Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rychta Chvojenská - Přibyšice

7. 3. 2011

Rychta Chvojenská

 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

E.    P Ř I B Y Š I C E

 

 

Kolem roku 1500 byly v Přibyšicích 4 selské statky a svobodnický dvůr – tedy 5 usedlostí.

Svobodnický dvůr čp 1 patřil Mlíkovským ze Lhot, kteří měli svůj statek ve Vysoké Lhotě.

4tyry selské usedlosti:

grunt Sýkorovský čp 17,

grunt Hockovský čp 12,

grunt Novákovský čp 11 snad,

grunt Saský čp 13.

 

Pozn.:

Adam ze Šternberka, nejvyšší komorník království Českého, držel v roce 1542 kromě Konopiště ještě Bechyni a Zelenou Horu. Tehdejší rozsah konopišťského panství známe ze stručného výčtu nemovité věnné zástavy, kterou učinil v roce 1542 pro svou snachu Annu z Pernštejna, manželku syna Viléma. Kromě zámku s poplužním dvorem a městem Benešovem šlo o 18 celých vsí a mimo jiné i Přibyšice.

Když v roce 1560 počátkem února Adam ze Šternberka umřel, došlo k rozdělení jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným Ostromečem dostal nejmladší Jan. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. dubna 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Janovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo. Na prvém místě se jmenuje hrad („zámek“) Konopiště,…… U tohoto sídla se uvádí i Přibyšice (4 osedlí, peněžní renta 61/2 kopy 3 groše, 8 úročních slepic).

Významným pramenem, pro poznání stavu konopišťského panství v 60. letech 16. století byla také registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569 a chovaná později v černínském archivu v Jindřichově Hrad­ci. Týkal se totiž" všech a všelija­kých stálých i běžných ročních důchodův a platův a jiných lidských povinností se všemi a všelijakými příslušnostmi a spanilostmi“ panství konopišťského jakožto "zpupného dědictví", jak čteme v dlou­hém nadpisu. Zachytil tedy nejen teritoriální rozsah dominia výč­tem lokalit, ale i jména poddaných, výměru i poddanské půdy a znovu podrobně poddanské povinno. Ke Konopišti patřila i rychta Přibyšická: Přibyšice 4 osedlí, 6 poustky, 153 strychů pozemků, Tisem 8 osedlých, 3 poustky, 218 strychů pozemků., mlýn pod Tismí 1 osedlý. Též i les Chlum u Přibyšic.

Po­dobně jako městský statek tak i špitální majetek v Benešově byl znovu zapsán v roce 1600 do zemských desek po neblahém požáru v roce 1541. Jako dědictví "k špitálu náležité" se tehdy vypočítává mimo jiný majetek - pustý dvůr v Přibyšicích.

V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská, je udán jeho rozsah jenom zhruba výčtem dominikálních objektů i poddanských míst s některým jejich pří­slušenstvím. U Přibýšic se uvádí díl vsi a 5 poustek.

U zámku Konopiště se uvádí v roce 1715 u druhého dílu dominia nazvaného Tejnice i „u Přibyšic vápencový lom s vápenkou“ a ves Přibyšice s 5 sedláky.

V roce 1717 byl v obci Přibyšice postaven celoroubený dům č.p. 4, který patří k nejstarším dochovaným roubeným domům ve Středních Čechách.

 

V roce 1750 uvádí se

grunt Haškovský čp 11,

chalupa Starostova čp 14.

Později byly z dvora Mlíkovských učiněny stavení čp 1, 3,  4,  8, 15, 2, 22, 19 a 20 a všechny

tyto usedlosti byly svobodnické.

Zápisy o svobodnických usedlostech děly se u knih svobodnických v Praze a máme po ruce jen úryvky z nich – není, proto lze zápisy ty důsledně provésti.

Ostatní 4 usedlosti podléhaly panství Konopišťskému a zápisy o nich děly se na kanceláři hospodářské v Konopišti. Mezi rodinami před rokem 1800 v Přibyšicích usedlými uvádějí se:

Mlíkovští, Březinovi, Bernardovi, Haškovi, Havlíčkovi, Honzíkovi, Bejčkovi, Volkovi, Starostovi, Hlaváčkovi, Stibůrkovi.

Vesnice Přibyšice podléhala rychtě Chvojenské.

 

Pozn.:

Na Konopišťsku došlo v roce 1775 (v úterý 18. 7. 1775) k velkému nevolnickému protifeudálnímu povstání (tzv. letní fáze povstání). Srocení sedláci z panství konopišťského, pyšelského a ze statku Bedrč (patřil Benešovu) v počtu 300 až 800 táhli ke Konopišti. Před zámkem se zástup zastavil a delegace o 12 členech byla vyslána jednat v kanceláři s direktorem Schallerem. V době vyjednávání neměl direktor příliš pevnou pozici. Ochrannou posádku zámku tvořilo pouze několik panských myslivců a hajných a čtyřčlenná vojenská posila, narychlo přivolaná v posledním okamžiku z Benešova. Povstalci chtěli získat domnělý patent, jenž měl podle představ vzbouřenců obsahovat úplné zrušení poddanství, a veškeré roboty bylo nyní hlavním cílem celé akce. Dav podrážděný neochotou se chystal vyvrátit vrata a okenice, dokonce prý chtěli vniknout do oken po žebřících. V tom došla očekávaná posila stráži. Nebyla velká, asi jen 3 vojáci, proto se vzbouřenci nebáli jim překážet v přístupu k zámku. Napadli je, tloukli holemi a snažili se jim vyrvat zbraně. Vojenská stráž zámku přistoupila k oknům a vystřelila jen naslepo, aby nahnala útočníkům strach. Vojsko mělo totiž přikázáno nezačínat násilím. Než situace již byla tak vyhrocená, že tento pokus selhal, dav odpověděl na střelbu posměchem. Nyní zasáhli panští myslivci. Vypálili do lidu naostro. Účinek byl ihned patrný – 5 vzbouřenců bylo na místě mrtvo a 12 těžce zraněno. Celkem zemřelo 7 vzbouřenců a byli pochováni při zdi chvojenského hřbitova, mimo jinými i Jakub Starosta z Přibyšic (48 let).

V roce 1789 byl proveden soupis svobodníků, v Přibyšicích se uvádí: Březina – 2, Mlíkovský – 5, Paris; 3 dvory, 5 chalup.

Do roku 1810 byla škola ve Václavicích umístěna v domku č. p. 2 a měla dvě třídy. Chodily do ní mimo jiné i děti z Václavic, Přibyšic a dalších okolních vsí.

Ve 2. polovině 19. století byla v  Přibyšicích u silnice (cca 100m od křižovatky silnice do Benešova) postavena kamenná výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého a litinový kříž s kamenným soklem byl postaven u křižovatky silnic k Přibyšicím a Benešovu.

Farní osada Vácslavická čítá v roce 1873 celkem 1431 katolíků, 38 židů, náleží k ní mimo jiná místa i: Přibýšice, ves pod vrchem Chlumem, 3/4 hod. od Benešova, kdež bylo dříve 7 svobodníků, nyní 24 domů, 297 kat., 3 židé. Na Chlumě, 1332' vysokém, bývaly stříbrné hory, posud spatřuje se stará štola do vrchu vehnaná, se šachtou 14° zhloubí, nyní zasypanou. Lid jí říká vůbec kaverna. Nynější kníže pán František z Lobko­vic dal cestu ku kaverně opraviti a vchod dveřmi zavříti.

Do roku 1876 byla škola ve Václavicích jednotřídní, pro vysoký počet dětí byl na škole učitel a podučitel. V tomto roce bylo ve škole 200 dětí a škola byla rozšířena no dvoutřídní. Do školního obvodu patřily tehdy Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

V roce 1882 byla v Přibyšicích postavena na návsi kamenná zvonička.

V roce 1890 má víska Přibýšice (hejtmanství Benešov, fara Václavice, okres Benešov) 24 domů a 252 obyvatel.

V roce 1893 nechal František Ferdinand z Este v Přibyšicích u silnice Benešov – Neveklov postavit výklenkovou kapličku Nejsvětější trojice.

Koncem 19. století u silnice do Přibyšic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem, nákladem Josefa Haška z Přibyšic č. p.  8, kamenný žulový sokl zhotovili kameníci z Úročnice, sošku sv. Jana Nepomuckého přivezl Josef Hašek za Srbska za 1. světové války (později byla soška ukradena).

Na přelomu 19. a 20. století pak byla postavena v Přibyšicích zděná kaplička výklenková u silnice Benešov – Neveklov.

V roce 1907 byl patronem fary Václavické Jeho císařská Výsost František Ferdinand d‘Este, arcikníže rakouský. K faře byly přifařeny: Václavice 425 katolíků (k.), 6 židů (ž.), škola čtyřtřídní; Brejlovka 13 k.; Hamry (Hrusice) 41 k.; Chrášťany 242 k.; Kozlé 9 k.; Přibyšice 236 katolíků, Úročnice 307 katolíků.

Bez zajímavosti není ani památný strom z okolí obce Přibyšice – hrušeň (severozápadně od vsi uprostřed pole s obvodem kmene 300 cm).

 

Usedlost čp 1,

 

byl svobodnický dvůr a patřil

Mlíkovským,

kteří měli své statky ve Lhotách (Vysoké Lhotě).

Před rokem 1700 patřil dvůr tento

Janu Jiří Mlíkovskýmu.

Dle úryvkových výpisů ze svobodnických knih domníváme se, že on dvůr ten mezi své syny rozdělil na hořejší a dolejší.

Dolejší dvůr obdržel kol roku 1700 syn

Jan Zikmund Mlíkovský.

On měl syny: Jana a Václava Karla a dceru Mandelínu, kterou provdal za Březinu.

Když Jan Zikmund Mlíkovský zemřel, nezůstalo tu hotových peněz, aby se mohly dědicům podíly vyplatiti a proto se dědicové jeho dle narovnání ze dne 9. března 1730 dohodli tak, že

Jan Mlíkovský

obdržel dolejší dvůr, dcera Mandelína provdaná Březinová obdržela za podíl kus pole, sadu a louku (nyní čp 3) a syn Václav Karel obdržel místo dole před vsí, aby si tu dům vystavil (nyní čp 8) a k tomu 27 strychů polí, luk a lesů.

Z původního dvora Mlíkovských rozdělováním povstaly usedlosti čp 1, 2, 3, 4, 8, 15, 19, 20, 22, které všechny byly svobodnické.

Na usedlosti čp 1 uvádí se v roce 1794 vlastníkem

Josef Prokop Mlíkovský.

Dle smlouvy ze dne 20. června 1845 koupil jí

Jan Procházka

za 9180 zlatých stříbrných.

On prodal jí dle smlouvy ze dne 2. dubna 1862 manželům

Josefu a Marii Ohnanovým

jako hořejší svobodnický dvůr.

Po nich ujal jí dle odevzdací listiny ze dne 12. října 1884 dědičně syn

František Ohnan,

týž postoupil jí dle smlouvy svatební ze dne 14. července 1884 do spoluvlastnictví své manželce

Anně Ohnanové rozené Zdeňkové.

 

Usedlost čp 2, 19, 20.

 

Kolem roku 1800 patřila usedlost ta

Janu Březinovi.

Po jeho úmrtí sdědil jí dle odevzdací listiny ze dne 5. listopadu 1821 syn

Jan Březina.

K usedlosti té patřilo stavení čp 20, pak židovna čp 19 a stavení čp 22, které roku 1845 od té usedlosti odděleno bylo.

Po Janu Březinovi ujal tu usedlost syn

Josef Březina.

On postoupil jí dle smlouvy ze dne 4. října 1864 své manželce

Veronice Březinové,

táž prodala v roce 1875 manželům Františku a Františce Fialkovým pozemků po 5 jiter 1500oo za 350 zlatých.

Ona hospodařila do roku 1855; když dcera její Růžena provdala se za Václava Šaška, odevzdala usedlost tu dle smlouvy svatební ze dne 22. června 1885 těmto manželům

Václavu a Růženě Šaškovým.

 

Domek čp 3,

 

vystavěn byl kol roku 1700 od

Ondřeje Březiny.

Ondřej Březina byl synem Mandeliny Březinové, dcery Jana Zikmunda Mlíkovskýho, kterému patřil dolejší dvůr, obdržev jej patrně od otce Jana Jiří Mlíkovskýho, kterýž dvůr svůj Přibyšický mezi syny na domy dolejší a hořejší rozdělil.

Mandelina Březinová obdržela dle dědického narovnání z pozůstalosti po otci Janu Zikmundu Mlíkovským ze dne 9. března 1730 kus pole, sadu a lesa na místo podílu a na pozemcích těch stavení syn její Ondřej Březina vystavěl a dolejší živnostenskou chalupu zřídil.

Když Mandelina Březinová stářím sešla, dostavila se dle zápisu ze dne 18. června 1729 (patrně se dědici o jmění Jana Zikmunda Mlíkovskýho dříve skutečně rozdělili a rozdělení to v zápisu ze dne 9. března 1730 ve spis uvedli – před purkmistra a konšely města Neveklova, s dětmi a svědky a přednesla, že chalupu, kterou od nebožtíka otce Jana Mlíkovskýho obdržela, odkazuje synu

Janu Březinovi

a že ustanovuje, aby on staršímu bratru Andresovi, který tu chalupu vystavěl, vyplatil 20 zlatých rýnských a dceři Anně 15 zlatých rýnských. Po jejím úmrtí byla ta chalupa dle její vůle synu Janu Březinovi odevzdána.

On hospodařil na ní skoro 40 roků; měl děti Jana, Vojtěcha a Alžbětu, kterou provdal za Přesličku.

Po něm dle zápisu ze dne 26. listopadu 1770 ujal tu chalupu nejstarší syn

Jan Březina

Proti tomu, že sourozencům svým vyplatil podíly po 20 zlatých rýnských.

Jan Březina držel tu chalupu 5 roků, na to jí dle zápisu ze dne 25. ledna 1775 prodal bratru

Vojtěchu Březinovi

za 215 zlatých rýnských.

Vojtěch Březina měl za manželku

Alžbětu rozenou Bronovou

s níž zplodil dítky: Filipa, Marianu a Teresii. Když stářím sešel, odevzdal dle zápisu ze dne 5. dubna 1802 chalupu tu manželce

Alžbětě,

ale ustanovil, že povinna jest jí synu Filipovi postoupiti. Po jeho úmrtí provdala se vdova Alžběta za Plíknera, ona hospodařila do roku 1832.

Dle zápisu ze dne 10. února 1832 postoupila Alžběta Březinová, provdaná Plíknerová, chalupu tu synu

Filipu Březinovi

v ceně 60 zlatých stříbrných.

Filip Březina držel jí ale sotva 2 roky; dle zápisu ze dne 3. srpna 1834 prodal jí

Františku Zeunelovi

za 100 zlatých vídeňského čísla.

Patrně od něho koupil jí dle smlouvy ze dne 30. září 1841

Jan Březina.

Na to další zápisy se nestaly.

V roce 1886 byli skutečnými vlastníky toho domu manželé

Václav a Marie Tůmovi,

a aby knihovní jeho vlastnictví nabyli, byli nuceni žalovati a prokázavši, že jim domek ten náleží, dobyli rozsudek ze dne 30. července 1886 a dali si jej do vlastnictví připsati.

Po nich ujal jej dědičně dle odevzdací listiny ze dne 28. března 1889 syn

František Tůma,

on se v roce 1888 oženil a přijal manželku

Petronilu rozenou Volákovou

dle smlouvy ze dne 2. prosince 1888 za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp 4.

 

Tato svobodnická usedlost patřila dle smlouvy ze dne 14. června 1760 a testamentu ze dne 3. května 1773

Andresu Březinovi,

patrně týž, jenž se při usedlosti čp 3 uvádí.

V roce 1803 držel ji

Jan Březina.

Dle smlouvy ze dne 8. listopadu prodal jí Jan Březina manželům

Janu a Anně Hanibalovým

za 600 zlatých stříbrných.

Když Anna Hanibalová zemřela, byla patřící jí polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 8. května 1897 manželi

Janu Hanibalovi

resp. anto, zemřel, jeho pozůstalosti odevzdána a z pozůstalosti Jana Hanibala sdědila tu usedlost dle odevzdací listiny ze dne 8. května 1897 vnučka jeho

Anna Fulínová,

dcera to Františka Fulína z Přibyšic.

Anna Fulínová provdala se později za Růžičku a usedlost tu dle smlouvy ze dne 12. prosince 1908 prodala manželům

Františku a Františce Fialkovým.

 

Domek čp 5.

 

Kolem roku 1750 vystavěl si

Bernard Tomáš

na obecním gruntě tuto chalupu a byl povinen platiti obci jménem činže každý rok 35 zlatých. On měl děti: Alžbětu, Marianu a Jakuba; manželka jeho byla rozená Mlíkovská. Po jeho úmrtí hospodařila na tomto domku pozůstalá vdova, když ona zemřela, byl domek ten dle zápisu ze dne 24. června 1811 odevzdán dceři

Alžbětě Bernardové,

která provdala se za Vojtěcha Březinu. Z manželství tohoto narodily se děti: Barbora, Jan, Kateřina, Prokop a Anna; nejstarší Anna provdala se za Matěje Stibůrka.

Poněvač se po úmrtí matky děti tyto o tom dohodnouti nemohly, které by z nich domek ten ujalo, byl odevzdán všem dohromady.

Dne 30. března 1841 byl domek ten prodán v dražbě a vydražil jej

Tomáš Hašek

za 170 zlatých stříbrných, ale poněvač domek ten byl tak spustlý a v tak chatrném stavu, že spadne, zavázal se spolu, že jej znovu vystaví; závazku tomu také dostál.

On držel jej 30 roků; dle smlouvy ze dne 20. srpna 1871 postoupil jej synu

Františku Haškovi

za 220 zlatých a ustanovil, aby ostatním jeho dětem: Kateřině provdané Fulínové, Alžbětě Haškové, Marii provdané Brejlové, dětem po Anně provdané byvší Křížové, Václavu a Janu vyplatil podíly po 60 zlatých.

Po jeho úmrtí sdědila jej dle odevzdací listiny ze dne 8. srpna 1894

Anna Hašková.

 

Usedlost čp 6,

zvaná

grunt Haškovský.

 

Před rokem 1750 byl vlastníkem toho gruntu

Martin Hašek.

Po jeho úmrtí ujal jej dle zápisu ze dne 16. prosince 1757 jeho bratr

Vojtěch Hašek

v ceně 92 zlatých.

K usedlosti té patřilo:

          40 strychů polí, 3 strychy luk a zahrad.

On hospodařil na té usedlosti 22 roků, na to jí dle zápisu ze dne 11. listopadu 1779 postoupil

Jiří Havlíčkovi

v ceně 148 zlatých 30 grošů rýnských.

Té doby patřilo k usedlosti té:

          34 strychů polí, 1 ¼ strychu zahrady a louky po 3 vozy sena.

Vlastníci této usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok, jménem úroků do panského důchodu zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ grošů rýnských, a konati robotu každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

Jiří Havlíček hospodařil na té usedlosti 34 roků; on postoupil jí dle smlouvy ze dne 20. června 1813 synu

Matěji Havlíčkovi

v ceně 400 zlatých; té doby patřilo k té usedlosti

36 jiter   53oo polí,

 4 jitra 1218oo luk a zahrad,

 1 jitro   735oo pastvin a porostlin

a vlastníci té usedlosti byli dále povinni odváděti do panské konopišťské flussárny 3 strychy popele po 3 groších rýnských.

Matěj Havlíček držel tu usedlost do roku 1838, tedy 23 roky, na to jí dle zápisu ze dne 1. listopadu 1838 postoupil synu

Františku Havlíčkovi

v ceně 550 zlatých stříbrných.

Po jeho úmrtí byla dle odevzdací listiny ze dne 16. února 1892 odevzdána do vlastnictví

Josefu Havlíčkovi.

 

Usedlost čp 7.

 

Usedlost tato povstala z hořejšího dvora, neboť dle zápisu ze dne 16. října 1737 byli její vlastníci povinni přispívati hořejšímu dvoru pro špitál Benešovský roční obnos 30 grošů.

Kolem roku 1800 byl vlastníkem jejím

Jan Sazima,

pozůstalost jeho byla dle protokolu ze dne 1. července 1836 pojednána. Dle smlouvy ze dne 1. července 1844 ujala jí

Barbora Stroblová.

Dále držel jí

Václav Hašek,

on postoupil jí dle smlouvy ze dne 17. září 1876 manželům

Františku a Antonii Haškovým,

této rozené Ohnanové za 3000 zlatých.

Dle smlouvy svatební ze dne 26. října 1896 ujali jí manželé

Josef a Marie Haškovi.

 

Usedlost čp 9.

 

Chalupa tato byla bezrobotní. Dle zápisu ze dne 1. července 1799 prodal František Josef, říšský hrabě z Vrtby, pán na Konopišti tuto chalupu

Františku Stibůrkovi

za 350 zlatých; k ní patřilo

9 jiter 1189 polí a

                        422 luk a zahrad,

hrabě ale zavázal vlastníky té chalupy, aby mu za užitek a sice:

ve žně pracovali 5 dní za mzdu po 15 groších,

5 sáhů dříví sdělali za mzdu 15 grošů

a aby každý rok do panského důchodu odváděli na uznání jeho vrchnostenských práv obnos 30 zlatých rýnských.

František Stibůrek měl děti: Matěje, Josefa, Mariana a Františka; když dne 13. června zemřel, ujal tu usedlost dle zápisu ze dne 20. června 1836 syn

Matěj Stibůrek

v ceně 320 zlatých stříbrných, ostatním dětem dostalo se podílů.

Matěj Stibůrek měl děti: Vojtěcha, Pavla, Barboru, tuto provdal za Havlíčka; on hospodařil 11 roků, a když syn jeho Vojtěch se oženil, postoupil jí dle smlouvy ze dne 10. února 1847 jemu a jeho manželce

Vojtěchu a Marii Stibůrkovým

za 320 zlatých stříbrných.

Vojtěch Stibůrek zemřel dne 2. srpna 1852, z jeho pozůstalosti byla patřící mu polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 14. ledna 1854 odevzdána synu

Janu Stibůrkovi

v ceně 1340 zlatých 44 grošů; přitom byla mu od matky i druhá její polovice do vlastnictví odevzdána.

Týž pojal v roce 1857 za manželku

Petronilu Šachovou

dceru Františka Šacha, a přijal jí dle smlouvy svatební ze dne 3. července 1857 za spoluvlastnici.

Po té dle odevzdací listiny ze dne 16. září 1890 sdědil jí

Václav Stibůrek

a on oženiv se v roce 1895 přijal manželku

Petronilu rozenou Černochovou

za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp 10.

 

Kolem roku 1750 patřila ta chalupa

Jiří Honzíkovi,

on přikoupil k ní 6 strychů 2 věrtele a 2 ¾ mírky pozemků.

Od něho koupil jí v roce 1755

Jakub Bejček,

ale připsati si jí nedal; připsání to stalo se teprve dle zápisu ze dne 25. května 1803.

Té doby patřilo té chalupě:

3 jitra 1497 polí,

                          59 zahrad.

Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému každý rok, do panského důchodu jménem úroků platiti obnos 14 ¼ zlatých rýnských, odváděti do panské konopišťské flussárny 1 strych popele v ceně po 8 groších rýnských a konali po celý rok každý týden 1 den pěší roboty.

Jakub Bejček zemřel dne 27. února 1814 zanechav dceru Annu; dle zápisu ze dne 16. července 1840 byla chalupa ta této jediné dceři

Anně Bejčkové

do vlastnictví odevzdána. Ona prodala ji dle smlouvy ze dne 16. července 1840

Janu Hruškovi

za 240 zlatých stříbrných. Týž hospodařil tu 22 roků, načež prodal jí dle smlouvy ze dne 21. března 1862

Alžbětě Kaufmanové.

Proti prodeji tomu ale činili námitky manželé

Matěj a Kateřina Volákovi

a podali proti němu stížnost; stížnost ta byla rozhodnuta dne 7. června 1864, dle něhož byl prodej Alžbětě Kaufmanové zrušen a usedlost ta těmto manželům Volákovým v ceně 1600 zlatých připsána.

Oni drželi jí do roku 1903; když syn jejich Josef se oženil, postoupili jí dle smlouvy svatební ze dne 12. ledna 1903 těmto manželům

Josefu a Anně Volákovým.

Po úmrtí Anny Volákové sdědil pozůstalý manžel

Josef Volák

patřící jí polovici dle odevzdací listince dne 13. března 1908.

On pak oženil se podruhé, pojav za manželku

Žofii Stehlíkovou

z Václavic a přijal jí dle smlouvy svatební ze dne 1. prosince 1907 za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp 11.

 

Kolem roku 1700 patřil tento dům

Jiří Haškovi.

Po něm převzal jej v roce 1743 syn jeho

Jiří Hašek

v ceně 112 kop 30 grošů.

K usedlosti té patřilo:

42 strychů polí a luk po 4 vozy sena.

Po témž ujal to hospodářství dle zápisu ze dne 29. října 1799 syn

Martin Hašek.

Této doby patřilo k té usedlosti:

40 jiter 504 polí,

4 jitra 599 luk a pastvin.

Usedlost ta byla odhadnuta na 360 zlatých 35 grošů rýnských.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně do důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 4 zlaté 28 ¼ groše rýnského, odváděti do panské konopišťské flussárny 3 strychy popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem koní a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dnů pěší.

Martin Hašek měl děti: Jana, Marianu a Tomáše; on hospodařil skoro 20 roků; dle zápisu ze dne 18. března 1819 postoupil usedlost tu s patřícími k ní:

40 jiter   504oo polí,

  2 jitra 1049oo zahrad a luk,

  1 jitro 1150oo pastvin a porostlin

synu

Janu Haškovi

v ceně 1000 zlatých vídeňského čísla; ostatním dětem vyměřeny podíly.

Jan Hašek hospodařil 30 roků; on měl děti: Václava, Annu, Tomáše, Jana a Kateřinu; dle smlouvy ze dne 6. února 1849 postoupil tu usedlost synu

Václavu Haškovi

v ceně 1380 zlatých stříbrných.

Václav Hašek pojal v roce 1858 za manželku Annu Pohůnkovou a dal pro ní dle smlouvy svatební ze dne 14. července 1858 na té usedlosti pojistiti věno v obnos 1800 zlatých, dvě krávy, 2 jalovice a 10 ovcí, které věno ona mu přinesla.

Václav Hašek hospodařil 40 roků; když v roce 1889 dcera jeho Kateřina provdala se za Václava Vaněčka, odevzdal to hospodářství dle smlouvy svatební ze dne 5. června 1889 těmto manželům

Václavu a Kateřině Vaněčkovým

do vlastnictví.

 

Usedlost čp 12

zvaná

grunt Hockovský.

 

Před rokem 1750 byl vlastníkem této usedlosti

Josef Volek,

on postoupil jí dle smlouvy ze dne 27. února 1758 svému nevlastnímu synu

Janu Starostovi

v ceně 127 zlatých 30 grošů rýnských.

Té doby nalézaly se ve stavení a byly odhadnuty:

jedna světnice, síň, komůrka a chlév (odhadnuto na 7 zlatých rýnských), maštal (na 2 zlaté), špejchárek (na 5 zlatých), druhý špejchárek (na 2 zlaté), stodola (4 zlaté);

jeden okovaný vůz (7 zlatých), 2 pluhy, 2 rádla, dvoje brány (4 zlaté), dva řetězy, žleb, kamnovec (4 zlaté),

12 strychů polí osetých (24 zlatých rýnských),

27 strychů polí neosetých (27 zlatých rýnských),

  2 strychy louky (2 zlaté),

  1 strych zahrady (1 zlatý).

Jan Starosta byl ale nedbanlivým hospodářem; za hospodaření jeho dluhy přibývaly, hospodářství pustlo, a zkázu bralo, poněvač se o své hospodářství nedbale staral. Poněvač ani kontribuci neodváděl, nařídilo panství, aby se usedlost ta v dražbě prodala.

Dražba ta byla vykonána v roce 1795 a vydražil jí

Vojtěch Hanibal

za 715 zlatých rýnských.

Vlastnící té usedlosti byli povinni každý rok do panské konopišťské flussárny odváděti 3 strychy popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

Vojtěch Hanibal hospodařil na té usedlosti 29 roků; když dceru jeho Kateřinu za manželku pojal František Růžička z Malého Chvojínka, postoupil to hospodářství dle smlouvy ze dne 20. března 1824 těmto manželům

Františku a Kateřině Růžičkovým

v ceně 520 zlatých stříbrných.

Té doby patřilo k té usedlosti:

39 jiter   706oo polí,

  3 jitra 1392oo luk a zahrad,

  2 jitra   711oo porostlin a pastvin.

Manželé tito měli děti: Václava, Františka, Annu, Kateřinu, Josefa a Matěje. Dcery provdali a sice: Annu za Kubáska a Kateřinu za Haška. Hospodařili 32 roků; dle smlouvy ze dne 22. ledna 1856 postoupil František Růžička usedlost tu synu

Václavu Růžičkovi

Proti tomu, aby ostatním dětem vyplatil podíly a sice: Františku, Anně a Kateřině po 100 zlatých – (patrně jim již dříve část podílů vyplatili) a Josefu a Matěji po 1000 zlatých.

Po úmrtí Václava Růžičky sdědil tu usedlost dle odevzdací listiny ze dne 12. října 1894 syn

Josef Růžička.

---------------------------------------------

V roce 1775 byl panským myslivcem před Konopištěm Jakub Starosta při vzbouření se proti robotě zastřelen a na Chvojně pochován.

 

Usedlost čp 13,

zvaná

grunt Saský.

 

 

Kolem roku 1700 hospodařil na té usedlosti

Jakub Kříž s manželkou,

která byla matkou Tomáše Hlaváčka; byvší dříve provdána za Hlaváčka, bývalého vlastníka té usedlosti.

Manželé Křížovi hospodařili na té usedlosti do roku 1752; když syn z prvního manželství

Tomáš Hlaváček

vzrostl, odevzdal mu otčím Jakub Kříž to hospodářství dle smlouvy ze dne 13. února 1752 v ceně 135 zlatých do vlastnictví.

Po Tomáši Hlaváčkovi hospodařil tu jeho syn

Tomáš Hlaváček,

avšak bez zápisu; on měl syna Tomáše, jenž pojal za manželku Judytu, a táž, když manžel její zemřel, provdala se za Martina Voláka do vsi Ouštic.

Dle zápisu ze dne 17. února 1792 zadala tato Judyta, nyní provdaná Voláková, aby jí usedlost ta po dědu Tomáši Hlaváčkovi dědičně odevzdána byla. K tomu účelu bylo to hospodářství takto odhadnuto:

Stavení a sice: jedna světnice, komora, maštal a chlív za 85 zlatých rýnských, špejchar za 3 zlaté, chlévy, komora, kolna a stodola za 71 zlatých rýnských,

60 strychů polí, luk a zahrad po 1 zlatém 10 grošů = za 70 zlatých rýnských,

16 strychů žita po 3 zlaté = 48 zlatých rýnských,

14 strychů ovsa po 1 zlatém 15 groších = 17 zlatých 30 grošů,

5 mandelů žitné slámy po 45 groších a

6 mandelů ječné slámy po 30 groších.

Celkem bylo to hospodářství odhadnuto za 541 zlatých 40 grošů.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každoročně: do jeho důchodku jménem úroků zaplatiti obnos 4 zlaté 24 ½ groše a konati robotu: každý týden po celý rok pak 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dní pěší.

Při jednání o uvedené žádosti byla usedlost ta odevzdána jejímu manželi

Martinu Volákovi.

Po jeho úmrtí byla usedlost ta dle přivlastňující listiny ze dne 5. dubna 1799 sice odevzdána do vlastnictví jeho dětem, ale současně dána byla do pachtu

Jakubu Mášovi.

Cena toho hospodářství vyšetřena byla na 1268 zlatých 30 grošů.

Když tento pacht po 6 letém období se ukončil, byla usedlost ta dle zápisu ze dne 26. září 1805 odevzdána dceři

Marii Volákové

provdané za Josefa Fulína.

Té doby patřilo k té usedlosti:

39 jiter   197oo polí,

              4 jitra   446oo  luk a zahrad,

                        1412oo  pastvin.

Po úmrtí Josefa Fulína, Marie, správně Mariana Fulínová se znovu provdala za Žabu, a když dne 28. října 1816 zemřela, byla usedlost ta dle zápisu ze dne 28. února 1839 odevzdána synu

Františku Fulínovi

V ceně 1194 zlatých 52 grošů; týž měl za manželku Marii.

Manželé

František a Marie Fulínovi

Hospodařili 20 roků; když syn jejich Václav v roce 1859 za manželku pojal Annu Hanibalovou, odevzdali tu usedlost dle smlouvy svatební ze dne 5. února 1859 těmto manželům

Václavu a Anně Fulínovým

v ceně 1600 zlatých, vykázavši dětem: Františku, Janu, Josefu a Anně podíly po 400 zlatých.

Manželé tito hospodařili 25 roků a na to tu usedlost dle smlouvy ze dne 17. července 1884 odevzdali synu a jeho manželce

Františku a Marii Fulínovým.

 

 

Usedlost čp 14,

zvaná

chalupa Starostů.

 

Kolem roku 1750 byl vlastníkem této chalupy

Pavel Starosta.

Po jeho úmrtí ujal jí dle zápisu ze dne 2. ledna 1773 jeho syn

Tomáš Starosta

v ceně 60 zlatých, tehdy patřilo k té chalupě 10 ½ strychu pozemku.

Tomáš Starosta zemřel dne 1. února 1828 a ustanovil kšaftem za dědice

Jana Fulína

a uložil mu, aby vyplatil podíly: Marianě provdané za Vaněčka po 20zlatých, dětem po zemřelé Anně Bohatové: Majdaleně vdané Novákové 10 zlatých, Kateřině Hanibalové 10 zlatých, Kateřině vdané za Březinu 20 zlatých, Barboře vdané za Fulína 20 zlatých, Alžbětě vdané za Doležala 20 zlatých.

Po jeho úmrtí byla dle jeho přání tato chalupa dle zápisu ze dne 31. prosince 1833 odevzdána Janu Fulínovi; té doby patřilo k té chalupě:

11 jiter 954oo polí a

                          81oo luk a zahrad.

Vlastníci té chalupy byli povinni panství konopišťskému každý rok do panského důchodu jménem úroků zaplatiti obnos 58 ¾ grošů, odváděti do panské konopišťské flussárny 1 ½ strychu dřevěného popele a konati každý týden po celý rok 1 12 dne pěší roboty.

V roce 1834 pojal Jan Fulín za manželku Annu Kubáskovou, dceru Tomáše Kubáska č. 22 v Tismi a přijal jí dle smlouvy ze dne 11. ledna 1834 za spoluvlastnici. Když pak Anna Fulínová dne 5. května 1859 zemřela, byla patřící jí polovice té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 12. září 1860 pozůstalému manželi

Janu Fulínovi

do vlastnictví odevzdána, on hospodařil pak ještě do roku 1875, načež tu usedlost postoupil dle smlouvy ze dne 18. července 1875 synu a snaše, manželům

Janu a Petronile Fulínovým

této rozené Ohnanové

v ceně 1820 zlatých.

Po nich ujal ji dědičně dle odevzdací listiny ze dne 15. června 1907

Josef Fulín.

Týž pojal v roce 1908

Růženu Zoulovou

z Václavic za manželku a přijal jí dle zápisu notářského ze dne 27. ledna 1908 za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp 15.

 

Usedlost tato byla svobodnická, povstala na usedlosti čp 1 a patřila vždy rodině

Mlíkovských.

Dle smlouvy trhové ze dne 26. března 1874 prodal jí Josef Mlíkovský

manželům

Josefu a Marii Mlíkovský

za 1500 zlatých; Josef Mlíkovský odevzdal svoji polovici té usedlosti dle smlouvy ze dne 15. ledna 1884 své manželce

Marii Mlíkovské

do vlastnictví.

 

Domek čp 16

 

jest obecní pastouška, a není o ní v knize pozemkové zvláštních zápisů.

 

Usedlost čp. 17

zvaná

grunt Sýkorovský.

 

Kolem roku 1750 byl vlastníkem této usedlosti

Matěj Stibůrek,

Po něm ujal jej dle zápisu z roku 1766 jeho syn

Josef Stibůrek.

Při tom bylo popsáno a odhadnuto:

Stavení na spadnutí za 7 zlatých rýnských, stodola 12 zlatých, maštal, chlévy a špejchárek za 18 zlatých, dva potahy za 12 zlatých, sešlý vůz za 5 zlatých, dva pluhy, rádlo a brány za 2 zlaté,

12 strychů polí osetých za 24 zlatých,

24 strychů ouhoru za 34 zlatých,

louka po 2 vozy sena 2 zlaté,

zahrada po 2 strychy 2 zlaté,

celkem za 118 zlatých.

Josef stibůrek byl ale nedbalý hospodář, staré dluhy neplatil, nové přidělával a o hospodářství se nestaral, poněvač kontribuci neplatil, nařídila vrchnost, aby se usedlost ta v dražbě prodala; dle zápisu ze dne 17. března 1792 vydražil jí při vykonané dražbě

Tomáš Starosta

za 335 zlatých.

Dědicové Stibůrkovi nebyli ale s dražbou tou vyrozuměni a Jan, Václav, Matěj a Pavel Stibůrek Tomáše Starostu na neplatnost té dražby žalovali, a aby se Tomáš Starosta provádění sporu uhnul, vyrovnal se s nimi dle zápisu ze dne 13. února 1802 tím způsobem, že se zavázal dobrovolně jim 200 zlatých zaplatiti.

Tomáš Starosta hospodařil do roku 1807, dle zápisu ze dne 13. března 1807 postoupil tu usedlost

Matěji Fulínovi

v ceně 800 zlatých. Té doby patřilo k té usedlosti:

36 jiter   487oo polí,

  5 jiter   546oo luk a zahrad,

1534oo lesů a pastvin.

Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému: do důchodu jménem úroků každý rok odváděti obnos 4 zlaté 24 ½ groše, do panské konopišťské flussárny odváděti každoročně tři strychy dřevěného popele a konati robotu: každý týden po celý rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 13 dnů pěší.

Matěj Fulín měl za manželku Alžbětu,

manželé tito postoupili tu usedlost dle smlouvy ze dne 30. července 1843 synu

Františku Fulínovi.

Týž hospodařil do roku 1871, tedy 23 roků, on měl děti: Františka, Josefa, Barboru, Alžbětu a Matěje. Když syn František se oženil, postoupil dle smlouvy ze dne 15. října 1871 usedlost tu jemu a jeho manželce

Františku a Anně Fulínovým

v ceně 3200 zlatých, ustanoveno ostatním dětem podíly po 800 zlatých.

Manželé tito hospodařili na té usedlosti 28 roků a dle smlouvy svatební ze dne 30. června 1899 postoupili tu usedlost synu a jeho manželce

Františku a Anně Fulínovým.

 

Usedlost čp 18

 

byla svobodnická a zřízena byla z usedlosti čp 2; dle smlouvy ze dne 10. ledna 1836 připsána byla

Františku Fialkovi.

Týž postoupil jí dle smlouvy svatební ze dne 30. srpna 1870 manželům

Josefu a Kateřině Fialkovým.

Po úmrtí Josefa Fialky sdědila patřící mu polovici té usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 28. prosince 1887 pozůstalá manželka

Kateřina Fialková rozená Stibůrková,

Ona hospodařila pak ještě 18 roků, a když syn František se oženil, odevzdala usedlost tu dle spisu notářského ze dne 13. května 1905 jemu a jeho manželce

Františku a Františce Fialkovým.

 

Domek čp 19.

 

Domek ten povstal při usedlosti čp 2 a uvádí se v zápisu ze dne 5. listopadu 1821 co „židovská“.

Kolem roku 1800 patřil

Janu Březinovi

zároveň s usedlostí čp 2; po něm sdědil jej dle odevzdacího protokolu ze dne 5. listopadu 1821 syn jeho

Jan Březina

i s touto usedlostí čp 2.

Dle smlouvy postupní ze dne 4. října 1867 připsán byl do vlastnictví

Veronice Březinové prvé ovdovělé Komínkové.

Ona držela jej 18 roků, načež jej dle smlouvy ze dne 2. července 1885 odevzdala synu a jeho manželce

Čeňku a Josefě Březinovým.

Čeněk Březina však na své polovici toho domku učinil dluhy, které zaplatiti nemohl, proto byla jemu patřící jeho polovice dne 10. července 1901 v dražbě prodána a vydražil jí

Josef Hrma;

týž prodal jí dle smlouvy ze dne 27. ledna 1902 jeho manželce

Josefě Březinové.

Ona držela domek ten po 6 roků ještě a prodala jej dle smlouvy ze dne 20. března 1908 manželům

Josefu a Anně Vitejčkovým.

 

Domek čp 20

 

Byl svobodnický, zřízen byl při usedlosti čp 2 a dosud se při té usedlosti nálézá a vlastníků jejím patří.

 

Usedlost čp 21

 

byla zřízena při usedlosti čp 2 a byla svobodnická.

Kolem roku 1800 patřila usedlost ta manželům

Janu a Johaně Březinovým

k usedlosti čp 2; od nich koupil jí dle smlouvy ze dne 24. července 1844

Antonín Březina

za 3000 zlatých stříbrných. On prodal jí dle smlouvy ze dne 21. dubna 1877

Josefu Fialkovi.

Týž hospodařil na ní 28 roků, a když syn jeho František se v roce 1905 oženil, postoupil usedlost tu dle smlouvy ze dne 13. května 1905 jemu a jeho manželce

Františku a Františce Fialkovým.

 

Dům čp 22

 

patřil k usedlosti čp 2 a s ní

Janu Březinovi

a byl dům svobodnický.

Od Jana Březiny, jemuž dům ten dle odevzdací listiny ze dne 5. listopadu 1821 patřil – koupili jej dle smlouvy ze dne 12. března 1845 manželé

Martin a Barbora Procházkovi

za 200 zlatých stříbrných.

Oni postoupili jej dle smlouvy ze dne 19. prosince 1874 manželům

Josefu a Marii procházkovým.

Když Josef Procházka zemřel, sdědila pozůstalou po něm polovici toho domu dle odevzdací listiny ze dne 8. října 1886 pozůstalá manželka

Marie Procházková.

Ona držela jej do svého úmrtí. Po její smrti byl dům tento dle odevzdací listiny ze dne 28. června 1897 a 20. listopadu 1896 synu jejímu

Josefu Procházkovi

do vlastnictví odevzdán.

On prodal jej dle smlouvy ze dne 3. ledna 1898 manželům

Janu a Anně Volákovým.

 

Usedlost čp 23

 

dle smlouvy postupní ze dne 25. května 1871 postoupil

František Fialka

synu svému a jeho manželce

Františku a Františce Fialkovým této rozené Pastorkové

některé své pozemky a domek čp 23 při nich vystavěný do jejich vlastnictví v ceně 600 zlatých.

Po úmrtí Františka Fialky byla zůstalá po něm polovice této usedlosti dle odevzdací listiny ze dne 10. března 1902 pozůstalé manželce

Františce Fialkové

Odevzdána, když v roce 1902 dceru její Marii Josef Tůma za manželku pojal, odevzdala tu usedlost dle smlouvy svatební ze dne 25. února 1902 těmto manželům

Josefu a Marii Tůmovým

do vlastnictví.

 

Domek čp 24.

 

Vystavěn byl as v roce 1865; dle smlouvy ze dne 16. srpna 1865 koupil

Josef Fulín

od obce Přibyšické pozemek po 50oo a domek ten si tu vystavěl; připsán mu byl teprvé v roce 1881, když nové pozemkové knihy zaváděny byly.

On prodal jej dle smlouvy ze dne 3. června 1889

Václavu Růžičkovi.

Týž v roce 1890 se oženil s

Františkou rozenou Přeučilovou

a přijal jí dle smlouvy ze dne 7. května 1890 za spoluvlastnici.

Po úmrtí Václava Růžičky byla patřící mu polovice toho domku dle odevzdací listiny ze dne 6. února 1908 manželce

Františce Růžičkové

do vlastnictví odevzdána.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Dotaz k rodině Tůmových z Přibyšic

(Karel Tůma, 28. 11. 2013 18:13)

Dne 3.4.1872 se v Přibyšicíách č.3 narodil můj děda Václav Tůma. jeho rodiče byli: Jan Tůma, nar.3.12.1823 a Kateřina,roz.Fulínová, nar.25.2.1832 z Přibyšic č.24.
Při pátrání po sourozenců dědy se mě nepodařilo žádného zjistit a když jich několik měl.Zdali budete mít možnost z archivních materiálů zjistit cokoliv o této rodině,přivítal bych veškeré informace. děkuji. bechov.tuma@seznam.cz