Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvojenská rychta - Jírovice

27. 2. 2011

Rychta Chvojenská

 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

C.    J Í R O V I C E 

 

Pozn.:

V listopadu 1479 už Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi

drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau)16). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno.  Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval mimo jiné části i část vesnice Jírovice – Vítek.

Když v roce 1560 počátkem února Adam ze Šternberka umřel, došlo k rozdělení jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným Ostromečem dostal nejmladší Jan. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. dubna 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Janovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo a byla to i vesnice Jírovice.

 

Vesnice Jírovice patřila částí k panství konopišťskému, částí k panství Leštno. Když

v roce 1560 ujal pan Vilém ze Šternberka panství konopišťské, byla mu s ním odevzdána i vesnice Jírovice s 5 usedlými.

            Když v roce 1664 panství Leštenské mezi děti paní Anny Albertiny rozděleno bylo, připadlo baronu Josefu Priannu z Rovaratin mezi jiným i jmění ve vesnici Jírovici.

 

Pozn.:

V roce 1673 se podařilo sekvestrační správě prodat konopišťské panství Jiřímu Lud­víkovi hraběti ze Sinzendorfu (za 165 000 zlatých).  Po jeho smrti převzala správu panství roku 1682 vdova Dorota Alžběta, rozená kněžna ze Schleswicku, jako, poručnice nezletilých synů Kristiana a Filipa. Ti se pak po dosažení zletilosti rozdělili roku 1690 o dědictví tak, že Kristián dostal Postoloprty, Filip Konopiště. V tomto roce volá konopišťská vrchnost do Benešova osadníky, aby zalidnili živořící město. V provolání, jež bylo vyhlášeno v celé říši, mimo jiné se v něm praví: „Známo se činí, poněvadž se shledalo, kterak panství konopišťské s městem Benešovem v minulých vojnách ve velkou záhubu uvedeno bylo, lidnatosti na něm ubylo, také mnoho domů a gruntů opuštěných a pustých ležeti zůstalo, které ale nyní opět zvelebiti, ano město samo a lepší stav a vznik přivést úmysl máme….“.  V tomto období měla vrchnost zájem na obnově gruntů, zejména tam, kde to mohla spojit s odběrem svého piva, z něhož šel jistý zisk. Proto byly postaveny nové hospody a mimo jiné i v Jírovicích (přemístěna na silnici – později zájezdní hospoda Kasárna),

 

 

            Vesnice Jírovice patřila ku rychtě Chvojenské, v roce 1755 uvádějí se v Jírovicích statky:

            Šídlovský čp. 1,

            Bejčkovský čp. 10,

            Štědrovský,

            Brázdovský čp. 4,

            Vaňkovský čp. 7,

            Tůmovský neb Pallasovký.

            Dále patřily k Jírovicům mlýn Hanzlovský a hospoda zvaná Kasárna.

Rolnické usedlosti byly:

čp.  1 s pozemky 76 strychů,

čp.  2 s pozemky 38 jiter 1159oo  pak 10 strychů 2 věrtele,

čp.  4 s pozemky 36 strychů a louky po 2 vozy sena,

čp.  7 s pozemky 37 strychů a louky po 3 vozy sena,

čp.  9 s pozemky 60 strychů,

čp. 10 s pozemky 36 strychů a louky po 2 vozy sena.

K mlýnu Hanzlovskému patřilo: 6 strychů 2 věrtele a 2 2/3 mírky polí.

            Ku konci XVIII. století vystavěny byly: čp. 3, 5, 11 a 16.

            Po roce 1860 vystavěna byla stavení čp. 13, 20, 22, 23, 21, 24 a 25.

            V XVIII. století uvádějí se v Jírovicích vlastníci hospodářství: Hlaváček, Vorel, Šečina, Brázda, Kundrát, Čadma, Turek, Divůček, Slach, Kadeřábek, Pejška, Paris, Táborský, Bykča, Rubelisu, Zuran, Šešina, Brejla, Starosta.

 

Pozn.:

K benešovské hasičské župě přistoupil v roce 1905 nově založený hasičský sbor z Jírovic (12. 3., starosta – František Turek, velitel – Jan Bohata). Také byla postavena hasičská zbrojnice (za 967,62 Kč) a zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka od firmy A. R. Smékal.

 

 

Usedlost čp. 1

zvaná

grunt Šídlovský.

 

            Před rokem 1750 hospodařil na tomto statku

Václav Hlaváček.

            On odevzdal v roce 1755 usedlost tu synu

Vojtěchu Hlaváčkovi

Při čemž byla usedlost ta popsána následovně:

ve stavení: jedna světnice, síň, komora, vše v jednom štoku, pak zvlášť dvě komůrky a chlívec, a dva chlívce vedle sebe.

K usedlosti té patřilo:

12 strychů polí na zimu osetých,

14 strychů polí na jaře osetých,

13 strychů polí neosetých,

louky po 2 vozy sena,

zahrady po 2 věrtele.

            Ve statku nalézaly se: pár potahů, vůz, orní nářadí, jedny brány, kolečka a jiné nářadí. Týž postoupil tuto usedlost dle zápisu ze dne 17. září 1757 synu

Vojtěchu Hlaváčkovi.

K odevzdání tomu odhadli ji rychtář Chvojenský a konšel Jírovický takto:

obytné stavení za 15 kop míšenských, stodolu za 14 kop, dvě komůrky a chlívec za 9 kop, dva chlívce vedle sebe za 2 kopy.

12 strychů polí na zimu osetých za 24 kop,

14 strychů polí na jaře osetých za 12 kop,

13 strychů polí v ouhorních za 13 kop,

louku na dva vozy sena za 2 kopy,

zahradu po 2 věrtele za 30 grošů,

pár potahů 26 kop, orní náčiní, brány a kolečka 2 kopy, jiné nářadí 2 kopy, tedy za úhrnnou cenu 128 kop 30 grošů.

            Patrně asi Vojtěch Hlaváček usedlost tu v roce 1755 synu Vojtěchu Hlaváčkovi postoupil a zápis o tom sepsán byl dne 20. září 1757, tak že pro jmenovaný i posléz jmenovaný Vojtěch Hlaváček jest táž osoba.

            Václav Hlaváček měl mimo syna Vojtěcha další děti: Václava Hlaváčka, usedlého v Peceradech, dceru Dorotu, provdanou za Burdu v Mokré Lhotě, Kateřinu provdanou za Havlíčka, Judytu provdanou za Syrovátku v Pyšelích, Ludmilu provdanou za Burdu do Mokré Lhoty a svobodné ještě: Annu a Alžbětu, všem těmto dětem dostalo se podílů.

            Vojtěch Hlaváček hospodařil 38 roků. On měl děti: Václava, Annu, Kateřinu a Dorotu. Za hospodaření svého provdal: Annu za Jakuba Chrpu v Čerčanech, Kateřinu za Pavla Metličku v Jírovicích, Dorotu za Františka Štěpána v Ouročnici.

            Dle zápisu ze dne 24. února 1793 postoupil tu usedlost synu

Václavu Hlaváčkovi

k ceně odhadli ji: Tomáš Baroch, rychtář Lštěnský a Jakub Zoubek, rychtář Poříčský takto:

60 strychů polí, luk a zahrad za 70 zlatých rýnských,

 3 strychy polí k osetí pšenicí – 2 zlaté 15 grošů,

13 strychů polí k osetí žita – 26 zlatých.

            Ve stavení: světnice, komora a maštal 25 zlatých, 3 komory a kravský chlív 23 zlatých rýnských, 3 malé komůrky a chlívek 4 zlaté, sklep a studna 11 zlatých, kolna a stodola 30 zlatých.

            Dvě staré tažné klisny 75 zlatých, dva běhouny 21 zlatých, jedna prasnice 5 zlatých, tři prasata 4 zlaté, 6 strychů žita v zrně 16 zlatých, 6 strychů ječmena v zrně 9 zlatých, deset strychů ovsa 10 zlatých, 1 ½ strychu hrachu 4 zlaté 30 grošů, jeden vůz s příslušenstvím 10 zlatých, dva plůhy, rádlo a pět bran 3 zlaté 30 grošů, dvě sekery, motyka, kopáč a dvoje hnojné vidle 4 zlaté, rýč, pila, podávky a kladný řetěz 2 zlaté, věrtel, čtvrtec a řezačka 1 zlatý 18 grošů, hrabice, dvě luční kosy a tři (?) – 1 zlatý, saně, sanice a kolečka 1 zlatý 69 grošů, kamna a železný kamnovec 3 zlaté, stůl, stolice a šest lavic 1 zlatý, slévač, dva škopky, konev a dva staré sudy 1 zlatý, vidle k peci, moučná trubka, díž a kruhadlo 2 zlaté.

12 mandel žitné slámy 6 zlatých,

4 mandel ječní slámy 1 zlatý 20 grošů,

6 centů sena a otavy 4 zlaté 30 grošů,

15 kusů tesaného dříví 15 zlatých,

dvě krávy 32 zlatých, dvě jalovice 21 zlatých, 6 bahnic 12 zlatých, šest jehňat 6 zlatých.

            Václav Hlaváček hospodařil 32 roků, on měl děti: Vojtěcha, Matěje, Marianu, Kateřinu, Annu, Jana a Martina.

            Když syn Vojtěch za manželku pojal Veroniku, dceru Vojtěcha Drába z Opřetic, postoupil usedlost tu v roce 1825 těmto manželům

Vojtěchu a Veronice Hlaváčkovým

do vlastnictví. Manželé tito hospodařili do roku 1862 tedy 37 roků. Oni postoupili usedlost tu dle smlouvy ze dne 9. srpna 1862 synu

Janu Hlaváčkovi a jeho manželce Marii rozené Fulínové

a ustanovili ostatním dětem: Alžbětě a Kateřině provdané za Vosátku do Bukové Lhoty podíly.

Jan Hlaváček držel usedlost tu jen dva roky, dle smlouvy ze dne 13. ledna 1864 prodal ji

Janu Pohůnkovi

za 12.500 zlatých. Týž hospodařil na ní 3 roky, načež ji dle smlouvy ze dne 14. září 1865 vyměnil manželům

Františku a Marii Horákovým.

Manželé tito hospodařili na ní 15 roků a na to jí dle smlouvy ze dne (?). října 1880 prodali

Františku Škvorovi.

On pojal za manželku

Annu rozenou Doležalovou

a přijal jí v roce 1904 za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp. 2

 

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem té usedlosti

Václav Vorel.

On měl děti: Jiřího, Alžbětu provdanou za Staňka, majdalenu provdanou Divůškovou, Ludmilu provdanou za Šacha, Dorotu vdanou za Haška.

            Když Václav Vorel zemřel, ujal usedlost z jeho pozůstalosti v ceně 130 zlatých syn

Jiří Vorel.

            Po jeho úmrtí ujal jej syn po Vojtěchu Vorlovi

Václav Vorel

při kterém od odevzdání byla usedlost ta následovně odhadnuta

35 jiter 976oo polí,

 3 jitra 183oo luk, vše za 80 zlatých rýnských,

 2 věrtele pole na zimu pšenicí osetého 2 zlaté 30 krejcarů,

10 strychů polí na zimu žitem osetého 25 zlatých.

            Ve stavení: jedna světnice, síň, komora a maštal 50 zlatých, špýchar a sklípek 12 zlatých rýnských, chlév hovězí, chlév kravský, dva malé chlívce a kolna 20 zlatých, studna s příslušenstvím 10 zlatých, pár tažných klisen 120 zlatých, pár tažných volů 50 zlatých, dvě krávy a jedna jalovice 46 zlatých, jedenáct bahnic 22 zlatých, dvě prasátka 3 zlaté, vůz s příslušenstvím 20 zlatých, vůz zašlý 5 zlatých, dva pluhy a dvoje brány 5 zlatých, 2 chomouty 6 zlatých, jedna hrabiční a jedna travní kosa 1 zlatý 30 krejcarů, kladní řetěz 1 zlatý, 4 cepy, dvoje vidle, sekera, motyka a kopáč 2 zlaté 15 krejcarů, stůl, čtyry lavice, misník, dvě police, díž, dva sudy, mandl a pila 7 zlatých.

            Václav Vorel zemřel dne 11. května 1824 bez posledního pořízení.

            Po jeho smrti byla usedlost ta odhadnuta na 486 zlatých 13 krejcarů a převzal ji dle zápisu ze dne 31. srpna 1828 jeho syn

Jan Vorel,

jenž měl za manželku Barboru, dceru Václava procházky z Bystřice. Manželé tito hospodařili 18 roků, načež dle zápisu ze dne 12. října 1842 vyměnili tu usedlost

Janu Marušákovi

za usedlost čp. 11 v Mysliči, při čemž byla účtována tato usedlost 1 000 zlatých stříbrných a chalupnická usedlost čp. 11 v Mysliči za 480 zlatých stříbrných.

Jan Marušák hospodařil 26 roků, načež dle smlouvy ze dne 30. května 1868 postoupil usedlost tu synu a jeho manželce

Josefu a Marii Marušákovým

za 5 000 zlatých; manželé tito drželi ji 36 roků, načež ji v roce 1904 odevzdali

Josefu a Antonii Marušákovým.

 

Domek čp. 3.

 

Domek tento vystavěn byl před 100 roky na obecním pozemku od

Matěje Šešiny.

On držel jej do svého úmrtí; k domku tomu patřila zahrádky po 48oo. Po jeho úmrtí ujala jej dle zápisu ze dne 22. března 1802 jeho dcera a manžel tíž

Jan a Anna Doležalovi.

Když Jan Doležal dne 21. srpna 1843 zemřel, byl domek ten synu jejich

Janu Doležalovi

odevzdán a dceři jejich Marii vykázán podíl. Jan Doležal postoupil jej v roce 1902 manželům

Václavu a Kateřině Doležalovým.

 

Usedlost čp. 4

zvaná

Brázdovský grunt.

 

            Kolem roku 1750 hospodařila na té usedlosti

Anna Brázdová.

            Ona měla děti: Františka, Dorotu, Alžbětu, Annu, Jiří, Marianu, Tomáše a Matěje. Dorotu provdala za Koláře neb Srbu do Chrášťan, Alžbětu za Čadníka do Václavic, Annu na Lštěnsko; syn Jiří byl ženat a zemřel, po něm zůstaly dcery: Majdalena Šintířova v Sembratci a Anna Salátkova. Alžběta zemřela a zůstal po ní syn Jakub Brázda. Tomáš byl ženat, a když zemřel, zůstaly po něm: Judita Fulínova v Krusičanech, Alžběta Stojčova, Kateřina a Dorota.

            Ona odevzdala dle zápisu ze dne 3. března 1709 usedlost tu synu

Františku Brázdovi

při čemž bylo odhadnuto: stavení za 30 zlatých rýnských, pár kobyl za 20 zlatých, sešlý vůz za 6 zlatých, nářadí za 2 zlaté.

11 strychů polí na zimu osetých 22 zlatých,

25 strychů neosetých 25 zlatých,

louka po 2 vozy sena za 2 zlaté.

František Brázda, jemuž jinak říkali Macek

hospodařil do roku 1794, tedy 35 roků; on měl děti: Františka, Václava – jenž byl na vojně, Jakuba, který byl vojenský invalida, Kateřinu, kterou provdal za Říhu a Annu.

            On dle zápisu ze dne 1. února 1794 postoupil usedlost tu nejmladšímu synu

Františku Brázdovi, jinak Mackovi.

            K odevzdání tomu byla usedlost ta odhadnuta za 352 zlatých 30 grošů rýnských. V usedlosti té bylo: pár koňů (za 60 zlatých rýnských), pár volů za 30 zlatých, roční hříbě 15 zlatých, dvě krávy 20 zlatých, čtyry ovce 6 zlatých, prasnice 3 zlaté, hospodářské nářadí 18 zlatých, domácí nářadí 3 zlaté.

            František Macek měl syny: Matěje, Františka a Václava a dcery: Kateřinu, Annu a Marianu. Když dne 14. května 1814 zemřel, ujal usedlost tu z jeho pozůstalosti dle přiřkující listiny ze dne 23. února 1818 syn

Matěj Macek

v ceně 923 zlatých vídeňského čísla. Týž hospodařil 55 roků, načež usedlost tu v roce 1873 odevzdal synu a jeho manželce

Františku a Marii Mackovým

v ceně 4 000 zlatých; když brzo po té Marie Macková zemřela, byla patřící jí polovice usedlosti v roce 1875 pozůstalému manželi

Františku Mackovi

do pozůstalosti odevzdána.

            Po jeho úmrtí sdědil usedlost tu v roce 1896 syn

Josef Macek,

kterýž pojal v roce 1908 za manželku

Marii rozenou Škvorovou,

dceru rolníka Františka Škvora z Jírovic, přijal jí do smlouvy ze dne 18. října 1908 za spoluvlastnici.

 

Dům čp. 5

 

vystavěn byl po roce 1800 a patřil

Pavlu Kundratovi.

Po jeho úmrtí sdědil jej v roce 1839 jeho syn

František Kundrát.

Dle odevzdací listiny ze dne 18. září 1908 odevzdán byl do vlastnictví

Marii Kundrátové

a tato jej dle smlouvy ze dne 28. prosince 1908 postoupila svému zeti a své dceři

Josefu a Františce Veselý.

 

Domek čp. 6

 

jest pastouška, obci Jírovické patřící, o ní zvláštních zápisů v knize pozemkové není.

 

Usedlost čp. 7

zvaná

grunt Vaňkovský.

 

Dle zápisu ze dne 7. prosince 1757 byla usedlost ta odevzdána

Martinu Čadníkovi.

K tomu odhadnuta byla takto: ve stavení: jedna světnice, síň, komora, maštal a chlív a špejchárek – které vše brzo před tím vyhořelo – a které on svým nákladem znovu vystavěl za 30 zlatých rýnských, stodola 20 zlatých rýnských.

12 strychů polí neosetých v jedné straně

13 strychů polí neosetých v druhé straně

12 strychů polí neosetých v třetí straně

-          vše za 57 zlatých,

louka po 3 vozy sena 3 zlaté,

zahrada po půl strychu 30 grošů.

Po jeho úmrtí sdědil tu usedlost dle zápisu ze dne 16. února 1778 syn

Matěj Čadník.

S usedlostí tou byla spojena robota ku panství konopišťskému: každý týden po celý

rok 3 dny párem potahů a v době od svatého Jana do svatého Václava 13 dnů pěší. Matěji Čadníkovi byly s usedlostí tou odevzdány: pár kobyl, vůz, jeden vůl, orní nářadí, pluh a brány.

            Při tom byla usedlost ta odhadnuta na 146 zlatých 30 grošů a byly odhadnuty:

světnice a komora za 20 zlatých, špýchárek za 8 zlatých, maštal a chlév za 16 zlatých, stodola za 16 zlatých.

10 strychů polí na zimu osetých za 20 zlatých,

20 strychů polí neosetých 20 zlatých,

zahrada po ½ věrtele 30 grošů,

louka po 3 kopy sena za 3 zlaté rýnské.

            Matěj Čadník hospodařil na té usedlosti 21 roků, na to jí dle zápisu ze dne 26.

listopadu 1799 prodal

Janu Turkovi

za 800 zlatých, té doby patřilo k usedlosti té:

32 jiter 312oo polí,

 2 jitra 288oo luk a zahrad.

Jan Turek držel tu usedlost 32 roků, načež jí dle smlouvy ze dne 10. července 1831

postoupil synu

Janu Turkovi

v ceně 308 zlatých 48 krejcarů stříbrných a ostatním dětem: Marianě, Alžbětě, Ludmile, Barboře a Kateřině vykázal podíly.

Jan Turek měl děti: Jana, Františka a Kateřinu, on hospodařil 22 roků, načež usedlost

tu dle smlouvy ze dne 26. května 1853 odevzdal synu

Janu Turkovi.

Po jeho úmrtí sdědil tu usedlost v roce 1877 syn jeho

František Turek.

 

Domek čp. 8.

 

Domek ten vystavěn byl po roce 1850; dle smlouvy ze dne 31. ledna 1853 koupil

František Havlíček

Od obce Jírovické díl  pozemku  po  51oo  za  16 zlatých  stříbrných a domek ten tu

vystavěl; on měl děti: Jana, františka, Josefa, Václava, Kateřinu, Marii, Annu a Františku. Když dne 21. prosince 1867 zemřel, sdědil ten domek dle odevzdací listiny ze dne 17. března 1865 syn

Jan Havlíček

Po jehož úmrtí byl v roce 1901 jeho synu

Františku Havlíčkovi

odevzdán.

 

Usedlost čp. 9

zvaná

grunt Štěchovský.

 

Kolem roku 1700 hospodařil na tom statku

Jan Divůček.

Od něho koupil jej dle zápisu ze dne 30. prosince 1712

Jiří Slach

za 106 kop míšenských. Když týž zemřel, byla usedlost ta odevzdána jeho synu

Václavu Slachovi.

Tento zemřel v  roce 1772;  po  něm 12  roků hospodařila na té usedlosti pozůstalá

vdova, provdaná za Jiří Kohouta. Ona dle zápisu ze dne 26. dubna 1793 odevzdala tu usedlost synu z prvního manželství

Janu Slachovi

v ceně 555 zlatých47 krejcarů.

Té doby nalézaly se v ní: ve stavení: světnice, maštal, chlév a dvě komory (odhadnuto

na 38 zlatých rýnských), špejchárek (7 zlatých), komora, chlév, kolna a sklípek (20 zlatých), stodola (33 zlatých) a patřilo k té usedlosti:

60 strychů polí, luk a zahrad (70 zlatých rýnských).

Dále tu byly: tři krávy (105 zlatých), jeden vůl (16 zlatých), jedna kráva (12 zlatých),

roční tele (5 zlatých), malá ovečka (2 zlaté), drůbež (1 zlatý 20 grošů), dva sešlé vozy (14 zlatých), pluh, rádlo a brány (5 zlatých), sanice a chomout (4 zlaté 19 grošů), kamna a kamnovec (4 zlaté), stůl, stolice a lavice (4 zlaté).

Jan Slach měl děti: Martina, Madlenu, Dorotu, Lídu, Annu a  Jana; Václava,  jenž

zemřel zanechav syny: Matěje a Josefa.

Po úmrtí Jana Slacha připadla usedlost ta dle dědičného narovnání ze dne 15. března

1799 synu

Janu Slachovi.

On hospodařil na ní 18 roků, načež jí dle zápisu ze dne 2. srpna 1817 odevzdal synu

Janu Slachovi

v ceně 1 200 zlatých vídeňského čísla, ustanoviv dceři Barboře podíl.

Té doby patřilo k té usedlosti.

33 jiter 1269oo polí a

  2 jitra 1312oo luk a zahrad a

              613oo pastvin a porostlin.

Jan Slach měl dcery Annu, Marianu, Barboru, Kateřinu; Barboru provdal za Hrušku, a

když dne 5. května 1823 zemřel, byla usedlost ta dle přizkující listiny ze dne 10. ledna 1836 odevzdána dceři

Anně Slachové

A ostatním dcerám vyměřeny podíly. Anna Slachová pak  provdala se za Vilímka, a

když týž zemřel, vešla v manželství se Svobodou.

Ona dle zápisu ze dne 2. března 1846 postoupila tu usedlost své matce

Alžbětě Slachové opět provdané

Skrčené a svému otčímu

Janu Skrčenému

za cenu 1 153 zlatých stříbrných. Manželé tito drželi tu usedlost jenom 2 dva roky, načež ji dle smlouvy ze dne 16. června 1848 postoupili synu

Janu Skrčnému

v ceně 1 600 zlatých stříbrných. Týž hospodařil na ní 44 roků; dle smlouvy ze dne 31. března 1892 postoupil ji synu

Antonínu Skrčenému.

  Po jeho úmrtí byla usedlost ta v roce 1895 dědičně odevzdána

Marii Skrčené

a tato ji dle smlouvy ze dne 15. června 1903 odevzdala synu

Josefu Skrčenému.

Týž pojal roku 1907

Boženu Fulínovou

dceru Jana Fulína, rolníka z Tismi, za manželku a přijal ji za spoluvlastnici.

 

Usedlost čp. 10

zvaná

grunt Bejčkovský.

 

  Kolem roku 1750 hospodařila na té usedlosti

vdova po Kadeřábkovi.

  Po jejím úmrtí byla pozůstalost ta dle zápisu ze dne 24. března 1759 odevzdána jejímu

synu

Františku Kadeřábkovi,

při čemž byla usedlost ta popsána a odhadnuta takto: stavení za 25 zlatých rýnských, pár kobyl za 20 zlatých, sešlý vůz za 5 zlatých, hospodářské nářadí 3 zlaté,

11 strychů polí na zimu osetých 22 zlatých,

25 strychů polí neosetých 25 zlatých,

louka po dva vozy sena 2 zlaté,

sad po ½ strychu 30 grošů.

  Sourozenci  Františka  Kadeřábka  byli: Jakub Kadeřábek, Anna Fulínová v Tismě,

Ludmila Kubásková ve Vatěkově, Mariana Berglová v Mysliči a Alžběta Sejkorová v Chářovicích.

  František Kadeřábek hospodařil na té usedlosti 41 roků; on měl děti: Víta, Vojtěcha,

Františka, Matěje, Václava, Jana a Kateřinu; dle zápisu ze dne 17. ledna 1800 postoupil usedlost tu synu

Vítu Kadeřábkovi

v ceně 500 zlatých a ostatním dětem ustanovil podíly. Té doby patřilo k té usedlosti:

34 jiter 1513oo polí,

  2 jitra  566oo luk a zahrad.

  Vít Kadeřábek  hospodařil na   usedlosti 46  roků, on měl syna Víta a dceru Alžbětu.

  Dle zápisu ze dne 22. října 1846 postoupil ji synu

Vítu Kadeřábkovi

v ceně 1600 zlatých stříbrných tím, aby dceři Alžbětě vyplatil podíl.

  Po jeho úmrtí ujal tu usedlost dědičně v roce 1863 syn

František Kadeřábek

on hospodařil 40 roků, a když syn Vavřinec se oženil, postoupil ji v roce 1903 manželům

Vincenci a Františce Kadeřábkovým.

 

Podružská chalupa čp. 11

 

Tato chalupa vystavěna byla na gruntě Tůmovském.

Do roku 1772 bydlel v ní

Vojtěch Pejška;

když se ale do Bedrče odstěhoval a tam zemřel, ujal jí po něm dědičně dle zápisu ze dne 20. března 1772

Pavel Vorel

v ceně 20 zlatých.

Stavení toto záleželo z jedné světnice, síně, komory a chlévce a patřily k té chalupě 2

zahrady ve výměře 83oo . chalupa ta odhadnuta byla na 60 zlatých, mlátek a při něm chlívec za 15 zlatých, jedna kráva 40 zlatých, tři staré ovečky 16 zlatých, dvoje slabší včely 14 zlatých, dva špalky se včelami 15 zlatých, jeden sud špatných včel 6 zlatých, stará spižírna a stará truhla 1 zlatý 15 krejcarů, čtyry podsvinčata 5 zlatých 30 krejcarů, 17 loket plátna 5 zlatých 16 krejcarů.

On měl syna Matěje a dcery: Kateřinu provdanou Petráškovou, Barboru provdanou

Šimkovou a Alžbětu; on chalupu tu postoupil synu

Matěji Vorlovi.

Po něm ujal ji syn

Matěj,

a když týž dne 16. dubna 1841 zemřel, byla z jeho pozůstalosti dle odevzdací listiny ze dne 15. června 1865 odevzdána synu

Matěji Vorlovi,

Poněvadž ale on před vydáním té odevzdací listiny ze dne 17. února 1865 zemřel, byla

odevzdána

Barboře Vorlové

z jeho pozůstalosti; táž provdala se za Patku; manželé tito prodali ji v roce 1867 manželům

Josefu a Anně Sadílkovým

za 605 zlatých. Manželé tito hospodařili tu 14 roků, načež ji v roce 1881 postoupili manželům

Josefu a Marii Sadílkovým.

 

                                                  Hanzlovský mlýn čp. 12.

 

Mlýn tento patřil panství konopišťskému; dle zápisu ze dne 16. listopadu 1753 ujal jej

od panství

František Paris

za 550 zlatých rýnských. Té doby byl mlýn ten o jednom složení, při něm byla stoupa a patřilo k němu 6 strychů 2 věrtele 2 ¾ mírky rurálních polí.

Povinnosti mlynářů k panství konopišťskému bylo: do důchodu jménem činže platiti

každý rok 30 zlatých, pak za 30 strychů žita, ať je laciné nebo drahé, zaplatiti každoročně 1 zlatý 40 krejcarů, odváděti každý rok 1 strych ječmena, dáti vykrmiti vepře, aneb za tu povinnost platiti 3 zlaté a sice při svatém Janě polovic a před novým rokem též polovic, od konopišťského vinopalníka odbírati 20 žejdlíků pálené a za ni do důchodu platiti po 6 krejcarech, ve dny nedělní a sváteční před mší svatou a pokud služby Boží trvají ani obilí do mlýna nepřijímati, ani melivo nevydávati, tím méně ten čas pracovati pod pokutou 1 zlatý rýnský, která se ku kostelu odváděti musí.

Pro panské dvory a lidi poddané přede všemi melivo opatřiti a žádného nezdržovat. Z panského meliva byl povinen odváděti:

za 1 strych pšenice a žita: 5 věrtelů mouky a 1 věrtel otrub,

za 1 strych ječmena: 2 ½ věrtele tlustých, drobných neb trhaných dobře suchých a 3   

        věrtele švábských krup,

za 1 strych ovsa: 6 věrtelů šrotu,

za 1 strych prosa: 2 věrtele jáhel.

On nesměl ryby ani v rybníce ani v stávce chytati pod pokutou 10 zlatých rýnských.

Kdyby bylo mlynáři dáno k chování jeden neb více chrtů, povinen bude je vychovati a poskytne se mu na každého chrta ročně jeden strych ječmena.

On neměl popel na cizí panství prodávati, ale byl povinen každoročně do panské

konopišťské flussárny odváděti 2 strychy dřevěného popele v ceně po 8 krejcarech, a kdyby více popela bylo, zaplatí mu flussaři dle běžné ceny.

František Paris prodal ten mlýn dle zápisu ze dne 9. dubna 1768

Janu Táborskému

za 450 zlatých, každý zlatý po 60 krejcarech.

Za něho v roce 1773 byla veliká povodeň, takže byl potok vodu na Hanzlovský mlýn

vedoucí poškozen a stávek v něm odplaven; stávek tento stával na půdě konopišťské. Jan Táborský požádal mlynáře Semovického, aby dovolil, aby potok, jenž dříve pod skalou stávkem k mlýnu šel, nad tou skalou, která se na panství Tloskovském nalézala, vlastním nákladem a pomocí vrchnosti konopišťské občinami vésti mohl, což mu mlynář Semovický dovolil, a poněvadž z dovolení toho žádné závazky ani mlynáři Semovickému ani panství Tloskovskému vyjíti neměly, jemu to atestátem ze 24. května 1791 dosvěčil.

Poněvadž ale Jan Táborský pro dluhy a nedostatky mlýn ten udržeti nemohl, byl opět

prodán, a držel jej po něm

Václav Bylina;

on prodal jej dle zápisu ze dne 2. listopadu 1773

Janu Rubelionovi

za 350 zlatých rýnských. Týž mlynařil na něm 8 roků; po té dle zápisu ze dne 31. října 1781 prodal jej mistru mlynářskému

Václavu Zuranovi

za 710 zlatých rýnských, přidav mu jednu truhlu na míchání mouky, dva pytlíky, stůl, polici, almárku, drátěné řešeto a třináct kusů dřev na hromadě složených.

Za něho byl již mlýn ten o dvou složeních a zdá se vzhledem k ceně kupní a prodající,

že zřídil druhé složení (Václav Zuran) Jan Rubelion.

Václav Zuran držel ten mlýn 17 roků; na to jej dle zápisu ze dne 12. října 1798 prodal

Janu Šímovi

za 3000 zlatých se vším nářadím a náčiním, se vším švábem na Konopiště, pak párem hřebených klisen, dvěma vozy, dvěma pluhy, dvěma rádly, dvěma kravama, sedmi dojnými kravami, dvouletým běhounem, dvěma telaty, třemi prasnicemi, osmi velkými řezanými vepři, deseti čtvrtletními prasaty, a vší drůbeží.

Z této smlouvy ale později sešlo.

Dle zápisu ze dne 20. října 1800 postoupil Jan Václav Zuran, mistr královského města

Prahy mlýn ten synu

Janu Zuranovi

a nevěstě jeho Anně, dceři to Jana Sípala

za přínos 4500 zlatých rýnských.

Manželé tito drželi jej toliko 5 roků, nato jej dle zápisu ze dne 24. června 1805 prodali

Václavu Štíchovi

za 14000 zlatých rýnských. On však týž rok, dle zápisu ze dne 7. listopadu 1805 prodal jej

Josefu Hájkovi

za 15000 zlatých s veškerými povinnostmi k panství.

Od něho koupil jej dle zápisu ze dne 22. července 1807

Václav Dvořák

vlastník svobodného dvorce na panství Tloskovském, rychty Křečov a Slivky za 15000 zlatých rýnských.

On prodal jej smlouvou ze dne 14. září 1807

Václavu Šubrtovi

s polmi po 3 jitra 1404oo, louky a zahrady po 1 jitro 1296oo  a se 6 strychy polí u Benešova a hospodářským a mlýnským příslušenstvím a vším obilím v stodole nevymláceným za 11.000 zlatých a za postoupený mu od něho mlýn Krchlebský.

Václavu Šubrtovi vloženy všechny výše uvedené povinnosti a mimo to zapovězeno mu

bylo raky chytati; ve své nádržce směl sice ryby chytati, ale štiky musel odváděti panství; mimo to byl povinen ve žně konati panství 4 dny pěší robotu, robotíři dostalo se denně 1 ½ (libry) chleba. Václav Šubert prodal ten mlýn dle zápisu ze dne 16. září 1809

Janu Dubovskýmu

za 13.400 zlatých; poněvadž ale Jan Dubovský byl stále nedůživý a vedení mlýna nerozuměl, a poněvadž mu na koupě toho mlýna půjčil peníze otec jeho

Josef Dubovský

Ujednal s ním, svým otcem, ž ten mlýn dle zápisu ze dne 1. července 1810 postoupil

bratru svému

Josefu Dubovskýmu

za 14.300 zlatých rýnských. Týž vyměnil ten mlýn dle zápisu ze dne 3. listopadu 1813 s

Matějem Šeborem

Vlašimským, za jeho mlýn na panství Votickém při vsi Martinici č. 16 a účtoval přitom

mlýn Hanzlovský za 10.138 zlatých 40 krejcarů vídeňského čísla

mlýn z Martinic za 8.000 zlatých vídeňského čísla.

Matěj Šebor zemřel dne 3. února 1814, z jeho pozůstalosti ujala jej pozůstalá vdova

Barbora Šeborová

s dětmi v ceně 3232 zlatých 50 ½ krejcaru.

Barbora Šeborová hospodařila na tom mlýně do smrti; když dne 15. srpna 1830 zemřela

a pozůstalost její pojednávána  byla, byl  mlýn ten dle odevzdací listiny ze dne 21. února 1831 odevzdán synu

Janu Šeborovi

v inventární ceně 1657 zlatých 53 krejcarů stříbrných.

On se v roce 1849 oženil a přijal dle smlouvy ze dne 14. dubna 1849 manželku

Annu Šeborovou

za spoluvlastnici.

Po jejím úmrtí byl mlýn ten dle přivlastňující listiny ze dne 27. října 1857 odevzdán

synu

Josefu Šeborovi

v ceně 10.280 zlatých stříbrných; z něj sourozencům jeho: Anně, Janu, Johaně a Alžbětě vykázány byly podíly.

On držel jej do úmrtí; dle odevzdací listiny v roce 1858 o jeho pozůstalosti vydané

sdědil jej jeho syn

Josef Šebor,

jenž pojav v roce 1862 za manželku

Aloisii rozenou Beranovou

učinil jí jeho spoluvlastnicí.

Když  Josef  Šebor  zemřel,  připadla  dědičně  patřící  mu  polovice  toho  mlýna  dle

odevzdací listiny ze dne 17. října 1878 synu

Bohumíru Šeborovi,

Jemuž  matka  jeho  Aloisie i svoji polovici toho mlýna dle smlouvy ze dne 25. ledna

1898 do vlastnictví postoupila.

On oženiv se, přijal v roce 1900 manželku svoji

Johanu Šeborovou

za spoluvlastnici.

 

Domek čp. 13.

 

Domek tento vystavěli před rokem 1860 manželé

Josef a Anna Dvořákovi

koupivše od obce Jírovické k vystavění toho domku pozemek.

Josef Dvořák zemřel 4. listopadu 1862 a když pozůstalost po něm pojednána byla, byla

patřící mu polovice toho domku dle odevzdací listiny ze dne 9. listopadu 1865 synu

Janu Dvořákovi

Do vlastnictví odevzdána; ostatním dětem: Františku, Kateřině, Anně a Marii vykázány

byly podíly.

Jan Dvořák pojal v roce 1869 za manželku

Kateřinu rozenou Zamrazilovou

a této matka jeho Anna Dvořáková patřící jí polovici do vlastnictví postoupila. Po úmrtí Kateřiny Dvořákové byla patřící jí polovice toho domku dle odevzdací listiny ze dne 15. července 1872 manželi

Janu Dvořákovi

do vlastnictví odevzdána.

On  hospodařil  ještě  4  roky,  načež  domek  ten dle smlouvy ze dne 26. února 1876

manželům

Josefu a Marii Svobodovým

do vlastnictví postoupil.

 

Domek čp. 14.

 

Kolem roku 1820 koupil

Jan Musil

od obce část pozemku, vystavil na něm tento domek a zřídil při něm zahrádku.

Po jeho úmrtí byl domek tento dle odevzdací listiny ze dne 25. listopadu 1857 synu

jeho

Janu Musilovi

do vlastnictví odevzdán, on však knihovně připsán jej neměl, a byl mu teprve při zakládání nové pozemkové knihy do vlastnictví připsán.

Jan Musil prodal jej dle smlouvy ze dne 11. srpna 1898 manželům

Ludvíku a Anně Doležalovým.

 

Kasárna čp. 15.

 

 

 V říjnu roku 1783 prodal hrabě z Vrtby, majitel panství konopišťského hospodu tuto

Vojtěchu Brejlovi

za 705 zlatých rýnských. Zároveň uložilo mu panství tyto povinnosti, aby: do panského důchodu každý rok jménem činže odváděl 36 zlatých, a sice 18 zlatých při svatém Havlu a 18 zlatých při svatém Jiří; pivo a sůl vlastním potahem konopišťského důchodu bral a tytéž v cimentových (?) od důchodu oddělovaných nádobách vydával a šenkoval a nikdy nefalšoval. Kdyby cizí pivo a sůl u něho nalezeny byly, aby platil pokutu 6 kop míšenských, aby z vrchnostenského pivovaru a kvelbu vybrané pivo a sůl vždy platil hned po vypití každého měsíce (tj. ukončení) vyjímaje to, které v šenku neb pod čepem se nalévalo, tak, aby dluhy nepovstaly; aby bral kořalku od panství tolik mnoho-li na každý sud připadá (8 – 6 žejdlíků) a jí ve vyřízené ceně zaplatil, aby do panské konopišťské flussárny každý rok dva strychy nefalšovaného dřevěného popela v ceně po 8 krejcarech odváděl, aby led robotou aneb jakýmkoliv jiným způsobem nakládal, aby poctivě, věrně a služebně se ku každému, k němu se uchylujícímu, jak bohatému, tak chudému hosti choval, žádného platu nepřitahoval, tak aby na něho žádné žaloby nebylo.

Po jeho úmrtí byla ta hospoda dle zápisu ze dne 31. září 1827 odevzdána jeho synu

Václavu Brejlovi

i s grunty, dvěma tažnými volky, třemi kravami, dvěma ročními telaty, vozem s příslušenstvím, pluhem, branami, rádlem vše v ceně 2000 zlatých rýnských a 1734 zlatých 7 ¾ krejcaru vídeňského čísla, s tím aby vyplatil po podílech 347 zlatých 49 ½ krejcaru matce Terezii a sestrám: Marianě a Františce. Sestře Anně byl povinen dáti 2 kusy dobytka.

Václav Brejla zemřel dne 10. listopadu 1840 zanechav syna Františka a dcery: Marianu,

Barboru, Annu. Při pojednání jeho pozůstalosti byla hospoda ta odevzdána synu

Františku Brejlovi

ale připsána mu byla teprvé dle odevzdací listiny ze dne 12. července 1856.

On pojal v roce 1870 za manželku

Marii rozenou Jaurisovou

a přijal ji za spoluvlastnici.

Po jeho úmrtí byla patřící mu polovice dle odevzdací listiny ze dne 5. září 1904

pozůstalé manželce

Marii Brejlové

do vlastnictví odevzdána.

 

Domek čp. 16.

 

Domek tento vystavěl v roce 1786 na obecním pozemku

Jan Starosta

a zřídil při něm zahrádku.

Vlastníci té chalupy byli povinni panství konati 13 dnů v roce pěší roboty a odváděti

každoročně do panské konopišťské flussárny 1 strych dřevěného popela; dále byli povinni posílky na ně připadající z krajsko – úředních a vojenských příčinách vykonávati, a obci jménem činže každý rok platiti obnos 1 zlatý 50 krejcarů.

Jan Starosta prodal tu chalupu dle zápisu ze dne 16. října 1801

Pavlu Doležalovi

i se sklípkem a zahradou, pak kamnovcem, třemi misníky, čtyřmi lavicemi, stolem, vidlemi, dvěma lopatami, žlabem ve chlévě za 195 zlatých. Když měl zápis o to do knihy pozemkové se dáti, namítali sousedé Jírovičtí, že chce tu chalupu koupiti soused Matěj Šach aneb, že by jí mohla koupiti obec; tu Pavel Doležal seznav, že by mu mohla z toho vzejíti nepříjemnost, a že by trváním na této smlouvě, učinil by si v obci mnoho nepřátel, proto raději od smlouvy odstoupil a koupil jí

Matěj Šach

za 202 zlatých 39 krejcarů. Týž měl děti: Josefa, Kateřinu a Barboru, Kateřinu provdal za Turka; on hospodařil do smrti; když dne 6. srpna 1832 zemřel a pozůstalost po něm pojednávána byla, byla chalupa ta dle dědické pozůstalosti ze dne 22. dubna 1833 odevzdána synu

Josefu Šachovi

s tím, aby sestrám vyplatil podíly. Josef šach přikoupil si pak od obce kus pastviště vedle své chalupy po 1270oo  za 37 zlatých 85 krejcarů a tím majetek svůj rozšířil. Když syn jeho Josef za manželku pojal Annu Kodetovou, postoupil tu chalupu dle smlouvy ze dne 1. července 1866 těmto manželům

Josefu a Anně Šachovým

do vlastnictví.

Manželé tito hospodařili  32 roků, a  když  syn jejich František ve svátek manželský

vešel, odevzdali domek ten dle smlouvy ze dne 6. srpna 1898 těmto manželům

Františku a Anně Šachovým.

 

Domek čp. 17.

 

Kolem roku 1820 koupil od obce

Jan Brabec

část pozemku a na něm domek tento vystavěl a zahrádku zřídil. V domku tom nalézaly se: jedna světnice, síň, kuchyně, komora, chlév a mlátek, vše pod jednou střechou. Po jeho úmrtí sdědil jej dle odevzdací listiny ze dne 29. prosince 1853 syn Jan Brabec; on se v roce 1864 oženil, a přijal manželku Kateřinu dle smlouvy z 21. června 1864 za spoluvlastnici.

Manželům

Janu a Kateřině Brabcovým

připsán byl teprvé při zakládání nové knihy. Oni postoupili jej dle smlouvy ze dne 2. listopadu 1884 do vlastnictví synu a snaše

Antonínu a Františce Brabcovým.

 

 

Domek čp. 18

 

jest panský ovčín.

 

Poplužní dvůr čp. 19.

 

                  Obě čp. 18 a 19 patřící panství konopišťskému a není o nich zvláštních zápisů.

 

Domek čp. 20.

 

vystavěn byl kol roku 1862. Smlouvou ze dne 28. června 1962 prodal Jan Marušák od své usedlosti čp. 2 manželům

Františku a Marii Studničkovým

z Mokré Lhoty část pozemku k vystavění si domku a oni si na něm domek tento vystavěli.

Po úmrtí Marie Studničkové byla patřící jí polovice toho domku dle odevzdací listiny

ze dne 25. srpna 1879 manželi jejímu

Františku Studničkovi

do vlastnictví odevzdána.

Když syn jeho František za manželku pojal Antonii Šešinovou, postoupil František

Studnička domek ten dle smlouvy ze dne 6. října 1893 těmto manželům

Františku a Antonii Studničkovým

Do vlastnictví, a když Antonie Studničková brzo na to zemřela, byla patřící jí polovice

toho domku dle odevzdací listiny ze dne 31. srpna 1896 manželi

Františku Studničkovi

do vlastnictví odevzdána.

 

Domek čp. 21

 

Vystavěn byl kol roku 1880 od

Františka Hnátka,

Jemuž  švagr  jeho,  František  Macek,  rolník  čp. 4 k vystavění toho domu potřebný

pozemek odevzdal; připsán mu byl dle prohlášení ze dne 26. října 1885.

Po jeho úmrtí sdědili jej dle odevzdací listiny ze dne 22. září 1897 manželé

Jan a Marie Hnátkovi.

 

Domek čp. 22, 23

 

jsou strážní domky při železné dráze císaře Františka Josefa a zřízeny byly při vystavění této dráhy kol roku 1870. Domek čp. 23 je opět rozbourán.

 

Domek čp. 24

 

dosud knihovně zapsán není.

 

Domek čp. 25.

 

Dle ústní smlouvy z roku 1882 prodal Jan Skrčený manželům

Josefu a Marii Vaněčkovým

díl pole a pastviny a oni si tu tento domek vystavěli; připsán byl jim domek ten do vlastnictví teprvé dle prohlášení ze dne 10. ledna 1886, jimž Jan Skrčený prodej ten doznal.

Když Josef Vaněček zemřel, byla patřící mu polovice toho domku dle odevzdací listina

ze dne 20. srpna 1892 manželce jeho

Marii Vaněčkové

do vlastnictví odevzdána; ona pak jej dle smlouvy ze dne 16. března 1904 postoupila manželům

Antonínu a Marii Vaněčkovým.

 

 

 

 

 

             

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář