1851 – 1854

V roce 1851 byl zrušen provoz konopišťské olejny a papírenský provoz v papírně pod Jarkovickým rybníkem.

V roce 1851 se připomíná první obecní výbor v Bukovanech, volený na 3 roky a nazývaný obecní zastupitelstvo. Starosta Jan Páša, obecní radní Jan Havelka a Matěj Svoboda.

            Děkanem Benešovského děkanství byl František Kroner (1853 až 1883, †1883). Od roku 1853 byl farářem v Poříčí Václav Josef Malý, do roku 1899. V roce 1876 byl jmenován osobním děkanem a roku 1894 papežským komořím. ¹⁵⁰⁾

            V roce 1854 se Zbořený Kostelec uvádí jako Kostelec a Chářovice jako Chařovice.

            V roce 1854 uhodil hrom do zámku Konopiště a část zámku (palác s mnoha vzácnými obrazy) vyhořela.

Římskokatolická farnost Václavice lokálie fary Benešovské se stala od roku 1854 opět farností. Na území farnosti leží farní kostel sv. Václava ve Václavicích, kaple sv. Floriána ve Zbožnici a kaple sv. Panny Marie v Chrášťanech.

V Benešově se narodil František X. Procházka (*1854, †1911), spisovatel (Katechismus dějin filosofie, Kant o matematice). ²²⁰⁾

Průběh 19. století

V polovině století byl vlastníkem statku Tvoršovice Jan Schebek (*1823, †18. 3. 1889).           

Zřejmě někdy v průběhu 19. století byl hradní areál v Kostelci částečně vyčištěn, přes příkop byla usnadněna cesta schody z kamenů a zajištěny některé koruny zdí. Pravděpodobně v prostoru horního nádvoří byl prý postaven altánek s výhledem na údolí Sázavy.

            V 19. století byla v Bukovanech na návsi postavena samostatná zděná kaplička s prostorem. Vedle kapličky byla postavena kamenná sloupová zvonička s litinovým zvonem. ¹⁴⁰⁾

V 1. polovině 19. století byla v Poříčí nad Sázavou v pomístní části zvané „Protivín“ postavena zděná výklenková kaplička (Byla zbourána v roce 1956 při havárii autobusu a v roce 1995 byla postavena nová.). ¹⁴⁰⁾

Ve 2. polovině 19. století byl na rozcestí Černíkovice – Neveklov pod horou Chlum postaven litinový kříž osazený do kamenného soklu a za statkem v Mariánovicích byla postavena zděná kaplička výklenková (dnes rejstříkové číslo kulturní památky 20109). V Přibyšicích u silnice (cca 100m od křižovatky silnice do Benešova) byla postavena kamenná výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého a litinový kříž s kamenným soklem byl postaven u křižovatky silnic k Přibyšicím a Benešovu. ¹⁴⁰⁾

Ve 2. polovině 19. století byl ve Václavicích postaven uprostřed cesty mezi Václavicemi a Chrášťany litinový kříž s kamenným soklem (v nedávné době byl zpevněn ocelovou výztuží a opraven betonem).

V 19. století byla tvrz v Podmračí (Mrač nad Sázavou) přebudována ze sýpky na ubytovnu kameníků.

Ve 2. polovině 19. století byl v Bedrči postaven kříž (sokl kamenný, křížek litinový) a v Benešově v Čechově ulici také podobný kříž (dříve Bedrčská), počátkem 90. let 20. století jej opravil P. Váňa.

Kolem poloviny 19. století byla v Nespekách postavena kaplička se samostatným prostorem a se zvoničkou, nad vstupem je polychromovaný reliéf P. Marie s Ježíškem.

V tomto období byla postavena jednopatrová škola v Poříčí.

1855

            V tomto roce došlo k další změně správních organizací Českých zemí. Okolí obce Ouročnice připadlo do nového kraje Táborského (Čechy byly rozděleny na 13 krajů a Morava na 6, Slezsko bylo samostatné).

Mezi odbornými dělníky týnecké manufaktury na kameninu se uvádí Josef Potůček z Bukovan a Václav Breburda z Bukovan (od roku 1854).

Od tohoto roku byl farářem Týnecké fary byl Jan Pelz, do roku 1871.

            Dne 2. 5. se v Benešově narodil spisovatel František Sokol – Tůma ((†1925, vyučený pekař), spisovatel, který později působil na Ostravsku. Nejznámější je trilogie „Černé království“ o průmyslovém růstu Ostravska a román „Valašská světice“. Benešovsko popsal v románu „Literární učitelka“, dále pak „Na kresách“ a „Lapači“. Dále působil jako recitátor, kulturní buditel, novinář a herec v kočovné společnosti. ²²⁰⁾

            Václavický kostel obdržel od J. E. kardinála Schwarzenberga na přímluvu faráře Čermáka ostatek sv. Václava , jenž vložen byl do kříže, jenž věřícím k líbání se podává (tzv. „pacifikálu“). ¹⁵⁰⁾

1856

V tomto roce nahradil dědičného benešovského poštmistra Václava Köhlera jeho syn Jan Köhler, pošta stále sídlila v č. p. 5 („poštovní dům Hvězda“) na Velkém rynku v Benešově, byla zde tzv. „dědičná pošta“.

1857

            V tomto roce bylo již potřetí otevřeno/obnoveno piaristické gymnasium v Benešově, a to zprvu gymnasium nižší, čtyřleté gymnázium, první ročník měl 50 žáků, ředitel školy Roman Ježovský, vyučovací jazyk němčina, které později vzrostlo v gymnasium vyšší a bylo zestátněno.

            Byla podepsána měnová konvence mezi Rakouskem a německými státy o zavedení jednotné stříbrné měny, základem byla 1 libra mincovního kovu (500 gramů), ze které se razilo 45 stříbrných zlatníků (guldenů). Nižší nominály obíhaly jako zemské mince a vyšší hodnoty jako tolary a dvojtolary.

1858

            Od tohoto roku sloužila konopišťská papírna, která se nacházela pod hrází stejnojmenného rybníka u silnice z Benešova do Jarkovic a na Chvojenský dvůr, jako stupník pro drcení kostí, později jako pila.

            V Městečku u Nespek oproti Pávovu statku byl postaven kříž kamenný na zděném soklu. Byl postaven ke cti a chvále Boží od manželů Jana a Anny Bitnarových), (číslo rejstříku 22857). ¹⁴⁰⁾

            V Benešově se znovu stal purkmistrem dr. Karel Emanuel Ulrich (dříve purkmistr od roku 1846 do roku 1848).

Narodil se Antonín Pinkas (†1919), notář, autor rukopisného rozsáhlého díla o Benešově a okolí.

V Poříčí byl postaven most z přitesané žuly s jedním obloukem přes říčku Bystrou

1860  

            V roce 1860 byl zastaven, z důvodu krize, provoz lihovaru na Konopišti.

            V roce 1860 bylo v Benešově otevřeno nižší gymnasium v piaristické koleji.

            V roce 1860 byl vydán Říjnový diplom a v roce 1861 oktrojovaná ústava (únorová ústava). Konečně byly vypsány obecní volby, v nichž v Benešově zvítězili příznivci liberálů, a obecním starostou se stal pokrokový lékař dr. Karel Ulrich.

2. polovina 19. století

S Benešovem je spjata činnost malíře Viktora Barvitiuse (*28. 3. 1834 Praha, †9. 6+. 1902 v Praze).

1861

V roce 1861 se v Benešově narodil Josef Schneiner (†1932) starosta Sokola a za 1. světové války člen mafie.  V roce 1862 pak antropolog profesor MUDr. Jindřich Matiega (†1941). ²²⁹⁾

V roce 1861 se v Týnci nad Sázavou narodil operní pěvec Karel Veselý (†1904) člen Národního divadla v Praze.

            V Žíňanech byla na návsi postavena kamenná sloupová zvonička z červeného pískovce.

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil dne 21. 9. Dr. Josef Scheiner, pražský advokát a sokolský pracovník. v 18 letech spolupracovník Tyrše, později sokolský starosta a nejuznávanější ideový a organizační sokolský pracovník doma i v zahraničí.

Profesor Karel Vladislav Zap (*8. 1. V Praze, †1. 1. 1871 v Benešově) se stal poslancem zemského sněmu za obvod měst Jílové, Vyšehrad, Kostelec a Benešov.

1862

Dne 31. 3. se v Benešově (dům č. p. 42 na malém náměstí) narodil MUDr. RNDr. Jindřich Matiegka, mezinárodně uznávaný vědec z oblasti fyzické antropologie, nauce o lidském těle, v demografii, nauce o složení a pohybu obyvatelstva. Publikoval v oblastech antropologie, archeologie a demografie, první docent (1897) a profesor (1904) v těchto oborech na české universitě v Praze. Byl též zemským zdravotním inspektorem a podílel se na pořádání Národopisné výstavy (antropologické oddělení).

V Benešově byl založen pěvecký spolek „Ozvěna“ (zakladatelé Josef Scheiner, Karel Ulrich, Jan Köhler, Václav Medal, Hynek Gabriel, František Kroner, František Horák, František Šípek).

Ode dne 15. 6. Ignác Pospíšil vlastnil lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově syn a dědic manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ode dne 16. 4. byl provizorem této lékárny lékárník Václav Penk z Votic.

Narodila se Anna Šebestová (pseudonym Anna Ledecká, †1944).

1863

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil Artuš Scheiner (†1938 Praha), malíř a ilustrátor.

Narodil se JUDr. František Veselý (†1935), politik, senátor Národního shromáždění (1920), ministr spravedlnosti.

V roce 1863 se v Poříčí nad Sázavou narodil učitel, hasič a veřejný pracovník František Poloprudský (†1924).

V Úročnici byl postaven kolem roku 1865 dům č. p. 22 a 23. V domě č. p. 22 byl hostinec Jana Stojánka se sálem a lokálem. Později byl sál přestavěn na pekárnu a z lokálu zbyl jen výčep. ^{126), 74)}

V době zpracování Stabilního katastru se obec Úročnice uvádí jako Aurocznitz a v obci byl 18 usedlostí (č. p. 1 až č. p. 18).

            Přestože Josefínský katastr byl po smrti císaře Josefa nejdříve zrušen, pak opět obnoven v pozměněné formě, stal se základem zdanění v Čechách až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost tzv. stabilní katastr.  Práce na novém katastru byly zahájeny počátkem 19. století a výsledkem těchto příprav byl císařský patent ze dne  25. 12. 1817, který stanovil souhrn pravidel pro založení stabilního katastru.

            Veškeré pozemky měly být zaměřeny, popsány a zobrazeny v katastrálních mapách. Byly roztříděny podle druhu kultur, jakosti a užívání bez ohledu na jejich držitele. Pro každou katastrální obec byla zhotovena (vytištěna) katastrální mapa v měřítku 1:2880 (1 cm = 28,8 m), v níž byly znázorněny obecní hranic, hranice pozemků, vyznačeny objekty (domy, stodoly, kostel, dvory, atp.) Pozemky byly označeny katastrálními čísly, kterými se lišily od předchozích čísel topografických, použitých v Josefínském katastru. Dále byly vytištěny tzv. indikační skizzy, určené ke zjišťování - indikování změn. Indikační skizzy jsou zakresleny na tvrdých čtvrtkách, které jsou vždy po několika listech navzájem spojeny. Jsou na nich zachyceny jednotlivé objekty ve vsi, názvy tratí, jména majitelů, parcelní čísla (rumělkou pozemkové parcely a tuší stavební) a popisná čísla domů. Jsou vybarveny následujícím způsobem: Modrá barva označovala toky, rybníky, jezera, hnědě byly zakresleny silnice, cesty a prostranství. Růžová označovala železniční pozemky. Domy a objekty byly rozlišeny podle toho, byly-li zhotoveny z kamene či cihel (červená), nebo z hořlavých materiálů (dřevo, sláma, hlína - žlutě). Zahrady při domech, sady (označeny navíc symbolem stromu) a kvalitní louky byly znázorněny sytě zelenou barvou, zatímco většina pastvin a lad (graficky znázorněny symbolem trávy) byla světle zelená. Lesy byly označeny šedou barvou a graficky symbolem jehličnatého stromu. Orná půda byla vybarvena žlutohnědou barvou. Měření a mapování bylo zahájeno v Čechách v roce 1826 a ukončeno roce 1843. Pro daňové účely byl určen čistý výnos, představující výnos držitele pozemku při obvyklém hospodaření v roce průměrné úrody na základě cen roku 1824 po odečtení nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování a sklizeň. Daň pozemková pak činila 16% z čistého výnosu, k tomu byla od roku 1849 uložena přirážka ve výši 1/3 daně a pak přirážka válečná, neboli mimořádná, rovně ve výši 1/3 řádné daně. Celková daň z pozemku pak se všemi přirážkami činila 26 2/3 % čistého výnosu.⁷⁷⁾

            V roce 1861 se v Benešově narodil Josef Scheiner, MUDr. (†?), advokát v Praze, politik, starosta ČOS (Dějiny Sokolstva). ²²⁰⁾

V roce 1862 se narodil v Benešově Jindřich Matiegka (†1941, Mělník), profesor antropologie a demografie na české Karlově universitě v Praze, patří mezi největší světové antropology, odborný spisovatel (Crania bohemica). ²²⁰⁾ Nejdříve venkovský lékař, roku 1897 se habilitoval na filosofické fakultě české univerzity v Praze pro antropologii a demografii. Založil Antropologický ústav Univerzity Karlovy (1923) za hmotné podpory A. Hrdličky, vědecký časopis Anthropologie (1930) Hrdličkovo muzeum při Antropologickém ústavu Univerzity Karlovy. ²²³⁾

V roce 1863 se v Benešově narodil Artuš Scheiner (†?), akademický malíř, ilustrátor (Kocourkovští).  Dále František Veselý, JUDr. (†1935), advokát v Benešově, politik, bývalý senátor a ministr spravedlnosti. ²²⁰⁾

V roce 1863 byla v Chlebích postavena naproti č. p. 23 kamenná kaplička.

1864

V roce 1864 byl vydán zákon o obecním zřízení a řádu volebním, což znamenalo dílčí změny v městské agendě. Městské záležitosti řídil obecní výbor a obecní představenstvo (městskou radu) v níž byli radní a purkmistr.

1865

Dne 1. 10. začalo v Benešově působit okresní zastupitelstvo. Prvním benešovským okresním starostou se stal Karel Drahotín Marie Villani (23. 1. 1818, 1883), šlechtic starobylého italského rodu, absolvent vojenské akademie ve Vídni, vlivem svých rodičů horlivý Čech, vlastenec. Mimo jiné byly členy – Antonín Frank (hospodářský ředitel na Konopišti), Václav Fulín (rolník z Václavic), Hynek Gabriel (benešovský měšťan)Josef Scheiner (advokát v Benešově), František Šípek (za Benešov) a Karel baron Villani.

V konopišťském cukrovaru byl pozastaven provoz (nedostačující technické vybavení, malý odbyt).

V roce 1865 byl vydán zářijový manifest.

1866

            Proběhla prusko-rakouská válka a dne 3. 7. došlo v bitvě u Hradce Králové k porážce špatně vyzbrojené a dezorientované rakouské armády. Pruská armáda vstoupila do Čech a do září 1866 okupovala i Benešov (pruská vojska z bitvy u Hradce Králové – 3. 7.). Ztráty v zemědělství, válečné útrapy, vysoká kontribuce, katastrofální neúroda a zavlečená epidemie cholery měly dopad i na Benešov a okolní obce. V těchto kritických chvílích však zůstalo české liberální hnutí věrné Vídni a čekalo od ní určité státoprávní nároky. Těch se nedočkalo ani v roce 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání.

V benešovském piaristickém gymnáziu se stala vyučovacím jazykem čeština ve všech předmětech.

Benešovský purkmistr dr. Karel Emanuel Ulrich inicioval založení občanské záložny, jako svépomocného měšťanského ústavu.

V Benešově a sousedních vsí se začala šířit cholera, bylo to v souvislosti s následky Prusko – rakouské války. V srpnu mělo již 78 obyvatel infekční úplavici, v listopadu již 192 osob, z nichž 88 zemřelo. O nemocné pečoval městský lékař dr. Ulrich. Každá vesnice v okolí měla zřízenu „pohotovou světnici, kamž se ukládali nemocní, kterým se nedostávalo domácího posloužení, a byla ustanovena osoba k obsluze“.

            V tomto roce (či 1867?) zanikla týnecká továrna na keramiku, a to s ohledem na silnější a levnější konkurenci. Sbírky týnecké keramiky z let 1791 až 1866 jsou uloženy v Městském muzeu v Týnci nad Sázavou. Jedná se o několik set výrobků z doby vrtbovské a lobkovické.

Na okraji obce Krusičany u silnice do Netvořic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem (dnes je to vedle pomníku padlých v I. světové válce). Další stejný kříž (litina, kamenný sokl) pak byl postaven u rozcestí silnice Úročnice – Týnec nad Sázavou.

V Benešově byla založena záložna.

V roce 1866 zemřel václavický farář Václav Alois Čermák a po něm nastoupil Roman Václav Voříšek, spisovatel český (až do roku 1886). ¹⁵⁰⁾

1867

Karel Drahotín Marie Villani se stal v tomto roce za Benešovsko, Vlašimsko a Neveklovsko poslancem českého sněmu.

Panství Tvoršovice i s Hůrkou a Ouběnicemi koupil v dražbě Jan Schebek, známý boháč a podnikatel stavby železničních tratí.  (Po jeho smrti si jeho žena Augusta rozená Reffée vzala za muže anglického šlechtice Bedřicha Guittona de St. Quentin, společně pak žili na zámku v Tvoršovicích.)

V říjnu získala městská rada v Benešově „Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí výměnou s Jindřichem Frankem za dům č. p. 227 na témže náměstí a zřídila zde radnici.

V Benešově přestaly fungovat „masné krámy“ v č. p. 227 na „Velkém rynku“.

1868

Dochází k rozmachu národního hnutí, benešovští uspořádali sbírku na stavbu Národního divadla. Dne 12. 5. v Benešově slavnostně uvítali kámen z Blaníku, určený do základů Národního divadla, na něm byl nápis „Kdybyste mlčeli vy, kamení bude mluvit“.

Karel Drahotín Marie Villani byl znovu zvolen benešovským okresním starostou, ale nebyl potvrzen císařem vzhledem k policejním zprávám o jeho vlastenecké, proti rakouské, činnosti.

Dědicové po Janu Riedlovi prodali statek Tvoršovice Janu a Marii Šebkovým. Nový majitel zvelebil zámek v příjemné sídlo venkovské, krajinu i statek Tvoršovický, zřídil důkladné silnice, založil sady, urovnal stráně, vyplnil rokle, vysázel stromovím ovocným i lesním místa příhodná a přetvořil tak krajinu, dříve dosti zasmušilou, v rozkošný anglický park. K panství patřily i dvory poplužní Tvoršovice, Ouběnice a Hůrka.

Městská rada Benešov se přestěhovala z pronajaté budovy č. p. 227 na Velkém rynku, patřící konopišťskému velkostatku, do budovy č. p. 100 na Velkém náměstí (dříve Velkém rynku, dnes Masarykovo náměstí).

V Benešově se zastavil průvod, který vezl kámen z Blaníka na stavbu Národního divadla v Praze.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou, od Karla Vocelky. ²³⁰⁾

            Obyvatelé Benešova a okolí patřili i mezi účastníky demonstračních táborů na Blaníku (červen a srpen 1868).

            Došlo ke zrušení krajů v Království českém a vznikly okresy. Okolí obce Ouročnice patřilo do okresu Benešov, okresní hejtmanství sídlilo v Benešově a okresní soudy byly i ve Vlašimi a v Neveklově. Okres Benešov sousedil s okresy: Praha – Smíchov, Praha – Vinohrady, Český Brod, Hora Kutná, Ledeč, Pelhřimov, Tábor, Sedlčany a Příbram.

V 70. letech 19. století byl zřízen po vítězství městské správy ve sporu s konopišťskou vrchností o varné právo Benešovský pivovar.

1869

            Podle mapy katastrálních území měla obec Úročnice 600 ha, lidnatost je vykazována v hodnotě 70-100. V té době se rozlišuje lidnatost u 71 obcích Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 31,8 – 50 (11 obcí); 50 – 70 (26 obcí); 70 – 100 (22 obcí); nad 100 (12 obcí).

            Bukovany – 38 domů, 378 obyvatel; úročnice – 24 domů, 238 obyvatel; Buková Lhota – 19 domů, 146 obyvatel; Vidlákova Lhota – 11 domů, 126 obyvatel.

            Obec Úročnice se stala pod názvem Ouročnice osadou obce Bukovany (do roku 1890). Při sčítání lidu v tomto roce měla obec 238 obyvatel a 24 domů.

V Poříčí nad Sázavou byl postaven kamenný kříž u kostela sv. Petra a Pavla, který dle farní kroniky zhotovil tamní kameník Josef Tarc dle plánů ing. Wacha.

Karel Drahotín Marie Villani byl znovu zvolen poslancem do českého sněmu, nebyl však potvrzen císařem a ten si vynutil zvolení majitele Konopiště, Františka z Lobkovic.

Bylo zvoleno druhé okresní zastupitelstvo v Benešově, starosta Karel baron Villani, členové mimo jiných: Václav Fulín (rolník z Václavic), František Šípek, František Feuerstein (Benešov), Karel Ulrich (Benešov).

Dne 7. 8 (26. 7.) byl v Benešově založen tělovýchovný spolek Sokol (současně byly schváleny i stanovy THJ Benešov), měl 70 členů a starostou se stal dr. Otakar Mikeš, náměstkem Josef Daňhelovský, jednatel Antonín Friesse, pokladník Josef Müller. Zakladatelé: Otakar Mikeš, Jan Šalda, Antonín Friesse.

Byl obnoven provoz v konopišťském cukrovaru (33 strojů za zpracování cukru, 4 parní stroje, 3 parní kotel, vyrobeno 4 096 centů cukru, 115 dělníků a 12 dělnic).

Obec Tvoršovice se uvádí jako Tvořešovice (až do roku 1880).

1870

            Jan Karel z Lobkovic (zemřel na Konopišti dne 6. 6. 1878) postoupil své panství svému synovi Františku Eugenu knížeti z Lobkovic, toho času starosta okresu Benešovského, manžel Zdeňky Kunhuty z rodu hrabat ze Šternberka, dříve z Konopiště zvaných.

Karel Drahotín Marie Villani byl zvolen poslancem říšského sněmu.

Obecná škola na Karlově byla umístěna v přízemní budově č. p. 91 stojící u horní zvonice (škola „chudě se střechou šindelovou a částečně stropem prkenným“ a s 540 žáky, vyučovalo se proto v piaristické koleji a v soukromí).

V tomto roce bylo ve městě Benešov: 8 hostinců a hospod zájezdních, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskař, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčů, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři a 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík a 2 mlynáři. Průmyslové podniky: 2 továrny na vyrábění lihu, 1 parní mlýn, 1 akciová sladovna, 1 závod na zhotovování proutěného nádobí. Obchody: 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 obchodníci v střižném zboží, 8 obchodníků v obilí, 2 obchodníci v dobytku a 2 v kamenném uhlí.

V Benešově byla založena odbočka učitelské jednoty Budeč.

Benešovský Sokol se začal věnovat i ochotnickému divadlu (do roku 1880).

Podle nařízení z tohoto roku se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány (Numero cons.) Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp.

            Václavický farář Roman Voříšek zaznamenal místní pověst o farním kostele se hřbitovem v místě statku Šachova, která se vztahuje k místu nálezu koster („lidských hnátů“) na Velké straně ve Václavicích. ¹⁰⁹⁾

            V Žíňánkách byla na návsi postavena kamenná zvonička z červeného pískovce.

            Na věž filiálního kostela na Chvojně byl umístěn zvon zhotovený v dílně dcery Karla Bellmanna Anny v Praze, na zvonu je latinský nápis s polovypouklým obrazem sv. Jana Nepomuckého.

V Mrači byla  postavena na návsi kamenná zvonička sloupová z červeného pískovce. Na ní je zvon s reliéfem sv. Václava. (V roce 2001 byly nově osazeny sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého z roku 1881.)       

Na okrese Benešovském se chovalo 1 317 koní (přes 3 roky starých), 261 hříbat (do 3 let), 51 býků, 1 319 volů, 4 698 krav (brémské, holandské, švýcarské), 3 065 telat, 2 osli, 6 977 ovcí, 342 koz, 984 prasat a 830 úlů včel.

Okresem vedly i říšské silnice Pražsko – Linecká a Pelhřimovsko – Jihlavská, která od té první odbočuje v Benešově. Území procházely i okresní silnice 1. Benešov – Konopiště – Václavice – Netvořice, 2. Benešov – Bedrč – Soběhrdy, 3. Poříčí – Čerčany.

Okres měl 25 817 obyvatel, 1 město (Benešov), 2 městečka, 153 vsí, které byly tvořeny 46 katastrálními a 36 místními obcemi.

Zámek Konopiště měl kapli, divadlo, 2 veliké sály, 50 pokojů a komnat, 8 komor, 3 sklepy, studnu a další prostory. Z jihu přiléhá kuchyně, ovocná zahrada s bohatou zahřívárnou a prostranná zimní jízdárna. Pod zámkem stál pivovar, cukrovar, mlýn pod rybníkem, obydlí knížecích úředníků se zahradami. V Konopišti žilo 491 obyvatel v 26 číslech. Rozloha velkostatku Konopišťského byla 9 674 jiter 884 sáhů. Patřilo k němu 16 poplužních dvorů: Konopiště, Chvojno (Chvojen), Benice, Týnec, Poměnice, Vidlákova Lhota, Mariánovice, radíkovice, Poříčí, vysoká Lhota, Čerčany, Dlouhé Pole, Zlenice, Mrač, Ledce a Požáry.

1871

Do okolí obce se konečně dostala i železnice – dráha císaře Františka Josefa I., od tohoto roku je v provozu železniční trať Praha – Benešov – Tábor vedla okresem Benešovským od severu k jihu, byly na ní stanice v Čerčanech, Benešově a Bystřici.

V Benešově v ulici „Ke studánce“ pod železniční tratí byla postavena zděná kaplička se samostatným prostorem. Lidově zvaná „Boží dobrá voda“, první zmínka o kapličce je z roku 1681, to byl nad stávající studánkou postaven zděný výklenek, na toto nové místo byla přenesena při stavbě železniční tratě. ¹⁴⁰⁾

Dne 1. 1. zemřel v Benešově (zde trvale žil od roku 1870, Vlašimská ulice č. p. 59, hospodářský objekt zvaný „U české koruny“ příp. „Na koruně“ nebo „Koruna“) profesor Karel Vladislav Zap (Zapp, *8. 1. 1812 v Praze v německé rodině), dost často pobýval v Benešově u své druhé ženy (Františka, vdova po jeho příteli Grimmovi, rozená Wolfová). Spisovatel a historik hlásící se k českému jazyku a národu (přítel Máchy, Jungmanna, Palackého, Hanky), překladatel z polštiny, ruštiny a z ukrajinštiny, redaktor „Památek archeologických a místopisných“, autor „Českomoravské kroniky“, „Vypsání husitské války“, „Popsání královského hlavního města Prahy“, první kniha „Popsání městečka Postupic“ a další „Zeměpis Čech, Moravy a Slezska“. Na objektu byla z iniciativy studentstva umístěna pamětní deska (nyní v muzeu). Později po něm byla pojmenována i ulice. Má hrob na starém hřbitově v Benešově. ²²⁰⁾

V Benešově zemřel František Šípek (*1822), opoziční poslanec zemského sněmu království českého, má hrob na starém hřbitově v Benešově.

Zemským poslancem za Benešov se stal konzervativní český historik Václav Vladivoj Tomek.

„Masné krámy“ v Benešově (č. p. 227 na „Velkém rynku“) prodalo konopišťské panství městu Benešov (od roku 1850 zde byl v nájmu městský úřad; poté co ponechal č. p. 223 a 224 erárním úřadům).

            Od tohoto roku farářem Týnecké fary byl Filip Burgerstein, do roku 1882.

1872

            V Benešově byla založena akciová sladovna a tržnice na plodiny, která si brzy zřídila i pivovar. Pro hospodářskou krizi však podnik záhy zašel.

            Z tohoto roku jsou okna kostela svatého Filipa a Jakuba na Chvojně.

            V Týnci nad Sázavou se narodil básník Karel Babánek (†1937).

            Záložna v Benešově byla řízena starostou Františkem Urbanidesem.

            V Benešově zemřel dne 1. 1. archeolog Karel Vl. Zap (pohřben na starém hřbitově).

Dne 17. 2. se v Benešově „na stanici“ narodila Anna Maria Sequensová  (otec Václav Sequens, „ingenieur“ u dráhy císaře Františka Josefa I., přednosta benešovského úseku železniční trati. Anna absolvovala umělecko – průmyslovou školu v Praze jako žačka profesora Schikanedra. Malovala květiny, portréty, hlavně akvarely, pastely a kvaše.

Škola v Poříčí měla dvě třídy a 322 žáků.

V tomto roce byl rekonstruován týnecký kostel sv. Šimona a Judy, zdi lodi i presbyteria byly zvýšeny a sklenuty, novou střechou opatřeny, vnitřek omítnut a nabílen, oltáře a kazatelna nově pozlaceny, věž plechem pobita. Vše hradil nákladem 4 000 zlatých ze záduší farář Filip Burgerstein.

1873

Farní osada Vácslavická včetně vesnice Úročnice čítá 1431 katolíků, 38 židů, náležejí k ní místa:

„1. Vácslavice, jindy město, nyní ves, 5/4 hodiny západně od Benešova, 3/4 hod. od Konopiště, v půvabném údolí mezi horami nad potokem Janovickým, zde Kozlovským zvaným. Jihozápadně vypíná se nad vsí lesnatý vrch Chlum; na západ vystoupá nižší Hůra bohatá na houby; na jižním úbočí Hůry slove podnes jedno místo "na šibinkách," upomíná to, že město za starodávna vykonávalo hrdelní právo. Jihovýchodně zvedá se vrch na Vinici, někdy vinice, nyní v role pro­měněná. Pod tím vrchem jest známé odedávna místo Višňové, které roku1342 Karel (potomní císař), Vladisla­vicům za občinu daroval. Na jihu zírá přívětivě do údolí táhlý vzdělaný vrch Chvojenský s úhledným koste­líkem. V západním konečně pozadí strmí nad krajinou král zdejších vrchů Neštětická hora (281.12°Δ), položená za Chlumem a Hůrou.

Ves čítá 43 čísel domů, 10 sedláků, 4 polosedláky, 4 velké a 12 menších chalupníků, 10 domkářů, kovárnu, faru a školu s 433 katolíky, 25 židy a 85 žáky.

a) Farní chrám svatého Vácslava povznáší se na návrší, obklopen hřbitovem, stavba prastará, slohu goti­ckého, však jednoduchá. Vnitřek jest přívětivý, pro­stora obmezena. Po straně epištolní přistaveny jsou zároveň s původním čtyrhranným presbyteriem zákristie a nad ní kamenná věž s novou jehlancovitou střechou. V té visí tři zvony s těmito nápisy: Na velkém: Markus - Matheus - Johannes ­ - Lukas. Na prostředním: J. W. K. (ühner) 1778. Na malém z r. 1434: Anno Domini MCCCCXXXIIII lit tento zwon we gmeno božie i matky božie.

b) Fara vedle kostela roku 1846 nově vystavená. Osada Vácslavická byla totiž, tak jako všecky okolní, až do roku 1623 faráři utrakvistickými spravována, po od­chodu, posledního z nich osiřela, i byla v následujícím čase až do roku 1842 duchovenstvu Benešovskému pod správu dána, které v kostele Vácslavickém šestkráte do roka služby boží konalo. Mezi tím stará fara spustla, pozemky a důchody farní vykázány dílem k záduší, dílem farářům Benešovským. Dne 17. května 1842 kníže Jan z Lobkovic duchovní správu ve Vácslavicích po asi 220 letech obnovil a duchovního přiměřeně nadal. Dne 27. dubna 1854 byla lokálka za faru vyvýšena. Prvým fará­řem byl Josef Tichý (1842-1850), známý český básník. Jeho nástupce, farář Josef Čermák, (1850-1866) da­roval českému Museu vzácnou starožitnost, byzantinský bron­zový křížek, nalezený na poli za farou. Křížek jest vnitř dutý k uschování svatých ostatků, výška I" 9"', šířka I" 1"', a pochází aspoň z 12. století. Na přední straně stojí Spasitel rukama roztaženýma a nohama vedle sebe na podstavku, maje okolo beder krátkou suknici. Nad hlavou ve zvláštním kříži monogram ICXC (Iησους Χριστός). Na zadní straně matka Boží v dlouhé říze, majíc ruce dlaněmi ku předu jako k žehnání pozdviženy, nad hlavou jednoduchý kříž. V obou ramenou kříže mo­nogram Marie: MP – ΘΥ (Μήτηρ Θεου). V seznamu musejním poznamenán jest číslem 125.

        Nynější farář od roku 1867 jest Vácslav Román Voříšek milovník vlasteneckých dějin a starožitností, jenž má přední zásluhu o zachování Rukopisu Zelenohorského, jakž obšírně dočísti se lze v životopise jeho v "Slov­níku naučném" X. dílu strana 1259.

 c. Škola, roku 1810 vystavěná, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. Škola jest jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo to z Chlístova, Žabovřesk a Tisemu.

Vácslavice jsou rodištěm proslulého kněze a peda­goga, jakož i českého spisovatele Josefa Slavína Votýpky, narozeného 10. října 1802, jehož otec zde byl učitelem; skonal na faře své ve Hbitech u Příbrami jako vikář dne 14. září 1870. Životopis toho výtečného muže najdeš v "Naučném slovníku". Také Jan (Ivan) Šach, český spisovatel a básník, který nyní na dívčí škole v Záhřebě působí, narodil se zde 4. června 1825, jest syn představeného obce Josefa Šacha, nyní (roku 1873) 76letého starce.

2. Kozlé, samota nedaleko zřícenin hradu Kozlého, mlýn, 1 statek, 2 domy s 16 katolíky.

3. Přibýšice, ves pod vrchem Chlumem, 3/4 hod., kdež bylo dříve 7 svobodníků, nyní 24 domů, 297 kat., 3 židé. Na Chlumě, 1332' vysokém, bývaly stříbrné hory, posud spatřuje se stará štola do vrchu vehnaná, se šachtou 14° zhloubí, nyní zasypanou. Lid jí říká vůbec kaverna. Nynější kníže pán František z Lobko­vic dal cestu ku kaverně opraviti a vchod dveřmi zavříti.

            4. Vatěkov, ves, 8 domů, 113 kat.

            5. Úročnice, ves, 24 domů, 227 kat.

           6. Brejlovka, samota, 8 kat.                          

            7. Zbožnice, ves, 8 domů, 76 kat. Při vsi stojí boží muka s obrazem sv. Floriana, ku kterým se každo­ročně v neděli po sv. Florianu průvod koná. Z okresu Neveklovského náležejí k faře dvě vsi Chrašťany s 242 kat., 7 židy, a Hrušice (Hamry) s 31 katolíky.“  ^{Literatura 1).}

Rok 1873 je rokem založení Tělocvično – hasičské jednoty Benešov (u benešovské tělocvičné jednoty Sokol byl zřízen hasičský odbor, stanovy schváleny již 26. 7. 1869). Město Benešov předalo jednotě veškerý městský hasičský inventář. Prvním starostou byl benešovský purkmistr MUDr. Karel Emanuel Ulrich. ¹⁰⁾

Poslancem zemského sněmu za města Benešov, Jílové, Vyšehrad, Kostelec nad Černými lesy se stal benešovský občan dr. Karel Emanuel Ulrich.

V Benešově byla zřízena akciová sladovna a posléze pivovar.

1874

Ode dne 4. 3. Ignác a Hynek Pospíšilovi vlastnili lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově synové a dědici manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ti ji dne 22. 9. i s lékárenským oprávněním prodali lékárníkovi Františku Schnöblovi.

Obecní škola v Benešově měla 4 třídy a dvě souběžné (paralelní) se 431 žáky z Benešova, Myslíče, Radíkovic, Nechyby, Skalic, Podhájí obojího, Jírovic, Mariánovic, Dlouhého pole a Bohušic.

Děkanem děkanství Benešovského je František kroner, spolu „střídník“ čili vikář Bystřický, řídí duchovní správu spolu se dvěma kaplany.

Týnecká obecná škola byla rozšířena na dvoutřídní.

Obvod Okresního hejtmanství v Benešově zahrnoval okres benešovský, Vlašimský a Neveklovský. Na severu hraničil s Černokosteleckým a Jílovským okresem a na jihu s Votickým okresem.

Město Benešov bylo řízeno 1 purkmistrem (Mdr. M. Ulrich), 4 radními a 19 výbory. Leželo 6 ½ poštovní míle od Prahy na Linecké silnici, 1120 stop nad hladinou severního moře. Mělo 3 800 obyvatel (mezi nimi 150 israelitů, 8 akatolíků). Ve městě bylo 8 hostinců a zájezdních hospod, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskář, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčích, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři tesaři, 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík, 2 mlynáři, 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 se střižným zbožím, 8 s obolím, 2 s dobytkem a 2 s kamenným uhlím.

Benešov měl 8 výročních trhů čili jarmarků a po celý rok týdenní trhy (ve čtvrtek). Výroční trhy – 1. Na den obrácení sv. Pavla (dle výsady císaře Ferdinanda IIi od 20. 12. 1630), 2. Na den sv. Josefa (dle výsady od císaře Leopolda I. ze dne 5. 9. 1679), 3. Na den sv. Filipa a Jakuba (od krále Vladislava II, ze dne 1. 9. 1489), 4. Na den sv. Antonína Paduánského (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 5. Na den sv. Anny (od císaře Karla VI. (ze dne 11. 3. 1718), 6. Na den sv. Matouše (od krále Vladislava II., ze dne 1. 9. 1489), 7. Na dne sv. Rafaelea archanděla (od císaře Františka I., ze dne 25. 1. 1821), 8. Na dne sv. Ondřeje (od císaře Leopolda, ze dne 5. 9. 1670).

Benešov je sídlem vládních orgánů, c. k. okresního hejtmanství, okresního soudu, berního komisariátu, listovního a stavitelského úřadu, telegrafního a poštovního úřadu, stanice četnictva, advokátství a notariátu, dvou lékařů a 1 lékárny; dále je zde záložna občanská, pěvecký spolek Ozvěna, spolek tělocvičný Sokol, spolek hasičů a. j.

Na okrese Benešovském bylo 5 lihovarů (2 v Benešově), 1 cukrovar (Konopiště), 10 cihelen, 3 vápenice, 6 pivovarů, 2 přádelny na bavlnu (Brodce – Pecerady, Postupice), 1 parní mlýn (Benešov), 2 skelné hutě, 1 sladovna (akciová v Benešově), závod na výrobu proutěného zboží (Benešov) a 1 škrobárna (Tvoršovice). Na okrese Benešovském bylo cca 24 000 katolíků, 500 akatolíků vyznání helvetského, 700 židů. Farní kostely – 9 (mimo jiné Benešov, Poříčí, Václavice), filiální kostely 5 (mimo jiné Chvojno, Ledce). Na okrese Neveklovském byl farní chrám v Týnci. V Benešovském okrese bylo 15 národních škol a 1 nižší gymnázium (Benešov).

            Stav obcí v roce 1874:

a)    Katastrální obec Bedrč -

Bedrč – ves, 111 katolíků, 38 helvetského vyznání, 8 židů, 17 domů, dvůr poplužní, stranou myslivna Tužinka.

b)    Katastrální území Benešov –

Benešov

c)    Katastrální obec Bukovany –

Bukovany – ves, 386 katolíků a 10 židů v 35 domech, stranou myslivna Taranka.

Lhota Buková – ves, 136 duší v 16 domech.

Lhota Vidlákova – ves, 119 duší ve 12 domech, dvůr poplužní, starý zámeček, opodál při Poříčském potoku mlýn (Podelhotský).

Brejlovka –

Úročnice –

d)    Katastrální obec Jírovice –

Jírovice – ves, 150 katolíků a 6 židů v 19 domech, opodál mlýn Honzlov.

Jarkovice – ves, 78katolíků v 9 domech.

Kasárna –

Chvojno (Chvojen) – víska, 105 duší v 5 domech.

Hanzlov –

Hůrka –

Semovice – ves, 116 duší v 10 domech. Mlýn pod rybníkem Semovickým.

Marianovice – dvůr poplužní, ovčín a myslivna, 87 duší, dříve ves Ondřejovice zvaná, v třicetileté válce zpustla, z pozemků vytvořen dvůr a za panování hraběnky Marie Anny z Vrtby „Marianovice“ nazván.

e)    Katastrální obec Konopiště –

Konopiště –

Chlistov – víska, 56 duší v 6 domech.

Poměnice – dvůr poplužní u Chlistova, 149 duší.

Šiberna –

Želetinka –

Tužinka –

Žabovřesky – víska, 80 duší v 8 domech.

Zbožnice –

Mlýny  Plíhal a Žáček –

f)     Katastrální obec Mrač -¨

Horní Mrač – ves, 298 katolíků a 10 helvetinců v 35 domech.

Dolní Mrač – víska, 87 obyvatel v 7 domech, zbytky tvrze.

Žíňany – ves, 105 katolíků a 19 helvetinců v 11 domech.

Žíňánky –

g)    Katastrální obec Pecerady (Pecirady) –

Pecirady (Pecerady) – ves, 358 duší v 32 domech.

Brodce – víska nad Sázavou, 236 duší ve 2 domech, přádelna (výroba 1 412 centů příze bavlněné), mlýn.

Doly –

Hůrka – 2 domy s 20 obyvateli, na levém břehu Sázavy.

Kostelec – ves nad Sázavou, 161 duší v 15 domech.

Ledce –

Pášovka – chalupa na levém břehu Sázavy, 16 duší.

Větrov – víska, 15 katolíků a 17 helvetinců v 5 domech.

h)   Katastrální obec Poříčí –

     Poříčí – městys, 690 katolíků, 14 helvetinců a 18 židů v 60 domech. Dva kostely, tři hostince.

Nespěky (Dnespeky, Nespeky) – ves, původně přifařena k ledcům, náleží do fary Pyšelské, 205 duší v 19 domech, poštovní úřad, mlýn.

Hvozdec – víska, 85 duší v 11 domech.

Městečko – ves, 150 katolíků ve 14 domech, 2 hospody.

i)     Katastrální obec Tisem –

Tisem – ves, 240 katolíků a 5 židů v 24 domech.

j)      Katastrální obec Tvoršovice (Tvořešovice) –

Tvoršovice (Tvořešovice) – ves, 255 katolíků a 4židé v 33 domech, zámek s kaplí, pivovar, dvůr poplužní, v jehož obvodu tvrz stávala.

Mlýny – rozptýlená ves s 87 obyvateli ve 12 domech.

k)    Katastrální obec Vacslavice (Václavice) –

Václavice –

Kozlí (Kožlí) – samota, mlýn, statek, 16 katolíků.

            Vatěkov –

            Přiběšice (Přibyšice) -

Radíkovice – ves, 56 duší v 6 domech, stranou dvůr poplužní a mlýn.

Myslíč – ves, 190 duší v 17 domech. Dříve zde seděli vladykové „Škvorové z Myslíče“ zvaní.

Skalice – víska, 70 duší v 9 číslech.

Bohušice (Boušice) – víska, 80 duší v 9 domech.

Dlouhé Pole – ves a dvůr, 168 duší v 16 domech.

Nechyba – hospoda a kovárna při silnici Pelhřimovské, 24 obyvatel.

Podhájí Konopišťské – 31 duší ve 3 domech.

Podhájí Leštenské – 69 duší v 7 domech.

Podhoří – samota u Babčic, 16 obyvatel.

Peclinov (Pecínov) – dvůr poplužní, špýchar, ovčín a domek, 62 obyvatel.

– víska, 30 duší ve 4 domech.

Soběhrdy – ves, 152 katolíků a 64 helvetinců v 26 domech.

Čerčany (Černčany) – ves, 234 katolíků a 35 helvetinců v 25 domech.

Vysoká Lhota – víska 45 obyvatel v 5 domech.

            V kostele sv. Bartoloměje v Ledcích sloužil mše duchovní z kostela Týneckého, a to v křížovou neděli, v den sv. Bartoloměje a v neděli po něm.

1875

            Ve Václavicích se narodil PhDr. Richard Feder (†1970), spisovatel, protifašistický bojovník a vrchní rabín židovských obcí v ČSR. ²²⁹⁾

Narodil se Emil Hvězda (†1953), kronikář města Benešova.

Okres Neveklovský sousedí na východě s okresem Benešovským a čítá 13 399 obyvatel (z toho 10 akatolíků helvetského vyznání, 450 israelitů a zbytek katolíci), kteří bydlí v 1 městě, 2 městečkách, 79 vsích, jež tvoří 31 katastrálních a 25 místních obcí. Na okrese se chová 657 koní (přes 3 roky starých), 134 hříbat (do 3 let), 17 býků, 679 volů, 2 712 krav, 1 781 telat, 4 704 ovcí, 206 koz, 377 prasat a 263 úlů. Na okrese je 7 farních kostelů (mimo jiné Týnec) a 3 filiální kostely (mimo jiné Chvojenec). Kostely spadají k arcibiskupství Pražskému a vikariátu bystřickému. V okrese je 10 obecných škol s 2 342 žáky (mimo jiné v Týnci). Okresní zastupitelstvo má 18 členů (4 za velkostatky, 1 za Neveklov, 1 za Maršovice, 1 za Netvořice, 11 členů za venkovské obce). Na okrese jsou 3 pivovary, 1 vápenka, 2 cihelny, 2 lihovary.

Na hřbitově u kostela sv. Václav na Chvojínku pohřbívali z vesnic Chvojínek, Neštětice (Něštědice), Doloplazy, Černíkovice a z Lipky.

Stav obcí v roce 1875:

Chvojínek (Chvojenec), ves, 167 duší v 17 domech, filiální gotický kostel sv. Václava stojící uprostřed hřbitova. U statku „Vilímkova“ pozůstatek tvrziště se studnou.

Neštětice (Neštědice), ves, 157 obyvateli v 17 domech. Neštětice bývali majetkem kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově.

Doloplazy, víska, 19 duší ve 2 domech.

Černíkovice, ves, 140 obyvatel v 21 domech, myslivna.

Lipky, víska, 57 obyvatel v 9 domech.

Chleby, ves, 150 katolíků a 7 židů ve 12 domech. Tři statky bývaly svobodnické. Opodál samota Vidrholec o 3 číslech.

Dunávice, ves, 116 duší v 15 číslech.

Soběšovice, ves, 100 obyvatelů v 11 číslech. Ves od nepaměti náležela klášteru sv. Jana na Ostrově.

Týnec – dříve zvláštní statek a městys, nyní farní ves, 280 katolíků, 21 izraelitů v 16 domech, farní chrám sv. Šimona a Judy, fara, škola o 2 třídách, 353 žáků z vesnic Týnec, Krhanice, Krusvičany, Pecirady a Bukovany, zámek Týnecký – kaple, čtyřhranná věž, starý hrad, dílna na kamenné a majolikové nádobí.

Bynice (Benice) – víska, 51 obyvatel ve 3 domech (poplužní dvůr, ovčín a mlýn).

Dunavice (Dunávice) – víska, 16 duší ve 2 číslech.

Krusvičany (Krusičany) – ves, 302 duše v 26 domech, mlýn Kolanda.

Chářovice – ves, 200 duší ve 24 domech. Dříve stával mezi Krusvičany a Chářovicemi dvůr „Malensko“.

Poděvúsy (Podělusy) – víska, 92 duší v 9 domech.

Chrášťany – ves, 228 obyvatel v 25 domech, mlýn.

Hrušice (Hrusice, Hamry) – víska, 36 duší v 5 číslech. Dříve statky tvořily jeden zemanský dvůr.

Farní osada Týnecká – 2 780 katolíků, 2 helvetského vyznání, 31 izraelitů v 17 vesnicích, 5 z okresu Neveklovského (Týnec, Bynice, Dunávice, krusvičany, Chářovice), 8 z okresu Benešovského (Kostelec, Pecirady, Brodce, Bukovany, Ledce, Pašovka, Hůrka) a 4 z okresu Jílovského (Chrást s filiálním kostelem, Krhanice, Požáry, Prosečnice).

Katastrální obec.

a)    Chleby – Chleby.

b)    Chrášťany – Bynice, Černíkovice, Lipka, Ouštice, Soběšovice.

c)    Dunavice – Dunavice.

d)    Krusvičany (Krusičany) – Krusvičany, Chařovice, Dunavice, hrušice, Kolanda, Poděvúsy, Tejnice).

e)    Neštětice – Neštětice, Doloplazy, Chvojenec, Roháč.

1876

            Příchodem nové odbytové krize v obilí po agrární pohromě v roce 1873 počali znovu na Konopišti „zužitkovat“ obilí pálením. Provoz lihovaru byl obnoven v roce 1876. ¹¹¹⁾

            V tomto roce byl vydán „Řád policie ve příčině ohně pro království České“, mimo jiné v každé osadě, kde je alespoň 50 domů, měl být zřízen hasičský sbor.

            Založení hasičského sboru v Bystřici se zúčastnil i Jan Šebek velkostatkář z Tvoršovic, majitel zámku.

Benešovský starosta dr. Ulrich se zasloužil o zřízení fondu ke zřízení veřejné nemocnice v Benešově.

Benešovský Sokol si pořídil dne 17. 9. prapor spolku za 75 zlatých se zlatou benešovskou osmicípou hvězdou.

Do této doby byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen. ¹²⁷⁾

1877

            V tomto období byly v Úročnici  postaveny usedlosti č. p. 21, 22, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 35 a 36. Při sčítání lidu v roce 1880 měla obec 263 obyvatel a 28 domů.

            V letech 1877 až 1880 proběhlo v Čechách III. vojenské mapování - Františko-josefské. Úročnice se psala Ouročnic.

            Dne 17. 11. 1877 hořelo v Konopišti, hasil i hasičský sbor z Bystřice

            Dne 13. 6. 1877 odpoledne udeřil za bouře do věže kostela sv. Václava ve Václavicích blesk, z níž na západní straně všechen šindel srazil a některé trámy roztříštil, pak proraziv silnou věžní zeď vnikl do sakristie a dovnitř kostela, tu však jen nepatrné škody způsobil. Dne 8. 3. 1878 o osmé hodině ranní, právě po ranní mši svaté, za kruté severní vichřice sněhové a dešťové udeřil blesk do velkého okna při oltáři na straně epištolní. Rána byla hrozná, ale nikomu z přítomných se nic nestalo. Téhož roku byl rozšířen hřbitov a dne 2. 6. posvěcen. ¹⁵⁰⁾