Rok 1610 až 1617

1610

 Po Přechově smrti (†1610) se Dorota znovu provdala za Jiřího z Talmberka na Jankově.

1612

 Ve výše uvedeném rozsahu se paní Dorota Hodějovská snažila udržet své dominium mimo jiné také při novém pokusu Vladislavických uplatnit svá stará práva. Jak už bylo vylíčeno, byla jejich práva už dávno z nejvyššího rozhodnutí zrušena. Ale po devíti letech po vystřídání majitelů Konopiště čteme o nových neshodách týkajících se vladislavického újezdu. Začátkem srpna roku 1612 se obrátili rychtáři a konšelé městečka Vladislavic i známých vesnic (včetně Ouročnice) k císaři Matyášovi se stížností na Dorotu Hodějovskou, že je „stěžuje proti privilegiím a obdarováním jich“ mnohými neobyčejnými robotami a že jim odňala obecní pozemek, nějaká luka, les a rybníky. Je zajímavé, jak tvrdošíjně lpěli suplikanti na svých výsadách, ačkoliv byly už před deseti lety prohlášeny za neplatné.

 V odpovědi na stížnosti použila Dorota Hodějovská proti poddaným argumentu komise z roku 1600, které ještě dále rozvedla „jde vlastně o podvod, dávají sobě i vesnicím jiná jména a vztahují na sebe cizí majestáty! „Já žádné městečko Vladislavě, Auročné Lhoty, Lačnice a Sobolní Lhoty v držení a užívání nejsem a ty obdarování, o nichž se v té suplice zmínka činí, na tyto lidi poddané se nevztahují, ono k nim žádného práva nemají a jich nikdy v držení a užívání nebyli“. Prohlásila o tom rezolutně. Ostatně o stejnou věc se prý pokusili již za Arkleba z Kunovic a byli odmítnuti – z toho vyplývá, že se stavějí proti rozhodnutí panovníka, proti smlouvě z roku 1602. Úmyslně se pozdvihli proti své vrchnosti „vytahují se z poddanosti“. Celé jejich jednání odporuje ustanovením zemského zřízení, zasluhují proto trestu a zvláště by měli být potrestáni ti, kdo je podněcují.

 Dříve než se mohlo jednat o Dorotině odpovědi, dostala se k císaři další suplika s novými stížnostmi na konopišťskou vrchnost. Opakuje se v ní stará bolest : delegáti, kteří podali v Praze stížnost, byli z rozkazu Doroty Hodějovské při zpáteční cestě zjímáni a uvězněni; druhá jejich část, která v Praze zůstala, aby argumentovala úspěšné vyřízení případu, se nyní zdráhala vrátit. Proto adresována k panovníkovi prosba o zastání, aby byli propuštěni z vězení a mohli volně obhájit svou věc.

 Panovník se však zcela přiklonil na stranu paní Doroty. Její posudek situace a zejména návrh na těžké tresty pro předáky byly schváleny, od trestů však bylo zatím upuštěno. Zato bylo poddaným přísně poručeno, aby se vrátili domů a poslouchali vrchnost "pod skutečným a neprominutelným na hrdlech trestáním". Stížností na odnětí některých pozemků měla vyšetřit zvláštní komise, složená z okolních šlechticů. Její relace, podaná začátkem listopadu 1612 vyzněla většinou také proti stěžovatelům. Za pravdu jim bylo dáno pouze ve věci přihrazení části obecního pozemku (vrchnost se pak uvolila jej vrátit) a částečně i ve věci nebývalé roboty (dohodnuto, že napříště bude většina prací u dvorů konána panskými potahy, poddaní pomohou jenom se zbytkem - budou však docházet na prá­ci časně).

 Relace komisařů panovníkovi o výsledku jednání byla vlastně po­sledním aktem v dlouholetém zápasu obyvatel vladislavického újez­du o uplatnění starých výsad, v marném zápasu o staré svobody.

 Při jednání o Vladislavice byli vyslýcháni pamět­níci o vztahu vladislavického újezdu jak ke Konopišti, tak i ke kapitule. Některé zajímavé výpovědi: Václav Klínovec ze Lhoty Bukovský "ná­leželi jsme pánům prelátům na Hrad pražský k kostelu Všem svatým a platy všelijaké [jim] odvozovali …. král Jiří z Kunštátu býval často na Konopišti u pana Zdeňka, nejvyššího purkrabího pražského, od ně­ho sobě Vaclavice vyžádal s vesnicemi dotčenými, aby krále mohl po­ctivěji traktýrovati ….... páni preláti nás jako svých poddaných se ují­mali a proti panu Arklebovi z Kunovic …... hájili …... vím také, že pan Arkleb - před tím uvozováním (v poddanost a poslušenství) daroval panu Menšíkovi čtyry koně bílý, fůru ovsa a jiného obilí nemálo ……….." Kříž z Vaclavic: "Slejchal sem ….... že městečko Václavice (atd.]) nále­žely pánům prelátům …….  jakož v sobě privilegia a majestáty naše to v sobě šíře obsahují, a nebyli pp. prelátům žádnými robotami ani čímž kromě platy …...." Jiřík Jirák z městečka Vaclavic : "……. že mimo platy, které pánům prelátům dávali, žádnými robotami povinni nebyli... předkové žádali za potvrzení svých majestátů, bylo jim povoleno, měli dáti 200 kop od nich, a tehdáž se vypláceli od ňákého pana Vulíka (Oldřicha, tj. Ulricha) z Kostelce ….." Mikuláš z Krusičan : "….... my obá­vajíce se pana z Kunovic, po horách, po lesích, jsme se pokrejvali, od té chvíle zase takových majestátů dostati jsme nemohli, neb na nás mocně nočně jezdívali a jímali. Pán Bůh jim zaplať, dosti nás sužovali.“

1613 - 1617

 Dorota Hodějovská zemřela 22. 11. 1613. Testamentem z roku 1610 odkázala své statky synům Bernardovi mladšímu, Janovi  Jiřímu, Přechovi, Bohuslavovi a Adamovi; v případě jejich úmrtí před zůstavitelkou mělo dědictví připadnout dvěma dcerám, Johaně, provdané za Viléma z Roupova na hradě Znojemském a Mla­denovicích, a Margarétě, provdané za Adama Budovce z Budova. V lednu 1614 (1615?) se dědici Bernard a Jan Jiří uvázali jménem svým i na místě svých nezletilých 3 bratrů v držbu dědictví, které si potom spolu s dědictvím otcovským rozdělili tak, že Bernard dostal Milev­sko, Jan Jiří Lčovice a Čestice, Přech mladší Konopiště a díl Benešova, Bo­huslav Benice, Nedvězí a díl Benešova, Adam Týnec a díl Benešova. Po předčasné smrti Přecha (roku 1617) převzal jeho podíl Bernard. Tloskov držel jejich bratranec Smil.

 V roce 1617 skončila pro Benešov a Konopiště poměrně dlouhá doba prostá válečných hrůz.