Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 10 (4. doplněk) - rok 1710 až 1750

17. 12. 2012

1710

Krčmu v Bukovanech vlastnil Jiří Kundrát. Sládkem v Tejnici byl Jiřík Divůček. Mýtným v Poříčí byl p. Hájek a šenkýřem v Dolejškově hospodě v Nespekách p. Wolf.

Hrabě Přehorovský z Kvasejovic a na Konopišti oddělil od panství Konopišťského bývalou část Leštenského panství (mimo vesnic Jírovice, Bohušice a Dlouhé Pole), která dříve patřila baronovi Josefovi Priamu z Rovoratu, a prodal jí hraběti Jeronýmovi Colloredovi z Walsee (připojeno k panství Tloskovskému).

Začalo jednání o přípravě nového katastru v Čechách (skončilo teprve rokem 1748 elaborátem tzv. prvního katastru tereziánského. Tento katastr se nazýval také revizitačním. Rektifikace zahrnovala půdu a vztahovala se také na fictitium, tj. na domy a řemesla. Na rozdíl od berní ruly popisoval tereziánský katastr veškerou poddanskou půdu, tedy ne pouze orná pole. Pole dělí ve tři třídy podle jakosti a přihlíží ke kvalitě i u lesů. Zvlášť jsou vedena pole pustá a zarostlá a zvlášť lada, tj. pole, které bylo zoráno jednou ve 4 - 6 letech. V Čechách se měří výměra v pražských korcích sháněných (0,89 plošného korce), lesy se měří na provazce (3 provazce = 1 korec), luka podle jejich výnosu sena a otavy (v dvojspřežních a čtyřspřežních fůrách). Při popisu jednotlivých vesnic a jejich polností se uvádějí názvy polních tratí v jejich úplné podobě).

            V letech 1710 až 1712 v okolí Úročnice (Ouročnice) působil pivovar na Konopišti (v roce 1712 vařil 30 várek piva – jedna várka piva 28 sudů – 69,44 hektolitrů, majitel František Karel hrabě Přehořovský z Kvasejovic) a v Týnci nad Sázavou (v roce 1712 vařil 21 várek piva, majitel František Karel hrabě Přehořovský z Kvasejovic). Za jeden čtyřvěderní sud piva se platilo 10 zlatých. 95)  

1711

          První doklady o Farním úřadu Týnec nad Sázavou.

1712

Od tohoto roku byl Jan Josef hrabě z Vrtby (až do smrti) nejvyšším purkrabím v Čechách, J. M. Císařským tajným radou a rytířem Zlatého rouna. K panství konopišťskému přikoupil mimo jiné statek Mracký s Poříčím a s vesnicemi – Soběhrdy, Žíňany, Žíňánky, Městečko, Větrov, Hůrka a městys Lštění

           Připomíná se Děkanský úřad Benešov.

1713

        Kostel svatého Václava ve Václavicích se uvádí jako kaple svatého Václava, fara, Benešov.

     Václavská a benešovská farnost patřily pod vikariát choceradský/kouřimský v kraji kouřimském, vikář Augustin Václav Soukup.

           V Městečku se připomíná jako osedlý Jakub Zazvonil.

V tomto roce se v Čechách naposledy vyskytl mor (skončil v roce 1714). Epidemie moru zachvátila i dobytek, v Čechách postihla až 50 tis. lidí.

Mlynářkou v Tejnici byla Lidmila Brejlová.

1714

        Benešovským farářem, který po rekatolizaci spravoval filiální kostel ve Václavicích, byl Josef Jan Pokorný, vzdal se fary a vstoupil do řádu maltézského.

            V tomto roce na příkaz císaře Karla VI. (vládl 1711 až 1740, jako český král Karel II.) bylo zrušeno 16 krajů a vzniklo jich jen 12; vznikl Berounský kraj spojením krajů Vltavského a Podbrdského. V té době patřila obec Ouročnice pod kraj Berounský.

Na Chvojínku vlastnil statek č. p. 15 královský svobodník Martin Sazima.

1715

V tomto roce došlo oproti roku 1623 ke změně k farní příslušnosti u okolních obcí Buková Lhota a Vidlákova Lhota, obce byly převedeny k faře v Poříčí nad Sázavou, ostatní obce z okolí úročnice zůstávají příslušné k faře Benešov.

        Z tohoto roku pochází boční barokní oltáře v kostele svatého Patra a Pavla v Poříčí nad Sázavou od Františka Zelenky.

Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí: …zámek Konopiště…..., představený dům – příbytek obročního (pokoj, komora, sklípek a kuchyňka), pod ním byt vrátného,……starý vjezd do zámku, po levé straně přízemí (kuchyně, 2 spížní sklepy, pod nimi podzemní sklep a hluboká lednice, světnice, 2 suché sklepy),… napravo od vjezdu tři stáje,… druhé podlaží u hlavních schodů (komora, 2 pokoje, 2 suché sklepy, mazhaus,…. na druhé straně (pokoj, 2 suché sklepy s komorou),… na třetí straně – v třetím křídle (velký pokoj, 2 menší pokoje, komora a mazhaus, z něhož vycházel dřevěný ochoz),…. v dalším podlaží (10 pokojíčků a komor),…. budova byla v přízemí, druhém i třetím podlaží klenutá,….. na nádvoří byla kašna (stojan) a studnice,… Jako druhý díl zámku je popsána budova při horním nádvoří, do níž se z dolního nádvoří přicházelo tzv. hořejším vjezdem,…. přízemí (hostinské pokoje, příbytky pro sloužící, 3 suché sklepy, podzemní sklep tesaný ve skále – rozdělený na tři, z toho 2 suché sklepy a další podzemní),… druhé podlaží byt purkrabího a důchodního,…třetí podlaží (kaple, pokoj, suchý sklep, velká síň),… čtvrté podlaží nad kaplí (velký palác bez kamen, 2 komory, z nichž byl přístup do menší věže),… druhé křídlo (3 pokoje s komorou, podle vedl dřevěný ambit – ochoz, z něhož se pod velkou věží šlo do kaple),… v obou zmíněných věžích bylo troje vězení. Nad hořejším ambitem byl zvonec a bicí hodiny,… okolí zámku (štěpnice, kuchyňská zahrádka, vinice, příbytek zahradníka, 3 včelí úly, další štěpnice, zeleninová zahrada („kořenná“), pramenitý rybníček, z něhož se hnala trkačem voda do zámku,… sad u zámeckého rybník a stodoly,… chmelnice),… ze staveb (kamenný pivovar, hospoda se stájí, vinopalna, kovárna při hospodě, cihelna nad hospodou),… konopišťský dvůr (ratejna, 2 komory, chlév pro „svinský skot“, sýpka, 2 stáje pro koňské potahy, ovčín s ovčárnou, stodoly o 3 mlatech,…. dále 3 rybníky kaprové (Podzámecký, Valchovský, Jarkovský), 2 rybníky na potěr (Zelný, Pod pivovarem), 4 výtažní (Pod pivovarem, Hořejší při Václavicích, Dolejší, Hvozdný),…. sádky byly při mlýně pod zámkem a u valchy, u nich chalupa porybného,… konopišťský mlýn pod zámkem (2 složení),… bažantnice a při ní valcha a příbytek bažantník,….. za rybníkem byla pazderna,…16 rolí, 7 luk, 11 lesů a hájů,… dvůr Pomněnice (stodola, ratejna s kurníkem, kuchyň, kravíny, sýpka, komora, 2 ovčíny (pro bahnice a jalový dobytek),…ovčárna se sádkami,… 2 štěpnice, 2 kaprové rybníky (Tužinka, Pod kostelem),… mlýn zvaný Podměstský (pod Benešovem, 1 složení), 11 rolí, 13 luk, 4 lesy (větší Tužinka a Želetinka),… dvůr Raděkovice (ratejna s komorou, kravíny, 2 chlévy, stodola se špýcharem, ovčín, ovčárna,… mlýn zvaný Černolesklý,… cihelna s vápenkou,… 12 rolí, 9 luk,… dvůr Ondřejovice (ratejna s kurníkem, komora, kravíny, chlévy, sýpka, dílna šafáře, stáje, řezárna, plevník, stodola, podzemní sklep, 2 sady, 11 rolí, 5 luk, 3 kaprové rybníky,… Černý les s lomem na stavební kámen, Hanzlovský mlýn (1 složení),…. 16)

             Dále k panství patřilo 26 míst venkovských a městečko  Benešov, ve čtyřech městských čtvrtích obydlených 173 (165 osedlých domů, 8 ostatních) domů (stále ještě cca o 60 domů méně než v 16. století) a 34 zpustošených (pustých) domů. Domy byly nadále převážně dřevěné, kryté šindelem nebo došky, dřevěné byly často i komíny a nebezpečí ohně zvyšovala i neopatrnost při manipulaci se světly a hořlavými látkami. V I. čtvrti stála na bývalém Pivničkovském gruntu panská hospoda (později č. p. 5), na bývalém Gruntu Cyranovském stála piaristická kolej, pod ní stará lázeň. Ve II. čtvrti byl obecní dům. Ve III. čtvrti užívali půdy od čtyř pustých gruntů jiní měšťané při svém hospodářství. Ve IV. čtvrti … dům patřící špitálu, radnice a pastouška. Osazení poddanských gruntů na vesnicích (S – selský, ch – chalupnický, d – díl): Václavice (13 s, 5 ch)ú, Jarkovice (4 s), Hůrka (1 s), Vatěkov (2 s), Samota (1 ch), Tisem (8 s), ……..Úročnice (10 s), Žabovřesky (3 s), Zbožnice (2 s), Buková Lhota (6 s, 1 ch), Chlístov (2 s), Městečko (d, 2 s), Poříčí nad Sázavou (d, 1 s, 1 ch), ….. Bukovany (22 s, 3 ch),, Celkem 129 (108 s, 21 ch)(v roce 1654 jen 80). 16)

            Druhý díl dominia, nazvaný Tejnice: stará tvrz Tejnice (1 pokoj, 2 suché sklepy, kuchyně, stáje (marštale) na 6 koní, vše klenutý a šindelem pobitý; 2 podzemní sklepy s lednicí, věž někdejšího hradu (dobrá, ale bez krovu),… pivovar s příslušenstvím (měděná pánev na 4 sudy, 4 kádě a štoky, spilka, bečvárna, humno, hvozd, kopírna, byt sládkův, sýpky),… dvůr Tejnice ležel za řekou za mostem (ratejna, kuchyně, komora, mazhaus, kravíny, řezárna, sklep mlíčný, 3 stáje, stodola, chlévy pro „svinský skot“, kolna, špýchárek, ovčín, ovčárna, 11 rybníků (2 pusté), 2 mlýny (Tejnecký, Maršíkovský), oba s dvojím složením, flusovna,… pole v 16 polohách,… dvůr v Peceradech (ratejna, komora, řezárna, kravíny, stodola, kolna, špýchárek,.. 6 rybníků,… mlýn Brodecký (2 složení),… dvorská pole ve 3 polohách,… lesy,… rybářská chalupa při Sázavě,… dvůr Ledce (malý stav dobytka, malá rozloha půdy, velká výměra lesa),… dvůr Požáry s příbytkem pro myslivce,… Poddanské usedlosti: Pod Tejncem (2 ch), Krusičany (12 s, 2 ch), Hrusice (2 s), Nespeky (d, 3 s, 5 ch),… Pecerady (11 s), Brodce (1 s), Kostelec (4 s, 1 ch), Hvozdec (2 s), Chářovice (12 s, 1 ch), Podělusy (5 s, 1 ch), Chrást (4 s), … Celkem 87 osazených gruntů (v roce 1654 jen 67),… Poslední díl dominia Benice: někdejší kamenné sídlo sloužilo jen jako chlévy (dříve – pokoj, komora, síň za ratejnou, sýpka),… Benický dvůr (kravíny, stodola, mlíčný sklep, ovčín, ovčárna, 6 lánů rolí, 8 luk, 12 rybníků (3 pusté), 2 mlýny (Benický – 1 složení, Chrášťanský – s pilou na 2 složení), … u Přibyšic vápencový lom s vápenkou,… dvůr Malensko byl dřevěný a měl malý význam, 1 kaprový rybník Dunajský (u obce Dunávice), 5 rybníků výtažních,… dvůr Chvojen (ratejna, 2 kurníky, špýchar, řezárna, kravíny, chlévy pro jalový dobytek a „svinský skot“, stodola, 2 rybníky, Kloudovský mlýn o 1 složení, lesy ve 3 polohách (největší na vrchu Chlumu). Poddanské usedlosti: Benice (2 ch), Chvojen (5 s, 1 ch), Kožlí (1 s), Přibyšice (5 s), Neštětice (8 s, 1 ch), Chvojínek (5 s), Chrášťany (8 s, 1 ch), Černíkovice (9 s), Soběšovice (3 s), Ouštice (5 s). Celkem 54 (49 s, 5 ch), (v roce 1654 jen 47.)… Celkový odhad hodnoty všech 3 dílů dominia – 282 291 kop grošů míšenských, bez movitého majetku. 16)

Z tohoto roku je vnitřní zařízení kostela svatého Petra v Poříčí nad Sázavou.

1716

 

Zemřel Franti­šek Karel Přehořovský z Kvasejovic (před tím již v roce 1715 bylo panství pro dluhy věřitelům odhádáno) a panství Konopiště a Týnec, koupil v dražbě (11. 8. 1716) za 331 tisíc zlatých rýnských Jan (Johan) Josef hrabě z Vrtby (Wrtby) 66), nejvyšší purkrabí v Čechách, J. M. císařský tajný rada, rytíř Zlatého rouna. Hrabata z Vrtby pocházeli ze starobylého rodu Hroznatoviců a odvozovaly svůj původ od zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé, blahoslaveného Hroznaty (do roku 1734).  panství mělo 11 dvorů, 43 vsí a město Benešov. Pevnost/hrad Konopiště – větší vrátnice u západního mostu, vlevo od vjezdu do hradu stála kuchyně, spíže a sklepy, vpravo stáje, ve druhém podlaží byly pokoje a komory a kanceláře, v nádvoří stála kašna a nad ní hořejší vjezd do druhého dílu hradu, zde bývaly hostinské pokoje a příbytky sloužících, byt purkrabího ve druhém patře a kaple ve třetím podlaží, nad kaplí byl velký palácový prostor, několik komor a přístup do věží, zámecké věže sloužily jako vězení. Pod zámkem se nacházely štěpnice (višně a švestky), zeleninová zahrádka, příbytek zahradníka a včelí úly, níže u rybníka stával další sad, zámecký dvůr a nedaleko něho chmelnice a pivovar. Samotný zámecký dvůr tvořily ratejna, chlév, stáje a sýpka, kamenný ovčín a stodoly. U rybníka stály sádky s domkem porybného, mlýn a bažantnice. Nedaleko Podzámeckého rybníka pak stála hospoda, vinopalna, kovárna, pazderna a cihelna. Hlavními dvory byly Pomněnice a Raděkovice.Stav Konopiště - pod zámkem se nacházely štěpnice (švestky a višně) a zeleninová zahrádka pro kuchyň. Stával zde též příbytek zahradníka a včelí úly. Níže u zámeckého rybníka býval další sad a nedaleko zámeckého dvora chmelnice a pivovar. Samotný zámecký dvůr tvořila ratejna, kde bydlelo několik rodin, chlév, stáje a sýpka. Rovněž tady stával kamenný ovčín a stodoly. Zámecké zázemí tvořily sádky u rybníka s domkem porybného, mlýn a bažantnice. Nesmí se také zapomenout na hospodu, vinopalnu, kovárnu, pazdernu a cihelnu, vše v prostoru nedaleko Podzámeckého rybníka.Ihned se začal velmi starat o zvelebování Konopiště a Benešova, Týnec zůstával stranou jeho zájmu. Dokončil v Benešově i stavbu piaristické koleje a kostela sv. Anny. Při koleji zřídil gymnasium a vše hospodářsky zabezpečil, a to důchodem ve výši 13 tisíc zlatých, kolej byla zabezpečena i gymnazijním fondem založeným městem Benešov. 2). Předtím musela být důkladně zjišťována hodnota majetku Přehořovského, aby mohly být uspokojeny nároky mnoha věřitelů. Obsáhlý soudní odhad (viz výše z roku 1715) je dnes pro nás důležitým pramenem pro poznání celého panství, nemovitostí i movitostí. Obsahuje i soupis poddaných a jejich povinností vůči vrchnosti 67). Tento šlechtic dokončil úpravy pražského paláce Přehořovského a provedl velké změny na Konopišti. K tomuto panství (stále ještě rozlišovaného na tři původní celky – Konopiště, Týnec nad Sázavou, Benice) a obsahujícímu 11 poplužních dvorů, město Benešov, 43 vsí a díly v dalších 7 vsích, přibyl v roce 1725 další celek přikoupením statku Mrače s Poříčím nad Sázavou (s tvrzí Mrač a 18 vesnicemi). Téhož roku se dokončila přeměna hradu Konopiště na pohodlnější barokní zámek, což provedl barokní stavitel František Maxmilián Kaňka za spolupráce sochaře Matyáše Brauna. Byl vystavěn i nový vchod od východu s kulisově komponovanou branou a s kamenným mostem přes příkop. Za jeho syna Františka Václava bylo pět ze sedmi válcových věží sníženo o patro a jižní křídlo bylo zcela přestavěno na reprezentační objekt s komnatami a kaplí.

V období baroka byl postaven i barokní dvůr v Dlouhém Poli, na Chvojně (Jírovice) a Radíkovicích.

1717

­            Kantorem ve škole ve Václavicích byl Matěj Lhotský.

Dne 22. 2. byl vydán „druhý robotní patent“, ten potvrzoval třídenní robotu a stanovil způsob podávání poddanských stížností (nejprve u vrchnosti, poté ke krajským hejtmanům, pak k místodržitelství a nakonec ke dvoru).

Od tohoto roku působil v Benešově lazebník Antonín Los, měl dům na Malém rynku, lázně neměl, byl jen ranhojičem.

            V obci Přibyšice byl postaven celoroubený dům č. p. 4, který patří k nejstarším dochovaným roubeným domům ve Středních Čechách. Dům byl součástí původního svobodnického dvora rodu Mlíkovských, dvůr měl výměru 120 strychů a kontribuci platil za dva osedlé. Dům postavil svobodník Ondřej syn Magdaleny Březinové sestry Mikuláše a Jana Václava Mlíkovských.

V tomto roce daroval farář Vít Marek do kostela sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou barokní sochu sv. Víta.

          Jan Josef hrabě z Vrtby dokončil, nejvyšší purkrabí království Českého, stavbu piaristické koleje v Benešově, tím že ke klášteru kostel sv. Anny přistavil. Kostel má tvar řeckého kříže v jednoduchém slohu, uvnitř 7 oltářů a malou věžičku. Nápis a jeho erb nad hlavními dveřmi zní: „Joannes Josephus comes de Wrtby, supremus regni Bohemiae burgravius 1717.“. Erb zakladatele koleje Františka Karla Přehořovského hraběte z Kvasejovic najdeme nad postranním vchodem).

1718

            Farářem v Poříčí byl Matěj Václav Bárta, do roku 1739.

Vidlákovu Lhotu koupil Ferdinand Schönpflug a postavil zámek, který je prosté barokní sídlo s mansardovou střechou a šestibokou věžičkou.

Jan Josef hrabě z Vrtby vyprosil benešovským obdarování na nový trh výroční a dne 7. 2. pojistil piaristické koleji („tomuto ústavu“) ještě hotový kapitál 13 000 zlatých na věčné časy, k tomu přidal 60 sudů piva a 250 sádů dříví.

1719

            Začal hladomor v Čechách (skončil v roce 1721).

1720

          Václavice se uvádí „Watzlawitz, ves“.

          Na Müllerově mapě z tohoto roku (Mapa geographica regni Bohemiae) se Úročnice uvádí jako Aurocžnitze, Týnec – Teinitz, Chlístov – Chlistau, …. ještě je zde uvedena ves Malensko (mezi Kruβsicžan a Charžowitz) a rybniční soustava na Peceradském (4 rybníky jižně od Betzerad) a Brejlovském potoce (3 rybníky jižně od Chleby).

Mračský statek podle nového urbáře: … stará tvrz byla obnovena a hospodářsky využita jako sýpka,… zahrádka,… sklípek a nad ním besídka,… měl 4 podlaží, kam se mohlo uložit 1 200 strychů obilí,… v místě nad starou tvrzí, v blízkosti poplužního dvora, bylo postaveno nové sídlo (kancelář, pokoj pro hejtmana, příbytek obilního písaře, dvě kuchyně, 2 komory, v patře místnosti pro vrchnost, 3 pokoje, tabulnice a kaple,… dřevěná pavlač,… toto sídlo bylo nazýváno „obytné rytířské sídlo“ a tvořilo 1 stranu poplužního dvora,… poplužní dvůr (hlavní budova – velký čeledník, 2 komory pro šafáře a čeleď, stáj na 12 koní, chlév pro tažné voly, chlévy pro krávy, jalovice a telata; menší budova – vězení pro neposlušné poddané a jiné provinilce, skrovný příbytek pro nočního hlídače). U statku Mrač, byly i „deskové statky“: Červený Dvůr, Dlouhé Pole, Vidlákova Lhota a Vysoká Lhota. Sídlem statku ve Vidlákově Lhotě byl „panský dvůr“ a ve Vysoké Lhotě zámek. 16)

Podle popisu bylo tvz. rytířské sídlo (zámek) v Mrači, postavené pro Jana Františka z Vrbna a Bruntálu, celé zděné, v přízemí s kancelářemi a byty úředníků, v patře s pokoji pro vrchnost s kaplí. Zámek zanikl po připojení ke Konopišti. Dochovaly se zříceniny obvodového zdiva s okenními klenbami, zámek se nachází v Mrači - Podmračí, asi 100 m od mračské tvrze.

Z doby kolem tohoto roku pochází z Nespek kamenný mostek na původní trase císařské silnice ležící severně od obce přes rokli ve svahu nad údolím Mokřanského potoka. 229)

Dne 25. 9. hrabě Jan Josef hrabě z Vrtby potvrdil městu Benešovu podle tehdejšího obyčeje výsady a svobody městské, avšak současně tím zkrátil zvláště nově usedlé občany, tím de facto ustanovení zvacího/provolacího dopisu/listu, týkající se zakoupení poddanského gruntu ve městě, jehož cílem bylo vyrovnání populačních ztrát způsobených třicetiletou válkou, zrušil. To zavdalo příčinu k nespokojenosti Benešovských občanů.

1721

           Do kostela sv. Šimona a Judy byla instalována pozlacená socha sedmibolestné Panny Marie, která byla dne 10. 4. v řece Sázavě nalezena, nalezl ji mezi ledovými krami u Kostelce Vít Strnádek (stávala prý na mostě v Ledči), sochu nechal opravit hrabě Jan Josef z Vrtby a jeho matka barbara Terezie Kokořovská de Clari.

            Konopišťská vrchnost se v Bukovanech ujala krčmy a přestavěla ji na kovárnu, krčma v ní však zůstala. Usedlost vrchnost pronajímala.

1722

Týnec byl oddělen od fary Benešovské a obdařen znovu nově postavenou farou (při starém zámku) samostatnou (pod Benešov byl připojen po obnovení náboženství katolického po převratech husitských). V tomto roce byl farářem Týnecké fary Václav Vojtěch Spálenský (do roku 1728). Tímto rokem počínají farní knihy/matriky. K faře patřily filiální kostely v Chrástu nad Sázavou a Ledcích.

Stát převzal do svých rukou „poštovnictví“.

1723

Šenkýřem v Hrusicích (Hamrech) byl Pavel Dráb.

1724

V květnu byla provedena „generální vizitace“, při ní byli chytáni tuláci a žebráci, shromažďováni ve sběrných táborech a vraceni do rodných vsí.

         Benešovským farářem, který po rekatolizaci spravoval filiální kostel ve Václavicích, byl Jan Šimon Štoček, předtím prvofarář v Týnci, titulární děkan.

1725

        V obecním a soudním řádu, který vydal majitel konopišťského panství Jan Josef z Vrtby pro město Benešov, se uvádí i pokyny pro ukládání písemností města Benešova a úkoly pro syndikuse – vznikl Archiv města Benešova.

        Jan Josef hrabě z Vrtby přikoupil ke Konopišťskému panství Mrač a Poříčí nad Sázavou s 18 vesnicemi.

         V benešovském děkanském kostele svatého Mikuláše vznikla kazatelna s reliéfem a figurální elegorií.

Znovu byl vydán císařský patent „exekuční řád“, který trval na vydávání „berničních knížek“ (předchozí nařízení nebylo dodržováno).

V tomto roce (až 1727) pražský stavitel František Maxmilián Kaňka provedl pro Vrtby barokní přestavbu Konopiště, potlačil obranný ráz hradu snížením věží, vybudováním velkého obytného jižního křídla a příčného spojovacího traktu s reprezentačním schodištěm. Západní přístup do hradu již nebyl přes padací most, ale byl přes zděný kamenný most a na východní straně byla prolomena hradba a zřízen nový vjezd a most s plasticky zdobenou barokní divadelně efektní čestnou bránou, plastiky/sochy římských válečných božstev „Marta“ (Mars) a „Bellony“ jsou od Matyáše Bernarda Brauna (největší sochařská dílna v Praze). Z vnější strany je brána opatřena erbem rodiny Vrtbů (třemi parožími) a z vnitřní strany je znázorněn svatý Jiří bojující s drakem. Od tohoto roku začali Vrtbové budovat u zámku první nevelké zahrady, základ pozdějšího zámeckého parku, byl zasypán jižní příkop. Za nich vznikla oranžérie, dva skleníky a okrasná zahrada s letohrádkem na Chvojně. K panství Konopiště ještě přibyla Mrač a Poříčí nad Sázavou s dalšími 18 vesnicemi.

Z tohoto roku jsou od sochaře Matyáše Bernarda Brauna i sochy na brankách oltáře a na kazatelně farního kostela svatého Mikuláše v Benešově Na Karlově.

Hrabě Jan Josef z Vrtby vydal v Benešově obecní a soudní řád, kterým omezil a reguloval městskou a soudní správu. Zakotvil v něm povinnosti svého zástupce ve městě, tzv. „panského deputýrovaného“, který dohlížel na veškerá jednání městské rady.

Norbert hrabě z Vrbna prodal dědičné právo ke všem třem dílům, které v roce 1707 koupil Jan Josef hrabě z Vrtby (nejvyšší purkrabí království Českého) a spojil jej s Konopištěm. 16) (Díl jedna: „tvrz Mrač od kamene vystavená“ (200 ss.), se dvorem, oboje Žíňany, Čerčany se dvorem, Soběhrdy, Dlouhé pole, Kochanova díly Postupic a Myslice. Druhý díl: dvůr a ves Poříčí, vsi Větrov a Mrač hořejší, a díly Hůrky a Městečka. Třetí díl: dvůr Zlenice a Dubský, městys Lštění s kostelem sv. Klimenta, vsi Javorník, mezihoří, Pchov, Kačkova Lhota a Zderadiny.) ?

1726 

Maximálního počtu žáků dosáhla piaristická škola v Benešově v tomto roce (celkem 114 žáků), přičemž mezi nejvýznamnější patřil zejména místní občan Jaroslav Schaller, zakladatel historické topografie.

1727

       Majitel panství Mrač Norbert z Vrbna  prodal toto panství majiteli Konopiště Janu Josefovi hraběti z Vrtby.

           Založen Menší cech řeznický Benešov.

Konopišťský pivovar nastoupil namísto pivovaru v Týnci nad Sázavou.

            Z podnětu pražské arcibiskupské konsistoře vznikla akce, která ukládala zpracovat plánky farních obcí s vyznačením židovských obydlí. Důvodem byla skutečnost, že se arcibiskupství obávalo zneuctění svátosti oltářní židovským obyvatelstvem, bydlícím mezi křesťany. 97) Jednalo se o kontrolu dodržování dřívějších nařízení, která ukládala vzdálení židovských obydlí od katolických kostelů.

1728

          Kantorem ve škole ve Václavicích byl Václav Felhenhauer (do roku 1735). Dne 30. 8. se mu a jeho manželce Kateřině narodil syn Václav Josef.

            Farářem Týnecké fary byl Jan Šimon Stoček (Štoček, Stoczek), do roku 1731. 50)

            Mýtným v Poříčí nad Sázavou byl Václav Michálek.

            Mlynářkou v „Klaudovským mlejně“ v kožlí byla Judita Paryska od Klaudů a bažantníkem v Konopišti Jan Jelínek.

U kláštera v Benešově byla otevřena veřejná kaple sv. Jana Nepomuckého.

1730    

Dne 9. 11. vyhotovil na Konopišti bezdětný Jan Josef hrabě z Vrtby a na Konopišti poslední vůli, přičemž ustanovil dědicem panství Konopiště a Konopišťského domu se zahradou na Malé Straně v Praze bratrova (Františka Václava) mladšího syna Františka Václava hraběte z Vrtby; jeho staršímu synovi Janovi Josefovi hraběti z Vrtby odkázal statek Nusle poblíž Prahy; bratrovi mimo jiné obraz císaře Karla VI. diamanty bohatě ozdobený; své švagrové Marii Terezii zlaté rouno brilianty vykládané s příslušenstvím a neteři Anně Barboře všechny smaragdy, brilianty i jiné drahokamy.

Současně si vyžádal, aby byl pohřben ve Vrtbovské kryptě ve Voticích u Františkánů a také chtěl, aby při vyzdvihování jeho těla 300 mší čteno bylo, při exeqiuích ve Voticích 200, v Benešově od kněží Piaristů a v Praze od rozličných klášterníků 400 čteno bylo.

Rychtářem v Chářovicích byl Václav Novák.

1731

Byl vydán „generální cechovní patent“, omezil dosavadní pravomoc cechů a jejich privilegia, byl zřízen úřad cechovního inspektora.

Farářem Týnecké fary byl Václav Vojtěch Pátek z Wisenfeldu, do roku 1735.

Mlynářkou v Poříčí nad Sázavou byla Barbora Collandová a šafářkou Kateřina Staňková.

Dne 27. 8. se Václav Leopold Jan Radecký z Radče majitel panství Tvoršovického zasnoubil s Annou Veronikou dcerou Františka Mikuláše Bzenského z Prorubě, hejtmana kraje Boleslavského a Anny Marie, rozené Strakové z Nedabilic. Společně vlastnili panství Tvoršovice, Třebnice, Strančice, Předboř, dům Štupartský v Praze, Štětkovice a Záběhlice.

Hrabě Jan Josef z Vrtby potvrdil a upřesnil poddanské povinnosti a svobody všech měšťanských vrstev v Benešově a zároveň omezil právo poddaných měšťanů volně odkazovat majetek.

1732

Obecním pastýřem na Větrově byl p. Divůček.

1734

         František Václav hrabě z Vrtby přichází na Konopiště, zdědil jej po svém strýci Janu Josefovi z Vrtby.

          V červnu došlo k prvnímu protržení hráze Konopišťského potoka (velká bouřka a průtrž mračen). Konopišťský potok napáchal největší škody v Poříčí nad Sázavou.

         Založen Truhlářský, zámečnický, sklenářský, ručníkářský, mečířský a vačkářský cech Benešov, Zednický, tesařský, pokrývačský a kamenický cech Benešov a Menší cech kamenický a zednický Benešov.

„Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí koupil Ondřej Schrajner, který v něm zřídil hospodu a vinopalnu.

Farářem v Poříčí byl Matěj Bárta.

Majitelem (dědicem) konopišťského panství i s hradem Týnec nad Sázavou a statkem Benice se stal po smrti Jana Josefa hraběte z Vrtby (†14. 8. 1734, nejvyšší purkrabí Království Českého a rytíř řádu Zlatého rouna, pochován ve Voticích, srdce uloženo v kostele sv. Anny v Benešově) šlechtic František Václav (Vácslav) hrabě z Vrtby (synovec, mladší syn bratra Františka Vácslava; do roku 1762).

Protrhla se hráz zámeckého rybníka na Konopišti v důsledku velké bouřky s průtrží mračen – zaplaveno bylo také Poříčí nad Sázavou.

1735

         Založen Koželužský, jirchářský, semenářský, sedlářský, uzdařský a provaznický cech Benešov.

          V Mrači č. p. 19 se narodil Tomáš Přeučil, účastník selské rebelie v roce 1775, zastřelený u hradu Konopiště a pochovaný ve společném hrobě u zdi chvojenského kostela/hřbitova.

Byla odstraněna spotřební dávka na domácí výrobky.

Farářem v Týnci David byl Ferdinand z Keslbergu, do roku 1743.

1736

          Ve farní pamětní knize benešovské se připomíná ve Václavicích kantor Martin Otipka (Votýpka).

            V Čechách začal hladomor (skončil v roce 1737).

1737

        Kostelníkem v kostele svatého Václava ve Václavicích byl František Šabat – Vlček.

            Byl založen „Plíhalův mlýn“ (Parysův mlýn) u Racku v Měsíčním údolí.

1738

            Dne 27. 1. byl vydán „robotní patent“, potvrzoval třídenní robotu, max. 10 hodin denně, zaváděl povinnost robotovat i na jiných panstvích (do půl druhé míle/11 km), zakazoval srocování a bouření nevolníků, ke zvýšení produktivity byly doporučovány úkolové roboty namísto časových.

Od tohoto roku byl farářem v Poříčí Antonín Josef Calas. Kohout (do roku 1745, †1745).

            Někteří obyvatelé Chvojna byli přesídleni mezi osadníky do Dubska.

            V Plíhalově mlýně na Racku se poprvé objevuje mlynářský rod Parisův (Václav a Anna).

            Dne 6. 3. se v Konopišti narodil náš první místopisec Josef František Schaller (otec německý důchodní ve službách vrtbovské vrchnosti), studoval v Benešově na piaristické koleji do roku 1753, kdy odešel z Benešova studovat na vyšší piaristické gymnázium do Mikulova. Již od mládí ho zajímala historie starobylé tvrze, hrady a jejich zříceni, miloval hrad Kožlí a Zbořený Kostelec a tvrz v Kozmicích. Byl to přítel učence J. Dobrovského, dějepisce Františka M. Pelcla, historika G. Dobnera a M. A. Voigta.

Na Konopišti se narodil P. Josef Jaroslav Schaller (*1738, †1809), člen piaristického řádu, „otec české topografie“, odborný spisovatel (Autor šestnáctisvazkového díla Topographie des Kgr. Böhmen, Beschreibung der Hauptstadt Prag – Topografie království českého). 220)

1739

        Založen Kovářský, kolářský a bednářský cech Benešov a Mlynářský cech Benešov.

Dne 5. 1. byly vyhlášeny „generální cechovní artikule“, které sjednotily cechovní předpisy v českých zemích.

1740

Rychtářem v Žabovřeskách byl Josef Zoula.

František Václav hrabě z Vrtby koupil statek Dlouhé pole.

1741

           V zahradě u zámku Konopiště byla postavena Neptunova fontána.

Městem Benešov prošla vojska bavorského vévody Karla Albrechta, bylo to v době tzv. „slezských válek“, protihabsburská koalice - Prusko a Bavorsko za podpory Francie – bojovala s „císařovnou“ Marií Terezií (celým jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna, *13. 5. 1717, †29. 11. 1780, známá jako „Matka dvou císařů“, česká královna 1743 až 1780) o České země. Pomocné francouzské sbory maršála Belle – Isle ležely v zimních leženích na linii Pyšely - Poříčí – Mrač – Český Šternberk.

Mlynářkou v „Klaudovým mlejně“ v Kožlí byla Alžběta Parysová.

František Václav hrabě z Vrtby v roce 1740 se svým otcem pokládali nastoupení královny Marie Terezie (manžel František I. Štěpán Lotrinský, děti Josef II., Karel Josef, Leopold II., Ferdinand Karel, Maxmilián František, Marie Anna, Marie Kristina, Marie Alžběta, Marie Amálie, Johana Gabriela, Marie Josefa, Marie Karolína a Marie Antoinetta) na trůn za nezákonný a nespravedlivý čin, protože Marie Terezie zvítězila, byli vzati do vyšetřování, protože králi Karlovi VII. (český král Karel III.) sloužili. František Vácslav obdržel pokutu 25 zlatých, ale již v září obdržel povolení, aby ke dvoru přicházeti mohl. František Vácslav rozšířil panství konopišťské o další statky (Dlouhé Pole v roce 1740, Vysoká Lhota v roce 1743 a Vidlákova Lhota v roce 1744).  Ve správě panství věnoval velkou pozornost polnímu hospodářství a chovu dobytka (v 17 poplužních dvorcích a ve 12 ovčínech). Zasáhl také do poměrů na vesnicích. V roce 1742 provedl vyrovnání výměry poddanských usedlostí na přibližně stejnou míru, přitom byla část poddanské půdy zabrána k panským dvorům. Založil i nové osady. Zrušil poplužní dvůr v Peceradech a zanikl dvůr v Malensku. Konopišti dal renesanční ráz a zasypal jižní příkop. Přestavba probíhala v letech 1745 až 1746.

Kurfiřt bavorský a arcivévoda hornorakouský Karel Albrecht byl vyhlášen v Praze za českého krále jako Karel III. (jinak Karel VII. Albrecht Bavorský, zván „protikrál“, legálním králem byla od roku 1740 Marie Terezie, vládl 1741 až 1742, *6. 8. 1697, †20. 1. 1745, manželka Marie Amálie Habsburská, děti – Maxmiliána Marie, Marie Antonie, Tereza Benedikta, Maxmilián III. Josef, Josef Ludvík, Marie Anna Josefa, Marie Josefa.)

1742

        Na Konopišti se objevila pruská vojska, která táhla ku Praze, pruský král Fridrich II zde se svými generáli i nocoval. Bylo to v době bojů Marie Terezie o vlastní trůn (František Václav neuznal tzv. pragmatickou sankci – tedy Marii Terezii na trůně – přiklonil se k bavorskému vévodovi Karlu Albrechtovi, který se nechal korunovat protikrálem, ale prohrál; František Václav „vyklouzl“ jen s vysokou pokutou. Za několik dní odtáhl ku Praze.

       František Václav z Vrtby provedl něco, co připomínalo pozemkovou reformu, na svém panství upravil poddanské usedlosti na stejnou velikost tím, že větším vlastníkům část pozemků vzal a přidělil je jiným poddaným.

            Pruský král Fridrich II. přitáhl se svým vojskem před Konopiště a ubytoval se, se svými generály, v zámku.

Hrusice se uvádí jako Hammer nebo Hrusice.

1743

Farářem Týnecké fary byl Václav Michal Hlaváč, do roku 1771.

Dne 12. 5. koupil František Václav hrabě z Vrtby statek Lhotu Vysokou za 10 000 zlatých.

V majetku rodu Schönpflugů zůstal zámeček ve Vidlákově Lhotě do roku 1744, kdy byl připojen Františkem Václavem hrabětem z Vrtby koupí ke Konopišti, s nímž pak sdílel stejné osudy.

Z let 1743 až 1750 je vnitřní uspořádání kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.

1744

          Na Konopišti se objevila pruská vojska, která táhla ku Praze, pruský král Fridrich II zde i nocoval.

Pruský král Fridrich II. se zmocnil Prahy a následně i Jižních Čech, po cestě na jihu se zmocnil i Benešova a společně s maršálem Schwerinem se ubytoval na Konopišti a připravoval se na rozhodující bitvu v okolí města, 26. 10. však pruská vojska odtáhla ku Praze a Benešov byl obsazen vojskem rakouského generála Weissenfelse.

Farářem v Poříčí byl Josef Calasantius Kohaut.

1745

Farářem v Tejnici byl David Ferdinand Kelsberk.

Od tohoto roku byl farářem v Poříčí Ignác Raffius z Kleenfeldu, do roku 1772. Hrabě František Václav z Vrtby nechal zevnitř i zvenku opravit kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou. Vnitřní zařízení kázal provést ve slohu gotickém, ačkoli v té době zde byl používán sloh barokní. Řezbářské práce provedl Lazar Widmann z Plzně (1745 až 1751) za pomoci domácího mistra truhlářského Daniela Piláta z Poříčí (lipové dřevo, velký oltář, dva postranní oltáře, kazatelna a oratorium, nejlepší jsou sochy „sv. Jan Nepomucký, jako královnin almužník, jak poděluje žebráka“ a „sv. Liborius v pontifikálním rouchu, u jeho ž nohou se hluboce koří hříšník“, žebrák má tvář truhláře a hříšník má tvář řezbáře). Obraz na velkém oltáři představuje sv. Havla opata a je od Julia Františka Luxe z LuxenštejnaMatyáše Bernarda Brauna, pražského malíře z první polovice 18. století. Ve věži kostela jsou tři zvony: 1. zvon s nápisem německým – „Ó Bože, buď tobě poručen tento zvon i tento tvůj chrám“ a latinským - „Zvon tento, označený jménem sv. Havla, vzav škodu za požáru kostela od Poláků r. 1620 zapáleného, byl štědrostí Jeho Exc. P. p. Bernarda Ignáce, Svaté římské říše hraběte z Martinic, vladaře domu Smečenského, pána na Smečně, atd., rytíře zlatého rouna, cís. a král. Veličenstva tajného skutečného rady, předního. Místodržícího a nejvyššího purkrabí v království Českém, přelit a opět jménem sv. Havla označen roku 1673“; k tomu zvonař německy dodal: „Lil mne Mikuláš Löw v Praze“; 2. zvon má nahoře nápis německý: „Bůh volá skrze mne lid k sobě, poslouchejte hlasu mého povolně“; na plášti jest týž nápis jako na zvonu předešlém, až na to, že místo jména sv. Havla stojí v něm jméno sv. Václava; dole zase jest německé označení zvonařovo; 3. Zvon je umíráček, je ozdobený polovypouklými obrazy sv. Jana Nepomuckého a Bolestné Panny Marie a označený písmeny I. G. K. (jsou to počáteční jména zvonaře: Jana Jiřího Gustava Kühnera) a letopočtem 1769.  Při budování nového oltáře v kostele sv. Havla byl oltář z tohoto kostela přenesen do kostela sv. Petra a Pavla v téže obci. 150)

            Hrabě František Václav z Vrtby v letech 1745 až 1746 prováděl rozsáhlou přestavbu Konopiště. Až na dvě výjimky (hlavní východní věž a sousední Václavka) byly sníženy hradní věže, celé jižní křídlo prošlo rozsáhlou přestavbou, v jídelně byla provedena nádherná stropní freska s námětem čtyř ročních období od plzeňského malíře F. J. Luxe, zámeckou kapli a krby v jídelně vynikající řezbářskou prací ozdobil Lazar Widmann.

            Dále panství Konopiště v tomto období zakládalo nové ovčíny, jedním z nich byl i gotický statek kruhového tvaru/ovčím Mariánovice, jednalo se o osově symetrickou stavbu/dvůr dvaadvacetiokého obrysu má po stranách hlavní vjezdové brány (naproti této je na opačné straně další brána) stáje s obytnou částí a jednak ovčín. Obě budovy jsou symetricky zrcadlově uspořádané podle hlavní osy, čtyřikrát půdorysně zalomené, s koncovými rizality.

          V kostele svatého Havla v Poříčí nad Sázavou byla zhotovena (v letech 1745 až 1751) od Lazara Widmanna řezbáře z Plzně trojboká kruchta s řezaným dřevěným zábradlím (provedl všechny řezbářské práce v kostele). Z téhož roku je i obraz na hlavním oltáři (svatý Havel a žena posedlá zlým duchem) od malíře Františka Julia Luxe.

1745 až 1746

          Na zámku Konopiště provádí František Václav rozsáhlé stavební úpravy – zasypal jižní hradní příkop, zřídil zde terasu, snížil vysoké hradní věže, ponechal jen dvě („Václavku“ a hlavní východní věž), v jižním křídle vyrostla nová reprezentační budova s nádherně zdobenou jídelnou. Nástropní freska s námětem čtyř ročních období od plzeňského malíře F. J. Luxe patří dodnes k chloubám zámku. Řezbář Lazar Widmann vyzdobil svými řezbami zámeckou kapli a krby v jídelně.

         Lazar Widmann se podepsal svými řezbami i na krásné výzdobě interiéru kostela svatého Havla v Poříčí nad Sázavou (oltáře a kazatelna).

1746

Před městským hrdelním soudem v Benešově byl projednáván následující případ: Provinilec – Pavel Vrbák, společenská charakteristika – pacholek, poddaný konopišťský, místo narození Úročnice, působiště Benešov, a provinilec Jan Dvořák, společenská charakteristika – pacholek, poddaný třeboňského panství, místo narození Týn nad Vltavou, působiště Benešov, trestný čin – krádež žita ze stodoly Kateřiny Váňové, krádež jablek a hrušek v zahradě Františka Vilímka, žita z komory a dříví, rozsudek – jedenáctidenní vězení, k přiznání donucen ranami karabáčem. Současně byli s nimi odsouzeni za přijímání kradeného žita Tomáš Kanout, podruh, Benešov, trest – vypovězení z města do 14 dní a Dorota Kratochvílová, též Sládková, Benešov, tři dny vězení s pohrůžkou vypovězení. Doklady – AMB 52, f. 47 - 48, ortel benešovského soudu). 80)

            Nákladem hraběte Františka Václava z Vrtby a manželky jeho Marie Anny rozené hraběnky z Klenové, dědička statku Žinkovského (vzali se na začátku roku 1746) byl ulit nejmenší zvon do kostela sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou. 150)

Na konopišťském panství ve 40. letech 18. století byla za hrabat z Vrtbů věnována veliká pozornost polnímu hospodářství a chovu dobytka v 17 panských dvorech a 12 ovčínech. V letech 1737-1741 provedla tato vrchnost tzv. ustějňování poddanských pozemků, tím vzniklo nově 212 zdanitelných jednotek (při úpravě byla část poddanské půdy zabrána k panským dvorům). 16) U zámku Konopiště byly sníženy věže do úrovně krovů, zámek dostal kasárenskou podobu.

1747

Z tohoto roku jsou tři oltáře ze zámecké kaple na Konopišti, vyřezal Lazar Widman.

1748

Dne 1. 5. 1748 vstoupil v platnost „první tereziánský katastr“, evidoval půdu, měšťanské domy, řemesla a Židy, stanovil jednotný berní základ z čistého výnosu poddanských usedlostí („rustikálu“).

Dne 4. 9. 1748 byl v Praze založen zvláštní soud pro stížnosti poddaných a bylo zavedeno bezplatné právní zastupování poddaných ve sporech s vrchností.

V roce 1748 došlo k postátnění poštovní dopravy v českých a rakouských zemích, a tím byly dány předpoklady k jejímu dalšímu rozvoji. O vybírání pošty a její rozesílání se starali specializovaní císařští poštmistři ve zvláštních poštovních stanicích včetně Benešova. Postupně bylo zřizováno stále větší množství samostatných sběren dopisů i v místech vzdálenějších od poštovních stanic. Na hlavní trasy, ke kterým náleželo ve středních a jižních Čechách spojení s Vídní a Prahou přes Benešov, se vyjíždělo dvakrát týdně. 221)

1749

Z tohoto roku je oltářní obraz sv. Jan Kalasanský s hochy, dílo Františka Liechtenreitera v piaristickém kostele sv. Anny v Benešově.

Farářem v Tejnici byl páter Chrystophom Scholpiarium.

1750

            V roce 1750 za vlády Marie Terezie došlo k měnové reformě, z nově zavedené kolínské hřivny bylo raženo 10 dvouzlatníků čili tolarů nebo 20 stříbrných zlatníků. Jeden tolar platil za 2 zlaté nebo 120 krejcarů. Objevila se i drobná mince – grešle, tj. 1 osmina krejcaru. Obíhající groše (grešle) se přepočítaly - 1 groš za 3 krejcary nebo 20 grošů za 1 zlatý konvenční měny.

V tomto roce byl dohotoven i katastr panské (dominikální půdy), který se nazýval exequatorium dominicale. Podle tohoto systému pozemková daň dělala u rustikálních pozemků 42,1% z výnosu, u dominikálu představovala 29% z půdy a jen 25% z příjmů z panských domů. Toto rozdělení daní bylo nespravedlivé, a proto v roce 1775 se přistoupilo na přípravu nového katastru, nazvaného podle císaře Josefa II. 77)

            K Ouročenské rychtě náležely obce: Buková Lhota, Vidláková Lhota, Zbožnice, Chlistov a Žabovřesky.

            V roce 1750 nalézáme již v Ouročnici 12 usedlostí:

Č. p. 1 o výměře 8 jiter  664oo pozemků (grunt Valchařovský).

Č. p. 2 o výměře 19 jiter 1112oo pozemků (chalupa Vnoučkova).

Č. p. 3 o výměře 45 jiter   731oo pozemků grunt Havelkovský).

Č. p. 4 o výměře 42 jiter 1248oo pozemků (Prokšíkovský statek).

Č. p. 5 o výměře 48 jiter     50oo pozemků (grunt Mášovský neb Vrbákovský).

Č. p. 6 o výměře 12 strychů pozemků – což bylo skoro dvojnásobně v této době.

Č. p. 8 o výměře 46 jiter   436oo pozemků (Žabovský grunt).

Č. p. 9 o výměře 17 jiter   509oo pozemků (Kmochovská chalupa).

Č. p. 11 o výměře 7 jiter 1506oo pozemků.

Č. p. 12 o výměře 48 jiter 1234oo pozemků (Markovský grunt).

Č. p. 13 o výměře 12 strychů polí a louky pro ½ vozu sena (grunt Vaňkovský).

Č. p. 14 o výměře 44 jiter   637oo pozemků (grunt Strejčkovský).

            Ze zápisů v knize pozemkové z tohoto  roku konali hospodáři Ouročničtí panství konopišťskému celkem ročně 936 dnů roboty potahem, 201 dnů pěší a odváděli do panské konopišťské flusárny/draslárny 8 strychů (čili 12 měřic) dřevěného popele a do panského skladiště/kvelbu 3½ libry konopného přediva; patrně před tímto rokem kolem Ouročnice a v jejím okolí mnoho dobrého lnu se pěstovalo.

            Ještě v tomto roce se dokládá existence dřevěné zvonice u kostela sv. Šimona a Judy v Týnci nad Sázavou.

            Okolo tohoto roku hrabě František Václav z Vrtby nechal v Benicích na plochém návrší, nad údolím, kde stála původní osada s tvrzí, v rámci rozsáhlých úprav svého panství postavit barokní statek podle návrhu známého architekta Františka Ignáce Prée, žáka a spolupracovníka císařského architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Ojedinělá trojkřídlá budova je vepsána do rovnostranného trojúhelníku o straně 114 metrů. Neobvyklý půdorys stavitel zvolil na přání hraběte Františka Václava z Vrtby, neboť trojúhelník byl symbolem svaté Anny, patronky, ke které se modlila jeho manželka Anna Marie z Klenového. Křídla dvora jsou dlouhá 75 metrů a jejich konce jsou spojeny zdmi s branami. Jejich polohu určuje další, zrcadlově převrácený rovnostranný trojúhelník. Základním obrysovým vzorcem stavby je hexagram, tedy symbol Davidovy neboli Mariánské hvězdy.

            Zápis z farní knihy Tejnické uvádí (farář Václav Hlaváč), že se v kostele sv. Kateřiny v Chrástu nad Sázavou pod hlavním oltářem našly dva husitské stříbrné kalichy.

 V listopadu 1750 byla zavedena jednotná „zlatková“ měna, jejím základem byla vídeňská marka stříbra, rovnala se 12 tolarům neboli 24 zlatým. Byla zavedena mince v hodnotě 17 a 7 krejcarů.

Polovina 18. století

            Z této doby je první zmínka o zvonici z areálu farního kostela sv. Mikuláše se hřbitovem v Benešově, původně byla zapojena do ohradní zdi areálu a mohla být i dřevěná. V kostele sv. Mikuláše se uvádí, že jsou zachovány: oltářní obraz Panny Marie z doby kolem roku 1500 a cyklus 22 obrazů ze života sv. Klimenta od Ignáce Raaba z pražského Klementina.

Od poloviny 18. století vznikaly pokusy o zřízení každodenního poštovního spojení (Journaliere) mezi Vídní a Prahou přes Benešov.

Město Benešov získalo poštovní spojení s Prahou, současně byla změněna stará cesta z Prahy přes Benešov a Tábor do Rakouska v císařskou silnici.

Polovina 18. století

            Z této doby je první zmínka o zvonici z areálu farního kostela sv. Mikuláše se hřbitovem v Benešově, původně byla zapojena do ohradní zdi areálu a mohla být i dřevěná. V kostele sv. Mikuláše se uvádí, že jsou zachovány: oltářní obraz Panny Marie z doby kolem roku 1500 a cyklus 22 obrazů ze života sv. Klimenta od Ignáce Raaba z pražského Klementina.

Od poloviny 18. století vznikaly pokusy o zřízení každodenního poštovního spojení (Journaliere) mezi Vídní a Prahou přes Benešov.

Město Benešov získalo poštovní spojení s Prahou, současně byla změněna stará cesta z Prahy přes Benešov a Tábor do Rakouska v císařskou silnici.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář