Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zavraždění amerických letců na Konopišti

24. 11. 2008

Zavraždění amerických letců na Konopišti

 

Obsah:

 

  1. Úvod
  2. Bombardování Ústí nad Labem
  3. Osud letadla B-17G č. 43-38701
  4. Osud letadla B-17G č. 43-38078
  5. Likvidace zatčených
  6. Pomník
  7. Závěr
  8. Příloha

 

  1. Úvod

     

Jedním z mnoha zločinů, které se staly v prostoru vojenského cvičiště vojsk SS za 2. světové války (SS-Truppenübungsplatz Beneschau/Böhmen), bylo postřílení amerických letců v období těsně před koncem války. Na základě dochovaných a zveřejněných poznatků (mnohdy si i částečně odporujících) jsem se pokusil ony truchlivé události stručně popsat.


Některé doplňující informace, které jsou uvedeny v tomto článku (oproti původnímu publikovanému  článku), byly získány z knížky Jana Hartmana: Činnost spojeneckého letectva nad Sedlčanskem v posledních týdnech druhé světové války.

 

Krátce po poledni dne 19. dubna 1945 přes prostory Protektorátu přelétaly bombardovací svazy amerických letadel čítající asi 200 letadel, které měly za cíl bombardovat vybraná místa v Protektorátu Čechy a Morava (Böhmen und Mähren). Tento den se jednalo o těžké čtyřmotorové bombardéry typu Boeing B-17 Flying Fortress („Létající pevnost") z 8. letecké armády. Tato 8. letecká armáda, později označována jako „The Mighty Eight“ (Mocná osmá), byla založena 28. ledna 1942 s cílem bombardovat strategické cíle v Německu. Měla mít celkem 60 Combat Groups (bojových skupin), z toho 33 bombardovacích (Bombardment Group - BG) a 12 stíhacích (Fighter Group - FG), v počtu 3 500 strojů. 

 

Ukázka letadla Boeing B-17 Flying Fortress je na následujícím obrázku. Těžký bombardér tohoto typu stál v té době 305 975 USD. Definitivní verze B-17 s označením G přilétá na bojiště koncem roku 1942. Tato verze již měla přepracované střeliště v podpříďové věži. Verze G se vyrobilo více jak 8 600, celkový počet všech vyrobených B-17 dosáhl téměř 13 000 kusů. B-17 ve verzi G měl rozpětí křídel 31,63 m, délu trupu 22,65 m a výšku 7,49 m ( vněkterých dokumentech uváděno 5, 82 m). Maximální rychlost stroje ve výšce 7 620 m byla 462 km/h, dostup byl 10 650 m. Mohl natankovat maximálně až 10 000 litrů paliva. Ochrannou výzbroj tvořilo 11 až 13 kulometů ráže 0.50 palce, tj. 12,7 mm; dvojice půlpalcových kulometů Browning byly umístěny v každé ze střeleckých věží dva kulomety ve výklencích na přídi a ve střelištích na bocích trupu, pumovnice pro max. 8 tun pum. K pohonu sloužily 4 motory typu Wright R-1820-97, vzduchem chlazené devítiválce o výkonu 1 200 koní bez turbokompresoru nebo 1 380 koní s použitím turbokompresoru. Vrtule byly třílisté, stavitelné za letu, zn. Hamilton Standard. Posádku tvořilo 10 členů. Výrobcem byl Boeing Airplane Company.

Obrazek 

Jedna formace o počtu 109 bombardérů z 93. CBW (Combat Bombardment Wing – volně přeloženo: bojové bombardovací křídlo) směrovala od našich západních hranic přes Příbram, Prahu a směřovala na cíl útoku na nádraží v Ústí nad Labem. Druhá formace o velikosti 97 strojů z 45. CBW pak měla za cíl bombardování Karlovy Vary.


 

  1. Bombardování Ústí nad Labem

Město Ústí nad Labem bylo až do dubna 1945 prakticky ušetřeno ničivých válečných událostí. Zažilo zatím pouze jediný letecký nálet v sobotu 16. prosince 1944. Při tomto náletu bylo poškozeno několik vilek v Labské ulici, bombou byla zasažena rafinerie cukru, seřazovací kolejiště na střekovském nádraží, kotelna Schichtových závodů a několik rodinných domů nad střekovským krematoriem. O život přišlo 21 osob. Kromě bomb byly shozeny také letáčky tištěné v německé řeči v tomto znění: "Aussig ist ein finsteres Loch, aber wir finden es doch". (Ústí je tmavá díra, my ho přesto najdeme.)

Nepoškozený ústecký železniční uzel sloužil německé armádě k přepravě vojska a materiálu na přibližující se východní frontu. V některých ústeckých závodech běžela stále naplno zbrojní výroba.

Tyto skutečnosti se zřejmě staly hlavním motivem dubnových (1945) leteckých útoků spojenců. Bomby dopadaly na Ústí až na výjimky přesně. Nálety na Ústí v úterý 17. dubna a ve čtvrtek 19. dubna provedly americké letecké svazy, které přilétly nad Ústí od jihu. Nálet 17. dubna začal kolem druhé hodiny odpoledne a trval 17 minut, den poté 18. dubna v 10 hodin dopoledne kroužila nad Ústím hloubková letadla a fotografovala účinky prvního náletu.

Druhý nálet 19. dubna, který prováděly těžké bombardéry z 93. CBW, byl ještě rozsáhlejší. Kolem desáté hodiny dopoledne zaútočily na Ústí svazy těžkých bombardérů v osmi vlnách v celkovém počtu 54 letadel, nálet trval 25 minut.

Obrazek

Při amerických náletech 17. a 19. dubna 1945 bylo především v centru Ústí zcela zničeno 165 domů, těžce poškozeno 65, středně 85 a lehce přes 500 objektů. Ústecké předměstí Ostrov bylo zcela vymazáno z mapy. V centru města byla úplně zničena budova městského úřadu ve Velké hradební, sídlo krajského vedení NSDAP v budově Ressource na dnešním Lidickém náměstí, těžce byla poškozena městská knihovna na Lidickém náměstí, kina Invalidů a Elysium, těžce byl poškozen kostel Nanebevzetí P. Marie, kostel sv. Vojtěcha a evangelický kostel na Střekově.

Hlavní cíl opakovaného náletu - železniční křižovatka, byla sice těžce poškozena včetně okolních železničních budov, nacistům se však podařilo obnovit železniční provoz už několik hodin po bombardování. Ústí se tak stalo vedle Plzně nejvíce válkou poškozeným městem v naší republice.


 
  1. Napadení bombardérů

Při letu bojové sestavy amerických letadel udělal navigátor 109 členné letky nad Plzní osudovou chybu, když nechal kurz rovně směrem na Prahu. Během letu se bombardéry dostaly do těžké soustředěné palby německých protiletadlových děl. Současně byly napadány německými stíhači z Luftwafe  na proudových letadlech typu Messerschmitt Me 262, které vzlétaly z Ruzyňského letiště. Tyto letadla patřily k 7. letecká peruti (stíhací eskadry) Luftwaffe (Jagdgeschwader 7 - Nowotny (JG 7)). Jak se později ukázalo, bylo to poslední bojové střetnutí těžkých spojeneckých bombardérů typu B-17 s německými proudovými stihačkami Me 262 v této válce. Piloti bombardérů neměli pro svoji leteckou trasu z Anglie do Sudet a Protektorátu žádnou ústní ani mapovou informaci o cvičišti SS jednotek na českém území. Letci tedy neznali výjimečnost nebezpečí, které je zde mohlo potkat.

Obrazek Letadlo Me 262

ObrazekZnak JG 7

 

4. Osud letadla B-17G č. 43-38701

Při přeletu jižního okraje cvičiště SS někde v prostoru mezi Sedlčany a Olbramovicemi byl v průběhu letu zasažen střelami jedné z německých stíhaček jeden americký těžký bombardér. Jednalo se o letadlo B-17G velitele 2.nd Lt. Paul A. Snydera s imatrikulačním číslem 43-38701 ze stavu 850. Bombardment Squadron (BSq) (bombardovací eskadry) 490. Bombardment Group (BG) (bombardovací skupiny). Letoun byl vyroben v továrně Boening v Seattle. Bombardér byl zasažen do palivových nádrží a zřejmě i do pumovnice. Stroj vybuchl ve vzduchu a jeho trosky dopadly v oblasti od severního okraje obce Kolihov až k polím východně od obcí Sestrouň a Zberaz. Menší kusy plechu byly později nalezeny dokonce až u samoty Pojezdec jihovýchodně od Kosovy Hory.

 

Z hořícího stroje před jeho explozí se podařilo vyskočit pouze 3 členům posádky. Jednalo se o:

  • 2.nd Lt. Joseph A. Trojanowski (bombometčík),
  • Sgt.Lyle A. Dole (palubní inženýr),
  • S/Sgt. Wilbur L. Lesh (specialista pro koordinaci bombardování).

Tyto letci přistáli na padácích asi kilometr východně od trosek jejich letounu. Všichni byli ihned po dopadu zajati příslušníky SS a krátce nato transportováni na  velitelství cvičiště SS na Konopišti.

Letoun se zbylou posádkou pokračoval dále. Tato druhá část posádky bombardéru už neměla čas opustit palubu letadla. Následovala obrovská detonace a na zem dopadly už jen trosky letadla (blízko lomu v Obcinách) se zbylými letci. Byli to:

  •  velitel a zároveň první pilot 2.nd Lt. Paul.A. Snyder,
  • druhý pilot 2.nd Lt. Ross E. Stewart,
  • zadní střelec seržant (Sgt). Richard B. Philips,
  • věžový - spodní střelec seržant (Sgt.) George B. Langley,
  • navigátor Flying Officer (F/O) William Wilson,
  • radista a zároveň horní střelec Sgt. Wayne W. Stauffer (v lit. (4) uvedeno jako Shaufer), 
  • boční střelec seržant (Sgt.) William G. Zuendel (v lit. (4)  uváděno zřejmě chybně jméno William G. Zuknokl se zdůvodněním, že jeho jméno se nedalo z dostupných dokladů nalezených u těla přesně přečíst).

Tři mrtvá těla letců, silně ohořelých, ležela v troskách přední části trupu s kabinou, která dopadla asi 500 metrů východně od posledního statku vesničky Hradišťko. Jednalo se patrně o oba piloty a navigátora. Dále na severozápad odtud, na severní stranu táhlého hřebene mezi obcemi Zberaz a Sestrouň, dopadla zadní část trupu. V troskách bylo nalezeno tělo zadního střelce. Další mrtvé tělo letce bylo nalezeno hajným na okraji lesa východně od vesnice Sestrouň. Poslední dvě těla letců z této posádky ležela u potoka na louce, asi půl kilometru východně od obce Sestrouň.

Obrazek

Na místo dopadu trosek vyjel rovněž velitel komandatury SS-Truppenübungsplatz Beneschau/Böhmen v Sedlčanech Otto von und zur Tanne, který pak nechtěl povolit ani řádný pohřeb mrtvých letců. Na základě přímluvy zástupkyně úřadu vládního komisaře Julie Schönigerové poté von Tanne pohřeb povolil. Pohřeb se konal 21. dubna 1945 na hřbitově Na Církvičce. 7. srpna 1946 byla těla exhumována a převezena na vojenský hřbitov v Neuville v Belgii.


Jak je uvedeno výše, tato část tragédie se odehrála v prostoru cvičiště SS mezi obcemi Sestrouň, Prosenická Lhota, Luhy, Hradištko a  Zberaz nedaleko města Sedlčany v benešovském okrese.

 

  1. Osud letadla B-17G č. 43-3807

Pilot dalšího bombardéru se vzhledem k silné protivzdušné obraně Prahy rozhodl o jižní oblet Prahy. Při tomto manévru byli napadeni  německými letadly Me – 262, kdy tyto proudové stíhačky zaútočily na roj bombardérů a svými střelami se jim podařilo další z bombardérů zasáhnout do pravého křídla tak, že letoun začal hořet. Jednalo se o americký stroj B-17G z 849. BSq 490. BG. Tento stroj měl imatrikulační číslo 43-38078 a velel mu 1.st Lt. Robert. A. Norvell. I tento stroj byl vyroben v továrně Boening v Seattle. Při startu bylo toto letadlo zařazeno na konec bojové formace. Na následující fotografii je vidět celá osádka tohoto bombardéru.

 

Obrazek

                                   Osádka letounu B-17G č. 43-38078

První řada zleva (sedí na bobku): Robert .A. Norvell – pilot (první pilot), Lorenzo G. Smith Jr. – co-pilot (druhý pilot), Gordon P. Lake – navigator (navigátor), Leo L. Borden – bombardier (bombometčík)

Druhá řada ve stoje zleva : Wendell S. Snyder – engineer (palubní technik), Peter Malires – radio-operator and top gunner (radista a horní střelec), Robert A. Johnson - waist gunner (boční střelec), Carl B. Johnson Jr. - ball turret gunner (věžový – spodní  střelec), Newton B . Parker - tail gunner (zadní střelec)

Velitel a zároveň první pilot Norvell posádce nařídil, aby posádka opustila hořící letoun na padácích a sám s palubním technikem seržantem Wendellem S. Snyderem se pokoušeli uhasit hořící druhý motor na levém křídle. Přestože během tohoto pokusu o záchranu letadla zjistili, že samohasící zařízení nepracuje, pokračovali v letu na západ k americkým liniím, ač každou chvíli hrozilo, že letoun vybouchne. Po dalším zásahu od protileteckého dělostřelectva však museli letoun opustit přímo nad Plzní, kde po seskoku byli vzati do zajetí naštěstí příslušníky Luftwaffe. R.A. Norvell měl velmi vážně zraněnou pravou nohu od střepiny šrapnelu a tak byl hospitalizován ve vojenském lazaretu v Plzni a následně v Klatovech, kde se dožil konce války. W.S. Snyder byl převezen neznámo kam.


Krutý osud však čekal na zbylé členy posádky. Zbytek posádky ve složení:

-1.st Lt. Lorenzo G. Smith, Jr.

- 2.nd Lt. Leo L. Borden

- 2.nd Lt.Gordon P. Lake

- Sgt. Carl B. Johnson, Jr.

- Sgt. Robert A.Johnson

- Sgt. Peter Malires

- Sgt. Newton B. Parker

 dopadli po seskoku do prostoru cvičiště zbraní SS (SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“).

 

Zadní střelec Sgt. Newton B. Parker seskočil u obce Bezmíř (za Kosovou Horou) a už při seskoku viděl německé vojáky, kteří ho sledovali. Při dopadu si zranil nohu a upadl do bezvědomí. Když vítr vláčel padák i  s ním  po poli, přišel přitom o boty. Před německými vojáky tak v tajícím sněhu utíkal zraněný a bos. Úkryt našel v lese u obce Bučovice, v koruně borovice. Newton Parker šel sedm nocí směrem na západ bez bot a jídla.  Sedmý den jej v zámeckém parku v Tochovicích na Březnicku našel pekař Špala, který mu dal pečivo. Po jeho odchodu se pokusil Parker pokračovat v cestě na západ, ale zhroutil se v blízkosti železniční tratě, kde ho našel železničář Parýsek (v některých dokumentech asi správněji uváděno jako Josef /v lit (4) uvedeno jako František/ Pařízek) a  vzal ho k sobě domů.  Pařízek poskytl  Parkerovi civilní šaty a ukrýval jej až do konce války. Od železničáře Pařízka to bylo veliké hrdinství, neboť  v případě prozrazení by jeho i celou rodinu čekala smrt. Spolu s ním  pomáhali letci i Štěpán Havelka a  František /v li(4) uvedeno jako Tomáš/ Mráz ze Staré Vody. Po skončení války přátele odvezli Parkera do Rožmitálu pod Třemšínem k americké armádě.  Poté se vrátil zpět domů do rodného města Huntington, West Virginia, USA. 

Radiotelegrafistu Petera Malirese někde mezi Heřmaničkami a Bučovicemi zastřelila vystrašená hlídka maďarských vojáků, když se vzdával v lese po dopadu padákem. Mrtvý letec byl převezen na nádraží do Heřmaniček a odsud pak do márnice v Arnoštovicích. Zde byl dne 20. dubna 1945 na tamním hřbitově pohřben. V srpnu 1946 bylo jeho tělo rovněž exhumováno a převezeno na vojenský hřbitov do Belgie.

 

Zbytek osádky však byl následně zajat a byli odvezeni na motocyklech do areálu zámku Konopiště, do bývalého hotelu „Zámecká“, kde se v té době nacházelo velitelství cvičiště jednotek SS (SS-Truppenübungsplatz „Böhmen“).

Obrazek


 

  1. Likvidace zatčených

Tři výše zmíněné členy posádky, kteří opustili letoun č. 43-38701 těsně před výbuchem, čekal stejně krutý osud jako část členů posádky z bombardéru s č. 43 – 38078, se kterými se setkali při výslechu na velitelství jednotek SS na Konopišti. Zde je osobně vyslýchal velitel cvičiště - SS-Brigadenführer und Generalmajor der Waffen-SS Alfred Karrasch se svým zástupcem Hauptsturmbannführerem Otto Hauptrichtem a Hauptsturmführerem H. Sanderem. Tlumočil Unterscharführer Herbert Decker. Přítomni výslechu byli dále velitel strážní roty SS Untersturmführer Ernst Albrecht z Karlových Varů, SS Oberscharführer Erich Nerwitz z Vyklic, SS Rottenführer Johann Balcke a SS Oberscharführer Otomar Matausch z Prahy.

 

Zajatci byli dle některých svědků biti a po výslechu byli všichni zavřeni v prostoru garáží. Při výslechu zajatci vypověděli, že měli bombardovat Ústí nad Labem, kde v té době bydlela rodina Otto Hauptrichta. Tato okolnost měla zřejmě za následek, že Karrasch patrně na popud Hauptrichta nechal letce ještě téhož večera kolem 22 hodiny narychlo zřízenou popravčí četou sestavenou z příslušníků strážní čety (Wachkompanie) postřílet (ranou do týla). Exekuci velel Untersturmführer Ernst Albrecht. Vraždě byli přítomni kromě Otomara Matausche, Johanna Balckeho a Ericha Nerwittze též Untersturmführer Dürer, SS Oberscharführer Bauer, Kurt Kurek a další, jejichž jména se nepodařilo zjistit. Likvidace letců se stala nedaleko silnice, která vede od Benešova u Prahy přes Konopiště k obci Václavice, přibližně 80 m od můstku přes Janovický potok, u kilometrovníku 2,2. Potom těla mrtvých letců sami esesáci naložili na přistavený valník a odvezli je pryč. Zde se historické záznamy opět liší. Dle jedné verze prý těla převezli asi o 1 km dále směrem k Václavicům, kde je na břehu rybníka tajně zakopali. Pravdivější je však patrně druhá verze a to, že esesáci odvezli těla na louku poblíž  Váňova statku čp. 466 nazvaného Mydlářka (jeden z SS-hoffů na cvičišti). Zde je tajně pohřbili do hromadného hrobu a ten zamaskovali hromadou kompostu.

Po válce byl hrob náhodně objeven p. Václavem Hrbkem v soukromé snaze objasnit záhadu pohřešovaných amerických letců. Protože věděl, že na Konopišti byla hned po válce přítomna americká komise, která zde bezvýsledně po tělech letců pátrala, hledal i on. Podle dochovaných informací byl jím hrob nalezen 16. prosince 1946. Tento nález ohlásil ihned na stanici SNB v Benešově. Velitel vyslal na místo štábního strážmistra Rychtaříka a ten nařídil hrbkovi kopat dále. Po částečném odkrytí celého hrobu velitel SNB ohlásil nález ONV, kde jeho zástupci nařídili odkrývání zastavit a hrob zatím provizorně přikrýt. ONV vyrozuměl o nálezu americké velvyslanectví a zajistil, aby hrob byl hlídán vojenskou stráží. 2. ledna 1947 přijeli do Benešova důstojníci Anderson z amerického velvyslanectví a Pouchlý z ministerstva národní obrany, aby si hrob prohlédli. Poté byl hrob o přibližných rozměrech 3 m x 4 m znovu uzavřen a hlídán stráží až do 15. ledna 1947. Toho dne se do Benešova dostavila zvláštní pracovní skupina amerického velvyslanectví, vedená majorem Bekefim, aby provedla řádnou exhumaci. V jámě bylo nalezeno celkem 8 těl.  Ostatky všech zde popravených letců po následné exhumaci byly vloženy do bílých impregnovaných obalů a tyto obaly byly vloženy do dřevěných rakví. Rakve pak, zabalené do státních vlajek Spojených států, byly naloženy na nákladní auta a po pietním aktu na Vítězném náměstí v Benešově si je Američané odvezli do Prahy. Odtud pak putovaly přes Strassbourg do Belgie na vojenský hřbitov Neuville en Condros

Z deseti amerických letců posádek obou bombardérů, kteří vyskočili padákem, však přežil pouze jediný. Uniknout se podařilo pouze N.B.Parkerovi, kterého ukryli mimo cvičiště čeští vlastenci.

 

7. Pomník

Jako připomínku této tragické události byl 4. května roku 1990 v prostoru popravy letců postaven malý pomníček.

Obrazek

Na popud a za finančního přispění 1000 dolarů od Roberta A. Novell byl postaven na Konopišti nový pomník. Tento byl postaven Městským úřadem v Benešově v listopadu 2003 nákladem 99000,- Kč.

Obrazek

Obrazek

 

Na pomníku jsou kromě úvodního textu o události v českém a anglickém jazyce uvedena jména následujících zastřelených amerických letců:

a) Letoun B-17G č. 43-38078: 

- 1.st Lt. Lorenzo G. SMITH, Jr.

- 2.nd Lt. Leo L. BORDEN

- 2.nd Lt.Gordon P. LAKE

- Sgt. Carl B. JOHNSON, Jr.

- Sgt. Robert A. JOHNSON

- Sgt. Peter MALIRES


b) Letoun B-17G č. 43-38701:

- 2.nd Lt. Josph A. TROJANOWSKI

- Sgt. Wilbar L. LESH

- Sgt. Lyle E. DOLE


  1. Závěr

Dle některých informací je v průjezdu radnice města Benešova umístěn patník s kilometrovníkem 2,2, který stával u silnice v konopišťském parku právě nedaleko místa, kde vojáci SS u něho tři týdny před koncem války popravili tyto americké letce.

V příloze jsou uvedeny technické popisy jednotlivých částí letadla Boeing B-17 Flying Fortress.


Použitá literatura

(1)Webovská stránka města Ústí nad Labem

(2)Článek z www.detektorweb.cz

(3)Sborníky vlastivědných prací z Podblanicka

(4)Jan Hartman: Činnost spojeneckého letectva nad Sedlčanskem posledních týdnech druhé světové války

(5)Městské muzeum Sedlčany

(6)www.b17.wz.cz

 

 

Příloha

Boeing B-17 Flying Fortress

 

Obrazek

Pumovnice

Obrazek

Kabina navigátora a bombometčíka

Obrazek

Pilotní kabina

Obrazek

Radiokabina

Obrazek

Ocas letounu - zadní střeliště

Obrazek

 

Ovládací panel

Obrazek


Technický výkres

Obrazek

 

 

Únikové východy

Obrazek

 








 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fotografie druhé posádky

(Markéta, 8. 3. 2017 10:57)

Dobrý den,
vím, že v knize cvičiště Benešov VSTUP ZAKÁZÁN! jeden svědek říká, že jeden z letců, který byl vyslýchán na Konopišti byl snědý (pravděpodobně z druhé posádky). To je vše co o tom vím.

Fotografie druhé posádky.

(Jan Szkibik, 28. 2. 2017 10:17)

Zajímalo by mě,jestli není někde k dohledání druhá fotografie posádky????Potřebuji zjistit,zda tam byl mezi nimy černoch???

Fotografie druhé posádky.

(Jan Szkibik, 28. 2. 2017 10:16)

Zajímalo by mě,jestli není někde k dohledání druhá fotografie posádky????Potřebuji zjistit,zda tam byl mezi nimy černoch???

Poválečné osudy

(Karel, 20. 8. 2014 20:08)

Dobrý den zajímalo by mne jaký byl osud příslušníků Waffen ss,byli po válce dopadení a souzení?Mimochodem krásný článek a zajímavé počtení děkuji.

Re: Poválečné osudy

(Autor článku, 22. 8. 2014 7:39)

Dobrý den. Děkuji za Vaše ocenění článku.Pokud je mi známo,byli zajati a potrestáni především vězením pouze vrcholoví představitelé velitelství cvičiště. K tomu, zda byli nějakým způsobem potrestáni přímo příslušníci popravčí čety, se mi nepodařilo zjistit doposud žádné relevantní informace. Velč

Re: Poválečné osudy

(Andrew, 20. 8. 2015 17:52)

Jsem syn 1. Lt. Smith. Byl jsem poučen americkou válečných zločinů Komise, že Karrasche a Haupricht byli zkoušeni v Norimberku, pak se vydala do české válečné zločiny vyšetřování.Jiná SS byli buď oběšeni Rusy nebo smíchány do populace a unikl.

Re: Re: Poválečné osudy

(Local, 7. 9. 2016 20:26)

Hello Andrew, if you'd like to put some flowers or stuff to the site, just let me know! Semper fi!

Pomnik u silnice na Konopište

(Paul Siroky, 23. 4. 2016 14:03)

God Bless The All World Heroes !!!

Re: Pomnik u silnice na Konopište .

(Paul Siroky .Los Angeles .California .U.S.A., 23. 4. 2016 14:07)

God Bless The All World Heroes !!!