Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 13 (4. doplněk) - rok 1860 až 1881

17. 12. 2012

1860 

            V roce 1860 byl zastaven, z důvodu krize, provoz lihovaru na Konopišti.

         Obecním pastýřem v Tismi č. p. 13 byl Jan Sešina.

        Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Václav Čížek a koňákem na č. p. 1 Vojtěch Kut.

          Žebrákem ve Vidlákové Lhotě byl František Hauzar z č. p. 8.

          Ponocným v Bukovanech byl Václav Žaba z č. p. 29 a šenkýřem v č. p. 4 Josef Šmejkal.

         Knížecím hajným byl František Kočí z Pecerad č. p. 27 a krejčím Jan Maršík z č. p. 10.

          V Tejnici byl mistrem krejčovským Pavel Smolák z č. p. 13, obuvníkem Antonín Burian z č. p. 15, koňákem na dvoře Tejnickém č. p. 1 Jan Víšek z č. p. 8 a mistrem kovářským Jan Jukl z č. p. 15.

          Založeno Společenstvo stavitelů Benešov.

          Tesařem ve Zbořeném Kostelci byl Jakub Turek z č. p. 11.

            V Benešově bylo otevřeno nižší gymnasium v piaristické koleji.

          Byl vydán Říjnový diplom a v roce 1861 oktrojovaná ústava (únorová ústava). Konečně byly vypsány obecní volby, v nichž v Benešově zvítězili příznivci liberálů, a obecním starostou se stal pokrokový lékař dr. Karel Ulrich.          

2. polovina 19. století

S Benešovem je spjata činnost malíře Viktora Barvitiuse (*28. 3. 1834 Praha, †9. 6+. 1902 v Praze).

1861         

V Benešově se narodil Josef Schneiner (†1932) starosta Sokola a za 1. světové války člen mafie.  V roce 1862 pak antropolog profesor MUDr. Jindřich Matiega (†1941). 229)

V Týnci nad Sázavou se narodil operní pěvec Karel Veselý (†1904) člen Národního divadla v Praze.

            V Žíňanech byla na návsi postavena kamenná sloupová zvonička z červeného pískovce.

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil dne 21. 9. Na den svatého Matouše Dr. Josef Scheiner, pražský advokát, sokolský pracovník od 18 let, spolupracovník M. Tyrše, později sokolský starosta a nejuznávanější ideový a organizační sokolský pracovník doma i v zahraničí.

        Výběrčím malomosteckého mýta u mostu přes řeku Sázavu v Poříčí nad Sázavou byl Pavel Doležal, který bydlel na tzv. „malém mýtě“, pekařem byl Jan Čeněk z č. p. 6 a místním školním učitelem Vincenc Peklo z č. p. 57.

        Mistrem kovářským v Tejnici byl Antonín Jukl z č. p. 15.

        Založeno Společenstvo obuvníků Benešov.

       Dne 21. 9. se v Benešově narodil Josef Emanuel Scheiner (otec Josef, zemský advokát; matka Juliana), později absolvent piaristického gymnasia, později člen Sokola, cvičitel, od roku 1906 starosta Sokola, advokát v Benešově, v říjnu 1918 byl jmenován nejvyšším správcem československých vojsk, člen Mafie, předsedal zednářské loži Fügner, †11. 11. 1932).

Profesor Karel Vladislav Zap (*8. 1. V Praze, †1. 1. 1871 v Benešově) se stal poslancem zemského sněmu za obvod měst Jílové, Vyšehrad, Kostelec a Benešov.

1862

Dne 31. 3. se v Benešově (dům č. p. 42 na malém náměstí) narodil MUDr. RNDr. Jindřich Matiegka, mezinárodně uznávaný vědec z oblasti fyzické antropologie, nauce o lidském těle, v demografii, nauce o složení a pohybu obyvatelstva. Publikoval v oblastech antropologie, archeologie a demografie, první docent (1897) a profesor (1904) v těchto oborech na české universitě v Praze. Byl též zemským zdravotním inspektorem a podílel se na pořádání Národopisné výstavy (antropologické oddělení).

V Benešově byl založen pěvecký spolek „Ozvěna“ (zakladatelé Josef Scheiner, Karel Ulrich, Jan Köhler, Václav Medal, Hynek Gabriel, František Kroner, František Horák, František Šípek).

         V Tismi v č. p. 24 provozoval hostinec Izák Engel.

         Hospodským v Tejnici č. p. 16 byl Vácslav Kříž.

        Dne 31. 3. 1862 se v Benešově narodil MUDr. Jindřich Matiegka (syn soudního adjunkta Josefa Matiegky, matky Elišky rozené Ebertové, †8. 4. 1941 na Mělníku). Byl to známý antropolog, založil nový obor – antropologie dítěte, založil Antropologický ústav v Praze, v letech 1929 až 30 byl rektorem magnifikem University Karlovy v Praze, vybudoval na universitě „Muzeum člověka“, dnes nese jméno Dr. Hrdličky.

        Šenkýřem ve Vidlákové Lhotě byl Matěj Salátek z č. p. 8 a tesařem Jakub Řepásek z č. p. 3.

          Založeno Společenstvo krejčích a oděvních živností Benešov a Pěvecký spolek „Ozvěna“ Benešov.

       Mistrem ševcovským v Šobyšovicích/Soběšovicích č. p. 4 byl Jan Hnilička.

         Obecním pastýřem v Poříčí nad Sázavou byl František Potůček z č. p. 47, Kadlecem Jan Novák z č. p. 23, mlynářem František Šimáček z č. p. 55, místním podučitelem Matěj Pilát z č. p. 14, zedníkem Václav Zeman z č. p. 23 a kostelníkem František Doležal z č. p. 32.

Ode dne 15. 6. Ignác Pospíšil vlastnil lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově syn a dědic manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ode dne 16. 4. byl provizorem této lékárny lékárník Václav Penk z Votic.

Narodila se Anna Šebestová (pseudonym Anna Ledecká, †1944).

Farářem v Týnci byl Jan Pelz.

1863

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil Artuš Scheiner (†1938 Praha), malíř a ilustrátor.

Narodil se JUDr. František Veselý (†1935), benešovský advokát, politik, senátor Národního shromáždění (1920), ministr spravedlnosti mladého československého státu, byl rovněž senátorem a spolupracovníkem Tomáše G. Masaryka v politické straně i v odboji.

V Poříčí nad Sázavou se narodil učitel, hasič a veřejný pracovník František Poloprudský (†1924).

V Úročnici byl postaven kolem roku 1865 dům č. p. 22 a 23. V domě č. p. 22 byl hostinec Jana Stojánka se sálem a lokálem. Později byl sál přestavěn na pekárnu a z lokálu zbyl jen výčep. 126), 74)

V době zpracování Stabilního katastru se obec Úročnice uvádí jako Aurocznitz a v obci byl 18 usedlostí (č. p. 1 až č. p. 18).

            Přestože Josefínský katastr byl po smrti císaře Josefa nejdříve zrušen, pak opět obnoven v pozměněné formě, stal se základem zdanění v Čechách až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost tzv. stabilní katastr.  Práce na novém katastru byly zahájeny počátkem 19. století a výsledkem těchto příprav byl císařský patent ze dne  25. 12. 1817, který stanovil souhrn pravidel pro založení stabilního katastru.

            Veškeré pozemky měly být zaměřeny, popsány a zobrazeny v katastrálních mapách. Byly roztříděny podle druhu kultur, jakosti a užívání bez ohledu na jejich držitele. Pro každou katastrální obec byla zhotovena (vytištěna) katastrální mapa v měřítku 1:2880 (1 cm = 28,8 m), v níž byly znázorněny obecní hranic, hranice pozemků, vyznačeny objekty (domy, stodoly, kostel, dvory, atp.) Pozemky byly označeny katastrálními čísly, kterými se lišily od předchozích čísel topografických, použitých v Josefínském katastru. Dále byly vytištěny tzv. indikační skizzy, určené ke zjišťování - indikování změn. Indikační skizzy jsou zakresleny na tvrdých čtvrtkách, které jsou vždy po několika listech navzájem spojeny. Jsou na nich zachyceny jednotlivé objekty ve vsi, názvy tratí, jména majitelů, parcelní čísla (rumělkou pozemkové parcely a tuší stavební) a popisná čísla domů. Jsou vybarveny následujícím způsobem: Modrá barva označovala toky, rybníky, jezera, hnědě byly zakresleny silnice, cesty a prostranství. Růžová označovala železniční pozemky. Domy a objekty byly rozlišeny podle toho, byly-li zhotoveny z kamene či cihel (červená), nebo z hořlavých materiálů (dřevo, sláma, hlína - žlutě). Zahrady při domech, sady (označeny navíc symbolem stromu) a kvalitní louky byly znázorněny sytě zelenou barvou, zatímco většina pastvin a lad (graficky znázorněny symbolem trávy) byla světle zelená. Lesy byly označeny šedou barvou a graficky symbolem jehličnatého stromu. Orná půda byla vybarvena žlutohnědou barvou. Měření a mapování bylo zahájeno v Čechách v roce 1826 a ukončeno roce 1843. Pro daňové účely byl určen čistý výnos, představující výnos držitele pozemku při obvyklém hospodaření v roce průměrné úrody na základě cen roku 1824 po odečtení nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování a sklizeň. Daň pozemková pak činila 16% z čistého výnosu, k tomu byla od roku 1849 uložena přirážka ve výši 1/3 daně a pak přirážka válečná, neboli mimořádná, rovně ve výši 1/3 řádné daně. Celková daň z pozemku pak se všemi přirážkami činila 26 2/3 % čistého výnosu.77)

            V Benešově se narodil Josef Scheiner, MUDr. (†?), advokát v Praze, politik, starosta ČOS (Dějiny Sokolstva). 220)

Narodil se v Benešově Jindřich Matiegka (†1941, Mělník), profesor antropologie a demografie na české Karlově universitě v Praze, patří mezi největší světové antropology, odborný spisovatel (Crania bohemica). 220) Nejdříve venkovský lékař, roku 1897 se habilitoval na filosofické fakultě české univerzity v Praze pro antropologii a demografii. Založil Antropologický ústav Univerzity Karlovy (1923) za hmotné podpory A. Hrdličky, vědecký časopis Anthropologie (1930) Hrdličkovo muzeum při Antropologickém ústavu Univerzity Karlovy. 223)

         Žebračkou v Chářovicích byla Barbora Škubalová z č. p. 13.

         Žebračkou v Krusičanech byla Barbora Pazderová z č. p. 6.

       Dne 18. 12. se narodil v rakouském Štýrském Hradci (Grazu) Jeho císařské Výsosti nejasnějšímu panu arcivévodovi Karlu Ludvíkovi (rodem Habsburk, byl bratrem císaře Františka Josefa) prvorozený syn František. Pokřtěn byl jako František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria, později přijal přídomek d’Este. Matka arcivévodkyně Maria Annunziata (rodem Bourbon).

       V Městečku se připomíná jako osedlý Jan Barochovský a Josef Zazvonil.

       V Benešově se narodil akademický malíř Artuš Scheiner (†1938).

V Benešově se narodil Artuš Scheiner (†?), akademický malíř, ilustrátor (Kocourkovští).  Dále František Veselý, JUDr. (†1935), advokát v Benešově, politik, bývalý senátor a ministr spravedlnosti. 220)

V Chlebích byla postavena naproti č. p. 23 kamenná kaplička.

1864

V roce 1864 byl vydán zákon o obecním zřízení a řádu volebním, což znamenalo dílčí změny v městské agendě. Městské záležitosti řídil obecní výbor a obecní představenstvo (městskou radu) v níž byli radní a purkmistr. V českých zemích byla zaváděna obecní samospráva. Tudíž Benešov se stal sídlem okresního zastupitelstva.

        Kovářem v Ouročnici č. p. 31 byl Josef Tožička a tesařem Václav Žaba z č. p. 19 a Jan Havlíček z č. p. 9.

         Šafářem na Konopišti č. p. 1 byl František Smrž.

        U kostela svatého Václava ve Václavicích byla provedena nová střecha. Byla opravena zeď okolo hřbitova, barokní vchodová brána před kostelem a zřízeno kamenné schodiště na svahu k ní.

        Zemřel václavský učitel Jan Hatlák, po něm se stal učitelem/řídícím Jan Šturc, jeho zeť a do té doby podučitel.

         Krejčím v Peceradech č. p. 11 byl Vácslav Kolář.

        V Tismi byl zprovozněn hostinec č. p. 24 – první hostinský Jan Vaněček.

     Farářem v Tejnici byl Jan Pelz a „zkoumanou bábou“ Kateřina Juklová.           

1865

Dne 1. 10. začalo v Benešově působit okresní zastupitelstvo. Prvním benešovským okresním starostou se stal Karel Drahotín Marie Villani (23. 1. 1818, 1883), šlechtic starobylého italského rodu, absolvent vojenské akademie ve Vídni, vlivem svých rodičů horlivý Čech, vlastenec. Mimo jiné byly členy – Antonín Frank (hospodářský ředitel na Konopišti), Václav Fulín (rolník z Václavic), Hynek Gabriel (benešovský měšťan)Josef Scheiner (advokát v Benešově), František Šípek (za Benešov) a Karel baron Villani.

V konopišťském cukrovaru byl pozastaven provoz (nedostačující technické vybavení, malý odbyt).

        Mistrem krejčovským v Tejnici č. p. 14 byl Jakub Škvor, mistrem obuvnickým v č. p. 14 Vácslav Šípek, hospodským v č. p. 3 Jan Matějček, převozníkem v č. p. 7 Karel Bažil, mistrem krejčovským v č. p. 12 Jan Tater, mistrem krejčovským v č. p. 18 Jan Finda, mistrem krejčovským v č. p. 2 Václav Vodička, mistrem obuvnickým v č. p. 11 Vojtěch Prošek, obchodníkem v č. p. 5 Moric Micka, ovčákem na dvoře v č. p. 9 Matěj Kaprál a ovčáckým mistrem Jan Šneiberg, koňákem na dvoře č. p. 8 Jakub Sládek, krupařem v č. p. 13 Jozef Stárka, sanytrníkem v č. p. 14 Matěj Šípek, továrním malířem v č. p. 2 Josef Germain, mistrem kolářským z č. p. 2 Jozef Krutský, mistrem obuvnickým v č. p. 2 Jozef Bylina, hostinským v č. p. 16 František Švec a mlynářem v č. p. 4 Karel Starka a mistrem mlynářským v č. p. 2 Karel Starka.

          Hospodským v Městečku byl František Matějček.

          Mistrem ovčáckým v Mariánovicích č. p. 2 byl Tomáš Šneiberg.

         Ponocným na Brodcích byl Josef Velebil z č. p. 1, brusířem na Brodcích č. p. 1 Jan Sattler a Sylvestr Karnet, mistrem provazníkem Ignác Junggraf, továrním dohlížitelem František Bittner a mistrem pekařským Jozef Trmal.

         Mlynářem v Kulandovském mlýně č. p. 19 byl Jan Vodička.

         Slouhou na Větrově č. p. 1 byl Matěj Vnouček.

         Obecním pastýřem v Bukovanech byl Pavel Bohata z č. p. 21.

      Obecním pastýřem v Peceradech byl František krása z č. p. 18 a hostinským v č. p. 22 Jan Bareš.

         Založeno Komorní sdružení Benešov.

         Připomíná se v Poříčí nad Sázavou žebračka Barbora Kaprálková z č. p. 5 a František Heřman mistr krejčovský z č. p. 60.

Bylo rozhodnuto o ukončení výroby v týnecké továrně na kameninu.

V roce 1865 byl vydán zářijový manifest.

        Farářem v kostele sv. Petra v Poříčí nad Sázavou byl Václav Malý.

1866

       Proběhla prusko-rakouská válka a dne 3. 7. došlo v bitvě u Hradce Králové k porážce špatně vyzbrojené a dezorientované rakouské armády. Pruská armáda vstoupila do Čech a do září 1866 okupovala i Benešov (pruská vojska z bitvy u Hradce Králové – 3. 7.). Ztráty v zemědělství, válečné útrapy, vysoká kontribuce, katastrofální neúroda a zavlečená epidemie cholery měly dopad i na Benešov a okolní obce. V těchto kritických chvílích však zůstalo české liberální hnutí věrné Vídni a čekalo od ní určité státoprávní nároky. Těch se nedočkalo ani v roce 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání.

V benešovském piaristickém gymnáziu se stala vyučovacím jazykem čeština ve všech předmětech.

         Mistrem krejčovským v Peceradech č. p. 21 byl Jan Vnouček.

         Mistrem mlynářským v Tejnici č. p. 2 byl Karel Stárka.

Benešovský purkmistr dr. Karel Emanuel Ulrich inicioval založení občanské záložny, jako svépomocného měšťanského ústavu.

V Benešově a sousedních vsí se začala šířit cholera, bylo to v souvislosti s následky Prusko – rakouské války. V srpnu mělo již 78 obyvatel infekční úplavici, v listopadu již 192 osob, z nichž 88 zemřelo. O nemocné pečoval městský lékař dr. Ulrich. Každá vesnice v okolí měla zřízenu „pohotovou světnici, kamž se ukládali nemocní, kterým se nedostávalo domácího posloužení, a byla ustanovena osoba k obsluze“.

            V tomto roce zanikla týnecká továrna na keramiku, a to s ohledem na silnější a levnější konkurenci. Sbírky týnecké keramiky z let 1791 až 1866 jsou uloženy v Městském muzeu v Týnci nad Sázavou. Jedná se o několik set výrobků z doby vrtbovské a lobkovické.

Na okraji obce Krusičany u silnice do Netvořic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem (dnes je to vedle pomníku padlých v I. světové válce). Další stejný kříž (litina, kamenný sokl) pak byl postaven u rozcestí silnice Úročnice – Týnec nad Sázavou.

V Benešově byla založena záložna.

V roce 1866 zemřel václavický farář Václav Alois Čermák a po něm nastoupil Roman Václav Voříšek, spisovatel český (až do roku 1886). 150)

1867

Dne 15. 11. Byly vydány zákony o spolkovém právu a spolčovacím právu, bylo umožňovat pořádat veřejná shromáždění občanů v uzavřených místnostech i pod širým nebem i veřejné průvody.

Dne 1. 12. byl vydán patent o „svobodné dispozici půdou“.

        Ve Václavicích se připomíná „poštovní posílák“ Hašek, zajišťoval poštovní služby a spojení s nejbližší poštovní stanicí v Bystřici.

      Založeno Společenstvo řezníků a uzenářů Benešov a Společenstvo mlynářů a pekařů Benešov.

       Volákem na velkostatku ve Vidlákové Lhotě č. p. 1 byl Josef Zelenka, Jakub Zelenka, Václav Vašák a Josef Havelka, zahradníkem František Mildner (z č. p. 9) a František Kohout pasákem.

Karel Drahotín Marie Villani se stal v tomto roce za Benešovsko, Vlašimsko a Neveklovsko poslancem českého sněmu.

Panství Tvoršovice i s Hůrkou a Ouběnicemi koupil v dražbě Jan Schebek, známý boháč a podnikatel stavby železničních tratí.  (Po jeho smrti si jeho žena Augusta rozená Reffée vzala za muže anglického šlechtice Bedřicha Guittona de St. Quentin, společně pak žili na zámku v Tvoršovicích.)

V říjnu získala městská rada v Benešově „Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí výměnou s Jindřichem Frankem za dům č. p. 227 na témže náměstí a zřídila zde radnici.

V Benešově přestaly fungovat „masné krámy“ v č. p. 227 na „Velkém rynku“.

1868

Benešov se stal sídlem okresního soudu, okresního správního úřadu a přestal být sídlem okresního smíšeného úřadu = správa i soudní moc (byl od 1855).

          Ve Václavicích vyhořela hospoda a sousední dům (stál v místě dnešního č. p. 27).

        V Tejnici č. p. 11 byl mistrem truhlářským Matěj Berka, v č. p. 7 převozníkem Václav Bažil, mistrem obuvnickým v č. p. 18 Jozef Kneisl, převozníkem v č. p. 7 Václav Bažil, volákem na dvoře č. p. 9 Václav Jahoda a v č. p. továrním malířem Jozef Germain.

        Krejčím v Chářovicích byl František Rathouský a mistrem truhlářským v č. p. 20 Matěj Berka.

         Kovářem na Brodcích byl Jan Rubeš.

         Hospodským v Chrástu č. p. 17 byl Jozef Bylina.

        Mlynářem v Podělusích č. p. 6 byl Matěj Stárka a mlynářským Václav Stárka.

        V Bukové Lhotě byla žebračkou Barbora Bernardova z č. p. 8.

       Obecná a měšťanská škola Týnec nad Sázavou – první doklady o ní.

       Založena Místní školní rada Benešov.

       Ve Vidlákové Lhotě byl kolářem Matěj Volek z č. p. 6.

Dne 27. 6. Byl vydán zákon o svobodné dělitelnosti a dědičnosti půdy, bylo povoleno volné podnikání v zemědělství.

Dne 5. 12. byla zavedena novým branným zákonem všeobecná branná povinnost, délka základní vojenské služby byly stanovena na 3 roky.

V Rakousku – Uhersku byl vydán branný zákon, který zavedl všeobecnou brannou povinnost a zajišťoval tak maximální využití branného potenciálu obyvatelstva státu.

Dochází k rozmachu národního hnutí, benešovští uspořádali sbírku na stavbu Národního divadla. Dne 12. 5. v Benešově slavnostně uvítali kámen z Blaníku, určený do základů Národního divadla, na něm byl nápis „Kdybyste mlčeli vy, kamení bude mluvit“.

Karel Drahotín Marie Villani byl znovu zvolen benešovským okresním starostou, ale nebyl potvrzen císařem vzhledem k policejním zprávám o jeho vlastenecké, proti rakouské, činnosti.

Dědicové po Janu Riedlovi prodali statek Tvoršovice Janu a Marii Šebkovým. Nový majitel zvelebil zámek v příjemné sídlo venkovské, krajinu i statek Tvoršovický, zřídil důkladné silnice, založil sady, urovnal stráně, vyplnil rokle, vysázel stromovím ovocným i lesním místa příhodná a přetvořil tak krajinu, dříve dosti zasmušilou, v rozkošný anglický park. K panství patřily i dvory poplužní Tvoršovice, Ouběnice a Hůrka. Rozloha půdy 906 jiter a 653 sáhů.

Městská rada Benešov se přestěhovala z pronajaté budovy č. p. 227 na Velkém rynku, patřící konopišťskému velkostatku, do budovy č. p. 100 na Velkém náměstí (dříve Velkém rynku, dnes Masarykovo náměstí).

V Benešově se zastavil průvod, který vezl kámen z Blaníka na stavbu Národního divadla v Praze.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou, od Karla Vocelky. 230)

            Obyvatelé Benešova a okolí patřili i mezi účastníky demonstračních táborů na Blaníku (červen a srpen 1868).

            Došlo ke zrušení krajů v Království českém a vznikly okresy. Okolí obce Ouročnice patřilo do okresu Benešov, okresní hejtmanství sídlilo v Benešově a okresní soudy byly i ve Vlašimi a v Neveklově. Okres Benešov sousedil s okresy: Praha – Smíchov, Praha – Vinohrady, Český Brod, Hora Kutná, Ledeč, Pelhřimov, Tábor, Sedlčany a Příbram.

V 70. letech 19. století byl zřízen po vítězství městské správy ve sporu s konopišťskou vrchností o varné právo Benešovský pivovar.

1869

            Dne 14. 5. vstoupil v platnost zákon o všeobecné povinné školní docházce, školní docházka byla prodloužena na 8 let. Školy byly zřizovány všude, kde „v okruhu jedné hodiny po dobu nejméně 5 let žije více než 50 dětí“.

            Dne 7. 8. byl zrušen spolek „Slovanská lípa“.

Bylo zrušeno povolování sňatků obecní správou a okresními úřady, zůstalo jen povolování sňatků mužům mladším 22 let (z vojenských důvodů) a cizím státním příslušníkům.

Podle mapy katastrálních území měla obec Úročnice 600 ha, lidnatost je vykazována v hodnotě 70-100. V té době se rozlišuje lidnatost u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 31,8 – 50 (11 obcí); 50 – 70 (26 obcí); 70 – 100 (22 obcí); nad 100 (12 obcí).

            Bukovany – 38 domů, 378 obyvatel; úročnice – 24 domů, 238 obyvatel; Buková Lhota – 19 domů, 146 obyvatel; Vidlákova Lhota – 11 domů, 126 obyvatel.

            Obec Úročnice se stala pod názvem Ouročnice osadou obce Bukovany (do roku 1890). Při sčítání lidu v tomto roce měla obec 238 obyvatel a 24 domů.

V Poříčí nad Sázavou byl postaven kamenný kříž u kostela sv. Petra a Pavla, který dle farní kroniky zhotovil tamní kameník Josef Tarc dle plánů ing. Wacha.

Karel Drahotín Marie Villani byl znovu zvolen poslancem do českého sněmu, nebyl však potvrzen císařem a ten si vynutil zvolení majitele Konopiště, Františka z Lobkovic.

Bylo zvoleno druhé okresní zastupitelstvo v Benešově, starosta Karel baron Villani, členové mimo jiných: Václav Fulín (rolník z Václavic), František Šípek, František Feuerstein (Benešov), Karel Ulrich (Benešov).

Dne 7. 8 (26. 7.) byl v Benešově založen tělovýchovný spolek Sokol (současně byly schváleny i stanovy THJ Benešov), měl 70 členů a starostou se stal dr. Otakar Mikeš, náměstkem Josef Daňhelovský, jednatel Antonín Friesse, pokladník Josef Müller. Zakladatelé: Otakar Mikeš, Jan Šalda, Antonín Friesse.

Byl obnoven provoz v konopišťském cukrovaru (33 strojů za zpracování cukru, 4 parní stroje, 3 parní kotel, vyrobeno 4 096 centů cukru, 115 dělníků a 12 dělnic).

Obec Tvoršovice se uvádí jako Tvořešovice (až do roku 1880).

         Nájemníkem v Ouročnici č. p. 22 byl Engel.

         Lesním hajným v Tejnici č. p. 2 byl František Smrž.

         Kovářem v Krusičanech č. p. 18 byl Václav Mach.

         Krejčím v Chářovicích č. p. 19 byl František Rathauský.

       Neštětice byly obcí pod názvem „Neštědice“. Chvojínek t. Chvojence je osadou obce Neštětice.

      Historický lexikon obcí uvádí – Ouročnice byla v letech 1869 až 1890 osadou obce Bukovany.

Začala se vydávat první periodická tiskovina regionu Benešov, byl to Okresní úřední list od c. k. okresního hejtmanství v Benešově.

V Benešově byla ustanovena sokolská jednota.

1870   

            V tomto roce byl zaveden civilní sňatek pro osoby, které nenáležely žádné státem uznané církvi, a pro bezvěrce.

Dne 7. 4. byl vydán koaliční zákon, povoloval sdružování dělnictva a přiznával právo na stávku.

Politickým úřadům (okresní úřady a magistráty) musely zavést matriky pro osoby bezkonfesijní (bez náboženského vyznání).

V tomto roce vycházel Školní věstník pro školní okres Benešovský.

Jan Karel z Lobkovic (zemřel na Konopišti dne 6. 6. 1878) postoupil své panství svému synovi Františku Eugenu knížeti z Lobkovic, toho času starosta okresu Benešovského, manžel Zdeňky Kunhuty z rodu hrabat ze Šternberka, dříve z Konopiště zvaných.

Karel Drahotín Marie Villani byl zvolen poslancem říšského sněmu.

Obecná škola na Karlově byla umístěna v přízemní budově č. p. 91 stojící u horní zvonice (škola „chudě se střechou šindelovou a částečně stropem prkenným“ a s 540 žáky, vyučovalo se proto v piaristické koleji a v soukromí).

          Mistrem kovářem ve Václavicích č. p. 36 byl Václav Svatek.

        Ve Václavicích v místě selského statku „U Šachů“, č. p. 19, se prý našlo mnoho „lidských hnátů“. V obci bylo 45 domů, oproti roku 1868 přibyl domek hrobaře.

     Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář František kroner z Benešova.

        Do Tismi byl převezen z Brejlovky (u Chlístova) domek, zde byl postaven a byla z něj zřízena panská hájovna, prvním panským hajným byl Micka.

       V Tismi bylo 27 usedlostí, většinou to byly dřevěné sruby. František Vašák z č. p. 32 si jako první ve vsi svoji dřevěnou boudu obezdil. Později oslepl a chodil s flašinetem. V této době se do Benešova jezdilo přes dvůr u č. p. 12, dále vozíčkem přes Janovický potok (co je nynější most). Když se potok rozvodnil, do Benešova se nemohlo.

       Obecním pastýřem v obci Václavice byl Josef Sešina, který si z tohoto zaměstnání později koupil v Nesvačilech větší usedlost.

        Hostinským v Tejnici byl Josef Kříž.

        První zmínka o Místní školní radě Poříčí nad Sázavou.

       Mistrem truhlářským v Tejnici byl Matěj Berka a pekařem v č. p. 2 Josef Váňa.

       V Městečku se připomíná jako osedlý František a Marie Bartákovi a Josef a Kateřina Mikulášovi.

V tomto roce bylo ve městě Benešov: 8 hostinců a hospod zájezdních, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskař, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčů, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři a 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík a 2 mlynáři. Průmyslové podniky: 2 továrny na vyrábění lihu, 1 parní mlýn, 1 akciová sladovna, 1 závod na zhotovování proutěného nádobí. Obchody: 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 obchodníci v střižném zboží, 8 obchodníků v obilí, 2 obchodníci v dobytku a 2 v kamenném uhlí.

V Benešově byla založena odbočka učitelské jednoty Budeč.

Benešovský Sokol se začal věnovat i ochotnickému divadlu (do roku 1880).

Podle nařízení z tohoto roku se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány (Numero cons.) Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp.

            Václavický farář Roman Voříšek zaznamenal místní pověst o farním kostele se hřbitovem v místě statku Šachova, která se vztahuje k místu nálezu koster („lidských hnátů“) na Velké straně ve Václavicích. 109)

            V Žíňánkách byla na návsi postavena kamenná zvonička z červeného pískovce.

            Na věž filiálního kostela na Chvojně byl umístěn zvon zhotovený v dílně dcery Karla Bellmanna Anny v Praze, na zvonu je latinský nápis s polovypouklým obrazem sv. Jana Nepomuckého.

V Mrači byla  postavena na návsi kamenná zvonička sloupová z červeného pískovce. Na ní je zvon s reliéfem sv. Václava. (V roce 2001 byly nově osazeny sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého z roku 1881.)       

Na okrese Benešovském se chovalo 1 317 koní (přes 3 roky starých), 261 hříbat (do 3 let), 51 býků, 1 319 volů, 4 698 krav (brémské, holandské, švýcarské), 3 065 telat, 2 osli, 6 977 ovcí, 342 koz, 984 prasat a 830 úlů včel.

Na okrese Neveklovském se chovalo: koní přes 3 léta starých 657, hříbat do tří let 134, býků 17, volů 679, krav 2 712, telat 1 781, ovcí 4 704, koz 206, prasat 377 a úlů 263.

Okresem vedly i říšské silnice Pražsko – Linecká a Pelhřimovsko – Jihlavská, která od té první odbočuje v Benešově. Území procházely i okresní silnice 1. Benešov – Konopiště – Václavice – Netvořice, 2. Benešov – Bedrč – Soběhrdy, 3. Poříčí – Čerčany.

Okres benešovský měl 25 817 obyvatel, 1 město (Benešov měl 3 000 obyvatel), 2 městečka, 153 vsí, které byly tvořeny 46 katastrálními a 36 místními obcemi.

Okres neveklovský měl 13 399 obyvatel, kteří bydlí v 1 městě (Neveklov), 2 městečkách a 79 vsích.

Zámek Konopiště měl kapli, divadlo, 2 veliké sály, 50 pokojů a komnat, 8 komor, 3 sklepy, studnu a další prostory. Z jihu přiléhá kuchyně, ovocná zahrada s bohatou zahřívárnou a prostranná zimní jízdárna. Pod zámkem stál pivovar, cukrovar, mlýn pod rybníkem, obydlí knížecích úředníků se zahradami. V Konopišti žilo 491 obyvatel v 26 číslech. Rozloha velkostatku Konopišťského byla 9 674 jiter 884 sáhů. Patřilo k němu 16 poplužních dvorů: Konopiště, Chvojno (Chvojen), Benice, Týnec, Poměnice, Vidlákova Lhota, Mariánovice, radíkovice, Poříčí, vysoká Lhota, Čerčany, Dlouhé Pole, Zlenice, Mrač, Ledce a Požáry.

Zemřel Karel Vladislav Zap (1812 – 1870), benešovský občan, účastník pražských událostí roku 1848, který svými překlady a historickými spisy, např. Českomoravskou kronikou, působil na vlastenecké uvědomění, což bylo v jeho době velmi cenné. Osvětu na poli historie i politiky šířil i jako středoškolský profesor.

V Úročnici bylo již 23 usedlostí (od roku 1770 přibyly usedlosti č. p. 19 až 23).

1871

Žabovřesky – veska, ¾ hodiny od Benešova, 80 duší v 8 domech.

Chlístov – víska, ¾ hodiny od Benešova, 56 duší v 6 domech.

Úročnice – ves, 24 domů, 227 katolíků.

Poměnice – dvůr poplužní u Chlistova, 149 duší, bývalo druhdy při něm sídlo rytířů Poměnických z Poměnic, připomínají se z nich k roku 1318 Radoš a Zdata z Poměnic, k roku 1317 Jan z Poměnic, 1440 Václav z Poměnic, byl na stavovském sjezdu v Čáslavi, r.

Do okolí obce se konečně dostala i železnice – dráha císaře Františka Josefa I., od tohoto roku je v provozu železniční trať Praha – Benešov – Tábor vedla okresem Benešovským od severu k jihu, byly na ní stanice v Čerčanech, Benešově a Bystřici.

V Benešově v ulici „Ke studánce“ pod železniční tratí byla postavena zděná kaplička se samostatným prostorem. Lidově zvaná „Boží dobrá voda“, první zmínka o kapličce je z roku 1681, to byl nad stávající studánkou postaven zděný výklenek, na toto nové místo byla přenesena při stavbě železniční tratě. 140)

Dne 1. 1. zemřel v Benešově (zde trvale žil od roku 1870, Vlašimská ulice č. p. 59, hospodářský objekt zvaný „U české koruny“ příp. „Na koruně“ nebo „Koruna“) profesor Karel Vladislav Zap (Zapp, *8. 1. 1812 v Praze v německé rodině), dost často pobýval v Benešově u své druhé ženy (Františka, vdova po jeho příteli Grimmovi, rozená Wolfová). Spisovatel a historik hlásící se k českému jazyku a národu (přítel Máchy, Jungmanna, Palackého, Hanky), překladatel z polštiny, ruštiny a z ukrajinštiny, redaktor „Památek archeologických a místopisných“, autor „Českomoravské kroniky“, „Vypsání husitské války“, „Popsání královského hlavního města Prahy“, první kniha „Popsání městečka Postupic“ a další „Zeměpis Čech, Moravy a Slezska“. Na objektu byla z iniciativy studentstva umístěna pamětní deska (nyní v muzeu). Později po něm byla pojmenována i ulice. Má hrob na starém hřbitově v Benešově. 220)

Dne 23. 7. byl v monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah.

V Benešově zemřel František Šípek (*1822), opoziční poslanec zemského sněmu království českého, má hrob na starém hřbitově v Benešově.

Zemským poslancem za Benešov se stal konzervativní český historik Václav Vladivoj Tomek.

         Majitelé panství Tvoršovice Jan a Marie Šebkovi koupili v Tismi usedlost č. p. 16. Bydlel v ní panský zahradník.

        V č. p. 15 v obecním domku v Tismi byla kovářská dílna Matěje Kohoutka.

         Ve Vidlákové Lhot se připomíná žebrák Václav Kumšta z č. p. 9.

         V Krusičanech byl kovářem Václav Mácha z č. p. 18.

        V září dorazil do Benešova od Tábora první vlak a od prosince se dalo cestovat i do Prahy.

        Na dvoře Tejnickém č. p. 9 byl ovčákem Josef Sešina a volákem Ignác Holoubek.

         Na dvoře Ledeckém č. p. 1 byl koňákem Jakub Žaba.

         Na Brodcích č. p. 1 byl mistrem krejčovským Václav Novák.

      Páter Filip Burgerstein (*1827, †1898) byl dne 8. 3. Nejjasnějším patronem knížetem pánem Janem z Lobkoviců na faru Tejnickou presentován a dne 11. 3. kanonicky investován veledůstojným pánem Vojtěchem Hronem, Knížecím arcibiskupským kancléřem, do Tejnice přijel dne 19. 3.

„Masné krámy“ v Benešově (č. p. 227 na „Velkém rynku“) prodalo konopišťské panství městu Benešov (od roku 1850 zde byl v nájmu městský úřad; poté co ponechal č. p. 223 a 224 erárním úřadům).

            Od tohoto roku farářem Týnecké fary byl Filip Burgerstein, do roku 1882.

1872

            V Benešově byla založena akciová sladovna a tržnice na plodiny a byl zřízen i první měšťanský pivovar. O 25 let později jej za 91 000 zlatých koupil arcivévoda František Ferdinand d‘Este.

            Z tohoto roku jsou okna kostela svatého Filipa a Jakuba na Chvojně.

            V Týnci nad Sázavou se narodil básník Karel Babánek (†1937).

            Záložna v Benešově byla řízena starostou Františkem Urbanidesem.

            V Benešově zemřel dne 1. 1. archeolog Karel Vl. Zap (pohřben na starém hřbitově).

Dne 17. 2. se v Benešově „na stanici“ narodila Anna Maria Sequensová  (otec Václav Sequens, „ingenieur“ u dráhy císaře Františka Josefa I., přednosta benešovského úseku železniční trati. Anna absolvovala umělecko – průmyslovou školu v Praze jako žačka profesora Schikanedra. Malovala květiny, portréty, hlavně akvarely, pastely a kvaše.

Škola v Poříčí měla dvě třídy a 322 žáků.

        Chrám Páně kostel svatého Šimona a Judy v Tejnici byl o loket zvýšen, rákosový strop stržen a zklenut, presbyterium vymalováno, všechny tři oltáře a kazatelna znovu natřeny a pozlaceny, 2 postranní oltáře svatého Jana Nepomuckého a Panny marie dostaly nové obrazy, nová střecha a krovy na kostel a věž.

V tomto roce byl rekonstruován týnecký kostel sv. Šimona a Judy, zdi lodi i presbyteria byly zvýšeny a sklenuty, novou střechou opatřeny, vnitřek omítnut a nabílen, oltáře a kazatelna nově pozlaceny, věž plechem pobita. Vše hradil nákladem 4 000 zlatých ze záduší farář Filip Burgerstein. Kaplanem v Týnci byl František Šilha.

1873

Farní osada Vácslavická včetně vesnice Úročnice čítá 1431 katolíků, 38 židů, náležejí k ní místa:

„1. Vácslavice, jindy město, nyní ves, 5/4 hodiny západně od Benešova, 3/4 hod. od Konopiště, v půvabném údolí mezi horami nad potokem Janovickým, zde Kozlovským zvaným. Jihozápadně vypíná se nad vsí lesnatý vrch Chlum; na západ vystoupá nižší Hůra bohatá na houby; na jižním úbočí Hůry slove podnes jedno místo "na šibinkách," upomíná to, že město za starodávna vykonávalo hrdelní právo. Jihovýchodně zvedá se vrch na Vinici, někdy vinice, nyní v role pro­měněná. Pod tím vrchem jest známé odedávna místo Višňové, které roku1342 Karel (potomní císař), Vladisla­vicům za občinu daroval. Na jihu zírá přívětivě do údolí táhlý vzdělaný vrch Chvojenský s úhledným koste­líkem. V západním konečně pozadí strmí nad krajinou král zdejších vrchů Neštětická hora (281.12°Δ), položená za Chlumem a Hůrou.

Ves čítá 43 čísel domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké a 12 menších chalupníků, 10 domkářů, kovárnu, faru a školu s 433 katolíky, 25 židy a 85 žáky.

a) Farní chrám svatého Vácslava povznáší se na návrší, obklopen hřbitovem, stavba prastará, slohu goti­ckého, však jednoduchá. Vnitřek jest přívětivý, pro­stora obmezena. Po straně epištolní přistaveny jsou zároveň s původním čtyrhranným presbyteriem zákristie a nad ní kamenná věž s novou jehlancovitou střechou. V té visí tři zvony s těmito nápisy: Na velkém: Markus - Matheus - Johannes ­ - Lukas. Na prostředním: J. W. K. (ühner) 1778. Na malém z r. 1434: Anno Domini MCCCCXXXIIII lit tento zwon we gmeno božie i matky božie.

b) Fara vedle kostela roku 1846 nově vystavená. Osada Vácslavická byla totiž, tak jako všecky okolní, až do roku 1623 faráři utrakvistickými spravována, po od­chodu, posledního z nich osiřela, i byla v následujícím čase až do roku 1842 duchovenstvu Benešovskému pod správu dána, které v kostele Vácslavickém šestkráte do roka služby boží konalo. Mezi tím stará fara spustla, pozemky a důchody farní vykázány dílem k záduší, dílem farářům Benešovským. Dne 17. května 1842 kníže Jan z Lobkovic duchovní správu ve Vácslavicích po asi 220 letech obnovil a duchovního přiměřeně nadal. Dne 27. dubna 1854 byla lokálka za faru vyvýšena. Prvým fará­řem byl Josef Tichý (1842-1850), známý český básník. Jeho nástupce, farář Josef Čermák, (1850-1866) da­roval českému Museu vzácnou starožitnost, byzantinský bron­zový křížek, nalezený na poli za farou. Křížek jest vnitř dutý k uschování svatých ostatků, výška I" 9"', šířka I" 1"', a pochází aspoň z 12. století. Na přední straně stojí Spasitel rukama roztaženýma a nohama vedle sebe na podstavku, maje okolo beder krátkou suknici. Nad hlavou ve zvláštním kříži monogram ICXC (Iησους Χριστός). Na zadní straně matka Boží v dlouhé říze, majíc ruce dlaněmi ku předu jako k žehnání pozdviženy, nad hlavou jednoduchý kříž. V obou ramenou kříže mo­nogram Marie: MP – ΘΥ (Μήτηρ Θεου). V seznamu musejním poznamenán jest číslem 125.

        Nynější farář od roku 1867 jest Vácslav Román Voříšek milovník vlasteneckých dějin a starožitností, jenž má přední zásluhu o zachování Rukopisu Zelenohorského, jakž obšírně dočísti se lze v životopise jeho v "Slov­níku naučném" X. dílu strana 1259.

 c. Škola, roku 1810 vystavěná, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. Škola jest jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo to z Chlístova, Žabovřesk a Tisemu.

Vácslavice jsou rodištěm proslulého kněze a peda­goga, jakož i českého spisovatele Josefa Slavína Votýpky, narozeného 10. října 1802, jehož otec zde byl učitelem; skonal na faře své ve Hbitech u Příbrami jako vikář dne 14. září 1870. Životopis toho výtečného muže najdeš v "Naučném slovníku". Také Jan (Ivan) Šach, český spisovatel a básník, který nyní na dívčí škole v Záhřebě působí, narodil se zde 4. června 1825, jest syn představeného obce Josefa Šacha, nyní (roku 1873) 76letého starce.

2. Kozlé, samota nedaleko zřícenin hradu Kozlého, mlýn, 1 statek, 2 domy s 16 katolíky.

3. Přibýšice, ves pod vrchem Chlumem, 3/4 hod., kdež bylo dříve 7 svobodníků, nyní 24 domů, 297 kat., 3 židé. Na Chlumě, 1332' vysokém, bývaly stříbrné hory, posud spatřuje se stará štola do vrchu vehnaná, se šachtou 14° zhloubí, nyní zasypanou. Lid jí říká vůbec kaverna. Nynější kníže pán František z Lobko­vic dal cestu ku kaverně opraviti a vchod dveřmi zavříti.

            4. Vatěkov, ves, 8 domů, 113 kat.

            5. Úročnice, ves, 24 domů, 227 kat.

           6. Brejlovka, samota, 8 kat.                         

            7. Zbožnice, ves, 8 domů, 76 kat. Při vsi stojí boží muka s obrazem sv. Floriana, ku kterým se každo­ročně v neděli po sv. Florianu průvod koná. Z okresu Neveklovského náležejí k faře dvě vsi Chrašťany s 242 kat., 7 židy, a Hrušice (Hamry) s 31 katolíky.“  Literatura 1).          

Rok 1873 je rokem založení Tělocvično – hasičské jednoty Benešov (u benešovské tělocvičné jednoty Sokol byl zřízen hasičský odbor, stanovy schváleny již 26. 7. 1869). Město Benešov předalo jednotě veškerý městský hasičský inventář. Prvním starostou byl benešovský purkmistr MUDr. Karel Emanuel Ulrich. 10)

Poslancem zemského sněmu za města Benešov, Jílové, Vyšehrad, Kostelec nad Černými lesy se stal benešovský občan dr. Karel Emanuel Ulrich.

         V Pomněnicích byl poklasným Tomáš Reisima.

       Starostou obce Chrášťany byl do roku 1903 Jan Vilímek, před ním byl rolník hruška a před ním V. Skopec.

         Na Větrově byl kamnářským mistrem a hrnčířem František Pohůnek z č. p. 7.

         V Malých Žíňanech se připomíná tesař František Zeman z č. p. 1.

V Benešově byla zřízena akciová sladovna a posléze v roce 1896 pivovar.

1874

Ode dne 4. 3. Ignác a Hynek Pospíšilovi vlastnili lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově synové a dědici manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ti ji dne 22. 9. i s lékárenským oprávněním prodali lékárníkovi Františku Schnöblovi.

Obecní škola v Benešově měla 4 třídy a dvě souběžné (paralelní) se 431 žáky z Benešova, Myslíče, Radíkovic, Nechyby, Skalic, Podhájí obojího, Jírovic, Mariánovic, Dlouhého pole a Bohušic.

Děkanem děkanství Benešovského je František kroner, spolu „střídník“ čili vikář Bystřický, řídí duchovní správu spolu se dvěma kaplany.

           Založena Řemeslnicko – živnostenská beseda Benešov.

          Dne 4. 1. se v č. p. 25 v Mrači narodil František Pilát (†6. 11. 1942), skladatel, trumpetista, dlouholetý člen České filharmonie, hudební pedagog, napsal cca 100 tanečních, pochodových a lidových písní.

Týnecká obecná škola byla rozšířena na dvoutřídní.

Obvod Okresního hejtmanství v Benešově zahrnoval okres benešovský, Vlašimský a Neveklovský. Na severu hraničil s Černokosteleckým a Jílovským okresem a na jihu s Votickým okresem.

Město Benešov bylo řízeno 1 purkmistrem (Mdr. M. Ulrich), 4 radními a 19 výbory. Leželo 6 ½ poštovní míle od Prahy na Linecké silnici, 1120 stop nad hladinou severního moře. Mělo 3 800 obyvatel (mezi nimi 150 israelitů, 8 akatolíků). Ve městě bylo 8 hostinců a zájezdních hospod, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskář, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčích, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři tesaři, 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík, 2 mlynáři, 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 se střižným zbožím, 8 s obolím, 2 s dobytkem a 2 s kamenným uhlím.

Benešov měl 8 výročních trhů čili jarmarků a po celý rok týdenní trhy (ve čtvrtek). Výroční trhy – 1. Na den obrácení sv. Pavla (dle výsady císaře Ferdinanda IIi od 20. 12. 1630), 2. Na den sv. Josefa (dle výsady od císaře Leopolda I. ze dne 5. 9. 1679), 3. Na den sv. Filipa a Jakuba (od krále Vladislava II, ze dne 1. 9. 1489), 4. Na den sv. Antonína Paduánského (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 5. Na den sv. Anny (od císaře Karla VI. (ze dne 11. 3. 1718), 6. Na den sv. Matouše (od krále Vladislava II., ze dne 1. 9. 1489), 7. Na dne sv. Rafaelea archanděla (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 8. Na dne sv. Ondřeje (od císaře Leopolda, ze dne 5. 9. 1670).

Benešov je sídlem vládních orgánů, c. k. okresního hejtmanství, okresního soudu, berního komisariátu, listovního a stavitelského úřadu, telegrafního a poštovního úřadu, stanice četnictva, advokátství a notariátu, dvou lékařů a 1 lékárny; dále je zde záložna občanská, pěvecký spolek Ozvěna, spolek tělocvičný Sokol, spolek hasičů a. j.

Na okrese Benešovském bylo 5 lihovarů (2 v Benešově), 1 cukrovar (Konopiště), 10 cihelen, 3 vápenice, 6 pivovarů, 2 přádelny na bavlnu (Brodce – Pecerady, Postupice), 1 parní mlýn (Benešov), 2 skelné hutě, 1 sladovna (akciová v Benešově), závod na výrobu proutěného zboží (Benešov) a 1 škrobárna (Tvoršovice). Na okrese Benešovském bylo cca 24 000 katolíků, 500 akatolíků vyznání helvetského, 700 židů. Farní kostely – 9 (mimo jiné Benešov, Poříčí, Václavice), filiální kostely 5 (mimo jiné Chvojno, Ledce). Na okrese Neveklovském byl farní chrám v Týnci. V Benešovském okrese bylo 15 národních škol a 1 nižší gymnázium (Benešov).

            Stav obcí v roce 1874:

a)    Katastrální obec Bedrč -

Bedrč – ves, 111 katolíků, 38 helvetského vyznání, 8 židů, 17 domů, dvůr poplužní, stranou myslivna Tužinka.

b)    Katastrální území Benešov –

Benešov

c)    Katastrální obec Bukovany –

Bukovany – ves, 386 katolíků a 10 židů v 35 domech, stranou myslivna Taranka.

Lhota Buková – ves, 136 duší v 16 domech.

Lhota Vidlákova – ves, 119 duší ve 12 domech, dvůr poplužní, starý zámeček, opodál při Poříčském potoku mlýn (Podelhotský).

Brejlovka – samota, 8 kat.

Úročnice – ves, 24 domů, 227 kat.

d)    Katastrální obec Jírovice –

Jírovice – ves, 150 katolíků a 6 židů v 19 domech, opodál mlýn Honzlov.

Jarkovice – ves, 78katolíků v 9 domech.

Kasárna –

Chvojno (Chvojen) – víska, 105 duší v 5 domech.

Hanzlov –

Hůrka –

Semovice – ves, 116 duší v 10 domech. Mlýn pod rybníkem Semovickým.

Marianovice – dvůr poplužní, ovčín a myslivna, 87 duší, dříve ves Ondřejovice zvaná, v třicetileté válce zpustla, z pozemků vytvořen dvůr a za panování hraběnky Marie Anny z Vrtby „Marianovice“ nazván.

e)    Katastrální obec Konopiště –

Konopiště –

Chlistov – víska, 56 duší v 6 domech.

Poměnice – dvůr poplužní u Chlistova, 149 duší.

Šiberna –

Želetinka –

Tužinka –

Žabovřesky – víska, 80 duší v 8 domech.

Zbožnice – ves, 8 domů, 76 kat.

Mlýny Plíhal a Žáček –

f)     Katastrální obec Mrač -¨

Horní Mrač – ves, 298 katolíků a 10 helvetinců v 35 domech.

Dolní Mrač – víska, 87 obyvatel v 7 domech, zbytky tvrze.

Žíňany – ves, 105 katolíků v 11 domech.

Žíňánky – ves, 67 katolíků a 19 helvetinců v 11 domech.

g)    Katastrální obec Pecerady (Pecirady) –

Pecirady (Pecerady) – ves, 358 duší v 32 domech.

Brodce – víska nad Sázavou, 236 duší ve 2 domech, přádelna (výroba 1 412 centů příze bavlněné), mlýn.

Doly –

Hůrka – 2 domy s 20 obyvateli, na levém břehu Sázavy.

Kostelec – ves nad Sázavou, 161 duší v 15 domech.

Ledce – tvrz vladyk z Ledců.

Pášovka – chalupa na levém břehu Sázavy, 16 duší.

Větrov – víska, 15 katolíků a 17 helvetinců v 5 domech.

h)   Katastrální obec Poříčí –

     Poříčí – městys, 690 katolíků, 14 helvetinců a 18 židů v 60 domech. Dva kostely, tři hostince.

Nespěky (Dnespeky, Nespeky) – ves, původně přifařena k ledcům, náleží do fary Pyšelské, 205 duší v 19 domech, poštovní úřad, mlýn.

Hvozdec – víska, 85 duší v 11 domech.

Městečko – ves, 150 katolíků ve 14 domech, 2 hospody.

i)     Katastrální obec Tisem –

Tisem – ves, 240 katolíků a 5 židů v 24 domech.

j)     Katastrální obec Tvoršovice (Tvořešovice) –

Tvoršovice (Tvořešovice) – velkostatek a ves, 255 katolíků a 4 židé v 33 domech, zámek s kaplí, pivovar, dvůr poplužní, v jehož obvodu tvrz stávala.

Mlýny – rozptýlená ves s 87 obyvateli ve 12 domech a 3 mlýny.

k)    Katastrální obec Vacslavice (Václavice) –

Václavice –

Kozlí (Kožlí) – samota, mlýn, statek, 16 katolíků.

            Vatěkov – ves, 8 domů, 113 kat.

            Přiběšice (Přibyšice) -

 

Radíkovice – ves, 56 duší v 6 domech, stranou dvůr poplužní a mlýn.

Myslíč – ves, 190 duší v 17 domech. Dříve zde seděli vladykové „Škvorové z Myslíče“ zvaní.

Skalice – víska, 70 duší v 9 číslech.

Semovice – ves, 116 duší v 10 domech, mlýn pod rybníkem Semovickým.

Bohušice (Boušice) – víska, 80 duší v 9 domech.

Dlouhé Pole – ves a dvůr, 168 duší v 16 domech.

Nechyba – hospoda a kovárna při silnici Pelhřimovské, 24 obyvatel.

Podhájí Konopišťské – 31 duší ve 3 domech.

Podhájí Leštenské – 69 duší v 7 domech.

Podhoří – samota u Babčic, 16 obyvatel.

Peclinov (Pecínov) – dvůr poplužní, špýchar, ovčín a domek, 62 obyvatel.

– víska, 30 duší ve 4 domech.

Soběhrdy – ves, 152 katolíků a 64 helvetinců v 26 domech.

Čerčany (Černčany) – ves, 234 katolíků a 35 helvetinců v 25 domech.

Vysoká Lhota – víska 45 obyvatel v 5 domech.

            V kostele sv. Bartoloměje v Ledcích sloužil mše duchovní z kostela Týneckého, a to v křížovou neděli, v den sv. Bartoloměje a v neděli po něm.

1875

            Ve Václavicích se narodil PhDr. Richard Feder (†1970), spisovatel, protifašistický bojovník a vrchní rabín židovských obcí v ČSR. 229)

Narodil se Emil Hvězda (†1953), kronikář města Benešova.

Okres Neveklovský sousedí na východě s okresem Benešovským a čítá 13 399 obyvatel (z toho 10 akatolíků helvetského vyznání, 450 israelitů a zbytek katolíci), kteří bydlí v 1 městě, 2 městečkách, 79 vsích, jež tvoří 31 katastrálních a 25 místních obcí. Na okrese se chová 657 koní (přes 3 roky starých), 134 hříbat (do 3 let), 17 býků, 679 volů, 2 712 krav, 1 781 telat, 4 704 ovcí, 206 koz, 377 prasat a 263 úlů. Na okrese je 7 farních kostelů (mimo jiné Týnec) a 3 filiální kostely (mimo jiné Chvojenec). Kostely spadají k arcibiskupství Pražskému a vikariátu bystřickému. V okrese je 10 obecných škol s 2 342 žáky (mimo jiné v Týnci). Okresní zastupitelstvo má 18 členů (4 za velkostatky, 1 za Neveklov, 1 za Maršovice, 1 za Netvořice, 11 členů za venkovské obce). Na okrese jsou 3 pivovary, 1 vápenka, 2 cihelny, 2 lihovary.

Na hřbitově u kostela sv. Václav na Chvojínku pohřbívali z vesnic Chvojínek, Neštětice (Něštědice), Doloplazy, Černíkovice a z Lipky.

Stav obcí v roce 1875:

Chvojínek (Chvojenec), ves, 167 duší v 17 domech, filiální gotický kostel sv. Václava (v přísném gotickém slohu) stojící uprostřed hřbitova. U statku „Vilímkova“ pozůstatek tvrziště se studnou.

Neštětice (Neštědice), ves, 157 obyvateli v 17 domech. Neštětice bývali majetkem kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově.

Doloplazy, víska, 19 duší ve 2 domech.

Černíkovice, ves, 140 obyvatel v 21 domech, myslivna.

Lipky, víska, 57 obyvatel v 9 domech.

Chleby, ves, 150 katolíků a 7 židů ve 22 domech. Tři statky bývaly svobodnické. Opodál samota Vidrholec o 3 číslech.

Dunávice, ves, 116 duší v 15 číslech.

Soběšovice, ves, 100 obyvatel v 11 číslech. Ves od nepaměti náležela klášteru sv. Jana na Ostrově.

Týnec – dříve zvláštní statek a městys, nyní farní ves, 280 katolíků, 21 izraelitů v 16 domech, farní chrám sv. Šimona a Judy, fara, škola o 2 třídách, 353 žáků z vesnic Týnec, Krhanice, Krusvičany, Pecirady a Bukovany, zámek Týnecký – kaple, čtyřhranná věž, starý hrad, dílna na kamenné a majolikové nádobí.

Bynice (Benice) – víska, 51 obyvatel ve 3 domech (poplužní dvůr, ovčín a mlýn).

Dunavice (Dunávice) – víska, 16 duší ve 2 číslech.

Krusvičany (Krusičany) – ves, 302 duše v 26 domech, mlýn Kolanda.

Chářovice – ves, 200 duší ve 24 domech. Dříve stával mezi Krusvičany a Chářovicemi dvůr „Malensko“.

Poděvúsy (Podělusy) – víska, 92 duší v 9 domech.

Chrášťany – ves, 228 obyvatel v 25 domech, mlýn.

Hrušice (Hrusice, Hamry) – víska, 36 duší v 5 číslech. Dříve statky tvořily jeden zemanský dvůr.

Farní osada Týnecká – 2 780 katolíků, 2 helvetského vyznání, 31 izraelitů v 17 vesnicích, 5 z okresu Neveklovského (Týnec, Bynice, Dunávice, krusvičany, Chářovice), 8 z okresu Benešovského (Kostelec, Pecirady, Brodce, Bukovany, Ledce, Pašovka, Hůrka) a 4 z okresu Jílovského (Chrást s filiálním kostelem, Krhanice, Požáry, Prosečnice).

Katastrální obec.

a)    Chleby – Chleby.

b)    Chrášťany – Bynice, Černíkovice, Lipka, Ouštice, Soběšovice.

c)    Dunavice – Dunavice.

d)    Krusvičany (Krusičany) – Krusvičany, Chařovice, Dunavice, hrušice, Kolanda, Poděvúsy, Tejnice).

e)    Neštětice – Neštětice, Doloplazy, Chvojenec, Roháč.

 

       Dne 26. 8. se narodil ve Václavicích v č. p. 46 (rodiče zde měli pronajatý byt a kupecký krám, potom koupili č. p. 42) v chudé židovské rodině Richard Feder, pozdější rabín, myslitel a pedagog. Maturoval na akademickém piaristickém gymnáziu v Praze (1896) a studoval rabínský seminář a filozofickou fakultu ve Vídni (1896 až 1902). Jako rabín působil v Kojetíně, Roudnici, Lounech a v Kolíně nad Labem. Vyučoval židovské náboženství a německou obchodní korespondenci na kolínské obchodní akademii a zároveň učil židovské náboženství na státním reálném gymnáziu a na měšťanských školách. Z Kolína byl deportován v době války do Terezína, mimo něj zahynulo v Terezíně a v Osvětimi celé jeho příbuzenstvo (manželka, děti, snachy, vnoučata). Po válce se vrátil do Kolína, kde obnovil židovský hřbitov, stal se oblastním rabínem a pak rabínem pro celé Čechy. U příležitosti jeho 90-tých narozenin obdržel vysoké státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.

       V této době byl v podzámčí Konopiště živý průmyslový ruch – veliký cukrovar, lihovar, pivovar, parní pila, několik vodních pil a sádky.

       Ve Václavicích byla hospoda „U Čermáků“ (později zřízen i kuželník), dřevěný most přes potůček, železný most přes Janovický potok, trojtřídní obecná škola (řídící učitel Jan Šturc, učitel Šunda, s dětmi hrál divadlo na Šibinkách), kostel svatého Václava, fara, tři kupecké krámy – Voglův, Šundův a Friedmannův (dva židovské a jeden křesťanský) a 43 usedlostí (8 sedláků, 4 polosedláci, 12 chalupníků, ostatní – domkáři, podruzi a řemeslníci). Židovské obchody byli i v Tismi (kupec Geduldinger) a v Přibyšicích (kupec Roubíček).

        V tomto roce žádala místní školní rada ve Václavicích o rozšíření školy na dvoutřídní, žádosti c. k. zemská rada v Praze vyhověla a zřídila druhé místo učitele a nařídila rozšíření školní budovy, což se nestalo, proto byla pronajata na vyučování světnice u Vojtěcha Brdka v č. p. 27 za roční nájemné 50 zlatých.

       Dne 23. 6. se na Konopišti v č. p. 3 narodil Antonín Walter (†30. 10. 1945), sice se vyučil krejčím, ale po vojně se stal pošťákem v Benešově, zde byl vyčleněn k doručování depeší pro arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este.

       Dne 9. 7. se rozvodnil, jinak nepatrný, Zboženský potůček a ve Václavicích zatopil čtyři domy.

         Kovářem v Bukovanech č. p. 35 byl František Salátek.

         Hajným v Peceradech č. p. 6 byl František Kočí.

         Mistrem mlynářským ve Vidlákové Lhotě č. p. 11 byl Jan Marek.

         Tesařem ve Václavicích byl Václav Brejla z č. p. 33.

         Písařem na Brodcích č. p. 1 byl Vincenc Hegenbarth.

         Mistrem kovářským v Peceradech byl Jan Drnec z č. p. 1.

         Kovářem v Chářovicích byl Václav Škvor z č. p. 7.

         Knížecím hajným na Tarance (Týnec č. p. 31) byl Jindřich Stárek.

        Strojvedoucím v č. p. 1 na Brodcích byl Leopold Kučera a tesařem Jan Micka.

1876

            Od 1. 1. v monarchii začala výhradně  platit metrická soustava.

Příchodem nové odbytové krize v obilí po agrární pohromě v roce 1873 počali znovu na Konopišti „zužitkovat“ obilí pálením. Provoz lihovaru byl obnoven v roce 1876. 111)

            V tomto roce byl vydán „Řád policie ve příčině ohně pro království České“, mimo jiné v každé osadě, kde je alespoň 50 domů, měl být zřízen hasičský sbor.

            Založení hasičského sboru v Bystřici se zúčastnil i Jan Šebek velkostatkář z Tvoršovic, majitel zámku.

Benešovský starosta dr. Ulrich se zasloužil o zřízení fondu ke zřízení veřejné nemocnice v Benešově.

Benešovský Sokol si pořídil dne 17. 9. prapor spolku za 75 zlatých se zlatou benešovskou osmicípou hvězdou.

          Mlynářem v Benicích č. p. 1 byl Jan Párys.

        Kupcem v Tejnici č. p. 5 byl Jindřich Micka, majitelem uměleckého mlýna byl Moric Micka z č. p. 6, krejčím byl Jan Jinda z č. p. 17 a cihlářem v č. p. 13 Ferdinand Zoula.

          Založen Spolek benešovských akademiků.

          V Benešově č. p. 90 byl cihlářem Jan Zoula.

         Až do tohoto roku byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena na dvoutřídní. Do školního obvodu patřily vesnice a osady: Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlístov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice/Hamry, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen. Zatímním podučitelem byl František Vilímek z Václavic, vysloužilý strážmistr mající 3 třídy gymnasiální.

Do této doby byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen. 127)

1877

            Od tohoto roku mohly vést vlastní matriky i církve – starokatolíci, bratrská církev ochranovská, českobratrská.

V tomto období byly v Úročnici  postaveny usedlosti č. p. 21, 22, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 35 a 36. Při sčítání lidu v roce 1880 měla obec 263 obyvatel a 28 domů.

            V letech 1877 až 1880 proběhlo v Čechách III. vojenské mapování - Františko-josefské. Úročnice se psala Ouročnic.

        Tesařem v Ouročnici č. p. 22 byl Matěj Franěk a hospodským Jan Franěk.

         Při václavské škole bylo zřízeno systemizované místo podučitele, stal se jím František Vilímek, narozený v roce 1849 ve václavské hospodě č. p. 25, byl to vysloužilý četnický strážmistr se třemi třídami gymnasia. Poté se stal definitivním podučitelem Jan Šunda. Škola dostala druhou třídu, která byla umístěna v nájmu v obytném domku v č. p. 27. Učitel Jan Šturc se stal prvním řídícím václavské školy.

          Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Jan Páris.

            Dne 17. 11. 1877 hořelo v Konopišti, hasil i hasičský sbor z Bystřice.

            Dne 13. 6. 1877 odpoledne udeřil za bouře do věže kostela sv. Václava ve Václavicích blesk, z níž na západní straně všechen šindel srazil a některé trámy roztříštil, pak proraziv silnou věžní zeď vnikl do sakristie a dovnitř kostela, tu však jen nepatrné škody způsobil. Dne 8. 3. 1878 o osmé hodině ranní, právě po ranní mši svaté, za kruté severní vichřice sněhové a dešťové udeřil blesk do velkého okna při oltáři na straně epištolní. Rána byla hrozná, ale nikomu z přítomných se nic nestalo. Téhož roku byl rozšířen hřbitov a dne 2. 6. posvěcen. 150)

80. léta

            Došlo k přestavbě kostela sv. Jakuba a Filipa na Chvojně, vž z rohu kostela byla přemístěna do středu kostela. Zadní část kostela byla obytná, jako děkanství sloužila do roku 1891.

           Ve Václavicích hořela „Čuranda“, hasiči však měli nedostatek vody, ve studni bylo málo vody a hadice nedosáhly do potoka. Také václavští hasiči hasili ve Zbožnici.

1878

Dne 6. 11. se v Úročnici č. p. 2 narodil Václav Havelka, který byl legionářem na ruské frontě.

Za spolupráce V. Kohla založen byl časopis „Český hasič“.

Majitelem konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou se stal František Evžen kníže z Lobkovic (do roku 1887).

V Benešově byla zřízena dne 1. 2. průmyslová škola pro učedníky (pokračovací škola pro učňovskou mládež), výuka probíhala od 23. 3. do 31. 7. Byla vydržována Řemeslnickou besedou.

       Vikářem pro václavskou a benešovskou vikárii byl vikář Josef meloun z Postupic, poté Josef Červenka z Benešova.

       Nákladem farní osady byl rozšířen hřbitov ve Václavicích směrem k východu na poli získaného od václavského beneficia za pole jiné.

        Žebračkou v Krusičanech byla Marie Požárská a Kateřina Stehlíková.

      Jan Škvor z Vidlákové Lhoty č. p. 10 byl sladovnickým a Josef Škvor mistrem krejčovským a Václav Tožička z č. p. 9 zedník.

       Jan Škvor (původem z Mrače) se přiženil do Václavic a stal se zanedlouho starostou (pak jím byl 39 roků).

        V Benešově byl založen Spolek pro podporování chudých žáků benešovského gymnázia.           

1879

Karel Drahotín Marie Villani vydal spis „O podmínkách národního smíru a státoprávní dohody mezi českým a německým národem v Čechách na základě práva na sebeurčení“. Mimo jiné vydal i básnické sbírky (Lyra a meč), menší prózy a práce dramatické.

V Benešově se narodil malíř František Holoubek (†1934).

Dne 2. 2. zemřel v Benešově dr. Karel Emanuel Ulrich (*31. 12. 1802 v Benešově ve Vlašimské ulici č. p. 52), purkmistr, poslanec zemského sněmu, městský fyzik, lékař lidumil (od roku 1870 čestný občan města Benešova, později byla po něm pojmenována v Benešově ulice).

Škola na Karlově v Benešově měla 8 tříd a 607 žáků.

      Ve Václavicích vyhořela obecní pastouška sloužící zároveň jako chudobinec. Po ohni byla postavena obecní pastouška nová, dnešní (v roce 1961 v ní byla umístěna knihovna, hasičská zbrojnice, stanice první pomoci a byt).

         Kovářem v Bukovanech č. p. 45 byl František Salátek.

      V Tejnici byl obuvníkem Antonín Burian z č. p. 18, šafářem na dvoře Tejnickém Jan Víšek, obuvníkem Antonín Burian z č. p. 13 a šafářem Jakub Zazvonil z č. p. 9.

        Koňákem na dvoře v Ledcích č. p. 1 byl Jan Zíval.

        V Peceradech byl mistrem kovářským Václav Kos z č. p. 34.

        V Chrástu byl obuvníkem Jan Šíma z č. p. 1.

       Koňákem na dvoře v Benicích č. p. 1 byl Jan Bartásek.

       Strojvedoucím na Brodcích č. p. 1 byl Leopold Kučera.

       Obuvníkem v Krusičanech byl Josef Smrž z č. p. 1.

 Šafářem v Konopišti byl František Smrž.

Na Konopišti zemřel kníže Jan Karel z Lobkowitz.

Okresní úřední list od c. k. okresního hejtmanství v Benešově se přejmenoval na Okresní úřední list c. k. okresního hejtmanství v Benešov.

80. léta až konec 19. století

V období od 80. let 19. století až do 30. – 40. let 20. století prodělávaly požárské lomy a závody na průmyslové zpracování kamene svůj zrod a další vývoj. Ve větším rozsahu začaly pracovat za Lobkoviců. Patřily spolu s žulovými lomy v Peceradech (gabro), Svárově a Mrači k velkostatku Konopiště a byly jednou z mála pracovních příležitostí v okolí naší obce.

          Třetí vojenské mapování – nejpřesnější mapování a nivelací byly určeny důležité výškové body a kóty.

V 80. letech byl za obvodem městského hřbitova u kostela sv. Mikuláše založen nový židovský hřbitov. V jeho rámci je dnes umístěna expozice dotýkající se dějin židovské komunity.

1880

V Peceradech byla na návsi postavena kamenná zvonička (opravena byla v roce 1993/1994).

V Benešově se narodil architekt Otakar Novotný (†1959).

Dne 11. 1. se v Benešově narodil architekt Otakar Novotný (†4. 7. 1959 v Praze), absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, později byl na ní profesorem, byl i členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Vzor architekt Kotěra (projektoval i v jeho ateliéru), umělecký styl racionální modernismus, kubismus a funkcionalismus. Napsal knihu „Jan Kotěra a jeho doba“.

V říjnu se narodil v Benešově prof. PhDr. Josef Růžička († 1954), profesor benešovského gymnázia (1927 až 1939, obor historie a geografie), pedagog více než regionálního významu, universitní profesor Karlovy university v Praze (1935 až 1939, zeměpis, dějepis), kulturní pracovník, významný organizátor benešovského kulturního života, historik, konzervátor památkového úřadu/památkové péče, autor učebnic zeměpisu a odborných statí, spolupracovník Městského muzea v Benešově).

Bukovany – 50 domů, 544 obyvatel.

Od tohoto roku byl panským lékařem na Konopišti MUDr. Vladimír Haering.

        Spisovatel Václav Beneš Třebízský v povídce Konopišťský zbrojnoš sedlákem (soubor V záři kalicha) popsal dobu, kdy Zdeněk ze Šternberka jako člen jednoty Zelenohorské se postavil proti Jiřímu z Poděbrad.

       Václavice se uvádí „Václavice = Waclawitz, ves“, zrušena byla osada Kožlí.

        Ve Václavicích byl přes „Janovický potok“ postaven v červnu železný most.

       Vesnice Václavice čítala 43 domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké chalupy, 12 menších chalup, 10 domkářů, kovárnu, faru, školu.

        Od tohoto roku praktikoval jako výpomocný podučitel na václavské škole Jan Šunda/Šíma, narodil se v roce 1861 ve Václavicích č. p. 38, kde jeho otec měl živnost hostinskou a obchodnickou, vystudoval dvouletou hlavní školu piaristickou, čtyři třídy gymnasia v Benešově a učitelský ústav v Praze. Ze školy odešel podučitel František Vilímek.

         V Tismi v č. p. 24 provozovala hostinec Terezie Roudnická.

        Dne 16. 6. se v Klenovicích narodil František Novotný, později se oženil s Marií Škvorovou z Václavic a od 1. 9. 1902 se stal definitivním učitelem na škole ve Václavicích.

       Neštětice byly samostatnou obcí až do roku 1979, Chvojínek byl jejich osadou.

       Dr. Vladimír Haering (*1850, †1900) se stal panským lékařem na Konopišti.

V obci Ouročnice bylo již 36 usedlostí (od roku 1870 přibyly usedlosti č. p. 24 až 36).

1881

V monarchii byla zavedena nová pozemková (gruntovní) daň.

Dne 31. 5. proběhl v Praze na Střeleckém ostrově I. všesokolský slet, zúčastnila se jej i venkovská sokolská jednota z Benešova.

Ve Václavicích byla dána do provozu nová škola (vedle fary u hřbitova).

V září byla v Benešově společně s traťovým úsekem z jihu do Čerčan otevřena nejstarší budova benešovského nádraží.

V prosinci byl dostavěn most přes řeku Sázavu a tak byla zprovozněna železniční trať z Českých Budějovic do Prahy.

Smíšená škola v Benešově na Karlově byla rozdělena na obecnou školu chlapeckou (čtyřtřídní) a obecnou školu dívčí (pětitřídní).

V týnecké dvoutřídní škole přibývalo dětí, proto byla v tomto roce zřízena pobočka první třídy.

Zastupitelstvo města Benešova a zastupitelstvo okresu Benešov věnovalo do fondu na zřízení veřejné nemocnice v Benešově po 3 000 zlatých, bylo to na počest sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Štefanií. Dále se zapojily velkostatky, okresní záložna hospodářská, spolky i jednotlivci. Péči o zřízení převzalo zvláštní kuratorium. V rámci oslav 40 let panování císaře Františka Josefa I. pak do fondu přibily další značné částky, stále to však nestačilo na zahájení stavby nemocnice.

        Dne 20. 4. V 9 hodin ráno byl ve Václavicích slavnostně položen základní kámen nové školy. Projev měl národní buditel a historik zdejší farář Roman Voříšek a žák školy František Vilímek z Václavic. Pod základní kámen byla vložena skříňka s listinou, drobné mince a snad i noviny. Hudba hrála národní hymnu „Kde domov můj“ a žáci zpívali „Zachovej nám Hospodine“. Stavitel Emanuel Vrzal z Votic použil ke stavbě nové školy zdiva staré budovy. Již 2. 10. byla jednopatrová budova školy se třemi učebnami, kabinetem a bytem pro řídícího vysvěcena. Otevření bylo slavnostní se střelbou z hmoždířů, hlaholu zvonů a hudby. Rozpočet zněl na 13 281 zlatý, skutečné vydání pak 11 410 zlatých. Listiny s náklady se našly po smrti václavického kupce Václava Stehlíka ve svazku papírů (asi na balení zboží).

       Od tohoto roku se obyvatelé obce Tisem snažili o zřízení školy, v této době byla obec přiškolena ke škole ve Václavicích.

        Založen Ochotnický spolek Svatopluk Čech Benešov.

        V Podělusích byl obuvníkem Vojtěch Svoboda z č. p. 5.

        Knížecím hajným byl Jan Máša z č. p. 2.

        Ve Václavicích byla postavena nová škola o 3. třídách. Dříve měla 2. třídy a byla v č. p. 2.

         Stárkem na mlýně na Brejlově na Sázavě byl Josef Brabec.

         Koňákem v Benicích na č. p. 1 byl Karel Ryšavý.

         Mistrem kovářským v Tejnici byl Jan Jukl z č. p. 15.

       Rozsah panství Konopiště s Benicemi (Benitz), Tejnicí (Teinitz), Dlouhým Polem, Mračí (Mráč), Poříčí (Poříč) a Vidlákova Lhota za vlastnictví Franze Fürsta von Lobkovitz: Hlavní sídlo – Benešov u Prahy; zasahuje do soudních okresů Benešov, Neveklov a Eule; terén – kopcovitý, zvlněný; Einlagswerth – v roce 1717 s 331 000 fl., v roce 1727 s 130 000 fl., v roce 1750 s 10 000 fl., v roce 1819 s 16 000 fl., patronátní kostely – v Benešově, Poříčí, Tejnici a Václavicích (Wáclawitz); filiální kostely – Velký Chvojen, Malý Chvojen, Chrást, Ledeč a Dubsko; Konopiště - zámek se zámeckým parkem o rozloze 133 ha a hospodářskými budovami; město Benešov – má 400 domů, 7 tis. obyvatel, kostely, děkanství, základní školy, občanské školy, gymnasium, učiliště, piaristickou kolej, nemocnici, lékárnu, vojenská kasárna, okresní finanční správa, Eichamt, spořitelna, záložna, Bräuhaus (varna), mlýny, Gärberei, Cichoriendörre, pošta, telegraf a železniční stanice; plocha panství v ha – pole 1 881,19 ha, louky 286,08 ha, zahrady 17,72 ha, pastviny 234,32 ha, lesy 2 788,91 ha, rybníky, řeeky, potoky, cesty a Bäche jako neproduktivní, stavební plocha 279,88 ha – celkem 5 502,66 ha; Grunndsteuer ohne Zusschläge – 9 141 fl. 38 kr.; velkostatky – Konopiště 219,14 ha, Poměnice 350,22 ha, Mariánovice 186,28 ha, Chvojen 163,60 ha, Raděkovice (Raděkovitz) 95,33 ha, Poříčí 101,16 ha, Vysoká Lhota 100,39 ha, Čerčany 86,63 haHorní Mrač 55,72 ha, vše v režii ředitelství; Benice 157,01 ha – Wenzel Ro78,69 ha – Sedláček a Doležal, Teinitz 178,35 ha – Alois Kolínský, Lhota Vidlákova 89,9 ha – Mts. Kafkau, Dlouhé Pole 109,22 ha – Abraham Koscherak, všechny dvory pronajaté uvedeným osobám; 86,41 ha propachtované parcely; plocha revírů –Velké Požáry 790,68 ha, Taranka 176,09 ha, Černíkovice 124,30 ha, Konopiště 196,82 ha, Tužinka 346,43 ha, Mrač 286 ha, Černý les 178,77 ha, Petroupim 315,93 ha a polní parcely 18,31 ha; průmysl – cukrovar s Diffusions – Einrichtung, lihovar s mit dem Systém Hollefreund u. Ettenberger eingerichtet, pivovar s Handbetrieb auf 45 hl Guss, Kälkefen, cihelny a Mahlmühlen vše v režii ředitelství; výrobky a jejich množství  - Korn, Hafer a gute Grstte z polního hospodářství, 11až 13 000 hl piva, výrobky z mléka, Meiereien, Viehmastung, Vieh, Milchceih, Deckung, Bedarfes; úředníci – ředitel pro dvory Konopiště a Křimice Johann Svoboda, Rentmeister Johann Kassian, Registrator Karl Svoboda, Kastner – Anton Tuček, správce dvora Vyspká Lhota Franz Duchek, Wirtschaftsbereiter Karl Mildner, adjunct Josef Skoupý, Josef Dráb, Aleš Bohumil, Josef Soldan – sämmtlich v Konopišti; Oberförster Marek Wenzel, lesní kontrolor Josef Wodňanský a Gottlieb jirák, revírní Wenzel Woborský – všichno sämmltlich v Konopišti; revírní v Požárech Josef Košátka (Post Eule), lesník v Požárech Johann Stassek, lesník v Mrači Gustav Lassig (Post Čerčany), lesník v Petroupimi Anton Poustka, lesník na Tužince Thomas Šedivec, místní adjunkt na Tarance Heinrich Stassek (Post Dnespek), místní adjunkt v Černíkovicích Franz Wejmelka (Post Netvořice), lesní adjunkt v Tužince Josef Košatka, lesní adjunkt ve Velkých Požárech Josef Seemann (Post Eule), lesní adjunkt v Petroupimi Josef Hellige (Post Benešov), Waldaufseher v Konopišti Anton Láska (Post Benešov); průmysl – cukrovar Verwalter – Franz Janda, adjunkt Josef zedník; pivovar – Bräuer – Karl Rosol, kontrolor Franz Schneiberg; lihovar – Fabriksleiter Eusrach Kurz – vše sämmtlich v Konopišti.

V Úročnici byl postaven dům č. p. 19 (v části obce „V Hajkách“ za domem č. p. 2 směrem k domu Burdových, v současné době již neexistuje, pozemek vlastní p. Jan Havelka z č. p. 5).

Poslední třetina 19. století

V Benešově působily peněžní ústavy – Občanská záložna, Okresní hospodářská záložna, Městská spořitelna a pobočky Zemědělské kreditní banky a České průmyslové banky.

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář