleníky pro teplomilné rostliny (stavba dokončena 1913), nosné konstrukce jsou litinové, půdorys je symetrický na střední osu s gradací architektonických hmot kolem nejvyššího středního skleníku pro palmy a s koncovými zděnými domky. V Týnci nad Sázavou byla zahájena stavba nové školní budovy, a to nákladem přiškolených obcí.

 

1899

            V tomto roce byl nad  obcí Úročnice u silnice na Chlístov vybudován litinový kříž s kamenným soklem, okolí bylo osazeno 4 lipami.

Dne 11. 1. v rodině týneckého pekaře se narodil František Bučina (†1994), učitel a malíř Týnecka. Záliby hudba a malování – krajiny z okolí Týnce, týnecký hrad a kytice (olej, tempera, akvarel).

V Týnci začal ordinovat první obvodní lékař – MUDr. Antonín Maxera. Dne 5. 9. Byla odevzdána do užívání nová školní budova.

            Začalo se vyučovat ve škole na Chlístově, žáci z Bukové Lhoty a Vidlákovy Lhoty sem začali chodit na místo do Poříčí nad Sázavou. Školu nechal postavit arcivévoda František Ferdinand d‘Este na místo školy v Konopišti, kde budova musela ustoupit zámeckému parku.

            Na zámku Konopiště byla zahájena přestavba kaple, plány zpracoval vídeňský architekt F. M. Fröda, jenž po smrti Josefa Mockera (†1899) převzal dohled. Sklípková klenba byla potažena štukem a opatřena malbou v beuronském stylu. Práce prováděl Christian Petersen, lavice v kapli zhotovil Václav Mráz. Pokračovala úprava zámeckého parku, pomáhal s ní vynikající botanik a zahradní architekt Camillo Karl Schneider, tvůrce parku u zámku v Průhonicích a jeho zaměstnavatel hrabě Arnošt Sylva – Tarrouca. Park byl obohacen o zahradní skulptury a historické kamenné architektonické články ze sbírky zděděné po modenském vévodovi.

            Okresní hospodářská jednota kmenová dává v Benešově podnět k založení Hospodářského družstva skladištního v Benešově. Ustavující schůze se konala dne 9. 7. v hostinci „Na Knížecí“, schůzi svolal dr. Ladislav Feršman, statkář a advokát v Benešov a Vendelín Bílý, profesor hospodářské školy. Za členy družstva se přihlásilo 83 zemědělců a upsali 199 podílů. Prvním předsedou se stal Karel Loula, statkář z Nespek a vedením agendy byl pověřen zemské hospodářské školy Vendelín Bílý. Dalšími starosty byli V. Oulehla, mlynář v Podmračí a František Žížala, rolník ze Skalice.

            Po valné h

romadě bylo složení výboru hasičského sboru v Bukovanech: starosta – Jan Kohout, velitel – Jan Pazdera, podvelitel – Antonín Přeučil, jednatel – pokladník – František Hanáček, zbrojmistr – František Hruška, členové výboru – Josef Hauzír, Vincenc Vnouček, Jan Hubínek, Antonín Vnouček, náhradníci – Václav Doležal a František Žaba (z Úročnice). Hasiči z Bukovan dne 18. 6. provedli v obci veřejné sborové cvičení, na kterém byl Sboru udělen župní diplom. V roce 1900 cvičil bukovanský Sbor ve Václavicích. Uspořádali též první hasičský ples v Týnci nad Sázavou a tzv. „věneček“ v Bukovanech.

            V Benešově na Karlově byla zahájena dne 1. 6. nástavba druhého patra dívčí měšťanské školy, projektant a stavitel Marcel Dusil, dokončeno 30. 9., cena 16 000 zlatých, nábytek 4 000 zlatých, v patře byly 4 učebny, 2 sborovny, kreslírna, kabinet.

Malířka Anna Maria Sequensová  rodačka z Benešova se stala profesorkou kreslení na Vyšší dívčí škole v Praze. Byla první ženou, které c. k. ministerstvo vyučování povolilo podrobit se zkoušce „na učitelství kreslení od ruky na školách středních“.

Dne 18. 6. se konal v Bukovanech sjezd župy Benešovské.

Dne 20. 6. se v Uherském Hradišti narodil Jaroslav Rybář (†1986), později obyvatel Týnce a zaměstnanec v továrně Ing. Janečka (hlavní účetní závodů v Týnci a na Brodcích), hrál v týneckém ochotnickém divadle a hlavně maloval a kreslil krajinu z okolí Týnce (olej).

V Benešově se narodil dne 30. 6. redaktor časopisu Pod Blaníkem a učitel Jakub Honner, autor knihy „Kubíček, kluk ze samoty“ a „Kubíček studuje a vojančí“.

            Dne 6. 8. se konala v hostinci Františka Korbela („U Korbelů“) ustavující valná hromada pro založení hasičského sboru spojených obcí Týnice, Brodce a Podělusy (původce myšlenky Jan Korbel z Podělus), sbor patřil k župě Benešovské. Zakládajícími členy s největším příspěvkem (50 korun) byli Rudolf Kaufner (majitel přádelny v Brodcích, první starosta sboru), Jindřich Micka (majitel mlýna v Týnci nad Sázavou), František Kulík (majitel mlýna z Podělus) a Jan Korbel (majitel hospodářské usedlosti z Podělus, místostarosta). Továrník Kuffner věnoval sboru hasičskou výzbroj. Ve spojení s hasiči se objevují i základy místní knihovny v Týnci. Protektorem byl zvolen arcivévoda František Ferdinand d’Este (pán na Konopišti a majitel týneckého dvora). Velitelem byl Ludvík Štross z Týnce, náměstkem Arnošt Horsák z Brodců, členové výboru – Jindřich Micka z Týnce, Antonín Loukotka z Brodců, Pavel Smolák a Antonín Šmídek z Týnice, František Kulík z Podělus, František Lesage, František Berka a Emanuel Göttlicher z Brodců. V říjnu byl zvolen zábavný a kulturní výbor pro pořádání zábav, přednášek, divadla a také k založení knihovny. První darované knihy jsou z prosince, první knihy byly i koupena a půjčeny. Knihovna byla umístěna v hostinci „U Korbelů“. Souhlas se zřízením spolku dalo c. k. místodržitelství v Praze dne 8. 9. První činní členové: z Týnce - Bohumil Cettl, Antonín Šmídek, Alois Dřízhal, Alois Šípek, Václav Dvořák, František Šípek, Alois Hrdý, Václav Šípek, František Korbel, Karel Smolák, Josef Koprolín, Alois Štěpán, Jindřich Micka, František Šíma, Josef Pivný, Jan Válek, Petr Veselý, Ludvík Štros; z Brodců - Václav Bittner, Rudolf Bittner, Josef Rada, J. Šešina, František Bažil, Ludvík Šimon, Josef Svoboda, V. Šíma, Theodor Franci, J. Šticha, František Šíma, V. Pelich, Josef Dráb, Karel Rusín, Alois Šíma, Antonín Vašák, Arnošt Horsák, J. Šíma, František Souček, Em. Zahradníček, Josef Šmídek, K. Zeman, Em. Göttlicher, Antonín Loukotka; z Podělus - Jan Korbel, V. Vaništa, Václav Urbanec, J. Zíma, František Vilímek, Josef Kudrna.

Dne 5. 9. odevzdal stavitel Josef Hromas z Neveklova do užívání novou školu v Týnci nad Sázavou. Dne 10. 9. ji vysvětil administrátor p. Lásko. V souvislosti s novou budovou byla od 1. 9. pětitřídní škola rozšířena o dvě definitivní pobočky při IV. A V. třídě.

Na podzim odchází velitelství 102. pěšího pluku s prvním, druhým a čtvrtým praporem do Tyrol (Trident a Levico).

Dne 8. 11. vydal městský úřad v Benešově stavební povolení ke stavbě velkého obytného novobarokního dvojdomu s hotelem, kavárnou, obchodem a poštou na rohu Velkého (dnes Masarykova) náměstí v Benešově (bývalé č. p. 163 – hostinec U černého koníčky či U Taliána a č. p. 164), projektoval Marcel Dusil benešovský stavitel. Stavebníkem byla Augusta rozená Reffée (vdova po Janu Schebekovi) a její manžel anglický šlechtic Bedřich Guitton de St. Quentin. Křídlo směrem do náměstí užívala dříve okresní hospodářská záložna a dnes česká spořitelna. (Dnes je komplex městského divadla, hotelu Pošta a spořitelny zařazen mezi „Pozoruhodné objekty města Benešova“.)

V tomto roce byla zestátněna pošta v Benešově, pošta stále sídlila v č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově, byla zde tzv. „dědičná pošta“. Posledním dědičným poštmistrem byl tedy Josef Renner.

            Město Benešov darovalo Jednotě sokolské pozemek na stavbu tělocvičny (otevřena 6. 9. 1903).

V Benešově byl založen Ochotnický spolek, později přijal název Svatopluk Čech.

Farářem Týnecké fary byl František Vaněček, do roku 1903, byl to spisovatel a žurnalista český. Také byl zvolen za kanovníka kapitoly Vyšehradské. Po něm byl farářem Vojtěch Kašpárek.

V Týnci nad Sázavou byl postaven tzv. Mickův dům (č. p. 5, v minulosti zde stála maličká škola) ve slohu české renesance (pseudorenesance) s fasádou a východním průčelím ozdobenými freskami a sgrafity od akademického malíře V. Klusáčka.

Duchovní správu kostela sv. Václava ve Václavicích přestal vést František Xaver Vaněček a od roku 1900 se stal farářem v Týnci nad Sázavou (Týnici).  Po něm v roce 1900 se stal farářem ve Václavicích Josef Čeřovský.

Ve Václavicích se konal župní hasičský sjezd okresu benešovského.

V Týnci nad Sázavou byla dokončena stavba nové školní budovy, a to nákladem přiškolených obcí. Později byla založena školní zahrada a venkovní tělocvična. Chod školy zabezpečovala školní rada, jejímž členem byl za obec Bukovany rolník a hostinský František Hamáček.

Dne 10. 6. obdržel od c. k. okresního hejtmana hostinský Josef Hruška koncesi k provozování hostinské živnosti v č. p. 32 v Peceradech (hospoda „V domku“). Domek vlastnil původně Antoní

n Hruška majitel hospody „Hořejší“ a ten domek prodal v dubnu hokynáři z Chvojínka, že v něm nezřídí hospodu. Následně, už v květnu téhož roku ji hokynář prodal bez podmínek Josefu Hruškovi (hospoda a řeznictví).

Postavením nové školy zanikla krusičanská obecná škola, byla v č. p. 1, v hostinci „U Radů“.

            Spisovatel Alois Dostál (1858 – 1934) ve své povídce Ze strastných dnů zobrazil zámek Konopiště v době, kdy patřilo Zdeňkovi ze Šternberka a bylo obléháno vojskem Jiřího z Poděbrad.

            Bývalá flusárna byla adaptována na hostinské místnosti.

            Do tohoto roku byla v č. p. 19 v Černíkovicích panská fořtovna/hájovna, od panství Konopiště ji koupil obuvník/švec František Kaňka. Poslední fořt byl František Vejmelka a k sobě měl 1 až 2 praktikanty.

            Arcivévoda František Ferdinand d‘Este vyměnil usedlost č. p. 15 ve Václavicích za kus les „V Záchlumí“.

            Bednářem v Černíkovicích byl Václav Fulín.

            Arcivévodským hajným byl Matěj Salátek z Pecerad č. p. 23.

            V říjnu, (na schůzi dne 25. 10.) brzy po založení Sboru dobrovolných hasičů v Týnci nad Sázavou, byl zvolen zábavní a kulturní výbor (9 členů – předseda Arnošt Horsák, velitelův náměstek) hasičského sboru a ten od prosince (9. 12.) začal shromažďovat knihy pro nově založenou knihovnu (do konce roku to bylo 33 knih), knihovna byla umístěna v domě „U Korbelů“. Nejdříve půjčovala jen členům spolku, pak i „veškerým třídám obyvatelstva“. Na schůzi bylo schváleno i založení pěveckého a dramatického kroužku).

            Založen Místní odbor Husova fondu pro Benešov a okolí.

            Někdy v tomto období (vyprávěl p. Vladimír Fulín z Benešova) jeho předek, pan Kliment, byl hajným na hájovně ve Vatěkově. Za dob arcivévody se po okolí potulovali různí lapkové a loupeživé bandy. Svůj lup ukrývali v kaverně na Chlumu. Jednou arcivévoda svolal svůj lesní personál a společně s četnictvem byl uspořádán zátah na loupežníky na Chlumu. Někteří byli zatčeni, jiní uprchli větracími šachtami a lup naházeli do zatopených částí štoly.

            Ve Václavicích se konal Župní hasičský sjezd okresu benešovského.

            V Týnci nad Sázavou byl postaven v novorenesančním slohu dům č. p. 5 „U Micků“ s bohatou sgrafitovou a freskovou výzdobou fasád od akademického malíře V. Klusáčka. Také byla postavena nová školní budova.

V Týnci nad Sázavou byla dokončena výstavba nové školy, v tomto roce byla i vysvěcena a současně bylo zahájeno vyučování.

Dne 3. 12. při mikulášské zábavě v Týnci nad Sázavou sehrál divadelní soubor při Sboru dobrovolných hasičů spojených obcí Týnice nad Sázavou, Brodce a Podělusy divadelní komedii o jednom jednání „Palečkovo dobrodružství“.

Dne 22. 12. knihovna SDH Týnec-Podělusy-Brodce koupila z Benešova první knihy do knihovny (předchozí byly darovány členy).

 

Konec 19. století

Na Chvojně byla postavena východně od kostela sv. Jakuba kamenná Boží muka sloupková, jedná se o import z Itálie, který zajistil Ferdinand d´Este (původně stála před kostelem). Je z mořského vápence, podezdívka je z cihel a na ní sokl z vápence. Pochází z 2. poloviny 15. století.

U silnice do Přibyšic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem, nákladem Josefa Haška z Přibyšic č. p. 8, kamenný žulový sokl zhotovili kameníci z Úročnice, sošku sv. Jana Nepomuckého přivezl Josef Hašek za Srbska za 1. světové války (později byla soška ukradena).

 V Krusičanech byla postavena kamenná zvonička cca 100 m od silnice do Netvořic.

Starostou obce Krusičany se stal Jan Korbel, rolník z Podělus.

U školy v Týnci nad Sázavou bylo zřízeno letní cvičiště a školní zahrada.

V  Chářovicích pak byla postavena u silnice do Týnce nad Sázavou zděná kaplička výklenková a na návsi kamenná zvonička.

V Mrači pak byl postaven litinový kříž s kamenným soklem u státní silnice (u kravína) a kamenný kříž u cesty Poříčí – Mrač.

V Pomněnicích byl u rozcestí postaven kamenný jehlan.

V Úročnici byla na střeše usedlosti č. p. 7 umístěna dřevěná zvonička, provaz vedl stropem do přízemí. Později byla zvonička přemístěna na dřevěný sloup na náves).

            V tomto období byl filiální kostel na Chvojně péčí a nákladem patrona jeho císařskou a královskou Výsostí pana arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este důkladně opraven a bohatě vyzdoben, a to způsobem neobyčejným. – Jeho výsost dala v kostele umístit staré oltáře, náhrobní kameny a jiné ozdoby, hlavně z Německa.

            V devadesátých letech byla zrušena fořtovna Želetinka a místo ní byla postavena budova lesní správy podle plánů stavitele Emila Vrzala. Přestěhovala se sem lesní správa arcivévodských lesů z podzámčí zámku Konopiště. Na budově je pamětní deska, na níž jsou zaznamenány počty ulovené zvěře arcivévodou na konopišťském panství v letech 1887 až 1913.

            V posledních letech 19. století byla na nádraží v Benešově postavena druhá výpravní budova, která halou s pokladnami a čekárnou zvýšila komfort pro cestující.

Později během úprav Konopiště následník trůnu František Ferdinand Rakouský využil volný prostor mezi oběma výpravními budovami pro stavbu luxusní dvorní čekárny (přední a zadní část a mezi nimi hygienické zařízení a komora pro obsluhu.

Na tvrzišti v Ledcích byly odkryty základy mohutné věže a nalezeny drobné předměty z 13. a 14. století – střepy nádob, hroty oštěpů, šipky, groš z doby Karla IV., aj.

Mlýn Brejlov držel rod Dolejších, pocházel ze starého mlynářského rodu ze mlýna v Březinách u Neveklova. Posledním majitelem byl mlynář Antonín Dolejš a jeho mladší bratr vlastnil polnosti. Mlýn společně zadlužili a o mlýn přišli. Mlynář zemřel a jeho žena s dětmi si koupila mlýn Brejlov, na koupi jí dle pověsti půjčily dvě židovky z Benešova. Mlýn koupila s hospodářstvím i cihelnou od Matfuse Smejkala.

V doškové chalupě č. p. 7 bydleli manželé Fialovi a v „Korbelově cihelně“ vyráběli cihly, cihelna stála při hlavní silnici pod poděluským rybníkem.

Do života Posázaví, Týnce a Brodců vstoupila stavba železnice, což umožnilo i rozvoj brodecké přádelny, suroviny se dovážely z dráhy a rozvážely po továrně pomocí úzkokolejné dráhy, vlak byl tažen zpočátku koněm.

V Podělusích v č. p. 10 v domě „U Zimů“ (stál nedaleko mlýna a patřil ke statku Zimových) měla v nájmu hospodu vdova paní Stárková (provdala se za pana Papouška, učitele z Krhanic).

Z tohoto období pochází kresba týneckého hradu od malířů Oty a Jindřicha Bubeníčkových.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář