Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úloha Waffen-SS

11. 2. 2008

 Waffen-SS (německy Zbraně SS, respektive Ozbrojené SS) byly jednotky SS, určené k běžným vojenským operacím. Představovaly elitní bojové jednotky nacistické armády, jejich účinnost nespočívala v jejich schopnostech, ani vybavení či dovednostech, ale v jejich naprostém fanatismu při útoku.

Organizace byla utvořena v březnu 1940. Spolu s Allgemeine-SS a SS-Totenkopfverbände, byla Waffen-SS součástí rozsáhlejší Schutzstaffel (ochranná eskadra). SS byla enormní organizace, která se vyvinula v roce 1925 z dvousetčlenné jednotky Hitlerovy osobní tělesné stráže (takzvané Leibstandarte SS Adolf Hitler) a to ještě v dobách, kdy Hitler nebyl kancléřem, ale „pouze“ vůdcem NSDAP.

SS – Waffen byly vytvořeny Heinrichem Himmlerem z bývalých Freikorps - Leibstandarte, SS-Verfungstruppe, a Totenkopf Standarten, což byla Waffen-SS (Armed SS) - armádní ruka SS. Jedním z prvotních povinností bylo ovládání tajných vnitrostátních záležitostí Německa. Posléze ale byly Waffen-SS nasazovány do běžných vojenských úkolů na frontě (často jako elitní jednotky), jednotky vykonávaly stráž v koncentračních táborech a po celou dobu své existence byli jejich členové také osobní stráží Hitlera.

Přestože Waffen-SS nebyla součástí Wehrmachtu, na bitevním poli se nacházela pod taktickou kontrolou OKW ("Oberkommando West"). Heinrich Himmler nastavil pro Waffen-SS různé cíle a záměry, přestože mnohé z nich mohly být na konci války pozměněny nebo přímo zrušeny. Waffen-SS měla být původně exkluzivní národně nezkažená Arijská organizace. Od této myšlenky se však upustilo, protože potřeba více oddílů vyžadovala brance a dobrovolníky. Zatímco na počátku se zamýšlelo soustředit se na vnitrostátní záležitosti, které ohrožovaly Německo, sloužily Waffen-SS hlavně jako útočné oddíly na frontě po boku řadového vojska Německé armády. Mezi léty 1939 a 1945 byla Waffen-SS přetvořena a posléze vhodná pro všechny úmysly a záměry části armády.

Členové Waffen-SS byli, jak už bylo zmíněno, převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s "brainwashingem", byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Přestože měly Waffen-SS daleko lepší výcvik než většina německé armády, často dostávaly horší výzbroj (převážně konfiskovanou československé a rakouské armádě). V jednotkách Waffen-SS panoval také mnohem lepší přístup k vojákům než ve většině německé armády, vojáci Waffen-SS byli velmi cenní a velení si jich velmi vážilo. Proto v jednotkách Waffen-SS panoval poněkud volnější režim, než bylo v celé německé armádě zvykem, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat.

Jednotky Waffen-SS se účastnily kromě jiného invaze do Polska v roce 1939, byly nasazovány především v Polsku, na západní frontě zejména ve Francii a také na Balkáně. Významnou úlohu hrály jednotky Waffen-SS při dobývání Skandinávie, účastnily se (a vyhrály) třetí bitvu o Charkov v roce 1943, operace Citadela a bojů poblíž Prochorovky.

Ve Waffen-SS nemuseli sloužit „rasově čistí“ Němci jako v ostatních jednotkách SS, velkou část z vojáků Waffen-SS dokonce tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména Dánové, Francouzi, Ázerbajdžánci, Vlámové, Norové, Finové, Holanďané, Chorvati, Litevci, Estonci a Ukrajinci, dokonce i Indové a Britové (resp. obyvatelé zemí Britského impéria). Tito vojáci byli nazýváni "Freiwilligen" (Dobrovolníci) a většina z národů, jejichž příslušníci takto sloužili, měla své vlastní jednotky (např. SS-Wallonien či SS-Wiking).

Z válečných zločinů, kterých se jednotky Waffen-SS dopustily  na západní frontě, je nejvýznamnější "Malmédský masakr", kdy jednotky Waffen-SS v Belgii roku 1944 postřílely 71 amerických zajatců. Nechvalně známé jsou také skupiny Dirlewangera a Kaminského, které na dobytém území v Polsku a Rusku zavraždily mnoho civilistů a také ruské válečné zajatce. Jednotky také pomáhaly potlačovat odpor polských Židů ve varšavském ghettu.

Z historicko-vojenského hlediska činnost Waffen-SS byla a zůstává bez konkurence; od invaze do Polska v roce 1939, přes napadení Balkánu a Sovětského svazu, a až po zoufalou obranu Hitlerova bunkru v Berlíně, byly Waffen-SS v předních řadách jako Hitlerovy "fire-fighters" ("ohniví bojovníci"). Existence Waffen-SS skončila společně s kapitulací všech německých sil dne 8. května 1945.

Za svou dobu trvání Waffen - SS zahrnovaly celkem přibližně 950 000 mužů, většinou dobrovolníků. V norimberských procesech byly pro svojí válečnou krutost prohlášeny za zločineckou organizaci.