Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. světová válka

29. 1. 2008

1. světová válka

Před válkou

Válka vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí – Anglií a Francieí. Neustále vzrůstal i spor rakousko-uhersko-ruský o sféru vlivu na Balkáně.

Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperialistických velmocí. Základ těchto bloků položilo v roce 1879 spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, tzv. Dvojspolek, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Anglie a Francie a podepsaly dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku – Dohody (=Trojdohody) - se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907. Roku 1908 si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu.

Německo došlo už na konci prvního desetiletí 20. století k závěru, že je na válku připraveno, že je lépe vyzbrojené než ostatní mocnosti, a že čím dříve válka vypukne, tím lépe pro Německo. Sami začít válku se však Němci z vnitropolitických i vnějších politických důvodů neodvážili. Vhodná záminka se německým vládnoucím kruhům naskytla v červnu 1914, kdy rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se provokativně konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry a na jejich závěr okázale navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny.

Vyhlášení války předcházelo provedení atentátu dne 28. června 1914 na Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku hraběnku Žofii Chotkovou. Atentát provedl v Sarajevu Gavrilo Princip, nacionalista; člen tajné revoluční organizace Mladá Bosna, jež bojovala proti Rakousku za sjednocení jižních Slovanů. Podporovala ho při tom srbská organizace Černá ruka, tajná teroristická organizace důstojníků srbské armády.

Začátek války

Rakousko-Uhersko povzbuzené podporou Berlína zaslalo Srbsku ultimátum, jehož ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Srbsko na radu Ruska, které ještě nebylo na válku připraveno, ustoupilo, ale ultimátum v plném rozsahu nemohlo přijmout. Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Císař vydal manifest „Mým národům“, v němž prohlásil, že si válku nikdy nepřál, ale okolnosti ho k tomu donutily. O den později začalo jeho podunajské loďstvo bombardovat Bělehrad. To okamžitě využili v Berlíně jako záminku pro vypovězení války Rusku. Ruská vláda vyhlásila 30. července mobilizaci, rakousko-uherská 31. července.

Dne 3. srpna vyhlásilo Německo válku Francii (den předtím obsadilo Lucembursko) a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby tak získala průchod do Francie. Porušení neutrality Belgie dalo Velké Británii podnět na vypovězení války Německu (4. srpna). Dne 6. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie.

Z asijských zemí vstoupilo do války po boku Dohody Japonsko (23. srpna, Japonsko zabralo v Číně německá teritoria v provincii Šan-tung) a Turecko po boku Německa a Rakousko-Uherska (30. října). Malý srbský konflikt se rozrostl na světovou válku.

V roce 1914 stojí tedy proti sobě dva bloky:

- Státy Dohody: Anglie, Francie, Rusko, Japonsko – tábor s nejmohutnějším ekonomickým, materiálním i lidským potenciálem. Později se připojily Itálie a USA.

- Centrální mocnosti: Německo, RakouskoUhersko, později Turecko a Bulharsko (název je podle zeměpisné polohy v Evropě).

Neutrálními zůstaly Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Švýcarsko, Albánie, Bulharsko, USA, mnohé země v Asii a Latinské Americe, jako i Itálie a Rumunsko, ačkoliv měli spojenecké smlouvy s ústředními velmocemi (Německem a Rakousko-Uherskem).

V německém generálním štábu počítali od počátku s vedením války na dvě strany - proti Francii a Rusku. Pro tento případ měli vypracován plán tzv. bleskové války (Schlieffenův plán), který předpokládal pomalou mobilizaci v Rusku. Za tu dobu mělo Německo rychlým obchvatným manévrem vniknout do Francie a porazit ji. Potom chtěli němečtí generálové rychle přesunout jádro svých sil na východ a porazit Rusko. Proto Německo nerespektovalo neutralitu Lucemburska a Belgie, ale podřídilo všechno rychlému vojenskému úspěchu.

Západní fronta se tak od samého počátku války stala rozhodujícím bojištěm. Francouzská vojska však kladla nečekaně tuhý odpor, především na linii mezi Sedanem a Verdunem. V polovině září po bitvě na řece Marně se tady fronta zastavila a obě strany se marně pokoušely o průlom. Německý útok na západě se změnil v zákopovou válku a plán bleskové války dostal první vážnou trhlinu.

Druhá trhlina se objevila na východní frontě: Rusko zaútočilo dříve, než se čekalo. Jakmile ruská vojska dokončila mobilizaci, zaútočila proti Východnímu Prusku, porazila slabá německá vojska u Gumbinnene (Gusevu) a postupovala k Baltskému moři. V kritické situaci východní fronty jmenoval německý císař jejím velitelem Paula von Hindenburga a náčelníkem štábu E. Ludendorffa a přesunul pět divizí ze západní fronty na východ. Hindenburgovi a Ludendorffovi se podařilo po vítězné bitvě u Tannenbergu (23.–31. srpna) zatlačit ruská vojska zpět a vytlačit je z celého východního Pruska. Přes tento úspěch bylo jasné, že původní německý plán bleskové války se už nepodaří uskutečnit.

1915 – březen 1918

Dne 23. května 1915 vstoupila do války proti Rakousko-Uhersku (tedy proti svému bývalému spojenci v Trojspolku) i Itálie, a tak vznikla další – italská - fronta. Itálie tady usilovala o iniciativu, ale rakousko-uherská vojska udržela obranné pozice v údolí řeky Soči.

Začátkem roku 1917 byla vojska ústředních velmocí hluboko na nepřátelském území, neměla už však síly na rozhodný útok. Zdlouhavá válka a rostoucí izolace neposkytovaly Německu a jeho spojencům příznivé vyhlídky. Proto se koncem roku 1916 obrátili na Dohodu s mírovým návrhem, který však Dohoda rozhodně odmítla. Dohadování o možnosti separátního míru pokračovalo roku 1917, nevedlo však k pozitivnímu výsledku.

V důsledku německé ponorkové války s Dohodou vstoupily i USA 2. dubna 1917 do války proti Německu a vyslaly do Evropy své expediční síly.

Závěr války (1918)

Jarní německá ofenzíva na západní frontě však přes přesun sil z Ruska neměla úspěch, protože 8. srpna 1918 Dohoda prolomila německou obranu mezi Albertem a Montdidierem. Potom se už od bitvy u Arden (26.9.) francouzsko-britská vojska valila na Sedan a Němci pochopili, že válku prohráli. 30. září požádalo o mír Bulharsko, o měsíc později Turecko.

Ztroskotala i rakousko-uherská ofenzíva na Piavě, kde Italové 24. října začali rozhodující útok a rakousko-uherští vojáci se dali na bezhlavý útěk. V následujících dnech stát Rakousko-Uhersko zanikl (např. vznik Československa 28. října), přesto ještě tento stát podepsal příměří s Dohodou 3. listopadu 1918 ve Villa Giusti u Padovy. Jednání začala 1. listopadu 1918 u Padovy v severní Itálii mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří; k podpisu příměří došlo 3. listopadu v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne.

11. listopadu rakouský císař Karel I. podepsal abdikační listinu. Toho stejného dne císař opustil i Schönbrunnský zámek ve Vídni, čímž se Rakousko-Uhersko definitivně rozpadlo.

Osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo příměří v Compiégne, čímž skončila první světová válka.

Boj Čechů a Slováků za vznik samostatného státu

Únorová revoluce 1917 v Rusku zaktivizovala i národně-osvobozenecké boje Čechů a Slováků. Začátkem roku 1917 nový ministr zahraničních věcí totálně vyčerpaného Rakousko-Uherska Ottokar Czernin pochopil, že země je na pokraji zhroucení a proto musí uzavřít mír. Pokusy o uzavření míru s Dohodou bez Německa skončily bez úspěchu, jednak pro odpor Itálie (požadovala část rakousko-uherského území) a jednak pro odpor jednotlivých národů žijících v zemi a požadujících u dohodových států odtržení nebo zánik (v případě Čechů a Slováků) Rakousko-Uherska. Československý odboj v té době přešel do další fáze – vznikala česko-slovenská armáda (tzv. československé legie), nejprve v roce 1917 v Rusku, potom v prosinci 1917 ve Francii (včetně dobrovolníků z Ameriky) a v dubnu 1918 v Itálii. Tato bojovala po boku Dohody s cílem „zasloužit“ Čechům a Slovákům vznik samostatného státu. Toto vojsko se vyznamenalo hlavně v červenci 1917 u ukrajinské vesnice Zborov. Po tomto úspěchu vrostl počet československých legií a autorita československého odboje.

Pokud jde o československé vojsko v Rusku, začátkem léta 1918 československá vojska obsadila téměř celou Transsibiřskou magistrálu (po incidentu s maďarskými zajatci Ruska se totiž odmítli odzbrojit, jak přikázalo Rusku Německo), za což si vysloužili uznání dohodových mocností a jednotlivé dohodové země začaly postupně v průběhu roku 1918 uznávat Československou národní radu. Odtud byl již jen krůček k vzniku Československa.

Dne 28. října 1918 byla vyhlášena česká samostatnost. Poražené Rakousko bylo rozděleno na menší státy. Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko s Podkarpatskou Rusi byly spojeny v jeden stát, Československou republiku, s prvním presidentem T. G. Masarykem.

Důsledky 1. světové války

Konečná mírová jednání byla zahájena 18. ledna 1919 na zámku Versailles u Paříže. Byl uzavřen tzv. Versailleský mír.

Zanikly 4 monarchie – ruská, habsburská, německá a turecká. Na místě rozpadlých států vznikly tzv. nástupnické státy: Československo, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Maďarsko, Polsko a Rakousko. Zbylé území připadlo Rumunsku a Itálii. Ruská Besarábie byla připojena k Rumunsku. V roce 1919 byla připojena Podkarpatská Rus k Československu. Bylo obnoveno Belgické království v plném rozsahu, Francie získala zpět Alsasko a Lotrinsko. Spojené státy americké získaly vedoucí postavení ve světě a staly se hlavní mocností.

Pod vlivem válečných hrůz vznikla Společnost národů (1919). Byla to světová organizace států, se sídlem v Ženevě. Jejím cílem bylo zajistit mír a spolupráci národů a řešení sporů jednáním. Tento cíl však neplnila, neboť nedisponovala silou, kterou by mohla svá rozhodnutí vynutit. Byl vytvořen také smírčí soud v Haagu.

Ztráty

Mrtví Dohoda:
5 525 000
Zranění: 12 831 500
Pohřešovaní: 4 121 000

Mrtví Ústřední mocnosti:
4 386 000
Zranění: 8 388 000
Pohřešovaní: 3 629 000

Život českého obyvatelstva za války

Po zahájení války nastal všeobecný nedostatek a drahota. Aby vystačily životní potřeby stejnoměrně pro všechny obyvatele, byly zavedeny potravinové lístky s udáním maximálních cen. Těžce pracující osoba měla k dispozici 300 gramů obilí a 3/4 kg bramborů na den a více nebylo možné legálně získat. Pod hrozbou trestu bylo však možné získat některé potraviny "na černo", avšak za podstatně vyšší cenu. Za 100 kg pšenice se tak platilo až 800 korun. Jelikož tyto dávky pro nasycení většiny lidí nestačily, především chudý lid jedl i vařené kopřivy, řepu a další rostliny, díky čemuž se snadno zmáhaly nemoce, nejčastěji tyfus.

Ale i u dalších potřeb došlo k nárůstu cen - látky, kůže, železo atd. Kůže na obuv byla zabavena pro vojsko a pro civilní lid bylo ponecháno jen malé procento. V létě se nosila namísto koženné obuvi jen dřevěnná podešev sepjatá řemínky přes vrch nohy a jelikož tyto dřeváčky při chůzi klapaly, říkalo se jim klapačky. V zimě se chodívalo ve střevících s dřevěnou podešví, pletených ze slámy.

Ve větších městech a na horách se žilo nejhůře. Lidé chodili nakupovat mouku daleko do krajů k hospodářům, do mlýnů a navíc za ni platili podstatně více, než byla maximální cena. Domů si zboží nosili na zádech v rancích a ve většině případů pěšky.

Vláda zavedla rekvizice, t.j. každému hospodáři bylo vypočítáno kolik obilí, bramborů dobytka, sena i másla má státu odevzdat, za což mu byla následně vyplacena stanovená maximální cena. Hospodářům by pro domácnost a hospodářství mnoho nezbylo a tak před rekvizicí ukrývali vše, co se dalo. Rekviziční komise sestávala z obecního starosty, rekvizičního komisaře, četníka a několika vojáků. Tato komise měla právo prohlédnout hospodáři celé stavení a bylo-li podezření, že je něco ukryto, směla nechat vytrhat podlahu, přeházet půdu a důkladně prohledat okolí domu. Pokud se někde našly ukryté zásoby, byly zabaveny a dotyčný hospodář zaplatil ještě pokutu. Starostové byli od úřadů přísně vyzíváni, aby úřední rozkazy prováděli důkladně, za což byl mnohý starosta od občanů nenáviděn.

Ještě dlouho po válce byly ceny veškerého zboží poměrně vysoké. Drahý byl především hovězí dobytek, jelikož jej bylo za války mnoho zabaveno a zbytek byl roku 1920 značně zamořen slintavkou a kulhavkou. Kráva stála až 15.000 Kč, krmení vepři 30 Kč za 1 kg živé váhy a párek podsvinčat stál až 1.000 Kč. I pozemky a stavení byly v ceně. Jeden korec pole, který stál před válkou 500 Kč, se po válce prodával za 5.000 až 7.000 Kč. Také obilí a další plodiny stouply v ceně. Vyšší však byly i mzdy. Dělník v hospodářství vydělal beze stravy 25 až 30 Kč denně, řemeslníci si počítali 4 až 6 Kč na hodinu. Tyto vysoké ceny se udržely až do roku 1922, kdy cena veškerých hospodářských produktů poklesla více než o polovinu.

1. světová válka a obec Úročnice

Dne 24. července 1914 vypukla 1. světová válka. Byla vyhlášena všeobecná mobilizace a nastávajícího dne 25. července narukovali vojíni do 35-ti let. Rovněž z Úročnice řada občanů narukovala. Bohužel se z nich i řada již nikdy nevrátila zpět domů.

Pomník padlým vojínům v l. světové válce byl postaven občany Úročnice na malém návrší nad obcí směrem k obci Chlístov. Pomník je tvořen žulovým balvanem, v němž je osazena černá žulová deska se jmény padlých. Balvan je zasazen do kamenné pyramidy a vše je oploceno ocelovým plotem. Pomník byl odhalen 22. 9. 1929. (Pomník je zobrazen ve fotogalerii "I-světová válka".)

Někteří občané obce byli legionáři, kteří bojovali na různých válečných frontách. Podle dochovaných údajů se jedná o následující:

  • Dne 27.4.1889 se v Úročnici čp. 1 narodil Josef Kříž, který byl legionářem na francouzské frontě.
  • Dne 1.11.1887 se v Úročnici narodil Vincenc Žižka, který byl legionářem na francouzské frontě.
  • Dne 28.9.1897 se v Úročnici narodil Václav Franěk, který byl legionářem na italské frontě.
  • Dne 29.8.1895 se v Úročnici čp. 23 narodil Václav Klenovec, který byl legionářem na italské frontě.
  • Dne 10.2.1882(3) se v Chotýšanech narodil Otto Stojánek, který byl legionářem na ruské frontě. Později bydlel a žil v Úročnici čp. 22.
  • Dne 12.12(2).1884 se v Úročnici čp. 11 narodil Václav Novák, který byl legionářem na ruské frontě.
  • Dne 3.5.1885 se v Úročnici narodil Jan Dráb, který byl legionářem na ruské frontě.

Zdroje:

1) Wikipedie, otevřená encyklopedie

2) Sborník vlastivědných prací z Podblanicka č. 38, 1998

3) Internet – různé texty a webovské stránky

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář