Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvojenská rychta - Chvojen

19. 2. 2011

Rychta Chvojenská

 

Autor Antonín Pinkas

(z ručně psaného sborníku č. 11 z roku 1908 uloženého v Muzeu Podblanicka Vlašim /pobočka Benešov/ přepsal a poznámkami opatřil ing. Josef Velíšek)

 

A.     C H V O J E N

 

Pozn.:

Do 11. století je datována zmínka o dálkové cestě z Prahy do Lince (rakouská – linecká cesta) a o dálkové cestě z Kouřimi nebo Lštění na Poměnice a Velký Chvojen..

Okolo roku 1200 se datuje i emporový kostel sv. Filipa a Jakuba na Chvojně (některé prameny uvádějí: „Filiální kostel sv. Jakuba na Chvojně (Chvojen Veliký, Chvojno) stojí jihozápadně od Konopiště na návrší o samotě. Jest to prastará malá stavba, pocházející z přechodné doby románsko-gotické, tedy asi ze 13. století.“

V první polovině 13. století vedla přes Týnec důležitá cesta z Prahy do jižních Čech a dále do Horních Rakous. Jednalo se o dálkovou cestu – odbočku rakouské cesty přes Velký Chvojen, Václavice, Hrusice na brod v Týnci nad Sázavou a na Prahu.

 

Do začátku XIII. století bylo ve vesnici Chvojno (Velké Chvojno) více rolnických usedlostí a při nich nalézal se panský dvůr.

 

Pozn.:

            V roce 1316 se Chvojen uvádí jako de Chwoyna.

V roce 1325 se poprvé připomíná obec Tisem. Její vznik je spojen s hrady Kožlí (Kozly) a vesnicí či tehdy tvrzí Chvojen.

Ve 14. století se připomíná kostel Chvojenský jako farní. Z 1. poloviny 14. století pocházejí malby v kostele svatého Jakuba ve Chvojně (založen cca 1220).

V letech 1352 až 1405 se Chvojen uvádí jako Chwoyen.

Venkovské zázemí pro město Benešov, v té době patřil k vyspělejším městům, tvořil hrad Konopiště s přilehlým panstvím a řadou panství v okolí – Bedrč, Benice, Pomněnce, Kožlí, Chvojen, Soběhrdy.

V roce 1404 je majitelem Kožlí Petr Pětichvost, po něm připadl koupí statek a hrad Beneši Libunovi z  Dubé, který byl tehdy patronem kostela v blízkém Chvojínku (Chvojenci).

V listopadu 1479 už Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V lednu 1495 byl majetek mezi oba dědice rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství. Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím. Rozsah i obsah tehdejšího šternberského majetku kolem Konopiště známe z detailního výčtu obou majetkových dílů z roku 1495, jak jsou zachyceny v úředních zápisech v dvorských deskách. Je to nejstarší seznam obyvatel. Díl Zdeňka mladšího, úředně stručně nazvaný „Benešova městečka polovice, Ostroměř hrad a Kostelec hrad pustý“, obsahoval mimo jiné části i Chvojen – Jech, Jan Blazkuóv, Vyvieje s Hlaidičkova, Matěj mlynář pod Kozlím. Díl Jiříka ze Šternberka, úředně stručně nazvaný „Zámek Konopiště a Kozlí tvrz“, obsahoval mimo jiné části i Chvojen – Blažiek, Kolinek, Hála, s Beranovské poustky, mlynář Markvart nad Kozlém.

 

Dvůr tento (panský dvůr Chvojno) připomíná se v roce 1560, když pan Vilém ze Šternberka panství Konopišťské ujímal.

 

Pozn.:

V roce 1560 počátkem února umřel Adam ze Šternberka a došlo k rozdělení jeho dědictví mezi syny Viléma, Zdeňka, Ladislava a Jana. Konopiště se Štěchovicemi a se zastaveným Ostromečem dostal nejmladší Jan. Jeho podíl je podrobně zachycen v dílčí ceduli z 8. dubna 1560 jako tzv. čtvrtý díl Adamovy pozůstalosti. Výčet nemovitého i movitého majetku, pokud připadl tímto dělením Janovi, poskytuje dobrou představu, co vše se tehdy ke konopišťskému panství počítalo. Na prvém místě se jmenuje hrad („zámek“) Konopiště,…… U tohoto sídla se uvádí ještě mimo jiné dvůr Chvojno (dnes Chvojen) a vesnice Chvojen (5 osedlých, peněžní renta 8 ½ kopy 4 groše, úroční slepice 10,  41/2 džberu ovsa osevního, podací kostelní).

Významným pramenem, pro poznání stavu konopišťského panství v 60. letech 16. století byla také registra urburní, sepsaná v listopa­du 1569. Týkala se totiž" všech a všelija­kých stálých i běžných ročních důchodův a platův a jiných lidských povinností se všemi a všelijakými příslušnostmi a spanilostmi“ panství konopišťského jakožto "zpupného dědictví", jak čteme v dlou­hém nadpisu. Zachytila tedy nejen teritoriální rozsah dominia výč­tem lokalit, ale i jména poddaných, výměru i poddanské půdy a znovu podrobně poddanské povinno.      Mimo jiné se při konopišťském panství uvádí i rychta Chvojenská: Chvojno 6 osedlých, 150 strychů polí, Pod Kozlím 1 osedlý, Vatěkov 2 osedlí, 1 poustka.

          V trhové smlouvě z října 1603, kterou koupila konopišťské domi­nium Dorota Hodějovská, je udán jeho rozsah jenom zhruba výčtem dominikálních objektů i poddanských míst s některým jejich pří­slušenstvím. K panství přináležela i vesnice Chvojen (celá, podací kostelní, s mlynářem pod Tismí).

V 60. letech 17. století byla zpracována berní rula jako popis Čech roku 1654 (drobné úpravy i v dalších letech). V ní se uvádí ves Velký Chvojen (Chvojen)

Rolník, jenž qualitates osedlého má

Václav Brejla 33 strychů, vyhořel defalcírovaný k 1. quart. 1673

rolníci na živnosti zkažení

Jan Cucík 30 strychů

Anna Zikmundtka 40 strychů vyhořel defalcírovaný k 2. quart. 1672

rolnický grunt pustý

Šimon Šenkýř 40 strychů dokonce pustý a spálený, role ladem leží

Zikmund Bloudil 30 strychů, stavení stojí, však bez hospodáře, role ladem leží

Zahradník, jenž 4 za osedlého

Petr Chalupník 6 strychů.

Po smrti majitele Konopiště s příslušenstvím Zikmunda Norberta Michny roku 1667 spravovala pozůstalé statky Zikmundo­va vdova Marie Alžběta, rozená Lažanská z Bukové, jako poručnice nezletilých dědiců svých synů Kala Jiřího a Ferdinanda. K majetku patřil i dvůr Chvojen (světnice pro čeleď, stáje, sýpka, stodola, role, sad, včelíny).

Odhad hodnoty konopišťského panství z roku 1715 uvádí mimo další i zámek Konopiště, dvůr Chvojen (ratejna, 2 kurníky, špýchar, řezárna, kravíny, chlévy pro jalový dobytek a svinský skot, stodola, 2 rybníky, Kloudovský mlýn o 1 složení, lesy ve 3 polohách (největší na vrchu Chlumu) a mezi poddanskými usedlostmi i Chvojen (5 sedláků, 1 chalupník).

 

Kolem roku 1730 rozšiřovalo panství pozemky ku dvoru Chvojenskému a k tomu vyměnilo některé usedlosti Chvojenské za rolnické usedlosti v různých obcích a za pozemky ku dvoru Dubsku patřivší; takže ve Chvojně zbyl jen nepatrný zlomek bývalých usedlostí; nyní patří již veškeré pozemky bývalé vesnice Chvojenské panství.

Ve Chvojně zřízena byla rychta, ku které patřily vesnice: Chvojno, Tisem, (Jarkovice), Jírovice, (Hůrka), semovice a osada Kožlí.

 

Pozn.:

Do školního obvodu obecné školy ve Václavicích v roce 1876 patřily tehdy: Václavice, Vatěkov, Zbožnice, Žabovřesky, Chlistov, Brejlovka, Úročnice, část Krusičan, Hrusice, Chrášťany, Přibyšice, Kožlí, Tisem a Velký Chvojen.

Pod děkanství Benešov patřila mimo jiná přifařená místa i vesnice Chvojen Velký s 89 katolíky.

 

Usedlost čp. 1

 

Poplužní dvůr panství konopišťskému patřící.

Panský dvůr Chvojenský připomíná se v listině z roku 1560, když pan Vilém ze Šternberka panství Konopišťské ujímal.

 

Hospoda čp. 2

 

V roce 1787 prodal František Josef hrabě z Vrtby, majitel panství konopišťského tuto hospodu

Františku Fulínovi

za 500 zlatých a uložil mu za povinnost pivo a sůl z panského kvelbu odebírati a je vždy vyjímaje ono, jež jest v šenku, hned platiti; jménem činže každoročně do panského důchodu zaplatiti obnos 12 zlatých a odváděti do panské konopišťské flusárny každý rok 2 strychy dřevěného popele.

            František Fulín držel tu hospodu 24 roků. Když dne 16. května 1811 zemřel, byla z jeho pozůstalosti ta hospoda i s patřícími k ní

    11 jiter  204oo polí a

               1474oo luk a zahrad

odevzdána synu

Františku Fulínovi

v ceně 779 zlatých 20 krejcarů.

           

Po jeho úmrtí sdědil tu hospodu podle odevzdací listiny ze dne 6. února 1858 syn

Jan Fulín

v ceně 1 500 zlatých; týž měl děti: Jana, Vincence a Kateřinu; hospodařil 9 roků; když syn jeho s Marií Parisovou v manželství vešel, odevzdal tu hospodu dle smlouvy ze dne 13. října 1867 těmto manželům

Janu a Marii Fulínovým

v ceně 1 210 zlatých, ostatním dětem vykázav podíly po 500 zlatých. Manželé tito prodali tu hospodu dle smlouvy ze dne. 28. března 1876 jeho Císařské Výsosti nejjasnějšímu panu arcivévodovi Františku Ferdinandu rakouskému z Este.

 

Dům čp. 3

 

je panský ovčín.

 

Usedlost čp. 4

zvaná

grund Chaloupovský neb Jaroušovský.

 

            Kolem roku 1700 byl vlastníkem této usedlosti

Martin Zedník,

po něm držel ji jeho tchán

František Pechan,

nikdo z nich však na ní neměl zápisu. Poprvé dle zápisu ze dne 9. března 1755 ujal ji

Jakub Kadeřábek

v ceně 26 kop míšenských. On hospodařil na ní 34 roků a po té ji dle zápisu ze dne 10. listopadu 1789 postoupil synu

Vojtěchu Kadeřábkovi

za 347 zlatých 27 krejcarů. K usedlosti té patřilo té doby: 17 strychů 4 věrtele 4 mírky polí, 3 strychy 1 věrtel 6 mírek luk a zahrad a 6 strychů 1 věrtel 3 mírky lesa.

            Vlastníci té usedlosti byli povinni panství konopišťskému každý rok: do důchodu jménem činže odváděti59 grošů 1 ½  denárů rýnských a konati panství každý týden po celý rok 1 ½ dne pěší roboty. Vojtěch Kadeřábek měl děti: Vojtěcha, Majdalenu, Kateřinu, Dorotu, Jakuba, Jana a Matěje; dcery: Majdalenu provdal za Koutskýho do Jarkovic, Kateřinu za Kocourka do Chrástu a Dorotu za Kouckýho do Jarkovic. On hospodařil 16 roků, na to dle zápisu ze dne 1. května 1805 postoupil tu usedlost nejmladšímu synu

Vojtěchu Kadeřábkovi

v ceně 347 zl. 24 grošů rýnských ustanoviv ostatním dětem podíly po 49 zlatých 38 grošů 1 denár. Vojtěch Kadeřábek měl děti: Františka, Annu, Marii, Kateřinu, Dorotu, Barboru, Alžbětu a Rosalii. On za hospodaření provdal: Annu za Kubáska, Marii za Hasařka, Kateřinu za Stibůrka, Dorotu za Marka, Barboru za Bohatu, Alžbětu za Zoulu a Rosalii za Ruklu a zbyl mu při hospodářství jediný syn František. On hospodařil do svého úmrtí. Při dědičné pořádnosti po něm byla usedlost ta dle odevzdací listiny ze dne 25. dubna 1848 odevzdána jeho synu

Františku Kadeřábkovi

a jemu uloženo, aby ostatním dětem vyplatil podíly.

            František Kadeřábek hospodařil 12 roků. Když on 8. února 1860 zemřel, zůstaly po něm dítky: Marie, Kateřina, Anna, Jan a František. Dle odevzdací listiny ze dne 16. října 1860 byla usedlost ta odevzdána jeho synu

Františku Kadeřábkovi

a ostatním dětem vyměřeny podíly po 200 zlatých.

            František Kadeřábek pojal za manželku

Annu rozenou Fulínovou

a této dle smlouvy ze dne 30. ledna 1868 usedlost tu za 1 612 zlatých postoupil. Od Jany Kadeřábkové vyměnil tu usedlost Jeho císařská Výsost nejjasnější pan arcivévoda

František Ferdinand rakouský z Este

dle smlouvy ze dne 20. listopadu 1890 za usedlost čp. 1 v Kácově Lhotě.

 

Filiální katolický chrám Páně

Sv. Jakuba ve Velkém Chvojně

 

            Jest vlastníkem více pozemků. Chrám tento vystavěn byl kol roku 1500 od pánů z Dubé, kteří té doby sídlili na nedalekém hradu Kožlí, jim také příslušelo právo podací při tomto chrámě. Když Marie Terezie vydala robotní patent, bylo vesním lidem namlouváno, že robotu zrušila a že vrchnost pravý patent tají. Shlukli se proto v r. 1775 vesničani okolních obcí a přitáhli k zámku Konopišti ozbrojeni, aby si pravý patent vymohli. Vesnického lidu zámek obklíčivšího bylo několik set. Panští myslivci a hajní dne 18. července 1775 do povstalých stříleli ze zámku a zastřelili: 51 roků starého Vojtěcha Chobotskýho z Černíkovic č. 4, 45 roků starého Jakuba Hanibala z Kozmic č. 14, 45 roků starého Jakuba Starostu z Přibyšic, 53 roků starého Pavla Vnoučka z Pecerad č. 21, 34 roků starého Matěje Formana z Chářovic č. 9, 40 roků starého Tomáše Přeučila z Mrače č. 19 a 37 roků starého Václava Platila z Krhanic č. 8.

            Všechny tyto oběti pochováni jsou na Chvojně při zdi hřbitovní.

            Na straně severní od zdi hřbitovní zřejmy jsou zbytky valů, travou zarostlé, snad tu stávala jedna z bašt, které rytíř Tluksa z Čechtic, velitel vojsk Jiříka z Poděbrad kolem hradu konopišťského zřídil, když v roce 1467 hrad Konopiště obléhal.

            Ku kostelu tomu pochovávají své zemřelé z vesnic: Kožlí, Chvojen, tisem, Jarkovic, Jírovic a Hůrky.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář