Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rychta Chvojenská - Tisem

15. 3. 2011

Rychta Chvojenská 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek) 

F.    T I S E M  

Pozn.: V roce 1325 se poprvé připomíná obec Tisem. Její vznik je spojen s hrady Kožlí (Kozly) a vesnicí či tehdy tvrzí Chvojen. Byla to obec svobodnická a byla určena jako stráž hradu Kožlí, u kterého tehdy byla i osada. Za tyto služby k ochraně hradu byla osvobozena od jiných povinností a roboty.

Zbořením hradu Kožlí v roce 1467 až 1468 vojskem Jiřího z Poděbrad ztratila obec Tisem svoje výhody a stala se vesnicí poddanskou a obyvatelé museli začít robotovat.

V listopadu 1479 už Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím. Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím. Rozsah i obsah tehdejšího šternberského majetku kolem Konopiště známe z detailního výčtu obou majetkových dílů z roku 1495, jak jsou zachyceny v úředních zápisech v dvorských deskách. Je to nejstarší seznam obyvatel. Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval i tyto části vesnice Tisem – Mařík, Linhart, Pavel, Kule se dvú lánu a ve vsi rybníček plodový. Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval tyto části vesnice Tisem – Kubík, Thuóma, Staněk, Vokléř (nebo Volkec, Volkeč).

Když v roce 1560 počátkem února Adam ze Šternberka umřel, došlo k rozdělení jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným Ostromečem dostal nejmladší Jan. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. dubna 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Janovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo. Na prvém místě se jmenuje hrad („zámek“) Konopiště,…… patřila sem i vesnice Tisem s 9 osedlými, placením peněžní renty ve výši 14 ½ kopy a 28 grošů a 16 úročních slepic a rybník v Tismi.

Když Vilém ze Šternberka (1560) panství konopišťské ujal, uvádí se mezi vesnicemi k panství tomu patřivšími vesnice Tisem s 9 usedlými.

 Pozn.: V roce 1569 patřila pod rychtu Přibyšickou i vesnice Tisem s 8 osedlými a 3 poustkami, 218 strychy polí a mlýnem pod Tismí s 1 osedlým.

Dne 18. října 1603 soudně koupila (pro Arklebovy dluhy) Konopiště Dorota Hodějovská, rozená z Harasova (uváděno i rozená Hrzánová) za 110 tisíc kop grošů míšenských. Nová majitelka, manželka zámožného rytíře Přecha Hodějovského z Hodějova (jeho otec Bernard držel sousední statky Tloskov, Net­vořice, Ostromeč a Maršovice), si už předtím začala cílevědomě budovat nemovitý majetek ve zdejším kraji: roku 1596 koupila statek Nedvězí (s tvrzí, poplužním dvorem, pivovarem), roku 1597 Benice (s tvrzí, poplužním dvorem). K panství patřila i celá ves Tisem.

Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí: …zámek Konopiště… a mimo jiné i ves Tisem s 8 osedlými.

 V pozemkové knize z roku 1755 uvádějí se v Tismi:

1 grunt Staňkovský (čp 12)

2 grunt Novákovský (čp 13)

3 grunt Krásovský (čp 14)

4 grunt Tondlovský neb Havlínovský (čp 1)

5 grunt Rokosovský (čp 4)

6 grunt Divůčkovský (čp 5)

7 grunt Kuthanovský (čp 6)

8 chalupa Mottlovská (čp 11)

9 chalupa Brejlovská

A patrně tyto usedlosti jsou nejstarší.

V XIX. století uvádí se v Tismi tyto:

1.      usedlosti: čp 4 držící 51 jiter 1488oo pozemků

                 čp 1 držící 51 jiter 882oo pozemků

       čp 2 držící 50 jiter 731oo pozemků

                 čp 5 majíc 46 jiter 441 ½oo pozemků

                čp 6 majíc 45 jiter 1095oo pozemků

                čp 14 majíc 44 jiter 107oo pozemků

                čp 12 majíc 44 jiter 56 ½oo pozemků

                čp 16 majíc 18 jiter 575oo pozemků

2.      Chalupy: čp 11 majíc 3 jitra 1343oo pozemků

               čp 3 majíc 3 jitra 1370oo pozemků.

Kolem roku 1800 rozděleny byly statky čp:

        5 na čp 5 a 21

      12 na čp 12, 17, 23

      13 na čp 13, 22

       a té doby se povstala stavení čp 19, 21.

Vlastníci usedlostí odváděli panství konopišťskému dohromady ročně úroků: 33 zlatých 96 grošů rýnských, konali na panských pozemcích roboty potažité po 1248 dní ročně a pěší 104 dny.

Mezi vlastníky usedlostí té doby čteme rodiny: Haškovu, Fulínovu, Bezouškovu, Vaněčkovu, Brejlovu, Stibůrkovu, Vilímkovu, Mottlovu, Škubalovu, Kubáskovu, Turkovu, Zazvonilovu, Molhauzovu.

Vesnice Tisem patřila k rychtě Chvojenské a byla poddanou panství konopišťskému.

 Pozn.: Do roku 1810 byla škola ve Václavicích umístěna v domku č. p. 2 a měla dvě třídy. Chodily do ní děti z Václavic, Přibyšic, Tismě, Vatěkova, Zbožnice, Žabovřesk, Úročnice, Hrusic a Chrášťan.

V roce 1820 byla v Tismi na návsi postavena zděná kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou (opravena byla v roce 1993).

Václavická škola, roku 1810 vystavěná, jak se zdá, na starém hřbitově, poněvadž se při kopání základů mnoho lidských kostí objevilo. V roce 1873 jest škola jednotřídní se 288 žáky z míst přifařených, mimo to z Chlistova, Zabo­vřesk a Tisemu.

Do roku 1876 byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

K benešovské župě č. 41 přistoupil v roce 1903 nově založený hasičský sbor z Tismi (dne 1. 2., starosta Matěj Marek z č. p. 22, velitel Václav Fulín z č. p. 1, hasičskou stříkačku daroval majitel velkostatku Tvoršovice výměnou za část obecního pozemku).

V roce 1904 hasiči z Tismi se zúčastnili Župního sjezdu v Okrouhlici (10. 7.) a Sjezdu svazu zemských ústředních jednot hasičstva slovanského v Praze (15. a 16. 8.).

                                                                Usedlost čp 1,

zvaná

grunt Havlíkovský neb Tondlovský

             Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Václav Hašek,

po něm ujal tu usedlost syn jeho

Matěj Hašek,

oba ale užívali jí, nedadouce a do knihy pozemkové zapsati.

Teprvé dle zápisu ze dne 15. listopadu 1747 dal si usedlost tu připsati

Jakub Fulín

koupiv jej za 108 kop míšenských.

Jakub Fulín měl děti: Matěje, Annu, Dorotu, Marianu; on za hospodaření provdal Annu za Kočího do Bukovan , Dorotu za Stibůrka v Tismi, Marianu za Marka v Hamrech; když stářím sešel, odevzdal tu usedlost dle zápisu ze dne 24. listopadu 1793 synu

Matěji Fulínovi

V ceně 460 zlatých 47 grošů rýnských, ustanoviv ostatním dětem podíly po 100 zlatých rýnských.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému: každý rok jménem úroků do panského důchodu zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ groše, odváděti do panského kvelbu 1 libru konopného přediva a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

V roce 1801 domáhali se: Jakub Hašek, Kateřina Skrčená, Václav Hašek a Dorota Hašková, co dědicové po dřívějších vlastnících té usedlosti, Haškových, na Matěje a Jakuba Fulínovi podanou žalobu toho, aby jim usedlost ta do vlastnictví odevzdána byla, tvrdíce, že jí Fulínovi po 54 roků bezprávně drží; při jednání o této usedlosti byl uzavřen smír dle zápisu ze dne 26. Února 1802, dle něhož ze strany porovnaly tak, že usedlost tu podržel Matěj Fulín proti tomu, že dědicům Haškovým vyplatil obnos 490 zlatých.

Matěj Fulín postoupil tu usedlost dle zápisu ze dne 10. Května 1809 synu

Václavu Fulínovi,

jemuž panstvím mimo výše jmenované povinnosti uloženo bylo, aby každý rok  do panské konopišťské flussárny odváděl 3 strychy popele dřevěného v ceně po 8 groších.

Té doby patřilo k usedlosti té:

39 jiter   513oo polí,

    6 jiter 1162oo luk a zahrad,

      5 jiter 807oo lesů a porostlin.

Václav Fulín hospodařil na té usedlosti 31 roků; dle zápisu ze dne 7 listopadu 1840 odevzdal jí synu

Janu Fulínovi

v ceně 500 zlatých stříbrných. Týž hospodařil na ní 46 roků, a když syn jeho František se oženil, odevzdal usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 27. října 1886 jemu a jeho manželce

Františku a Antonii Fulínovým.

František Fulín odevzdal svoji polovici té usedlosti dle smlouvy ze dne 31. prosince 1902 synu

Václavu Fulínovi

a Antonie Fulínová, když Václav pojal Marii Vaněčkovou, dceru Jana Vaněčka, rolníka z Tismi, postoupila dle spisu notářského ze dne 13. Ledna 1908 svoji polovici té usedlosti

Marii Fulínové. 

Usedlost čp 2. 

Kolem roku 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Tomáš Bezouška.

Po jeho úmrtí ujal jí dle zápisu ze dne 6. května 1730 jeho zeť

Jan Vaněček

v ceně 125 kop míšenských.

Té doby bylo stavení toto velmi sešlé a odhadnuto bylo na 40 kop.

K usedlosti té patřilo:

30 strychů polí osetých (odhadnuto na 40 kop),

  10 strychů polí neosetých (10 kop),

    dva strychy luk a pastvin (2 kopy),

       louka po 3 vozy sena (3 kopy).

 Ve statku nalézaly se: dva koně (20 kop), kovaný vůz (8 kop), pluh, brány a kamnovec (2 kopy).

Jan Vaněček ale hospodařil jen krátký čas, zemřev, zanechal dítky: Václava, Jana, Marianu a Tomáše.

Po něm ujal tu osedlost syn

Tomáš Vaněček,

který však brzo zemřel, zanechav vdovu Kateřinu a syna Václava. Poněvač byl té doby syn Václav útlého věku, hospodařila do jeho zrůstu matka Kateřina, která později provdala se za Jana Fulína.

Kateřina Vaněčková, opět provdaná Fulínová však synu

Václavu Vaněčkovi

zápis na tu usedlost nevydala, a když on dorostl, ucházel se o to, aby mu v knihách připsán byl; tak stalo se dle zápisu ze dne 28. února 1800.

Té doby patřilo k té usedlosti:

39 jiter 270 polí,

  11 jiter 461 luk, zahrad, pastvin a porostlin,

celé to hospodářství odhadnuto bylo na 179 zlatých 31 ½ groše.

Ve stavení nalézaly se:

Světnice, síň, dvě komory, maštal, kravský chlév a jeden malý chlívek při tom – vše odhadnuto na 50 zlatých, stodola (20 zlatých), špejchar (12 zlatých).

Dále pár tuze špatných koní (30 zlatých 30 grošů).

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: jménem úroků odváděti do důchodu 4 zlaté 24 ½ groše a konati robotu každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

Václav Vaněček měl děti: Jana, Františka a Kateřinu. On hospodařil do roku 1827, na to dle zápisu ze dne 31. prosince 1827 postoupil tu usedlost synu

Janu Vaněčkovi

a ustanovil, aby ostatním dětem vyplatil podíly po 30 zlatých stříbrných.

Jan Vaněček měl děti: Václava, Jana, Josefa a Kateřinu; on hospodařil 31 roků. Když syn jeho Václav za manželku pojal Marii Tůmovou, postoupil usedlost tu dle smlouvy ze dne 25. října 1858 těmto manželům

Václavu a Marii Vaněčkovým

v ceně 1600 zlatých, vykázav ostatním dětem podíly po 400 zlatých.

Manželé tito hospodařili 27 roků; když v roce 1885 syn jejich Jan s Annou rozenou Bakosovou ve sňatek manželský vešel, postoupili usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 28. října 1885 těmto manželům

Janu a Anně Vaněčkovým

do vlastnictví.

Usedlost čp 3.

Usedlost ta byla chalupou rustikální; poněvač zakoupena nebyla, patřila panství a uživatelé její byli na ní panstvím dosazováni.

Když v roce 1848 poddanství zrušeno bylo, a knihovní pořádky zaváděny byly, vydal kníže Jan z Lobkovic, majitel panství konopišťského prohlášení ze dne 3. srpna 1848, jímž kvůli snazšímu vykoupení si z roboty usedlost tu tehdejšímu držiteli

Jakubu Křížovi

Daroval a svolil, aby mu knihovně připsána byla. Té doby patřilo k chalupě té:

3 jitra 676 2/3oopolí a

           653oo luk a zahrad.

Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému každý rok jménem úroků platiti do panského důchodu obnos 14 ¾ grošů a konati každý týden 1 den pěší roboty.

Jakub Kříž zemřel dne 5. července 1863. Při pojednání jeho pozůstalosti byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 11. listopadu 1863 synu

Františku Křížovi

do vlastnictví odevzdána.

On hospodařil na té usedlosti 41 roků a když dceru jeho Boženu v roce 1904 pojal za manželku Jindřich Kavánek, rolnický syn z Mlýnu, postoupili usedlost tu dle spisu notářského ze dne 28. června 1904 těmto manželům

Jindřichu a Boženě Havránkovým. 

Usedlost čp 4

zvaná

grunt Rokosovský. 

Kolem roku 1700 náležela tato usedlost

Vítu Fulínovi.

Ve válečných nepokojích byl statek ten vypálen, zbořen a spustnul.

Tu ujal jej syn jeho

František Fulín

Stavení znovu vystavěl a o hospodářství se staral. K jeho žádosti byla mu usedlost ta dle zápisu ze dne 21. října 1745 do vlastnictví připsána.

Té doby patřilo k té usedlosti:

46 strychů polí,

    4 strychy luk a zahrad.

Poněvač po Vítu Fulínovi mimo něho pozůstali: vdova Anna, která později provdala se za Kočího a děti: Ludmila, Dorota, Judita, Vojtěch a Matěj, byly těmto vykázány podíly po 3 zlatých 10 grošů.

František Fulín hospodařil do svého úmrtí, z jeho pozůstalosti byla usedlost ta dle zápisu ze dne 28. srpna 1777 odevzdána synu

Matěji Fulínovi.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: jménem úroků platiti do panského kvelbu obnos 4 zlaté 24 grošů 1 denár a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v období od svatého Jana do svatého Václava 13 dní pěší. Té doby bylo stavení sešlé a byla v něm: jedna světnice, komora a maštal (veškeré odhadnuto na 15 zlatých, dvě spustlé komory a chlívek (12 zlatých), stodola (10 zlatých) a patřilo k usedlosti té:

12 strychů polí osetých (24 zlatých),

  24 strychů polí neosetých (24 zlatých),

                          louka po 1 vůz sena (1 zlatý).

D8le tu byly: pár kobyl (20 zlatých), pár volů, kráva a svině vše v ceně 14 zlatých, studna (4 zlaté), orné nářadí a vůz (4 zlaté), ostatní nábytek v ceně 5 zlatých, takže ta usedlost s příslušenstvím odhadnuta byla na 134 zlatých.

Dle zápisu ze dne 9. srpna 1801 koupil Matěj Fulín od panství rybník, který na role přetvořen byl po 4 věrtele 6 mírek za 488 zlatých 48 grošů.

Matěj Fulín hospodařil na té usedlosti 42 roků, na to dle zápisu ze dne 27. února 1819 usedlost tu synu

Františku Fulínovi

Do vlastnictví v ceně 900 zlatých vídeňského čísla postoupil.

Té doby patřilo k té usedlosti:

40 jiter 1176oo polí,

 2 jitra    930oo luk a zahrad,

 7 jiter    978oo lesa a porostlin.

Ostatním svým dětem: Matěji, Janu, Josefovi, Martinu, Marianě, Anně provdané Haškové, Kateřině provdané Školouvé a Barboře provdané Svobodové vykázal podíly po 100 zlatých.

František Fulín hospodařil na té usedlosti 32 roků; on měl děti: Františka, Josefa, Jana a Marii; tuto dceru provdal za Stibůrka.

Dle smlouvy ze dne 10. října 1851 postoupil usedlost tu synu

Františku Fulínovi

V ceně 2000 zlatých stříbrných, ustanoviv ostatním dětem podíly po 337 zlatých stříbrných.

František Fulín pojal za manželku Kateřinu rozenou Svobodovou

a přijal jí dle smlouvy ze dne 10. října 1851 za spoluvlastnici.

Manželé tito hospodařili pak 25 roků načež, když syn jejich Jan se oženil, postoupili usedlost tu dle smlouvy ze dne 15. října 1876 jemu a jeho manželce

Janu a Kateřině Fulínovým.

Tito hospodařili 31 roků, a když v roce 1907 syn jejich Jan za manželku pojal Marii rozenou Tůmovou, dceru Františka Tůmy, rolníka z Dlouhé Lhoty, postoupili tu usedlost dle zápisu notářského ze dne 10. listopadu 1907 těmto manželům

Janu a Marii Fulínovým. 

Usedlost čp 5,

zvaná

Divůčků grunt. 

Kolem roku 1750 patřila tato usedlost

Václavu Brejlovi.

Po jeho úmrtí ujal jí dle zápisu z roku 1760 syn jeho

Jan Brejla

v ceně 110 zlatých.

Jan Brejla však se o hospodářství málo staral, pod jeho správou usedlost ta pustla, dluhů stále přibývalo a proto usedlost ta dle zápisu ze dne 20. března 1772 odevzdána

Františku Stibůrkovi

v ceně 205 zlatých 47 grošů 3 denáry rýnské.

Té doby patřilo k té usedlosti 38 strychů polí, 1 strych zahrady a louky po 2 vozy sena.

Když František Stibůrek zemřel, rozdělili se o ten statek, k němuž tenkráte patřilo:

35 jiter 1374 ½oo polí,

  3 jitra 1190oo luk a zahrad,

  6 jiter 1074oo lesa a porostlin,

Nejstarší syn Jakub Stibůrek s nejmladším synem Václavem Stibůrkem a obdrželi:

Jakub Stibůrek

Stavení čp 5, v němž nalézaly se: světnice, síň, komora, chlév a špejchárek a

17 jiter 1488oo polí,

  1 jitro 1395oo luk a zahrad,

  3 jitra   537oo lesa a porostlin.

Maštal, komoru, stodolu a u ní kolničku měli oba bratři společně, o dobytek se rozdělili. Cena této polousedlosti odhadem byla na 574 zlatých 15 ½ groše ustanovena.

Druhou polovici této usedlosti obdržel Václav Stibůrek°ostatní pak děti: Anna provdaná za Matěje Klátovce, Mariana, Kateřina a Alžběta dostaly podíly v hotovosti.

Vlastníci této polousedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok do panského důchodu platiti jménem úroků obnos 2 zlaté 12 ½ groše, odváděti do panské konopišťské flussárny 1 ½ strychu dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

Václav zřídil si při obdržených pozemcích nové stavení, které poznačeno čp 21.

Jakub stibůrek měl děti: Václava, Josefa, Kateřinu a Marii. On hospodařil do svého úmrtí dne 15. prosince 1837. Po jeho úmrtí byla usedlost ta dědičně odevzdána synu

Václavu Stibůrkovi

a ostatním dětem vyměřeny podíly po 30 zlatých 59 4/5 groše.

Václav stibůrek oženil se s

Marií rozenou Fulínovou

A přijal jí dle smlouvy ze dne 31. Května 1851 za spoluvlastnici.

Z manželství jejich narodili se: Václav, Marie a Anna.

Když zemřeli: Václav Stibůrek dne 17. září 1866 a Marie Stibůrková dne18. září 1866 a pozůstalost po nich pojednána byla, obdržel dle odevzdací listiny ze dne 31. prosince 1866 usedlost tu

Václav Stibůrek

v ceně 3173 zlatých; ostatní dětem vyměřeny podíly po 816 zlatých 57 1/3 groše.

Václav Stibůrek vešel v manželství s

Annou rozenou Vaněčkovou

a přijal jí dle smlouvy svatební ze dne 29. dubna 1886 za spoluvlastnici. 

Usedlost čp 6,

zvaná

grunt Kuthanovský.

Před rokem 1750 byl vlastníkem té usedlosti

Jiří Vilímek,

On postoupil tu usedlost dle zápisu ze dne 16. prosince 1758 synu

Janu Vilímkovi.

Při tom byla usedlost tato popsána a odhadnuta takto:

Ve stavení: světnice, síň, komora a maštal za 15 zlatých, stodola 12 zlatých, chlívy 3 zlaté,

13 strychů polí osetých 26 zlatých, 28 strychů polí neosetých 28 zlatých,

½ strychu zahrady 1 zlatý 30 grošů, louky po 2 vozy sena 2 zlaté,

Pár koní 22 zlatých, kovaný vůz 6 zlatých, pluh, rádlo a brány 3 zlaté, drobné nářadí 3 zlaté.

Celkem byla usedlost ta odhadnuta na 126 zlatých 30 grošů. Mimo Jana Vilímka, nastupujícího hospodáře, měl Jiří Vilímek děti: Dorotu, Judytu, Kateřinu, Matěje, Václava, Františka, Marianu, Annu a Víta; těm dostalo se podílu po 4 zlatých 35 grošů 3 ½ denáru.

Jan Vilímek měl za ženu Ludmilu: z manželství jeho narodily se dcery Mariana a Kateřina; jsa též nemocen, ustanovil, aby po jeho úmrtí hospodářství to ujala dcera Kateřina. Tato dcera provdala se za

Tomáše Růžičku.

Když Jan Vilímek zemřel, byla usedlost ta dle jeho přání a o souhlasu dcery Kateřiny dle zápisu ze dne 10. února 1803 odevzdána jejímu manželi Tomáši Růžičkovi v ceně 355 zlatých 43 grošů. Té doby bylo stavení velmi spustlé a chatrné. K usedlosti té patřilo:

35 jiter   325 ½oo polí,

  4 jitra 1324oo zahrad, luk a pastvin,

  5 jiter 1045oo porostlin.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: jménem úroků do panského důchodu zaplatiti obnos 4 zlaté 21 ¼ groše, do panské konopišťské flussárny odváděti každoročně 3 strychy popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 13 dní pěší.

Tomáš Růžička měl děti: Martina, Marianu, Jana, Františka a Barboru; tuto provdal za Brázdu. On hospodařil 30 roků, na to usedlost tu dle smlouvy ze dne 20. ledna 1830 postoupil synu

Martinu Růžičkovi

 ceně 376 zlatých 25 grošů a ostatním dětem ustanovil podíly po 100 zlatých vídeňského čísla a 40 zlatých stříbrných a poněvač té doby dcera Mariana nebyla naživu, tak podíl ten odevzdán její dětem Fomáši a Václavovi.

Martin Růžička hospodařil 25 roků; když dcera jeho Anna se za Čápa provdala, odebral se na výminek a usedlost tu dle smlouvy ze dne 15. února 1858 těmto manželům

Václavu a Anně Čápovým

v ceně 3000 zlatých stříbrných do vlastnictví odevzdal. Manželé tito drželi tu usedlost 8 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 29. května 1866 prodali

Janu Stibůrkovi

za 6000zlatých. Jan Stibůrek hospodařil na ní 22 roků, dle smlouvy ze dne 10. září 1888 postoupil jí

Václavu Stibůrkovi

a týž odevzdal jí dle smlouvy ze dne 26. července 1891 manželům

Josefu a Marii Stibůrkovým.

Od těchto koupila jí dle smlouvy ze dne 13. Září 1909

Anna Marušáková. 

Domek čp 7. 

Domek tento vystavěn byl kol roku 1825 od

Václava Brázdy,

když k vystavění toho domku potřebný pozemek koupil a při něm zahrádku zřídil. On nedal si ale domek ten knihovně připsati; teprvé když nové pozemkové knihy zakládány byly, byl mu dle protokolu ze dne 28. května 1878 do vlastnictví připsán.

Po jeho úmrtí sdědil jej dle odevzdací listiny ze dne 25. června 1888 syn jeho

Josef Brázda.

Týž se v roce 1891 oženil a dle smlouvy svatební ze dne 31. května 1891 přijal manželku svoji

Annu Brázdovou

za spoluvlastnici.

Usedlost čp 8.

Usedlost tato patřila vrchnosti, panství uživatele na ní dosazovalo, ona vykoupena nebyla. V roce 1848 byl držitelem jejím

Václav Vitejček.

Když po roce 1848 následkem zrušení poddanství zavedení knihovních pořádků nařízeno bylo, prohlásil kníže Jan z Lobkoviců, tehdejší vlastník panství konopišťského, co bývalá vrchnost, prohlášením ze dne 27. května 1848, že usedlost tu Václavu Vitejčkovi k cíly snazšího vykoupení se z roboty daruje a byla mu do vlastnictví připsána.

Když týž zemřel, byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 20. listopadu 1866 a svatební smlouvy ze dne 4. listopadu 1844 odevzdána jeho snaše

Veronice Vitejčkové rozené Křížové,

Ona postoupila jí dle smlouvy ze dne 1. května 1873 svému synu a jeho manželce

Josefu a Marii Vitejčkovým

v ceně 840 zlatých. Manželé tito hospodařili na ní 27 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 11. listopadu 1897 odevzdali manželům

Antonínu a Anně Vitejčkovým. 

Domek čp 9. 

Domek tento vystavěn byl kol roku 1870, dle výnosu císařskokrálovského okresního hejtmanství ze dne 31. května 1871 připsán byl

obci Tismi.

Obec tato prodala jej dle smlouvy ze dne 5. Března 1871

Matěji Poupě

i se zahrádkou k němu patřící.

Matěj Poupě měl za manželku Annu, on s ní domek ten dle smlouvy ze dne 9. května 1875 prodal manželům

Janu a Marii Vaněčkovým

za 460 zlatých. Manželé tito drželi jej 24 roků, a když syn Jan se oženil, postoupili jej dle smlouvy ze dne 31. března 1894 jemu a jeho manželce

Janu a Františce Vaněčkovým. 

Domek čp 10. 

Domek ten vystavěn byl kolem roku 1840 od

Františka Turka,

který k jeho vystavění od obce část pozemku za 16 zlatých 80 grošů koupil, a na něm tento domek vystavěl a při něm zahrádku zřídil.

Po něm ujali jej manželé

Václav a Marie Škvorovi

a byl jim dle protokolu ze dne 28. května 1878 při zakládání nové pozemkové knihy do vlastnictví připsán. Oni postoupili jej dle smlouvy ze dne 26. července 1891 synu a jeho manželce

Josefu a Karolíně Škvorovým,

Kteří drželi jej 11 roků; na to jej dle smlouvy ze dne 10. srpna 1902 prodali manželům

Matěji a Kateřině Škubalovým. 

Usedlost čp 11,

zvaná

chalupa Motlovská. 

Kolem roku 1750 byl vlastníkem té chalupy

Karel Motl.

Při měření selských pozemků bylo k ní kolem roku 1770 přidáno 3 strychy 1 věrtel a 9 ¼ mírky polí.

Karel Motl měl děti: Vojtěcha, Jakuba, Josefa, Jana a Kateřinu. On dle zápisu ze dne 12. prosince 1772 postoupil tu chalupu synu

Vojtěchu Motlovi

v ceně 30 zlatých.

Vojtěch Motl hospodařil na ní 37 roků; měl děti: Marianu, Kateřinu, Annu, Barboru a Františka. Když stářím sešel, odevzdal jí dle zápisu ze dne 15. června 1809 zeti

Martinu Starostovi

v ceně 800 zlatých rýnských, vykázav ostatním dětem podíly po 140 zlatých.

Té doby patřilo k té chalupě:

2 jitra 1008oo polí,

                        658oo luka zahrad a

                      1327oo polí od panství přikoupených.

Vlastníci té chalupy byli povinni konati v době od svatého Jana do svatého Václava 13 dnů pěší roboty.

Martin Starosta měl děti: Josefa, Jana, Matěje, Václava a Annu. Tuto dceru provdal za Růžičku. Když syn jeho Josef za manželku pojal Kateřinu, dceru Františka Sazymy, královského svobodníka, odevzdal jí dle zápisu ze dne 1. listopadu 1846 těmto manželům

Josefu a Kateřině Starostovým (Sazymovým?)

v ceně 200 zlatých stříbrných.

Dle tohoto zápisu byla s chalupou tou spojena 52 denní pěší robota.

Josef Starosta hospodařil na ní 36 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 30. prosince 1872 odevzdal synu a jeho manželce

Václavu a Barboře Starostovým

v ceně 840 zlatých.

Manželé tito hospodařili na ní 26 roků, a když syn jejich Karel se oženil, odevzdali jí dle smlouvy svatební ze dne 30. ledna 1900 jemu a jeho manželce

Karlu a Antonii Starostovým. 

Usedlost čp 12,

zvaná

grunt Staňkovský. 

Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Jakub Hašek,

On prodal jí dle zápisu ze dne 16. května 1748 svému nevlastnímu synu

Janu Škubalovi

za 132 zlatých 30 grošů.

Jan Škubal hospodařil na té usedlosti as 22 roků; když kolem roku 1770 zemřel, ujal jí jeho syn

Jan Škubal

a hospodařil na ní asi 30 roků bez zápisu. Dle zápisu ze dne 10. února 1803 stal se právní pořádek, a usedlost ta byla jeho synu

Janu Škubalovi

do vlastnictví připsána.

Té doby patřilo k té usedlosti:

35 jiter 145 2/6oo polí,

  3 jitra 325 1/6oo luk, zahrad a pastvin,

   6 jiter  91oo lesa a porostlin.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dnů pěší, pak platiti do panského konopišťského důchodu jménem úroků 4 zlaté 24 ½ zlatých rýnských a odváděti do panské konopišťské flussárny 3 strychy dřevěného popele.

Dle zápisu ze dne 30. července 1807 rozdělil Jan Škubal tuto usedlost mezi svého syna Pavla a svého bratra Pavla Škubalovy, každý z nich obdržel polovici pozemků.

Syn

Pavel Škubal

obdržel stavení čp 12 a pozemků:

              17 jiter 872 4/6oo polí,

  1 jitro 963oo zahrad, luka pastvin,

  3 jitra   45 ½oo lesů a porostlin

a bylo jeho povinností panství konopišťskému každý rok: do panského důchodu jménem úroků platiti obnos 2 zlaté 12 ½ groše, odváděti do konopišťské flussárny 2 strychy dřevěného popele a konati robotu každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

Bratr Pavel Škubal vystavil si nové stavení, nyní čp 20 a obdržel tolikéž pozemků. Pavel Škubal hospodařil na této usedlosti 42 roků; když stářím sešel, odevzdal tu usedlost dle smlouvy ze dne 19. srpna 1879 synu

Janu Škubalovi

v ceně 500 zlatých, když se v roce 1850 oženil a přijal za manželku svojí

Dorotu Škubalovou

za spoluvlastnici.

Manželé tito postoupili tu usedlost synu a snaše

Václavu a Anně Škubalovým,

a když Anna Škubalová zemřela, sdědil patřivší její polovici dle odevzdací listiny ze dne 9. února 1898 manžel

Václav Škubal. 

Usedlost čp 13,

zvaná

grunt Novákovský. 

Kolem roku 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Vít Kubásek.

Po jeho úmrtí byla usedlost ta odhadnuta na 130 zlatých 30 grošů, a sice:

Stavení na 55 zlatých,

12 strychů polí osetých na 24 zlatých,

24 strychů polí neosetých na 24 zlatých, ½ strychu zahrady na 30 grošů,

louka po dva vozy sena na 2 zlaté,

vůz 2 zlaté, pluh a rádlo 2 zlaté, brány 1 zlatý, pár potahů 15 zlatých.

Dle zápisu ze dne 29. října 1757 byla usedlost ta odevzdána jeho synu

Jiří Kubáskovi.

Týž hospodařil na ní do svého úmrtí; po jeho úmrtí byla usedlost ta dle zápisu ze dne 6. března 1801 odevzdána synu jeho

Jiří Kubáskovi.

Té doby patřilo k té usedlosti:

35 jiter   377 1/6oo polí,

  4 jitra     55oo zahrad a luk,

  6 jiter 1590oo lesa.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do panského důchodu jménem úroků platiti obnos 4 zlaté 24 ½ zlatých rýnských, do panské konopišťské flussárny odváděti 3 strychy dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jiří Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

Dle zápisu ze dne 28. prosince 1801 byl však tento posléz jmenovaný zápis zrušen a usedlost ta byla rozdělena mezi Jana a Tomáše Kubáskovi.

Jan Kubásek

obdržel stavení čp 13 a k němu:

17 jiter 988 1/2oo polí,

  2 jitra 248oo zahrad a luk,

  3 jitra 295oo lesů a porostlin

a bylo mu uloženo, aby panství konopišťskému každý rok: platil do důchodu jménem činže obnos 2 zlaté 12 ½ zlatých rýnských, aby do panské konopišťské flussárny odváděl 1 ½ strychu dřevěného popele a aby konal týdně po celý rok 1 ½ dne roboty potažité a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne roboty pěší.

Druhou polovici pozemků obdržel Tomáš Kubásek a on si vystavěl stavení čp 22.

Jan Kubásek měl děti: Františka, Jana, Václava, Jakuba, Kateřinu, Majdalenu, Annu a Barboru. On hospodařil 40 roků, načež stářím sešlý odevzdal tu usedlost dle zápisu ze dne 30. ledna 1841 synu

Františku Kubáskovi

v ceně 388 zlatých 33 grošů stříbrných.

Týž hospodařil 37 roků, a když syn František se oženil. Odevzdal usedlost tu dle smlouvy ze dne 24. února 1878 jemu a jeho manželce

Františku a Barboře Kubáskovým. 

Usedlost čp 14,

zvaná

grunt krásovský. 

Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Jiří Turek.

Po jeho úmrtí ujal tu usedlost dle zápisu ze dne 29. Října 1759 syn

Matěj Turek

v ceně 101 zlatých 30 grošů.

K usedlosti té patřilo:

28 strychů polí,

  2 věrtele zahrady a

louky po 2 vozy sena.

Matěj Turek (o……?) si s touto usedlostí jen 3 roky; on postoupil jí dle zápisu ze dne 23. prosince 1762 svému strýci

Václavu Vaněčkovi,

Při čemž byla usedlost ta odhadnuta takto:

Stavení za 24 zlatých, kobyla a valach za 15 zlatých, starý vůz 5 zlatých, pluh a brány 3 zlaté,

12 strychů polí osetých 24 zlatých,

28 strychů polí neosetých 28 zlatých,

 ½ strychu zahrady 30 grošů,

Louky na dva vozy sena 2 zlaté.

Po Václavu Vaněčkovi více roků na té usedlosti hospodařil

Jan Zazvonil

z Tismi; dědic Václava Vaněčka zdržoval se v Chrástu; v roce 1799 domáhal se proti Janu Zazvonilovi toho, aby mu usedlost tu do vlastnictví odevzdal, odůvodňuje to tím, že mu co dědici Václava Vaněčka patří. Poněvač Jan Zazvonil po dobrém usedlosti té se vzdáti nechtěl, podal na něho žalobu, spor tento byl ukončen smírem ze dne 10. května 1799 tím způsobem, že Jan Zazvonil usedlost tu v ceně 200 zlatých podržel.

Té doby patřilo k té usedlosti:

35 jiter 1169oo polí,

  3 jitra     42oo luk a zahrad,

  2 jiter 1460oo pastvin.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: platiti jménem úroků 4 zlaté 24 ½ groše, odváděti do panské konopišťské flussárny 3 strychy dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 13 dní pěší.

Jan Zazvonil postoupil tu usedlost dle zápisu ze dne 24. června 1802 svému zeti

Františku Haškovi

v ceně 992 zlatých 30 grošů stříbrných; ostatním dětem: Václavu, Anně, Kateřině, provdané za Balíka v Chrástu vyměřeny byly podíly po 50 zlatých.

Týž prodal jí dle zápisu ze dne 1. dubna 1826

Václavu Fulínovi

za 480 zlatých stříbrných; on hospodařil na ní 4 roky, načež jí dle zápisu ze dne 15. prosince 1832 postoupil synu

Václavu Fulínovi

v ceně 442 zlatých 15 grošů stříbrných. 

Václav Fulín zemřel dne 6. listopadu 1846 zanechav dvě dcery: Marianu a Annu. Po jeho úmrtí byla usedlost ta dle zápisu ze dne 19. července 1847 dceři

Marianě Fulínové

V ceně 1000 zlatých do vlastnictví odevzdána s tím, aby sestře Anně vyplatila podílu 315 zlatých 151/2 groše.

Ona hospodařila na ní 18 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 7. července 1865 postoupila manželům

Matěji a Marii Fulínovým

za 2600 zlatých.

Po nich ujal jí dědičně dle odevzdací listiny ze dne 8. ledna 1887

Čeněk Fulín,

jenž odevzdal jí dle spisu notářského ze dne 3. února 1903

Anně Fulínové. 

Domek čp 15, 

jest obecní pastouška a není o ní žádných zvláštních zápisů.

Usedlost čp 16.

Kolem roku 1750 byl vlastníkem této chalupy

Petr Molhauz.

Po jeho úmrtí ujal jí dle zápisu ze dne 1. února 1772 syn jeho

František Molhauz

v ceně 50 zlatých; té doby patřilo k té usedlosti:

15 strychů polí a

½ strychu zahrady.

Ve stavení nalézaly se: světnice, komora a chlív (odhadnuto na 14 kop = 16 zlatých 20 grošů rýnských), dvě komory a 2chlévy o samotě stojící v ceně 7 kop = 9 zlatých 20 grošů rýnských.

Dále tu byly: pár tažných volů v ceně 21 kop = 24 zlatých 30 grošů, tři krávy v ceně 28 kop = 32 zlatých 40 grošů rýnských, jedna prasnice a dvě prasata v ceně 5 kop = 5 zlatých 50 grošů.

Před Petrem Molhauzem kol roku 1700 držel tu chalupu jeho otec

Matěj Molhauz,

jenž měl děti: Tomáše (na vojně), Annu, Dorotu a Mařenu, Jakuba, po němž zůstaly děti: Martin, Jan, Pavel a Anna, a Pavel (na vojně).

Po Jiří Molhauzovi zůstali mimo hospodáře Františka, děti: Matěj, Jan a Martin; do vzrůstu hospodáře Františka hospodařil na té usedlosti bratr jeho

Martin Molhauz.

Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému každý rok: jménem úroků do důchodu odváděti 1 zlatý 28 ¼ groše a konati každý týden dva dny pěší roboty.

Po Františku Molhauzovi ujal tu chalupu dle zápisu ze dne 30. Října 1799 syn

Matěj Molhauz

v ceně 771 zlatý 45 grošů.

K ní patřilo:

15 jiter 1005oo polí,

  2 jitra 1110oo luk, zahrad, pastvin a lesů.

Dále bylo vlastníkům té chalupy uloženo, aby každý rok do panské konopišťské flussárny odváděti dva strychy dřevěného popele.

Matěj Molhauz měl děti: Jana, Václava a Matěje. On hospodařil 38 roků, načež dle zápisu ze dne 31. července 1857 odevzdal tu usedlost synu

Janu Molhauzovi

za 400 zlatých stříbrných.

Dcera tohoto Marie provdala se za Václava Bohatu a tu dle smlouvy ze dne 16. prosince 1863 postoupil Jan Molhauz chalupu tu manželům

Václavu a Marii Bohatovým

v ceně 1000 zlatých.

Manželé tito hospodařili na té usedlosti 8 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 28. února 1871 prodali manželům

Janu a Marii Šebkovým

z Tvoršovic za 6400 zlatých.

Domek čp 17.

Domek ten vystavěn byl v roce 1803.

Dle smlouvy ze dne 12. Února 1800 postoupil Jan Škubal, vlastník usedlosti čp 12 svému  švakru

Janu Kubáskovi

Část své zahrady na poděkování za to, že mu ve špatných letech hospodařil a týž si tu tento domek vystavěl.

On postoupil ten domek dle zápisu ze dne 14. prosince 1813 synu

Janu Kubáskovi

v ceně 150 zlatých.

Vlastníci toho domku byli povinni panství v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava konati 13 dnů pěší roboty. Jan Kubásek dle zápisu ze dne 25. června 1822 odevzdal domek ten bez polí svému bratru

Josefu Kubáskovi

v ceně 400 zlatých.

Josef Kubásek zemřel dne 17. března 1845 ustanoviv před svojí smrtí kšaftem, aby chalupu tu ujal jeho syn

Pavel Kubásek.

Dle toho jeho přání byla chalupa tato dle přivlastňující listiny ze dne 20. října 1845 Pavlu Kubáskovi v ceně 111 zlatých 57 grošů do vlastnictví odevzdána a jemu zároveň dále uloženo, konati ve věcech panských a vojenských potřebné posílky.

Pavel Kubásek zemřel dne 6. března 1849 zanechav děti: Václava, Kateřinu, Marii a Barboru. Při projednání jeho pozůstalosti byla ta chalupa dle odevzdací listiny ze dne 29. prosince 1849 odevzdána synu

Václavu Kubáskovi

v ceně 170 zlatých.

On držel ten domek 29 roků, načež jej dle smlouvy ze dne 6. února 1878 odevzdal

Anně Kubáskové.

Před tím však dle smlouvy ze dne 8. března 1875 prodal manželům Matěji a Marii Vaněčkovým kus zahrady za 70 zlatých a dle smlouvy ze dne 21. srpna 1876 Marii Kubáskovi kus zahrady za 200 zlatých.

Když Anna Kubásková zemřela, sdědila ten domek dle odevzdací listiny ze dne 9. října 1908

Františka Rezková.

Domek čp 18.

Domek ten vystavěn byl kolem roku 1800 na pozemku, který

Jan Vaněček

od obce k jeho vystavění koupil.

Jan Vaněček postoupil jej dle zápisu ze dne 12. listopadu 1815 svému bratru

Tomáši Vaněčkovi

v ceně 110 zlatých.

Tomáš Vaněček držel jej 21 roků, načež jej dle zápisu ze dne 21. ledna 1836 postoupil synu

Václavu Vaněčkovi.

Týž hospodařil na něm do svého úmrtí. Poté byl z jeho pozůstalosti dle odevzdávací listiny ze dne 20. března 1862 odevzdán

Synu jeho

Josefu Vaněčkovi,

a týž držel jej 16 roků; dle smlouvy ze dne 29. května 1878 postoupil jej synu

Josefu Vaněčkovi,

a když syn tohoto Josef se oženil, postoupil jej dle smlouvy ze dne 27. února 1897 jemu a jeho manželce

Josefu a Anně Vaněčkovým.

                                                                           

                                                                                Domek čp 19. 

Domek ten vystavěn byl kol roku 1815, a sice dle zápisu ze dne 18. Února 1815 koupil

Jan Fulín

 od obce část pozemku a vystavěl na něm tento domek.

Vlastníci toho domku byli povinni obci jménem činže platiti každý rok 2 zlaté a konati potřebné posílky pro panství a pak 13 dní pěší roboty.

Po Janu Fulínovi ujal ten domek syn jeho

Jan,

 jenž se oženil, přijav za manželku Barboru za spoluvlastnici. Janu Fulínovi však zápis nevydal.

Když manželé

Jan a Barbora Fulínovi

Vlastnictví k tomu domku do knih zapsati si dáti chtěli, neměli potřebných o něm dokladů, a proto se jeho soudním rozsudkem domáhali. Po podané žalobě dobyli rozsudek ze dne 4. května 1885 a byl jim domek ten připsán.

Oni prodali jej dle smlouvy ze dne 24. března 1884

Janu Vaněčkovi.

Týž držel jej 13 roků, a když syn jeho Josef se oženil, postoupil jej dle spisu notářského ze dne 31. října 1900 manželům

Josefu na Marii Vaněčkovým.

Domek čp 20.

Domek ten vystavěn byl kol roku 1840 od

Františka Turka,

který k vystavění toho domku část pozemku za 16 zlatých 80 grošů koupil a zahrádku při něm zřídil. On nedal si jej však ihned připsati, a byl mu do vlastnictví připsán, teprvé když nově pozemkové knihy zakládány byly, dle protokolu ze dne 31. května 1878.

On držel jej do roku 1885, načež jej dle smlouvy ze dne 1. listopadu 1885 postoupil synu a jeho manželce

Josefu a Kateřině Turkovým. 

Usedlost čp 21. 

Usedlost tato je polovicí bývalé usedlosti čp 5. Když v roce 1800 usedlost čp 5 rozdělena byla, obdržel

Václav Stibůrek

Místo ku vystavění si tohoto stavení a pozemků:

17 jiter 1488oo polí,

    1 jitro 1395oo luka zahrad,

      3 jitra   537oo lesa a porostlin

a zároveň příslušelo mu právo s bratrem Jakubem Stibůrkem, vlastníkem usedlosti čp 5 společné užívání: maštale, komory, stodoly a u ní kolničky.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: jménem úroků do panského důchodu odváděti obnos 2 zlaté 12 ½ groše, do panské konopišťské flussárny odváděti 1 ½ strychu dřevěného popele a konati robotu každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 1 ½ dne pěší.

Václavu Stibůrkovi byla ta usedlost odevzdána v ceně 467 zlatých 59 ½ groše a uloženo mu, aby sourozencům: Janu, Františku, Pavlu a Alžbětě vyplatil podíly po 103 zlatých 35 ¼ groše.

Václav Stibůrek zemřel dne 6. června 1830 ustanoviv kšaftem svého syna

Josefa Stibůrka

Za nástupce své usedlosti; jemu po jeho úmrtí byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 31. prosince 1830 do vlastnictví v ceně 295 zlatých 45 ½ grošů stříbrných odevzdána.

Když Josef Stibůrek zemřel, byla usedlost dle přivlastňující listiny ze dne 9. Ledna 1847 odevzdána

matce Dorotě polovicí a

 bratrům Janu a Václavu a sestře Kateřiné též polovicí.

Toto spoluvlastnictví trvalo až do úmrtí matky Doroty Stibůrkové; když dne 17. června 1847 zemřela, porovnali se sourozenci tak, že usedlost tu ujal syn její

Václav Stibůrek

a ostatním vyplatil podíly.

V roce 1896 byla usedlost ta v dražbě prodána a vydražili jí manželé

Josef a Marie Vaněčkovi,

a když všechny dražební podmínky splnili, byla jim dle odevzdací listiny ze dne 14. listopadu 1896 do vlastnictví připsána.

Usedlost čp 22,

jest polovicí původní usedlost čp 13. Rozdělení usedlosti čp 13 na usedlost čp 13 a 22 stalo se v roce 1801.

Tehdy stavení toto vystavěl

Tomáš Kubásek

a obdržel k němu:

17 jiter 988 ½ polí,

    2 jitra 298 zahrad a luk,

    3 jitra 295 lesů a porostlin.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 2 zlaté 12 ½ groše, do panské konopišťské flussárny odváděti 1 ½ strychu dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem koní a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

Tomáš Kubásek hospodařil na té usedlosti 46 roků; on postoupil jí dle zápisu ze dne 15. listopadu 1857 synu

Josefu Kubáskovi

v ceně 400 zlatých stříbrných.

Týž hospodařil na ní 40 roků, když syn Jan za manželku pojal Annu Haškovou, odevzdal tu usedlost dle smlouvy ze dne 28. června 1877 těmto manželům

Janu a Anně Kubáskovým.

Po úmrtí Anny Kubáskové sdědil pozůstalou po ní polovici té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 20. září 1887 pozůstalý manžel

Jan Kubásek.

On postoupil jí dle smlouvy ze dne 9. července 1892 manželům

Matěji a Anně Markovým.

Manželé tito drželi jí 13 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 13. února 1905 prodali manželům

Janu a Josefě Vaněčkovým.

Josefa Vaněčková prodala v roce 1905 svoji polovici

Anně Vaněčkové. 

Usedlost čp 23, 

jest polovicí usedlosti čp 12. Rozdělení usedlosti čp 12 na usedlosti čp 12 a 23 stalo se v roce 1806.

Toho času rozdělil Jan Škubal usedlost čp 12 mezi svého syna Pavla a bratra

Pavla Škubala.

Tento si toto nové stavení postavil a k němu obdržel:

17 jiter 872 ½oo polí,

    1 jitro 963oo zahrad, luk a pastvin,

      3 jitra 45 ½oo porostlin a lesů.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: do důchodu jménem úroků platiti obnos 2 zlaté 12 ½ groše odváděti do panské konopišťské flussárny 2 strychy dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 1 ½ dne párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 6 ½ dne pěší.

Pavel Škubal zemřel dne 15. července 1840 po něm sdědil tu usedlost dle odevzdací listiny ze dne 3. ledna 1834 syn

Josef Škubal

v ceně 3000 zlatých, tento postoupil jí dle smlouvy ze dne 15. dubna 1875 synu a jeho manželce

Josefu a Kateřině Fulínovým

v ceně 1351 zlatých 25 grošů.

Domek čp 24. 

Domek tento vystavil

Jan Vaněček

v roce 1862 na dílu zahrady, kterou ve výměře 100oo dle smlouvy ze dne 14. července 1862 od manželů Václava a Anny Čápových ku zřízení domku neb hospody za 56 zlatých koupil.

On postoupil domek ten dle smlouvy ze dne 14. července 1862

Isáku Englovi,

jemuž povolení k obývání toho domku dáno bylo, tak že patrně Isák Engl ten dostavěl.

Když Isák Engl zemřel, sdědila domek ten z jeho pozůstalosti dle odevzdací listiny ze dne 31. října 1880

Teresie Roudnická.

Ona držela jej 10 roků, načež jej dle smlouvy ze dne 26. února 1900 prodala

Augustě Quitonové Quartinové,

vlastnici panství Tvoršovického, od ní koupili jej dle smlouvy ze dne 19. dubna 1906 manželé

František a Marie Stibůrkovi. 

Domek čp 25. 

Vystavěn byl kolem roku 1850, dle protokolu ze dne 31. května 1868 připsán byl manželům

Josefu a Josefě Vaněčkovým.

Manželé tito prodali jej dle smlouvy ze dne 6. prosince 1891 manželům

Antonínu a Marii Střelkovým.

Z jejich pozůstalosti sdědil jej dle odevzdací listiny ze dne 10. ledna 1896

Jan Střelka;

on prodal jej dle smlouvy ze dne 29. března 1907 manželům

Josefu a Anně Brejlovým.

Domek čp 26,

vystavěn byl na pozemku od usedlosti čp 23 odkoupením a připsán byl dle prohlášení ze dne 2. května 1889

Františku Škvorovi.

Když syn jeho Jan za manželku pojal Marii Vaněčkovou, postoupil František Škvor tento domek dle smlouvy svatební ze dne 28. října 1897 těmto manželům

Janu a Marii Škvorovým

do vlastnictví.

Domek čp 27.

Dle prohlášení ze dne 16. srpna 1877 byl domek tento připsán manželům

Janu a Marii Růžičkovým

co prvním vlastníkům.

Po úmrtí Jana Růžičky sdědila pozůstalou jeho polovici dle odevzdací listiny ze dne 27. března 1900 pozůstalá manželka

Anna Růžičková.

Ona provdala se potom za Jelínka, domek ten držela 9 roků; načež jej dle smlouvy ze dne 1. května 1899 prodala manželům

Františku a Marii Fialkovým. 

Domek čp 28. 

Domek tento vystavili vlastníci domu čp 19, manželé

František a Marie Fulínovi

z chlívku, který při domě čp 19 stával a zřídila v něm dvě světnice, síň a chlív, vše pod jednou střechou.

Poněvač nabytí jeho od předchůdců prokázati nemohli, podali na uznání svého vlastnictví žalobu, a vlastnictví jejich bylo rozsudkem ze dne 4. května 1885 uznáno. Oni postoupili jej dle smlouvy svatební ze dne 1. listopadu 1902 synu a jeho manželce

Václavu a Kateřině Fulínovým. 

Domek čp 29. 

Domek tento vystavěn byl na pozemku k usedlosti čp 15 patřivší, prvním vlastníkem jeho zapsán byl dle smlouvy ze dne 12. ledna 1879

Václav Kubásek.

Když týž zemřel, sdědila jej z jeho pozůstalosti dle odevzdací listiny ze dne 8. prosince 1905

Anna Kubásková.

Domek čp 30,

vystavěn byl kolem roku 1874, dle smlouvy ze dne 21. srpna 1874 koupila jej

Marie Kubásková

od Václava Kubáska čp 17 díl zahrady po 60oo a od stavení čp 17 špýchárek a chlívek se sklepem (6oo) za 200 zlatých a domek ten si tu vystavěla.

Ona držela jej 9 roků, načež jej dle smlouvy ze dne 28. ledna 1883 prodala manželům

Františku a Anně Velnerovým.

Domek čp 31,

vystavěn byl kolem roku 1875; dle smlouvy ze dne 8. března 1875 koupili manželé

Matěj a Marie Vnoučkovi

od Václava Kubáska čp 17 díl pozemku o 334oo za 70 zlatých a při něm tento domek vystavěli.

Když dcera jejich Marie se za Antonína Drábka provdala, postoupili domek ten dle smlouvy ze dne 5. srpna 1894 těmto manželům

Antonínu a Marii Drábkovým. 

Domek čp 32, 

Vystavěn byl kol roku 1887; dle smlouvy ze dne 8. března 1887 koupili manželé

František a Barbora Vašákovi

od obce Tismi část pastviny ve výměře 30oo za 30 zlatých a domek tento si na tom pozemku vystavěli.

Když Barbora Vašáková zemřela, sdědil zůstalou po ní polovici toho domku dle odevzdací listiny ze dne 1. března 1902 pozůstalý manžel

František Vašák.

On se pak opětně oženil a přijal svoji manželku

Annu Vašákovou

dle smlouvy svatební ze dne 26. června 1902 za spoluvlastnici, manželé tito hospodařili 6 roků, když pak v roce 1908 syn jejich františek se oženil, postoupili domek ten dle smlouvy svatební ze dne 15. března 1908 jemu a jeho manželce

Františku a Antonii Vašákovým

do vlastnictví. 

Domek čp 33 

vystavil

Jan Kovář

na pozemku od usedlosti čp 15 dle smlouvy ze dne 6. ledna 1895 koupeném.

On postoupil jej dle smlouvy svatební ze dne 28. března 1900

Marii Kovářové

a ona jej dle smlouvy ze dne 28. dubna 1906 prodala manželům

Josefu a Marii Hlaváčkovým.

Domek čp 34

je panská hájovna,

panství konopišťskému

         připsaná a není o její osudech v knize pozemkové ničeho napsáno.

         Domek čp 35

vystavěný kolem roku n1900 od manželů

Jana a Kateřiny Turkových,

kteří k vystavění toho domku od manželů Josefa a Karolíny Škvorových čp 10 díl pozemku za 10 korun dle smlouvy ze dne 25. září 1900 koupili.

Domek čp 36

Dosud v knize pozemkové zapsán není.

Domek čp 37 

vystavěn byl as roku 1900 od manželů

Josefa a Marie Novotní,

kteří k jeho vystavění dle smlouvy ze dne 25. září 1900 od manželů Josefa a Karolíny Škvorových čp 10 díl pozemku za 75 korun koupili. 

Domek čp 38 

vystavěn byl as v roce 1900 od manželů

Jana a Anny Škvorových,

kteří od manželů Josefa a Karolíny Škvorových čp 10 dle smlouvy ze dne 25. září 1900 o vystavění toho domku část pozemku za 68 korun 38 haléřů koupili.

Oni postoupili jej dle smlouvy ze dne 23. listopadu 1905 do vlastnictví

Antonii Škvorové. 

Domek čp 39 

vystavěn byl kol roku 1902, týž stavěli manželé

Václav a Anna Kubáskovi,

koupené dle smlouvy ze dne 10. listopadu 1902 od obce Tismi část pozemku za 40 korun.

Oni postoupili jej dle smlouvy svatební ze dne 4. března 1908 svému synu a jeho manželce

Václavu a Anně Kubáskovým. 

Domek čp 40 a 41 

dosud v knize pozemkové dosud zapsány nejsou.

Domek čp 42.

Dle smlouvy ze dne 31. prosince 1908 koupili manželé

Josef a Kateřina Zboženský

od obce Tismi část pozemku a domek ten si na něm vystavěli.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář